Správní řád se člení na šest věcných částí. Část první obsahuje úvodní ustanovení, která vymezují předmět úpravy a základní zásady činnosti správních orgánů. Část druhá obsahuje obecná ustanovení o správním řízení, jako je příslušnost správních orgánů a jejich úkony, účastníky řízení, jejich zastupování a úkony, počítání času, postup před zahájením řízení, průběh řízení prvního stupně, řádné a mimořádné opravné prostředky a vykonávací řízení. Třetí část obsahuje doplnění vymezení věcné a funkční příslušnosti, řešení sporů o příslušnost, vymezení dotčených orgánů, předběžné úkony, některé zvláštní způsoby řízení a rozhodnutí a doplnění ustanovení o přezkoumávání rozhodnutí. Čtvrtá část upravuje postup správních orgánů při vydávání vyjádření, osvědčení a sdělení, tedy při vydávání písemných materiálů, které nemají charakter rozhodnutí. Pátá část upravuje veřejnoprávní smlouvy, jejich náležitosti a postup při jejich uzavírání. Šestá část upravuje tzv. opatření obecné povahy, tedy to, co teorie správního práva označuje za organizační úkon. Poslední dvě části, sedmá a osmá, obsahují ustanovení společná, přechodná a závěrečná a stanoví účinnost zákona.

Základními zásadami činnosti správních orgánů jsou principy, kterými se řídí celé správní řízení a veškerá činnost správního orgánu. Najdeme je v úvodních ustanoveních správního řádu (§ 2 – § 8) pod názvem „základní pravidla řízení“ nebo jsou obsaženy v jeho dalších ustanoveních, popř. z nich vyplývají. Mezi nejvýznamnější patří:

• zásada zákonnosti, správní orgány jsou povinny postupovat v souladu se zákony a jinými právními předpisy
• zásada materiální pravdy, správní orgány mají povinnost zjistit všechny skutečnosti, které mají význam pro vydání správního rozhodnutí tak, aby byl zjištěn stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu potřebném pro soulad rozhodnutí se zákonem
• zásada aktivní účasti účastníků v řízení (slyšení účastníků), účastníkům musí být dána možnost uplatnit jejich práva a vyjádřit se k postupu řízení
• zásada hospodárného a rychlého projednávání a rozhodování, správní orgány mají povinnost zabezpečit rychlý a hospodárný průběh řízení bez průtahů, odpovědně a svědomitě
• zásada dvojstupňovosti řízení, účastník má právní nárok na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tzv. odvolacím orgánem (orgánem druhého stupně)
• zásada legitimního očekávání, aby při skutkově shodných nebo obdobných případech nebylo rozhodováno rozdílně.

Subjekty správního řízení jsou jednak kompetentní správní orgány a jednak účastníci řízení. Jsou navzájem v postavení podřízenosti, a to proto, že správní orgán v řízení vystupuje jako nositel autority státu a jeho rozhodnutí je pro účastníky řízení zavazující.

Příslušnost správních orgánů ve správním řízení

Výkon veřejné správy je činnost svěřená jednotlivým správním orgánům podle jejich věcné a místní příslušnosti. Věcná příslušnost (§ 10 SŘ) určuje, který druh správního orgánu a jakého stupně je příslušný provést správní řízení a vydat rozhodnutí ve věci. Je určena jednotlivými zákony upravujícími danou oblast veřejné správy (např. stavební zákon, zákon o matrikách, jménu a příjmení atd.) Místní příslušnost (§ 11 SŘ) vyjadřuje, který z věcně příslušných správních orgánů je konkrétně povolán k tomu, aby se věcí zabýval. Místní příslušnost rozlišujeme podle toho, zda jde o řízení týkající se činnosti účastníka řízení, v tom případě je místní příslušnost určená místem této činnosti. V řízeních týkajících se nemovitosti místem, kde se tato nachází. V řízeních týkajících se podnikatelské činnosti účastníka řízení, který je fyzickou osobou, místem jeho podnikání. V ostatních řízeních týkajících se fyzické osoby místem jejího trvalého pobytu. V řízeních týkajících se právnické osoby místem jejího sídla nebo místem sídla její organizační složky.

Postoupení věci (§ 12 SŘ)

Správní orgán, který není věcně nebo místně příslušný, musí bezodkladně postoupit doručené podání (žádost) příslušnému orgánu a současně o tom uvědomit podatele (žadatele).

Dožádání (§ 13 SŘ)

Příslušný správní orgán může dožádat usnesením podřízený nebo nadřízený správní orgán nebo jiný věcně příslušný správní orgán o provedení úkonu, který by sám mohl provést jen s obtížemi nebo s neúčelně vynaloženými náklady anebo který by nemohl provést vůbec.

Podjatost úředníka (§ 14 SŘ)

Úřední osoba pověřená rozhodováním ve věci, která je předmětem řízení, musí být nezaujatá, aby vydané rozhodnutí bylo objektivní. Lze-li o ní důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci (např. je majitelem sousedního pozemku) nebo k účastníkům či zástupcům řízení (např. jsou-li k ní osobou blízkou) zájem na výsledku řízení, je vyloučena z celého řízení. Stejné platí pro úřední osobu, která se řízení v téže věci účastnila v jiném stupni řízení.

Účastník řízení (§ 27 a násl. SŘ)

Podle správního řádu jsou účastníky řízení v prvé řadě ti, o jejichž právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech má být v řízení rozhodováno (tzv. nepominutelní či hlavní účastníci); v řízení o žádosti je to žadatel a v řízení zahajovaném správním orgánem z úřední moci je to osoba, která zavdala příčinu zahájení řízení ve veřejném zájmu. Vedlejšími účastníky jsou pak ti, jejichž práva a právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny (např. majitelé sousedního pozemku při povolování stavby), ten, komu zvláštní právní předpis takové postavení přiznává (např. orgán památkové ochrany ve stavebním řízení), a konečně ten, kdo tvrdí, že může být rozhodnutím ve svých právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech přímo dotčen (např. sdružení k ochraně životního prostředí), a to až do doby, než se prokáže opak.

Procesní způsobilost (§ 29 SŘ)

Účastník řízení musí být způsobilý k tomu, aby mohl být účastníkem správního řízení - procesní způsobilost. U fyzické osoby je základním předpokladem této způsobilosti dosažení věku 18 let. Správní orgán však může dát příležitost vyjádřit se k věci nebo svůj názor i osobě, která nedosáhla plné svéprávnosti. Právnické osoby, jsou-li zapsané ve státem vedeném rejstříku (např. obchodním rejstříku), mají vždy procesní způsobilost a činí právní úkony prostřednictvím svého statutárního orgánu, popřípadě jím pověřené osoby.

Úkony účastníka řízení (§ 36 a násl. SŘ)

Úkony účastníků řízení (jejich aktivní účast v řízení) se posuzují podle obsahu nikoli podle jejich označení. Nejdůležitějším úkonem je podání (§ 37 SŘ), které vždy směřuje ke správnímu orgánu. Z podání musí být patrno, kdo je podává, ke kterému správnímu orgánu směřuje, které věci se týká a co se navrhuje, případně další náležitosti stanovené zákonem. Fyzická osoba musí v podání uvést své jméno a příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, případně jinou adresu na doručování a vždy musí podání podepsat. Právnická osoba uvede v podání svůj název nebo obchodní firmu, identifikační číslo osob nebo obdobný údaj a adresu sídla, popřípadě jinou adresu pro doručování.

Podání je nutno učinit písemně, ústně do protokolu nebo v elektronické podobě s uznávaným elektronickým podpisem. Také je lze učinit pomocí jiných technických prostředků (dálnopis, fax nebo elektronická pošta elektronického podpisu), avšak takové podání musí být do 5 dnů potvrzeno předepsaným způsobem. Podání se předává správnímu orgánu, který je věcně a místně příslušný, a je učiněno dnem, kdy tomuto orgánu došlo (předepsaným způsobem).

Zastoupení v řízení

V rozsahu, v jakém účastník nemá procesní způsobilost, musí být zastupován zákonným zástupcem (rodič nebo osvojitel, § 31 SŘ). Pokud zákonného zástupce nemá, nebo ten ho nemůže zastupovat, ustanoví mu správní orgán usnesením opatrovníka. Opatrovníkem správní orgán ustanoví toho, u koho je osoba, jíž se opatrovník ustanovuje, v péči, anebo jinou vhodnou osobu, která nemá osobní zájem na výsledku řízení.

Opatrovníka ustanovuje správní orgán také v jiných případech uvedených v zákoně, např. účastníkovi, kterému se nepodařilo oznámit zahájení řízení z moci úřední, dále právnické osobě, která nemá orgán způsobilý za ni jednat (např. po úmrtí jediného jednatele s.r.o.), též osobě neznámého pobytu (např. u rušení trvalého pobytu), nebo osobě, která není známa (např. u černé stavby) anebo osobě zvlášť těžce zdravotně postižené (§ 32 SŘ).

Účastník také může plnou mocí pověřit svého smluvního zástupce, aby jej v řízení zastupoval (§ 33 SŘ).

Práva a povinnosti účastníka řízení

Účastník řízení je oprávněn činit v řízení úkony, především má právo navrhovat důkazy a jiné návrhy (§ 36 odst. 1 SŘ), má právo na uvědomění o zahájení správního řízení, vyjádřit své stanovisko ke spisu a k návrhům ostatních účastníků a zejména před vydáním rozhodnutí ve věci mít možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí (§ 36 odst. 2 a odst. 3 SŘ). Aby je mohl řádně uplatnit, může nahlížet do spisu, pořídit z něj výpisy a kopie (§ 38 odst. 4 SŘ).

Účastník řízení má také povinnosti, mezi které patří např. dle § 37 odst. 3 SŘ odstranit vady podání (žádosti) dodržovat předepsané lhůty, předložit správním orgánem požadovanou listinu, dostavit se na předvolání a neztěžovat postup řízení. Účastník je povinen vždy prokázat svou totožnost (§ 36 odst. 5 SŘ).

Spis (§ 17 SŘ)

V řízení o každé věci správní orgán zakládá spis, který je označen spisovou značkou. Zde se ukládají zejména všechny podklady pro rozhodnutí ve věci (např. podání účastníků, svědecké výpovědi, listiny).

Doručování písemností (§ 20 a násl. SŘ)

Písemnost doručuje správní orgán, který ji vyhotovil, a to především, je-li to možné, do datové schránky. Není-li možné doručovat datovou zprávou, doručuje správní orgán buď sám, nebo prostřednictvím policejního orgánu a také prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (nejčastěji půjde o adresu trvalého pobytu). Do vlastních rukou se doručují písemnosti označené zákonem, zejména předvolání a rozhodnutí, jinak doporučeně nebo jen vhozením do schránky.

Písemnosti určené právnickým osobám se doručují nejčastěji na adresu sídla právnické osoby nebo její organizační složky. Osobám neznámého pobytu nebo sídla, osobám, kterým se nedaří písemnost doručit a v dalších zákonných případech se doručuje veřejnou vyhláškou. Patnáctý den po jejím vyvěšení se považuje za den doručení.

Nebyl-li adresát zastižen a písemnost nebylo možno doručit jinak, uloží se u správního orgánu, který ji vyhotovil nebo u provozovatele poštovních služeb a adresát se vyzve k vyzvednutí písemnosti do patnácti dnů. Výzva musí obsahovat poučení o právní fikci doručení, která nastává, jestliže si adresát písemnost nevyzvedl ve lhůtě desátým dnem od uložení, či pokud ji odmítl převzít, případně neposkytl součinnost potřebnou k řádnému doručení (odmítl prokázat totožnost) okamžikem pokusu o doručení.

Správní orgán je povinen přijímat od případných subjektů podněty k zahájení řízení a prověřovat jejich opodstatnění tak, aby pro vedení řízení existoval řádný titul a podmínky k jeho úspěšnému zakončení vydáním rozhodnutí.

Podnět k zahájení řízení (§ 42 SŘ)

Postup správního orgánu před zahájením řízení zahrnuje přijímání podnětů od fyzických nebo právnických osob, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední (zejména při zjištění protiprávního jednání či stavu). Pokud podatel podnětu (nejedná se o účastníka řízení) o to požádá, je správní orgán povinen sdělit mu ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy podnět obdržel, že řízení zahájil, nebo že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední, popřípadě že podnět postoupil příslušnému správnímu orgánu.

Vysvětlení (§ 137 SŘ)

Správní orgán po obdržení oznámení, jiného podnětu nebo na základě vlastních zjištění, která by mohla být důvodem k zahájení řízení z moci úřední, si opatří nezbytná vysvětlení. Povinnost podat vysvětlení má vedle podatele každá jiná osoba pod hrozbou uložení pořádkové pokuty až do 5.000 Kč.

Předběžná informace (§ 139 SŘ)

Podle ustanovení některých zákonů může každý požadovat od správního orgánu, který je příslušný vydat rozhodnutí, aby mu v písemné formě poskytl předběžnou informaci o tom, zda lze určitý záměr uskutečnit jen za předpokladu vydání rozhodnutí nebo podle jakých hledisek bude posuzovat žádost o vydání rozhodnutí, popř. za jakých předpokladů lze žádosti vyhovět.

Odložení věci (§ 43 SŘ)

Správní orgán nemusí zahájit správní řízení o žádosti a odloží věc v případě, že vůči němu byl učiněn úkon, který zjevně není žádostí (např. žádost o zaměstnání) nebo z něj nelze zjistit, kdo jej učinil (např. anonymní podání) a v případě, že bylo učiněno podání, k jehož vyřízení není kompetentní veřejná správa, ale jiný orgán státní moci. Nelze odložit anonymní podnět, jsou-li shledány důvody k zahájení řízení z úřední moci (např. o uložení pokuty).

Procesní lhůty a počítání času (§ 39 a násl. SŘ)

Procesní lhůty jsou určeny k provádění procesních úkonů správním orgánem a účastníky řízení. Po jejich uplynutí, jsou-li stanoveny zákonem, nemůže účastník řízení provést daný úkon, ledaže zákon takový výjimečný postup umožňuje. Lhůty jako pořádkové také určuje správní orgán usnesením a na žádost účastníka je může prodloužit. Pokud lhůtu nedodrží správní orgán, lze tento stav posuzovat jako jeho nečinnost.

Pro počítání lhůt platí určité zásady: do lhůty se nezapočítává rozhodující den pro její počátek (např. den doručení), konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím dne se stejným označením jako den, kdy došlo k události určující počátek lhůty, není-li v měsíci takový den, končí lhůta koncem měsíce a připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den.

Jestliže v poslední den lhůty bylo učiněno podání u věcně a místně příslušného správního orgánu, nebo bylo předáno poště anebo bylo učiněno poslední den lhůty podání u správního orgánu vyššího stupně, bylo učiněno včas.

Navrácení v předešlý stav (§ 41 SŘ)

Do patnácti dnů po odpadnutí objektivní překážky (např. nemoc) učinit úkon ve lhůtě, může účastník požádat o prominutí zmeškání lhůt, pokud k žádosti připojí úkon, který zmeškal, ne však později než uplyne 1 rok od posledního dne zmeškané lhůty.

Nečinnost (§ 80 SŘ)

Účastník řízení je chráněn proti nečinnosti správních orgánů při vyřizování věci. Nadřízený orgán, vůči příslušnému správnímu orgánu, využije svých pravomocí k tomu, aby věc účastníka byla včas a řádně rozhodnuta tak, že přikáže nečinnému správnímu orgánu, aby sjednal nápravu, nebo věc sám převezme a rozhodne, nebo pověří jiný správní orgán k řízení, anebo přiměřeně prodlouží zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí.

K nečinnosti dochází, jestliže prvoinstanční správní orgán nevydá rozhodnutí ve věci v zákonné lhůtě, nebo když nezahájí řízení ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o skutečnostech odůvodňujících zahájení řízení z moci úřední a byl k tomu příslušný. A konečně v případě, kdy je z okolností zjevné, že věcně a místně příslušný správní orgán nedodrží stanovenou lhůtu.

Správní řízení je zahájeno, pokud nastanou okolnosti, se kterými správní řád začátek řízení spojuje. Z tohoto pohledu rozlišujeme řízení o žádosti a řízení zahajované z úřední moci (§ 44 a násl. SŘ).

Řízení o žádosti (§ 45 SŘ)

Správní řízení o žádosti je zahájeno dnem, kdy je kompetentnímu správnímu orgánu doručena žádost – podání účastníka řízení, kterým navrhuje zahájit řízení s cílem (nejčastěji) vydání rozhodnutí, umožňujícího realizaci veřejného subjektivního práva účastníka řízení (např. stavební povolení).

Žádost musí mít obecné náležitosti podání a musí z ní být zřejmé čeho se žadatel domáhá nebo oč žádá. Žadatel je povinen označit ostatní účastníky řízení, pokud mu jsou známi. Do vydání rozhodnutí je žadatel oprávněn vzít žádost zcela nebo zčásti zpět, zpětvzetí pak vzít zpět již nelze. Jestliže žádost nemá předepsané náležitosti, může správní orgán pomoci žadateli nedostatky odstranit, nebo jej vyzve, aby je v přiměřené lhůtě odstranil sám (případně řízení zastaví – viz dále § 66).

Řízení z moci úřední (§ 46 a násl. SŘ)

Správní orgán je povinen zahájit řízení, pokud se dozví o skutečnostech, které zákon stanoví jako důvod pro zahájení řízení. O těchto skutečnostech se může dozvědět na základě podnětu fyzické nebo právnické osoby (viz výše § 42), vlastním zjištěním (nejčastěji při provádění kontroly), nebo na základě upozornění jiného správního orgánu. Řízení je zahájeno dnem, kdy správní orgán zahájení řízení oznámil účastníkovi, do jehož práv a povinností nebo právního postavení rozhodnutí zasáhne. Oznámení musí obsahovat označení správního orgánu, předmět řízení, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby. Správní orgán je povinen uvědomit o zahájení řízení všechny jemu známé účastníky. Pokud nelze účastníkovi oznámit zahájení řízení, správní orgán mu ustanoví opatrovníka a usnesení o jeho ustanovení se doručí veřejnou vyhláškou. Zahájit řízení musí správní orgán bezodkladně poté, co se dozví o důvodu zahájení.

Překážky správního řízení (§ 48 SŘ)

Pro správní řízení platí základní pravidlo: o téže věci nemůže být rozhodováno dvakrát. Jestliže je tedy u některého správního orgánu zahájeno řízení, nelze v téže věci zahájit řízení u jiného správního orgánu. Pokud správní orgán takovou skutečnost zjistí, musí věc odložit. Pokud se tak stane až po zahájení řízení, je povinen řízení zastavit. Rovněž nelze zahájit řízení ve věci, ve které již bylo pravomocně rozhodnuto.

Průběh správního řízení

Jelikož správní orgán při vedení řízení dbá zejména zásady rozhodovat v souladu se zákonem, stanoví správní řád v tomto smyslu předpoklady pro takové rozhodnutí. Každé rozhodnutí ve věci samé musí vycházet ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu případu/věci a toto zjištění musí být dokumentováno ve spisu.

Ústní jednání (§ 49 SŘ)

Jelikož správní řízení ovládá zásada jeho písemnosti, ústní jednání nařídí správní orgán pouze v případech, kdy to stanoví zákon, a jinak tehdy, jestliže je to nezbytné pro uplatnění práv účastníků řízení. Tyto k neveřejnému jednání přizve nejméně 5 dnů předem.

Podklady pro vydání rozhodnutí (§ 50 a násl. SŘ)

Podkladem pro vydání rozhodnutí rozumíme zejména důkaz, návrh účastníka, skutečnosti známé správnímu orgánu z jeho činnosti, podklad od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci a skutečnost obecně známou, k jejímuž potvrzení není třeba znalce (např. fyzikální zákonitost). Podklady pro rozhodnutí opatřuje vždy správní orgán. Pro urychlení řízení může správní orgán připustit, aby za něj podklady opatřil tento účastník, požádá-li o to. V řízení zahájeném z úřední moci je správní orgán povinen zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch účastníka, jemuž má být rozhodnutím uložena povinnost. Účastníci řízení jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení.

Protokol (§ 18 SŘ)

Protokol slouží jako jeden z důkazních prostředků pro zjištění materiální pravdy ve správním řízení, zejména při ústním jednání, ústním podání, výslechu svědka nebo znalce, provedení důkazu listinou a ohledání.

Důkaz listinou (§ 53 SŘ)

Častým a významným důkazem v řízení je listina, ze které lze zjistit skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci. Listiny lze rozdělit na veřejné listiny a ostatní (např. smlouvy). Za veřejné listiny označuje zákon listiny vydané soudy ČR nebo jinými státními orgány, listiny vydané orgány územních samosprávných celků v mezích jejich pravomoci, případně jiné listiny, označené zvláštními zákony jako veřejné. U těchto listin je dán předpoklad pravdivosti jejich obsahu, dokud není prokázán (soudně) opak. Pokud to umožňuje zákon, lze listinu nahradit čestným prohlášením účastníka (např. v oblasti sociálních práv).

Důkaz ohledáním (§ 54 SŘ)

Správní orgán pro účel dokazování může využít ohledání, kdy si vytvoří přímý poznatek o věci movité nebo nemovitosti. Vlastník nebo uživatel věci má povinnost předložit správnímu orgánu předmět ohledání nebo ohledání strpět. Správní orgán může k účasti na ohledání přizvat nestranné osoby k zajištění objektivity.

Důkaz svědeckou výpovědí (§ 55 SŘ)

Každý, kdo není účastníkem, je povinen vypovídat jako svědek bez ohledu na věk či dosaženou duševní vyspělost a jeho výpověď musí být doslovně zaprotokolována. Svědek pro účel objasnění skutečnosti, kterou zná, musí vypovídat pravdivě a nic nezamlčet. Svědek nesmí být vyslýchán o utajovaných skutečnostech, měl-li by porušit zákaz mlčenlivosti, pokud nebyl příslušným orgánem mlčenlivosti zproštěn. Svědek musí být poučen o povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčet a o právních následcích nepravdivé nebo neúplné výpovědi.

Důkaz znaleckým posudkem (§ 56 SŘ)

Jestliže rozhodnutí závisí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které úřední osoba nemá, a odborné posouzení nelze opatřit od jiného správního orgánu, ustanoví správní orgán znalce a uloží mu, aby ve lhůtě vypracoval písemný posudek a předložil jej v určené lhůtě. Znalce vybírá správní orgán ze seznamu znalců krajského soudu.

Odepření důkazu (§ 53, § 54 a § 55 SŘ)

Osoba, která má důkaz poskytnout (např. svědek, majitel ohledávané věci nebo držitel listiny) jej může odepřít v případě, že by jím způsobila sobě nebo osobě blízké nebezpečí stíhání pro trestný čin nebo správní delikt. Správní orgán musí před využitím důkazního prostředku poučit danou osobu o právu důkaz odepřít.

Předběžná otázka (§ 57 SŘ)

V případech, kdy vydání rozhodnutí závisí na řešení dosud nerozhodnuté otázky mimo věcnou příslušnost správního orgánu (např. ve stavebním řízení o otázkách památkové péče), je nutná součinnost správního orgánu v dané otázce kompetentního. Správní orgán může buď dát podnět k zahájení řízení před příslušným správním orgánem nebo v řízení o žádosti vyzvat účastníka nebo jinou osobu, aby podala žádost o zahájení řízení u toho orgánu. Rozhodnutím tohoto orgánu o předběžné otázce je správní orgán vázán. Pokud vyzvaná osoba žádost nepodala nebo příslušný orgán řízení nezahájil, může si správní orgán o otázce učinit úsudek sám. Nikdy však o tom zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt.

Správní řád vybavuje správní orgán pravomocí přijmout opatření, kterým se zajistí účel a průběh řízení a aby mohlo probíhat hospodárně a bez zbytečných průtahů (§ 58 SŘ).

Předvolání (§ 59 SŘ)

Předvolat lze osobu, pokud její účast v řízení je bezpodmínečně potřebná k provedení určitého procesního úkonu. Předvolání je nutno vyhotovit písemně a doručit do vlastních rukou zpravidla 5 kalendářních dnů předem. Předvolat lze např. účastníka řízení, svědka nebo znalce. V předvolání musí být uvedeno kdy, kam, v jaké věci, z jakých důvodů se má předvolaný dostavit a jaké jsou právní následky nedostavení se bez omluvy.

Předvedení (§ 60 SŘ)

Účastník řízení nebo svědek, který se bez omluvy nebo bez závažných důvodů na předvolání nedostaví a jeho osobní účast je nutná pro pokračování v řízení, může být předveden. Předvedení osob zajišťuje Policie České republiky nebo obecní policie, tato pouze na území obce své působnosti.

Vykázání z místa konání procesního úkonu (§ 63 SŘ)

Osobu, která ruší pořádek při ústním jednání nebo ohledání na místě či jiném úkonu nepřístojným chováním, může správní orgán po předchozím upozornění vykázat z místa, kde se úkon koná. Jestliže úkon není uskutečňován v úředních místnostech správního orgánu, nelze z místa úkonu vykázat osobu, která má vlastnické či užívací právo k prostoru, kde se úkon koná.

Pořádková pokuta (§ 62 SŘ)

Správní orgán může opakovaně uložit pořádkovou pokutu až do výše 50.000 Kč tomu, kdo v řízení závažně ztěžuje jeho postup tím, že:

• se bez omluvy nedostaví na předvolání ke správnímu orgánu,
• navzdory předchozímu napomenutí ruší pořádek,
• neuposlechne pokynu úřední osoby,
• učiní hrubě urážlivé podání.

Výše pořádkové pokuty nemůže být v hrubém nepoměru k závažnosti následku a k významu předmětu řízení a lze ji dodatečně snížit nebo prominout v závislosti na plnění procesních povinností danou osobou v dalším průběhu řízení.

Předběžné opatření (§ 61 SŘ)

Po zahájení řízení a ještě před jeho skončením může správní orgán nařídit z moci úřední nebo na návrh účastníka předběžné opatření, pokud je třeba prozatímně upravit poměry účastníků nebo je-li obava, že by bylo ohroženo provedení exekuce. Předběžným opatřením lze nařídit účastníkovi nebo jiné osobě, aby něco vykonali, něčeho se zdrželi nebo něco strpěli vůči jiné osobě (např. vůči majiteli sousedícího pozemku) nebo zajistit věc, která může sloužit jako důkazní prostředek nebo věc, která může být předmětem exekuce (např. střelná zbraň při zániku oprávnění k jejímu držení).

Správní orgán zruší předběžné opatření, až pomine důvod jeho vydání, jinak předběžné opatření pozbývá účinnosti dnem, kdy se rozhodnutí ve věci stalo vykonatelným nebo nabylo jiných právních účinků. Pokud předběžné opatření spočívá v zajištění věci, je osoba, která má věc u sebe, povinna ji vydat správnímu orgánu.

Přerušení a zastavení řízení (§ 64 – § 66 SŘ)

Správní řízení se vede v případech, kdy je nutno ve věci rozhodnout ať už v zájmu žadatele (řízení o žádosti) nebo v zájmu veřejném (řízení z úřední moci). Proto jen ve stanovených případech je možno řízení zastavit, aniž se tak stane. Přerušení řízení naopak slouží ke vzetí ohledu na okolnosti, které by jinak znemožnily správnímu orgánu rozhodnout bez průtahů.

Přerušení řízení (§ 64 – § 65 SŘ)

Správní orgán může řízení na dobu nezbytně nutnou přerušit a tehdy neběží lhůty k provádění procesních úkonů. Správní řád stanoví omezené důvody přerušení řízení, kterými jsou např. výzva k odstranění nedostatků žádosti, výzva k zaplacení správního poplatku, řízení o předběžné otázce a čekání na ustanovení opatrovníka procesně nezpůsobilému účastníkovi. V řízení o žádosti přeruší správní orgán řízení na návrh žadatele. V řízení z moci úřední může stejnému návrhu vyhovět výhradně z důležitých důvodů.

Zastavení řízení (§ 66 SŘ)

Správní orgán může řízení usnesením zastavit a ve věci samé nerozhodnout jen z důvodů jmenovitě uvedených v zákoně. Zejména proto, že žadatel vzal svou žádost zpět, žádost je právně nepřípustná, účastník neodstranil podstatné vady žádosti či nezaplatil správní poplatek ve stanovené lhůtě anebo žadatel zemřel či zanikl. Řízení zahájené z moci úřední lze zastavit, pokud se zjistí, že odpadl důvod k zahájení řízení (např. zanikla věc, které se řízení týká). Každé řízení se zastaví, pokud bylo dříve zahájeno řízení u jiného orgánu v téže věci.

Rozhodnutí správního orgánu ve správním řízení je projevem státní moci při uplatňování práv a povinností stanovených správním právem. Je to autoritativní výrok, který účastníci řízení musí respektovat, pokud je zákonný. Správní orgán v řízení rozhoduje jednak ve věci samé, tedy o důvodu a předmětu řízení současně, a jednak o postupu v procesu.

Usnesení (§ 76 SŘ)

Dojde-li k nutnosti učinit „krok“ potřebný k řádnému průběhu a skončení řízení, musí tak správní orgán učinit rozhodnutím, a to proto, aby tento krok mohl být, pokud to účastník navrhne, přezkoumán, je-li zákonný, či není-li vůči některému účastníku nepřípustný. Tato procesní rozhodnutí (např. o ustanovení znalce, o předběžném opatření, o přerušení nebo zastavení řízení) správní řád označuje jako usnesení.

Rozhodnutí ve věci

Z pohledu účelu správního řízení je zásadním rozhodnutím správního orgánu rozhodnutí ve věci, o níž je řízení vedeno. Rozhodnutí je cílem jak žádosti žadatele, tak řízení zahájeného z moci úřední, které však musí být opodstatněně zahájeno. Tímto rozhodnutím správní orgán zakládá, mění nebo ruší práva nebo povinnosti jmenovitě určené osoby (fyzické i právnické) nebo prohlašuje, že taková osoba práva anebo povinnosti má nebo nemá (§ 9 SŘ).

Forma a obsahové náležitosti rozhodnutí (§ 67 – § 76 SŘ)

Rozhodnutí se zásadně vyhotovuje písemně, výjimku musí stanovit zákon. Dalšími formálními náležitostmi jsou označení správního orgánu rozhodnutí vydávajícího, číslo jednací (spisová značka), datum vyhotovení, otisk kulatého úředního razítka a dále též jméno, příjmení, funkce nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby.

Obsahově se rozhodnutí člení na tři součásti: výrok, odůvodnění a poučení účastníků (o odvolání). Výroková část obsahuje řešení otázky, která je předmětem řízení, dále právní ustanovení, podle kterých bylo rozhodováno, a označení hlavních účastníků řízení. Je-li účastníkovi uložená povinnost, pak zde musí být i lhůta pro její splnění. Výroková část rozhodnutí může obsahovat více výroků a také výrok o nákladech řízení. Obsahem odůvodnění jsou důvody výroku, podklady jeho vydání (dle spisu), úvahy správního orgánu a jejich hodnocení pro účel výroku, výklad právních předpisů a vypořádání se s návrhy a námitkami účastníků. Odůvodnění vydaného rozhodnutí ve věci není třeba, jestliže se všem účastníkům v plném rozsahu vyhoví. Každé rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, pokud zákon nestanoví jinak, podléhá opravným prostředkům. Poučení účastníků proto obsahuje údaj o možnosti podat odvolání proti rozhodnutí. Poučení dále musí obsahovat lhůtu pro podání, informaci, který správní orgán o odvolání rozhoduje a u kterého správního orgánu se odvolání podává.

Příkaz (§ 150 SŘ)

Zvláštním druhem rozhodnutí je příkaz. Příkazní řízení je typem zkráceného řízení, ve kterém lze o povinnosti rozhodnut pouze na základě spisu (např. o provedené kontrole), považuje-li se skutkové zjištění za dostatečné, a uložit ji formou písemného příkazu. Příkaz lze vydat ve všech druzích řízení zahájených z moci úřední.

Součástí příkazu je poučení o možnosti proti němu podat odpor do 8 dnů ode dne jeho oznámení, který není nutno odůvodnit. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje dokazováním. Příkaz, proti kterému nebyl v zákonné lhůtě podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným. V řízení, kde je přítomen účastník, lze vydat příkaz k peněžitému plnění do 10.000 Kč nebo ke splnění povinnosti, kterou může účastník splnit na místě, jestliže účastník podpisem písemného prohlášení s uložením povinnosti souhlasí. Tím se stává příkaz pravomocný a vykonatelný (obdoba blokového řízení u přestupků).

Lhůty pro vydání rozhodnutí (§ 71 SŘ)

Vydáním rozhodnutí se rozumí předání stejnopisu k doručení účastníkům řízení, výjimečně ústní vyhlášení, pokud se účastníci se vzdali písemného doručení, a v případech stanovených zákonem vyvěšení veřejné vyhlášky u doručování veřejnou vyhláškou nebo poznamenání do spisu, jestliže se usnesení pouze poznamenává do spisu.

Pokud nelze vydat rozhodnutí bezodkladně, musí je správní orgán vydat do 30 dnů od zahájení řízení. Lhůta se prodlužuje až o 30 dnů, jestliže je třeba nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou, nebo jde-li o zvlášť složitý případ. K zákonné lhůtě se také připočítává doba nutná k provedení dožádání, zpracování znaleckého posudku nebo doručení do ciziny.

Platnost, právní moc a vykonatelnost rozhodnutí (§ 73 – § 76 SŘ)

Pokud kompetentní správní orgán rozhodnutí vydal v předepsané formě a předepsaným způsobem bylo oznámeno účastníkům řízení, je rozhodnutí platné, zavazuje i správní orgán a lze je změnit pouze předepsaným způsobem. Rozhodnutí, které bylo oznámeno (doručeno) podle zákona účastníkům řízení a proti kterému nelze podat odvolání, je v právní moci (nestanoví-li zákon jinak). Takové rozhodnutí je závazné pro účastníky a pro všechny správní orgány. Rozhodnutí je vykonatelné nabytím právní moci nebo pozdějším dnem, který je uveden ve výroku. Takové rozhodnutí může být vynuceno státní mocí. U rozhodnutí ukládajícího účastníkovi řízení splnění povinnosti nastává vykonatelnost nabytím právní moci a uplynutím lhůty pro dobrovolné splnění této povinnosti.

Náklady řízení (§ 79 SŘ)

Mezi náklady řízení patří zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, správní poplatky, ušlý výdělek účastníků a jejich zástupců, náklady důkazů (např. znalecký posudek), odměna za tlumočení a odměna za zastupování. Náklady nesou jednak účastníci řízení, jednak správní orgán, zásadně každý své. Účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti, uloží správní orgán povinnost nahradit státu náklady správního řízení paušální částkou.

Český právní řád k zabezpečení dvoustupňovosti řízení před kompetentními správními orgány stanoví příslušné řádné opravné prostředky, které slouží účastníkům řízení k domáhání se změny či zrušení rozhodnutí, které ještě nenabylo právní moci. Ve správním řízení tuto funkci plní zásadně odvolání. Zákonná lhůta k jeho podání je 15 dnů od doručení (oznámení) rozhodnutí, a to k rukám správního orgánu (§ 83 odst. 1 SŘ), který odvoláním napadlé rozhodnutí vydal. V případě chybějícího, neúplného nebo nesprávného poučení o odvolání je lze podat do 15 dnů ode dne doručení opravného usnesení, bylo-li vydáno, nejpozději však do 90 dnů ode dne oznámení rozhodnutí (§ 83 odst. 2 SŘ). Odvolání způsobuje, že napadené rozhodnutí nenabude právní moci ani vykonatelnosti (§ 85 odst. 1 SŘ).

Místo podání je takto stanoveno z důvodu zabezpečení zákonného postupu k vyřízení odvolání. Správní orgán, který rozhodnutí vydal, zašle stejnopis odvolání ostatním účastníkům řízení k vyjádření, případně doplní řízení a dále postupuje dvěma možnými způsoby: autoremedurou nebo předáním spisu nejblíže nadřízenému orgánu.

Autoremedura (§ 87 SŘ)

V zájmu zákonnosti, ale zejména zásad rychlosti a hospodárnosti řízení, pokud správní orgán, který ve věci rozhodl, dojde k závěru, že odvolání je opodstatněné, může své napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, pokud tím v plném rozsahu vyhoví odvolání.

Předání spisu (§ 88 SŘ)

Pokud se správní orgán s podaným odvoláním neztotožní, do 30 dnů od doručení odvolání předá spis se svým vyjádřením odvolacímu orgánu anebo spis předá, ve lhůtě zkrácené na 10 dnů, spolu s odůvodněným stanoviskem, že odvolání je opožděné nebo nepřípustné (např. odvolatel napadá pouze odůvodnění rozhodnutí, nikoli jeho výrok). Rozhodování o odvolání, s výjimkou autoremedury, zásadně přísluší nadřízenému orgánu.

Výkon rozhodnutí (exekuce) je nepovinná závěrečná fáze správního řízení v těch případech, kdy účastník, kterému pravomocné a vykonatelné rozhodnutí ukládá peněžitou nebo nepeněžitou povinnost, tuto povinnost ve stanovené lhůtě dobrovolně nesplní. Vynucení splnění povinnosti pak provádí obecní úřad, který rozhodnutí vydal, nebo na jeho požádání soud (soudní exekutor). V případě peněžitého plnění může též požádat o provedení exekuce místně příslušný orgán správy daní (§ 103 a násl. SŘ).

Peněžitá exekuce (§ 106 SŘ)

Exekuce plnění peněžité povinnosti se řídí výhradně ustanoveními daňového řádu (zákon č. 280/2009 Sb.).

Nepeněžitá exekuce (§ 107 a násl. SŘ)

Exekuce k vymožení nepeněžité povinnosti se řídí povahou uložené povinnosti. Lze ji nařídit a provést těmito způsoby:

• náhradním výkonem v případě zastupitelných plnění (např. odstranění nepovolené stavby),
• přímým vynucením v případě nezastupitelných plnění, zejména vyklizením, odebráním movité věci a předvedením, nebo
• ukládáním donucovacích pokut.

Správní řád se člení na šest věcných částí. Část první obsahuje úvodní ustanovení, která vymezují předmět úpravy a základní zásady činnosti správních orgánů. Část druhá obsahuje obecná ustanovení o správním řízení, jako je příslušnost správních orgánů a jejich úkony, účastníky řízení, jejich zastupování a úkony, počítání času, postup před zahájením řízení, průběh řízení prvního stupně, řádné a mimořádné opravné prostředky a vykonávací řízení. Třetí část obsahuje doplnění vymezení věcné a funkční příslušnosti, řešení sporů o příslušnost, vymezení dotčených orgánů, předběžné úkony, některé zvláštní způsoby řízení a rozhodnutí a doplnění ustanovení o přezkoumávání rozhodnutí. Čtvrtá část upravuje postup správních orgánů při vydávání vyjádření, osvědčení a sdělení, tedy při vydávání písemných materiálů, které nemají charakter rozhodnutí. Pátá část upravuje veřejnoprávní smlouvy, jejich náležitosti a postup při jejich uzavírání. Šestá část upravuje tzv. opatření obecné povahy, tedy to, co teorie správního práva označuje za organizační úkon. Poslední dvě části, sedmá a osmá, obsahují ustanovení společná, přechodná a závěrečná a stanoví účinnost zákona.

Základními zásadami činnosti správních orgánů jsou principy, kterými se řídí celé správní řízení a veškerá činnost správního orgánu. Najdeme je v úvodních ustanoveních správního řádu (§ 2 – § 8) pod názvem „základní pravidla řízení“ nebo jsou obsaženy v jeho dalších ustanoveních, popř. z nich vyplývají. Mezi nejvýznamnější patří:

• zásada zákonnosti, správní orgány jsou povinny postupovat v souladu se zákony a jinými právními předpisy
• zásada materiální pravdy, správní orgány mají povinnost zjistit všechny skutečnosti, které mají význam pro vydání správního rozhodnutí tak, aby byl zjištěn stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu potřebném pro soulad rozhodnutí se zákonem
• zásada aktivní účasti účastníků v řízení (slyšení účastníků), účastníkům musí být dána možnost uplatnit jejich práva a vyjádřit se k postupu řízení
• zásada hospodárného a rychlého projednávání a rozhodování, správní orgány mají povinnost zabezpečit rychlý a hospodárný průběh řízení bez průtahů, odpovědně a svědomitě
• zásada dvojstupňovosti řízení, účastník má právní nárok na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tzv. odvolacím orgánem (orgánem druhého stupně)
• zásada legitimního očekávání, aby při skutkově shodných nebo obdobných případech nebylo rozhodováno rozdílně.

Subjekty správního řízení jsou jednak kompetentní správní orgány a jednak účastníci řízení. Jsou navzájem v postavení podřízenosti, a to proto, že správní orgán v řízení vystupuje jako nositel autority státu a jeho rozhodnutí je pro účastníky řízení zavazující.

Příslušnost správních orgánů ve správním řízení

Výkon veřejné správy je činnost svěřená jednotlivým správním orgánům podle jejich věcné a místní příslušnosti. Věcná příslušnost (§ 10 SŘ) určuje, který druh správního orgánu a jakého stupně je příslušný provést správní řízení a vydat rozhodnutí ve věci. Je určena jednotlivými zákony upravujícími danou oblast veřejné správy (např. stavební zákon, zákon o matrikách, jménu a příjmení atd.) Místní příslušnost (§ 11 SŘ) vyjadřuje, který z věcně příslušných správních orgánů je konkrétně povolán k tomu, aby se věcí zabýval. Místní příslušnost rozlišujeme podle toho, zda jde o řízení týkající se činnosti účastníka řízení, v tom případě je místní příslušnost určená místem této činnosti. V řízeních týkajících se nemovitosti místem, kde se tato nachází. V řízeních týkajících se podnikatelské činnosti účastníka řízení, který je fyzickou osobou, místem jeho podnikání. V ostatních řízeních týkajících se fyzické osoby místem jejího trvalého pobytu. V řízeních týkajících se právnické osoby místem jejího sídla nebo místem sídla její organizační složky.

Postoupení věci (§ 12 SŘ)

Správní orgán, který není věcně nebo místně příslušný, musí bezodkladně postoupit doručené podání (žádost) příslušnému orgánu a současně o tom uvědomit podatele (žadatele).

Dožádání (§ 13 SŘ)

Příslušný správní orgán může dožádat usnesením podřízený nebo nadřízený správní orgán nebo jiný věcně příslušný správní orgán o provedení úkonu, který by sám mohl provést jen s obtížemi nebo s neúčelně vynaloženými náklady anebo který by nemohl provést vůbec.

Podjatost úředníka (§ 14 SŘ)

Úřední osoba pověřená rozhodováním ve věci, která je předmětem řízení, musí být nezaujatá, aby vydané rozhodnutí bylo objektivní. Lze-li o ní důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci (např. je majitelem sousedního pozemku) nebo k účastníkům či zástupcům řízení (např. jsou-li k ní osobou blízkou) zájem na výsledku řízení, je vyloučena z celého řízení. Stejné platí pro úřední osobu, která se řízení v téže věci účastnila v jiném stupni řízení.

Účastník řízení (§ 27 a násl. SŘ)

Podle správního řádu jsou účastníky řízení v prvé řadě ti, o jejichž právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech má být v řízení rozhodováno (tzv. nepominutelní či hlavní účastníci); v řízení o žádosti je to žadatel a v řízení zahajovaném správním orgánem z úřední moci je to osoba, která zavdala příčinu zahájení řízení ve veřejném zájmu. Vedlejšími účastníky jsou pak ti, jejichž práva a právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny (např. majitelé sousedního pozemku při povolování stavby), ten, komu zvláštní právní předpis takové postavení přiznává (např. orgán památkové ochrany ve stavebním řízení), a konečně ten, kdo tvrdí, že může být rozhodnutím ve svých právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech přímo dotčen (např. sdružení k ochraně životního prostředí), a to až do doby, než se prokáže opak.

Procesní způsobilost (§ 29 SŘ)

Účastník řízení musí být způsobilý k tomu, aby mohl být účastníkem správního řízení - procesní způsobilost. U fyzické osoby je základním předpokladem této způsobilosti dosažení věku 18 let. Správní orgán však může dát příležitost vyjádřit se k věci nebo svůj názor i osobě, která nedosáhla plné svéprávnosti. Právnické osoby, jsou-li zapsané ve státem vedeném rejstříku (např. obchodním rejstříku), mají vždy procesní způsobilost a činí právní úkony prostřednictvím svého statutárního orgánu, popřípadě jím pověřené osoby.

Úkony účastníka řízení (§ 36 a násl. SŘ)

Úkony účastníků řízení (jejich aktivní účast v řízení) se posuzují podle obsahu nikoli podle jejich označení. Nejdůležitějším úkonem je podání (§ 37 SŘ), které vždy směřuje ke správnímu orgánu. Z podání musí být patrno, kdo je podává, ke kterému správnímu orgánu směřuje, které věci se týká a co se navrhuje, případně další náležitosti stanovené zákonem. Fyzická osoba musí v podání uvést své jméno a příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, případně jinou adresu na doručování a vždy musí podání podepsat. Právnická osoba uvede v podání svůj název nebo obchodní firmu, identifikační číslo osob nebo obdobný údaj a adresu sídla, popřípadě jinou adresu pro doručování.

Podání je nutno učinit písemně, ústně do protokolu nebo v elektronické podobě s uznávaným elektronickým podpisem. Také je lze učinit pomocí jiných technických prostředků (dálnopis, fax nebo elektronická pošta elektronického podpisu), avšak takové podání musí být do 5 dnů potvrzeno předepsaným způsobem. Podání se předává správnímu orgánu, který je věcně a místně příslušný, a je učiněno dnem, kdy tomuto orgánu došlo (předepsaným způsobem).

Zastoupení v řízení

V rozsahu, v jakém účastník nemá procesní způsobilost, musí být zastupován zákonným zástupcem (rodič nebo osvojitel, § 31 SŘ). Pokud zákonného zástupce nemá, nebo ten ho nemůže zastupovat, ustanoví mu správní orgán usnesením opatrovníka. Opatrovníkem správní orgán ustanoví toho, u koho je osoba, jíž se opatrovník ustanovuje, v péči, anebo jinou vhodnou osobu, která nemá osobní zájem na výsledku řízení.

Opatrovníka ustanovuje správní orgán také v jiných případech uvedených v zákoně, např. účastníkovi, kterému se nepodařilo oznámit zahájení řízení z moci úřední, dále právnické osobě, která nemá orgán způsobilý za ni jednat (např. po úmrtí jediného jednatele s.r.o.), též osobě neznámého pobytu (např. u rušení trvalého pobytu), nebo osobě, která není známa (např. u černé stavby) anebo osobě zvlášť těžce zdravotně postižené (§ 32 SŘ).

Účastník také může plnou mocí pověřit svého smluvního zástupce, aby jej v řízení zastupoval (§ 33 SŘ).

Práva a povinnosti účastníka řízení

Účastník řízení je oprávněn činit v řízení úkony, především má právo navrhovat důkazy a jiné návrhy (§ 36 odst. 1 SŘ), má právo na uvědomění o zahájení správního řízení, vyjádřit své stanovisko ke spisu a k návrhům ostatních účastníků a zejména před vydáním rozhodnutí ve věci mít možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí (§ 36 odst. 2 a odst. 3 SŘ). Aby je mohl řádně uplatnit, může nahlížet do spisu, pořídit z něj výpisy a kopie (§ 38 odst. 4 SŘ).

Účastník řízení má také povinnosti, mezi které patří např. dle § 37 odst. 3 SŘ odstranit vady podání (žádosti) dodržovat předepsané lhůty, předložit správním orgánem požadovanou listinu, dostavit se na předvolání a neztěžovat postup řízení. Účastník je povinen vždy prokázat svou totožnost (§ 36 odst. 5 SŘ).

Spis (§ 17 SŘ)

V řízení o každé věci správní orgán zakládá spis, který je označen spisovou značkou. Zde se ukládají zejména všechny podklady pro rozhodnutí ve věci (např. podání účastníků, svědecké výpovědi, listiny).

Doručování písemností (§ 20 a násl. SŘ)

Písemnost doručuje správní orgán, který ji vyhotovil, a to především, je-li to možné, do datové schránky. Není-li možné doručovat datovou zprávou, doručuje správní orgán buď sám, nebo prostřednictvím policejního orgánu a také prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (nejčastěji půjde o adresu trvalého pobytu). Do vlastních rukou se doručují písemnosti označené zákonem, zejména předvolání a rozhodnutí, jinak doporučeně nebo jen vhozením do schránky.

Písemnosti určené právnickým osobám se doručují nejčastěji na adresu sídla právnické osoby nebo její organizační složky. Osobám neznámého pobytu nebo sídla, osobám, kterým se nedaří písemnost doručit a v dalších zákonných případech se doručuje veřejnou vyhláškou. Patnáctý den po jejím vyvěšení se považuje za den doručení.

Nebyl-li adresát zastižen a písemnost nebylo možno doručit jinak, uloží se u správního orgánu, který ji vyhotovil nebo u provozovatele poštovních služeb a adresát se vyzve k vyzvednutí písemnosti do patnácti dnů. Výzva musí obsahovat poučení o právní fikci doručení, která nastává, jestliže si adresát písemnost nevyzvedl ve lhůtě desátým dnem od uložení, či pokud ji odmítl převzít, případně neposkytl součinnost potřebnou k řádnému doručení (odmítl prokázat totožnost) okamžikem pokusu o doručení.

Správní orgán je povinen přijímat od případných subjektů podněty k zahájení řízení a prověřovat jejich opodstatnění tak, aby pro vedení řízení existoval řádný titul a podmínky k jeho úspěšnému zakončení vydáním rozhodnutí.

Podnět k zahájení řízení (§ 42 SŘ)

Postup správního orgánu před zahájením řízení zahrnuje přijímání podnětů od fyzických nebo právnických osob, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední (zejména při zjištění protiprávního jednání či stavu). Pokud podatel podnětu (nejedná se o účastníka řízení) o to požádá, je správní orgán povinen sdělit mu ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy podnět obdržel, že řízení zahájil, nebo že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední, popřípadě že podnět postoupil příslušnému správnímu orgánu.

Vysvětlení (§ 137 SŘ)

Správní orgán po obdržení oznámení, jiného podnětu nebo na základě vlastních zjištění, která by mohla být důvodem k zahájení řízení z moci úřední, si opatří nezbytná vysvětlení. Povinnost podat vysvětlení má vedle podatele každá jiná osoba pod hrozbou uložení pořádkové pokuty až do 5.000 Kč.

Předběžná informace (§ 139 SŘ)

Podle ustanovení některých zákonů může každý požadovat od správního orgánu, který je příslušný vydat rozhodnutí, aby mu v písemné formě poskytl předběžnou informaci o tom, zda lze určitý záměr uskutečnit jen za předpokladu vydání rozhodnutí nebo podle jakých hledisek bude posuzovat žádost o vydání rozhodnutí, popř. za jakých předpokladů lze žádosti vyhovět.

Odložení věci (§ 43 SŘ)

Správní orgán nemusí zahájit správní řízení o žádosti a odloží věc v případě, že vůči němu byl učiněn úkon, který zjevně není žádostí (např. žádost o zaměstnání) nebo z něj nelze zjistit, kdo jej učinil (např. anonymní podání) a v případě, že bylo učiněno podání, k jehož vyřízení není kompetentní veřejná správa, ale jiný orgán státní moci. Nelze odložit anonymní podnět, jsou-li shledány důvody k zahájení řízení z úřední moci (např. o uložení pokuty).

Procesní lhůty a počítání času (§ 39 a násl. SŘ)

Procesní lhůty jsou určeny k provádění procesních úkonů správním orgánem a účastníky řízení. Po jejich uplynutí, jsou-li stanoveny zákonem, nemůže účastník řízení provést daný úkon, ledaže zákon takový výjimečný postup umožňuje. Lhůty jako pořádkové také určuje správní orgán usnesením a na žádost účastníka je může prodloužit. Pokud lhůtu nedodrží správní orgán, lze tento stav posuzovat jako jeho nečinnost.

Pro počítání lhůt platí určité zásady: do lhůty se nezapočítává rozhodující den pro její počátek (např. den doručení), konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím dne se stejným označením jako den, kdy došlo k události určující počátek lhůty, není-li v měsíci takový den, končí lhůta koncem měsíce a připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den.

Jestliže v poslední den lhůty bylo učiněno podání u věcně a místně příslušného správního orgánu, nebo bylo předáno poště anebo bylo učiněno poslední den lhůty podání u správního orgánu vyššího stupně, bylo učiněno včas.

Navrácení v předešlý stav (§ 41 SŘ)

Do patnácti dnů po odpadnutí objektivní překážky (např. nemoc) učinit úkon ve lhůtě, může účastník požádat o prominutí zmeškání lhůt, pokud k žádosti připojí úkon, který zmeškal, ne však později než uplyne 1 rok od posledního dne zmeškané lhůty.

Nečinnost (§ 80 SŘ)

Účastník řízení je chráněn proti nečinnosti správních orgánů při vyřizování věci. Nadřízený orgán, vůči příslušnému správnímu orgánu, využije svých pravomocí k tomu, aby věc účastníka byla včas a řádně rozhodnuta tak, že přikáže nečinnému správnímu orgánu, aby sjednal nápravu, nebo věc sám převezme a rozhodne, nebo pověří jiný správní orgán k řízení, anebo přiměřeně prodlouží zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí.

K nečinnosti dochází, jestliže prvoinstanční správní orgán nevydá rozhodnutí ve věci v zákonné lhůtě, nebo když nezahájí řízení ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o skutečnostech odůvodňujících zahájení řízení z moci úřední a byl k tomu příslušný. A konečně v případě, kdy je z okolností zjevné, že věcně a místně příslušný správní orgán nedodrží stanovenou lhůtu.

Správní řízení je zahájeno, pokud nastanou okolnosti, se kterými správní řád začátek řízení spojuje. Z tohoto pohledu rozlišujeme řízení o žádosti a řízení zahajované z úřední moci (§ 44 a násl. SŘ).

Řízení o žádosti (§ 45 SŘ)

Správní řízení o žádosti je zahájeno dnem, kdy je kompetentnímu správnímu orgánu doručena žádost – podání účastníka řízení, kterým navrhuje zahájit řízení s cílem (nejčastěji) vydání rozhodnutí, umožňujícího realizaci veřejného subjektivního práva účastníka řízení (např. stavební povolení).

Žádost musí mít obecné náležitosti podání a musí z ní být zřejmé čeho se žadatel domáhá nebo oč žádá. Žadatel je povinen označit ostatní účastníky řízení, pokud mu jsou známi. Do vydání rozhodnutí je žadatel oprávněn vzít žádost zcela nebo zčásti zpět, zpětvzetí pak vzít zpět již nelze. Jestliže žádost nemá předepsané náležitosti, může správní orgán pomoci žadateli nedostatky odstranit, nebo jej vyzve, aby je v přiměřené lhůtě odstranil sám (případně řízení zastaví – viz dále § 66).

Řízení z moci úřední (§ 46 a násl. SŘ)

Správní orgán je povinen zahájit řízení, pokud se dozví o skutečnostech, které zákon stanoví jako důvod pro zahájení řízení. O těchto skutečnostech se může dozvědět na základě podnětu fyzické nebo právnické osoby (viz výše § 42), vlastním zjištěním (nejčastěji při provádění kontroly), nebo na základě upozornění jiného správního orgánu. Řízení je zahájeno dnem, kdy správní orgán zahájení řízení oznámil účastníkovi, do jehož práv a povinností nebo právního postavení rozhodnutí zasáhne. Oznámení musí obsahovat označení správního orgánu, předmět řízení, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby. Správní orgán je povinen uvědomit o zahájení řízení všechny jemu známé účastníky. Pokud nelze účastníkovi oznámit zahájení řízení, správní orgán mu ustanoví opatrovníka a usnesení o jeho ustanovení se doručí veřejnou vyhláškou. Zahájit řízení musí správní orgán bezodkladně poté, co se dozví o důvodu zahájení.

Překážky správního řízení (§ 48 SŘ)

Pro správní řízení platí základní pravidlo: o téže věci nemůže být rozhodováno dvakrát. Jestliže je tedy u některého správního orgánu zahájeno řízení, nelze v téže věci zahájit řízení u jiného správního orgánu. Pokud správní orgán takovou skutečnost zjistí, musí věc odložit. Pokud se tak stane až po zahájení řízení, je povinen řízení zastavit. Rovněž nelze zahájit řízení ve věci, ve které již bylo pravomocně rozhodnuto.

Průběh správního řízení

Jelikož správní orgán při vedení řízení dbá zejména zásady rozhodovat v souladu se zákonem, stanoví správní řád v tomto smyslu předpoklady pro takové rozhodnutí. Každé rozhodnutí ve věci samé musí vycházet ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu případu/věci a toto zjištění musí být dokumentováno ve spisu.

Ústní jednání (§ 49 SŘ)

Jelikož správní řízení ovládá zásada jeho písemnosti, ústní jednání nařídí správní orgán pouze v případech, kdy to stanoví zákon, a jinak tehdy, jestliže je to nezbytné pro uplatnění práv účastníků řízení. Tyto k neveřejnému jednání přizve nejméně 5 dnů předem.

Podklady pro vydání rozhodnutí (§ 50 a násl. SŘ)

Podkladem pro vydání rozhodnutí rozumíme zejména důkaz, návrh účastníka, skutečnosti známé správnímu orgánu z jeho činnosti, podklad od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci a skutečnost obecně známou, k jejímuž potvrzení není třeba znalce (např. fyzikální zákonitost). Podklady pro rozhodnutí opatřuje vždy správní orgán. Pro urychlení řízení může správní orgán připustit, aby za něj podklady opatřil tento účastník, požádá-li o to. V řízení zahájeném z úřední moci je správní orgán povinen zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch účastníka, jemuž má být rozhodnutím uložena povinnost. Účastníci řízení jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení.

Protokol (§ 18 SŘ)

Protokol slouží jako jeden z důkazních prostředků pro zjištění materiální pravdy ve správním řízení, zejména při ústním jednání, ústním podání, výslechu svědka nebo znalce, provedení důkazu listinou a ohledání.

Důkaz listinou (§ 53 SŘ)

Častým a významným důkazem v řízení je listina, ze které lze zjistit skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci. Listiny lze rozdělit na veřejné listiny a ostatní (např. smlouvy). Za veřejné listiny označuje zákon listiny vydané soudy ČR nebo jinými státními orgány, listiny vydané orgány územních samosprávných celků v mezích jejich pravomoci, případně jiné listiny, označené zvláštními zákony jako veřejné. U těchto listin je dán předpoklad pravdivosti jejich obsahu, dokud není prokázán (soudně) opak. Pokud to umožňuje zákon, lze listinu nahradit čestným prohlášením účastníka (např. v oblasti sociálních práv).

Důkaz ohledáním (§ 54 SŘ)

Správní orgán pro účel dokazování může využít ohledání, kdy si vytvoří přímý poznatek o věci movité nebo nemovitosti. Vlastník nebo uživatel věci má povinnost předložit správnímu orgánu předmět ohledání nebo ohledání strpět. Správní orgán může k účasti na ohledání přizvat nestranné osoby k zajištění objektivity.

Důkaz svědeckou výpovědí (§ 55 SŘ)

Každý, kdo není účastníkem, je povinen vypovídat jako svědek bez ohledu na věk či dosaženou duševní vyspělost a jeho výpověď musí být doslovně zaprotokolována. Svědek pro účel objasnění skutečnosti, kterou zná, musí vypovídat pravdivě a nic nezamlčet. Svědek nesmí být vyslýchán o utajovaných skutečnostech, měl-li by porušit zákaz mlčenlivosti, pokud nebyl příslušným orgánem mlčenlivosti zproštěn. Svědek musí být poučen o povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčet a o právních následcích nepravdivé nebo neúplné výpovědi.

Důkaz znaleckým posudkem (§ 56 SŘ)

Jestliže rozhodnutí závisí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které úřední osoba nemá, a odborné posouzení nelze opatřit od jiného správního orgánu, ustanoví správní orgán znalce a uloží mu, aby ve lhůtě vypracoval písemný posudek a předložil jej v určené lhůtě. Znalce vybírá správní orgán ze seznamu znalců krajského soudu.

Odepření důkazu (§ 53, § 54 a § 55 SŘ)

Osoba, která má důkaz poskytnout (např. svědek, majitel ohledávané věci nebo držitel listiny) jej může odepřít v případě, že by jím způsobila sobě nebo osobě blízké nebezpečí stíhání pro trestný čin nebo správní delikt. Správní orgán musí před využitím důkazního prostředku poučit danou osobu o právu důkaz odepřít.

Předběžná otázka (§ 57 SŘ)

V případech, kdy vydání rozhodnutí závisí na řešení dosud nerozhodnuté otázky mimo věcnou příslušnost správního orgánu (např. ve stavebním řízení o otázkách památkové péče), je nutná součinnost správního orgánu v dané otázce kompetentního. Správní orgán může buď dát podnět k zahájení řízení před příslušným správním orgánem nebo v řízení o žádosti vyzvat účastníka nebo jinou osobu, aby podala žádost o zahájení řízení u toho orgánu. Rozhodnutím tohoto orgánu o předběžné otázce je správní orgán vázán. Pokud vyzvaná osoba žádost nepodala nebo příslušný orgán řízení nezahájil, může si správní orgán o otázce učinit úsudek sám. Nikdy však o tom zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt.

Správní řád vybavuje správní orgán pravomocí přijmout opatření, kterým se zajistí účel a průběh řízení a aby mohlo probíhat hospodárně a bez zbytečných průtahů (§ 58 SŘ).

Předvolání (§ 59 SŘ)

Předvolat lze osobu, pokud její účast v řízení je bezpodmínečně potřebná k provedení určitého procesního úkonu. Předvolání je nutno vyhotovit písemně a doručit do vlastních rukou zpravidla 5 kalendářních dnů předem. Předvolat lze např. účastníka řízení, svědka nebo znalce. V předvolání musí být uvedeno kdy, kam, v jaké věci, z jakých důvodů se má předvolaný dostavit a jaké jsou právní následky nedostavení se bez omluvy.

Předvedení (§ 60 SŘ)

Účastník řízení nebo svědek, který se bez omluvy nebo bez závažných důvodů na předvolání nedostaví a jeho osobní účast je nutná pro pokračování v řízení, může být předveden. Předvedení osob zajišťuje Policie České republiky nebo obecní policie, tato pouze na území obce své působnosti.

Vykázání z místa konání procesního úkonu (§ 63 SŘ)

Osobu, která ruší pořádek při ústním jednání nebo ohledání na místě či jiném úkonu nepřístojným chováním, může správní orgán po předchozím upozornění vykázat z místa, kde se úkon koná. Jestliže úkon není uskutečňován v úředních místnostech správního orgánu, nelze z místa úkonu vykázat osobu, která má vlastnické či užívací právo k prostoru, kde se úkon koná.

Pořádková pokuta (§ 62 SŘ)

Správní orgán může opakovaně uložit pořádkovou pokutu až do výše 50.000 Kč tomu, kdo v řízení závažně ztěžuje jeho postup tím, že:

• se bez omluvy nedostaví na předvolání ke správnímu orgánu,
• navzdory předchozímu napomenutí ruší pořádek,
• neuposlechne pokynu úřední osoby,
• učiní hrubě urážlivé podání.

Výše pořádkové pokuty nemůže být v hrubém nepoměru k závažnosti následku a k významu předmětu řízení a lze ji dodatečně snížit nebo prominout v závislosti na plnění procesních povinností danou osobou v dalším průběhu řízení.

Předběžné opatření (§ 61 SŘ)

Po zahájení řízení a ještě před jeho skončením může správní orgán nařídit z moci úřední nebo na návrh účastníka předběžné opatření, pokud je třeba prozatímně upravit poměry účastníků nebo je-li obava, že by bylo ohroženo provedení exekuce. Předběžným opatřením lze nařídit účastníkovi nebo jiné osobě, aby něco vykonali, něčeho se zdrželi nebo něco strpěli vůči jiné osobě (např. vůči majiteli sousedícího pozemku) nebo zajistit věc, která může sloužit jako důkazní prostředek nebo věc, která může být předmětem exekuce (např. střelná zbraň při zániku oprávnění k jejímu držení).

Správní orgán zruší předběžné opatření, až pomine důvod jeho vydání, jinak předběžné opatření pozbývá účinnosti dnem, kdy se rozhodnutí ve věci stalo vykonatelným nebo nabylo jiných právních účinků. Pokud předběžné opatření spočívá v zajištění věci, je osoba, která má věc u sebe, povinna ji vydat správnímu orgánu.

Přerušení a zastavení řízení (§ 64 – § 66 SŘ)

Správní řízení se vede v případech, kdy je nutno ve věci rozhodnout ať už v zájmu žadatele (řízení o žádosti) nebo v zájmu veřejném (řízení z úřední moci). Proto jen ve stanovených případech je možno řízení zastavit, aniž se tak stane. Přerušení řízení naopak slouží ke vzetí ohledu na okolnosti, které by jinak znemožnily správnímu orgánu rozhodnout bez průtahů.

Přerušení řízení (§ 64 – § 65 SŘ)

Správní orgán může řízení na dobu nezbytně nutnou přerušit a tehdy neběží lhůty k provádění procesních úkonů. Správní řád stanoví omezené důvody přerušení řízení, kterými jsou např. výzva k odstranění nedostatků žádosti, výzva k zaplacení správního poplatku, řízení o předběžné otázce a čekání na ustanovení opatrovníka procesně nezpůsobilému účastníkovi. V řízení o žádosti přeruší správní orgán řízení na návrh žadatele. V řízení z moci úřední může stejnému návrhu vyhovět výhradně z důležitých důvodů.

Zastavení řízení (§ 66 SŘ)

Správní orgán může řízení usnesením zastavit a ve věci samé nerozhodnout jen z důvodů jmenovitě uvedených v zákoně. Zejména proto, že žadatel vzal svou žádost zpět, žádost je právně nepřípustná, účastník neodstranil podstatné vady žádosti či nezaplatil správní poplatek ve stanovené lhůtě anebo žadatel zemřel či zanikl. Řízení zahájené z moci úřední lze zastavit, pokud se zjistí, že odpadl důvod k zahájení řízení (např. zanikla věc, které se řízení týká). Každé řízení se zastaví, pokud bylo dříve zahájeno řízení u jiného orgánu v téže věci.

Rozhodnutí správního orgánu ve správním řízení je projevem státní moci při uplatňování práv a povinností stanovených správním právem. Je to autoritativní výrok, který účastníci řízení musí respektovat, pokud je zákonný. Správní orgán v řízení rozhoduje jednak ve věci samé, tedy o důvodu a předmětu řízení současně, a jednak o postupu v procesu.

Usnesení (§ 76 SŘ)

Dojde-li k nutnosti učinit „krok“ potřebný k řádnému průběhu a skončení řízení, musí tak správní orgán učinit rozhodnutím, a to proto, aby tento krok mohl být, pokud to účastník navrhne, přezkoumán, je-li zákonný, či není-li vůči některému účastníku nepřípustný. Tato procesní rozhodnutí (např. o ustanovení znalce, o předběžném opatření, o přerušení nebo zastavení řízení) správní řád označuje jako usnesení.

Rozhodnutí ve věci

Z pohledu účelu správního řízení je zásadním rozhodnutím správního orgánu rozhodnutí ve věci, o níž je řízení vedeno. Rozhodnutí je cílem jak žádosti žadatele, tak řízení zahájeného z moci úřední, které však musí být opodstatněně zahájeno. Tímto rozhodnutím správní orgán zakládá, mění nebo ruší práva nebo povinnosti jmenovitě určené osoby (fyzické i právnické) nebo prohlašuje, že taková osoba práva anebo povinnosti má nebo nemá (§ 9 SŘ).

Forma a obsahové náležitosti rozhodnutí (§ 67 – § 76 SŘ)

Rozhodnutí se zásadně vyhotovuje písemně, výjimku musí stanovit zákon. Dalšími formálními náležitostmi jsou označení správního orgánu rozhodnutí vydávajícího, číslo jednací (spisová značka), datum vyhotovení, otisk kulatého úředního razítka a dále též jméno, příjmení, funkce nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby.

Obsahově se rozhodnutí člení na tři součásti: výrok, odůvodnění a poučení účastníků (o odvolání). Výroková část obsahuje řešení otázky, která je předmětem řízení, dále právní ustanovení, podle kterých bylo rozhodováno, a označení hlavních účastníků řízení. Je-li účastníkovi uložená povinnost, pak zde musí být i lhůta pro její splnění. Výroková část rozhodnutí může obsahovat více výroků a také výrok o nákladech řízení. Obsahem odůvodnění jsou důvody výroku, podklady jeho vydání (dle spisu), úvahy správního orgánu a jejich hodnocení pro účel výroku, výklad právních předpisů a vypořádání se s návrhy a námitkami účastníků. Odůvodnění vydaného rozhodnutí ve věci není třeba, jestliže se všem účastníkům v plném rozsahu vyhoví. Každé rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, pokud zákon nestanoví jinak, podléhá opravným prostředkům. Poučení účastníků proto obsahuje údaj o možnosti podat odvolání proti rozhodnutí. Poučení dále musí obsahovat lhůtu pro podání, informaci, který správní orgán o odvolání rozhoduje a u kterého správního orgánu se odvolání podává.

Příkaz (§ 150 SŘ)

Zvláštním druhem rozhodnutí je příkaz. Příkazní řízení je typem zkráceného řízení, ve kterém lze o povinnosti rozhodnut pouze na základě spisu (např. o provedené kontrole), považuje-li se skutkové zjištění za dostatečné, a uložit ji formou písemného příkazu. Příkaz lze vydat ve všech druzích řízení zahájených z moci úřední.

Součástí příkazu je poučení o možnosti proti němu podat odpor do 8 dnů ode dne jeho oznámení, který není nutno odůvodnit. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje dokazováním. Příkaz, proti kterému nebyl v zákonné lhůtě podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným. V řízení, kde je přítomen účastník, lze vydat příkaz k peněžitému plnění do 10.000 Kč nebo ke splnění povinnosti, kterou může účastník splnit na místě, jestliže účastník podpisem písemného prohlášení s uložením povinnosti souhlasí. Tím se stává příkaz pravomocný a vykonatelný (obdoba blokového řízení u přestupků).

Lhůty pro vydání rozhodnutí (§ 71 SŘ)

Vydáním rozhodnutí se rozumí předání stejnopisu k doručení účastníkům řízení, výjimečně ústní vyhlášení, pokud se účastníci se vzdali písemného doručení, a v případech stanovených zákonem vyvěšení veřejné vyhlášky u doručování veřejnou vyhláškou nebo poznamenání do spisu, jestliže se usnesení pouze poznamenává do spisu.

Pokud nelze vydat rozhodnutí bezodkladně, musí je správní orgán vydat do 30 dnů od zahájení řízení. Lhůta se prodlužuje až o 30 dnů, jestliže je třeba nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou, nebo jde-li o zvlášť složitý případ. K zákonné lhůtě se také připočítává doba nutná k provedení dožádání, zpracování znaleckého posudku nebo doručení do ciziny.

Platnost, právní moc a vykonatelnost rozhodnutí (§ 73 – § 76 SŘ)

Pokud kompetentní správní orgán rozhodnutí vydal v předepsané formě a předepsaným způsobem bylo oznámeno účastníkům řízení, je rozhodnutí platné, zavazuje i správní orgán a lze je změnit pouze předepsaným způsobem. Rozhodnutí, které bylo oznámeno (doručeno) podle zákona účastníkům řízení a proti kterému nelze podat odvolání, je v právní moci (nestanoví-li zákon jinak). Takové rozhodnutí je závazné pro účastníky a pro všechny správní orgány. Rozhodnutí je vykonatelné nabytím právní moci nebo pozdějším dnem, který je uveden ve výroku. Takové rozhodnutí může být vynuceno státní mocí. U rozhodnutí ukládajícího účastníkovi řízení splnění povinnosti nastává vykonatelnost nabytím právní moci a uplynutím lhůty pro dobrovolné splnění této povinnosti.

Náklady řízení (§ 79 SŘ)

Mezi náklady řízení patří zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, správní poplatky, ušlý výdělek účastníků a jejich zástupců, náklady důkazů (např. znalecký posudek), odměna za tlumočení a odměna za zastupování. Náklady nesou jednak účastníci řízení, jednak správní orgán, zásadně každý své. Účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti, uloží správní orgán povinnost nahradit státu náklady správního řízení paušální částkou.

Český právní řád k zabezpečení dvoustupňovosti řízení před kompetentními správními orgány stanoví příslušné řádné opravné prostředky, které slouží účastníkům řízení k domáhání se změny či zrušení rozhodnutí, které ještě nenabylo právní moci. Ve správním řízení tuto funkci plní zásadně odvolání. Zákonná lhůta k jeho podání je 15 dnů od doručení (oznámení) rozhodnutí, a to k rukám správního orgánu (§ 83 odst. 1 SŘ), který odvoláním napadlé rozhodnutí vydal. V případě chybějícího, neúplného nebo nesprávného poučení o odvolání je lze podat do 15 dnů ode dne doručení opravného usnesení, bylo-li vydáno, nejpozději však do 90 dnů ode dne oznámení rozhodnutí (§ 83 odst. 2 SŘ). Odvolání způsobuje, že napadené rozhodnutí nenabude právní moci ani vykonatelnosti (§ 85 odst. 1 SŘ).

Místo podání je takto stanoveno z důvodu zabezpečení zákonného postupu k vyřízení odvolání. Správní orgán, který rozhodnutí vydal, zašle stejnopis odvolání ostatním účastníkům řízení k vyjádření, případně doplní řízení a dále postupuje dvěma možnými způsoby: autoremedurou nebo předáním spisu nejblíže nadřízenému orgánu.

Autoremedura (§ 87 SŘ)

V zájmu zákonnosti, ale zejména zásad rychlosti a hospodárnosti řízení, pokud správní orgán, který ve věci rozhodl, dojde k závěru, že odvolání je opodstatněné, může své napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, pokud tím v plném rozsahu vyhoví odvolání.

Předání spisu (§ 88 SŘ)

Pokud se správní orgán s podaným odvoláním neztotožní, do 30 dnů od doručení odvolání předá spis se svým vyjádřením odvolacímu orgánu anebo spis předá, ve lhůtě zkrácené na 10 dnů, spolu s odůvodněným stanoviskem, že odvolání je opožděné nebo nepřípustné (např. odvolatel napadá pouze odůvodnění rozhodnutí, nikoli jeho výrok). Rozhodování o odvolání, s výjimkou autoremedury, zásadně přísluší nadřízenému orgánu.

Výkon rozhodnutí (exekuce) je nepovinná závěrečná fáze správního řízení v těch případech, kdy účastník, kterému pravomocné a vykonatelné rozhodnutí ukládá peněžitou nebo nepeněžitou povinnost, tuto povinnost ve stanovené lhůtě dobrovolně nesplní. Vynucení splnění povinnosti pak provádí obecní úřad, který rozhodnutí vydal, nebo na jeho požádání soud (soudní exekutor). V případě peněžitého plnění může též požádat o provedení exekuce místně příslušný orgán správy daní (§ 103 a násl. SŘ).

Peněžitá exekuce (§ 106 SŘ)

Exekuce plnění peněžité povinnosti se řídí výhradně ustanoveními daňového řádu (zákon č. 280/2009 Sb.).

Nepeněžitá exekuce (§ 107 a násl. SŘ)

Exekuce k vymožení nepeněžité povinnosti se řídí povahou uložené povinnosti. Lze ji nařídit a provést těmito způsoby:

• náhradním výkonem v případě zastupitelných plnění (např. odstranění nepovolené stavby),
• přímým vynucením v případě nezastupitelných plnění, zejména vyklizením, odebráním movité věci a předvedením, nebo
• ukládáním donucovacích pokut.

Správní řád se člení na šest věcných částí. Část první obsahuje úvodní ustanovení, která vymezují předmět úpravy a základní zásady činnosti správních orgánů. Část druhá obsahuje obecná ustanovení o správním řízení, jako je příslušnost správních orgánů a jejich úkony, účastníky řízení, jejich zastupování a úkony, počítání času, postup před zahájením řízení, průběh řízení prvního stupně, řádné a mimořádné opravné prostředky a vykonávací řízení. Třetí část obsahuje doplnění vymezení věcné a funkční příslušnosti, řešení sporů o příslušnost, vymezení dotčených orgánů, předběžné úkony, některé zvláštní způsoby řízení a rozhodnutí a doplnění ustanovení o přezkoumávání rozhodnutí. Čtvrtá část upravuje postup správních orgánů při vydávání vyjádření, osvědčení a sdělení, tedy při vydávání písemných materiálů, které nemají charakter rozhodnutí. Pátá část upravuje veřejnoprávní smlouvy, jejich náležitosti a postup při jejich uzavírání. Šestá část upravuje tzv. opatření obecné povahy, tedy to, co teorie správního práva označuje za organizační úkon. Poslední dvě části, sedmá a osmá, obsahují ustanovení společná, přechodná a závěrečná a stanoví účinnost zákona.

Základními zásadami činnosti správních orgánů jsou principy, kterými se řídí celé správní řízení a veškerá činnost správního orgánu. Najdeme je v úvodních ustanoveních správního řádu (§ 2 – § 8) pod názvem „základní pravidla řízení“ nebo jsou obsaženy v jeho dalších ustanoveních, popř. z nich vyplývají. Mezi nejvýznamnější patří:

• zásada zákonnosti, správní orgány jsou povinny postupovat v souladu se zákony a jinými právními předpisy
• zásada materiální pravdy, správní orgány mají povinnost zjistit všechny skutečnosti, které mají význam pro vydání správního rozhodnutí tak, aby byl zjištěn stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu potřebném pro soulad rozhodnutí se zákonem
• zásada aktivní účasti účastníků v řízení (slyšení účastníků), účastníkům musí být dána možnost uplatnit jejich práva a vyjádřit se k postupu řízení
• zásada hospodárného a rychlého projednávání a rozhodování, správní orgány mají povinnost zabezpečit rychlý a hospodárný průběh řízení bez průtahů, odpovědně a svědomitě
• zásada dvojstupňovosti řízení, účastník má právní nárok na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tzv. odvolacím orgánem (orgánem druhého stupně)
• zásada legitimního očekávání, aby při skutkově shodných nebo obdobných případech nebylo rozhodováno rozdílně.

Subjekty správního řízení jsou jednak kompetentní správní orgány a jednak účastníci řízení. Jsou navzájem v postavení podřízenosti, a to proto, že správní orgán v řízení vystupuje jako nositel autority státu a jeho rozhodnutí je pro účastníky řízení zavazující.

Příslušnost správních orgánů ve správním řízení

Výkon veřejné správy je činnost svěřená jednotlivým správním orgánům podle jejich věcné a místní příslušnosti. Věcná příslušnost (§ 10 SŘ) určuje, který druh správního orgánu a jakého stupně je příslušný provést správní řízení a vydat rozhodnutí ve věci. Je určena jednotlivými zákony upravujícími danou oblast veřejné správy (např. stavební zákon, zákon o matrikách, jménu a příjmení atd.) Místní příslušnost (§ 11 SŘ) vyjadřuje, který z věcně příslušných správních orgánů je konkrétně povolán k tomu, aby se věcí zabýval. Místní příslušnost rozlišujeme podle toho, zda jde o řízení týkající se činnosti účastníka řízení, v tom případě je místní příslušnost určená místem této činnosti. V řízeních týkajících se nemovitosti místem, kde se tato nachází. V řízeních týkajících se podnikatelské činnosti účastníka řízení, který je fyzickou osobou, místem jeho podnikání. V ostatních řízeních týkajících se fyzické osoby místem jejího trvalého pobytu. V řízeních týkajících se právnické osoby místem jejího sídla nebo místem sídla její organizační složky.

Postoupení věci (§ 12 SŘ)

Správní orgán, který není věcně nebo místně příslušný, musí bezodkladně postoupit doručené podání (žádost) příslušnému orgánu a současně o tom uvědomit podatele (žadatele).

Dožádání (§ 13 SŘ)

Příslušný správní orgán může dožádat usnesením podřízený nebo nadřízený správní orgán nebo jiný věcně příslušný správní orgán o provedení úkonu, který by sám mohl provést jen s obtížemi nebo s neúčelně vynaloženými náklady anebo který by nemohl provést vůbec.

Podjatost úředníka (§ 14 SŘ)

Úřední osoba pověřená rozhodováním ve věci, která je předmětem řízení, musí být nezaujatá, aby vydané rozhodnutí bylo objektivní. Lze-li o ní důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci (např. je majitelem sousedního pozemku) nebo k účastníkům či zástupcům řízení (např. jsou-li k ní osobou blízkou) zájem na výsledku řízení, je vyloučena z celého řízení. Stejné platí pro úřední osobu, která se řízení v téže věci účastnila v jiném stupni řízení.

Účastník řízení (§ 27 a násl. SŘ)

Podle správního řádu jsou účastníky řízení v prvé řadě ti, o jejichž právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech má být v řízení rozhodováno (tzv. nepominutelní či hlavní účastníci); v řízení o žádosti je to žadatel a v řízení zahajovaném správním orgánem z úřední moci je to osoba, která zavdala příčinu zahájení řízení ve veřejném zájmu. Vedlejšími účastníky jsou pak ti, jejichž práva a právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny (např. majitelé sousedního pozemku při povolování stavby), ten, komu zvláštní právní předpis takové postavení přiznává (např. orgán památkové ochrany ve stavebním řízení), a konečně ten, kdo tvrdí, že může být rozhodnutím ve svých právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech přímo dotčen (např. sdružení k ochraně životního prostředí), a to až do doby, než se prokáže opak.

Procesní způsobilost (§ 29 SŘ)

Účastník řízení musí být způsobilý k tomu, aby mohl být účastníkem správního řízení - procesní způsobilost. U fyzické osoby je základním předpokladem této způsobilosti dosažení věku 18 let. Správní orgán však může dát příležitost vyjádřit se k věci nebo svůj názor i osobě, která nedosáhla plné svéprávnosti. Právnické osoby, jsou-li zapsané ve státem vedeném rejstříku (např. obchodním rejstříku), mají vždy procesní způsobilost a činí právní úkony prostřednictvím svého statutárního orgánu, popřípadě jím pověřené osoby.

Úkony účastníka řízení (§ 36 a násl. SŘ)

Úkony účastníků řízení (jejich aktivní účast v řízení) se posuzují podle obsahu nikoli podle jejich označení. Nejdůležitějším úkonem je podání (§ 37 SŘ), které vždy směřuje ke správnímu orgánu. Z podání musí být patrno, kdo je podává, ke kterému správnímu orgánu směřuje, které věci se týká a co se navrhuje, případně další náležitosti stanovené zákonem. Fyzická osoba musí v podání uvést své jméno a příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, případně jinou adresu na doručování a vždy musí podání podepsat. Právnická osoba uvede v podání svůj název nebo obchodní firmu, identifikační číslo osob nebo obdobný údaj a adresu sídla, popřípadě jinou adresu pro doručování.

Podání je nutno učinit písemně, ústně do protokolu nebo v elektronické podobě s uznávaným elektronickým podpisem. Také je lze učinit pomocí jiných technických prostředků (dálnopis, fax nebo elektronická pošta elektronického podpisu), avšak takové podání musí být do 5 dnů potvrzeno předepsaným způsobem. Podání se předává správnímu orgánu, který je věcně a místně příslušný, a je učiněno dnem, kdy tomuto orgánu došlo (předepsaným způsobem).

Zastoupení v řízení

V rozsahu, v jakém účastník nemá procesní způsobilost, musí být zastupován zákonným zástupcem (rodič nebo osvojitel, § 31 SŘ). Pokud zákonného zástupce nemá, nebo ten ho nemůže zastupovat, ustanoví mu správní orgán usnesením opatrovníka. Opatrovníkem správní orgán ustanoví toho, u koho je osoba, jíž se opatrovník ustanovuje, v péči, anebo jinou vhodnou osobu, která nemá osobní zájem na výsledku řízení.

Opatrovníka ustanovuje správní orgán také v jiných případech uvedených v zákoně, např. účastníkovi, kterému se nepodařilo oznámit zahájení řízení z moci úřední, dále právnické osobě, která nemá orgán způsobilý za ni jednat (např. po úmrtí jediného jednatele s.r.o.), též osobě neznámého pobytu (např. u rušení trvalého pobytu), nebo osobě, která není známa (např. u černé stavby) anebo osobě zvlášť těžce zdravotně postižené (§ 32 SŘ).

Účastník také může plnou mocí pověřit svého smluvního zástupce, aby jej v řízení zastupoval (§ 33 SŘ).

Práva a povinnosti účastníka řízení

Účastník řízení je oprávněn činit v řízení úkony, především má právo navrhovat důkazy a jiné návrhy (§ 36 odst. 1 SŘ), má právo na uvědomění o zahájení správního řízení, vyjádřit své stanovisko ke spisu a k návrhům ostatních účastníků a zejména před vydáním rozhodnutí ve věci mít možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí (§ 36 odst. 2 a odst. 3 SŘ). Aby je mohl řádně uplatnit, může nahlížet do spisu, pořídit z něj výpisy a kopie (§ 38 odst. 4 SŘ).

Účastník řízení má také povinnosti, mezi které patří např. dle § 37 odst. 3 SŘ odstranit vady podání (žádosti) dodržovat předepsané lhůty, předložit správním orgánem požadovanou listinu, dostavit se na předvolání a neztěžovat postup řízení. Účastník je povinen vždy prokázat svou totožnost (§ 36 odst. 5 SŘ).

Spis (§ 17 SŘ)

V řízení o každé věci správní orgán zakládá spis, který je označen spisovou značkou. Zde se ukládají zejména všechny podklady pro rozhodnutí ve věci (např. podání účastníků, svědecké výpovědi, listiny).

Doručování písemností (§ 20 a násl. SŘ)

Písemnost doručuje správní orgán, který ji vyhotovil, a to především, je-li to možné, do datové schránky. Není-li možné doručovat datovou zprávou, doručuje správní orgán buď sám, nebo prostřednictvím policejního orgánu a také prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (nejčastěji půjde o adresu trvalého pobytu). Do vlastních rukou se doručují písemnosti označené zákonem, zejména předvolání a rozhodnutí, jinak doporučeně nebo jen vhozením do schránky.

Písemnosti určené právnickým osobám se doručují nejčastěji na adresu sídla právnické osoby nebo její organizační složky. Osobám neznámého pobytu nebo sídla, osobám, kterým se nedaří písemnost doručit a v dalších zákonných případech se doručuje veřejnou vyhláškou. Patnáctý den po jejím vyvěšení se považuje za den doručení.

Nebyl-li adresát zastižen a písemnost nebylo možno doručit jinak, uloží se u správního orgánu, který ji vyhotovil nebo u provozovatele poštovních služeb a adresát se vyzve k vyzvednutí písemnosti do patnácti dnů. Výzva musí obsahovat poučení o právní fikci doručení, která nastává, jestliže si adresát písemnost nevyzvedl ve lhůtě desátým dnem od uložení, či pokud ji odmítl převzít, případně neposkytl součinnost potřebnou k řádnému doručení (odmítl prokázat totožnost) okamžikem pokusu o doručení.

Správní orgán je povinen přijímat od případných subjektů podněty k zahájení řízení a prověřovat jejich opodstatnění tak, aby pro vedení řízení existoval řádný titul a podmínky k jeho úspěšnému zakončení vydáním rozhodnutí.

Podnět k zahájení řízení (§ 42 SŘ)

Postup správního orgánu před zahájením řízení zahrnuje přijímání podnětů od fyzických nebo právnických osob, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední (zejména při zjištění protiprávního jednání či stavu). Pokud podatel podnětu (nejedná se o účastníka řízení) o to požádá, je správní orgán povinen sdělit mu ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy podnět obdržel, že řízení zahájil, nebo že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední, popřípadě že podnět postoupil příslušnému správnímu orgánu.

Vysvětlení (§ 137 SŘ)

Správní orgán po obdržení oznámení, jiného podnětu nebo na základě vlastních zjištění, která by mohla být důvodem k zahájení řízení z moci úřední, si opatří nezbytná vysvětlení. Povinnost podat vysvětlení má vedle podatele každá jiná osoba pod hrozbou uložení pořádkové pokuty až do 5.000 Kč.

Předběžná informace (§ 139 SŘ)

Podle ustanovení některých zákonů může každý požadovat od správního orgánu, který je příslušný vydat rozhodnutí, aby mu v písemné formě poskytl předběžnou informaci o tom, zda lze určitý záměr uskutečnit jen za předpokladu vydání rozhodnutí nebo podle jakých hledisek bude posuzovat žádost o vydání rozhodnutí, popř. za jakých předpokladů lze žádosti vyhovět.

Odložení věci (§ 43 SŘ)

Správní orgán nemusí zahájit správní řízení o žádosti a odloží věc v případě, že vůči němu byl učiněn úkon, který zjevně není žádostí (např. žádost o zaměstnání) nebo z něj nelze zjistit, kdo jej učinil (např. anonymní podání) a v případě, že bylo učiněno podání, k jehož vyřízení není kompetentní veřejná správa, ale jiný orgán státní moci. Nelze odložit anonymní podnět, jsou-li shledány důvody k zahájení řízení z úřední moci (např. o uložení pokuty).

Procesní lhůty a počítání času (§ 39 a násl. SŘ)

Procesní lhůty jsou určeny k provádění procesních úkonů správním orgánem a účastníky řízení. Po jejich uplynutí, jsou-li stanoveny zákonem, nemůže účastník řízení provést daný úkon, ledaže zákon takový výjimečný postup umožňuje. Lhůty jako pořádkové také určuje správní orgán usnesením a na žádost účastníka je může prodloužit. Pokud lhůtu nedodrží správní orgán, lze tento stav posuzovat jako jeho nečinnost.

Pro počítání lhůt platí určité zásady: do lhůty se nezapočítává rozhodující den pro její počátek (např. den doručení), konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím dne se stejným označením jako den, kdy došlo k události určující počátek lhůty, není-li v měsíci takový den, končí lhůta koncem měsíce a připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den.

Jestliže v poslední den lhůty bylo učiněno podání u věcně a místně příslušného správního orgánu, nebo bylo předáno poště anebo bylo učiněno poslední den lhůty podání u správního orgánu vyššího stupně, bylo učiněno včas.

Navrácení v předešlý stav (§ 41 SŘ)

Do patnácti dnů po odpadnutí objektivní překážky (např. nemoc) učinit úkon ve lhůtě, může účastník požádat o prominutí zmeškání lhůt, pokud k žádosti připojí úkon, který zmeškal, ne však později než uplyne 1 rok od posledního dne zmeškané lhůty.

Nečinnost (§ 80 SŘ)

Účastník řízení je chráněn proti nečinnosti správních orgánů při vyřizování věci. Nadřízený orgán, vůči příslušnému správnímu orgánu, využije svých pravomocí k tomu, aby věc účastníka byla včas a řádně rozhodnuta tak, že přikáže nečinnému správnímu orgánu, aby sjednal nápravu, nebo věc sám převezme a rozhodne, nebo pověří jiný správní orgán k řízení, anebo přiměřeně prodlouží zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí.

K nečinnosti dochází, jestliže prvoinstanční správní orgán nevydá rozhodnutí ve věci v zákonné lhůtě, nebo když nezahájí řízení ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o skutečnostech odůvodňujících zahájení řízení z moci úřední a byl k tomu příslušný. A konečně v případě, kdy je z okolností zjevné, že věcně a místně příslušný správní orgán nedodrží stanovenou lhůtu.

Správní řízení je zahájeno, pokud nastanou okolnosti, se kterými správní řád začátek řízení spojuje. Z tohoto pohledu rozlišujeme řízení o žádosti a řízení zahajované z úřední moci (§ 44 a násl. SŘ).

Řízení o žádosti (§ 45 SŘ)

Správní řízení o žádosti je zahájeno dnem, kdy je kompetentnímu správnímu orgánu doručena žádost – podání účastníka řízení, kterým navrhuje zahájit řízení s cílem (nejčastěji) vydání rozhodnutí, umožňujícího realizaci veřejného subjektivního práva účastníka řízení (např. stavební povolení).

Žádost musí mít obecné náležitosti podání a musí z ní být zřejmé čeho se žadatel domáhá nebo oč žádá. Žadatel je povinen označit ostatní účastníky řízení, pokud mu jsou známi. Do vydání rozhodnutí je žadatel oprávněn vzít žádost zcela nebo zčásti zpět, zpětvzetí pak vzít zpět již nelze. Jestliže žádost nemá předepsané náležitosti, může správní orgán pomoci žadateli nedostatky odstranit, nebo jej vyzve, aby je v přiměřené lhůtě odstranil sám (případně řízení zastaví – viz dále § 66).

Řízení z moci úřední (§ 46 a násl. SŘ)

Správní orgán je povinen zahájit řízení, pokud se dozví o skutečnostech, které zákon stanoví jako důvod pro zahájení řízení. O těchto skutečnostech se může dozvědět na základě podnětu fyzické nebo právnické osoby (viz výše § 42), vlastním zjištěním (nejčastěji při provádění kontroly), nebo na základě upozornění jiného správního orgánu. Řízení je zahájeno dnem, kdy správní orgán zahájení řízení oznámil účastníkovi, do jehož práv a povinností nebo právního postavení rozhodnutí zasáhne. Oznámení musí obsahovat označení správního orgánu, předmět řízení, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby. Správní orgán je povinen uvědomit o zahájení řízení všechny jemu známé účastníky. Pokud nelze účastníkovi oznámit zahájení řízení, správní orgán mu ustanoví opatrovníka a usnesení o jeho ustanovení se doručí veřejnou vyhláškou. Zahájit řízení musí správní orgán bezodkladně poté, co se dozví o důvodu zahájení.

Překážky správního řízení (§ 48 SŘ)

Pro správní řízení platí základní pravidlo: o téže věci nemůže být rozhodováno dvakrát. Jestliže je tedy u některého správního orgánu zahájeno řízení, nelze v téže věci zahájit řízení u jiného správního orgánu. Pokud správní orgán takovou skutečnost zjistí, musí věc odložit. Pokud se tak stane až po zahájení řízení, je povinen řízení zastavit. Rovněž nelze zahájit řízení ve věci, ve které již bylo pravomocně rozhodnuto.

Průběh správního řízení

Jelikož správní orgán při vedení řízení dbá zejména zásady rozhodovat v souladu se zákonem, stanoví správní řád v tomto smyslu předpoklady pro takové rozhodnutí. Každé rozhodnutí ve věci samé musí vycházet ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu případu/věci a toto zjištění musí být dokumentováno ve spisu.

Ústní jednání (§ 49 SŘ)

Jelikož správní řízení ovládá zásada jeho písemnosti, ústní jednání nařídí správní orgán pouze v případech, kdy to stanoví zákon, a jinak tehdy, jestliže je to nezbytné pro uplatnění práv účastníků řízení. Tyto k neveřejnému jednání přizve nejméně 5 dnů předem.

Podklady pro vydání rozhodnutí (§ 50 a násl. SŘ)

Podkladem pro vydání rozhodnutí rozumíme zejména důkaz, návrh účastníka, skutečnosti známé správnímu orgánu z jeho činnosti, podklad od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci a skutečnost obecně známou, k jejímuž potvrzení není třeba znalce (např. fyzikální zákonitost). Podklady pro rozhodnutí opatřuje vždy správní orgán. Pro urychlení řízení může správní orgán připustit, aby za něj podklady opatřil tento účastník, požádá-li o to. V řízení zahájeném z úřední moci je správní orgán povinen zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch účastníka, jemuž má být rozhodnutím uložena povinnost. Účastníci řízení jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení.

Protokol (§ 18 SŘ)

Protokol slouží jako jeden z důkazních prostředků pro zjištění materiální pravdy ve správním řízení, zejména při ústním jednání, ústním podání, výslechu svědka nebo znalce, provedení důkazu listinou a ohledání.

Důkaz listinou (§ 53 SŘ)

Častým a významným důkazem v řízení je listina, ze které lze zjistit skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci. Listiny lze rozdělit na veřejné listiny a ostatní (např. smlouvy). Za veřejné listiny označuje zákon listiny vydané soudy ČR nebo jinými státními orgány, listiny vydané orgány územních samosprávných celků v mezích jejich pravomoci, případně jiné listiny, označené zvláštními zákony jako veřejné. U těchto listin je dán předpoklad pravdivosti jejich obsahu, dokud není prokázán (soudně) opak. Pokud to umožňuje zákon, lze listinu nahradit čestným prohlášením účastníka (např. v oblasti sociálních práv).

Důkaz ohledáním (§ 54 SŘ)

Správní orgán pro účel dokazování může využít ohledání, kdy si vytvoří přímý poznatek o věci movité nebo nemovitosti. Vlastník nebo uživatel věci má povinnost předložit správnímu orgánu předmět ohledání nebo ohledání strpět. Správní orgán může k účasti na ohledání přizvat nestranné osoby k zajištění objektivity.

Důkaz svědeckou výpovědí (§ 55 SŘ)

Každý, kdo není účastníkem, je povinen vypovídat jako svědek bez ohledu na věk či dosaženou duševní vyspělost a jeho výpověď musí být doslovně zaprotokolována. Svědek pro účel objasnění skutečnosti, kterou zná, musí vypovídat pravdivě a nic nezamlčet. Svědek nesmí být vyslýchán o utajovaných skutečnostech, měl-li by porušit zákaz mlčenlivosti, pokud nebyl příslušným orgánem mlčenlivosti zproštěn. Svědek musí být poučen o povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčet a o právních následcích nepravdivé nebo neúplné výpovědi.

Důkaz znaleckým posudkem (§ 56 SŘ)

Jestliže rozhodnutí závisí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které úřední osoba nemá, a odborné posouzení nelze opatřit od jiného správního orgánu, ustanoví správní orgán znalce a uloží mu, aby ve lhůtě vypracoval písemný posudek a předložil jej v určené lhůtě. Znalce vybírá správní orgán ze seznamu znalců krajského soudu.

Odepření důkazu (§ 53, § 54 a § 55 SŘ)

Osoba, která má důkaz poskytnout (např. svědek, majitel ohledávané věci nebo držitel listiny) jej může odepřít v případě, že by jím způsobila sobě nebo osobě blízké nebezpečí stíhání pro trestný čin nebo správní delikt. Správní orgán musí před využitím důkazního prostředku poučit danou osobu o právu důkaz odepřít.

Předběžná otázka (§ 57 SŘ)

V případech, kdy vydání rozhodnutí závisí na řešení dosud nerozhodnuté otázky mimo věcnou příslušnost správního orgánu (např. ve stavebním řízení o otázkách památkové péče), je nutná součinnost správního orgánu v dané otázce kompetentního. Správní orgán může buď dát podnět k zahájení řízení před příslušným správním orgánem nebo v řízení o žádosti vyzvat účastníka nebo jinou osobu, aby podala žádost o zahájení řízení u toho orgánu. Rozhodnutím tohoto orgánu o předběžné otázce je správní orgán vázán. Pokud vyzvaná osoba žádost nepodala nebo příslušný orgán řízení nezahájil, může si správní orgán o otázce učinit úsudek sám. Nikdy však o tom zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt.

Správní řád vybavuje správní orgán pravomocí přijmout opatření, kterým se zajistí účel a průběh řízení a aby mohlo probíhat hospodárně a bez zbytečných průtahů (§ 58 SŘ).

Předvolání (§ 59 SŘ)

Předvolat lze osobu, pokud její účast v řízení je bezpodmínečně potřebná k provedení určitého procesního úkonu. Předvolání je nutno vyhotovit písemně a doručit do vlastních rukou zpravidla 5 kalendářních dnů předem. Předvolat lze např. účastníka řízení, svědka nebo znalce. V předvolání musí být uvedeno kdy, kam, v jaké věci, z jakých důvodů se má předvolaný dostavit a jaké jsou právní následky nedostavení se bez omluvy.

Předvedení (§ 60 SŘ)

Účastník řízení nebo svědek, který se bez omluvy nebo bez závažných důvodů na předvolání nedostaví a jeho osobní účast je nutná pro pokračování v řízení, může být předveden. Předvedení osob zajišťuje Policie České republiky nebo obecní policie, tato pouze na území obce své působnosti.

Vykázání z místa konání procesního úkonu (§ 63 SŘ)

Osobu, která ruší pořádek při ústním jednání nebo ohledání na místě či jiném úkonu nepřístojným chováním, může správní orgán po předchozím upozornění vykázat z místa, kde se úkon koná. Jestliže úkon není uskutečňován v úředních místnostech správního orgánu, nelze z místa úkonu vykázat osobu, která má vlastnické či užívací právo k prostoru, kde se úkon koná.

Pořádková pokuta (§ 62 SŘ)

Správní orgán může opakovaně uložit pořádkovou pokutu až do výše 50.000 Kč tomu, kdo v řízení závažně ztěžuje jeho postup tím, že:

• se bez omluvy nedostaví na předvolání ke správnímu orgánu,
• navzdory předchozímu napomenutí ruší pořádek,
• neuposlechne pokynu úřední osoby,
• učiní hrubě urážlivé podání.

Výše pořádkové pokuty nemůže být v hrubém nepoměru k závažnosti následku a k významu předmětu řízení a lze ji dodatečně snížit nebo prominout v závislosti na plnění procesních povinností danou osobou v dalším průběhu řízení.

Předběžné opatření (§ 61 SŘ)

Po zahájení řízení a ještě před jeho skončením může správní orgán nařídit z moci úřední nebo na návrh účastníka předběžné opatření, pokud je třeba prozatímně upravit poměry účastníků nebo je-li obava, že by bylo ohroženo provedení exekuce. Předběžným opatřením lze nařídit účastníkovi nebo jiné osobě, aby něco vykonali, něčeho se zdrželi nebo něco strpěli vůči jiné osobě (např. vůči majiteli sousedícího pozemku) nebo zajistit věc, která může sloužit jako důkazní prostředek nebo věc, která může být předmětem exekuce (např. střelná zbraň při zániku oprávnění k jejímu držení).

Správní orgán zruší předběžné opatření, až pomine důvod jeho vydání, jinak předběžné opatření pozbývá účinnosti dnem, kdy se rozhodnutí ve věci stalo vykonatelným nebo nabylo jiných právních účinků. Pokud předběžné opatření spočívá v zajištění věci, je osoba, která má věc u sebe, povinna ji vydat správnímu orgánu.

Přerušení a zastavení řízení (§ 64 – § 66 SŘ)

Správní řízení se vede v případech, kdy je nutno ve věci rozhodnout ať už v zájmu žadatele (řízení o žádosti) nebo v zájmu veřejném (řízení z úřední moci). Proto jen ve stanovených případech je možno řízení zastavit, aniž se tak stane. Přerušení řízení naopak slouží ke vzetí ohledu na okolnosti, které by jinak znemožnily správnímu orgánu rozhodnout bez průtahů.

Přerušení řízení (§ 64 – § 65 SŘ)

Správní orgán může řízení na dobu nezbytně nutnou přerušit a tehdy neběží lhůty k provádění procesních úkonů. Správní řád stanoví omezené důvody přerušení řízení, kterými jsou např. výzva k odstranění nedostatků žádosti, výzva k zaplacení správního poplatku, řízení o předběžné otázce a čekání na ustanovení opatrovníka procesně nezpůsobilému účastníkovi. V řízení o žádosti přeruší správní orgán řízení na návrh žadatele. V řízení z moci úřední může stejnému návrhu vyhovět výhradně z důležitých důvodů.

Zastavení řízení (§ 66 SŘ)

Správní orgán může řízení usnesením zastavit a ve věci samé nerozhodnout jen z důvodů jmenovitě uvedených v zákoně. Zejména proto, že žadatel vzal svou žádost zpět, žádost je právně nepřípustná, účastník neodstranil podstatné vady žádosti či nezaplatil správní poplatek ve stanovené lhůtě anebo žadatel zemřel či zanikl. Řízení zahájené z moci úřední lze zastavit, pokud se zjistí, že odpadl důvod k zahájení řízení (např. zanikla věc, které se řízení týká). Každé řízení se zastaví, pokud bylo dříve zahájeno řízení u jiného orgánu v téže věci.

Rozhodnutí správního orgánu ve správním řízení je projevem státní moci při uplatňování práv a povinností stanovených správním právem. Je to autoritativní výrok, který účastníci řízení musí respektovat, pokud je zákonný. Správní orgán v řízení rozhoduje jednak ve věci samé, tedy o důvodu a předmětu řízení současně, a jednak o postupu v procesu.

Usnesení (§ 76 SŘ)

Dojde-li k nutnosti učinit „krok“ potřebný k řádnému průběhu a skončení řízení, musí tak správní orgán učinit rozhodnutím, a to proto, aby tento krok mohl být, pokud to účastník navrhne, přezkoumán, je-li zákonný, či není-li vůči některému účastníku nepřípustný. Tato procesní rozhodnutí (např. o ustanovení znalce, o předběžném opatření, o přerušení nebo zastavení řízení) správní řád označuje jako usnesení.

Rozhodnutí ve věci

Z pohledu účelu správního řízení je zásadním rozhodnutím správního orgánu rozhodnutí ve věci, o níž je řízení vedeno. Rozhodnutí je cílem jak žádosti žadatele, tak řízení zahájeného z moci úřední, které však musí být opodstatněně zahájeno. Tímto rozhodnutím správní orgán zakládá, mění nebo ruší práva nebo povinnosti jmenovitě určené osoby (fyzické i právnické) nebo prohlašuje, že taková osoba práva anebo povinnosti má nebo nemá (§ 9 SŘ).

Forma a obsahové náležitosti rozhodnutí (§ 67 – § 76 SŘ)

Rozhodnutí se zásadně vyhotovuje písemně, výjimku musí stanovit zákon. Dalšími formálními náležitostmi jsou označení správního orgánu rozhodnutí vydávajícího, číslo jednací (spisová značka), datum vyhotovení, otisk kulatého úředního razítka a dále též jméno, příjmení, funkce nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby.

Obsahově se rozhodnutí člení na tři součásti: výrok, odůvodnění a poučení účastníků (o odvolání). Výroková část obsahuje řešení otázky, která je předmětem řízení, dále právní ustanovení, podle kterých bylo rozhodováno, a označení hlavních účastníků řízení. Je-li účastníkovi uložená povinnost, pak zde musí být i lhůta pro její splnění. Výroková část rozhodnutí může obsahovat více výroků a také výrok o nákladech řízení. Obsahem odůvodnění jsou důvody výroku, podklady jeho vydání (dle spisu), úvahy správního orgánu a jejich hodnocení pro účel výroku, výklad právních předpisů a vypořádání se s návrhy a námitkami účastníků. Odůvodnění vydaného rozhodnutí ve věci není třeba, jestliže se všem účastníkům v plném rozsahu vyhoví. Každé rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, pokud zákon nestanoví jinak, podléhá opravným prostředkům. Poučení účastníků proto obsahuje údaj o možnosti podat odvolání proti rozhodnutí. Poučení dále musí obsahovat lhůtu pro podání, informaci, který správní orgán o odvolání rozhoduje a u kterého správního orgánu se odvolání podává.

Příkaz (§ 150 SŘ)

Zvláštním druhem rozhodnutí je příkaz. Příkazní řízení je typem zkráceného řízení, ve kterém lze o povinnosti rozhodnut pouze na základě spisu (např. o provedené kontrole), považuje-li se skutkové zjištění za dostatečné, a uložit ji formou písemného příkazu. Příkaz lze vydat ve všech druzích řízení zahájených z moci úřední.

Součástí příkazu je poučení o možnosti proti němu podat odpor do 8 dnů ode dne jeho oznámení, který není nutno odůvodnit. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje dokazováním. Příkaz, proti kterému nebyl v zákonné lhůtě podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným. V řízení, kde je přítomen účastník, lze vydat příkaz k peněžitému plnění do 10.000 Kč nebo ke splnění povinnosti, kterou může účastník splnit na místě, jestliže účastník podpisem písemného prohlášení s uložením povinnosti souhlasí. Tím se stává příkaz pravomocný a vykonatelný (obdoba blokového řízení u přestupků).

Lhůty pro vydání rozhodnutí (§ 71 SŘ)

Vydáním rozhodnutí se rozumí předání stejnopisu k doručení účastníkům řízení, výjimečně ústní vyhlášení, pokud se účastníci se vzdali písemného doručení, a v případech stanovených zákonem vyvěšení veřejné vyhlášky u doručování veřejnou vyhláškou nebo poznamenání do spisu, jestliže se usnesení pouze poznamenává do spisu.

Pokud nelze vydat rozhodnutí bezodkladně, musí je správní orgán vydat do 30 dnů od zahájení řízení. Lhůta se prodlužuje až o 30 dnů, jestliže je třeba nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou, nebo jde-li o zvlášť složitý případ. K zákonné lhůtě se také připočítává doba nutná k provedení dožádání, zpracování znaleckého posudku nebo doručení do ciziny.

Platnost, právní moc a vykonatelnost rozhodnutí (§ 73 – § 76 SŘ)

Pokud kompetentní správní orgán rozhodnutí vydal v předepsané formě a předepsaným způsobem bylo oznámeno účastníkům řízení, je rozhodnutí platné, zavazuje i správní orgán a lze je změnit pouze předepsaným způsobem. Rozhodnutí, které bylo oznámeno (doručeno) podle zákona účastníkům řízení a proti kterému nelze podat odvolání, je v právní moci (nestanoví-li zákon jinak). Takové rozhodnutí je závazné pro účastníky a pro všechny správní orgány. Rozhodnutí je vykonatelné nabytím právní moci nebo pozdějším dnem, který je uveden ve výroku. Takové rozhodnutí může být vynuceno státní mocí. U rozhodnutí ukládajícího účastníkovi řízení splnění povinnosti nastává vykonatelnost nabytím právní moci a uplynutím lhůty pro dobrovolné splnění této povinnosti.

Náklady řízení (§ 79 SŘ)

Mezi náklady řízení patří zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, správní poplatky, ušlý výdělek účastníků a jejich zástupců, náklady důkazů (např. znalecký posudek), odměna za tlumočení a odměna za zastupování. Náklady nesou jednak účastníci řízení, jednak správní orgán, zásadně každý své. Účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti, uloží správní orgán povinnost nahradit státu náklady správního řízení paušální částkou.

Český právní řád k zabezpečení dvoustupňovosti řízení před kompetentními správními orgány stanoví příslušné řádné opravné prostředky, které slouží účastníkům řízení k domáhání se změny či zrušení rozhodnutí, které ještě nenabylo právní moci. Ve správním řízení tuto funkci plní zásadně odvolání. Zákonná lhůta k jeho podání je 15 dnů od doručení (oznámení) rozhodnutí, a to k rukám správního orgánu (§ 83 odst. 1 SŘ), který odvoláním napadlé rozhodnutí vydal. V případě chybějícího, neúplného nebo nesprávného poučení o odvolání je lze podat do 15 dnů ode dne doručení opravného usnesení, bylo-li vydáno, nejpozději však do 90 dnů ode dne oznámení rozhodnutí (§ 83 odst. 2 SŘ). Odvolání způsobuje, že napadené rozhodnutí nenabude právní moci ani vykonatelnosti (§ 85 odst. 1 SŘ).

Místo podání je takto stanoveno z důvodu zabezpečení zákonného postupu k vyřízení odvolání. Správní orgán, který rozhodnutí vydal, zašle stejnopis odvolání ostatním účastníkům řízení k vyjádření, případně doplní řízení a dále postupuje dvěma možnými způsoby: autoremedurou nebo předáním spisu nejblíže nadřízenému orgánu.

Autoremedura (§ 87 SŘ)

V zájmu zákonnosti, ale zejména zásad rychlosti a hospodárnosti řízení, pokud správní orgán, který ve věci rozhodl, dojde k závěru, že odvolání je opodstatněné, může své napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, pokud tím v plném rozsahu vyhoví odvolání.

Předání spisu (§ 88 SŘ)

Pokud se správní orgán s podaným odvoláním neztotožní, do 30 dnů od doručení odvolání předá spis se svým vyjádřením odvolacímu orgánu anebo spis předá, ve lhůtě zkrácené na 10 dnů, spolu s odůvodněným stanoviskem, že odvolání je opožděné nebo nepřípustné (např. odvolatel napadá pouze odůvodnění rozhodnutí, nikoli jeho výrok). Rozhodování o odvolání, s výjimkou autoremedury, zásadně přísluší nadřízenému orgánu.

Výkon rozhodnutí (exekuce) je nepovinná závěrečná fáze správního řízení v těch případech, kdy účastník, kterému pravomocné a vykonatelné rozhodnutí ukládá peněžitou nebo nepeněžitou povinnost, tuto povinnost ve stanovené lhůtě dobrovolně nesplní. Vynucení splnění povinnosti pak provádí obecní úřad, který rozhodnutí vydal, nebo na jeho požádání soud (soudní exekutor). V případě peněžitého plnění může též požádat o provedení exekuce místně příslušný orgán správy daní (§ 103 a násl. SŘ).

Peněžitá exekuce (§ 106 SŘ)

Exekuce plnění peněžité povinnosti se řídí výhradně ustanoveními daňového řádu (zákon č. 280/2009 Sb.).

Nepeněžitá exekuce (§ 107 a násl. SŘ)

Exekuce k vymožení nepeněžité povinnosti se řídí povahou uložené povinnosti. Lze ji nařídit a provést těmito způsoby:

• náhradním výkonem v případě zastupitelných plnění (např. odstranění nepovolené stavby),
• přímým vynucením v případě nezastupitelných plnění, zejména vyklizením, odebráním movité věci a předvedením, nebo
• ukládáním donucovacích pokut.

Správní řád se člení na šest věcných částí. Část první obsahuje úvodní ustanovení, která vymezují předmět úpravy a základní zásady činnosti správních orgánů. Část druhá obsahuje obecná ustanovení o správním řízení, jako je příslušnost správních orgánů a jejich úkony, účastníky řízení, jejich zastupování a úkony, počítání času, postup před zahájením řízení, průběh řízení prvního stupně, řádné a mimořádné opravné prostředky a vykonávací řízení. Třetí část obsahuje doplnění vymezení věcné a funkční příslušnosti, řešení sporů o příslušnost, vymezení dotčených orgánů, předběžné úkony, některé zvláštní způsoby řízení a rozhodnutí a doplnění ustanovení o přezkoumávání rozhodnutí. Čtvrtá část upravuje postup správních orgánů při vydávání vyjádření, osvědčení a sdělení, tedy při vydávání písemných materiálů, které nemají charakter rozhodnutí. Pátá část upravuje veřejnoprávní smlouvy, jejich náležitosti a postup při jejich uzavírání. Šestá část upravuje tzv. opatření obecné povahy, tedy to, co teorie správního práva označuje za organizační úkon. Poslední dvě části, sedmá a osmá, obsahují ustanovení společná, přechodná a závěrečná a stanoví účinnost zákona.

Základními zásadami činnosti správních orgánů jsou principy, kterými se řídí celé správní řízení a veškerá činnost správního orgánu. Najdeme je v úvodních ustanoveních správního řádu (§ 2 – § 8) pod názvem „základní pravidla řízení“ nebo jsou obsaženy v jeho dalších ustanoveních, popř. z nich vyplývají. Mezi nejvýznamnější patří:

• zásada zákonnosti, správní orgány jsou povinny postupovat v souladu se zákony a jinými právními předpisy
• zásada materiální pravdy, správní orgány mají povinnost zjistit všechny skutečnosti, které mají význam pro vydání správního rozhodnutí tak, aby byl zjištěn stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu potřebném pro soulad rozhodnutí se zákonem
• zásada aktivní účasti účastníků v řízení (slyšení účastníků), účastníkům musí být dána možnost uplatnit jejich práva a vyjádřit se k postupu řízení
• zásada hospodárného a rychlého projednávání a rozhodování, správní orgány mají povinnost zabezpečit rychlý a hospodárný průběh řízení bez průtahů, odpovědně a svědomitě
• zásada dvojstupňovosti řízení, účastník má právní nárok na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tzv. odvolacím orgánem (orgánem druhého stupně)
• zásada legitimního očekávání, aby při skutkově shodných nebo obdobných případech nebylo rozhodováno rozdílně.

Subjekty správního řízení jsou jednak kompetentní správní orgány a jednak účastníci řízení. Jsou navzájem v postavení podřízenosti, a to proto, že správní orgán v řízení vystupuje jako nositel autority státu a jeho rozhodnutí je pro účastníky řízení zavazující.

Příslušnost správních orgánů ve správním řízení

Výkon veřejné správy je činnost svěřená jednotlivým správním orgánům podle jejich věcné a místní příslušnosti. Věcná příslušnost (§ 10 SŘ) určuje, který druh správního orgánu a jakého stupně je příslušný provést správní řízení a vydat rozhodnutí ve věci. Je určena jednotlivými zákony upravujícími danou oblast veřejné správy (např. stavební zákon, zákon o matrikách, jménu a příjmení atd.) Místní příslušnost (§ 11 SŘ) vyjadřuje, který z věcně příslušných správních orgánů je konkrétně povolán k tomu, aby se věcí zabýval. Místní příslušnost rozlišujeme podle toho, zda jde o řízení týkající se činnosti účastníka řízení, v tom případě je místní příslušnost určená místem této činnosti. V řízeních týkajících se nemovitosti místem, kde se tato nachází. V řízeních týkajících se podnikatelské činnosti účastníka řízení, který je fyzickou osobou, místem jeho podnikání. V ostatních řízeních týkajících se fyzické osoby místem jejího trvalého pobytu. V řízeních týkajících se právnické osoby místem jejího sídla nebo místem sídla její organizační složky.

Postoupení věci (§ 12 SŘ)

Správní orgán, který není věcně nebo místně příslušný, musí bezodkladně postoupit doručené podání (žádost) příslušnému orgánu a současně o tom uvědomit podatele (žadatele).

Dožádání (§ 13 SŘ)

Příslušný správní orgán může dožádat usnesením podřízený nebo nadřízený správní orgán nebo jiný věcně příslušný správní orgán o provedení úkonu, který by sám mohl provést jen s obtížemi nebo s neúčelně vynaloženými náklady anebo který by nemohl provést vůbec.

Podjatost úředníka (§ 14 SŘ)

Úřední osoba pověřená rozhodováním ve věci, která je předmětem řízení, musí být nezaujatá, aby vydané rozhodnutí bylo objektivní. Lze-li o ní důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci (např. je majitelem sousedního pozemku) nebo k účastníkům či zástupcům řízení (např. jsou-li k ní osobou blízkou) zájem na výsledku řízení, je vyloučena z celého řízení. Stejné platí pro úřední osobu, která se řízení v téže věci účastnila v jiném stupni řízení.

Účastník řízení (§ 27 a násl. SŘ)

Podle správního řádu jsou účastníky řízení v prvé řadě ti, o jejichž právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech má být v řízení rozhodováno (tzv. nepominutelní či hlavní účastníci); v řízení o žádosti je to žadatel a v řízení zahajovaném správním orgánem z úřední moci je to osoba, která zavdala příčinu zahájení řízení ve veřejném zájmu. Vedlejšími účastníky jsou pak ti, jejichž práva a právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny (např. majitelé sousedního pozemku při povolování stavby), ten, komu zvláštní právní předpis takové postavení přiznává (např. orgán památkové ochrany ve stavebním řízení), a konečně ten, kdo tvrdí, že může být rozhodnutím ve svých právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech přímo dotčen (např. sdružení k ochraně životního prostředí), a to až do doby, než se prokáže opak.

Procesní způsobilost (§ 29 SŘ)

Účastník řízení musí být způsobilý k tomu, aby mohl být účastníkem správního řízení - procesní způsobilost. U fyzické osoby je základním předpokladem této způsobilosti dosažení věku 18 let. Správní orgán však může dát příležitost vyjádřit se k věci nebo svůj názor i osobě, která nedosáhla plné svéprávnosti. Právnické osoby, jsou-li zapsané ve státem vedeném rejstříku (např. obchodním rejstříku), mají vždy procesní způsobilost a činí právní úkony prostřednictvím svého statutárního orgánu, popřípadě jím pověřené osoby.

Úkony účastníka řízení (§ 36 a násl. SŘ)

Úkony účastníků řízení (jejich aktivní účast v řízení) se posuzují podle obsahu nikoli podle jejich označení. Nejdůležitějším úkonem je podání (§ 37 SŘ), které vždy směřuje ke správnímu orgánu. Z podání musí být patrno, kdo je podává, ke kterému správnímu orgánu směřuje, které věci se týká a co se navrhuje, případně další náležitosti stanovené zákonem. Fyzická osoba musí v podání uvést své jméno a příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, případně jinou adresu na doručování a vždy musí podání podepsat. Právnická osoba uvede v podání svůj název nebo obchodní firmu, identifikační číslo osob nebo obdobný údaj a adresu sídla, popřípadě jinou adresu pro doručování.

Podání je nutno učinit písemně, ústně do protokolu nebo v elektronické podobě s uznávaným elektronickým podpisem. Také je lze učinit pomocí jiných technických prostředků (dálnopis, fax nebo elektronická pošta elektronického podpisu), avšak takové podání musí být do 5 dnů potvrzeno předepsaným způsobem. Podání se předává správnímu orgánu, který je věcně a místně příslušný, a je učiněno dnem, kdy tomuto orgánu došlo (předepsaným způsobem).

Zastoupení v řízení

V rozsahu, v jakém účastník nemá procesní způsobilost, musí být zastupován zákonným zástupcem (rodič nebo osvojitel, § 31 SŘ). Pokud zákonného zástupce nemá, nebo ten ho nemůže zastupovat, ustanoví mu správní orgán usnesením opatrovníka. Opatrovníkem správní orgán ustanoví toho, u koho je osoba, jíž se opatrovník ustanovuje, v péči, anebo jinou vhodnou osobu, která nemá osobní zájem na výsledku řízení.

Opatrovníka ustanovuje správní orgán také v jiných případech uvedených v zákoně, např. účastníkovi, kterému se nepodařilo oznámit zahájení řízení z moci úřední, dále právnické osobě, která nemá orgán způsobilý za ni jednat (např. po úmrtí jediného jednatele s.r.o.), též osobě neznámého pobytu (např. u rušení trvalého pobytu), nebo osobě, která není známa (např. u černé stavby) anebo osobě zvlášť těžce zdravotně postižené (§ 32 SŘ).

Účastník také může plnou mocí pověřit svého smluvního zástupce, aby jej v řízení zastupoval (§ 33 SŘ).

Práva a povinnosti účastníka řízení

Účastník řízení je oprávněn činit v řízení úkony, především má právo navrhovat důkazy a jiné návrhy (§ 36 odst. 1 SŘ), má právo na uvědomění o zahájení správního řízení, vyjádřit své stanovisko ke spisu a k návrhům ostatních účastníků a zejména před vydáním rozhodnutí ve věci mít možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí (§ 36 odst. 2 a odst. 3 SŘ). Aby je mohl řádně uplatnit, může nahlížet do spisu, pořídit z něj výpisy a kopie (§ 38 odst. 4 SŘ).

Účastník řízení má také povinnosti, mezi které patří např. dle § 37 odst. 3 SŘ odstranit vady podání (žádosti) dodržovat předepsané lhůty, předložit správním orgánem požadovanou listinu, dostavit se na předvolání a neztěžovat postup řízení. Účastník je povinen vždy prokázat svou totožnost (§ 36 odst. 5 SŘ).

Spis (§ 17 SŘ)

V řízení o každé věci správní orgán zakládá spis, který je označen spisovou značkou. Zde se ukládají zejména všechny podklady pro rozhodnutí ve věci (např. podání účastníků, svědecké výpovědi, listiny).

Doručování písemností (§ 20 a násl. SŘ)

Písemnost doručuje správní orgán, který ji vyhotovil, a to především, je-li to možné, do datové schránky. Není-li možné doručovat datovou zprávou, doručuje správní orgán buď sám, nebo prostřednictvím policejního orgánu a také prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (nejčastěji půjde o adresu trvalého pobytu). Do vlastních rukou se doručují písemnosti označené zákonem, zejména předvolání a rozhodnutí, jinak doporučeně nebo jen vhozením do schránky.

Písemnosti určené právnickým osobám se doručují nejčastěji na adresu sídla právnické osoby nebo její organizační složky. Osobám neznámého pobytu nebo sídla, osobám, kterým se nedaří písemnost doručit a v dalších zákonných případech se doručuje veřejnou vyhláškou. Patnáctý den po jejím vyvěšení se považuje za den doručení.

Nebyl-li adresát zastižen a písemnost nebylo možno doručit jinak, uloží se u správního orgánu, který ji vyhotovil nebo u provozovatele poštovních služeb a adresát se vyzve k vyzvednutí písemnosti do patnácti dnů. Výzva musí obsahovat poučení o právní fikci doručení, která nastává, jestliže si adresát písemnost nevyzvedl ve lhůtě desátým dnem od uložení, či pokud ji odmítl převzít, případně neposkytl součinnost potřebnou k řádnému doručení (odmítl prokázat totožnost) okamžikem pokusu o doručení.

Správní orgán je povinen přijímat od případných subjektů podněty k zahájení řízení a prověřovat jejich opodstatnění tak, aby pro vedení řízení existoval řádný titul a podmínky k jeho úspěšnému zakončení vydáním rozhodnutí.

Podnět k zahájení řízení (§ 42 SŘ)

Postup správního orgánu před zahájením řízení zahrnuje přijímání podnětů od fyzických nebo právnických osob, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední (zejména při zjištění protiprávního jednání či stavu). Pokud podatel podnětu (nejedná se o účastníka řízení) o to požádá, je správní orgán povinen sdělit mu ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy podnět obdržel, že řízení zahájil, nebo že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední, popřípadě že podnět postoupil příslušnému správnímu orgánu.

Vysvětlení (§ 137 SŘ)

Správní orgán po obdržení oznámení, jiného podnětu nebo na základě vlastních zjištění, která by mohla být důvodem k zahájení řízení z moci úřední, si opatří nezbytná vysvětlení. Povinnost podat vysvětlení má vedle podatele každá jiná osoba pod hrozbou uložení pořádkové pokuty až do 5.000 Kč.

Předběžná informace (§ 139 SŘ)

Podle ustanovení některých zákonů může každý požadovat od správního orgánu, který je příslušný vydat rozhodnutí, aby mu v písemné formě poskytl předběžnou informaci o tom, zda lze určitý záměr uskutečnit jen za předpokladu vydání rozhodnutí nebo podle jakých hledisek bude posuzovat žádost o vydání rozhodnutí, popř. za jakých předpokladů lze žádosti vyhovět.

Odložení věci (§ 43 SŘ)

Správní orgán nemusí zahájit správní řízení o žádosti a odloží věc v případě, že vůči němu byl učiněn úkon, který zjevně není žádostí (např. žádost o zaměstnání) nebo z něj nelze zjistit, kdo jej učinil (např. anonymní podání) a v případě, že bylo učiněno podání, k jehož vyřízení není kompetentní veřejná správa, ale jiný orgán státní moci. Nelze odložit anonymní podnět, jsou-li shledány důvody k zahájení řízení z úřední moci (např. o uložení pokuty).

Procesní lhůty a počítání času (§ 39 a násl. SŘ)

Procesní lhůty jsou určeny k provádění procesních úkonů správním orgánem a účastníky řízení. Po jejich uplynutí, jsou-li stanoveny zákonem, nemůže účastník řízení provést daný úkon, ledaže zákon takový výjimečný postup umožňuje. Lhůty jako pořádkové také určuje správní orgán usnesením a na žádost účastníka je může prodloužit. Pokud lhůtu nedodrží správní orgán, lze tento stav posuzovat jako jeho nečinnost.

Pro počítání lhůt platí určité zásady: do lhůty se nezapočítává rozhodující den pro její počátek (např. den doručení), konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím dne se stejným označením jako den, kdy došlo k události určující počátek lhůty, není-li v měsíci takový den, končí lhůta koncem měsíce a připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den.

Jestliže v poslední den lhůty bylo učiněno podání u věcně a místně příslušného správního orgánu, nebo bylo předáno poště anebo bylo učiněno poslední den lhůty podání u správního orgánu vyššího stupně, bylo učiněno včas.

Navrácení v předešlý stav (§ 41 SŘ)

Do patnácti dnů po odpadnutí objektivní překážky (např. nemoc) učinit úkon ve lhůtě, může účastník požádat o prominutí zmeškání lhůt, pokud k žádosti připojí úkon, který zmeškal, ne však později než uplyne 1 rok od posledního dne zmeškané lhůty.

Nečinnost (§ 80 SŘ)

Účastník řízení je chráněn proti nečinnosti správních orgánů při vyřizování věci. Nadřízený orgán, vůči příslušnému správnímu orgánu, využije svých pravomocí k tomu, aby věc účastníka byla včas a řádně rozhodnuta tak, že přikáže nečinnému správnímu orgánu, aby sjednal nápravu, nebo věc sám převezme a rozhodne, nebo pověří jiný správní orgán k řízení, anebo přiměřeně prodlouží zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí.

K nečinnosti dochází, jestliže prvoinstanční správní orgán nevydá rozhodnutí ve věci v zákonné lhůtě, nebo když nezahájí řízení ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o skutečnostech odůvodňujících zahájení řízení z moci úřední a byl k tomu příslušný. A konečně v případě, kdy je z okolností zjevné, že věcně a místně příslušný správní orgán nedodrží stanovenou lhůtu.

Správní řízení je zahájeno, pokud nastanou okolnosti, se kterými správní řád začátek řízení spojuje. Z tohoto pohledu rozlišujeme řízení o žádosti a řízení zahajované z úřední moci (§ 44 a násl. SŘ).

Řízení o žádosti (§ 45 SŘ)

Správní řízení o žádosti je zahájeno dnem, kdy je kompetentnímu správnímu orgánu doručena žádost – podání účastníka řízení, kterým navrhuje zahájit řízení s cílem (nejčastěji) vydání rozhodnutí, umožňujícího realizaci veřejného subjektivního práva účastníka řízení (např. stavební povolení).

Žádost musí mít obecné náležitosti podání a musí z ní být zřejmé čeho se žadatel domáhá nebo oč žádá. Žadatel je povinen označit ostatní účastníky řízení, pokud mu jsou známi. Do vydání rozhodnutí je žadatel oprávněn vzít žádost zcela nebo zčásti zpět, zpětvzetí pak vzít zpět již nelze. Jestliže žádost nemá předepsané náležitosti, může správní orgán pomoci žadateli nedostatky odstranit, nebo jej vyzve, aby je v přiměřené lhůtě odstranil sám (případně řízení zastaví – viz dále § 66).

Řízení z moci úřední (§ 46 a násl. SŘ)

Správní orgán je povinen zahájit řízení, pokud se dozví o skutečnostech, které zákon stanoví jako důvod pro zahájení řízení. O těchto skutečnostech se může dozvědět na základě podnětu fyzické nebo právnické osoby (viz výše § 42), vlastním zjištěním (nejčastěji při provádění kontroly), nebo na základě upozornění jiného správního orgánu. Řízení je zahájeno dnem, kdy správní orgán zahájení řízení oznámil účastníkovi, do jehož práv a povinností nebo právního postavení rozhodnutí zasáhne. Oznámení musí obsahovat označení správního orgánu, předmět řízení, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby. Správní orgán je povinen uvědomit o zahájení řízení všechny jemu známé účastníky. Pokud nelze účastníkovi oznámit zahájení řízení, správní orgán mu ustanoví opatrovníka a usnesení o jeho ustanovení se doručí veřejnou vyhláškou. Zahájit řízení musí správní orgán bezodkladně poté, co se dozví o důvodu zahájení.

Překážky správního řízení (§ 48 SŘ)

Pro správní řízení platí základní pravidlo: o téže věci nemůže být rozhodováno dvakrát. Jestliže je tedy u některého správního orgánu zahájeno řízení, nelze v téže věci zahájit řízení u jiného správního orgánu. Pokud správní orgán takovou skutečnost zjistí, musí věc odložit. Pokud se tak stane až po zahájení řízení, je povinen řízení zastavit. Rovněž nelze zahájit řízení ve věci, ve které již bylo pravomocně rozhodnuto.

Průběh správního řízení

Jelikož správní orgán při vedení řízení dbá zejména zásady rozhodovat v souladu se zákonem, stanoví správní řád v tomto smyslu předpoklady pro takové rozhodnutí. Každé rozhodnutí ve věci samé musí vycházet ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu případu/věci a toto zjištění musí být dokumentováno ve spisu.

Ústní jednání (§ 49 SŘ)

Jelikož správní řízení ovládá zásada jeho písemnosti, ústní jednání nařídí správní orgán pouze v případech, kdy to stanoví zákon, a jinak tehdy, jestliže je to nezbytné pro uplatnění práv účastníků řízení. Tyto k neveřejnému jednání přizve nejméně 5 dnů předem.

Podklady pro vydání rozhodnutí (§ 50 a násl. SŘ)

Podkladem pro vydání rozhodnutí rozumíme zejména důkaz, návrh účastníka, skutečnosti známé správnímu orgánu z jeho činnosti, podklad od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci a skutečnost obecně známou, k jejímuž potvrzení není třeba znalce (např. fyzikální zákonitost). Podklady pro rozhodnutí opatřuje vždy správní orgán. Pro urychlení řízení může správní orgán připustit, aby za něj podklady opatřil tento účastník, požádá-li o to. V řízení zahájeném z úřední moci je správní orgán povinen zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch účastníka, jemuž má být rozhodnutím uložena povinnost. Účastníci řízení jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení.

Protokol (§ 18 SŘ)

Protokol slouží jako jeden z důkazních prostředků pro zjištění materiální pravdy ve správním řízení, zejména při ústním jednání, ústním podání, výslechu svědka nebo znalce, provedení důkazu listinou a ohledání.

Důkaz listinou (§ 53 SŘ)

Častým a významným důkazem v řízení je listina, ze které lze zjistit skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci. Listiny lze rozdělit na veřejné listiny a ostatní (např. smlouvy). Za veřejné listiny označuje zákon listiny vydané soudy ČR nebo jinými státními orgány, listiny vydané orgány územních samosprávných celků v mezích jejich pravomoci, případně jiné listiny, označené zvláštními zákony jako veřejné. U těchto listin je dán předpoklad pravdivosti jejich obsahu, dokud není prokázán (soudně) opak. Pokud to umožňuje zákon, lze listinu nahradit čestným prohlášením účastníka (např. v oblasti sociálních práv).

Důkaz ohledáním (§ 54 SŘ)

Správní orgán pro účel dokazování může využít ohledání, kdy si vytvoří přímý poznatek o věci movité nebo nemovitosti. Vlastník nebo uživatel věci má povinnost předložit správnímu orgánu předmět ohledání nebo ohledání strpět. Správní orgán může k účasti na ohledání přizvat nestranné osoby k zajištění objektivity.

Důkaz svědeckou výpovědí (§ 55 SŘ)

Každý, kdo není účastníkem, je povinen vypovídat jako svědek bez ohledu na věk či dosaženou duševní vyspělost a jeho výpověď musí být doslovně zaprotokolována. Svědek pro účel objasnění skutečnosti, kterou zná, musí vypovídat pravdivě a nic nezamlčet. Svědek nesmí být vyslýchán o utajovaných skutečnostech, měl-li by porušit zákaz mlčenlivosti, pokud nebyl příslušným orgánem mlčenlivosti zproštěn. Svědek musí být poučen o povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčet a o právních následcích nepravdivé nebo neúplné výpovědi.

Důkaz znaleckým posudkem (§ 56 SŘ)

Jestliže rozhodnutí závisí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které úřední osoba nemá, a odborné posouzení nelze opatřit od jiného správního orgánu, ustanoví správní orgán znalce a uloží mu, aby ve lhůtě vypracoval písemný posudek a předložil jej v určené lhůtě. Znalce vybírá správní orgán ze seznamu znalců krajského soudu.

Odepření důkazu (§ 53, § 54 a § 55 SŘ)

Osoba, která má důkaz poskytnout (např. svědek, majitel ohledávané věci nebo držitel listiny) jej může odepřít v případě, že by jím způsobila sobě nebo osobě blízké nebezpečí stíhání pro trestný čin nebo správní delikt. Správní orgán musí před využitím důkazního prostředku poučit danou osobu o právu důkaz odepřít.

Předběžná otázka (§ 57 SŘ)

V případech, kdy vydání rozhodnutí závisí na řešení dosud nerozhodnuté otázky mimo věcnou příslušnost správního orgánu (např. ve stavebním řízení o otázkách památkové péče), je nutná součinnost správního orgánu v dané otázce kompetentního. Správní orgán může buď dát podnět k zahájení řízení před příslušným správním orgánem nebo v řízení o žádosti vyzvat účastníka nebo jinou osobu, aby podala žádost o zahájení řízení u toho orgánu. Rozhodnutím tohoto orgánu o předběžné otázce je správní orgán vázán. Pokud vyzvaná osoba žádost nepodala nebo příslušný orgán řízení nezahájil, může si správní orgán o otázce učinit úsudek sám. Nikdy však o tom zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt.

Správní řád vybavuje správní orgán pravomocí přijmout opatření, kterým se zajistí účel a průběh řízení a aby mohlo probíhat hospodárně a bez zbytečných průtahů (§ 58 SŘ).

Předvolání (§ 59 SŘ)

Předvolat lze osobu, pokud její účast v řízení je bezpodmínečně potřebná k provedení určitého procesního úkonu. Předvolání je nutno vyhotovit písemně a doručit do vlastních rukou zpravidla 5 kalendářních dnů předem. Předvolat lze např. účastníka řízení, svědka nebo znalce. V předvolání musí být uvedeno kdy, kam, v jaké věci, z jakých důvodů se má předvolaný dostavit a jaké jsou právní následky nedostavení se bez omluvy.

Předvedení (§ 60 SŘ)

Účastník řízení nebo svědek, který se bez omluvy nebo bez závažných důvodů na předvolání nedostaví a jeho osobní účast je nutná pro pokračování v řízení, může být předveden. Předvedení osob zajišťuje Policie České republiky nebo obecní policie, tato pouze na území obce své působnosti.

Vykázání z místa konání procesního úkonu (§ 63 SŘ)

Osobu, která ruší pořádek při ústním jednání nebo ohledání na místě či jiném úkonu nepřístojným chováním, může správní orgán po předchozím upozornění vykázat z místa, kde se úkon koná. Jestliže úkon není uskutečňován v úředních místnostech správního orgánu, nelze z místa úkonu vykázat osobu, která má vlastnické či užívací právo k prostoru, kde se úkon koná.

Pořádková pokuta (§ 62 SŘ)

Správní orgán může opakovaně uložit pořádkovou pokutu až do výše 50.000 Kč tomu, kdo v řízení závažně ztěžuje jeho postup tím, že:

• se bez omluvy nedostaví na předvolání ke správnímu orgánu,
• navzdory předchozímu napomenutí ruší pořádek,
• neuposlechne pokynu úřední osoby,
• učiní hrubě urážlivé podání.

Výše pořádkové pokuty nemůže být v hrubém nepoměru k závažnosti následku a k významu předmětu řízení a lze ji dodatečně snížit nebo prominout v závislosti na plnění procesních povinností danou osobou v dalším průběhu řízení.

Předběžné opatření (§ 61 SŘ)

Po zahájení řízení a ještě před jeho skončením může správní orgán nařídit z moci úřední nebo na návrh účastníka předběžné opatření, pokud je třeba prozatímně upravit poměry účastníků nebo je-li obava, že by bylo ohroženo provedení exekuce. Předběžným opatřením lze nařídit účastníkovi nebo jiné osobě, aby něco vykonali, něčeho se zdrželi nebo něco strpěli vůči jiné osobě (např. vůči majiteli sousedícího pozemku) nebo zajistit věc, která může sloužit jako důkazní prostředek nebo věc, která může být předmětem exekuce (např. střelná zbraň při zániku oprávnění k jejímu držení).

Správní orgán zruší předběžné opatření, až pomine důvod jeho vydání, jinak předběžné opatření pozbývá účinnosti dnem, kdy se rozhodnutí ve věci stalo vykonatelným nebo nabylo jiných právních účinků. Pokud předběžné opatření spočívá v zajištění věci, je osoba, která má věc u sebe, povinna ji vydat správnímu orgánu.

Přerušení a zastavení řízení (§ 64 – § 66 SŘ)

Správní řízení se vede v případech, kdy je nutno ve věci rozhodnout ať už v zájmu žadatele (řízení o žádosti) nebo v zájmu veřejném (řízení z úřední moci). Proto jen ve stanovených případech je možno řízení zastavit, aniž se tak stane. Přerušení řízení naopak slouží ke vzetí ohledu na okolnosti, které by jinak znemožnily správnímu orgánu rozhodnout bez průtahů.

Přerušení řízení (§ 64 – § 65 SŘ)

Správní orgán může řízení na dobu nezbytně nutnou přerušit a tehdy neběží lhůty k provádění procesních úkonů. Správní řád stanoví omezené důvody přerušení řízení, kterými jsou např. výzva k odstranění nedostatků žádosti, výzva k zaplacení správního poplatku, řízení o předběžné otázce a čekání na ustanovení opatrovníka procesně nezpůsobilému účastníkovi. V řízení o žádosti přeruší správní orgán řízení na návrh žadatele. V řízení z moci úřední může stejnému návrhu vyhovět výhradně z důležitých důvodů.

Zastavení řízení (§ 66 SŘ)

Správní orgán může řízení usnesením zastavit a ve věci samé nerozhodnout jen z důvodů jmenovitě uvedených v zákoně. Zejména proto, že žadatel vzal svou žádost zpět, žádost je právně nepřípustná, účastník neodstranil podstatné vady žádosti či nezaplatil správní poplatek ve stanovené lhůtě anebo žadatel zemřel či zanikl. Řízení zahájené z moci úřední lze zastavit, pokud se zjistí, že odpadl důvod k zahájení řízení (např. zanikla věc, které se řízení týká). Každé řízení se zastaví, pokud bylo dříve zahájeno řízení u jiného orgánu v téže věci.

Rozhodnutí správního orgánu ve správním řízení je projevem státní moci při uplatňování práv a povinností stanovených správním právem. Je to autoritativní výrok, který účastníci řízení musí respektovat, pokud je zákonný. Správní orgán v řízení rozhoduje jednak ve věci samé, tedy o důvodu a předmětu řízení současně, a jednak o postupu v procesu.

Usnesení (§ 76 SŘ)

Dojde-li k nutnosti učinit „krok“ potřebný k řádnému průběhu a skončení řízení, musí tak správní orgán učinit rozhodnutím, a to proto, aby tento krok mohl být, pokud to účastník navrhne, přezkoumán, je-li zákonný, či není-li vůči některému účastníku nepřípustný. Tato procesní rozhodnutí (např. o ustanovení znalce, o předběžném opatření, o přerušení nebo zastavení řízení) správní řád označuje jako usnesení.

Rozhodnutí ve věci

Z pohledu účelu správního řízení je zásadním rozhodnutím správního orgánu rozhodnutí ve věci, o níž je řízení vedeno. Rozhodnutí je cílem jak žádosti žadatele, tak řízení zahájeného z moci úřední, které však musí být opodstatněně zahájeno. Tímto rozhodnutím správní orgán zakládá, mění nebo ruší práva nebo povinnosti jmenovitě určené osoby (fyzické i právnické) nebo prohlašuje, že taková osoba práva anebo povinnosti má nebo nemá (§ 9 SŘ).

Forma a obsahové náležitosti rozhodnutí (§ 67 – § 76 SŘ)

Rozhodnutí se zásadně vyhotovuje písemně, výjimku musí stanovit zákon. Dalšími formálními náležitostmi jsou označení správního orgánu rozhodnutí vydávajícího, číslo jednací (spisová značka), datum vyhotovení, otisk kulatého úředního razítka a dále též jméno, příjmení, funkce nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby.

Obsahově se rozhodnutí člení na tři součásti: výrok, odůvodnění a poučení účastníků (o odvolání). Výroková část obsahuje řešení otázky, která je předmětem řízení, dále právní ustanovení, podle kterých bylo rozhodováno, a označení hlavních účastníků řízení. Je-li účastníkovi uložená povinnost, pak zde musí být i lhůta pro její splnění. Výroková část rozhodnutí může obsahovat více výroků a také výrok o nákladech řízení. Obsahem odůvodnění jsou důvody výroku, podklady jeho vydání (dle spisu), úvahy správního orgánu a jejich hodnocení pro účel výroku, výklad právních předpisů a vypořádání se s návrhy a námitkami účastníků. Odůvodnění vydaného rozhodnutí ve věci není třeba, jestliže se všem účastníkům v plném rozsahu vyhoví. Každé rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, pokud zákon nestanoví jinak, podléhá opravným prostředkům. Poučení účastníků proto obsahuje údaj o možnosti podat odvolání proti rozhodnutí. Poučení dále musí obsahovat lhůtu pro podání, informaci, který správní orgán o odvolání rozhoduje a u kterého správního orgánu se odvolání podává.

Příkaz (§ 150 SŘ)

Zvláštním druhem rozhodnutí je příkaz. Příkazní řízení je typem zkráceného řízení, ve kterém lze o povinnosti rozhodnut pouze na základě spisu (např. o provedené kontrole), považuje-li se skutkové zjištění za dostatečné, a uložit ji formou písemného příkazu. Příkaz lze vydat ve všech druzích řízení zahájených z moci úřední.

Součástí příkazu je poučení o možnosti proti němu podat odpor do 8 dnů ode dne jeho oznámení, který není nutno odůvodnit. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje dokazováním. Příkaz, proti kterému nebyl v zákonné lhůtě podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným. V řízení, kde je přítomen účastník, lze vydat příkaz k peněžitému plnění do 10.000 Kč nebo ke splnění povinnosti, kterou může účastník splnit na místě, jestliže účastník podpisem písemného prohlášení s uložením povinnosti souhlasí. Tím se stává příkaz pravomocný a vykonatelný (obdoba blokového řízení u přestupků).

Lhůty pro vydání rozhodnutí (§ 71 SŘ)

Vydáním rozhodnutí se rozumí předání stejnopisu k doručení účastníkům řízení, výjimečně ústní vyhlášení, pokud se účastníci se vzdali písemného doručení, a v případech stanovených zákonem vyvěšení veřejné vyhlášky u doručování veřejnou vyhláškou nebo poznamenání do spisu, jestliže se usnesení pouze poznamenává do spisu.

Pokud nelze vydat rozhodnutí bezodkladně, musí je správní orgán vydat do 30 dnů od zahájení řízení. Lhůta se prodlužuje až o 30 dnů, jestliže je třeba nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou, nebo jde-li o zvlášť složitý případ. K zákonné lhůtě se také připočítává doba nutná k provedení dožádání, zpracování znaleckého posudku nebo doručení do ciziny.

Platnost, právní moc a vykonatelnost rozhodnutí (§ 73 – § 76 SŘ)

Pokud kompetentní správní orgán rozhodnutí vydal v předepsané formě a předepsaným způsobem bylo oznámeno účastníkům řízení, je rozhodnutí platné, zavazuje i správní orgán a lze je změnit pouze předepsaným způsobem. Rozhodnutí, které bylo oznámeno (doručeno) podle zákona účastníkům řízení a proti kterému nelze podat odvolání, je v právní moci (nestanoví-li zákon jinak). Takové rozhodnutí je závazné pro účastníky a pro všechny správní orgány. Rozhodnutí je vykonatelné nabytím právní moci nebo pozdějším dnem, který je uveden ve výroku. Takové rozhodnutí může být vynuceno státní mocí. U rozhodnutí ukládajícího účastníkovi řízení splnění povinnosti nastává vykonatelnost nabytím právní moci a uplynutím lhůty pro dobrovolné splnění této povinnosti.

Náklady řízení (§ 79 SŘ)

Mezi náklady řízení patří zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, správní poplatky, ušlý výdělek účastníků a jejich zástupců, náklady důkazů (např. znalecký posudek), odměna za tlumočení a odměna za zastupování. Náklady nesou jednak účastníci řízení, jednak správní orgán, zásadně každý své. Účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti, uloží správní orgán povinnost nahradit státu náklady správního řízení paušální částkou.

Český právní řád k zabezpečení dvoustupňovosti řízení před kompetentními správními orgány stanoví příslušné řádné opravné prostředky, které slouží účastníkům řízení k domáhání se změny či zrušení rozhodnutí, které ještě nenabylo právní moci. Ve správním řízení tuto funkci plní zásadně odvolání. Zákonná lhůta k jeho podání je 15 dnů od doručení (oznámení) rozhodnutí, a to k rukám správního orgánu (§ 83 odst. 1 SŘ), který odvoláním napadlé rozhodnutí vydal. V případě chybějícího, neúplného nebo nesprávného poučení o odvolání je lze podat do 15 dnů ode dne doručení opravného usnesení, bylo-li vydáno, nejpozději však do 90 dnů ode dne oznámení rozhodnutí (§ 83 odst. 2 SŘ). Odvolání způsobuje, že napadené rozhodnutí nenabude právní moci ani vykonatelnosti (§ 85 odst. 1 SŘ).

Místo podání je takto stanoveno z důvodu zabezpečení zákonného postupu k vyřízení odvolání. Správní orgán, který rozhodnutí vydal, zašle stejnopis odvolání ostatním účastníkům řízení k vyjádření, případně doplní řízení a dále postupuje dvěma možnými způsoby: autoremedurou nebo předáním spisu nejblíže nadřízenému orgánu.

Autoremedura (§ 87 SŘ)

V zájmu zákonnosti, ale zejména zásad rychlosti a hospodárnosti řízení, pokud správní orgán, který ve věci rozhodl, dojde k závěru, že odvolání je opodstatněné, může své napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, pokud tím v plném rozsahu vyhoví odvolání.

Předání spisu (§ 88 SŘ)

Pokud se správní orgán s podaným odvoláním neztotožní, do 30 dnů od doručení odvolání předá spis se svým vyjádřením odvolacímu orgánu anebo spis předá, ve lhůtě zkrácené na 10 dnů, spolu s odůvodněným stanoviskem, že odvolání je opožděné nebo nepřípustné (např. odvolatel napadá pouze odůvodnění rozhodnutí, nikoli jeho výrok). Rozhodování o odvolání, s výjimkou autoremedury, zásadně přísluší nadřízenému orgánu.

Výkon rozhodnutí (exekuce) je nepovinná závěrečná fáze správního řízení v těch případech, kdy účastník, kterému pravomocné a vykonatelné rozhodnutí ukládá peněžitou nebo nepeněžitou povinnost, tuto povinnost ve stanovené lhůtě dobrovolně nesplní. Vynucení splnění povinnosti pak provádí obecní úřad, který rozhodnutí vydal, nebo na jeho požádání soud (soudní exekutor). V případě peněžitého plnění může též požádat o provedení exekuce místně příslušný orgán správy daní (§ 103 a násl. SŘ).

Peněžitá exekuce (§ 106 SŘ)

Exekuce plnění peněžité povinnosti se řídí výhradně ustanoveními daňového řádu (zákon č. 280/2009 Sb.).

Nepeněžitá exekuce (§ 107 a násl. SŘ)

Exekuce k vymožení nepeněžité povinnosti se řídí povahou uložené povinnosti. Lze ji nařídit a provést těmito způsoby:

• náhradním výkonem v případě zastupitelných plnění (např. odstranění nepovolené stavby),
• přímým vynucením v případě nezastupitelných plnění, zejména vyklizením, odebráním movité věci a předvedením, nebo
• ukládáním donucovacích pokut.

Správní řád se člení na šest věcných částí. Část první obsahuje úvodní ustanovení, která vymezují předmět úpravy a základní zásady činnosti správních orgánů. Část druhá obsahuje obecná ustanovení o správním řízení, jako je příslušnost správních orgánů a jejich úkony, účastníky řízení, jejich zastupování a úkony, počítání času, postup před zahájením řízení, průběh řízení prvního stupně, řádné a mimořádné opravné prostředky a vykonávací řízení. Třetí část obsahuje doplnění vymezení věcné a funkční příslušnosti, řešení sporů o příslušnost, vymezení dotčených orgánů, předběžné úkony, některé zvláštní způsoby řízení a rozhodnutí a doplnění ustanovení o přezkoumávání rozhodnutí. Čtvrtá část upravuje postup správních orgánů při vydávání vyjádření, osvědčení a sdělení, tedy při vydávání písemných materiálů, které nemají charakter rozhodnutí. Pátá část upravuje veřejnoprávní smlouvy, jejich náležitosti a postup při jejich uzavírání. Šestá část upravuje tzv. opatření obecné povahy, tedy to, co teorie správního práva označuje za organizační úkon. Poslední dvě části, sedmá a osmá, obsahují ustanovení společná, přechodná a závěrečná a stanoví účinnost zákona.

Základními zásadami činnosti správních orgánů jsou principy, kterými se řídí celé správní řízení a veškerá činnost správního orgánu. Najdeme je v úvodních ustanoveních správního řádu (§ 2 – § 8) pod názvem „základní pravidla řízení“ nebo jsou obsaženy v jeho dalších ustanoveních, popř. z nich vyplývají. Mezi nejvýznamnější patří:

• zásada zákonnosti, správní orgány jsou povinny postupovat v souladu se zákony a jinými právními předpisy
• zásada materiální pravdy, správní orgány mají povinnost zjistit všechny skutečnosti, které mají význam pro vydání správního rozhodnutí tak, aby byl zjištěn stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu potřebném pro soulad rozhodnutí se zákonem
• zásada aktivní účasti účastníků v řízení (slyšení účastníků), účastníkům musí být dána možnost uplatnit jejich práva a vyjádřit se k postupu řízení
• zásada hospodárného a rychlého projednávání a rozhodování, správní orgány mají povinnost zabezpečit rychlý a hospodárný průběh řízení bez průtahů, odpovědně a svědomitě
• zásada dvojstupňovosti řízení, účastník má právní nárok na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tzv. odvolacím orgánem (orgánem druhého stupně)
• zásada legitimního očekávání, aby při skutkově shodných nebo obdobných případech nebylo rozhodováno rozdílně.

Subjekty správního řízení jsou jednak kompetentní správní orgány a jednak účastníci řízení. Jsou navzájem v postavení podřízenosti, a to proto, že správní orgán v řízení vystupuje jako nositel autority státu a jeho rozhodnutí je pro účastníky řízení zavazující.

Příslušnost správních orgánů ve správním řízení

Výkon veřejné správy je činnost svěřená jednotlivým správním orgánům podle jejich věcné a místní příslušnosti. Věcná příslušnost (§ 10 SŘ) určuje, který druh správního orgánu a jakého stupně je příslušný provést správní řízení a vydat rozhodnutí ve věci. Je určena jednotlivými zákony upravujícími danou oblast veřejné správy (např. stavební zákon, zákon o matrikách, jménu a příjmení atd.) Místní příslušnost (§ 11 SŘ) vyjadřuje, který z věcně příslušných správních orgánů je konkrétně povolán k tomu, aby se věcí zabýval. Místní příslušnost rozlišujeme podle toho, zda jde o řízení týkající se činnosti účastníka řízení, v tom případě je místní příslušnost určená místem této činnosti. V řízeních týkajících se nemovitosti místem, kde se tato nachází. V řízeních týkajících se podnikatelské činnosti účastníka řízení, který je fyzickou osobou, místem jeho podnikání. V ostatních řízeních týkajících se fyzické osoby místem jejího trvalého pobytu. V řízeních týkajících se právnické osoby místem jejího sídla nebo místem sídla její organizační složky.

Postoupení věci (§ 12 SŘ)

Správní orgán, který není věcně nebo místně příslušný, musí bezodkladně postoupit doručené podání (žádost) příslušnému orgánu a současně o tom uvědomit podatele (žadatele).

Dožádání (§ 13 SŘ)

Příslušný správní orgán může dožádat usnesením podřízený nebo nadřízený správní orgán nebo jiný věcně příslušný správní orgán o provedení úkonu, který by sám mohl provést jen s obtížemi nebo s neúčelně vynaloženými náklady anebo který by nemohl provést vůbec.

Podjatost úředníka (§ 14 SŘ)

Úřední osoba pověřená rozhodováním ve věci, která je předmětem řízení, musí být nezaujatá, aby vydané rozhodnutí bylo objektivní. Lze-li o ní důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci (např. je majitelem sousedního pozemku) nebo k účastníkům či zástupcům řízení (např. jsou-li k ní osobou blízkou) zájem na výsledku řízení, je vyloučena z celého řízení. Stejné platí pro úřední osobu, která se řízení v téže věci účastnila v jiném stupni řízení.

Účastník řízení (§ 27 a násl. SŘ)

Podle správního řádu jsou účastníky řízení v prvé řadě ti, o jejichž právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech má být v řízení rozhodováno (tzv. nepominutelní či hlavní účastníci); v řízení o žádosti je to žadatel a v řízení zahajovaném správním orgánem z úřední moci je to osoba, která zavdala příčinu zahájení řízení ve veřejném zájmu. Vedlejšími účastníky jsou pak ti, jejichž práva a právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny (např. majitelé sousedního pozemku při povolování stavby), ten, komu zvláštní právní předpis takové postavení přiznává (např. orgán památkové ochrany ve stavebním řízení), a konečně ten, kdo tvrdí, že může být rozhodnutím ve svých právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech přímo dotčen (např. sdružení k ochraně životního prostředí), a to až do doby, než se prokáže opak.

Procesní způsobilost (§ 29 SŘ)

Účastník řízení musí být způsobilý k tomu, aby mohl být účastníkem správního řízení - procesní způsobilost. U fyzické osoby je základním předpokladem této způsobilosti dosažení věku 18 let. Správní orgán však může dát příležitost vyjádřit se k věci nebo svůj názor i osobě, která nedosáhla plné svéprávnosti. Právnické osoby, jsou-li zapsané ve státem vedeném rejstříku (např. obchodním rejstříku), mají vždy procesní způsobilost a činí právní úkony prostřednictvím svého statutárního orgánu, popřípadě jím pověřené osoby.

Úkony účastníka řízení (§ 36 a násl. SŘ)

Úkony účastníků řízení (jejich aktivní účast v řízení) se posuzují podle obsahu nikoli podle jejich označení. Nejdůležitějším úkonem je podání (§ 37 SŘ), které vždy směřuje ke správnímu orgánu. Z podání musí být patrno, kdo je podává, ke kterému správnímu orgánu směřuje, které věci se týká a co se navrhuje, případně další náležitosti stanovené zákonem. Fyzická osoba musí v podání uvést své jméno a příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, případně jinou adresu na doručování a vždy musí podání podepsat. Právnická osoba uvede v podání svůj název nebo obchodní firmu, identifikační číslo osob nebo obdobný údaj a adresu sídla, popřípadě jinou adresu pro doručování.

Podání je nutno učinit písemně, ústně do protokolu nebo v elektronické podobě s uznávaným elektronickým podpisem. Také je lze učinit pomocí jiných technických prostředků (dálnopis, fax nebo elektronická pošta elektronického podpisu), avšak takové podání musí být do 5 dnů potvrzeno předepsaným způsobem. Podání se předává správnímu orgánu, který je věcně a místně příslušný, a je učiněno dnem, kdy tomuto orgánu došlo (předepsaným způsobem).

Zastoupení v řízení

V rozsahu, v jakém účastník nemá procesní způsobilost, musí být zastupován zákonným zástupcem (rodič nebo osvojitel, § 31 SŘ). Pokud zákonného zástupce nemá, nebo ten ho nemůže zastupovat, ustanoví mu správní orgán usnesením opatrovníka. Opatrovníkem správní orgán ustanoví toho, u koho je osoba, jíž se opatrovník ustanovuje, v péči, anebo jinou vhodnou osobu, která nemá osobní zájem na výsledku řízení.

Opatrovníka ustanovuje správní orgán také v jiných případech uvedených v zákoně, např. účastníkovi, kterému se nepodařilo oznámit zahájení řízení z moci úřední, dále právnické osobě, která nemá orgán způsobilý za ni jednat (např. po úmrtí jediného jednatele s.r.o.), též osobě neznámého pobytu (např. u rušení trvalého pobytu), nebo osobě, která není známa (např. u černé stavby) anebo osobě zvlášť těžce zdravotně postižené (§ 32 SŘ).

Účastník také může plnou mocí pověřit svého smluvního zástupce, aby jej v řízení zastupoval (§ 33 SŘ).

Práva a povinnosti účastníka řízení

Účastník řízení je oprávněn činit v řízení úkony, především má právo navrhovat důkazy a jiné návrhy (§ 36 odst. 1 SŘ), má právo na uvědomění o zahájení správního řízení, vyjádřit své stanovisko ke spisu a k návrhům ostatních účastníků a zejména před vydáním rozhodnutí ve věci mít možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí (§ 36 odst. 2 a odst. 3 SŘ). Aby je mohl řádně uplatnit, může nahlížet do spisu, pořídit z něj výpisy a kopie (§ 38 odst. 4 SŘ).

Účastník řízení má také povinnosti, mezi které patří např. dle § 37 odst. 3 SŘ odstranit vady podání (žádosti) dodržovat předepsané lhůty, předložit správním orgánem požadovanou listinu, dostavit se na předvolání a neztěžovat postup řízení. Účastník je povinen vždy prokázat svou totožnost (§ 36 odst. 5 SŘ).

Spis (§ 17 SŘ)

V řízení o každé věci správní orgán zakládá spis, který je označen spisovou značkou. Zde se ukládají zejména všechny podklady pro rozhodnutí ve věci (např. podání účastníků, svědecké výpovědi, listiny).

Doručování písemností (§ 20 a násl. SŘ)

Písemnost doručuje správní orgán, který ji vyhotovil, a to především, je-li to možné, do datové schránky. Není-li možné doručovat datovou zprávou, doručuje správní orgán buď sám, nebo prostřednictvím policejního orgánu a také prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (nejčastěji půjde o adresu trvalého pobytu). Do vlastních rukou se doručují písemnosti označené zákonem, zejména předvolání a rozhodnutí, jinak doporučeně nebo jen vhozením do schránky.

Písemnosti určené právnickým osobám se doručují nejčastěji na adresu sídla právnické osoby nebo její organizační složky. Osobám neznámého pobytu nebo sídla, osobám, kterým se nedaří písemnost doručit a v dalších zákonných případech se doručuje veřejnou vyhláškou. Patnáctý den po jejím vyvěšení se považuje za den doručení.

Nebyl-li adresát zastižen a písemnost nebylo možno doručit jinak, uloží se u správního orgánu, který ji vyhotovil nebo u provozovatele poštovních služeb a adresát se vyzve k vyzvednutí písemnosti do patnácti dnů. Výzva musí obsahovat poučení o právní fikci doručení, která nastává, jestliže si adresát písemnost nevyzvedl ve lhůtě desátým dnem od uložení, či pokud ji odmítl převzít, případně neposkytl součinnost potřebnou k řádnému doručení (odmítl prokázat totožnost) okamžikem pokusu o doručení.

Správní orgán je povinen přijímat od případných subjektů podněty k zahájení řízení a prověřovat jejich opodstatnění tak, aby pro vedení řízení existoval řádný titul a podmínky k jeho úspěšnému zakončení vydáním rozhodnutí.

Podnět k zahájení řízení (§ 42 SŘ)

Postup správního orgánu před zahájením řízení zahrnuje přijímání podnětů od fyzických nebo právnických osob, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední (zejména při zjištění protiprávního jednání či stavu). Pokud podatel podnětu (nejedná se o účastníka řízení) o to požádá, je správní orgán povinen sdělit mu ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy podnět obdržel, že řízení zahájil, nebo že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední, popřípadě že podnět postoupil příslušnému správnímu orgánu.

Vysvětlení (§ 137 SŘ)

Správní orgán po obdržení oznámení, jiného podnětu nebo na základě vlastních zjištění, která by mohla být důvodem k zahájení řízení z moci úřední, si opatří nezbytná vysvětlení. Povinnost podat vysvětlení má vedle podatele každá jiná osoba pod hrozbou uložení pořádkové pokuty až do 5.000 Kč.

Předběžná informace (§ 139 SŘ)

Podle ustanovení některých zákonů může každý požadovat od správního orgánu, který je příslušný vydat rozhodnutí, aby mu v písemné formě poskytl předběžnou informaci o tom, zda lze určitý záměr uskutečnit jen za předpokladu vydání rozhodnutí nebo podle jakých hledisek bude posuzovat žádost o vydání rozhodnutí, popř. za jakých předpokladů lze žádosti vyhovět.

Odložení věci (§ 43 SŘ)

Správní orgán nemusí zahájit správní řízení o žádosti a odloží věc v případě, že vůči němu byl učiněn úkon, který zjevně není žádostí (např. žádost o zaměstnání) nebo z něj nelze zjistit, kdo jej učinil (např. anonymní podání) a v případě, že bylo učiněno podání, k jehož vyřízení není kompetentní veřejná správa, ale jiný orgán státní moci. Nelze odložit anonymní podnět, jsou-li shledány důvody k zahájení řízení z úřední moci (např. o uložení pokuty).

Procesní lhůty a počítání času (§ 39 a násl. SŘ)

Procesní lhůty jsou určeny k provádění procesních úkonů správním orgánem a účastníky řízení. Po jejich uplynutí, jsou-li stanoveny zákonem, nemůže účastník řízení provést daný úkon, ledaže zákon takový výjimečný postup umožňuje. Lhůty jako pořádkové také určuje správní orgán usnesením a na žádost účastníka je může prodloužit. Pokud lhůtu nedodrží správní orgán, lze tento stav posuzovat jako jeho nečinnost.

Pro počítání lhůt platí určité zásady: do lhůty se nezapočítává rozhodující den pro její počátek (např. den doručení), konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím dne se stejným označením jako den, kdy došlo k události určující počátek lhůty, není-li v měsíci takový den, končí lhůta koncem měsíce a připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den.

Jestliže v poslední den lhůty bylo učiněno podání u věcně a místně příslušného správního orgánu, nebo bylo předáno poště anebo bylo učiněno poslední den lhůty podání u správního orgánu vyššího stupně, bylo učiněno včas.

Navrácení v předešlý stav (§ 41 SŘ)

Do patnácti dnů po odpadnutí objektivní překážky (např. nemoc) učinit úkon ve lhůtě, může účastník požádat o prominutí zmeškání lhůt, pokud k žádosti připojí úkon, který zmeškal, ne však později než uplyne 1 rok od posledního dne zmeškané lhůty.

Nečinnost (§ 80 SŘ)

Účastník řízení je chráněn proti nečinnosti správních orgánů při vyřizování věci. Nadřízený orgán, vůči příslušnému správnímu orgánu, využije svých pravomocí k tomu, aby věc účastníka byla včas a řádně rozhodnuta tak, že přikáže nečinnému správnímu orgánu, aby sjednal nápravu, nebo věc sám převezme a rozhodne, nebo pověří jiný správní orgán k řízení, anebo přiměřeně prodlouží zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí.

K nečinnosti dochází, jestliže prvoinstanční správní orgán nevydá rozhodnutí ve věci v zákonné lhůtě, nebo když nezahájí řízení ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o skutečnostech odůvodňujících zahájení řízení z moci úřední a byl k tomu příslušný. A konečně v případě, kdy je z okolností zjevné, že věcně a místně příslušný správní orgán nedodrží stanovenou lhůtu.

Správní řízení je zahájeno, pokud nastanou okolnosti, se kterými správní řád začátek řízení spojuje. Z tohoto pohledu rozlišujeme řízení o žádosti a řízení zahajované z úřední moci (§ 44 a násl. SŘ).

Řízení o žádosti (§ 45 SŘ)

Správní řízení o žádosti je zahájeno dnem, kdy je kompetentnímu správnímu orgánu doručena žádost – podání účastníka řízení, kterým navrhuje zahájit řízení s cílem (nejčastěji) vydání rozhodnutí, umožňujícího realizaci veřejného subjektivního práva účastníka řízení (např. stavební povolení).

Žádost musí mít obecné náležitosti podání a musí z ní být zřejmé čeho se žadatel domáhá nebo oč žádá. Žadatel je povinen označit ostatní účastníky řízení, pokud mu jsou známi. Do vydání rozhodnutí je žadatel oprávněn vzít žádost zcela nebo zčásti zpět, zpětvzetí pak vzít zpět již nelze. Jestliže žádost nemá předepsané náležitosti, může správní orgán pomoci žadateli nedostatky odstranit, nebo jej vyzve, aby je v přiměřené lhůtě odstranil sám (případně řízení zastaví – viz dále § 66).

Řízení z moci úřední (§ 46 a násl. SŘ)

Správní orgán je povinen zahájit řízení, pokud se dozví o skutečnostech, které zákon stanoví jako důvod pro zahájení řízení. O těchto skutečnostech se může dozvědět na základě podnětu fyzické nebo právnické osoby (viz výše § 42), vlastním zjištěním (nejčastěji při provádění kontroly), nebo na základě upozornění jiného správního orgánu. Řízení je zahájeno dnem, kdy správní orgán zahájení řízení oznámil účastníkovi, do jehož práv a povinností nebo právního postavení rozhodnutí zasáhne. Oznámení musí obsahovat označení správního orgánu, předmět řízení, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby. Správní orgán je povinen uvědomit o zahájení řízení všechny jemu známé účastníky. Pokud nelze účastníkovi oznámit zahájení řízení, správní orgán mu ustanoví opatrovníka a usnesení o jeho ustanovení se doručí veřejnou vyhláškou. Zahájit řízení musí správní orgán bezodkladně poté, co se dozví o důvodu zahájení.

Překážky správního řízení (§ 48 SŘ)

Pro správní řízení platí základní pravidlo: o téže věci nemůže být rozhodováno dvakrát. Jestliže je tedy u některého správního orgánu zahájeno řízení, nelze v téže věci zahájit řízení u jiného správního orgánu. Pokud správní orgán takovou skutečnost zjistí, musí věc odložit. Pokud se tak stane až po zahájení řízení, je povinen řízení zastavit. Rovněž nelze zahájit řízení ve věci, ve které již bylo pravomocně rozhodnuto.

Průběh správního řízení

Jelikož správní orgán při vedení řízení dbá zejména zásady rozhodovat v souladu se zákonem, stanoví správní řád v tomto smyslu předpoklady pro takové rozhodnutí. Každé rozhodnutí ve věci samé musí vycházet ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu případu/věci a toto zjištění musí být dokumentováno ve spisu.

Ústní jednání (§ 49 SŘ)

Jelikož správní řízení ovládá zásada jeho písemnosti, ústní jednání nařídí správní orgán pouze v případech, kdy to stanoví zákon, a jinak tehdy, jestliže je to nezbytné pro uplatnění práv účastníků řízení. Tyto k neveřejnému jednání přizve nejméně 5 dnů předem.

Podklady pro vydání rozhodnutí (§ 50 a násl. SŘ)

Podkladem pro vydání rozhodnutí rozumíme zejména důkaz, návrh účastníka, skutečnosti známé správnímu orgánu z jeho činnosti, podklad od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci a skutečnost obecně známou, k jejímuž potvrzení není třeba znalce (např. fyzikální zákonitost). Podklady pro rozhodnutí opatřuje vždy správní orgán. Pro urychlení řízení může správní orgán připustit, aby za něj podklady opatřil tento účastník, požádá-li o to. V řízení zahájeném z úřední moci je správní orgán povinen zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch účastníka, jemuž má být rozhodnutím uložena povinnost. Účastníci řízení jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení.

Protokol (§ 18 SŘ)

Protokol slouží jako jeden z důkazních prostředků pro zjištění materiální pravdy ve správním řízení, zejména při ústním jednání, ústním podání, výslechu svědka nebo znalce, provedení důkazu listinou a ohledání.

Důkaz listinou (§ 53 SŘ)

Častým a významným důkazem v řízení je listina, ze které lze zjistit skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci. Listiny lze rozdělit na veřejné listiny a ostatní (např. smlouvy). Za veřejné listiny označuje zákon listiny vydané soudy ČR nebo jinými státními orgány, listiny vydané orgány územních samosprávných celků v mezích jejich pravomoci, případně jiné listiny, označené zvláštními zákony jako veřejné. U těchto listin je dán předpoklad pravdivosti jejich obsahu, dokud není prokázán (soudně) opak. Pokud to umožňuje zákon, lze listinu nahradit čestným prohlášením účastníka (např. v oblasti sociálních práv).

Důkaz ohledáním (§ 54 SŘ)

Správní orgán pro účel dokazování může využít ohledání, kdy si vytvoří přímý poznatek o věci movité nebo nemovitosti. Vlastník nebo uživatel věci má povinnost předložit správnímu orgánu předmět ohledání nebo ohledání strpět. Správní orgán může k účasti na ohledání přizvat nestranné osoby k zajištění objektivity.

Důkaz svědeckou výpovědí (§ 55 SŘ)

Každý, kdo není účastníkem, je povinen vypovídat jako svědek bez ohledu na věk či dosaženou duševní vyspělost a jeho výpověď musí být doslovně zaprotokolována. Svědek pro účel objasnění skutečnosti, kterou zná, musí vypovídat pravdivě a nic nezamlčet. Svědek nesmí být vyslýchán o utajovaných skutečnostech, měl-li by porušit zákaz mlčenlivosti, pokud nebyl příslušným orgánem mlčenlivosti zproštěn. Svědek musí být poučen o povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčet a o právních následcích nepravdivé nebo neúplné výpovědi.

Důkaz znaleckým posudkem (§ 56 SŘ)

Jestliže rozhodnutí závisí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které úřední osoba nemá, a odborné posouzení nelze opatřit od jiného správního orgánu, ustanoví správní orgán znalce a uloží mu, aby ve lhůtě vypracoval písemný posudek a předložil jej v určené lhůtě. Znalce vybírá správní orgán ze seznamu znalců krajského soudu.

Odepření důkazu (§ 53, § 54 a § 55 SŘ)

Osoba, která má důkaz poskytnout (např. svědek, majitel ohledávané věci nebo držitel listiny) jej může odepřít v případě, že by jím způsobila sobě nebo osobě blízké nebezpečí stíhání pro trestný čin nebo správní delikt. Správní orgán musí před využitím důkazního prostředku poučit danou osobu o právu důkaz odepřít.

Předběžná otázka (§ 57 SŘ)

V případech, kdy vydání rozhodnutí závisí na řešení dosud nerozhodnuté otázky mimo věcnou příslušnost správního orgánu (např. ve stavebním řízení o otázkách památkové péče), je nutná součinnost správního orgánu v dané otázce kompetentního. Správní orgán může buď dát podnět k zahájení řízení před příslušným správním orgánem nebo v řízení o žádosti vyzvat účastníka nebo jinou osobu, aby podala žádost o zahájení řízení u toho orgánu. Rozhodnutím tohoto orgánu o předběžné otázce je správní orgán vázán. Pokud vyzvaná osoba žádost nepodala nebo příslušný orgán řízení nezahájil, může si správní orgán o otázce učinit úsudek sám. Nikdy však o tom zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt.

Správní řád vybavuje správní orgán pravomocí přijmout opatření, kterým se zajistí účel a průběh řízení a aby mohlo probíhat hospodárně a bez zbytečných průtahů (§ 58 SŘ).

Předvolání (§ 59 SŘ)

Předvolat lze osobu, pokud její účast v řízení je bezpodmínečně potřebná k provedení určitého procesního úkonu. Předvolání je nutno vyhotovit písemně a doručit do vlastních rukou zpravidla 5 kalendářních dnů předem. Předvolat lze např. účastníka řízení, svědka nebo znalce. V předvolání musí být uvedeno kdy, kam, v jaké věci, z jakých důvodů se má předvolaný dostavit a jaké jsou právní následky nedostavení se bez omluvy.

Předvedení (§ 60 SŘ)

Účastník řízení nebo svědek, který se bez omluvy nebo bez závažných důvodů na předvolání nedostaví a jeho osobní účast je nutná pro pokračování v řízení, může být předveden. Předvedení osob zajišťuje Policie České republiky nebo obecní policie, tato pouze na území obce své působnosti.

Vykázání z místa konání procesního úkonu (§ 63 SŘ)

Osobu, která ruší pořádek při ústním jednání nebo ohledání na místě či jiném úkonu nepřístojným chováním, může správní orgán po předchozím upozornění vykázat z místa, kde se úkon koná. Jestliže úkon není uskutečňován v úředních místnostech správního orgánu, nelze z místa úkonu vykázat osobu, která má vlastnické či užívací právo k prostoru, kde se úkon koná.

Pořádková pokuta (§ 62 SŘ)

Správní orgán může opakovaně uložit pořádkovou pokutu až do výše 50.000 Kč tomu, kdo v řízení závažně ztěžuje jeho postup tím, že:

• se bez omluvy nedostaví na předvolání ke správnímu orgánu,
• navzdory předchozímu napomenutí ruší pořádek,
• neuposlechne pokynu úřední osoby,
• učiní hrubě urážlivé podání.

Výše pořádkové pokuty nemůže být v hrubém nepoměru k závažnosti následku a k významu předmětu řízení a lze ji dodatečně snížit nebo prominout v závislosti na plnění procesních povinností danou osobou v dalším průběhu řízení.

Předběžné opatření (§ 61 SŘ)

Po zahájení řízení a ještě před jeho skončením může správní orgán nařídit z moci úřední nebo na návrh účastníka předběžné opatření, pokud je třeba prozatímně upravit poměry účastníků nebo je-li obava, že by bylo ohroženo provedení exekuce. Předběžným opatřením lze nařídit účastníkovi nebo jiné osobě, aby něco vykonali, něčeho se zdrželi nebo něco strpěli vůči jiné osobě (např. vůči majiteli sousedícího pozemku) nebo zajistit věc, která může sloužit jako důkazní prostředek nebo věc, která může být předmětem exekuce (např. střelná zbraň při zániku oprávnění k jejímu držení).

Správní orgán zruší předběžné opatření, až pomine důvod jeho vydání, jinak předběžné opatření pozbývá účinnosti dnem, kdy se rozhodnutí ve věci stalo vykonatelným nebo nabylo jiných právních účinků. Pokud předběžné opatření spočívá v zajištění věci, je osoba, která má věc u sebe, povinna ji vydat správnímu orgánu.

Přerušení a zastavení řízení (§ 64 – § 66 SŘ)

Správní řízení se vede v případech, kdy je nutno ve věci rozhodnout ať už v zájmu žadatele (řízení o žádosti) nebo v zájmu veřejném (řízení z úřední moci). Proto jen ve stanovených případech je možno řízení zastavit, aniž se tak stane. Přerušení řízení naopak slouží ke vzetí ohledu na okolnosti, které by jinak znemožnily správnímu orgánu rozhodnout bez průtahů.

Přerušení řízení (§ 64 – § 65 SŘ)

Správní orgán může řízení na dobu nezbytně nutnou přerušit a tehdy neběží lhůty k provádění procesních úkonů. Správní řád stanoví omezené důvody přerušení řízení, kterými jsou např. výzva k odstranění nedostatků žádosti, výzva k zaplacení správního poplatku, řízení o předběžné otázce a čekání na ustanovení opatrovníka procesně nezpůsobilému účastníkovi. V řízení o žádosti přeruší správní orgán řízení na návrh žadatele. V řízení z moci úřední může stejnému návrhu vyhovět výhradně z důležitých důvodů.

Zastavení řízení (§ 66 SŘ)

Správní orgán může řízení usnesením zastavit a ve věci samé nerozhodnout jen z důvodů jmenovitě uvedených v zákoně. Zejména proto, že žadatel vzal svou žádost zpět, žádost je právně nepřípustná, účastník neodstranil podstatné vady žádosti či nezaplatil správní poplatek ve stanovené lhůtě anebo žadatel zemřel či zanikl. Řízení zahájené z moci úřední lze zastavit, pokud se zjistí, že odpadl důvod k zahájení řízení (např. zanikla věc, které se řízení týká). Každé řízení se zastaví, pokud bylo dříve zahájeno řízení u jiného orgánu v téže věci.

Rozhodnutí správního orgánu ve správním řízení je projevem státní moci při uplatňování práv a povinností stanovených správním právem. Je to autoritativní výrok, který účastníci řízení musí respektovat, pokud je zákonný. Správní orgán v řízení rozhoduje jednak ve věci samé, tedy o důvodu a předmětu řízení současně, a jednak o postupu v procesu.

Usnesení (§ 76 SŘ)

Dojde-li k nutnosti učinit „krok“ potřebný k řádnému průběhu a skončení řízení, musí tak správní orgán učinit rozhodnutím, a to proto, aby tento krok mohl být, pokud to účastník navrhne, přezkoumán, je-li zákonný, či není-li vůči některému účastníku nepřípustný. Tato procesní rozhodnutí (např. o ustanovení znalce, o předběžném opatření, o přerušení nebo zastavení řízení) správní řád označuje jako usnesení.

Rozhodnutí ve věci

Z pohledu účelu správního řízení je zásadním rozhodnutím správního orgánu rozhodnutí ve věci, o níž je řízení vedeno. Rozhodnutí je cílem jak žádosti žadatele, tak řízení zahájeného z moci úřední, které však musí být opodstatněně zahájeno. Tímto rozhodnutím správní orgán zakládá, mění nebo ruší práva nebo povinnosti jmenovitě určené osoby (fyzické i právnické) nebo prohlašuje, že taková osoba práva anebo povinnosti má nebo nemá (§ 9 SŘ).

Forma a obsahové náležitosti rozhodnutí (§ 67 – § 76 SŘ)

Rozhodnutí se zásadně vyhotovuje písemně, výjimku musí stanovit zákon. Dalšími formálními náležitostmi jsou označení správního orgánu rozhodnutí vydávajícího, číslo jednací (spisová značka), datum vyhotovení, otisk kulatého úředního razítka a dále též jméno, příjmení, funkce nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby.

Obsahově se rozhodnutí člení na tři součásti: výrok, odůvodnění a poučení účastníků (o odvolání). Výroková část obsahuje řešení otázky, která je předmětem řízení, dále právní ustanovení, podle kterých bylo rozhodováno, a označení hlavních účastníků řízení. Je-li účastníkovi uložená povinnost, pak zde musí být i lhůta pro její splnění. Výroková část rozhodnutí může obsahovat více výroků a také výrok o nákladech řízení. Obsahem odůvodnění jsou důvody výroku, podklady jeho vydání (dle spisu), úvahy správního orgánu a jejich hodnocení pro účel výroku, výklad právních předpisů a vypořádání se s návrhy a námitkami účastníků. Odůvodnění vydaného rozhodnutí ve věci není třeba, jestliže se všem účastníkům v plném rozsahu vyhoví. Každé rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, pokud zákon nestanoví jinak, podléhá opravným prostředkům. Poučení účastníků proto obsahuje údaj o možnosti podat odvolání proti rozhodnutí. Poučení dále musí obsahovat lhůtu pro podání, informaci, který správní orgán o odvolání rozhoduje a u kterého správního orgánu se odvolání podává.

Příkaz (§ 150 SŘ)

Zvláštním druhem rozhodnutí je příkaz. Příkazní řízení je typem zkráceného řízení, ve kterém lze o povinnosti rozhodnut pouze na základě spisu (např. o provedené kontrole), považuje-li se skutkové zjištění za dostatečné, a uložit ji formou písemného příkazu. Příkaz lze vydat ve všech druzích řízení zahájených z moci úřední.

Součástí příkazu je poučení o možnosti proti němu podat odpor do 8 dnů ode dne jeho oznámení, který není nutno odůvodnit. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje dokazováním. Příkaz, proti kterému nebyl v zákonné lhůtě podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným. V řízení, kde je přítomen účastník, lze vydat příkaz k peněžitému plnění do 10.000 Kč nebo ke splnění povinnosti, kterou může účastník splnit na místě, jestliže účastník podpisem písemného prohlášení s uložením povinnosti souhlasí. Tím se stává příkaz pravomocný a vykonatelný (obdoba blokového řízení u přestupků).

Lhůty pro vydání rozhodnutí (§ 71 SŘ)

Vydáním rozhodnutí se rozumí předání stejnopisu k doručení účastníkům řízení, výjimečně ústní vyhlášení, pokud se účastníci se vzdali písemného doručení, a v případech stanovených zákonem vyvěšení veřejné vyhlášky u doručování veřejnou vyhláškou nebo poznamenání do spisu, jestliže se usnesení pouze poznamenává do spisu.

Pokud nelze vydat rozhodnutí bezodkladně, musí je správní orgán vydat do 30 dnů od zahájení řízení. Lhůta se prodlužuje až o 30 dnů, jestliže je třeba nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou, nebo jde-li o zvlášť složitý případ. K zákonné lhůtě se také připočítává doba nutná k provedení dožádání, zpracování znaleckého posudku nebo doručení do ciziny.

Platnost, právní moc a vykonatelnost rozhodnutí (§ 73 – § 76 SŘ)

Pokud kompetentní správní orgán rozhodnutí vydal v předepsané formě a předepsaným způsobem bylo oznámeno účastníkům řízení, je rozhodnutí platné, zavazuje i správní orgán a lze je změnit pouze předepsaným způsobem. Rozhodnutí, které bylo oznámeno (doručeno) podle zákona účastníkům řízení a proti kterému nelze podat odvolání, je v právní moci (nestanoví-li zákon jinak). Takové rozhodnutí je závazné pro účastníky a pro všechny správní orgány. Rozhodnutí je vykonatelné nabytím právní moci nebo pozdějším dnem, který je uveden ve výroku. Takové rozhodnutí může být vynuceno státní mocí. U rozhodnutí ukládajícího účastníkovi řízení splnění povinnosti nastává vykonatelnost nabytím právní moci a uplynutím lhůty pro dobrovolné splnění této povinnosti.

Náklady řízení (§ 79 SŘ)

Mezi náklady řízení patří zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, správní poplatky, ušlý výdělek účastníků a jejich zástupců, náklady důkazů (např. znalecký posudek), odměna za tlumočení a odměna za zastupování. Náklady nesou jednak účastníci řízení, jednak správní orgán, zásadně každý své. Účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti, uloží správní orgán povinnost nahradit státu náklady správního řízení paušální částkou.

Český právní řád k zabezpečení dvoustupňovosti řízení před kompetentními správními orgány stanoví příslušné řádné opravné prostředky, které slouží účastníkům řízení k domáhání se změny či zrušení rozhodnutí, které ještě nenabylo právní moci. Ve správním řízení tuto funkci plní zásadně odvolání. Zákonná lhůta k jeho podání je 15 dnů od doručení (oznámení) rozhodnutí, a to k rukám správního orgánu (§ 83 odst. 1 SŘ), který odvoláním napadlé rozhodnutí vydal. V případě chybějícího, neúplného nebo nesprávného poučení o odvolání je lze podat do 15 dnů ode dne doručení opravného usnesení, bylo-li vydáno, nejpozději však do 90 dnů ode dne oznámení rozhodnutí (§ 83 odst. 2 SŘ). Odvolání způsobuje, že napadené rozhodnutí nenabude právní moci ani vykonatelnosti (§ 85 odst. 1 SŘ).

Místo podání je takto stanoveno z důvodu zabezpečení zákonného postupu k vyřízení odvolání. Správní orgán, který rozhodnutí vydal, zašle stejnopis odvolání ostatním účastníkům řízení k vyjádření, případně doplní řízení a dále postupuje dvěma možnými způsoby: autoremedurou nebo předáním spisu nejblíže nadřízenému orgánu.

Autoremedura (§ 87 SŘ)

V zájmu zákonnosti, ale zejména zásad rychlosti a hospodárnosti řízení, pokud správní orgán, který ve věci rozhodl, dojde k závěru, že odvolání je opodstatněné, může své napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, pokud tím v plném rozsahu vyhoví odvolání.

Předání spisu (§ 88 SŘ)

Pokud se správní orgán s podaným odvoláním neztotožní, do 30 dnů od doručení odvolání předá spis se svým vyjádřením odvolacímu orgánu anebo spis předá, ve lhůtě zkrácené na 10 dnů, spolu s odůvodněným stanoviskem, že odvolání je opožděné nebo nepřípustné (např. odvolatel napadá pouze odůvodnění rozhodnutí, nikoli jeho výrok). Rozhodování o odvolání, s výjimkou autoremedury, zásadně přísluší nadřízenému orgánu.

Výkon rozhodnutí (exekuce) je nepovinná závěrečná fáze správního řízení v těch případech, kdy účastník, kterému pravomocné a vykonatelné rozhodnutí ukládá peněžitou nebo nepeněžitou povinnost, tuto povinnost ve stanovené lhůtě dobrovolně nesplní. Vynucení splnění povinnosti pak provádí obecní úřad, který rozhodnutí vydal, nebo na jeho požádání soud (soudní exekutor). V případě peněžitého plnění může též požádat o provedení exekuce místně příslušný orgán správy daní (§ 103 a násl. SŘ).

Peněžitá exekuce (§ 106 SŘ)

Exekuce plnění peněžité povinnosti se řídí výhradně ustanoveními daňového řádu (zákon č. 280/2009 Sb.).

Nepeněžitá exekuce (§ 107 a násl. SŘ)

Exekuce k vymožení nepeněžité povinnosti se řídí povahou uložené povinnosti. Lze ji nařídit a provést těmito způsoby:

• náhradním výkonem v případě zastupitelných plnění (např. odstranění nepovolené stavby),
• přímým vynucením v případě nezastupitelných plnění, zejména vyklizením, odebráním movité věci a předvedením, nebo
• ukládáním donucovacích pokut.

Správní řád se člení na šest věcných částí. Část první obsahuje úvodní ustanovení, která vymezují předmět úpravy a základní zásady činnosti správních orgánů. Část druhá obsahuje obecná ustanovení o správním řízení, jako je příslušnost správních orgánů a jejich úkony, účastníky řízení, jejich zastupování a úkony, počítání času, postup před zahájením řízení, průběh řízení prvního stupně, řádné a mimořádné opravné prostředky a vykonávací řízení. Třetí část obsahuje doplnění vymezení věcné a funkční příslušnosti, řešení sporů o příslušnost, vymezení dotčených orgánů, předběžné úkony, některé zvláštní způsoby řízení a rozhodnutí a doplnění ustanovení o přezkoumávání rozhodnutí. Čtvrtá část upravuje postup správních orgánů při vydávání vyjádření, osvědčení a sdělení, tedy při vydávání písemných materiálů, které nemají charakter rozhodnutí. Pátá část upravuje veřejnoprávní smlouvy, jejich náležitosti a postup při jejich uzavírání. Šestá část upravuje tzv. opatření obecné povahy, tedy to, co teorie správního práva označuje za organizační úkon. Poslední dvě části, sedmá a osmá, obsahují ustanovení společná, přechodná a závěrečná a stanoví účinnost zákona.

Základními zásadami činnosti správních orgánů jsou principy, kterými se řídí celé správní řízení a veškerá činnost správního orgánu. Najdeme je v úvodních ustanoveních správního řádu (§ 2 – § 8) pod názvem „základní pravidla řízení“ nebo jsou obsaženy v jeho dalších ustanoveních, popř. z nich vyplývají. Mezi nejvýznamnější patří:

• zásada zákonnosti, správní orgány jsou povinny postupovat v souladu se zákony a jinými právními předpisy
• zásada materiální pravdy, správní orgány mají povinnost zjistit všechny skutečnosti, které mají význam pro vydání správního rozhodnutí tak, aby byl zjištěn stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu potřebném pro soulad rozhodnutí se zákonem
• zásada aktivní účasti účastníků v řízení (slyšení účastníků), účastníkům musí být dána možnost uplatnit jejich práva a vyjádřit se k postupu řízení
• zásada hospodárného a rychlého projednávání a rozhodování, správní orgány mají povinnost zabezpečit rychlý a hospodárný průběh řízení bez průtahů, odpovědně a svědomitě
• zásada dvojstupňovosti řízení, účastník má právní nárok na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tzv. odvolacím orgánem (orgánem druhého stupně)
• zásada legitimního očekávání, aby při skutkově shodných nebo obdobných případech nebylo rozhodováno rozdílně.

Subjekty správního řízení jsou jednak kompetentní správní orgány a jednak účastníci řízení. Jsou navzájem v postavení podřízenosti, a to proto, že správní orgán v řízení vystupuje jako nositel autority státu a jeho rozhodnutí je pro účastníky řízení zavazující.

Příslušnost správních orgánů ve správním řízení

Výkon veřejné správy je činnost svěřená jednotlivým správním orgánům podle jejich věcné a místní příslušnosti. Věcná příslušnost (§ 10 SŘ) určuje, který druh správního orgánu a jakého stupně je příslušný provést správní řízení a vydat rozhodnutí ve věci. Je určena jednotlivými zákony upravujícími danou oblast veřejné správy (např. stavební zákon, zákon o matrikách, jménu a příjmení atd.) Místní příslušnost (§ 11 SŘ) vyjadřuje, který z věcně příslušných správních orgánů je konkrétně povolán k tomu, aby se věcí zabýval. Místní příslušnost rozlišujeme podle toho, zda jde o řízení týkající se činnosti účastníka řízení, v tom případě je místní příslušnost určená místem této činnosti. V řízeních týkajících se nemovitosti místem, kde se tato nachází. V řízeních týkajících se podnikatelské činnosti účastníka řízení, který je fyzickou osobou, místem jeho podnikání. V ostatních řízeních týkajících se fyzické osoby místem jejího trvalého pobytu. V řízeních týkajících se právnické osoby místem jejího sídla nebo místem sídla její organizační složky.

Postoupení věci (§ 12 SŘ)

Správní orgán, který není věcně nebo místně příslušný, musí bezodkladně postoupit doručené podání (žádost) příslušnému orgánu a současně o tom uvědomit podatele (žadatele).

Dožádání (§ 13 SŘ)

Příslušný správní orgán může dožádat usnesením podřízený nebo nadřízený správní orgán nebo jiný věcně příslušný správní orgán o provedení úkonu, který by sám mohl provést jen s obtížemi nebo s neúčelně vynaloženými náklady anebo který by nemohl provést vůbec.

Podjatost úředníka (§ 14 SŘ)

Úřední osoba pověřená rozhodováním ve věci, která je předmětem řízení, musí být nezaujatá, aby vydané rozhodnutí bylo objektivní. Lze-li o ní důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci (např. je majitelem sousedního pozemku) nebo k účastníkům či zástupcům řízení (např. jsou-li k ní osobou blízkou) zájem na výsledku řízení, je vyloučena z celého řízení. Stejné platí pro úřední osobu, která se řízení v téže věci účastnila v jiném stupni řízení.

Účastník řízení (§ 27 a násl. SŘ)

Podle správního řádu jsou účastníky řízení v prvé řadě ti, o jejichž právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech má být v řízení rozhodováno (tzv. nepominutelní či hlavní účastníci); v řízení o žádosti je to žadatel a v řízení zahajovaném správním orgánem z úřední moci je to osoba, která zavdala příčinu zahájení řízení ve veřejném zájmu. Vedlejšími účastníky jsou pak ti, jejichž práva a právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny (např. majitelé sousedního pozemku při povolování stavby), ten, komu zvláštní právní předpis takové postavení přiznává (např. orgán památkové ochrany ve stavebním řízení), a konečně ten, kdo tvrdí, že může být rozhodnutím ve svých právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech přímo dotčen (např. sdružení k ochraně životního prostředí), a to až do doby, než se prokáže opak.

Procesní způsobilost (§ 29 SŘ)

Účastník řízení musí být způsobilý k tomu, aby mohl být účastníkem správního řízení - procesní způsobilost. U fyzické osoby je základním předpokladem této způsobilosti dosažení věku 18 let. Správní orgán však může dát příležitost vyjádřit se k věci nebo svůj názor i osobě, která nedosáhla plné svéprávnosti. Právnické osoby, jsou-li zapsané ve státem vedeném rejstříku (např. obchodním rejstříku), mají vždy procesní způsobilost a činí právní úkony prostřednictvím svého statutárního orgánu, popřípadě jím pověřené osoby.

Úkony účastníka řízení (§ 36 a násl. SŘ)

Úkony účastníků řízení (jejich aktivní účast v řízení) se posuzují podle obsahu nikoli podle jejich označení. Nejdůležitějším úkonem je podání (§ 37 SŘ), které vždy směřuje ke správnímu orgánu. Z podání musí být patrno, kdo je podává, ke kterému správnímu orgánu směřuje, které věci se týká a co se navrhuje, případně další náležitosti stanovené zákonem. Fyzická osoba musí v podání uvést své jméno a příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, případně jinou adresu na doručování a vždy musí podání podepsat. Právnická osoba uvede v podání svůj název nebo obchodní firmu, identifikační číslo osob nebo obdobný údaj a adresu sídla, popřípadě jinou adresu pro doručování.

Podání je nutno učinit písemně, ústně do protokolu nebo v elektronické podobě s uznávaným elektronickým podpisem. Také je lze učinit pomocí jiných technických prostředků (dálnopis, fax nebo elektronická pošta elektronického podpisu), avšak takové podání musí být do 5 dnů potvrzeno předepsaným způsobem. Podání se předává správnímu orgánu, který je věcně a místně příslušný, a je učiněno dnem, kdy tomuto orgánu došlo (předepsaným způsobem).

Zastoupení v řízení

V rozsahu, v jakém účastník nemá procesní způsobilost, musí být zastupován zákonným zástupcem (rodič nebo osvojitel, § 31 SŘ). Pokud zákonného zástupce nemá, nebo ten ho nemůže zastupovat, ustanoví mu správní orgán usnesením opatrovníka. Opatrovníkem správní orgán ustanoví toho, u koho je osoba, jíž se opatrovník ustanovuje, v péči, anebo jinou vhodnou osobu, která nemá osobní zájem na výsledku řízení.

Opatrovníka ustanovuje správní orgán také v jiných případech uvedených v zákoně, např. účastníkovi, kterému se nepodařilo oznámit zahájení řízení z moci úřední, dále právnické osobě, která nemá orgán způsobilý za ni jednat (např. po úmrtí jediného jednatele s.r.o.), též osobě neznámého pobytu (např. u rušení trvalého pobytu), nebo osobě, která není známa (např. u černé stavby) anebo osobě zvlášť těžce zdravotně postižené (§ 32 SŘ).

Účastník také může plnou mocí pověřit svého smluvního zástupce, aby jej v řízení zastupoval (§ 33 SŘ).

Práva a povinnosti účastníka řízení

Účastník řízení je oprávněn činit v řízení úkony, především má právo navrhovat důkazy a jiné návrhy (§ 36 odst. 1 SŘ), má právo na uvědomění o zahájení správního řízení, vyjádřit své stanovisko ke spisu a k návrhům ostatních účastníků a zejména před vydáním rozhodnutí ve věci mít možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí (§ 36 odst. 2 a odst. 3 SŘ). Aby je mohl řádně uplatnit, může nahlížet do spisu, pořídit z něj výpisy a kopie (§ 38 odst. 4 SŘ).

Účastník řízení má také povinnosti, mezi které patří např. dle § 37 odst. 3 SŘ odstranit vady podání (žádosti) dodržovat předepsané lhůty, předložit správním orgánem požadovanou listinu, dostavit se na předvolání a neztěžovat postup řízení. Účastník je povinen vždy prokázat svou totožnost (§ 36 odst. 5 SŘ).

Spis (§ 17 SŘ)

V řízení o každé věci správní orgán zakládá spis, který je označen spisovou značkou. Zde se ukládají zejména všechny podklady pro rozhodnutí ve věci (např. podání účastníků, svědecké výpovědi, listiny).

Doručování písemností (§ 20 a násl. SŘ)

Písemnost doručuje správní orgán, který ji vyhotovil, a to především, je-li to možné, do datové schránky. Není-li možné doručovat datovou zprávou, doručuje správní orgán buď sám, nebo prostřednictvím policejního orgánu a také prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (nejčastěji půjde o adresu trvalého pobytu). Do vlastních rukou se doručují písemnosti označené zákonem, zejména předvolání a rozhodnutí, jinak doporučeně nebo jen vhozením do schránky.

Písemnosti určené právnickým osobám se doručují nejčastěji na adresu sídla právnické osoby nebo její organizační složky. Osobám neznámého pobytu nebo sídla, osobám, kterým se nedaří písemnost doručit a v dalších zákonných případech se doručuje veřejnou vyhláškou. Patnáctý den po jejím vyvěšení se považuje za den doručení.

Nebyl-li adresát zastižen a písemnost nebylo možno doručit jinak, uloží se u správního orgánu, který ji vyhotovil nebo u provozovatele poštovních služeb a adresát se vyzve k vyzvednutí písemnosti do patnácti dnů. Výzva musí obsahovat poučení o právní fikci doručení, která nastává, jestliže si adresát písemnost nevyzvedl ve lhůtě desátým dnem od uložení, či pokud ji odmítl převzít, případně neposkytl součinnost potřebnou k řádnému doručení (odmítl prokázat totožnost) okamžikem pokusu o doručení.

Správní orgán je povinen přijímat od případných subjektů podněty k zahájení řízení a prověřovat jejich opodstatnění tak, aby pro vedení řízení existoval řádný titul a podmínky k jeho úspěšnému zakončení vydáním rozhodnutí.

Podnět k zahájení řízení (§ 42 SŘ)

Postup správního orgánu před zahájením řízení zahrnuje přijímání podnětů od fyzických nebo právnických osob, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední (zejména při zjištění protiprávního jednání či stavu). Pokud podatel podnětu (nejedná se o účastníka řízení) o to požádá, je správní orgán povinen sdělit mu ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy podnět obdržel, že řízení zahájil, nebo že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední, popřípadě že podnět postoupil příslušnému správnímu orgánu.

Vysvětlení (§ 137 SŘ)

Správní orgán po obdržení oznámení, jiného podnětu nebo na základě vlastních zjištění, která by mohla být důvodem k zahájení řízení z moci úřední, si opatří nezbytná vysvětlení. Povinnost podat vysvětlení má vedle podatele každá jiná osoba pod hrozbou uložení pořádkové pokuty až do 5.000 Kč.

Předběžná informace (§ 139 SŘ)

Podle ustanovení některých zákonů může každý požadovat od správního orgánu, který je příslušný vydat rozhodnutí, aby mu v písemné formě poskytl předběžnou informaci o tom, zda lze určitý záměr uskutečnit jen za předpokladu vydání rozhodnutí nebo podle jakých hledisek bude posuzovat žádost o vydání rozhodnutí, popř. za jakých předpokladů lze žádosti vyhovět.

Odložení věci (§ 43 SŘ)

Správní orgán nemusí zahájit správní řízení o žádosti a odloží věc v případě, že vůči němu byl učiněn úkon, který zjevně není žádostí (např. žádost o zaměstnání) nebo z něj nelze zjistit, kdo jej učinil (např. anonymní podání) a v případě, že bylo učiněno podání, k jehož vyřízení není kompetentní veřejná správa, ale jiný orgán státní moci. Nelze odložit anonymní podnět, jsou-li shledány důvody k zahájení řízení z úřední moci (např. o uložení pokuty).

Procesní lhůty a počítání času (§ 39 a násl. SŘ)

Procesní lhůty jsou určeny k provádění procesních úkonů správním orgánem a účastníky řízení. Po jejich uplynutí, jsou-li stanoveny zákonem, nemůže účastník řízení provést daný úkon, ledaže zákon takový výjimečný postup umožňuje. Lhůty jako pořádkové také určuje správní orgán usnesením a na žádost účastníka je může prodloužit. Pokud lhůtu nedodrží správní orgán, lze tento stav posuzovat jako jeho nečinnost.

Pro počítání lhůt platí určité zásady: do lhůty se nezapočítává rozhodující den pro její počátek (např. den doručení), konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím dne se stejným označením jako den, kdy došlo k události určující počátek lhůty, není-li v měsíci takový den, končí lhůta koncem měsíce a připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den.

Jestliže v poslední den lhůty bylo učiněno podání u věcně a místně příslušného správního orgánu, nebo bylo předáno poště anebo bylo učiněno poslední den lhůty podání u správního orgánu vyššího stupně, bylo učiněno včas.

Navrácení v předešlý stav (§ 41 SŘ)

Do patnácti dnů po odpadnutí objektivní překážky (např. nemoc) učinit úkon ve lhůtě, může účastník požádat o prominutí zmeškání lhůt, pokud k žádosti připojí úkon, který zmeškal, ne však později než uplyne 1 rok od posledního dne zmeškané lhůty.

Nečinnost (§ 80 SŘ)

Účastník řízení je chráněn proti nečinnosti správních orgánů při vyřizování věci. Nadřízený orgán, vůči příslušnému správnímu orgánu, využije svých pravomocí k tomu, aby věc účastníka byla včas a řádně rozhodnuta tak, že přikáže nečinnému správnímu orgánu, aby sjednal nápravu, nebo věc sám převezme a rozhodne, nebo pověří jiný správní orgán k řízení, anebo přiměřeně prodlouží zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí.

K nečinnosti dochází, jestliže prvoinstanční správní orgán nevydá rozhodnutí ve věci v zákonné lhůtě, nebo když nezahájí řízení ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o skutečnostech odůvodňujících zahájení řízení z moci úřední a byl k tomu příslušný. A konečně v případě, kdy je z okolností zjevné, že věcně a místně příslušný správní orgán nedodrží stanovenou lhůtu.

Správní řízení je zahájeno, pokud nastanou okolnosti, se kterými správní řád začátek řízení spojuje. Z tohoto pohledu rozlišujeme řízení o žádosti a řízení zahajované z úřední moci (§ 44 a násl. SŘ).

Řízení o žádosti (§ 45 SŘ)

Správní řízení o žádosti je zahájeno dnem, kdy je kompetentnímu správnímu orgánu doručena žádost – podání účastníka řízení, kterým navrhuje zahájit řízení s cílem (nejčastěji) vydání rozhodnutí, umožňujícího realizaci veřejného subjektivního práva účastníka řízení (např. stavební povolení).

Žádost musí mít obecné náležitosti podání a musí z ní být zřejmé čeho se žadatel domáhá nebo oč žádá. Žadatel je povinen označit ostatní účastníky řízení, pokud mu jsou známi. Do vydání rozhodnutí je žadatel oprávněn vzít žádost zcela nebo zčásti zpět, zpětvzetí pak vzít zpět již nelze. Jestliže žádost nemá předepsané náležitosti, může správní orgán pomoci žadateli nedostatky odstranit, nebo jej vyzve, aby je v přiměřené lhůtě odstranil sám (případně řízení zastaví – viz dále § 66).

Řízení z moci úřední (§ 46 a násl. SŘ)

Správní orgán je povinen zahájit řízení, pokud se dozví o skutečnostech, které zákon stanoví jako důvod pro zahájení řízení. O těchto skutečnostech se může dozvědět na základě podnětu fyzické nebo právnické osoby (viz výše § 42), vlastním zjištěním (nejčastěji při provádění kontroly), nebo na základě upozornění jiného správního orgánu. Řízení je zahájeno dnem, kdy správní orgán zahájení řízení oznámil účastníkovi, do jehož práv a povinností nebo právního postavení rozhodnutí zasáhne. Oznámení musí obsahovat označení správního orgánu, předmět řízení, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby. Správní orgán je povinen uvědomit o zahájení řízení všechny jemu známé účastníky. Pokud nelze účastníkovi oznámit zahájení řízení, správní orgán mu ustanoví opatrovníka a usnesení o jeho ustanovení se doručí veřejnou vyhláškou. Zahájit řízení musí správní orgán bezodkladně poté, co se dozví o důvodu zahájení.

Překážky správního řízení (§ 48 SŘ)

Pro správní řízení platí základní pravidlo: o téže věci nemůže být rozhodováno dvakrát. Jestliže je tedy u některého správního orgánu zahájeno řízení, nelze v téže věci zahájit řízení u jiného správního orgánu. Pokud správní orgán takovou skutečnost zjistí, musí věc odložit. Pokud se tak stane až po zahájení řízení, je povinen řízení zastavit. Rovněž nelze zahájit řízení ve věci, ve které již bylo pravomocně rozhodnuto.

Průběh správního řízení

Jelikož správní orgán při vedení řízení dbá zejména zásady rozhodovat v souladu se zákonem, stanoví správní řád v tomto smyslu předpoklady pro takové rozhodnutí. Každé rozhodnutí ve věci samé musí vycházet ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu případu/věci a toto zjištění musí být dokumentováno ve spisu.

Ústní jednání (§ 49 SŘ)

Jelikož správní řízení ovládá zásada jeho písemnosti, ústní jednání nařídí správní orgán pouze v případech, kdy to stanoví zákon, a jinak tehdy, jestliže je to nezbytné pro uplatnění práv účastníků řízení. Tyto k neveřejnému jednání přizve nejméně 5 dnů předem.

Podklady pro vydání rozhodnutí (§ 50 a násl. SŘ)

Podkladem pro vydání rozhodnutí rozumíme zejména důkaz, návrh účastníka, skutečnosti známé správnímu orgánu z jeho činnosti, podklad od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci a skutečnost obecně známou, k jejímuž potvrzení není třeba znalce (např. fyzikální zákonitost). Podklady pro rozhodnutí opatřuje vždy správní orgán. Pro urychlení řízení může správní orgán připustit, aby za něj podklady opatřil tento účastník, požádá-li o to. V řízení zahájeném z úřední moci je správní orgán povinen zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch účastníka, jemuž má být rozhodnutím uložena povinnost. Účastníci řízení jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení.

Protokol (§ 18 SŘ)

Protokol slouží jako jeden z důkazních prostředků pro zjištění materiální pravdy ve správním řízení, zejména při ústním jednání, ústním podání, výslechu svědka nebo znalce, provedení důkazu listinou a ohledání.

Důkaz listinou (§ 53 SŘ)

Častým a významným důkazem v řízení je listina, ze které lze zjistit skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci. Listiny lze rozdělit na veřejné listiny a ostatní (např. smlouvy). Za veřejné listiny označuje zákon listiny vydané soudy ČR nebo jinými státními orgány, listiny vydané orgány územních samosprávných celků v mezích jejich pravomoci, případně jiné listiny, označené zvláštními zákony jako veřejné. U těchto listin je dán předpoklad pravdivosti jejich obsahu, dokud není prokázán (soudně) opak. Pokud to umožňuje zákon, lze listinu nahradit čestným prohlášením účastníka (např. v oblasti sociálních práv).

Důkaz ohledáním (§ 54 SŘ)

Správní orgán pro účel dokazování může využít ohledání, kdy si vytvoří přímý poznatek o věci movité nebo nemovitosti. Vlastník nebo uživatel věci má povinnost předložit správnímu orgánu předmět ohledání nebo ohledání strpět. Správní orgán může k účasti na ohledání přizvat nestranné osoby k zajištění objektivity.

Důkaz svědeckou výpovědí (§ 55 SŘ)

Každý, kdo není účastníkem, je povinen vypovídat jako svědek bez ohledu na věk či dosaženou duševní vyspělost a jeho výpověď musí být doslovně zaprotokolována. Svědek pro účel objasnění skutečnosti, kterou zná, musí vypovídat pravdivě a nic nezamlčet. Svědek nesmí být vyslýchán o utajovaných skutečnostech, měl-li by porušit zákaz mlčenlivosti, pokud nebyl příslušným orgánem mlčenlivosti zproštěn. Svědek musí být poučen o povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčet a o právních následcích nepravdivé nebo neúplné výpovědi.

Důkaz znaleckým posudkem (§ 56 SŘ)

Jestliže rozhodnutí závisí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které úřední osoba nemá, a odborné posouzení nelze opatřit od jiného správního orgánu, ustanoví správní orgán znalce a uloží mu, aby ve lhůtě vypracoval písemný posudek a předložil jej v určené lhůtě. Znalce vybírá správní orgán ze seznamu znalců krajského soudu.

Odepření důkazu (§ 53, § 54 a § 55 SŘ)

Osoba, která má důkaz poskytnout (např. svědek, majitel ohledávané věci nebo držitel listiny) jej může odepřít v případě, že by jím způsobila sobě nebo osobě blízké nebezpečí stíhání pro trestný čin nebo správní delikt. Správní orgán musí před využitím důkazního prostředku poučit danou osobu o právu důkaz odepřít.

Předběžná otázka (§ 57 SŘ)

V případech, kdy vydání rozhodnutí závisí na řešení dosud nerozhodnuté otázky mimo věcnou příslušnost správního orgánu (např. ve stavebním řízení o otázkách památkové péče), je nutná součinnost správního orgánu v dané otázce kompetentního. Správní orgán může buď dát podnět k zahájení řízení před příslušným správním orgánem nebo v řízení o žádosti vyzvat účastníka nebo jinou osobu, aby podala žádost o zahájení řízení u toho orgánu. Rozhodnutím tohoto orgánu o předběžné otázce je správní orgán vázán. Pokud vyzvaná osoba žádost nepodala nebo příslušný orgán řízení nezahájil, může si správní orgán o otázce učinit úsudek sám. Nikdy však o tom zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt.

Správní řád vybavuje správní orgán pravomocí přijmout opatření, kterým se zajistí účel a průběh řízení a aby mohlo probíhat hospodárně a bez zbytečných průtahů (§ 58 SŘ).

Předvolání (§ 59 SŘ)

Předvolat lze osobu, pokud její účast v řízení je bezpodmínečně potřebná k provedení určitého procesního úkonu. Předvolání je nutno vyhotovit písemně a doručit do vlastních rukou zpravidla 5 kalendářních dnů předem. Předvolat lze např. účastníka řízení, svědka nebo znalce. V předvolání musí být uvedeno kdy, kam, v jaké věci, z jakých důvodů se má předvolaný dostavit a jaké jsou právní následky nedostavení se bez omluvy.

Předvedení (§ 60 SŘ)

Účastník řízení nebo svědek, který se bez omluvy nebo bez závažných důvodů na předvolání nedostaví a jeho osobní účast je nutná pro pokračování v řízení, může být předveden. Předvedení osob zajišťuje Policie České republiky nebo obecní policie, tato pouze na území obce své působnosti.

Vykázání z místa konání procesního úkonu (§ 63 SŘ)

Osobu, která ruší pořádek při ústním jednání nebo ohledání na místě či jiném úkonu nepřístojným chováním, může správní orgán po předchozím upozornění vykázat z místa, kde se úkon koná. Jestliže úkon není uskutečňován v úředních místnostech správního orgánu, nelze z místa úkonu vykázat osobu, která má vlastnické či užívací právo k prostoru, kde se úkon koná.

Pořádková pokuta (§ 62 SŘ)

Správní orgán může opakovaně uložit pořádkovou pokutu až do výše 50.000 Kč tomu, kdo v řízení závažně ztěžuje jeho postup tím, že:

• se bez omluvy nedostaví na předvolání ke správnímu orgánu,
• navzdory předchozímu napomenutí ruší pořádek,
• neuposlechne pokynu úřední osoby,
• učiní hrubě urážlivé podání.

Výše pořádkové pokuty nemůže být v hrubém nepoměru k závažnosti následku a k významu předmětu řízení a lze ji dodatečně snížit nebo prominout v závislosti na plnění procesních povinností danou osobou v dalším průběhu řízení.

Předběžné opatření (§ 61 SŘ)

Po zahájení řízení a ještě před jeho skončením může správní orgán nařídit z moci úřední nebo na návrh účastníka předběžné opatření, pokud je třeba prozatímně upravit poměry účastníků nebo je-li obava, že by bylo ohroženo provedení exekuce. Předběžným opatřením lze nařídit účastníkovi nebo jiné osobě, aby něco vykonali, něčeho se zdrželi nebo něco strpěli vůči jiné osobě (např. vůči majiteli sousedícího pozemku) nebo zajistit věc, která může sloužit jako důkazní prostředek nebo věc, která může být předmětem exekuce (např. střelná zbraň při zániku oprávnění k jejímu držení).

Správní orgán zruší předběžné opatření, až pomine důvod jeho vydání, jinak předběžné opatření pozbývá účinnosti dnem, kdy se rozhodnutí ve věci stalo vykonatelným nebo nabylo jiných právních účinků. Pokud předběžné opatření spočívá v zajištění věci, je osoba, která má věc u sebe, povinna ji vydat správnímu orgánu.

Přerušení a zastavení řízení (§ 64 – § 66 SŘ)

Správní řízení se vede v případech, kdy je nutno ve věci rozhodnout ať už v zájmu žadatele (řízení o žádosti) nebo v zájmu veřejném (řízení z úřední moci). Proto jen ve stanovených případech je možno řízení zastavit, aniž se tak stane. Přerušení řízení naopak slouží ke vzetí ohledu na okolnosti, které by jinak znemožnily správnímu orgánu rozhodnout bez průtahů.

Přerušení řízení (§ 64 – § 65 SŘ)

Správní orgán může řízení na dobu nezbytně nutnou přerušit a tehdy neběží lhůty k provádění procesních úkonů. Správní řád stanoví omezené důvody přerušení řízení, kterými jsou např. výzva k odstranění nedostatků žádosti, výzva k zaplacení správního poplatku, řízení o předběžné otázce a čekání na ustanovení opatrovníka procesně nezpůsobilému účastníkovi. V řízení o žádosti přeruší správní orgán řízení na návrh žadatele. V řízení z moci úřední může stejnému návrhu vyhovět výhradně z důležitých důvodů.

Zastavení řízení (§ 66 SŘ)

Správní orgán může řízení usnesením zastavit a ve věci samé nerozhodnout jen z důvodů jmenovitě uvedených v zákoně. Zejména proto, že žadatel vzal svou žádost zpět, žádost je právně nepřípustná, účastník neodstranil podstatné vady žádosti či nezaplatil správní poplatek ve stanovené lhůtě anebo žadatel zemřel či zanikl. Řízení zahájené z moci úřední lze zastavit, pokud se zjistí, že odpadl důvod k zahájení řízení (např. zanikla věc, které se řízení týká). Každé řízení se zastaví, pokud bylo dříve zahájeno řízení u jiného orgánu v téže věci.

Rozhodnutí správního orgánu ve správním řízení je projevem státní moci při uplatňování práv a povinností stanovených správním právem. Je to autoritativní výrok, který účastníci řízení musí respektovat, pokud je zákonný. Správní orgán v řízení rozhoduje jednak ve věci samé, tedy o důvodu a předmětu řízení současně, a jednak o postupu v procesu.

Usnesení (§ 76 SŘ)

Dojde-li k nutnosti učinit „krok“ potřebný k řádnému průběhu a skončení řízení, musí tak správní orgán učinit rozhodnutím, a to proto, aby tento krok mohl být, pokud to účastník navrhne, přezkoumán, je-li zákonný, či není-li vůči některému účastníku nepřípustný. Tato procesní rozhodnutí (např. o ustanovení znalce, o předběžném opatření, o přerušení nebo zastavení řízení) správní řád označuje jako usnesení.

Rozhodnutí ve věci

Z pohledu účelu správního řízení je zásadním rozhodnutím správního orgánu rozhodnutí ve věci, o níž je řízení vedeno. Rozhodnutí je cílem jak žádosti žadatele, tak řízení zahájeného z moci úřední, které však musí být opodstatněně zahájeno. Tímto rozhodnutím správní orgán zakládá, mění nebo ruší práva nebo povinnosti jmenovitě určené osoby (fyzické i právnické) nebo prohlašuje, že taková osoba práva anebo povinnosti má nebo nemá (§ 9 SŘ).

Forma a obsahové náležitosti rozhodnutí (§ 67 – § 76 SŘ)

Rozhodnutí se zásadně vyhotovuje písemně, výjimku musí stanovit zákon. Dalšími formálními náležitostmi jsou označení správního orgánu rozhodnutí vydávajícího, číslo jednací (spisová značka), datum vyhotovení, otisk kulatého úředního razítka a dále též jméno, příjmení, funkce nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby.

Obsahově se rozhodnutí člení na tři součásti: výrok, odůvodnění a poučení účastníků (o odvolání). Výroková část obsahuje řešení otázky, která je předmětem řízení, dále právní ustanovení, podle kterých bylo rozhodováno, a označení hlavních účastníků řízení. Je-li účastníkovi uložená povinnost, pak zde musí být i lhůta pro její splnění. Výroková část rozhodnutí může obsahovat více výroků a také výrok o nákladech řízení. Obsahem odůvodnění jsou důvody výroku, podklady jeho vydání (dle spisu), úvahy správního orgánu a jejich hodnocení pro účel výroku, výklad právních předpisů a vypořádání se s návrhy a námitkami účastníků. Odůvodnění vydaného rozhodnutí ve věci není třeba, jestliže se všem účastníkům v plném rozsahu vyhoví. Každé rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, pokud zákon nestanoví jinak, podléhá opravným prostředkům. Poučení účastníků proto obsahuje údaj o možnosti podat odvolání proti rozhodnutí. Poučení dále musí obsahovat lhůtu pro podání, informaci, který správní orgán o odvolání rozhoduje a u kterého správního orgánu se odvolání podává.

Příkaz (§ 150 SŘ)

Zvláštním druhem rozhodnutí je příkaz. Příkazní řízení je typem zkráceného řízení, ve kterém lze o povinnosti rozhodnut pouze na základě spisu (např. o provedené kontrole), považuje-li se skutkové zjištění za dostatečné, a uložit ji formou písemného příkazu. Příkaz lze vydat ve všech druzích řízení zahájených z moci úřední.

Součástí příkazu je poučení o možnosti proti němu podat odpor do 8 dnů ode dne jeho oznámení, který není nutno odůvodnit. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje dokazováním. Příkaz, proti kterému nebyl v zákonné lhůtě podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným. V řízení, kde je přítomen účastník, lze vydat příkaz k peněžitému plnění do 10.000 Kč nebo ke splnění povinnosti, kterou může účastník splnit na místě, jestliže účastník podpisem písemného prohlášení s uložením povinnosti souhlasí. Tím se stává příkaz pravomocný a vykonatelný (obdoba blokového řízení u přestupků).

Lhůty pro vydání rozhodnutí (§ 71 SŘ)

Vydáním rozhodnutí se rozumí předání stejnopisu k doručení účastníkům řízení, výjimečně ústní vyhlášení, pokud se účastníci se vzdali písemného doručení, a v případech stanovených zákonem vyvěšení veřejné vyhlášky u doručování veřejnou vyhláškou nebo poznamenání do spisu, jestliže se usnesení pouze poznamenává do spisu.

Pokud nelze vydat rozhodnutí bezodkladně, musí je správní orgán vydat do 30 dnů od zahájení řízení. Lhůta se prodlužuje až o 30 dnů, jestliže je třeba nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou, nebo jde-li o zvlášť složitý případ. K zákonné lhůtě se také připočítává doba nutná k provedení dožádání, zpracování znaleckého posudku nebo doručení do ciziny.

Platnost, právní moc a vykonatelnost rozhodnutí (§ 73 – § 76 SŘ)

Pokud kompetentní správní orgán rozhodnutí vydal v předepsané formě a předepsaným způsobem bylo oznámeno účastníkům řízení, je rozhodnutí platné, zavazuje i správní orgán a lze je změnit pouze předepsaným způsobem. Rozhodnutí, které bylo oznámeno (doručeno) podle zákona účastníkům řízení a proti kterému nelze podat odvolání, je v právní moci (nestanoví-li zákon jinak). Takové rozhodnutí je závazné pro účastníky a pro všechny správní orgány. Rozhodnutí je vykonatelné nabytím právní moci nebo pozdějším dnem, který je uveden ve výroku. Takové rozhodnutí může být vynuceno státní mocí. U rozhodnutí ukládajícího účastníkovi řízení splnění povinnosti nastává vykonatelnost nabytím právní moci a uplynutím lhůty pro dobrovolné splnění této povinnosti.

Náklady řízení (§ 79 SŘ)

Mezi náklady řízení patří zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, správní poplatky, ušlý výdělek účastníků a jejich zástupců, náklady důkazů (např. znalecký posudek), odměna za tlumočení a odměna za zastupování. Náklady nesou jednak účastníci řízení, jednak správní orgán, zásadně každý své. Účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti, uloží správní orgán povinnost nahradit státu náklady správního řízení paušální částkou.

Český právní řád k zabezpečení dvoustupňovosti řízení před kompetentními správními orgány stanoví příslušné řádné opravné prostředky, které slouží účastníkům řízení k domáhání se změny či zrušení rozhodnutí, které ještě nenabylo právní moci. Ve správním řízení tuto funkci plní zásadně odvolání. Zákonná lhůta k jeho podání je 15 dnů od doručení (oznámení) rozhodnutí, a to k rukám správního orgánu (§ 83 odst. 1 SŘ), který odvoláním napadlé rozhodnutí vydal. V případě chybějícího, neúplného nebo nesprávného poučení o odvolání je lze podat do 15 dnů ode dne doručení opravného usnesení, bylo-li vydáno, nejpozději však do 90 dnů ode dne oznámení rozhodnutí (§ 83 odst. 2 SŘ). Odvolání způsobuje, že napadené rozhodnutí nenabude právní moci ani vykonatelnosti (§ 85 odst. 1 SŘ).

Místo podání je takto stanoveno z důvodu zabezpečení zákonného postupu k vyřízení odvolání. Správní orgán, který rozhodnutí vydal, zašle stejnopis odvolání ostatním účastníkům řízení k vyjádření, případně doplní řízení a dále postupuje dvěma možnými způsoby: autoremedurou nebo předáním spisu nejblíže nadřízenému orgánu.

Autoremedura (§ 87 SŘ)

V zájmu zákonnosti, ale zejména zásad rychlosti a hospodárnosti řízení, pokud správní orgán, který ve věci rozhodl, dojde k závěru, že odvolání je opodstatněné, může své napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, pokud tím v plném rozsahu vyhoví odvolání.

Předání spisu (§ 88 SŘ)

Pokud se správní orgán s podaným odvoláním neztotožní, do 30 dnů od doručení odvolání předá spis se svým vyjádřením odvolacímu orgánu anebo spis předá, ve lhůtě zkrácené na 10 dnů, spolu s odůvodněným stanoviskem, že odvolání je opožděné nebo nepřípustné (např. odvolatel napadá pouze odůvodnění rozhodnutí, nikoli jeho výrok). Rozhodování o odvolání, s výjimkou autoremedury, zásadně přísluší nadřízenému orgánu.

Výkon rozhodnutí (exekuce) je nepovinná závěrečná fáze správního řízení v těch případech, kdy účastník, kterému pravomocné a vykonatelné rozhodnutí ukládá peněžitou nebo nepeněžitou povinnost, tuto povinnost ve stanovené lhůtě dobrovolně nesplní. Vynucení splnění povinnosti pak provádí obecní úřad, který rozhodnutí vydal, nebo na jeho požádání soud (soudní exekutor). V případě peněžitého plnění může též požádat o provedení exekuce místně příslušný orgán správy daní (§ 103 a násl. SŘ).

Peněžitá exekuce (§ 106 SŘ)

Exekuce plnění peněžité povinnosti se řídí výhradně ustanoveními daňového řádu (zákon č. 280/2009 Sb.).

Nepeněžitá exekuce (§ 107 a násl. SŘ)

Exekuce k vymožení nepeněžité povinnosti se řídí povahou uložené povinnosti. Lze ji nařídit a provést těmito způsoby:

• náhradním výkonem v případě zastupitelných plnění (např. odstranění nepovolené stavby),
• přímým vynucením v případě nezastupitelných plnění, zejména vyklizením, odebráním movité věci a předvedením, nebo
• ukládáním donucovacích pokut.

Správní řád se člení na šest věcných částí. Část první obsahuje úvodní ustanovení, která vymezují předmět úpravy a základní zásady činnosti správních orgánů. Část druhá obsahuje obecná ustanovení o správním řízení, jako je příslušnost správních orgánů a jejich úkony, účastníky řízení, jejich zastupování a úkony, počítání času, postup před zahájením řízení, průběh řízení prvního stupně, řádné a mimořádné opravné prostředky a vykonávací řízení. Třetí část obsahuje doplnění vymezení věcné a funkční příslušnosti, řešení sporů o příslušnost, vymezení dotčených orgánů, předběžné úkony, některé zvláštní způsoby řízení a rozhodnutí a doplnění ustanovení o přezkoumávání rozhodnutí. Čtvrtá část upravuje postup správních orgánů při vydávání vyjádření, osvědčení a sdělení, tedy při vydávání písemných materiálů, které nemají charakter rozhodnutí. Pátá část upravuje veřejnoprávní smlouvy, jejich náležitosti a postup při jejich uzavírání. Šestá část upravuje tzv. opatření obecné povahy, tedy to, co teorie správního práva označuje za organizační úkon. Poslední dvě části, sedmá a osmá, obsahují ustanovení společná, přechodná a závěrečná a stanoví účinnost zákona.

Základními zásadami činnosti správních orgánů jsou principy, kterými se řídí celé správní řízení a veškerá činnost správního orgánu. Najdeme je v úvodních ustanoveních správního řádu (§ 2 – § 8) pod názvem „základní pravidla řízení“ nebo jsou obsaženy v jeho dalších ustanoveních, popř. z nich vyplývají. Mezi nejvýznamnější patří:

• zásada zákonnosti, správní orgány jsou povinny postupovat v souladu se zákony a jinými právními předpisy
• zásada materiální pravdy, správní orgány mají povinnost zjistit všechny skutečnosti, které mají význam pro vydání správního rozhodnutí tak, aby byl zjištěn stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu potřebném pro soulad rozhodnutí se zákonem
• zásada aktivní účasti účastníků v řízení (slyšení účastníků), účastníkům musí být dána možnost uplatnit jejich práva a vyjádřit se k postupu řízení
• zásada hospodárného a rychlého projednávání a rozhodování, správní orgány mají povinnost zabezpečit rychlý a hospodárný průběh řízení bez průtahů, odpovědně a svědomitě
• zásada dvojstupňovosti řízení, účastník má právní nárok na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tzv. odvolacím orgánem (orgánem druhého stupně)
• zásada legitimního očekávání, aby při skutkově shodných nebo obdobných případech nebylo rozhodováno rozdílně.

Subjekty správního řízení jsou jednak kompetentní správní orgány a jednak účastníci řízení. Jsou navzájem v postavení podřízenosti, a to proto, že správní orgán v řízení vystupuje jako nositel autority státu a jeho rozhodnutí je pro účastníky řízení zavazující.

Příslušnost správních orgánů ve správním řízení

Výkon veřejné správy je činnost svěřená jednotlivým správním orgánům podle jejich věcné a místní příslušnosti. Věcná příslušnost (§ 10 SŘ) určuje, který druh správního orgánu a jakého stupně je příslušný provést správní řízení a vydat rozhodnutí ve věci. Je určena jednotlivými zákony upravujícími danou oblast veřejné správy (např. stavební zákon, zákon o matrikách, jménu a příjmení atd.) Místní příslušnost (§ 11 SŘ) vyjadřuje, který z věcně příslušných správních orgánů je konkrétně povolán k tomu, aby se věcí zabýval. Místní příslušnost rozlišujeme podle toho, zda jde o řízení týkající se činnosti účastníka řízení, v tom případě je místní příslušnost určená místem této činnosti. V řízeních týkajících se nemovitosti místem, kde se tato nachází. V řízeních týkajících se podnikatelské činnosti účastníka řízení, který je fyzickou osobou, místem jeho podnikání. V ostatních řízeních týkajících se fyzické osoby místem jejího trvalého pobytu. V řízeních týkajících se právnické osoby místem jejího sídla nebo místem sídla její organizační složky.

Postoupení věci (§ 12 SŘ)

Správní orgán, který není věcně nebo místně příslušný, musí bezodkladně postoupit doručené podání (žádost) příslušnému orgánu a současně o tom uvědomit podatele (žadatele).

Dožádání (§ 13 SŘ)

Příslušný správní orgán může dožádat usnesením podřízený nebo nadřízený správní orgán nebo jiný věcně příslušný správní orgán o provedení úkonu, který by sám mohl provést jen s obtížemi nebo s neúčelně vynaloženými náklady anebo který by nemohl provést vůbec.

Podjatost úředníka (§ 14 SŘ)

Úřední osoba pověřená rozhodováním ve věci, která je předmětem řízení, musí být nezaujatá, aby vydané rozhodnutí bylo objektivní. Lze-li o ní důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci (např. je majitelem sousedního pozemku) nebo k účastníkům či zástupcům řízení (např. jsou-li k ní osobou blízkou) zájem na výsledku řízení, je vyloučena z celého řízení. Stejné platí pro úřední osobu, která se řízení v téže věci účastnila v jiném stupni řízení.

Účastník řízení (§ 27 a násl. SŘ)

Podle správního řádu jsou účastníky řízení v prvé řadě ti, o jejichž právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech má být v řízení rozhodováno (tzv. nepominutelní či hlavní účastníci); v řízení o žádosti je to žadatel a v řízení zahajovaném správním orgánem z úřední moci je to osoba, která zavdala příčinu zahájení řízení ve veřejném zájmu. Vedlejšími účastníky jsou pak ti, jejichž práva a právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny (např. majitelé sousedního pozemku při povolování stavby), ten, komu zvláštní právní předpis takové postavení přiznává (např. orgán památkové ochrany ve stavebním řízení), a konečně ten, kdo tvrdí, že může být rozhodnutím ve svých právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech přímo dotčen (např. sdružení k ochraně životního prostředí), a to až do doby, než se prokáže opak.

Procesní způsobilost (§ 29 SŘ)

Účastník řízení musí být způsobilý k tomu, aby mohl být účastníkem správního řízení - procesní způsobilost. U fyzické osoby je základním předpokladem této způsobilosti dosažení věku 18 let. Správní orgán však může dát příležitost vyjádřit se k věci nebo svůj názor i osobě, která nedosáhla plné svéprávnosti. Právnické osoby, jsou-li zapsané ve státem vedeném rejstříku (např. obchodním rejstříku), mají vždy procesní způsobilost a činí právní úkony prostřednictvím svého statutárního orgánu, popřípadě jím pověřené osoby.

Úkony účastníka řízení (§ 36 a násl. SŘ)

Úkony účastníků řízení (jejich aktivní účast v řízení) se posuzují podle obsahu nikoli podle jejich označení. Nejdůležitějším úkonem je podání (§ 37 SŘ), které vždy směřuje ke správnímu orgánu. Z podání musí být patrno, kdo je podává, ke kterému správnímu orgánu směřuje, které věci se týká a co se navrhuje, případně další náležitosti stanovené zákonem. Fyzická osoba musí v podání uvést své jméno a příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, případně jinou adresu na doručování a vždy musí podání podepsat. Právnická osoba uvede v podání svůj název nebo obchodní firmu, identifikační číslo osob nebo obdobný údaj a adresu sídla, popřípadě jinou adresu pro doručování.

Podání je nutno učinit písemně, ústně do protokolu nebo v elektronické podobě s uznávaným elektronickým podpisem. Také je lze učinit pomocí jiných technických prostředků (dálnopis, fax nebo elektronická pošta elektronického podpisu), avšak takové podání musí být do 5 dnů potvrzeno předepsaným způsobem. Podání se předává správnímu orgánu, který je věcně a místně příslušný, a je učiněno dnem, kdy tomuto orgánu došlo (předepsaným způsobem).

Zastoupení v řízení

V rozsahu, v jakém účastník nemá procesní způsobilost, musí být zastupován zákonným zástupcem (rodič nebo osvojitel, § 31 SŘ). Pokud zákonného zástupce nemá, nebo ten ho nemůže zastupovat, ustanoví mu správní orgán usnesením opatrovníka. Opatrovníkem správní orgán ustanoví toho, u koho je osoba, jíž se opatrovník ustanovuje, v péči, anebo jinou vhodnou osobu, která nemá osobní zájem na výsledku řízení.

Opatrovníka ustanovuje správní orgán také v jiných případech uvedených v zákoně, např. účastníkovi, kterému se nepodařilo oznámit zahájení řízení z moci úřední, dále právnické osobě, která nemá orgán způsobilý za ni jednat (např. po úmrtí jediného jednatele s.r.o.), též osobě neznámého pobytu (např. u rušení trvalého pobytu), nebo osobě, která není známa (např. u černé stavby) anebo osobě zvlášť těžce zdravotně postižené (§ 32 SŘ).

Účastník také může plnou mocí pověřit svého smluvního zástupce, aby jej v řízení zastupoval (§ 33 SŘ).

Práva a povinnosti účastníka řízení

Účastník řízení je oprávněn činit v řízení úkony, především má právo navrhovat důkazy a jiné návrhy (§ 36 odst. 1 SŘ), má právo na uvědomění o zahájení správního řízení, vyjádřit své stanovisko ke spisu a k návrhům ostatních účastníků a zejména před vydáním rozhodnutí ve věci mít možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí (§ 36 odst. 2 a odst. 3 SŘ). Aby je mohl řádně uplatnit, může nahlížet do spisu, pořídit z něj výpisy a kopie (§ 38 odst. 4 SŘ).

Účastník řízení má také povinnosti, mezi které patří např. dle § 37 odst. 3 SŘ odstranit vady podání (žádosti) dodržovat předepsané lhůty, předložit správním orgánem požadovanou listinu, dostavit se na předvolání a neztěžovat postup řízení. Účastník je povinen vždy prokázat svou totožnost (§ 36 odst. 5 SŘ).

Spis (§ 17 SŘ)

V řízení o každé věci správní orgán zakládá spis, který je označen spisovou značkou. Zde se ukládají zejména všechny podklady pro rozhodnutí ve věci (např. podání účastníků, svědecké výpovědi, listiny).

Doručování písemností (§ 20 a násl. SŘ)

Písemnost doručuje správní orgán, který ji vyhotovil, a to především, je-li to možné, do datové schránky. Není-li možné doručovat datovou zprávou, doručuje správní orgán buď sám, nebo prostřednictvím policejního orgánu a také prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (nejčastěji půjde o adresu trvalého pobytu). Do vlastních rukou se doručují písemnosti označené zákonem, zejména předvolání a rozhodnutí, jinak doporučeně nebo jen vhozením do schránky.

Písemnosti určené právnickým osobám se doručují nejčastěji na adresu sídla právnické osoby nebo její organizační složky. Osobám neznámého pobytu nebo sídla, osobám, kterým se nedaří písemnost doručit a v dalších zákonných případech se doručuje veřejnou vyhláškou. Patnáctý den po jejím vyvěšení se považuje za den doručení.

Nebyl-li adresát zastižen a písemnost nebylo možno doručit jinak, uloží se u správního orgánu, který ji vyhotovil nebo u provozovatele poštovních služeb a adresát se vyzve k vyzvednutí písemnosti do patnácti dnů. Výzva musí obsahovat poučení o právní fikci doručení, která nastává, jestliže si adresát písemnost nevyzvedl ve lhůtě desátým dnem od uložení, či pokud ji odmítl převzít, případně neposkytl součinnost potřebnou k řádnému doručení (odmítl prokázat totožnost) okamžikem pokusu o doručení.

Správní orgán je povinen přijímat od případných subjektů podněty k zahájení řízení a prověřovat jejich opodstatnění tak, aby pro vedení řízení existoval řádný titul a podmínky k jeho úspěšnému zakončení vydáním rozhodnutí.

Podnět k zahájení řízení (§ 42 SŘ)

Postup správního orgánu před zahájením řízení zahrnuje přijímání podnětů od fyzických nebo právnických osob, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední (zejména při zjištění protiprávního jednání či stavu). Pokud podatel podnětu (nejedná se o účastníka řízení) o to požádá, je správní orgán povinen sdělit mu ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy podnět obdržel, že řízení zahájil, nebo že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední, popřípadě že podnět postoupil příslušnému správnímu orgánu.

Vysvětlení (§ 137 SŘ)

Správní orgán po obdržení oznámení, jiného podnětu nebo na základě vlastních zjištění, která by mohla být důvodem k zahájení řízení z moci úřední, si opatří nezbytná vysvětlení. Povinnost podat vysvětlení má vedle podatele každá jiná osoba pod hrozbou uložení pořádkové pokuty až do 5.000 Kč.

Předběžná informace (§ 139 SŘ)

Podle ustanovení některých zákonů může každý požadovat od správního orgánu, který je příslušný vydat rozhodnutí, aby mu v písemné formě poskytl předběžnou informaci o tom, zda lze určitý záměr uskutečnit jen za předpokladu vydání rozhodnutí nebo podle jakých hledisek bude posuzovat žádost o vydání rozhodnutí, popř. za jakých předpokladů lze žádosti vyhovět.

Odložení věci (§ 43 SŘ)

Správní orgán nemusí zahájit správní řízení o žádosti a odloží věc v případě, že vůči němu byl učiněn úkon, který zjevně není žádostí (např. žádost o zaměstnání) nebo z něj nelze zjistit, kdo jej učinil (např. anonymní podání) a v případě, že bylo učiněno podání, k jehož vyřízení není kompetentní veřejná správa, ale jiný orgán státní moci. Nelze odložit anonymní podnět, jsou-li shledány důvody k zahájení řízení z úřední moci (např. o uložení pokuty).

Procesní lhůty a počítání času (§ 39 a násl. SŘ)

Procesní lhůty jsou určeny k provádění procesních úkonů správním orgánem a účastníky řízení. Po jejich uplynutí, jsou-li stanoveny zákonem, nemůže účastník řízení provést daný úkon, ledaže zákon takový výjimečný postup umožňuje. Lhůty jako pořádkové také určuje správní orgán usnesením a na žádost účastníka je může prodloužit. Pokud lhůtu nedodrží správní orgán, lze tento stav posuzovat jako jeho nečinnost.

Pro počítání lhůt platí určité zásady: do lhůty se nezapočítává rozhodující den pro její počátek (např. den doručení), konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím dne se stejným označením jako den, kdy došlo k události určující počátek lhůty, není-li v měsíci takový den, končí lhůta koncem měsíce a připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den.

Jestliže v poslední den lhůty bylo učiněno podání u věcně a místně příslušného správního orgánu, nebo bylo předáno poště anebo bylo učiněno poslední den lhůty podání u správního orgánu vyššího stupně, bylo učiněno včas.

Navrácení v předešlý stav (§ 41 SŘ)

Do patnácti dnů po odpadnutí objektivní překážky (např. nemoc) učinit úkon ve lhůtě, může účastník požádat o prominutí zmeškání lhůt, pokud k žádosti připojí úkon, který zmeškal, ne však později než uplyne 1 rok od posledního dne zmeškané lhůty.

Nečinnost (§ 80 SŘ)

Účastník řízení je chráněn proti nečinnosti správních orgánů při vyřizování věci. Nadřízený orgán, vůči příslušnému správnímu orgánu, využije svých pravomocí k tomu, aby věc účastníka byla včas a řádně rozhodnuta tak, že přikáže nečinnému správnímu orgánu, aby sjednal nápravu, nebo věc sám převezme a rozhodne, nebo pověří jiný správní orgán k řízení, anebo přiměřeně prodlouží zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí.

K nečinnosti dochází, jestliže prvoinstanční správní orgán nevydá rozhodnutí ve věci v zákonné lhůtě, nebo když nezahájí řízení ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o skutečnostech odůvodňujících zahájení řízení z moci úřední a byl k tomu příslušný. A konečně v případě, kdy je z okolností zjevné, že věcně a místně příslušný správní orgán nedodrží stanovenou lhůtu.

Správní řízení je zahájeno, pokud nastanou okolnosti, se kterými správní řád začátek řízení spojuje. Z tohoto pohledu rozlišujeme řízení o žádosti a řízení zahajované z úřední moci (§ 44 a násl. SŘ).

Řízení o žádosti (§ 45 SŘ)

Správní řízení o žádosti je zahájeno dnem, kdy je kompetentnímu správnímu orgánu doručena žádost – podání účastníka řízení, kterým navrhuje zahájit řízení s cílem (nejčastěji) vydání rozhodnutí, umožňujícího realizaci veřejného subjektivního práva účastníka řízení (např. stavební povolení).

Žádost musí mít obecné náležitosti podání a musí z ní být zřejmé čeho se žadatel domáhá nebo oč žádá. Žadatel je povinen označit ostatní účastníky řízení, pokud mu jsou známi. Do vydání rozhodnutí je žadatel oprávněn vzít žádost zcela nebo zčásti zpět, zpětvzetí pak vzít zpět již nelze. Jestliže žádost nemá předepsané náležitosti, může správní orgán pomoci žadateli nedostatky odstranit, nebo jej vyzve, aby je v přiměřené lhůtě odstranil sám (případně řízení zastaví – viz dále § 66).

Řízení z moci úřední (§ 46 a násl. SŘ)

Správní orgán je povinen zahájit řízení, pokud se dozví o skutečnostech, které zákon stanoví jako důvod pro zahájení řízení. O těchto skutečnostech se může dozvědět na základě podnětu fyzické nebo právnické osoby (viz výše § 42), vlastním zjištěním (nejčastěji při provádění kontroly), nebo na základě upozornění jiného správního orgánu. Řízení je zahájeno dnem, kdy správní orgán zahájení řízení oznámil účastníkovi, do jehož práv a povinností nebo právního postavení rozhodnutí zasáhne. Oznámení musí obsahovat označení správního orgánu, předmět řízení, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby. Správní orgán je povinen uvědomit o zahájení řízení všechny jemu známé účastníky. Pokud nelze účastníkovi oznámit zahájení řízení, správní orgán mu ustanoví opatrovníka a usnesení o jeho ustanovení se doručí veřejnou vyhláškou. Zahájit řízení musí správní orgán bezodkladně poté, co se dozví o důvodu zahájení.

Překážky správního řízení (§ 48 SŘ)

Pro správní řízení platí základní pravidlo: o téže věci nemůže být rozhodováno dvakrát. Jestliže je tedy u některého správního orgánu zahájeno řízení, nelze v téže věci zahájit řízení u jiného správního orgánu. Pokud správní orgán takovou skutečnost zjistí, musí věc odložit. Pokud se tak stane až po zahájení řízení, je povinen řízení zastavit. Rovněž nelze zahájit řízení ve věci, ve které již bylo pravomocně rozhodnuto.

Průběh správního řízení

Jelikož správní orgán při vedení řízení dbá zejména zásady rozhodovat v souladu se zákonem, stanoví správní řád v tomto smyslu předpoklady pro takové rozhodnutí. Každé rozhodnutí ve věci samé musí vycházet ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu případu/věci a toto zjištění musí být dokumentováno ve spisu.

Ústní jednání (§ 49 SŘ)

Jelikož správní řízení ovládá zásada jeho písemnosti, ústní jednání nařídí správní orgán pouze v případech, kdy to stanoví zákon, a jinak tehdy, jestliže je to nezbytné pro uplatnění práv účastníků řízení. Tyto k neveřejnému jednání přizve nejméně 5 dnů předem.

Podklady pro vydání rozhodnutí (§ 50 a násl. SŘ)

Podkladem pro vydání rozhodnutí rozumíme zejména důkaz, návrh účastníka, skutečnosti známé správnímu orgánu z jeho činnosti, podklad od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci a skutečnost obecně známou, k jejímuž potvrzení není třeba znalce (např. fyzikální zákonitost). Podklady pro rozhodnutí opatřuje vždy správní orgán. Pro urychlení řízení může správní orgán připustit, aby za něj podklady opatřil tento účastník, požádá-li o to. V řízení zahájeném z úřední moci je správní orgán povinen zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch účastníka, jemuž má být rozhodnutím uložena povinnost. Účastníci řízení jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení.

Protokol (§ 18 SŘ)

Protokol slouží jako jeden z důkazních prostředků pro zjištění materiální pravdy ve správním řízení, zejména při ústním jednání, ústním podání, výslechu svědka nebo znalce, provedení důkazu listinou a ohledání.

Důkaz listinou (§ 53 SŘ)

Častým a významným důkazem v řízení je listina, ze které lze zjistit skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci. Listiny lze rozdělit na veřejné listiny a ostatní (např. smlouvy). Za veřejné listiny označuje zákon listiny vydané soudy ČR nebo jinými státními orgány, listiny vydané orgány územních samosprávných celků v mezích jejich pravomoci, případně jiné listiny, označené zvláštními zákony jako veřejné. U těchto listin je dán předpoklad pravdivosti jejich obsahu, dokud není prokázán (soudně) opak. Pokud to umožňuje zákon, lze listinu nahradit čestným prohlášením účastníka (např. v oblasti sociálních práv).

Důkaz ohledáním (§ 54 SŘ)

Správní orgán pro účel dokazování může využít ohledání, kdy si vytvoří přímý poznatek o věci movité nebo nemovitosti. Vlastník nebo uživatel věci má povinnost předložit správnímu orgánu předmět ohledání nebo ohledání strpět. Správní orgán může k účasti na ohledání přizvat nestranné osoby k zajištění objektivity.

Důkaz svědeckou výpovědí (§ 55 SŘ)

Každý, kdo není účastníkem, je povinen vypovídat jako svědek bez ohledu na věk či dosaženou duševní vyspělost a jeho výpověď musí být doslovně zaprotokolována. Svědek pro účel objasnění skutečnosti, kterou zná, musí vypovídat pravdivě a nic nezamlčet. Svědek nesmí být vyslýchán o utajovaných skutečnostech, měl-li by porušit zákaz mlčenlivosti, pokud nebyl příslušným orgánem mlčenlivosti zproštěn. Svědek musí být poučen o povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčet a o právních následcích nepravdivé nebo neúplné výpovědi.

Důkaz znaleckým posudkem (§ 56 SŘ)

Jestliže rozhodnutí závisí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které úřední osoba nemá, a odborné posouzení nelze opatřit od jiného správního orgánu, ustanoví správní orgán znalce a uloží mu, aby ve lhůtě vypracoval písemný posudek a předložil jej v určené lhůtě. Znalce vybírá správní orgán ze seznamu znalců krajského soudu.

Odepření důkazu (§ 53, § 54 a § 55 SŘ)

Osoba, která má důkaz poskytnout (např. svědek, majitel ohledávané věci nebo držitel listiny) jej může odepřít v případě, že by jím způsobila sobě nebo osobě blízké nebezpečí stíhání pro trestný čin nebo správní delikt. Správní orgán musí před využitím důkazního prostředku poučit danou osobu o právu důkaz odepřít.

Předběžná otázka (§ 57 SŘ)

V případech, kdy vydání rozhodnutí závisí na řešení dosud nerozhodnuté otázky mimo věcnou příslušnost správního orgánu (např. ve stavebním řízení o otázkách památkové péče), je nutná součinnost správního orgánu v dané otázce kompetentního. Správní orgán může buď dát podnět k zahájení řízení před příslušným správním orgánem nebo v řízení o žádosti vyzvat účastníka nebo jinou osobu, aby podala žádost o zahájení řízení u toho orgánu. Rozhodnutím tohoto orgánu o předběžné otázce je správní orgán vázán. Pokud vyzvaná osoba žádost nepodala nebo příslušný orgán řízení nezahájil, může si správní orgán o otázce učinit úsudek sám. Nikdy však o tom zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt.

Správní řád vybavuje správní orgán pravomocí přijmout opatření, kterým se zajistí účel a průběh řízení a aby mohlo probíhat hospodárně a bez zbytečných průtahů (§ 58 SŘ).

Předvolání (§ 59 SŘ)

Předvolat lze osobu, pokud její účast v řízení je bezpodmínečně potřebná k provedení určitého procesního úkonu. Předvolání je nutno vyhotovit písemně a doručit do vlastních rukou zpravidla 5 kalendářních dnů předem. Předvolat lze např. účastníka řízení, svědka nebo znalce. V předvolání musí být uvedeno kdy, kam, v jaké věci, z jakých důvodů se má předvolaný dostavit a jaké jsou právní následky nedostavení se bez omluvy.

Předvedení (§ 60 SŘ)

Účastník řízení nebo svědek, který se bez omluvy nebo bez závažných důvodů na předvolání nedostaví a jeho osobní účast je nutná pro pokračování v řízení, může být předveden. Předvedení osob zajišťuje Policie České republiky nebo obecní policie, tato pouze na území obce své působnosti.

Vykázání z místa konání procesního úkonu (§ 63 SŘ)

Osobu, která ruší pořádek při ústním jednání nebo ohledání na místě či jiném úkonu nepřístojným chováním, může správní orgán po předchozím upozornění vykázat z místa, kde se úkon koná. Jestliže úkon není uskutečňován v úředních místnostech správního orgánu, nelze z místa úkonu vykázat osobu, která má vlastnické či užívací právo k prostoru, kde se úkon koná.

Pořádková pokuta (§ 62 SŘ)

Správní orgán může opakovaně uložit pořádkovou pokutu až do výše 50.000 Kč tomu, kdo v řízení závažně ztěžuje jeho postup tím, že:

• se bez omluvy nedostaví na předvolání ke správnímu orgánu,
• navzdory předchozímu napomenutí ruší pořádek,
• neuposlechne pokynu úřední osoby,
• učiní hrubě urážlivé podání.

Výše pořádkové pokuty nemůže být v hrubém nepoměru k závažnosti následku a k významu předmětu řízení a lze ji dodatečně snížit nebo prominout v závislosti na plnění procesních povinností danou osobou v dalším průběhu řízení.

Předběžné opatření (§ 61 SŘ)

Po zahájení řízení a ještě před jeho skončením může správní orgán nařídit z moci úřední nebo na návrh účastníka předběžné opatření, pokud je třeba prozatímně upravit poměry účastníků nebo je-li obava, že by bylo ohroženo provedení exekuce. Předběžným opatřením lze nařídit účastníkovi nebo jiné osobě, aby něco vykonali, něčeho se zdrželi nebo něco strpěli vůči jiné osobě (např. vůči majiteli sousedícího pozemku) nebo zajistit věc, která může sloužit jako důkazní prostředek nebo věc, která může být předmětem exekuce (např. střelná zbraň při zániku oprávnění k jejímu držení).

Správní orgán zruší předběžné opatření, až pomine důvod jeho vydání, jinak předběžné opatření pozbývá účinnosti dnem, kdy se rozhodnutí ve věci stalo vykonatelným nebo nabylo jiných právních účinků. Pokud předběžné opatření spočívá v zajištění věci, je osoba, která má věc u sebe, povinna ji vydat správnímu orgánu.

Přerušení a zastavení řízení (§ 64 – § 66 SŘ)

Správní řízení se vede v případech, kdy je nutno ve věci rozhodnout ať už v zájmu žadatele (řízení o žádosti) nebo v zájmu veřejném (řízení z úřední moci). Proto jen ve stanovených případech je možno řízení zastavit, aniž se tak stane. Přerušení řízení naopak slouží ke vzetí ohledu na okolnosti, které by jinak znemožnily správnímu orgánu rozhodnout bez průtahů.

Přerušení řízení (§ 64 – § 65 SŘ)

Správní orgán může řízení na dobu nezbytně nutnou přerušit a tehdy neběží lhůty k provádění procesních úkonů. Správní řád stanoví omezené důvody přerušení řízení, kterými jsou např. výzva k odstranění nedostatků žádosti, výzva k zaplacení správního poplatku, řízení o předběžné otázce a čekání na ustanovení opatrovníka procesně nezpůsobilému účastníkovi. V řízení o žádosti přeruší správní orgán řízení na návrh žadatele. V řízení z moci úřední může stejnému návrhu vyhovět výhradně z důležitých důvodů.

Zastavení řízení (§ 66 SŘ)

Správní orgán může řízení usnesením zastavit a ve věci samé nerozhodnout jen z důvodů jmenovitě uvedených v zákoně. Zejména proto, že žadatel vzal svou žádost zpět, žádost je právně nepřípustná, účastník neodstranil podstatné vady žádosti či nezaplatil správní poplatek ve stanovené lhůtě anebo žadatel zemřel či zanikl. Řízení zahájené z moci úřední lze zastavit, pokud se zjistí, že odpadl důvod k zahájení řízení (např. zanikla věc, které se řízení týká). Každé řízení se zastaví, pokud bylo dříve zahájeno řízení u jiného orgánu v téže věci.

Rozhodnutí správního orgánu ve správním řízení je projevem státní moci při uplatňování práv a povinností stanovených správním právem. Je to autoritativní výrok, který účastníci řízení musí respektovat, pokud je zákonný. Správní orgán v řízení rozhoduje jednak ve věci samé, tedy o důvodu a předmětu řízení současně, a jednak o postupu v procesu.

Usnesení (§ 76 SŘ)

Dojde-li k nutnosti učinit „krok“ potřebný k řádnému průběhu a skončení řízení, musí tak správní orgán učinit rozhodnutím, a to proto, aby tento krok mohl být, pokud to účastník navrhne, přezkoumán, je-li zákonný, či není-li vůči některému účastníku nepřípustný. Tato procesní rozhodnutí (např. o ustanovení znalce, o předběžném opatření, o přerušení nebo zastavení řízení) správní řád označuje jako usnesení.

Rozhodnutí ve věci

Z pohledu účelu správního řízení je zásadním rozhodnutím správního orgánu rozhodnutí ve věci, o níž je řízení vedeno. Rozhodnutí je cílem jak žádosti žadatele, tak řízení zahájeného z moci úřední, které však musí být opodstatněně zahájeno. Tímto rozhodnutím správní orgán zakládá, mění nebo ruší práva nebo povinnosti jmenovitě určené osoby (fyzické i právnické) nebo prohlašuje, že taková osoba práva anebo povinnosti má nebo nemá (§ 9 SŘ).

Forma a obsahové náležitosti rozhodnutí (§ 67 – § 76 SŘ)

Rozhodnutí se zásadně vyhotovuje písemně, výjimku musí stanovit zákon. Dalšími formálními náležitostmi jsou označení správního orgánu rozhodnutí vydávajícího, číslo jednací (spisová značka), datum vyhotovení, otisk kulatého úředního razítka a dále též jméno, příjmení, funkce nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby.

Obsahově se rozhodnutí člení na tři součásti: výrok, odůvodnění a poučení účastníků (o odvolání). Výroková část obsahuje řešení otázky, která je předmětem řízení, dále právní ustanovení, podle kterých bylo rozhodováno, a označení hlavních účastníků řízení. Je-li účastníkovi uložená povinnost, pak zde musí být i lhůta pro její splnění. Výroková část rozhodnutí může obsahovat více výroků a také výrok o nákladech řízení. Obsahem odůvodnění jsou důvody výroku, podklady jeho vydání (dle spisu), úvahy správního orgánu a jejich hodnocení pro účel výroku, výklad právních předpisů a vypořádání se s návrhy a námitkami účastníků. Odůvodnění vydaného rozhodnutí ve věci není třeba, jestliže se všem účastníkům v plném rozsahu vyhoví. Každé rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, pokud zákon nestanoví jinak, podléhá opravným prostředkům. Poučení účastníků proto obsahuje údaj o možnosti podat odvolání proti rozhodnutí. Poučení dále musí obsahovat lhůtu pro podání, informaci, který správní orgán o odvolání rozhoduje a u kterého správního orgánu se odvolání podává.

Příkaz (§ 150 SŘ)

Zvláštním druhem rozhodnutí je příkaz. Příkazní řízení je typem zkráceného řízení, ve kterém lze o povinnosti rozhodnut pouze na základě spisu (např. o provedené kontrole), považuje-li se skutkové zjištění za dostatečné, a uložit ji formou písemného příkazu. Příkaz lze vydat ve všech druzích řízení zahájených z moci úřední.

Součástí příkazu je poučení o možnosti proti němu podat odpor do 8 dnů ode dne jeho oznámení, který není nutno odůvodnit. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje dokazováním. Příkaz, proti kterému nebyl v zákonné lhůtě podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným. V řízení, kde je přítomen účastník, lze vydat příkaz k peněžitému plnění do 10.000 Kč nebo ke splnění povinnosti, kterou může účastník splnit na místě, jestliže účastník podpisem písemného prohlášení s uložením povinnosti souhlasí. Tím se stává příkaz pravomocný a vykonatelný (obdoba blokového řízení u přestupků).

Lhůty pro vydání rozhodnutí (§ 71 SŘ)

Vydáním rozhodnutí se rozumí předání stejnopisu k doručení účastníkům řízení, výjimečně ústní vyhlášení, pokud se účastníci se vzdali písemného doručení, a v případech stanovených zákonem vyvěšení veřejné vyhlášky u doručování veřejnou vyhláškou nebo poznamenání do spisu, jestliže se usnesení pouze poznamenává do spisu.

Pokud nelze vydat rozhodnutí bezodkladně, musí je správní orgán vydat do 30 dnů od zahájení řízení. Lhůta se prodlužuje až o 30 dnů, jestliže je třeba nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou, nebo jde-li o zvlášť složitý případ. K zákonné lhůtě se také připočítává doba nutná k provedení dožádání, zpracování znaleckého posudku nebo doručení do ciziny.

Platnost, právní moc a vykonatelnost rozhodnutí (§ 73 – § 76 SŘ)

Pokud kompetentní správní orgán rozhodnutí vydal v předepsané formě a předepsaným způsobem bylo oznámeno účastníkům řízení, je rozhodnutí platné, zavazuje i správní orgán a lze je změnit pouze předepsaným způsobem. Rozhodnutí, které bylo oznámeno (doručeno) podle zákona účastníkům řízení a proti kterému nelze podat odvolání, je v právní moci (nestanoví-li zákon jinak). Takové rozhodnutí je závazné pro účastníky a pro všechny správní orgány. Rozhodnutí je vykonatelné nabytím právní moci nebo pozdějším dnem, který je uveden ve výroku. Takové rozhodnutí může být vynuceno státní mocí. U rozhodnutí ukládajícího účastníkovi řízení splnění povinnosti nastává vykonatelnost nabytím právní moci a uplynutím lhůty pro dobrovolné splnění této povinnosti.

Náklady řízení (§ 79 SŘ)

Mezi náklady řízení patří zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, správní poplatky, ušlý výdělek účastníků a jejich zástupců, náklady důkazů (např. znalecký posudek), odměna za tlumočení a odměna za zastupování. Náklady nesou jednak účastníci řízení, jednak správní orgán, zásadně každý své. Účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti, uloží správní orgán povinnost nahradit státu náklady správního řízení paušální částkou.

Český právní řád k zabezpečení dvoustupňovosti řízení před kompetentními správními orgány stanoví příslušné řádné opravné prostředky, které slouží účastníkům řízení k domáhání se změny či zrušení rozhodnutí, které ještě nenabylo právní moci. Ve správním řízení tuto funkci plní zásadně odvolání. Zákonná lhůta k jeho podání je 15 dnů od doručení (oznámení) rozhodnutí, a to k rukám správního orgánu (§ 83 odst. 1 SŘ), který odvoláním napadlé rozhodnutí vydal. V případě chybějícího, neúplného nebo nesprávného poučení o odvolání je lze podat do 15 dnů ode dne doručení opravného usnesení, bylo-li vydáno, nejpozději však do 90 dnů ode dne oznámení rozhodnutí (§ 83 odst. 2 SŘ). Odvolání způsobuje, že napadené rozhodnutí nenabude právní moci ani vykonatelnosti (§ 85 odst. 1 SŘ).

Místo podání je takto stanoveno z důvodu zabezpečení zákonného postupu k vyřízení odvolání. Správní orgán, který rozhodnutí vydal, zašle stejnopis odvolání ostatním účastníkům řízení k vyjádření, případně doplní řízení a dále postupuje dvěma možnými způsoby: autoremedurou nebo předáním spisu nejblíže nadřízenému orgánu.

Autoremedura (§ 87 SŘ)

V zájmu zákonnosti, ale zejména zásad rychlosti a hospodárnosti řízení, pokud správní orgán, který ve věci rozhodl, dojde k závěru, že odvolání je opodstatněné, může své napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, pokud tím v plném rozsahu vyhoví odvolání.

Předání spisu (§ 88 SŘ)

Pokud se správní orgán s podaným odvoláním neztotožní, do 30 dnů od doručení odvolání předá spis se svým vyjádřením odvolacímu orgánu anebo spis předá, ve lhůtě zkrácené na 10 dnů, spolu s odůvodněným stanoviskem, že odvolání je opožděné nebo nepřípustné (např. odvolatel napadá pouze odůvodnění rozhodnutí, nikoli jeho výrok). Rozhodování o odvolání, s výjimkou autoremedury, zásadně přísluší nadřízenému orgánu.

Výkon rozhodnutí (exekuce) je nepovinná závěrečná fáze správního řízení v těch případech, kdy účastník, kterému pravomocné a vykonatelné rozhodnutí ukládá peněžitou nebo nepeněžitou povinnost, tuto povinnost ve stanovené lhůtě dobrovolně nesplní. Vynucení splnění povinnosti pak provádí obecní úřad, který rozhodnutí vydal, nebo na jeho požádání soud (soudní exekutor). V případě peněžitého plnění může též požádat o provedení exekuce místně příslušný orgán správy daní (§ 103 a násl. SŘ).

Peněžitá exekuce (§ 106 SŘ)

Exekuce plnění peněžité povinnosti se řídí výhradně ustanoveními daňového řádu (zákon č. 280/2009 Sb.).

Nepeněžitá exekuce (§ 107 a násl. SŘ)

Exekuce k vymožení nepeněžité povinnosti se řídí povahou uložené povinnosti. Lze ji nařídit a provést těmito způsoby:

• náhradním výkonem v případě zastupitelných plnění (např. odstranění nepovolené stavby),
• přímým vynucením v případě nezastupitelných plnění, zejména vyklizením, odebráním movité věci a předvedením, nebo
• ukládáním donucovacích pokut.

Správní řád se člení na šest věcných částí. Část první obsahuje úvodní ustanovení, která vymezují předmět úpravy a základní zásady činnosti správních orgánů. Část druhá obsahuje obecná ustanovení o správním řízení, jako je příslušnost správních orgánů a jejich úkony, účastníky řízení, jejich zastupování a úkony, počítání času, postup před zahájením řízení, průběh řízení prvního stupně, řádné a mimořádné opravné prostředky a vykonávací řízení. Třetí část obsahuje doplnění vymezení věcné a funkční příslušnosti, řešení sporů o příslušnost, vymezení dotčených orgánů, předběžné úkony, některé zvláštní způsoby řízení a rozhodnutí a doplnění ustanovení o přezkoumávání rozhodnutí. Čtvrtá část upravuje postup správních orgánů při vydávání vyjádření, osvědčení a sdělení, tedy při vydávání písemných materiálů, které nemají charakter rozhodnutí. Pátá část upravuje veřejnoprávní smlouvy, jejich náležitosti a postup při jejich uzavírání. Šestá část upravuje tzv. opatření obecné povahy, tedy to, co teorie správního práva označuje za organizační úkon. Poslední dvě části, sedmá a osmá, obsahují ustanovení společná, přechodná a závěrečná a stanoví účinnost zákona.

Základními zásadami činnosti správních orgánů jsou principy, kterými se řídí celé správní řízení a veškerá činnost správního orgánu. Najdeme je v úvodních ustanoveních správního řádu (§ 2 – § 8) pod názvem „základní pravidla řízení“ nebo jsou obsaženy v jeho dalších ustanoveních, popř. z nich vyplývají. Mezi nejvýznamnější patří:

• zásada zákonnosti, správní orgány jsou povinny postupovat v souladu se zákony a jinými právními předpisy
• zásada materiální pravdy, správní orgány mají povinnost zjistit všechny skutečnosti, které mají význam pro vydání správního rozhodnutí tak, aby byl zjištěn stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu potřebném pro soulad rozhodnutí se zákonem
• zásada aktivní účasti účastníků v řízení (slyšení účastníků), účastníkům musí být dána možnost uplatnit jejich práva a vyjádřit se k postupu řízení
• zásada hospodárného a rychlého projednávání a rozhodování, správní orgány mají povinnost zabezpečit rychlý a hospodárný průběh řízení bez průtahů, odpovědně a svědomitě
• zásada dvojstupňovosti řízení, účastník má právní nárok na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tzv. odvolacím orgánem (orgánem druhého stupně)
• zásada legitimního očekávání, aby při skutkově shodných nebo obdobných případech nebylo rozhodováno rozdílně.

Subjekty správního řízení jsou jednak kompetentní správní orgány a jednak účastníci řízení. Jsou navzájem v postavení podřízenosti, a to proto, že správní orgán v řízení vystupuje jako nositel autority státu a jeho rozhodnutí je pro účastníky řízení zavazující.

Příslušnost správních orgánů ve správním řízení

Výkon veřejné správy je činnost svěřená jednotlivým správním orgánům podle jejich věcné a místní příslušnosti. Věcná příslušnost (§ 10 SŘ) určuje, který druh správního orgánu a jakého stupně je příslušný provést správní řízení a vydat rozhodnutí ve věci. Je určena jednotlivými zákony upravujícími danou oblast veřejné správy (např. stavební zákon, zákon o matrikách, jménu a příjmení atd.) Místní příslušnost (§ 11 SŘ) vyjadřuje, který z věcně příslušných správních orgánů je konkrétně povolán k tomu, aby se věcí zabýval. Místní příslušnost rozlišujeme podle toho, zda jde o řízení týkající se činnosti účastníka řízení, v tom případě je místní příslušnost určená místem této činnosti. V řízeních týkajících se nemovitosti místem, kde se tato nachází. V řízeních týkajících se podnikatelské činnosti účastníka řízení, který je fyzickou osobou, místem jeho podnikání. V ostatních řízeních týkajících se fyzické osoby místem jejího trvalého pobytu. V řízeních týkajících se právnické osoby místem jejího sídla nebo místem sídla její organizační složky.

Postoupení věci (§ 12 SŘ)

Správní orgán, který není věcně nebo místně příslušný, musí bezodkladně postoupit doručené podání (žádost) příslušnému orgánu a současně o tom uvědomit podatele (žadatele).

Dožádání (§ 13 SŘ)

Příslušný správní orgán může dožádat usnesením podřízený nebo nadřízený správní orgán nebo jiný věcně příslušný správní orgán o provedení úkonu, který by sám mohl provést jen s obtížemi nebo s neúčelně vynaloženými náklady anebo který by nemohl provést vůbec.

Podjatost úředníka (§ 14 SŘ)

Úřední osoba pověřená rozhodováním ve věci, která je předmětem řízení, musí být nezaujatá, aby vydané rozhodnutí bylo objektivní. Lze-li o ní důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci (např. je majitelem sousedního pozemku) nebo k účastníkům či zástupcům řízení (např. jsou-li k ní osobou blízkou) zájem na výsledku řízení, je vyloučena z celého řízení. Stejné platí pro úřední osobu, která se řízení v téže věci účastnila v jiném stupni řízení.

Účastník řízení (§ 27 a násl. SŘ)

Podle správního řádu jsou účastníky řízení v prvé řadě ti, o jejichž právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech má být v řízení rozhodováno (tzv. nepominutelní či hlavní účastníci); v řízení o žádosti je to žadatel a v řízení zahajovaném správním orgánem z úřední moci je to osoba, která zavdala příčinu zahájení řízení ve veřejném zájmu. Vedlejšími účastníky jsou pak ti, jejichž práva a právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny (např. majitelé sousedního pozemku při povolování stavby), ten, komu zvláštní právní předpis takové postavení přiznává (např. orgán památkové ochrany ve stavebním řízení), a konečně ten, kdo tvrdí, že může být rozhodnutím ve svých právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech přímo dotčen (např. sdružení k ochraně životního prostředí), a to až do doby, než se prokáže opak.

Procesní způsobilost (§ 29 SŘ)

Účastník řízení musí být způsobilý k tomu, aby mohl být účastníkem správního řízení - procesní způsobilost. U fyzické osoby je základním předpokladem této způsobilosti dosažení věku 18 let. Správní orgán však může dát příležitost vyjádřit se k věci nebo svůj názor i osobě, která nedosáhla plné svéprávnosti. Právnické osoby, jsou-li zapsané ve státem vedeném rejstříku (např. obchodním rejstříku), mají vždy procesní způsobilost a činí právní úkony prostřednictvím svého statutárního orgánu, popřípadě jím pověřené osoby.

Úkony účastníka řízení (§ 36 a násl. SŘ)

Úkony účastníků řízení (jejich aktivní účast v řízení) se posuzují podle obsahu nikoli podle jejich označení. Nejdůležitějším úkonem je podání (§ 37 SŘ), které vždy směřuje ke správnímu orgánu. Z podání musí být patrno, kdo je podává, ke kterému správnímu orgánu směřuje, které věci se týká a co se navrhuje, případně další náležitosti stanovené zákonem. Fyzická osoba musí v podání uvést své jméno a příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, případně jinou adresu na doručování a vždy musí podání podepsat. Právnická osoba uvede v podání svůj název nebo obchodní firmu, identifikační číslo osob nebo obdobný údaj a adresu sídla, popřípadě jinou adresu pro doručování.

Podání je nutno učinit písemně, ústně do protokolu nebo v elektronické podobě s uznávaným elektronickým podpisem. Také je lze učinit pomocí jiných technických prostředků (dálnopis, fax nebo elektronická pošta elektronického podpisu), avšak takové podání musí být do 5 dnů potvrzeno předepsaným způsobem. Podání se předává správnímu orgánu, který je věcně a místně příslušný, a je učiněno dnem, kdy tomuto orgánu došlo (předepsaným způsobem).

Zastoupení v řízení

V rozsahu, v jakém účastník nemá procesní způsobilost, musí být zastupován zákonným zástupcem (rodič nebo osvojitel, § 31 SŘ). Pokud zákonného zástupce nemá, nebo ten ho nemůže zastupovat, ustanoví mu správní orgán usnesením opatrovníka. Opatrovníkem správní orgán ustanoví toho, u koho je osoba, jíž se opatrovník ustanovuje, v péči, anebo jinou vhodnou osobu, která nemá osobní zájem na výsledku řízení.

Opatrovníka ustanovuje správní orgán také v jiných případech uvedených v zákoně, např. účastníkovi, kterému se nepodařilo oznámit zahájení řízení z moci úřední, dále právnické osobě, která nemá orgán způsobilý za ni jednat (např. po úmrtí jediného jednatele s.r.o.), též osobě neznámého pobytu (např. u rušení trvalého pobytu), nebo osobě, která není známa (např. u černé stavby) anebo osobě zvlášť těžce zdravotně postižené (§ 32 SŘ).

Účastník také může plnou mocí pověřit svého smluvního zástupce, aby jej v řízení zastupoval (§ 33 SŘ).

Práva a povinnosti účastníka řízení

Účastník řízení je oprávněn činit v řízení úkony, především má právo navrhovat důkazy a jiné návrhy (§ 36 odst. 1 SŘ), má právo na uvědomění o zahájení správního řízení, vyjádřit své stanovisko ke spisu a k návrhům ostatních účastníků a zejména před vydáním rozhodnutí ve věci mít možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí (§ 36 odst. 2 a odst. 3 SŘ). Aby je mohl řádně uplatnit, může nahlížet do spisu, pořídit z něj výpisy a kopie (§ 38 odst. 4 SŘ).

Účastník řízení má také povinnosti, mezi které patří např. dle § 37 odst. 3 SŘ odstranit vady podání (žádosti) dodržovat předepsané lhůty, předložit správním orgánem požadovanou listinu, dostavit se na předvolání a neztěžovat postup řízení. Účastník je povinen vždy prokázat svou totožnost (§ 36 odst. 5 SŘ).

Spis (§ 17 SŘ)

V řízení o každé věci správní orgán zakládá spis, který je označen spisovou značkou. Zde se ukládají zejména všechny podklady pro rozhodnutí ve věci (např. podání účastníků, svědecké výpovědi, listiny).

Doručování písemností (§ 20 a násl. SŘ)

Písemnost doručuje správní orgán, který ji vyhotovil, a to především, je-li to možné, do datové schránky. Není-li možné doručovat datovou zprávou, doručuje správní orgán buď sám, nebo prostřednictvím policejního orgánu a také prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (nejčastěji půjde o adresu trvalého pobytu). Do vlastních rukou se doručují písemnosti označené zákonem, zejména předvolání a rozhodnutí, jinak doporučeně nebo jen vhozením do schránky.

Písemnosti určené právnickým osobám se doručují nejčastěji na adresu sídla právnické osoby nebo její organizační složky. Osobám neznámého pobytu nebo sídla, osobám, kterým se nedaří písemnost doručit a v dalších zákonných případech se doručuje veřejnou vyhláškou. Patnáctý den po jejím vyvěšení se považuje za den doručení.

Nebyl-li adresát zastižen a písemnost nebylo možno doručit jinak, uloží se u správního orgánu, který ji vyhotovil nebo u provozovatele poštovních služeb a adresát se vyzve k vyzvednutí písemnosti do patnácti dnů. Výzva musí obsahovat poučení o právní fikci doručení, která nastává, jestliže si adresát písemnost nevyzvedl ve lhůtě desátým dnem od uložení, či pokud ji odmítl převzít, případně neposkytl součinnost potřebnou k řádnému doručení (odmítl prokázat totožnost) okamžikem pokusu o doručení.

Správní orgán je povinen přijímat od případných subjektů podněty k zahájení řízení a prověřovat jejich opodstatnění tak, aby pro vedení řízení existoval řádný titul a podmínky k jeho úspěšnému zakončení vydáním rozhodnutí.

Podnět k zahájení řízení (§ 42 SŘ)

Postup správního orgánu před zahájením řízení zahrnuje přijímání podnětů od fyzických nebo právnických osob, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední (zejména při zjištění protiprávního jednání či stavu). Pokud podatel podnětu (nejedná se o účastníka řízení) o to požádá, je správní orgán povinen sdělit mu ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy podnět obdržel, že řízení zahájil, nebo že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední, popřípadě že podnět postoupil příslušnému správnímu orgánu.

Vysvětlení (§ 137 SŘ)

Správní orgán po obdržení oznámení, jiného podnětu nebo na základě vlastních zjištění, která by mohla být důvodem k zahájení řízení z moci úřední, si opatří nezbytná vysvětlení. Povinnost podat vysvětlení má vedle podatele každá jiná osoba pod hrozbou uložení pořádkové pokuty až do 5.000 Kč.

Předběžná informace (§ 139 SŘ)

Podle ustanovení některých zákonů může každý požadovat od správního orgánu, který je příslušný vydat rozhodnutí, aby mu v písemné formě poskytl předběžnou informaci o tom, zda lze určitý záměr uskutečnit jen za předpokladu vydání rozhodnutí nebo podle jakých hledisek bude posuzovat žádost o vydání rozhodnutí, popř. za jakých předpokladů lze žádosti vyhovět.

Odložení věci (§ 43 SŘ)

Správní orgán nemusí zahájit správní řízení o žádosti a odloží věc v případě, že vůči němu byl učiněn úkon, který zjevně není žádostí (např. žádost o zaměstnání) nebo z něj nelze zjistit, kdo jej učinil (např. anonymní podání) a v případě, že bylo učiněno podání, k jehož vyřízení není kompetentní veřejná správa, ale jiný orgán státní moci. Nelze odložit anonymní podnět, jsou-li shledány důvody k zahájení řízení z úřední moci (např. o uložení pokuty).

Procesní lhůty a počítání času (§ 39 a násl. SŘ)

Procesní lhůty jsou určeny k provádění procesních úkonů správním orgánem a účastníky řízení. Po jejich uplynutí, jsou-li stanoveny zákonem, nemůže účastník řízení provést daný úkon, ledaže zákon takový výjimečný postup umožňuje. Lhůty jako pořádkové také určuje správní orgán usnesením a na žádost účastníka je může prodloužit. Pokud lhůtu nedodrží správní orgán, lze tento stav posuzovat jako jeho nečinnost.

Pro počítání lhůt platí určité zásady: do lhůty se nezapočítává rozhodující den pro její počátek (např. den doručení), konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím dne se stejným označením jako den, kdy došlo k události určující počátek lhůty, není-li v měsíci takový den, končí lhůta koncem měsíce a připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den.

Jestliže v poslední den lhůty bylo učiněno podání u věcně a místně příslušného správního orgánu, nebo bylo předáno poště anebo bylo učiněno poslední den lhůty podání u správního orgánu vyššího stupně, bylo učiněno včas.

Navrácení v předešlý stav (§ 41 SŘ)

Do patnácti dnů po odpadnutí objektivní překážky (např. nemoc) učinit úkon ve lhůtě, může účastník požádat o prominutí zmeškání lhůt, pokud k žádosti připojí úkon, který zmeškal, ne však později než uplyne 1 rok od posledního dne zmeškané lhůty.

Nečinnost (§ 80 SŘ)

Účastník řízení je chráněn proti nečinnosti správních orgánů při vyřizování věci. Nadřízený orgán, vůči příslušnému správnímu orgánu, využije svých pravomocí k tomu, aby věc účastníka byla včas a řádně rozhodnuta tak, že přikáže nečinnému správnímu orgánu, aby sjednal nápravu, nebo věc sám převezme a rozhodne, nebo pověří jiný správní orgán k řízení, anebo přiměřeně prodlouží zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí.

K nečinnosti dochází, jestliže prvoinstanční správní orgán nevydá rozhodnutí ve věci v zákonné lhůtě, nebo když nezahájí řízení ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o skutečnostech odůvodňujících zahájení řízení z moci úřední a byl k tomu příslušný. A konečně v případě, kdy je z okolností zjevné, že věcně a místně příslušný správní orgán nedodrží stanovenou lhůtu.

Správní řízení je zahájeno, pokud nastanou okolnosti, se kterými správní řád začátek řízení spojuje. Z tohoto pohledu rozlišujeme řízení o žádosti a řízení zahajované z úřední moci (§ 44 a násl. SŘ).

Řízení o žádosti (§ 45 SŘ)

Správní řízení o žádosti je zahájeno dnem, kdy je kompetentnímu správnímu orgánu doručena žádost – podání účastníka řízení, kterým navrhuje zahájit řízení s cílem (nejčastěji) vydání rozhodnutí, umožňujícího realizaci veřejného subjektivního práva účastníka řízení (např. stavební povolení).

Žádost musí mít obecné náležitosti podání a musí z ní být zřejmé čeho se žadatel domáhá nebo oč žádá. Žadatel je povinen označit ostatní účastníky řízení, pokud mu jsou známi. Do vydání rozhodnutí je žadatel oprávněn vzít žádost zcela nebo zčásti zpět, zpětvzetí pak vzít zpět již nelze. Jestliže žádost nemá předepsané náležitosti, může správní orgán pomoci žadateli nedostatky odstranit, nebo jej vyzve, aby je v přiměřené lhůtě odstranil sám (případně řízení zastaví – viz dále § 66).

Řízení z moci úřední (§ 46 a násl. SŘ)

Správní orgán je povinen zahájit řízení, pokud se dozví o skutečnostech, které zákon stanoví jako důvod pro zahájení řízení. O těchto skutečnostech se může dozvědět na základě podnětu fyzické nebo právnické osoby (viz výše § 42), vlastním zjištěním (nejčastěji při provádění kontroly), nebo na základě upozornění jiného správního orgánu. Řízení je zahájeno dnem, kdy správní orgán zahájení řízení oznámil účastníkovi, do jehož práv a povinností nebo právního postavení rozhodnutí zasáhne. Oznámení musí obsahovat označení správního orgánu, předmět řízení, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby. Správní orgán je povinen uvědomit o zahájení řízení všechny jemu známé účastníky. Pokud nelze účastníkovi oznámit zahájení řízení, správní orgán mu ustanoví opatrovníka a usnesení o jeho ustanovení se doručí veřejnou vyhláškou. Zahájit řízení musí správní orgán bezodkladně poté, co se dozví o důvodu zahájení.

Překážky správního řízení (§ 48 SŘ)

Pro správní řízení platí základní pravidlo: o téže věci nemůže být rozhodováno dvakrát. Jestliže je tedy u některého správního orgánu zahájeno řízení, nelze v téže věci zahájit řízení u jiného správního orgánu. Pokud správní orgán takovou skutečnost zjistí, musí věc odložit. Pokud se tak stane až po zahájení řízení, je povinen řízení zastavit. Rovněž nelze zahájit řízení ve věci, ve které již bylo pravomocně rozhodnuto.

Průběh správního řízení

Jelikož správní orgán při vedení řízení dbá zejména zásady rozhodovat v souladu se zákonem, stanoví správní řád v tomto smyslu předpoklady pro takové rozhodnutí. Každé rozhodnutí ve věci samé musí vycházet ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu případu/věci a toto zjištění musí být dokumentováno ve spisu.

Ústní jednání (§ 49 SŘ)

Jelikož správní řízení ovládá zásada jeho písemnosti, ústní jednání nařídí správní orgán pouze v případech, kdy to stanoví zákon, a jinak tehdy, jestliže je to nezbytné pro uplatnění práv účastníků řízení. Tyto k neveřejnému jednání přizve nejméně 5 dnů předem.

Podklady pro vydání rozhodnutí (§ 50 a násl. SŘ)

Podkladem pro vydání rozhodnutí rozumíme zejména důkaz, návrh účastníka, skutečnosti známé správnímu orgánu z jeho činnosti, podklad od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci a skutečnost obecně známou, k jejímuž potvrzení není třeba znalce (např. fyzikální zákonitost). Podklady pro rozhodnutí opatřuje vždy správní orgán. Pro urychlení řízení může správní orgán připustit, aby za něj podklady opatřil tento účastník, požádá-li o to. V řízení zahájeném z úřední moci je správní orgán povinen zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch účastníka, jemuž má být rozhodnutím uložena povinnost. Účastníci řízení jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení.

Protokol (§ 18 SŘ)

Protokol slouží jako jeden z důkazních prostředků pro zjištění materiální pravdy ve správním řízení, zejména při ústním jednání, ústním podání, výslechu svědka nebo znalce, provedení důkazu listinou a ohledání.

Důkaz listinou (§ 53 SŘ)

Častým a významným důkazem v řízení je listina, ze které lze zjistit skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci. Listiny lze rozdělit na veřejné listiny a ostatní (např. smlouvy). Za veřejné listiny označuje zákon listiny vydané soudy ČR nebo jinými státními orgány, listiny vydané orgány územních samosprávných celků v mezích jejich pravomoci, případně jiné listiny, označené zvláštními zákony jako veřejné. U těchto listin je dán předpoklad pravdivosti jejich obsahu, dokud není prokázán (soudně) opak. Pokud to umožňuje zákon, lze listinu nahradit čestným prohlášením účastníka (např. v oblasti sociálních práv).

Důkaz ohledáním (§ 54 SŘ)

Správní orgán pro účel dokazování může využít ohledání, kdy si vytvoří přímý poznatek o věci movité nebo nemovitosti. Vlastník nebo uživatel věci má povinnost předložit správnímu orgánu předmět ohledání nebo ohledání strpět. Správní orgán může k účasti na ohledání přizvat nestranné osoby k zajištění objektivity.

Důkaz svědeckou výpovědí (§ 55 SŘ)

Každý, kdo není účastníkem, je povinen vypovídat jako svědek bez ohledu na věk či dosaženou duševní vyspělost a jeho výpověď musí být doslovně zaprotokolována. Svědek pro účel objasnění skutečnosti, kterou zná, musí vypovídat pravdivě a nic nezamlčet. Svědek nesmí být vyslýchán o utajovaných skutečnostech, měl-li by porušit zákaz mlčenlivosti, pokud nebyl příslušným orgánem mlčenlivosti zproštěn. Svědek musí být poučen o povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčet a o právních následcích nepravdivé nebo neúplné výpovědi.

Důkaz znaleckým posudkem (§ 56 SŘ)

Jestliže rozhodnutí závisí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které úřední osoba nemá, a odborné posouzení nelze opatřit od jiného správního orgánu, ustanoví správní orgán znalce a uloží mu, aby ve lhůtě vypracoval písemný posudek a předložil jej v určené lhůtě. Znalce vybírá správní orgán ze seznamu znalců krajského soudu.

Odepření důkazu (§ 53, § 54 a § 55 SŘ)

Osoba, která má důkaz poskytnout (např. svědek, majitel ohledávané věci nebo držitel listiny) jej může odepřít v případě, že by jím způsobila sobě nebo osobě blízké nebezpečí stíhání pro trestný čin nebo správní delikt. Správní orgán musí před využitím důkazního prostředku poučit danou osobu o právu důkaz odepřít.

Předběžná otázka (§ 57 SŘ)

V případech, kdy vydání rozhodnutí závisí na řešení dosud nerozhodnuté otázky mimo věcnou příslušnost správního orgánu (např. ve stavebním řízení o otázkách památkové péče), je nutná součinnost správního orgánu v dané otázce kompetentního. Správní orgán může buď dát podnět k zahájení řízení před příslušným správním orgánem nebo v řízení o žádosti vyzvat účastníka nebo jinou osobu, aby podala žádost o zahájení řízení u toho orgánu. Rozhodnutím tohoto orgánu o předběžné otázce je správní orgán vázán. Pokud vyzvaná osoba žádost nepodala nebo příslušný orgán řízení nezahájil, může si správní orgán o otázce učinit úsudek sám. Nikdy však o tom zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt.

Správní řád vybavuje správní orgán pravomocí přijmout opatření, kterým se zajistí účel a průběh řízení a aby mohlo probíhat hospodárně a bez zbytečných průtahů (§ 58 SŘ).

Předvolání (§ 59 SŘ)

Předvolat lze osobu, pokud její účast v řízení je bezpodmínečně potřebná k provedení určitého procesního úkonu. Předvolání je nutno vyhotovit písemně a doručit do vlastních rukou zpravidla 5 kalendářních dnů předem. Předvolat lze např. účastníka řízení, svědka nebo znalce. V předvolání musí být uvedeno kdy, kam, v jaké věci, z jakých důvodů se má předvolaný dostavit a jaké jsou právní následky nedostavení se bez omluvy.

Předvedení (§ 60 SŘ)

Účastník řízení nebo svědek, který se bez omluvy nebo bez závažných důvodů na předvolání nedostaví a jeho osobní účast je nutná pro pokračování v řízení, může být předveden. Předvedení osob zajišťuje Policie České republiky nebo obecní policie, tato pouze na území obce své působnosti.

Vykázání z místa konání procesního úkonu (§ 63 SŘ)

Osobu, která ruší pořádek při ústním jednání nebo ohledání na místě či jiném úkonu nepřístojným chováním, může správní orgán po předchozím upozornění vykázat z místa, kde se úkon koná. Jestliže úkon není uskutečňován v úředních místnostech správního orgánu, nelze z místa úkonu vykázat osobu, která má vlastnické či užívací právo k prostoru, kde se úkon koná.

Pořádková pokuta (§ 62 SŘ)

Správní orgán může opakovaně uložit pořádkovou pokutu až do výše 50.000 Kč tomu, kdo v řízení závažně ztěžuje jeho postup tím, že:

• se bez omluvy nedostaví na předvolání ke správnímu orgánu,
• navzdory předchozímu napomenutí ruší pořádek,
• neuposlechne pokynu úřední osoby,
• učiní hrubě urážlivé podání.

Výše pořádkové pokuty nemůže být v hrubém nepoměru k závažnosti následku a k významu předmětu řízení a lze ji dodatečně snížit nebo prominout v závislosti na plnění procesních povinností danou osobou v dalším průběhu řízení.

Předběžné opatření (§ 61 SŘ)

Po zahájení řízení a ještě před jeho skončením může správní orgán nařídit z moci úřední nebo na návrh účastníka předběžné opatření, pokud je třeba prozatímně upravit poměry účastníků nebo je-li obava, že by bylo ohroženo provedení exekuce. Předběžným opatřením lze nařídit účastníkovi nebo jiné osobě, aby něco vykonali, něčeho se zdrželi nebo něco strpěli vůči jiné osobě (např. vůči majiteli sousedícího pozemku) nebo zajistit věc, která může sloužit jako důkazní prostředek nebo věc, která může být předmětem exekuce (např. střelná zbraň při zániku oprávnění k jejímu držení).

Správní orgán zruší předběžné opatření, až pomine důvod jeho vydání, jinak předběžné opatření pozbývá účinnosti dnem, kdy se rozhodnutí ve věci stalo vykonatelným nebo nabylo jiných právních účinků. Pokud předběžné opatření spočívá v zajištění věci, je osoba, která má věc u sebe, povinna ji vydat správnímu orgánu.

Přerušení a zastavení řízení (§ 64 – § 66 SŘ)

Správní řízení se vede v případech, kdy je nutno ve věci rozhodnout ať už v zájmu žadatele (řízení o žádosti) nebo v zájmu veřejném (řízení z úřední moci). Proto jen ve stanovených případech je možno řízení zastavit, aniž se tak stane. Přerušení řízení naopak slouží ke vzetí ohledu na okolnosti, které by jinak znemožnily správnímu orgánu rozhodnout bez průtahů.

Přerušení řízení (§ 64 – § 65 SŘ)

Správní orgán může řízení na dobu nezbytně nutnou přerušit a tehdy neběží lhůty k provádění procesních úkonů. Správní řád stanoví omezené důvody přerušení řízení, kterými jsou např. výzva k odstranění nedostatků žádosti, výzva k zaplacení správního poplatku, řízení o předběžné otázce a čekání na ustanovení opatrovníka procesně nezpůsobilému účastníkovi. V řízení o žádosti přeruší správní orgán řízení na návrh žadatele. V řízení z moci úřední může stejnému návrhu vyhovět výhradně z důležitých důvodů.

Zastavení řízení (§ 66 SŘ)

Správní orgán může řízení usnesením zastavit a ve věci samé nerozhodnout jen z důvodů jmenovitě uvedených v zákoně. Zejména proto, že žadatel vzal svou žádost zpět, žádost je právně nepřípustná, účastník neodstranil podstatné vady žádosti či nezaplatil správní poplatek ve stanovené lhůtě anebo žadatel zemřel či zanikl. Řízení zahájené z moci úřední lze zastavit, pokud se zjistí, že odpadl důvod k zahájení řízení (např. zanikla věc, které se řízení týká). Každé řízení se zastaví, pokud bylo dříve zahájeno řízení u jiného orgánu v téže věci.

Rozhodnutí správního orgánu ve správním řízení je projevem státní moci při uplatňování práv a povinností stanovených správním právem. Je to autoritativní výrok, který účastníci řízení musí respektovat, pokud je zákonný. Správní orgán v řízení rozhoduje jednak ve věci samé, tedy o důvodu a předmětu řízení současně, a jednak o postupu v procesu.

Usnesení (§ 76 SŘ)

Dojde-li k nutnosti učinit „krok“ potřebný k řádnému průběhu a skončení řízení, musí tak správní orgán učinit rozhodnutím, a to proto, aby tento krok mohl být, pokud to účastník navrhne, přezkoumán, je-li zákonný, či není-li vůči některému účastníku nepřípustný. Tato procesní rozhodnutí (např. o ustanovení znalce, o předběžném opatření, o přerušení nebo zastavení řízení) správní řád označuje jako usnesení.

Rozhodnutí ve věci

Z pohledu účelu správního řízení je zásadním rozhodnutím správního orgánu rozhodnutí ve věci, o níž je řízení vedeno. Rozhodnutí je cílem jak žádosti žadatele, tak řízení zahájeného z moci úřední, které však musí být opodstatněně zahájeno. Tímto rozhodnutím správní orgán zakládá, mění nebo ruší práva nebo povinnosti jmenovitě určené osoby (fyzické i právnické) nebo prohlašuje, že taková osoba práva anebo povinnosti má nebo nemá (§ 9 SŘ).

Forma a obsahové náležitosti rozhodnutí (§ 67 – § 76 SŘ)

Rozhodnutí se zásadně vyhotovuje písemně, výjimku musí stanovit zákon. Dalšími formálními náležitostmi jsou označení správního orgánu rozhodnutí vydávajícího, číslo jednací (spisová značka), datum vyhotovení, otisk kulatého úředního razítka a dále též jméno, příjmení, funkce nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby.

Obsahově se rozhodnutí člení na tři součásti: výrok, odůvodnění a poučení účastníků (o odvolání). Výroková část obsahuje řešení otázky, která je předmětem řízení, dále právní ustanovení, podle kterých bylo rozhodováno, a označení hlavních účastníků řízení. Je-li účastníkovi uložená povinnost, pak zde musí být i lhůta pro její splnění. Výroková část rozhodnutí může obsahovat více výroků a také výrok o nákladech řízení. Obsahem odůvodnění jsou důvody výroku, podklady jeho vydání (dle spisu), úvahy správního orgánu a jejich hodnocení pro účel výroku, výklad právních předpisů a vypořádání se s návrhy a námitkami účastníků. Odůvodnění vydaného rozhodnutí ve věci není třeba, jestliže se všem účastníkům v plném rozsahu vyhoví. Každé rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, pokud zákon nestanoví jinak, podléhá opravným prostředkům. Poučení účastníků proto obsahuje údaj o možnosti podat odvolání proti rozhodnutí. Poučení dále musí obsahovat lhůtu pro podání, informaci, který správní orgán o odvolání rozhoduje a u kterého správního orgánu se odvolání podává.

Příkaz (§ 150 SŘ)

Zvláštním druhem rozhodnutí je příkaz. Příkazní řízení je typem zkráceného řízení, ve kterém lze o povinnosti rozhodnut pouze na základě spisu (např. o provedené kontrole), považuje-li se skutkové zjištění za dostatečné, a uložit ji formou písemného příkazu. Příkaz lze vydat ve všech druzích řízení zahájených z moci úřední.

Součástí příkazu je poučení o možnosti proti němu podat odpor do 8 dnů ode dne jeho oznámení, který není nutno odůvodnit. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje dokazováním. Příkaz, proti kterému nebyl v zákonné lhůtě podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným. V řízení, kde je přítomen účastník, lze vydat příkaz k peněžitému plnění do 10.000 Kč nebo ke splnění povinnosti, kterou může účastník splnit na místě, jestliže účastník podpisem písemného prohlášení s uložením povinnosti souhlasí. Tím se stává příkaz pravomocný a vykonatelný (obdoba blokového řízení u přestupků).

Lhůty pro vydání rozhodnutí (§ 71 SŘ)

Vydáním rozhodnutí se rozumí předání stejnopisu k doručení účastníkům řízení, výjimečně ústní vyhlášení, pokud se účastníci se vzdali písemného doručení, a v případech stanovených zákonem vyvěšení veřejné vyhlášky u doručování veřejnou vyhláškou nebo poznamenání do spisu, jestliže se usnesení pouze poznamenává do spisu.

Pokud nelze vydat rozhodnutí bezodkladně, musí je správní orgán vydat do 30 dnů od zahájení řízení. Lhůta se prodlužuje až o 30 dnů, jestliže je třeba nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou, nebo jde-li o zvlášť složitý případ. K zákonné lhůtě se také připočítává doba nutná k provedení dožádání, zpracování znaleckého posudku nebo doručení do ciziny.

Platnost, právní moc a vykonatelnost rozhodnutí (§ 73 – § 76 SŘ)

Pokud kompetentní správní orgán rozhodnutí vydal v předepsané formě a předepsaným způsobem bylo oznámeno účastníkům řízení, je rozhodnutí platné, zavazuje i správní orgán a lze je změnit pouze předepsaným způsobem. Rozhodnutí, které bylo oznámeno (doručeno) podle zákona účastníkům řízení a proti kterému nelze podat odvolání, je v právní moci (nestanoví-li zákon jinak). Takové rozhodnutí je závazné pro účastníky a pro všechny správní orgány. Rozhodnutí je vykonatelné nabytím právní moci nebo pozdějším dnem, který je uveden ve výroku. Takové rozhodnutí může být vynuceno státní mocí. U rozhodnutí ukládajícího účastníkovi řízení splnění povinnosti nastává vykonatelnost nabytím právní moci a uplynutím lhůty pro dobrovolné splnění této povinnosti.

Náklady řízení (§ 79 SŘ)

Mezi náklady řízení patří zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, správní poplatky, ušlý výdělek účastníků a jejich zástupců, náklady důkazů (např. znalecký posudek), odměna za tlumočení a odměna za zastupování. Náklady nesou jednak účastníci řízení, jednak správní orgán, zásadně každý své. Účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti, uloží správní orgán povinnost nahradit státu náklady správního řízení paušální částkou.

Český právní řád k zabezpečení dvoustupňovosti řízení před kompetentními správními orgány stanoví příslušné řádné opravné prostředky, které slouží účastníkům řízení k domáhání se změny či zrušení rozhodnutí, které ještě nenabylo právní moci. Ve správním řízení tuto funkci plní zásadně odvolání. Zákonná lhůta k jeho podání je 15 dnů od doručení (oznámení) rozhodnutí, a to k rukám správního orgánu (§ 83 odst. 1 SŘ), který odvoláním napadlé rozhodnutí vydal. V případě chybějícího, neúplného nebo nesprávného poučení o odvolání je lze podat do 15 dnů ode dne doručení opravného usnesení, bylo-li vydáno, nejpozději však do 90 dnů ode dne oznámení rozhodnutí (§ 83 odst. 2 SŘ). Odvolání způsobuje, že napadené rozhodnutí nenabude právní moci ani vykonatelnosti (§ 85 odst. 1 SŘ).

Místo podání je takto stanoveno z důvodu zabezpečení zákonného postupu k vyřízení odvolání. Správní orgán, který rozhodnutí vydal, zašle stejnopis odvolání ostatním účastníkům řízení k vyjádření, případně doplní řízení a dále postupuje dvěma možnými způsoby: autoremedurou nebo předáním spisu nejblíže nadřízenému orgánu.

Autoremedura (§ 87 SŘ)

V zájmu zákonnosti, ale zejména zásad rychlosti a hospodárnosti řízení, pokud správní orgán, který ve věci rozhodl, dojde k závěru, že odvolání je opodstatněné, může své napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, pokud tím v plném rozsahu vyhoví odvolání.

Předání spisu (§ 88 SŘ)

Pokud se správní orgán s podaným odvoláním neztotožní, do 30 dnů od doručení odvolání předá spis se svým vyjádřením odvolacímu orgánu anebo spis předá, ve lhůtě zkrácené na 10 dnů, spolu s odůvodněným stanoviskem, že odvolání je opožděné nebo nepřípustné (např. odvolatel napadá pouze odůvodnění rozhodnutí, nikoli jeho výrok). Rozhodování o odvolání, s výjimkou autoremedury, zásadně přísluší nadřízenému orgánu.

Výkon rozhodnutí (exekuce) je nepovinná závěrečná fáze správního řízení v těch případech, kdy účastník, kterému pravomocné a vykonatelné rozhodnutí ukládá peněžitou nebo nepeněžitou povinnost, tuto povinnost ve stanovené lhůtě dobrovolně nesplní. Vynucení splnění povinnosti pak provádí obecní úřad, který rozhodnutí vydal, nebo na jeho požádání soud (soudní exekutor). V případě peněžitého plnění může též požádat o provedení exekuce místně příslušný orgán správy daní (§ 103 a násl. SŘ).

Peněžitá exekuce (§ 106 SŘ)

Exekuce plnění peněžité povinnosti se řídí výhradně ustanoveními daňového řádu (zákon č. 280/2009 Sb.).

Nepeněžitá exekuce (§ 107 a násl. SŘ)

Exekuce k vymožení nepeněžité povinnosti se řídí povahou uložené povinnosti. Lze ji nařídit a provést těmito způsoby:

• náhradním výkonem v případě zastupitelných plnění (např. odstranění nepovolené stavby),
• přímým vynucením v případě nezastupitelných plnění, zejména vyklizením, odebráním movité věci a předvedením, nebo
• ukládáním donucovacích pokut.

Správní řád se člení na šest věcných částí. Část první obsahuje úvodní ustanovení, která vymezují předmět úpravy a základní zásady činnosti správních orgánů. Část druhá obsahuje obecná ustanovení o správním řízení, jako je příslušnost správních orgánů a jejich úkony, účastníky řízení, jejich zastupování a úkony, počítání času, postup před zahájením řízení, průběh řízení prvního stupně, řádné a mimořádné opravné prostředky a vykonávací řízení. Třetí část obsahuje doplnění vymezení věcné a funkční příslušnosti, řešení sporů o příslušnost, vymezení dotčených orgánů, předběžné úkony, některé zvláštní způsoby řízení a rozhodnutí a doplnění ustanovení o přezkoumávání rozhodnutí. Čtvrtá část upravuje postup správních orgánů při vydávání vyjádření, osvědčení a sdělení, tedy při vydávání písemných materiálů, které nemají charakter rozhodnutí. Pátá část upravuje veřejnoprávní smlouvy, jejich náležitosti a postup při jejich uzavírání. Šestá část upravuje tzv. opatření obecné povahy, tedy to, co teorie správního práva označuje za organizační úkon. Poslední dvě části, sedmá a osmá, obsahují ustanovení společná, přechodná a závěrečná a stanoví účinnost zákona.

Základními zásadami činnosti správních orgánů jsou principy, kterými se řídí celé správní řízení a veškerá činnost správního orgánu. Najdeme je v úvodních ustanoveních správního řádu (§ 2 – § 8) pod názvem „základní pravidla řízení“ nebo jsou obsaženy v jeho dalších ustanoveních, popř. z nich vyplývají. Mezi nejvýznamnější patří:

• zásada zákonnosti, správní orgány jsou povinny postupovat v souladu se zákony a jinými právními předpisy
• zásada materiální pravdy, správní orgány mají povinnost zjistit všechny skutečnosti, které mají význam pro vydání správního rozhodnutí tak, aby byl zjištěn stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu potřebném pro soulad rozhodnutí se zákonem
• zásada aktivní účasti účastníků v řízení (slyšení účastníků), účastníkům musí být dána možnost uplatnit jejich práva a vyjádřit se k postupu řízení
• zásada hospodárného a rychlého projednávání a rozhodování, správní orgány mají povinnost zabezpečit rychlý a hospodárný průběh řízení bez průtahů, odpovědně a svědomitě
• zásada dvojstupňovosti řízení, účastník má právní nárok na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tzv. odvolacím orgánem (orgánem druhého stupně)
• zásada legitimního očekávání, aby při skutkově shodných nebo obdobných případech nebylo rozhodováno rozdílně.

Subjekty správního řízení jsou jednak kompetentní správní orgány a jednak účastníci řízení. Jsou navzájem v postavení podřízenosti, a to proto, že správní orgán v řízení vystupuje jako nositel autority státu a jeho rozhodnutí je pro účastníky řízení zavazující.

Příslušnost správních orgánů ve správním řízení

Výkon veřejné správy je činnost svěřená jednotlivým správním orgánům podle jejich věcné a místní příslušnosti. Věcná příslušnost (§ 10 SŘ) určuje, který druh správního orgánu a jakého stupně je příslušný provést správní řízení a vydat rozhodnutí ve věci. Je určena jednotlivými zákony upravujícími danou oblast veřejné správy (např. stavební zákon, zákon o matrikách, jménu a příjmení atd.) Místní příslušnost (§ 11 SŘ) vyjadřuje, který z věcně příslušných správních orgánů je konkrétně povolán k tomu, aby se věcí zabýval. Místní příslušnost rozlišujeme podle toho, zda jde o řízení týkající se činnosti účastníka řízení, v tom případě je místní příslušnost určená místem této činnosti. V řízeních týkajících se nemovitosti místem, kde se tato nachází. V řízeních týkajících se podnikatelské činnosti účastníka řízení, který je fyzickou osobou, místem jeho podnikání. V ostatních řízeních týkajících se fyzické osoby místem jejího trvalého pobytu. V řízeních týkajících se právnické osoby místem jejího sídla nebo místem sídla její organizační složky.

Postoupení věci (§ 12 SŘ)

Správní orgán, který není věcně nebo místně příslušný, musí bezodkladně postoupit doručené podání (žádost) příslušnému orgánu a současně o tom uvědomit podatele (žadatele).

Dožádání (§ 13 SŘ)

Příslušný správní orgán může dožádat usnesením podřízený nebo nadřízený správní orgán nebo jiný věcně příslušný správní orgán o provedení úkonu, který by sám mohl provést jen s obtížemi nebo s neúčelně vynaloženými náklady anebo který by nemohl provést vůbec.

Podjatost úředníka (§ 14 SŘ)

Úřední osoba pověřená rozhodováním ve věci, která je předmětem řízení, musí být nezaujatá, aby vydané rozhodnutí bylo objektivní. Lze-li o ní důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci (např. je majitelem sousedního pozemku) nebo k účastníkům či zástupcům řízení (např. jsou-li k ní osobou blízkou) zájem na výsledku řízení, je vyloučena z celého řízení. Stejné platí pro úřední osobu, která se řízení v téže věci účastnila v jiném stupni řízení.

Účastník řízení (§ 27 a násl. SŘ)

Podle správního řádu jsou účastníky řízení v prvé řadě ti, o jejichž právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech má být v řízení rozhodováno (tzv. nepominutelní či hlavní účastníci); v řízení o žádosti je to žadatel a v řízení zahajovaném správním orgánem z úřední moci je to osoba, která zavdala příčinu zahájení řízení ve veřejném zájmu. Vedlejšími účastníky jsou pak ti, jejichž práva a právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny (např. majitelé sousedního pozemku při povolování stavby), ten, komu zvláštní právní předpis takové postavení přiznává (např. orgán památkové ochrany ve stavebním řízení), a konečně ten, kdo tvrdí, že může být rozhodnutím ve svých právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech přímo dotčen (např. sdružení k ochraně životního prostředí), a to až do doby, než se prokáže opak.

Procesní způsobilost (§ 29 SŘ)

Účastník řízení musí být způsobilý k tomu, aby mohl být účastníkem správního řízení - procesní způsobilost. U fyzické osoby je základním předpokladem této způsobilosti dosažení věku 18 let. Správní orgán však může dát příležitost vyjádřit se k věci nebo svůj názor i osobě, která nedosáhla plné svéprávnosti. Právnické osoby, jsou-li zapsané ve státem vedeném rejstříku (např. obchodním rejstříku), mají vždy procesní způsobilost a činí právní úkony prostřednictvím svého statutárního orgánu, popřípadě jím pověřené osoby.

Úkony účastníka řízení (§ 36 a násl. SŘ)

Úkony účastníků řízení (jejich aktivní účast v řízení) se posuzují podle obsahu nikoli podle jejich označení. Nejdůležitějším úkonem je podání (§ 37 SŘ), které vždy směřuje ke správnímu orgánu. Z podání musí být patrno, kdo je podává, ke kterému správnímu orgánu směřuje, které věci se týká a co se navrhuje, případně další náležitosti stanovené zákonem. Fyzická osoba musí v podání uvést své jméno a příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, případně jinou adresu na doručování a vždy musí podání podepsat. Právnická osoba uvede v podání svůj název nebo obchodní firmu, identifikační číslo osob nebo obdobný údaj a adresu sídla, popřípadě jinou adresu pro doručování.

Podání je nutno učinit písemně, ústně do protokolu nebo v elektronické podobě s uznávaným elektronickým podpisem. Také je lze učinit pomocí jiných technických prostředků (dálnopis, fax nebo elektronická pošta elektronického podpisu), avšak takové podání musí být do 5 dnů potvrzeno předepsaným způsobem. Podání se předává správnímu orgánu, který je věcně a místně příslušný, a je učiněno dnem, kdy tomuto orgánu došlo (předepsaným způsobem).

Zastoupení v řízení

V rozsahu, v jakém účastník nemá procesní způsobilost, musí být zastupován zákonným zástupcem (rodič nebo osvojitel, § 31 SŘ). Pokud zákonného zástupce nemá, nebo ten ho nemůže zastupovat, ustanoví mu správní orgán usnesením opatrovníka. Opatrovníkem správní orgán ustanoví toho, u koho je osoba, jíž se opatrovník ustanovuje, v péči, anebo jinou vhodnou osobu, která nemá osobní zájem na výsledku řízení.

Opatrovníka ustanovuje správní orgán také v jiných případech uvedených v zákoně, např. účastníkovi, kterému se nepodařilo oznámit zahájení řízení z moci úřední, dále právnické osobě, která nemá orgán způsobilý za ni jednat (např. po úmrtí jediného jednatele s.r.o.), též osobě neznámého pobytu (např. u rušení trvalého pobytu), nebo osobě, která není známa (např. u černé stavby) anebo osobě zvlášť těžce zdravotně postižené (§ 32 SŘ).

Účastník také může plnou mocí pověřit svého smluvního zástupce, aby jej v řízení zastupoval (§ 33 SŘ).

Práva a povinnosti účastníka řízení

Účastník řízení je oprávněn činit v řízení úkony, především má právo navrhovat důkazy a jiné návrhy (§ 36 odst. 1 SŘ), má právo na uvědomění o zahájení správního řízení, vyjádřit své stanovisko ke spisu a k návrhům ostatních účastníků a zejména před vydáním rozhodnutí ve věci mít možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí (§ 36 odst. 2 a odst. 3 SŘ). Aby je mohl řádně uplatnit, může nahlížet do spisu, pořídit z něj výpisy a kopie (§ 38 odst. 4 SŘ).

Účastník řízení má také povinnosti, mezi které patří např. dle § 37 odst. 3 SŘ odstranit vady podání (žádosti) dodržovat předepsané lhůty, předložit správním orgánem požadovanou listinu, dostavit se na předvolání a neztěžovat postup řízení. Účastník je povinen vždy prokázat svou totožnost (§ 36 odst. 5 SŘ).

Spis (§ 17 SŘ)

V řízení o každé věci správní orgán zakládá spis, který je označen spisovou značkou. Zde se ukládají zejména všechny podklady pro rozhodnutí ve věci (např. podání účastníků, svědecké výpovědi, listiny).

Doručování písemností (§ 20 a násl. SŘ)

Písemnost doručuje správní orgán, který ji vyhotovil, a to především, je-li to možné, do datové schránky. Není-li možné doručovat datovou zprávou, doručuje správní orgán buď sám, nebo prostřednictvím policejního orgánu a také prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (nejčastěji půjde o adresu trvalého pobytu). Do vlastních rukou se doručují písemnosti označené zákonem, zejména předvolání a rozhodnutí, jinak doporučeně nebo jen vhozením do schránky.

Písemnosti určené právnickým osobám se doručují nejčastěji na adresu sídla právnické osoby nebo její organizační složky. Osobám neznámého pobytu nebo sídla, osobám, kterým se nedaří písemnost doručit a v dalších zákonných případech se doručuje veřejnou vyhláškou. Patnáctý den po jejím vyvěšení se považuje za den doručení.

Nebyl-li adresát zastižen a písemnost nebylo možno doručit jinak, uloží se u správního orgánu, který ji vyhotovil nebo u provozovatele poštovních služeb a adresát se vyzve k vyzvednutí písemnosti do patnácti dnů. Výzva musí obsahovat poučení o právní fikci doručení, která nastává, jestliže si adresát písemnost nevyzvedl ve lhůtě desátým dnem od uložení, či pokud ji odmítl převzít, případně neposkytl součinnost potřebnou k řádnému doručení (odmítl prokázat totožnost) okamžikem pokusu o doručení.

Správní orgán je povinen přijímat od případných subjektů podněty k zahájení řízení a prověřovat jejich opodstatnění tak, aby pro vedení řízení existoval řádný titul a podmínky k jeho úspěšnému zakončení vydáním rozhodnutí.

Podnět k zahájení řízení (§ 42 SŘ)

Postup správního orgánu před zahájením řízení zahrnuje přijímání podnětů od fyzických nebo právnických osob, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední (zejména při zjištění protiprávního jednání či stavu). Pokud podatel podnětu (nejedná se o účastníka řízení) o to požádá, je správní orgán povinen sdělit mu ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy podnět obdržel, že řízení zahájil, nebo že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední, popřípadě že podnět postoupil příslušnému správnímu orgánu.

Vysvětlení (§ 137 SŘ)

Správní orgán po obdržení oznámení, jiného podnětu nebo na základě vlastních zjištění, která by mohla být důvodem k zahájení řízení z moci úřední, si opatří nezbytná vysvětlení. Povinnost podat vysvětlení má vedle podatele každá jiná osoba pod hrozbou uložení pořádkové pokuty až do 5.000 Kč.

Předběžná informace (§ 139 SŘ)

Podle ustanovení některých zákonů může každý požadovat od správního orgánu, který je příslušný vydat rozhodnutí, aby mu v písemné formě poskytl předběžnou informaci o tom, zda lze určitý záměr uskutečnit jen za předpokladu vydání rozhodnutí nebo podle jakých hledisek bude posuzovat žádost o vydání rozhodnutí, popř. za jakých předpokladů lze žádosti vyhovět.

Odložení věci (§ 43 SŘ)

Správní orgán nemusí zahájit správní řízení o žádosti a odloží věc v případě, že vůči němu byl učiněn úkon, který zjevně není žádostí (např. žádost o zaměstnání) nebo z něj nelze zjistit, kdo jej učinil (např. anonymní podání) a v případě, že bylo učiněno podání, k jehož vyřízení není kompetentní veřejná správa, ale jiný orgán státní moci. Nelze odložit anonymní podnět, jsou-li shledány důvody k zahájení řízení z úřední moci (např. o uložení pokuty).

Procesní lhůty a počítání času (§ 39 a násl. SŘ)

Procesní lhůty jsou určeny k provádění procesních úkonů správním orgánem a účastníky řízení. Po jejich uplynutí, jsou-li stanoveny zákonem, nemůže účastník řízení provést daný úkon, ledaže zákon takový výjimečný postup umožňuje. Lhůty jako pořádkové také určuje správní orgán usnesením a na žádost účastníka je může prodloužit. Pokud lhůtu nedodrží správní orgán, lze tento stav posuzovat jako jeho nečinnost.

Pro počítání lhůt platí určité zásady: do lhůty se nezapočítává rozhodující den pro její počátek (např. den doručení), konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím dne se stejným označením jako den, kdy došlo k události určující počátek lhůty, není-li v měsíci takový den, končí lhůta koncem měsíce a připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den.

Jestliže v poslední den lhůty bylo učiněno podání u věcně a místně příslušného správního orgánu, nebo bylo předáno poště anebo bylo učiněno poslední den lhůty podání u správního orgánu vyššího stupně, bylo učiněno včas.

Navrácení v předešlý stav (§ 41 SŘ)

Do patnácti dnů po odpadnutí objektivní překážky (např. nemoc) učinit úkon ve lhůtě, může účastník požádat o prominutí zmeškání lhůt, pokud k žádosti připojí úkon, který zmeškal, ne však později než uplyne 1 rok od posledního dne zmeškané lhůty.

Nečinnost (§ 80 SŘ)

Účastník řízení je chráněn proti nečinnosti správních orgánů při vyřizování věci. Nadřízený orgán, vůči příslušnému správnímu orgánu, využije svých pravomocí k tomu, aby věc účastníka byla včas a řádně rozhodnuta tak, že přikáže nečinnému správnímu orgánu, aby sjednal nápravu, nebo věc sám převezme a rozhodne, nebo pověří jiný správní orgán k řízení, anebo přiměřeně prodlouží zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí.

K nečinnosti dochází, jestliže prvoinstanční správní orgán nevydá rozhodnutí ve věci v zákonné lhůtě, nebo když nezahájí řízení ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o skutečnostech odůvodňujících zahájení řízení z moci úřední a byl k tomu příslušný. A konečně v případě, kdy je z okolností zjevné, že věcně a místně příslušný správní orgán nedodrží stanovenou lhůtu.

Správní řízení je zahájeno, pokud nastanou okolnosti, se kterými správní řád začátek řízení spojuje. Z tohoto pohledu rozlišujeme řízení o žádosti a řízení zahajované z úřední moci (§ 44 a násl. SŘ).

Řízení o žádosti (§ 45 SŘ)

Správní řízení o žádosti je zahájeno dnem, kdy je kompetentnímu správnímu orgánu doručena žádost – podání účastníka řízení, kterým navrhuje zahájit řízení s cílem (nejčastěji) vydání rozhodnutí, umožňujícího realizaci veřejného subjektivního práva účastníka řízení (např. stavební povolení).

Žádost musí mít obecné náležitosti podání a musí z ní být zřejmé čeho se žadatel domáhá nebo oč žádá. Žadatel je povinen označit ostatní účastníky řízení, pokud mu jsou známi. Do vydání rozhodnutí je žadatel oprávněn vzít žádost zcela nebo zčásti zpět, zpětvzetí pak vzít zpět již nelze. Jestliže žádost nemá předepsané náležitosti, může správní orgán pomoci žadateli nedostatky odstranit, nebo jej vyzve, aby je v přiměřené lhůtě odstranil sám (případně řízení zastaví – viz dále § 66).

Řízení z moci úřední (§ 46 a násl. SŘ)

Správní orgán je povinen zahájit řízení, pokud se dozví o skutečnostech, které zákon stanoví jako důvod pro zahájení řízení. O těchto skutečnostech se může dozvědět na základě podnětu fyzické nebo právnické osoby (viz výše § 42), vlastním zjištěním (nejčastěji při provádění kontroly), nebo na základě upozornění jiného správního orgánu. Řízení je zahájeno dnem, kdy správní orgán zahájení řízení oznámil účastníkovi, do jehož práv a povinností nebo právního postavení rozhodnutí zasáhne. Oznámení musí obsahovat označení správního orgánu, předmět řízení, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby. Správní orgán je povinen uvědomit o zahájení řízení všechny jemu známé účastníky. Pokud nelze účastníkovi oznámit zahájení řízení, správní orgán mu ustanoví opatrovníka a usnesení o jeho ustanovení se doručí veřejnou vyhláškou. Zahájit řízení musí správní orgán bezodkladně poté, co se dozví o důvodu zahájení.

Překážky správního řízení (§ 48 SŘ)

Pro správní řízení platí základní pravidlo: o téže věci nemůže být rozhodováno dvakrát. Jestliže je tedy u některého správního orgánu zahájeno řízení, nelze v téže věci zahájit řízení u jiného správního orgánu. Pokud správní orgán takovou skutečnost zjistí, musí věc odložit. Pokud se tak stane až po zahájení řízení, je povinen řízení zastavit. Rovněž nelze zahájit řízení ve věci, ve které již bylo pravomocně rozhodnuto.

Průběh správního řízení

Jelikož správní orgán při vedení řízení dbá zejména zásady rozhodovat v souladu se zákonem, stanoví správní řád v tomto smyslu předpoklady pro takové rozhodnutí. Každé rozhodnutí ve věci samé musí vycházet ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu případu/věci a toto zjištění musí být dokumentováno ve spisu.

Ústní jednání (§ 49 SŘ)

Jelikož správní řízení ovládá zásada jeho písemnosti, ústní jednání nařídí správní orgán pouze v případech, kdy to stanoví zákon, a jinak tehdy, jestliže je to nezbytné pro uplatnění práv účastníků řízení. Tyto k neveřejnému jednání přizve nejméně 5 dnů předem.

Podklady pro vydání rozhodnutí (§ 50 a násl. SŘ)

Podkladem pro vydání rozhodnutí rozumíme zejména důkaz, návrh účastníka, skutečnosti známé správnímu orgánu z jeho činnosti, podklad od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci a skutečnost obecně známou, k jejímuž potvrzení není třeba znalce (např. fyzikální zákonitost). Podklady pro rozhodnutí opatřuje vždy správní orgán. Pro urychlení řízení může správní orgán připustit, aby za něj podklady opatřil tento účastník, požádá-li o to. V řízení zahájeném z úřední moci je správní orgán povinen zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch účastníka, jemuž má být rozhodnutím uložena povinnost. Účastníci řízení jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení.

Protokol (§ 18 SŘ)

Protokol slouží jako jeden z důkazních prostředků pro zjištění materiální pravdy ve správním řízení, zejména při ústním jednání, ústním podání, výslechu svědka nebo znalce, provedení důkazu listinou a ohledání.

Důkaz listinou (§ 53 SŘ)

Častým a významným důkazem v řízení je listina, ze které lze zjistit skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci. Listiny lze rozdělit na veřejné listiny a ostatní (např. smlouvy). Za veřejné listiny označuje zákon listiny vydané soudy ČR nebo jinými státními orgány, listiny vydané orgány územních samosprávných celků v mezích jejich pravomoci, případně jiné listiny, označené zvláštními zákony jako veřejné. U těchto listin je dán předpoklad pravdivosti jejich obsahu, dokud není prokázán (soudně) opak. Pokud to umožňuje zákon, lze listinu nahradit čestným prohlášením účastníka (např. v oblasti sociálních práv).

Důkaz ohledáním (§ 54 SŘ)

Správní orgán pro účel dokazování může využít ohledání, kdy si vytvoří přímý poznatek o věci movité nebo nemovitosti. Vlastník nebo uživatel věci má povinnost předložit správnímu orgánu předmět ohledání nebo ohledání strpět. Správní orgán může k účasti na ohledání přizvat nestranné osoby k zajištění objektivity.

Důkaz svědeckou výpovědí (§ 55 SŘ)

Každý, kdo není účastníkem, je povinen vypovídat jako svědek bez ohledu na věk či dosaženou duševní vyspělost a jeho výpověď musí být doslovně zaprotokolována. Svědek pro účel objasnění skutečnosti, kterou zná, musí vypovídat pravdivě a nic nezamlčet. Svědek nesmí být vyslýchán o utajovaných skutečnostech, měl-li by porušit zákaz mlčenlivosti, pokud nebyl příslušným orgánem mlčenlivosti zproštěn. Svědek musí být poučen o povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčet a o právních následcích nepravdivé nebo neúplné výpovědi.

Důkaz znaleckým posudkem (§ 56 SŘ)

Jestliže rozhodnutí závisí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které úřední osoba nemá, a odborné posouzení nelze opatřit od jiného správního orgánu, ustanoví správní orgán znalce a uloží mu, aby ve lhůtě vypracoval písemný posudek a předložil jej v určené lhůtě. Znalce vybírá správní orgán ze seznamu znalců krajského soudu.

Odepření důkazu (§ 53, § 54 a § 55 SŘ)

Osoba, která má důkaz poskytnout (např. svědek, majitel ohledávané věci nebo držitel listiny) jej může odepřít v případě, že by jím způsobila sobě nebo osobě blízké nebezpečí stíhání pro trestný čin nebo správní delikt. Správní orgán musí před využitím důkazního prostředku poučit danou osobu o právu důkaz odepřít.

Předběžná otázka (§ 57 SŘ)

V případech, kdy vydání rozhodnutí závisí na řešení dosud nerozhodnuté otázky mimo věcnou příslušnost správního orgánu (např. ve stavebním řízení o otázkách památkové péče), je nutná součinnost správního orgánu v dané otázce kompetentního. Správní orgán může buď dát podnět k zahájení řízení před příslušným správním orgánem nebo v řízení o žádosti vyzvat účastníka nebo jinou osobu, aby podala žádost o zahájení řízení u toho orgánu. Rozhodnutím tohoto orgánu o předběžné otázce je správní orgán vázán. Pokud vyzvaná osoba žádost nepodala nebo příslušný orgán řízení nezahájil, může si správní orgán o otázce učinit úsudek sám. Nikdy však o tom zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt.

Správní řád vybavuje správní orgán pravomocí přijmout opatření, kterým se zajistí účel a průběh řízení a aby mohlo probíhat hospodárně a bez zbytečných průtahů (§ 58 SŘ).

Předvolání (§ 59 SŘ)

Předvolat lze osobu, pokud její účast v řízení je bezpodmínečně potřebná k provedení určitého procesního úkonu. Předvolání je nutno vyhotovit písemně a doručit do vlastních rukou zpravidla 5 kalendářních dnů předem. Předvolat lze např. účastníka řízení, svědka nebo znalce. V předvolání musí být uvedeno kdy, kam, v jaké věci, z jakých důvodů se má předvolaný dostavit a jaké jsou právní následky nedostavení se bez omluvy.

Předvedení (§ 60 SŘ)

Účastník řízení nebo svědek, který se bez omluvy nebo bez závažných důvodů na předvolání nedostaví a jeho osobní účast je nutná pro pokračování v řízení, může být předveden. Předvedení osob zajišťuje Policie České republiky nebo obecní policie, tato pouze na území obce své působnosti.

Vykázání z místa konání procesního úkonu (§ 63 SŘ)

Osobu, která ruší pořádek při ústním jednání nebo ohledání na místě či jiném úkonu nepřístojným chováním, může správní orgán po předchozím upozornění vykázat z místa, kde se úkon koná. Jestliže úkon není uskutečňován v úředních místnostech správního orgánu, nelze z místa úkonu vykázat osobu, která má vlastnické či užívací právo k prostoru, kde se úkon koná.

Pořádková pokuta (§ 62 SŘ)

Správní orgán může opakovaně uložit pořádkovou pokutu až do výše 50.000 Kč tomu, kdo v řízení závažně ztěžuje jeho postup tím, že:

• se bez omluvy nedostaví na předvolání ke správnímu orgánu,
• navzdory předchozímu napomenutí ruší pořádek,
• neuposlechne pokynu úřední osoby,
• učiní hrubě urážlivé podání.

Výše pořádkové pokuty nemůže být v hrubém nepoměru k závažnosti následku a k významu předmětu řízení a lze ji dodatečně snížit nebo prominout v závislosti na plnění procesních povinností danou osobou v dalším průběhu řízení.

Předběžné opatření (§ 61 SŘ)

Po zahájení řízení a ještě před jeho skončením může správní orgán nařídit z moci úřední nebo na návrh účastníka předběžné opatření, pokud je třeba prozatímně upravit poměry účastníků nebo je-li obava, že by bylo ohroženo provedení exekuce. Předběžným opatřením lze nařídit účastníkovi nebo jiné osobě, aby něco vykonali, něčeho se zdrželi nebo něco strpěli vůči jiné osobě (např. vůči majiteli sousedícího pozemku) nebo zajistit věc, která může sloužit jako důkazní prostředek nebo věc, která může být předmětem exekuce (např. střelná zbraň při zániku oprávnění k jejímu držení).

Správní orgán zruší předběžné opatření, až pomine důvod jeho vydání, jinak předběžné opatření pozbývá účinnosti dnem, kdy se rozhodnutí ve věci stalo vykonatelným nebo nabylo jiných právních účinků. Pokud předběžné opatření spočívá v zajištění věci, je osoba, která má věc u sebe, povinna ji vydat správnímu orgánu.

Přerušení a zastavení řízení (§ 64 – § 66 SŘ)

Správní řízení se vede v případech, kdy je nutno ve věci rozhodnout ať už v zájmu žadatele (řízení o žádosti) nebo v zájmu veřejném (řízení z úřední moci). Proto jen ve stanovených případech je možno řízení zastavit, aniž se tak stane. Přerušení řízení naopak slouží ke vzetí ohledu na okolnosti, které by jinak znemožnily správnímu orgánu rozhodnout bez průtahů.

Přerušení řízení (§ 64 – § 65 SŘ)

Správní orgán může řízení na dobu nezbytně nutnou přerušit a tehdy neběží lhůty k provádění procesních úkonů. Správní řád stanoví omezené důvody přerušení řízení, kterými jsou např. výzva k odstranění nedostatků žádosti, výzva k zaplacení správního poplatku, řízení o předběžné otázce a čekání na ustanovení opatrovníka procesně nezpůsobilému účastníkovi. V řízení o žádosti přeruší správní orgán řízení na návrh žadatele. V řízení z moci úřední může stejnému návrhu vyhovět výhradně z důležitých důvodů.

Zastavení řízení (§ 66 SŘ)

Správní orgán může řízení usnesením zastavit a ve věci samé nerozhodnout jen z důvodů jmenovitě uvedených v zákoně. Zejména proto, že žadatel vzal svou žádost zpět, žádost je právně nepřípustná, účastník neodstranil podstatné vady žádosti či nezaplatil správní poplatek ve stanovené lhůtě anebo žadatel zemřel či zanikl. Řízení zahájené z moci úřední lze zastavit, pokud se zjistí, že odpadl důvod k zahájení řízení (např. zanikla věc, které se řízení týká). Každé řízení se zastaví, pokud bylo dříve zahájeno řízení u jiného orgánu v téže věci.

Rozhodnutí správního orgánu ve správním řízení je projevem státní moci při uplatňování práv a povinností stanovených správním právem. Je to autoritativní výrok, který účastníci řízení musí respektovat, pokud je zákonný. Správní orgán v řízení rozhoduje jednak ve věci samé, tedy o důvodu a předmětu řízení současně, a jednak o postupu v procesu.

Usnesení (§ 76 SŘ)

Dojde-li k nutnosti učinit „krok“ potřebný k řádnému průběhu a skončení řízení, musí tak správní orgán učinit rozhodnutím, a to proto, aby tento krok mohl být, pokud to účastník navrhne, přezkoumán, je-li zákonný, či není-li vůči některému účastníku nepřípustný. Tato procesní rozhodnutí (např. o ustanovení znalce, o předběžném opatření, o přerušení nebo zastavení řízení) správní řád označuje jako usnesení.

Rozhodnutí ve věci

Z pohledu účelu správního řízení je zásadním rozhodnutím správního orgánu rozhodnutí ve věci, o níž je řízení vedeno. Rozhodnutí je cílem jak žádosti žadatele, tak řízení zahájeného z moci úřední, které však musí být opodstatněně zahájeno. Tímto rozhodnutím správní orgán zakládá, mění nebo ruší práva nebo povinnosti jmenovitě určené osoby (fyzické i právnické) nebo prohlašuje, že taková osoba práva anebo povinnosti má nebo nemá (§ 9 SŘ).

Forma a obsahové náležitosti rozhodnutí (§ 67 – § 76 SŘ)

Rozhodnutí se zásadně vyhotovuje písemně, výjimku musí stanovit zákon. Dalšími formálními náležitostmi jsou označení správního orgánu rozhodnutí vydávajícího, číslo jednací (spisová značka), datum vyhotovení, otisk kulatého úředního razítka a dále též jméno, příjmení, funkce nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby.

Obsahově se rozhodnutí člení na tři součásti: výrok, odůvodnění a poučení účastníků (o odvolání). Výroková část obsahuje řešení otázky, která je předmětem řízení, dále právní ustanovení, podle kterých bylo rozhodováno, a označení hlavních účastníků řízení. Je-li účastníkovi uložená povinnost, pak zde musí být i lhůta pro její splnění. Výroková část rozhodnutí může obsahovat více výroků a také výrok o nákladech řízení. Obsahem odůvodnění jsou důvody výroku, podklady jeho vydání (dle spisu), úvahy správního orgánu a jejich hodnocení pro účel výroku, výklad právních předpisů a vypořádání se s návrhy a námitkami účastníků. Odůvodnění vydaného rozhodnutí ve věci není třeba, jestliže se všem účastníkům v plném rozsahu vyhoví. Každé rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, pokud zákon nestanoví jinak, podléhá opravným prostředkům. Poučení účastníků proto obsahuje údaj o možnosti podat odvolání proti rozhodnutí. Poučení dále musí obsahovat lhůtu pro podání, informaci, který správní orgán o odvolání rozhoduje a u kterého správního orgánu se odvolání podává.

Příkaz (§ 150 SŘ)

Zvláštním druhem rozhodnutí je příkaz. Příkazní řízení je typem zkráceného řízení, ve kterém lze o povinnosti rozhodnut pouze na základě spisu (např. o provedené kontrole), považuje-li se skutkové zjištění za dostatečné, a uložit ji formou písemného příkazu. Příkaz lze vydat ve všech druzích řízení zahájených z moci úřední.

Součástí příkazu je poučení o možnosti proti němu podat odpor do 8 dnů ode dne jeho oznámení, který není nutno odůvodnit. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje dokazováním. Příkaz, proti kterému nebyl v zákonné lhůtě podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným. V řízení, kde je přítomen účastník, lze vydat příkaz k peněžitému plnění do 10.000 Kč nebo ke splnění povinnosti, kterou může účastník splnit na místě, jestliže účastník podpisem písemného prohlášení s uložením povinnosti souhlasí. Tím se stává příkaz pravomocný a vykonatelný (obdoba blokového řízení u přestupků).

Lhůty pro vydání rozhodnutí (§ 71 SŘ)

Vydáním rozhodnutí se rozumí předání stejnopisu k doručení účastníkům řízení, výjimečně ústní vyhlášení, pokud se účastníci se vzdali písemného doručení, a v případech stanovených zákonem vyvěšení veřejné vyhlášky u doručování veřejnou vyhláškou nebo poznamenání do spisu, jestliže se usnesení pouze poznamenává do spisu.

Pokud nelze vydat rozhodnutí bezodkladně, musí je správní orgán vydat do 30 dnů od zahájení řízení. Lhůta se prodlužuje až o 30 dnů, jestliže je třeba nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou, nebo jde-li o zvlášť složitý případ. K zákonné lhůtě se také připočítává doba nutná k provedení dožádání, zpracování znaleckého posudku nebo doručení do ciziny.

Platnost, právní moc a vykonatelnost rozhodnutí (§ 73 – § 76 SŘ)

Pokud kompetentní správní orgán rozhodnutí vydal v předepsané formě a předepsaným způsobem bylo oznámeno účastníkům řízení, je rozhodnutí platné, zavazuje i správní orgán a lze je změnit pouze předepsaným způsobem. Rozhodnutí, které bylo oznámeno (doručeno) podle zákona účastníkům řízení a proti kterému nelze podat odvolání, je v právní moci (nestanoví-li zákon jinak). Takové rozhodnutí je závazné pro účastníky a pro všechny správní orgány. Rozhodnutí je vykonatelné nabytím právní moci nebo pozdějším dnem, který je uveden ve výroku. Takové rozhodnutí může být vynuceno státní mocí. U rozhodnutí ukládajícího účastníkovi řízení splnění povinnosti nastává vykonatelnost nabytím právní moci a uplynutím lhůty pro dobrovolné splnění této povinnosti.

Náklady řízení (§ 79 SŘ)

Mezi náklady řízení patří zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, správní poplatky, ušlý výdělek účastníků a jejich zástupců, náklady důkazů (např. znalecký posudek), odměna za tlumočení a odměna za zastupování. Náklady nesou jednak účastníci řízení, jednak správní orgán, zásadně každý své. Účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti, uloží správní orgán povinnost nahradit státu náklady správního řízení paušální částkou.

Český právní řád k zabezpečení dvoustupňovosti řízení před kompetentními správními orgány stanoví příslušné řádné opravné prostředky, které slouží účastníkům řízení k domáhání se změny či zrušení rozhodnutí, které ještě nenabylo právní moci. Ve správním řízení tuto funkci plní zásadně odvolání. Zákonná lhůta k jeho podání je 15 dnů od doručení (oznámení) rozhodnutí, a to k rukám správního orgánu (§ 83 odst. 1 SŘ), který odvoláním napadlé rozhodnutí vydal. V případě chybějícího, neúplného nebo nesprávného poučení o odvolání je lze podat do 15 dnů ode dne doručení opravného usnesení, bylo-li vydáno, nejpozději však do 90 dnů ode dne oznámení rozhodnutí (§ 83 odst. 2 SŘ). Odvolání způsobuje, že napadené rozhodnutí nenabude právní moci ani vykonatelnosti (§ 85 odst. 1 SŘ).

Místo podání je takto stanoveno z důvodu zabezpečení zákonného postupu k vyřízení odvolání. Správní orgán, který rozhodnutí vydal, zašle stejnopis odvolání ostatním účastníkům řízení k vyjádření, případně doplní řízení a dále postupuje dvěma možnými způsoby: autoremedurou nebo předáním spisu nejblíže nadřízenému orgánu.

Autoremedura (§ 87 SŘ)

V zájmu zákonnosti, ale zejména zásad rychlosti a hospodárnosti řízení, pokud správní orgán, který ve věci rozhodl, dojde k závěru, že odvolání je opodstatněné, může své napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, pokud tím v plném rozsahu vyhoví odvolání.

Předání spisu (§ 88 SŘ)

Pokud se správní orgán s podaným odvoláním neztotožní, do 30 dnů od doručení odvolání předá spis se svým vyjádřením odvolacímu orgánu anebo spis předá, ve lhůtě zkrácené na 10 dnů, spolu s odůvodněným stanoviskem, že odvolání je opožděné nebo nepřípustné (např. odvolatel napadá pouze odůvodnění rozhodnutí, nikoli jeho výrok). Rozhodování o odvolání, s výjimkou autoremedury, zásadně přísluší nadřízenému orgánu.

Výkon rozhodnutí (exekuce) je nepovinná závěrečná fáze správního řízení v těch případech, kdy účastník, kterému pravomocné a vykonatelné rozhodnutí ukládá peněžitou nebo nepeněžitou povinnost, tuto povinnost ve stanovené lhůtě dobrovolně nesplní. Vynucení splnění povinnosti pak provádí obecní úřad, který rozhodnutí vydal, nebo na jeho požádání soud (soudní exekutor). V případě peněžitého plnění může též požádat o provedení exekuce místně příslušný orgán správy daní (§ 103 a násl. SŘ).

Peněžitá exekuce (§ 106 SŘ)

Exekuce plnění peněžité povinnosti se řídí výhradně ustanoveními daňového řádu (zákon č. 280/2009 Sb.).

Nepeněžitá exekuce (§ 107 a násl. SŘ)

Exekuce k vymožení nepeněžité povinnosti se řídí povahou uložené povinnosti. Lze ji nařídit a provést těmito způsoby:

• náhradním výkonem v případě zastupitelných plnění (např. odstranění nepovolené stavby),
• přímým vynucením v případě nezastupitelných plnění, zejména vyklizením, odebráním movité věci a předvedením, nebo
• ukládáním donucovacích pokut.

Správní řád se člení na šest věcných částí. Část první obsahuje úvodní ustanovení, která vymezují předmět úpravy a základní zásady činnosti správních orgánů. Část druhá obsahuje obecná ustanovení o správním řízení, jako je příslušnost správních orgánů a jejich úkony, účastníky řízení, jejich zastupování a úkony, počítání času, postup před zahájením řízení, průběh řízení prvního stupně, řádné a mimořádné opravné prostředky a vykonávací řízení. Třetí část obsahuje doplnění vymezení věcné a funkční příslušnosti, řešení sporů o příslušnost, vymezení dotčených orgánů, předběžné úkony, některé zvláštní způsoby řízení a rozhodnutí a doplnění ustanovení o přezkoumávání rozhodnutí. Čtvrtá část upravuje postup správních orgánů při vydávání vyjádření, osvědčení a sdělení, tedy při vydávání písemných materiálů, které nemají charakter rozhodnutí. Pátá část upravuje veřejnoprávní smlouvy, jejich náležitosti a postup při jejich uzavírání. Šestá část upravuje tzv. opatření obecné povahy, tedy to, co teorie správního práva označuje za organizační úkon. Poslední dvě části, sedmá a osmá, obsahují ustanovení společná, přechodná a závěrečná a stanoví účinnost zákona.

Základními zásadami činnosti správních orgánů jsou principy, kterými se řídí celé správní řízení a veškerá činnost správního orgánu. Najdeme je v úvodních ustanoveních správního řádu (§ 2 – § 8) pod názvem „základní pravidla řízení“ nebo jsou obsaženy v jeho dalších ustanoveních, popř. z nich vyplývají. Mezi nejvýznamnější patří:

• zásada zákonnosti, správní orgány jsou povinny postupovat v souladu se zákony a jinými právními předpisy
• zásada materiální pravdy, správní orgány mají povinnost zjistit všechny skutečnosti, které mají význam pro vydání správního rozhodnutí tak, aby byl zjištěn stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu potřebném pro soulad rozhodnutí se zákonem
• zásada aktivní účasti účastníků v řízení (slyšení účastníků), účastníkům musí být dána možnost uplatnit jejich práva a vyjádřit se k postupu řízení
• zásada hospodárného a rychlého projednávání a rozhodování, správní orgány mají povinnost zabezpečit rychlý a hospodárný průběh řízení bez průtahů, odpovědně a svědomitě
• zásada dvojstupňovosti řízení, účastník má právní nárok na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tzv. odvolacím orgánem (orgánem druhého stupně)
• zásada legitimního očekávání, aby při skutkově shodných nebo obdobných případech nebylo rozhodováno rozdílně.

Subjekty správního řízení jsou jednak kompetentní správní orgány a jednak účastníci řízení. Jsou navzájem v postavení podřízenosti, a to proto, že správní orgán v řízení vystupuje jako nositel autority státu a jeho rozhodnutí je pro účastníky řízení zavazující.

Příslušnost správních orgánů ve správním řízení

Výkon veřejné správy je činnost svěřená jednotlivým správním orgánům podle jejich věcné a místní příslušnosti. Věcná příslušnost (§ 10 SŘ) určuje, který druh správního orgánu a jakého stupně je příslušný provést správní řízení a vydat rozhodnutí ve věci. Je určena jednotlivými zákony upravujícími danou oblast veřejné správy (např. stavební zákon, zákon o matrikách, jménu a příjmení atd.) Místní příslušnost (§ 11 SŘ) vyjadřuje, který z věcně příslušných správních orgánů je konkrétně povolán k tomu, aby se věcí zabýval. Místní příslušnost rozlišujeme podle toho, zda jde o řízení týkající se činnosti účastníka řízení, v tom případě je místní příslušnost určená místem této činnosti. V řízeních týkajících se nemovitosti místem, kde se tato nachází. V řízeních týkajících se podnikatelské činnosti účastníka řízení, který je fyzickou osobou, místem jeho podnikání. V ostatních řízeních týkajících se fyzické osoby místem jejího trvalého pobytu. V řízeních týkajících se právnické osoby místem jejího sídla nebo místem sídla její organizační složky.

Postoupení věci (§ 12 SŘ)

Správní orgán, který není věcně nebo místně příslušný, musí bezodkladně postoupit doručené podání (žádost) příslušnému orgánu a současně o tom uvědomit podatele (žadatele).

Dožádání (§ 13 SŘ)

Příslušný správní orgán může dožádat usnesením podřízený nebo nadřízený správní orgán nebo jiný věcně příslušný správní orgán o provedení úkonu, který by sám mohl provést jen s obtížemi nebo s neúčelně vynaloženými náklady anebo který by nemohl provést vůbec.

Podjatost úředníka (§ 14 SŘ)

Úřední osoba pověřená rozhodováním ve věci, která je předmětem řízení, musí být nezaujatá, aby vydané rozhodnutí bylo objektivní. Lze-li o ní důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci (např. je majitelem sousedního pozemku) nebo k účastníkům či zástupcům řízení (např. jsou-li k ní osobou blízkou) zájem na výsledku řízení, je vyloučena z celého řízení. Stejné platí pro úřední osobu, která se řízení v téže věci účastnila v jiném stupni řízení.

Účastník řízení (§ 27 a násl. SŘ)

Podle správního řádu jsou účastníky řízení v prvé řadě ti, o jejichž právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech má být v řízení rozhodováno (tzv. nepominutelní či hlavní účastníci); v řízení o žádosti je to žadatel a v řízení zahajovaném správním orgánem z úřední moci je to osoba, která zavdala příčinu zahájení řízení ve veřejném zájmu. Vedlejšími účastníky jsou pak ti, jejichž práva a právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny (např. majitelé sousedního pozemku při povolování stavby), ten, komu zvláštní právní předpis takové postavení přiznává (např. orgán památkové ochrany ve stavebním řízení), a konečně ten, kdo tvrdí, že může být rozhodnutím ve svých právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech přímo dotčen (např. sdružení k ochraně životního prostředí), a to až do doby, než se prokáže opak.

Procesní způsobilost (§ 29 SŘ)

Účastník řízení musí být způsobilý k tomu, aby mohl být účastníkem správního řízení - procesní způsobilost. U fyzické osoby je základním předpokladem této způsobilosti dosažení věku 18 let. Správní orgán však může dát příležitost vyjádřit se k věci nebo svůj názor i osobě, která nedosáhla plné svéprávnosti. Právnické osoby, jsou-li zapsané ve státem vedeném rejstříku (např. obchodním rejstříku), mají vždy procesní způsobilost a činí právní úkony prostřednictvím svého statutárního orgánu, popřípadě jím pověřené osoby.

Úkony účastníka řízení (§ 36 a násl. SŘ)

Úkony účastníků řízení (jejich aktivní účast v řízení) se posuzují podle obsahu nikoli podle jejich označení. Nejdůležitějším úkonem je podání (§ 37 SŘ), které vždy směřuje ke správnímu orgánu. Z podání musí být patrno, kdo je podává, ke kterému správnímu orgánu směřuje, které věci se týká a co se navrhuje, případně další náležitosti stanovené zákonem. Fyzická osoba musí v podání uvést své jméno a příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, případně jinou adresu na doručování a vždy musí podání podepsat. Právnická osoba uvede v podání svůj název nebo obchodní firmu, identifikační číslo osob nebo obdobný údaj a adresu sídla, popřípadě jinou adresu pro doručování.

Podání je nutno učinit písemně, ústně do protokolu nebo v elektronické podobě s uznávaným elektronickým podpisem. Také je lze učinit pomocí jiných technických prostředků (dálnopis, fax nebo elektronická pošta elektronického podpisu), avšak takové podání musí být do 5 dnů potvrzeno předepsaným způsobem. Podání se předává správnímu orgánu, který je věcně a místně příslušný, a je učiněno dnem, kdy tomuto orgánu došlo (předepsaným způsobem).

Zastoupení v řízení

V rozsahu, v jakém účastník nemá procesní způsobilost, musí být zastupován zákonným zástupcem (rodič nebo osvojitel, § 31 SŘ). Pokud zákonného zástupce nemá, nebo ten ho nemůže zastupovat, ustanoví mu správní orgán usnesením opatrovníka. Opatrovníkem správní orgán ustanoví toho, u koho je osoba, jíž se opatrovník ustanovuje, v péči, anebo jinou vhodnou osobu, která nemá osobní zájem na výsledku řízení.

Opatrovníka ustanovuje správní orgán také v jiných případech uvedených v zákoně, např. účastníkovi, kterému se nepodařilo oznámit zahájení řízení z moci úřední, dále právnické osobě, která nemá orgán způsobilý za ni jednat (např. po úmrtí jediného jednatele s.r.o.), též osobě neznámého pobytu (např. u rušení trvalého pobytu), nebo osobě, která není známa (např. u černé stavby) anebo osobě zvlášť těžce zdravotně postižené (§ 32 SŘ).

Účastník také může plnou mocí pověřit svého smluvního zástupce, aby jej v řízení zastupoval (§ 33 SŘ).

Práva a povinnosti účastníka řízení

Účastník řízení je oprávněn činit v řízení úkony, především má právo navrhovat důkazy a jiné návrhy (§ 36 odst. 1 SŘ), má právo na uvědomění o zahájení správního řízení, vyjádřit své stanovisko ke spisu a k návrhům ostatních účastníků a zejména před vydáním rozhodnutí ve věci mít možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí (§ 36 odst. 2 a odst. 3 SŘ). Aby je mohl řádně uplatnit, může nahlížet do spisu, pořídit z něj výpisy a kopie (§ 38 odst. 4 SŘ).

Účastník řízení má také povinnosti, mezi které patří např. dle § 37 odst. 3 SŘ odstranit vady podání (žádosti) dodržovat předepsané lhůty, předložit správním orgánem požadovanou listinu, dostavit se na předvolání a neztěžovat postup řízení. Účastník je povinen vždy prokázat svou totožnost (§ 36 odst. 5 SŘ).

Spis (§ 17 SŘ)

V řízení o každé věci správní orgán zakládá spis, který je označen spisovou značkou. Zde se ukládají zejména všechny podklady pro rozhodnutí ve věci (např. podání účastníků, svědecké výpovědi, listiny).

Doručování písemností (§ 20 a násl. SŘ)

Písemnost doručuje správní orgán, který ji vyhotovil, a to především, je-li to možné, do datové schránky. Není-li možné doručovat datovou zprávou, doručuje správní orgán buď sám, nebo prostřednictvím policejního orgánu a také prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (nejčastěji půjde o adresu trvalého pobytu). Do vlastních rukou se doručují písemnosti označené zákonem, zejména předvolání a rozhodnutí, jinak doporučeně nebo jen vhozením do schránky.

Písemnosti určené právnickým osobám se doručují nejčastěji na adresu sídla právnické osoby nebo její organizační složky. Osobám neznámého pobytu nebo sídla, osobám, kterým se nedaří písemnost doručit a v dalších zákonných případech se doručuje veřejnou vyhláškou. Patnáctý den po jejím vyvěšení se považuje za den doručení.

Nebyl-li adresát zastižen a písemnost nebylo možno doručit jinak, uloží se u správního orgánu, který ji vyhotovil nebo u provozovatele poštovních služeb a adresát se vyzve k vyzvednutí písemnosti do patnácti dnů. Výzva musí obsahovat poučení o právní fikci doručení, která nastává, jestliže si adresát písemnost nevyzvedl ve lhůtě desátým dnem od uložení, či pokud ji odmítl převzít, případně neposkytl součinnost potřebnou k řádnému doručení (odmítl prokázat totožnost) okamžikem pokusu o doručení.

Správní orgán je povinen přijímat od případných subjektů podněty k zahájení řízení a prověřovat jejich opodstatnění tak, aby pro vedení řízení existoval řádný titul a podmínky k jeho úspěšnému zakončení vydáním rozhodnutí.

Podnět k zahájení řízení (§ 42 SŘ)

Postup správního orgánu před zahájením řízení zahrnuje přijímání podnětů od fyzických nebo právnických osob, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední (zejména při zjištění protiprávního jednání či stavu). Pokud podatel podnětu (nejedná se o účastníka řízení) o to požádá, je správní orgán povinen sdělit mu ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy podnět obdržel, že řízení zahájil, nebo že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední, popřípadě že podnět postoupil příslušnému správnímu orgánu.

Vysvětlení (§ 137 SŘ)

Správní orgán po obdržení oznámení, jiného podnětu nebo na základě vlastních zjištění, která by mohla být důvodem k zahájení řízení z moci úřední, si opatří nezbytná vysvětlení. Povinnost podat vysvětlení má vedle podatele každá jiná osoba pod hrozbou uložení pořádkové pokuty až do 5.000 Kč.

Předběžná informace (§ 139 SŘ)

Podle ustanovení některých zákonů může každý požadovat od správního orgánu, který je příslušný vydat rozhodnutí, aby mu v písemné formě poskytl předběžnou informaci o tom, zda lze určitý záměr uskutečnit jen za předpokladu vydání rozhodnutí nebo podle jakých hledisek bude posuzovat žádost o vydání rozhodnutí, popř. za jakých předpokladů lze žádosti vyhovět.

Odložení věci (§ 43 SŘ)

Správní orgán nemusí zahájit správní řízení o žádosti a odloží věc v případě, že vůči němu byl učiněn úkon, který zjevně není žádostí (např. žádost o zaměstnání) nebo z něj nelze zjistit, kdo jej učinil (např. anonymní podání) a v případě, že bylo učiněno podání, k jehož vyřízení není kompetentní veřejná správa, ale jiný orgán státní moci. Nelze odložit anonymní podnět, jsou-li shledány důvody k zahájení řízení z úřední moci (např. o uložení pokuty).

Procesní lhůty a počítání času (§ 39 a násl. SŘ)

Procesní lhůty jsou určeny k provádění procesních úkonů správním orgánem a účastníky řízení. Po jejich uplynutí, jsou-li stanoveny zákonem, nemůže účastník řízení provést daný úkon, ledaže zákon takový výjimečný postup umožňuje. Lhůty jako pořádkové také určuje správní orgán usnesením a na žádost účastníka je může prodloužit. Pokud lhůtu nedodrží správní orgán, lze tento stav posuzovat jako jeho nečinnost.

Pro počítání lhůt platí určité zásady: do lhůty se nezapočítává rozhodující den pro její počátek (např. den doručení), konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím dne se stejným označením jako den, kdy došlo k události určující počátek lhůty, není-li v měsíci takový den, končí lhůta koncem měsíce a připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den.

Jestliže v poslední den lhůty bylo učiněno podání u věcně a místně příslušného správního orgánu, nebo bylo předáno poště anebo bylo učiněno poslední den lhůty podání u správního orgánu vyššího stupně, bylo učiněno včas.

Navrácení v předešlý stav (§ 41 SŘ)

Do patnácti dnů po odpadnutí objektivní překážky (např. nemoc) učinit úkon ve lhůtě, může účastník požádat o prominutí zmeškání lhůt, pokud k žádosti připojí úkon, který zmeškal, ne však později než uplyne 1 rok od posledního dne zmeškané lhůty.

Nečinnost (§ 80 SŘ)

Účastník řízení je chráněn proti nečinnosti správních orgánů při vyřizování věci. Nadřízený orgán, vůči příslušnému správnímu orgánu, využije svých pravomocí k tomu, aby věc účastníka byla včas a řádně rozhodnuta tak, že přikáže nečinnému správnímu orgánu, aby sjednal nápravu, nebo věc sám převezme a rozhodne, nebo pověří jiný správní orgán k řízení, anebo přiměřeně prodlouží zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí.

K nečinnosti dochází, jestliže prvoinstanční správní orgán nevydá rozhodnutí ve věci v zákonné lhůtě, nebo když nezahájí řízení ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o skutečnostech odůvodňujících zahájení řízení z moci úřední a byl k tomu příslušný. A konečně v případě, kdy je z okolností zjevné, že věcně a místně příslušný správní orgán nedodrží stanovenou lhůtu.

Správní řízení je zahájeno, pokud nastanou okolnosti, se kterými správní řád začátek řízení spojuje. Z tohoto pohledu rozlišujeme řízení o žádosti a řízení zahajované z úřední moci (§ 44 a násl. SŘ).

Řízení o žádosti (§ 45 SŘ)

Správní řízení o žádosti je zahájeno dnem, kdy je kompetentnímu správnímu orgánu doručena žádost – podání účastníka řízení, kterým navrhuje zahájit řízení s cílem (nejčastěji) vydání rozhodnutí, umožňujícího realizaci veřejného subjektivního práva účastníka řízení (např. stavební povolení).

Žádost musí mít obecné náležitosti podání a musí z ní být zřejmé čeho se žadatel domáhá nebo oč žádá. Žadatel je povinen označit ostatní účastníky řízení, pokud mu jsou známi. Do vydání rozhodnutí je žadatel oprávněn vzít žádost zcela nebo zčásti zpět, zpětvzetí pak vzít zpět již nelze. Jestliže žádost nemá předepsané náležitosti, může správní orgán pomoci žadateli nedostatky odstranit, nebo jej vyzve, aby je v přiměřené lhůtě odstranil sám (případně řízení zastaví – viz dále § 66).

Řízení z moci úřední (§ 46 a násl. SŘ)

Správní orgán je povinen zahájit řízení, pokud se dozví o skutečnostech, které zákon stanoví jako důvod pro zahájení řízení. O těchto skutečnostech se může dozvědět na základě podnětu fyzické nebo právnické osoby (viz výše § 42), vlastním zjištěním (nejčastěji při provádění kontroly), nebo na základě upozornění jiného správního orgánu. Řízení je zahájeno dnem, kdy správní orgán zahájení řízení oznámil účastníkovi, do jehož práv a povinností nebo právního postavení rozhodnutí zasáhne. Oznámení musí obsahovat označení správního orgánu, předmět řízení, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby. Správní orgán je povinen uvědomit o zahájení řízení všechny jemu známé účastníky. Pokud nelze účastníkovi oznámit zahájení řízení, správní orgán mu ustanoví opatrovníka a usnesení o jeho ustanovení se doručí veřejnou vyhláškou. Zahájit řízení musí správní orgán bezodkladně poté, co se dozví o důvodu zahájení.

Překážky správního řízení (§ 48 SŘ)

Pro správní řízení platí základní pravidlo: o téže věci nemůže být rozhodováno dvakrát. Jestliže je tedy u některého správního orgánu zahájeno řízení, nelze v téže věci zahájit řízení u jiného správního orgánu. Pokud správní orgán takovou skutečnost zjistí, musí věc odložit. Pokud se tak stane až po zahájení řízení, je povinen řízení zastavit. Rovněž nelze zahájit řízení ve věci, ve které již bylo pravomocně rozhodnuto.

Průběh správního řízení

Jelikož správní orgán při vedení řízení dbá zejména zásady rozhodovat v souladu se zákonem, stanoví správní řád v tomto smyslu předpoklady pro takové rozhodnutí. Každé rozhodnutí ve věci samé musí vycházet ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu případu/věci a toto zjištění musí být dokumentováno ve spisu.

Ústní jednání (§ 49 SŘ)

Jelikož správní řízení ovládá zásada jeho písemnosti, ústní jednání nařídí správní orgán pouze v případech, kdy to stanoví zákon, a jinak tehdy, jestliže je to nezbytné pro uplatnění práv účastníků řízení. Tyto k neveřejnému jednání přizve nejméně 5 dnů předem.

Podklady pro vydání rozhodnutí (§ 50 a násl. SŘ)

Podkladem pro vydání rozhodnutí rozumíme zejména důkaz, návrh účastníka, skutečnosti známé správnímu orgánu z jeho činnosti, podklad od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci a skutečnost obecně známou, k jejímuž potvrzení není třeba znalce (např. fyzikální zákonitost). Podklady pro rozhodnutí opatřuje vždy správní orgán. Pro urychlení řízení může správní orgán připustit, aby za něj podklady opatřil tento účastník, požádá-li o to. V řízení zahájeném z úřední moci je správní orgán povinen zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch účastníka, jemuž má být rozhodnutím uložena povinnost. Účastníci řízení jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení.

Protokol (§ 18 SŘ)

Protokol slouží jako jeden z důkazních prostředků pro zjištění materiální pravdy ve správním řízení, zejména při ústním jednání, ústním podání, výslechu svědka nebo znalce, provedení důkazu listinou a ohledání.

Důkaz listinou (§ 53 SŘ)

Častým a významným důkazem v řízení je listina, ze které lze zjistit skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci. Listiny lze rozdělit na veřejné listiny a ostatní (např. smlouvy). Za veřejné listiny označuje zákon listiny vydané soudy ČR nebo jinými státními orgány, listiny vydané orgány územních samosprávných celků v mezích jejich pravomoci, případně jiné listiny, označené zvláštními zákony jako veřejné. U těchto listin je dán předpoklad pravdivosti jejich obsahu, dokud není prokázán (soudně) opak. Pokud to umožňuje zákon, lze listinu nahradit čestným prohlášením účastníka (např. v oblasti sociálních práv).

Důkaz ohledáním (§ 54 SŘ)

Správní orgán pro účel dokazování může využít ohledání, kdy si vytvoří přímý poznatek o věci movité nebo nemovitosti. Vlastník nebo uživatel věci má povinnost předložit správnímu orgánu předmět ohledání nebo ohledání strpět. Správní orgán může k účasti na ohledání přizvat nestranné osoby k zajištění objektivity.

Důkaz svědeckou výpovědí (§ 55 SŘ)

Každý, kdo není účastníkem, je povinen vypovídat jako svědek bez ohledu na věk či dosaženou duševní vyspělost a jeho výpověď musí být doslovně zaprotokolována. Svědek pro účel objasnění skutečnosti, kterou zná, musí vypovídat pravdivě a nic nezamlčet. Svědek nesmí být vyslýchán o utajovaných skutečnostech, měl-li by porušit zákaz mlčenlivosti, pokud nebyl příslušným orgánem mlčenlivosti zproštěn. Svědek musí být poučen o povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčet a o právních následcích nepravdivé nebo neúplné výpovědi.

Důkaz znaleckým posudkem (§ 56 SŘ)

Jestliže rozhodnutí závisí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které úřední osoba nemá, a odborné posouzení nelze opatřit od jiného správního orgánu, ustanoví správní orgán znalce a uloží mu, aby ve lhůtě vypracoval písemný posudek a předložil jej v určené lhůtě. Znalce vybírá správní orgán ze seznamu znalců krajského soudu.

Odepření důkazu (§ 53, § 54 a § 55 SŘ)

Osoba, která má důkaz poskytnout (např. svědek, majitel ohledávané věci nebo držitel listiny) jej může odepřít v případě, že by jím způsobila sobě nebo osobě blízké nebezpečí stíhání pro trestný čin nebo správní delikt. Správní orgán musí před využitím důkazního prostředku poučit danou osobu o právu důkaz odepřít.

Předběžná otázka (§ 57 SŘ)

V případech, kdy vydání rozhodnutí závisí na řešení dosud nerozhodnuté otázky mimo věcnou příslušnost správního orgánu (např. ve stavebním řízení o otázkách památkové péče), je nutná součinnost správního orgánu v dané otázce kompetentního. Správní orgán může buď dát podnět k zahájení řízení před příslušným správním orgánem nebo v řízení o žádosti vyzvat účastníka nebo jinou osobu, aby podala žádost o zahájení řízení u toho orgánu. Rozhodnutím tohoto orgánu o předběžné otázce je správní orgán vázán. Pokud vyzvaná osoba žádost nepodala nebo příslušný orgán řízení nezahájil, může si správní orgán o otázce učinit úsudek sám. Nikdy však o tom zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt.

Správní řád vybavuje správní orgán pravomocí přijmout opatření, kterým se zajistí účel a průběh řízení a aby mohlo probíhat hospodárně a bez zbytečných průtahů (§ 58 SŘ).

Předvolání (§ 59 SŘ)

Předvolat lze osobu, pokud její účast v řízení je bezpodmínečně potřebná k provedení určitého procesního úkonu. Předvolání je nutno vyhotovit písemně a doručit do vlastních rukou zpravidla 5 kalendářních dnů předem. Předvolat lze např. účastníka řízení, svědka nebo znalce. V předvolání musí být uvedeno kdy, kam, v jaké věci, z jakých důvodů se má předvolaný dostavit a jaké jsou právní následky nedostavení se bez omluvy.

Předvedení (§ 60 SŘ)

Účastník řízení nebo svědek, který se bez omluvy nebo bez závažných důvodů na předvolání nedostaví a jeho osobní účast je nutná pro pokračování v řízení, může být předveden. Předvedení osob zajišťuje Policie České republiky nebo obecní policie, tato pouze na území obce své působnosti.

Vykázání z místa konání procesního úkonu (§ 63 SŘ)

Osobu, která ruší pořádek při ústním jednání nebo ohledání na místě či jiném úkonu nepřístojným chováním, může správní orgán po předchozím upozornění vykázat z místa, kde se úkon koná. Jestliže úkon není uskutečňován v úředních místnostech správního orgánu, nelze z místa úkonu vykázat osobu, která má vlastnické či užívací právo k prostoru, kde se úkon koná.

Pořádková pokuta (§ 62 SŘ)

Správní orgán může opakovaně uložit pořádkovou pokutu až do výše 50.000 Kč tomu, kdo v řízení závažně ztěžuje jeho postup tím, že:

• se bez omluvy nedostaví na předvolání ke správnímu orgánu,
• navzdory předchozímu napomenutí ruší pořádek,
• neuposlechne pokynu úřední osoby,
• učiní hrubě urážlivé podání.

Výše pořádkové pokuty nemůže být v hrubém nepoměru k závažnosti následku a k významu předmětu řízení a lze ji dodatečně snížit nebo prominout v závislosti na plnění procesních povinností danou osobou v dalším průběhu řízení.

Předběžné opatření (§ 61 SŘ)

Po zahájení řízení a ještě před jeho skončením může správní orgán nařídit z moci úřední nebo na návrh účastníka předběžné opatření, pokud je třeba prozatímně upravit poměry účastníků nebo je-li obava, že by bylo ohroženo provedení exekuce. Předběžným opatřením lze nařídit účastníkovi nebo jiné osobě, aby něco vykonali, něčeho se zdrželi nebo něco strpěli vůči jiné osobě (např. vůči majiteli sousedícího pozemku) nebo zajistit věc, která může sloužit jako důkazní prostředek nebo věc, která může být předmětem exekuce (např. střelná zbraň při zániku oprávnění k jejímu držení).

Správní orgán zruší předběžné opatření, až pomine důvod jeho vydání, jinak předběžné opatření pozbývá účinnosti dnem, kdy se rozhodnutí ve věci stalo vykonatelným nebo nabylo jiných právních účinků. Pokud předběžné opatření spočívá v zajištění věci, je osoba, která má věc u sebe, povinna ji vydat správnímu orgánu.

Přerušení a zastavení řízení (§ 64 – § 66 SŘ)

Správní řízení se vede v případech, kdy je nutno ve věci rozhodnout ať už v zájmu žadatele (řízení o žádosti) nebo v zájmu veřejném (řízení z úřední moci). Proto jen ve stanovených případech je možno řízení zastavit, aniž se tak stane. Přerušení řízení naopak slouží ke vzetí ohledu na okolnosti, které by jinak znemožnily správnímu orgánu rozhodnout bez průtahů.

Přerušení řízení (§ 64 – § 65 SŘ)

Správní orgán může řízení na dobu nezbytně nutnou přerušit a tehdy neběží lhůty k provádění procesních úkonů. Správní řád stanoví omezené důvody přerušení řízení, kterými jsou např. výzva k odstranění nedostatků žádosti, výzva k zaplacení správního poplatku, řízení o předběžné otázce a čekání na ustanovení opatrovníka procesně nezpůsobilému účastníkovi. V řízení o žádosti přeruší správní orgán řízení na návrh žadatele. V řízení z moci úřední může stejnému návrhu vyhovět výhradně z důležitých důvodů.

Zastavení řízení (§ 66 SŘ)

Správní orgán může řízení usnesením zastavit a ve věci samé nerozhodnout jen z důvodů jmenovitě uvedených v zákoně. Zejména proto, že žadatel vzal svou žádost zpět, žádost je právně nepřípustná, účastník neodstranil podstatné vady žádosti či nezaplatil správní poplatek ve stanovené lhůtě anebo žadatel zemřel či zanikl. Řízení zahájené z moci úřední lze zastavit, pokud se zjistí, že odpadl důvod k zahájení řízení (např. zanikla věc, které se řízení týká). Každé řízení se zastaví, pokud bylo dříve zahájeno řízení u jiného orgánu v téže věci.

Rozhodnutí správního orgánu ve správním řízení je projevem státní moci při uplatňování práv a povinností stanovených správním právem. Je to autoritativní výrok, který účastníci řízení musí respektovat, pokud je zákonný. Správní orgán v řízení rozhoduje jednak ve věci samé, tedy o důvodu a předmětu řízení současně, a jednak o postupu v procesu.

Usnesení (§ 76 SŘ)

Dojde-li k nutnosti učinit „krok“ potřebný k řádnému průběhu a skončení řízení, musí tak správní orgán učinit rozhodnutím, a to proto, aby tento krok mohl být, pokud to účastník navrhne, přezkoumán, je-li zákonný, či není-li vůči některému účastníku nepřípustný. Tato procesní rozhodnutí (např. o ustanovení znalce, o předběžném opatření, o přerušení nebo zastavení řízení) správní řád označuje jako usnesení.

Rozhodnutí ve věci

Z pohledu účelu správního řízení je zásadním rozhodnutím správního orgánu rozhodnutí ve věci, o níž je řízení vedeno. Rozhodnutí je cílem jak žádosti žadatele, tak řízení zahájeného z moci úřední, které však musí být opodstatněně zahájeno. Tímto rozhodnutím správní orgán zakládá, mění nebo ruší práva nebo povinnosti jmenovitě určené osoby (fyzické i právnické) nebo prohlašuje, že taková osoba práva anebo povinnosti má nebo nemá (§ 9 SŘ).

Forma a obsahové náležitosti rozhodnutí (§ 67 – § 76 SŘ)

Rozhodnutí se zásadně vyhotovuje písemně, výjimku musí stanovit zákon. Dalšími formálními náležitostmi jsou označení správního orgánu rozhodnutí vydávajícího, číslo jednací (spisová značka), datum vyhotovení, otisk kulatého úředního razítka a dále též jméno, příjmení, funkce nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby.

Obsahově se rozhodnutí člení na tři součásti: výrok, odůvodnění a poučení účastníků (o odvolání). Výroková část obsahuje řešení otázky, která je předmětem řízení, dále právní ustanovení, podle kterých bylo rozhodováno, a označení hlavních účastníků řízení. Je-li účastníkovi uložená povinnost, pak zde musí být i lhůta pro její splnění. Výroková část rozhodnutí může obsahovat více výroků a také výrok o nákladech řízení. Obsahem odůvodnění jsou důvody výroku, podklady jeho vydání (dle spisu), úvahy správního orgánu a jejich hodnocení pro účel výroku, výklad právních předpisů a vypořádání se s návrhy a námitkami účastníků. Odůvodnění vydaného rozhodnutí ve věci není třeba, jestliže se všem účastníkům v plném rozsahu vyhoví. Každé rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, pokud zákon nestanoví jinak, podléhá opravným prostředkům. Poučení účastníků proto obsahuje údaj o možnosti podat odvolání proti rozhodnutí. Poučení dále musí obsahovat lhůtu pro podání, informaci, který správní orgán o odvolání rozhoduje a u kterého správního orgánu se odvolání podává.

Příkaz (§ 150 SŘ)

Zvláštním druhem rozhodnutí je příkaz. Příkazní řízení je typem zkráceného řízení, ve kterém lze o povinnosti rozhodnut pouze na základě spisu (např. o provedené kontrole), považuje-li se skutkové zjištění za dostatečné, a uložit ji formou písemného příkazu. Příkaz lze vydat ve všech druzích řízení zahájených z moci úřední.

Součástí příkazu je poučení o možnosti proti němu podat odpor do 8 dnů ode dne jeho oznámení, který není nutno odůvodnit. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje dokazováním. Příkaz, proti kterému nebyl v zákonné lhůtě podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným. V řízení, kde je přítomen účastník, lze vydat příkaz k peněžitému plnění do 10.000 Kč nebo ke splnění povinnosti, kterou může účastník splnit na místě, jestliže účastník podpisem písemného prohlášení s uložením povinnosti souhlasí. Tím se stává příkaz pravomocný a vykonatelný (obdoba blokového řízení u přestupků).

Lhůty pro vydání rozhodnutí (§ 71 SŘ)

Vydáním rozhodnutí se rozumí předání stejnopisu k doručení účastníkům řízení, výjimečně ústní vyhlášení, pokud se účastníci se vzdali písemného doručení, a v případech stanovených zákonem vyvěšení veřejné vyhlášky u doručování veřejnou vyhláškou nebo poznamenání do spisu, jestliže se usnesení pouze poznamenává do spisu.

Pokud nelze vydat rozhodnutí bezodkladně, musí je správní orgán vydat do 30 dnů od zahájení řízení. Lhůta se prodlužuje až o 30 dnů, jestliže je třeba nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou, nebo jde-li o zvlášť složitý případ. K zákonné lhůtě se také připočítává doba nutná k provedení dožádání, zpracování znaleckého posudku nebo doručení do ciziny.

Platnost, právní moc a vykonatelnost rozhodnutí (§ 73 – § 76 SŘ)

Pokud kompetentní správní orgán rozhodnutí vydal v předepsané formě a předepsaným způsobem bylo oznámeno účastníkům řízení, je rozhodnutí platné, zavazuje i správní orgán a lze je změnit pouze předepsaným způsobem. Rozhodnutí, které bylo oznámeno (doručeno) podle zákona účastníkům řízení a proti kterému nelze podat odvolání, je v právní moci (nestanoví-li zákon jinak). Takové rozhodnutí je závazné pro účastníky a pro všechny správní orgány. Rozhodnutí je vykonatelné nabytím právní moci nebo pozdějším dnem, který je uveden ve výroku. Takové rozhodnutí může být vynuceno státní mocí. U rozhodnutí ukládajícího účastníkovi řízení splnění povinnosti nastává vykonatelnost nabytím právní moci a uplynutím lhůty pro dobrovolné splnění této povinnosti.

Náklady řízení (§ 79 SŘ)

Mezi náklady řízení patří zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, správní poplatky, ušlý výdělek účastníků a jejich zástupců, náklady důkazů (např. znalecký posudek), odměna za tlumočení a odměna za zastupování. Náklady nesou jednak účastníci řízení, jednak správní orgán, zásadně každý své. Účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti, uloží správní orgán povinnost nahradit státu náklady správního řízení paušální částkou.

Český právní řád k zabezpečení dvoustupňovosti řízení před kompetentními správními orgány stanoví příslušné řádné opravné prostředky, které slouží účastníkům řízení k domáhání se změny či zrušení rozhodnutí, které ještě nenabylo právní moci. Ve správním řízení tuto funkci plní zásadně odvolání. Zákonná lhůta k jeho podání je 15 dnů od doručení (oznámení) rozhodnutí, a to k rukám správního orgánu (§ 83 odst. 1 SŘ), který odvoláním napadlé rozhodnutí vydal. V případě chybějícího, neúplného nebo nesprávného poučení o odvolání je lze podat do 15 dnů ode dne doručení opravného usnesení, bylo-li vydáno, nejpozději však do 90 dnů ode dne oznámení rozhodnutí (§ 83 odst. 2 SŘ). Odvolání způsobuje, že napadené rozhodnutí nenabude právní moci ani vykonatelnosti (§ 85 odst. 1 SŘ).

Místo podání je takto stanoveno z důvodu zabezpečení zákonného postupu k vyřízení odvolání. Správní orgán, který rozhodnutí vydal, zašle stejnopis odvolání ostatním účastníkům řízení k vyjádření, případně doplní řízení a dále postupuje dvěma možnými způsoby: autoremedurou nebo předáním spisu nejblíže nadřízenému orgánu.

Autoremedura (§ 87 SŘ)

V zájmu zákonnosti, ale zejména zásad rychlosti a hospodárnosti řízení, pokud správní orgán, který ve věci rozhodl, dojde k závěru, že odvolání je opodstatněné, může své napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, pokud tím v plném rozsahu vyhoví odvolání.

Předání spisu (§ 88 SŘ)

Pokud se správní orgán s podaným odvoláním neztotožní, do 30 dnů od doručení odvolání předá spis se svým vyjádřením odvolacímu orgánu anebo spis předá, ve lhůtě zkrácené na 10 dnů, spolu s odůvodněným stanoviskem, že odvolání je opožděné nebo nepřípustné (např. odvolatel napadá pouze odůvodnění rozhodnutí, nikoli jeho výrok). Rozhodování o odvolání, s výjimkou autoremedury, zásadně přísluší nadřízenému orgánu.

Výkon rozhodnutí (exekuce) je nepovinná závěrečná fáze správního řízení v těch případech, kdy účastník, kterému pravomocné a vykonatelné rozhodnutí ukládá peněžitou nebo nepeněžitou povinnost, tuto povinnost ve stanovené lhůtě dobrovolně nesplní. Vynucení splnění povinnosti pak provádí obecní úřad, který rozhodnutí vydal, nebo na jeho požádání soud (soudní exekutor). V případě peněžitého plnění může též požádat o provedení exekuce místně příslušný orgán správy daní (§ 103 a násl. SŘ).

Peněžitá exekuce (§ 106 SŘ)

Exekuce plnění peněžité povinnosti se řídí výhradně ustanoveními daňového řádu (zákon č. 280/2009 Sb.).

Nepeněžitá exekuce (§ 107 a násl. SŘ)

Exekuce k vymožení nepeněžité povinnosti se řídí povahou uložené povinnosti. Lze ji nařídit a provést těmito způsoby:

• náhradním výkonem v případě zastupitelných plnění (např. odstranění nepovolené stavby),
• přímým vynucením v případě nezastupitelných plnění, zejména vyklizením, odebráním movité věci a předvedením, nebo
• ukládáním donucovacích pokut.

Správní řád se člení na šest věcných částí. Část první obsahuje úvodní ustanovení, která vymezují předmět úpravy a základní zásady činnosti správních orgánů. Část druhá obsahuje obecná ustanovení o správním řízení, jako je příslušnost správních orgánů a jejich úkony, účastníky řízení, jejich zastupování a úkony, počítání času, postup před zahájením řízení, průběh řízení prvního stupně, řádné a mimořádné opravné prostředky a vykonávací řízení. Třetí část obsahuje doplnění vymezení věcné a funkční příslušnosti, řešení sporů o příslušnost, vymezení dotčených orgánů, předběžné úkony, některé zvláštní způsoby řízení a rozhodnutí a doplnění ustanovení o přezkoumávání rozhodnutí. Čtvrtá část upravuje postup správních orgánů při vydávání vyjádření, osvědčení a sdělení, tedy při vydávání písemných materiálů, které nemají charakter rozhodnutí. Pátá část upravuje veřejnoprávní smlouvy, jejich náležitosti a postup při jejich uzavírání. Šestá část upravuje tzv. opatření obecné povahy, tedy to, co teorie správního práva označuje za organizační úkon. Poslední dvě části, sedmá a osmá, obsahují ustanovení společná, přechodná a závěrečná a stanoví účinnost zákona.

Základními zásadami činnosti správních orgánů jsou principy, kterými se řídí celé správní řízení a veškerá činnost správního orgánu. Najdeme je v úvodních ustanoveních správního řádu (§ 2 – § 8) pod názvem „základní pravidla řízení“ nebo jsou obsaženy v jeho dalších ustanoveních, popř. z nich vyplývají. Mezi nejvýznamnější patří:

• zásada zákonnosti, správní orgány jsou povinny postupovat v souladu se zákony a jinými právními předpisy
• zásada materiální pravdy, správní orgány mají povinnost zjistit všechny skutečnosti, které mají význam pro vydání správního rozhodnutí tak, aby byl zjištěn stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu potřebném pro soulad rozhodnutí se zákonem
• zásada aktivní účasti účastníků v řízení (slyšení účastníků), účastníkům musí být dána možnost uplatnit jejich práva a vyjádřit se k postupu řízení
• zásada hospodárného a rychlého projednávání a rozhodování, správní orgány mají povinnost zabezpečit rychlý a hospodárný průběh řízení bez průtahů, odpovědně a svědomitě
• zásada dvojstupňovosti řízení, účastník má právní nárok na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tzv. odvolacím orgánem (orgánem druhého stupně)
• zásada legitimního očekávání, aby při skutkově shodných nebo obdobných případech nebylo rozhodováno rozdílně.

Subjekty správního řízení jsou jednak kompetentní správní orgány a jednak účastníci řízení. Jsou navzájem v postavení podřízenosti, a to proto, že správní orgán v řízení vystupuje jako nositel autority státu a jeho rozhodnutí je pro účastníky řízení zavazující.

Příslušnost správních orgánů ve správním řízení

Výkon veřejné správy je činnost svěřená jednotlivým správním orgánům podle jejich věcné a místní příslušnosti. Věcná příslušnost (§ 10 SŘ) určuje, který druh správního orgánu a jakého stupně je příslušný provést správní řízení a vydat rozhodnutí ve věci. Je určena jednotlivými zákony upravujícími danou oblast veřejné správy (např. stavební zákon, zákon o matrikách, jménu a příjmení atd.) Místní příslušnost (§ 11 SŘ) vyjadřuje, který z věcně příslušných správních orgánů je konkrétně povolán k tomu, aby se věcí zabýval. Místní příslušnost rozlišujeme podle toho, zda jde o řízení týkající se činnosti účastníka řízení, v tom případě je místní příslušnost určená místem této činnosti. V řízeních týkajících se nemovitosti místem, kde se tato nachází. V řízeních týkajících se podnikatelské činnosti účastníka řízení, který je fyzickou osobou, místem jeho podnikání. V ostatních řízeních týkajících se fyzické osoby místem jejího trvalého pobytu. V řízeních týkajících se právnické osoby místem jejího sídla nebo místem sídla její organizační složky.

Postoupení věci (§ 12 SŘ)

Správní orgán, který není věcně nebo místně příslušný, musí bezodkladně postoupit doručené podání (žádost) příslušnému orgánu a současně o tom uvědomit podatele (žadatele).

Dožádání (§ 13 SŘ)

Příslušný správní orgán může dožádat usnesením podřízený nebo nadřízený správní orgán nebo jiný věcně příslušný správní orgán o provedení úkonu, který by sám mohl provést jen s obtížemi nebo s neúčelně vynaloženými náklady anebo který by nemohl provést vůbec.

Podjatost úředníka (§ 14 SŘ)

Úřední osoba pověřená rozhodováním ve věci, která je předmětem řízení, musí být nezaujatá, aby vydané rozhodnutí bylo objektivní. Lze-li o ní důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci (např. je majitelem sousedního pozemku) nebo k účastníkům či zástupcům řízení (např. jsou-li k ní osobou blízkou) zájem na výsledku řízení, je vyloučena z celého řízení. Stejné platí pro úřední osobu, která se řízení v téže věci účastnila v jiném stupni řízení.

Účastník řízení (§ 27 a násl. SŘ)

Podle správního řádu jsou účastníky řízení v prvé řadě ti, o jejichž právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech má být v řízení rozhodováno (tzv. nepominutelní či hlavní účastníci); v řízení o žádosti je to žadatel a v řízení zahajovaném správním orgánem z úřední moci je to osoba, která zavdala příčinu zahájení řízení ve veřejném zájmu. Vedlejšími účastníky jsou pak ti, jejichž práva a právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny (např. majitelé sousedního pozemku při povolování stavby), ten, komu zvláštní právní předpis takové postavení přiznává (např. orgán památkové ochrany ve stavebním řízení), a konečně ten, kdo tvrdí, že může být rozhodnutím ve svých právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech přímo dotčen (např. sdružení k ochraně životního prostředí), a to až do doby, než se prokáže opak.

Procesní způsobilost (§ 29 SŘ)

Účastník řízení musí být způsobilý k tomu, aby mohl být účastníkem správního řízení - procesní způsobilost. U fyzické osoby je základním předpokladem této způsobilosti dosažení věku 18 let. Správní orgán však může dát příležitost vyjádřit se k věci nebo svůj názor i osobě, která nedosáhla plné svéprávnosti. Právnické osoby, jsou-li zapsané ve státem vedeném rejstříku (např. obchodním rejstříku), mají vždy procesní způsobilost a činí právní úkony prostřednictvím svého statutárního orgánu, popřípadě jím pověřené osoby.

Úkony účastníka řízení (§ 36 a násl. SŘ)

Úkony účastníků řízení (jejich aktivní účast v řízení) se posuzují podle obsahu nikoli podle jejich označení. Nejdůležitějším úkonem je podání (§ 37 SŘ), které vždy směřuje ke správnímu orgánu. Z podání musí být patrno, kdo je podává, ke kterému správnímu orgánu směřuje, které věci se týká a co se navrhuje, případně další náležitosti stanovené zákonem. Fyzická osoba musí v podání uvést své jméno a příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, případně jinou adresu na doručování a vždy musí podání podepsat. Právnická osoba uvede v podání svůj název nebo obchodní firmu, identifikační číslo osob nebo obdobný údaj a adresu sídla, popřípadě jinou adresu pro doručování.

Podání je nutno učinit písemně, ústně do protokolu nebo v elektronické podobě s uznávaným elektronickým podpisem. Také je lze učinit pomocí jiných technických prostředků (dálnopis, fax nebo elektronická pošta elektronického podpisu), avšak takové podání musí být do 5 dnů potvrzeno předepsaným způsobem. Podání se předává správnímu orgánu, který je věcně a místně příslušný, a je učiněno dnem, kdy tomuto orgánu došlo (předepsaným způsobem).

Zastoupení v řízení

V rozsahu, v jakém účastník nemá procesní způsobilost, musí být zastupován zákonným zástupcem (rodič nebo osvojitel, § 31 SŘ). Pokud zákonného zástupce nemá, nebo ten ho nemůže zastupovat, ustanoví mu správní orgán usnesením opatrovníka. Opatrovníkem správní orgán ustanoví toho, u koho je osoba, jíž se opatrovník ustanovuje, v péči, anebo jinou vhodnou osobu, která nemá osobní zájem na výsledku řízení.

Opatrovníka ustanovuje správní orgán také v jiných případech uvedených v zákoně, např. účastníkovi, kterému se nepodařilo oznámit zahájení řízení z moci úřední, dále právnické osobě, která nemá orgán způsobilý za ni jednat (např. po úmrtí jediného jednatele s.r.o.), též osobě neznámého pobytu (např. u rušení trvalého pobytu), nebo osobě, která není známa (např. u černé stavby) anebo osobě zvlášť těžce zdravotně postižené (§ 32 SŘ).

Účastník také může plnou mocí pověřit svého smluvního zástupce, aby jej v řízení zastupoval (§ 33 SŘ).

Práva a povinnosti účastníka řízení

Účastník řízení je oprávněn činit v řízení úkony, především má právo navrhovat důkazy a jiné návrhy (§ 36 odst. 1 SŘ), má právo na uvědomění o zahájení správního řízení, vyjádřit své stanovisko ke spisu a k návrhům ostatních účastníků a zejména před vydáním rozhodnutí ve věci mít možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí (§ 36 odst. 2 a odst. 3 SŘ). Aby je mohl řádně uplatnit, může nahlížet do spisu, pořídit z něj výpisy a kopie (§ 38 odst. 4 SŘ).

Účastník řízení má také povinnosti, mezi které patří např. dle § 37 odst. 3 SŘ odstranit vady podání (žádosti) dodržovat předepsané lhůty, předložit správním orgánem požadovanou listinu, dostavit se na předvolání a neztěžovat postup řízení. Účastník je povinen vždy prokázat svou totožnost (§ 36 odst. 5 SŘ).

Spis (§ 17 SŘ)

V řízení o každé věci správní orgán zakládá spis, který je označen spisovou značkou. Zde se ukládají zejména všechny podklady pro rozhodnutí ve věci (např. podání účastníků, svědecké výpovědi, listiny).

Doručování písemností (§ 20 a násl. SŘ)

Písemnost doručuje správní orgán, který ji vyhotovil, a to především, je-li to možné, do datové schránky. Není-li možné doručovat datovou zprávou, doručuje správní orgán buď sám, nebo prostřednictvím policejního orgánu a také prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (nejčastěji půjde o adresu trvalého pobytu). Do vlastních rukou se doručují písemnosti označené zákonem, zejména předvolání a rozhodnutí, jinak doporučeně nebo jen vhozením do schránky.

Písemnosti určené právnickým osobám se doručují nejčastěji na adresu sídla právnické osoby nebo její organizační složky. Osobám neznámého pobytu nebo sídla, osobám, kterým se nedaří písemnost doručit a v dalších zákonných případech se doručuje veřejnou vyhláškou. Patnáctý den po jejím vyvěšení se považuje za den doručení.

Nebyl-li adresát zastižen a písemnost nebylo možno doručit jinak, uloží se u správního orgánu, který ji vyhotovil nebo u provozovatele poštovních služeb a adresát se vyzve k vyzvednutí písemnosti do patnácti dnů. Výzva musí obsahovat poučení o právní fikci doručení, která nastává, jestliže si adresát písemnost nevyzvedl ve lhůtě desátým dnem od uložení, či pokud ji odmítl převzít, případně neposkytl součinnost potřebnou k řádnému doručení (odmítl prokázat totožnost) okamžikem pokusu o doručení.

Správní orgán je povinen přijímat od případných subjektů podněty k zahájení řízení a prověřovat jejich opodstatnění tak, aby pro vedení řízení existoval řádný titul a podmínky k jeho úspěšnému zakončení vydáním rozhodnutí.

Podnět k zahájení řízení (§ 42 SŘ)

Postup správního orgánu před zahájením řízení zahrnuje přijímání podnětů od fyzických nebo právnických osob, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední (zejména při zjištění protiprávního jednání či stavu). Pokud podatel podnětu (nejedná se o účastníka řízení) o to požádá, je správní orgán povinen sdělit mu ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy podnět obdržel, že řízení zahájil, nebo že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední, popřípadě že podnět postoupil příslušnému správnímu orgánu.

Vysvětlení (§ 137 SŘ)

Správní orgán po obdržení oznámení, jiného podnětu nebo na základě vlastních zjištění, která by mohla být důvodem k zahájení řízení z moci úřední, si opatří nezbytná vysvětlení. Povinnost podat vysvětlení má vedle podatele každá jiná osoba pod hrozbou uložení pořádkové pokuty až do 5.000 Kč.

Předběžná informace (§ 139 SŘ)

Podle ustanovení některých zákonů může každý požadovat od správního orgánu, který je příslušný vydat rozhodnutí, aby mu v písemné formě poskytl předběžnou informaci o tom, zda lze určitý záměr uskutečnit jen za předpokladu vydání rozhodnutí nebo podle jakých hledisek bude posuzovat žádost o vydání rozhodnutí, popř. za jakých předpokladů lze žádosti vyhovět.

Odložení věci (§ 43 SŘ)

Správní orgán nemusí zahájit správní řízení o žádosti a odloží věc v případě, že vůči němu byl učiněn úkon, který zjevně není žádostí (např. žádost o zaměstnání) nebo z něj nelze zjistit, kdo jej učinil (např. anonymní podání) a v případě, že bylo učiněno podání, k jehož vyřízení není kompetentní veřejná správa, ale jiný orgán státní moci. Nelze odložit anonymní podnět, jsou-li shledány důvody k zahájení řízení z úřední moci (např. o uložení pokuty).

Procesní lhůty a počítání času (§ 39 a násl. SŘ)

Procesní lhůty jsou určeny k provádění procesních úkonů správním orgánem a účastníky řízení. Po jejich uplynutí, jsou-li stanoveny zákonem, nemůže účastník řízení provést daný úkon, ledaže zákon takový výjimečný postup umožňuje. Lhůty jako pořádkové také určuje správní orgán usnesením a na žádost účastníka je může prodloužit. Pokud lhůtu nedodrží správní orgán, lze tento stav posuzovat jako jeho nečinnost.

Pro počítání lhůt platí určité zásady: do lhůty se nezapočítává rozhodující den pro její počátek (např. den doručení), konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím dne se stejným označením jako den, kdy došlo k události určující počátek lhůty, není-li v měsíci takový den, končí lhůta koncem měsíce a připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den.

Jestliže v poslední den lhůty bylo učiněno podání u věcně a místně příslušného správního orgánu, nebo bylo předáno poště anebo bylo učiněno poslední den lhůty podání u správního orgánu vyššího stupně, bylo učiněno včas.

Navrácení v předešlý stav (§ 41 SŘ)

Do patnácti dnů po odpadnutí objektivní překážky (např. nemoc) učinit úkon ve lhůtě, může účastník požádat o prominutí zmeškání lhůt, pokud k žádosti připojí úkon, který zmeškal, ne však později než uplyne 1 rok od posledního dne zmeškané lhůty.

Nečinnost (§ 80 SŘ)

Účastník řízení je chráněn proti nečinnosti správních orgánů při vyřizování věci. Nadřízený orgán, vůči příslušnému správnímu orgánu, využije svých pravomocí k tomu, aby věc účastníka byla včas a řádně rozhodnuta tak, že přikáže nečinnému správnímu orgánu, aby sjednal nápravu, nebo věc sám převezme a rozhodne, nebo pověří jiný správní orgán k řízení, anebo přiměřeně prodlouží zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí.

K nečinnosti dochází, jestliže prvoinstanční správní orgán nevydá rozhodnutí ve věci v zákonné lhůtě, nebo když nezahájí řízení ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o skutečnostech odůvodňujících zahájení řízení z moci úřední a byl k tomu příslušný. A konečně v případě, kdy je z okolností zjevné, že věcně a místně příslušný správní orgán nedodrží stanovenou lhůtu.

Správní řízení je zahájeno, pokud nastanou okolnosti, se kterými správní řád začátek řízení spojuje. Z tohoto pohledu rozlišujeme řízení o žádosti a řízení zahajované z úřední moci (§ 44 a násl. SŘ).

Řízení o žádosti (§ 45 SŘ)

Správní řízení o žádosti je zahájeno dnem, kdy je kompetentnímu správnímu orgánu doručena žádost – podání účastníka řízení, kterým navrhuje zahájit řízení s cílem (nejčastěji) vydání rozhodnutí, umožňujícího realizaci veřejného subjektivního práva účastníka řízení (např. stavební povolení).

Žádost musí mít obecné náležitosti podání a musí z ní být zřejmé čeho se žadatel domáhá nebo oč žádá. Žadatel je povinen označit ostatní účastníky řízení, pokud mu jsou známi. Do vydání rozhodnutí je žadatel oprávněn vzít žádost zcela nebo zčásti zpět, zpětvzetí pak vzít zpět již nelze. Jestliže žádost nemá předepsané náležitosti, může správní orgán pomoci žadateli nedostatky odstranit, nebo jej vyzve, aby je v přiměřené lhůtě odstranil sám (případně řízení zastaví – viz dále § 66).

Řízení z moci úřední (§ 46 a násl. SŘ)

Správní orgán je povinen zahájit řízení, pokud se dozví o skutečnostech, které zákon stanoví jako důvod pro zahájení řízení. O těchto skutečnostech se může dozvědět na základě podnětu fyzické nebo právnické osoby (viz výše § 42), vlastním zjištěním (nejčastěji při provádění kontroly), nebo na základě upozornění jiného správního orgánu. Řízení je zahájeno dnem, kdy správní orgán zahájení řízení oznámil účastníkovi, do jehož práv a povinností nebo právního postavení rozhodnutí zasáhne. Oznámení musí obsahovat označení správního orgánu, předmět řízení, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby. Správní orgán je povinen uvědomit o zahájení řízení všechny jemu známé účastníky. Pokud nelze účastníkovi oznámit zahájení řízení, správní orgán mu ustanoví opatrovníka a usnesení o jeho ustanovení se doručí veřejnou vyhláškou. Zahájit řízení musí správní orgán bezodkladně poté, co se dozví o důvodu zahájení.

Překážky správního řízení (§ 48 SŘ)

Pro správní řízení platí základní pravidlo: o téže věci nemůže být rozhodováno dvakrát. Jestliže je tedy u některého správního orgánu zahájeno řízení, nelze v téže věci zahájit řízení u jiného správního orgánu. Pokud správní orgán takovou skutečnost zjistí, musí věc odložit. Pokud se tak stane až po zahájení řízení, je povinen řízení zastavit. Rovněž nelze zahájit řízení ve věci, ve které již bylo pravomocně rozhodnuto.

Průběh správního řízení

Jelikož správní orgán při vedení řízení dbá zejména zásady rozhodovat v souladu se zákonem, stanoví správní řád v tomto smyslu předpoklady pro takové rozhodnutí. Každé rozhodnutí ve věci samé musí vycházet ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu případu/věci a toto zjištění musí být dokumentováno ve spisu.

Ústní jednání (§ 49 SŘ)

Jelikož správní řízení ovládá zásada jeho písemnosti, ústní jednání nařídí správní orgán pouze v případech, kdy to stanoví zákon, a jinak tehdy, jestliže je to nezbytné pro uplatnění práv účastníků řízení. Tyto k neveřejnému jednání přizve nejméně 5 dnů předem.

Podklady pro vydání rozhodnutí (§ 50 a násl. SŘ)

Podkladem pro vydání rozhodnutí rozumíme zejména důkaz, návrh účastníka, skutečnosti známé správnímu orgánu z jeho činnosti, podklad od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci a skutečnost obecně známou, k jejímuž potvrzení není třeba znalce (např. fyzikální zákonitost). Podklady pro rozhodnutí opatřuje vždy správní orgán. Pro urychlení řízení může správní orgán připustit, aby za něj podklady opatřil tento účastník, požádá-li o to. V řízení zahájeném z úřední moci je správní orgán povinen zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch účastníka, jemuž má být rozhodnutím uložena povinnost. Účastníci řízení jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení.

Protokol (§ 18 SŘ)

Protokol slouží jako jeden z důkazních prostředků pro zjištění materiální pravdy ve správním řízení, zejména při ústním jednání, ústním podání, výslechu svědka nebo znalce, provedení důkazu listinou a ohledání.

Důkaz listinou (§ 53 SŘ)

Častým a významným důkazem v řízení je listina, ze které lze zjistit skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci. Listiny lze rozdělit na veřejné listiny a ostatní (např. smlouvy). Za veřejné listiny označuje zákon listiny vydané soudy ČR nebo jinými státními orgány, listiny vydané orgány územních samosprávných celků v mezích jejich pravomoci, případně jiné listiny, označené zvláštními zákony jako veřejné. U těchto listin je dán předpoklad pravdivosti jejich obsahu, dokud není prokázán (soudně) opak. Pokud to umožňuje zákon, lze listinu nahradit čestným prohlášením účastníka (např. v oblasti sociálních práv).

Důkaz ohledáním (§ 54 SŘ)

Správní orgán pro účel dokazování může využít ohledání, kdy si vytvoří přímý poznatek o věci movité nebo nemovitosti. Vlastník nebo uživatel věci má povinnost předložit správnímu orgánu předmět ohledání nebo ohledání strpět. Správní orgán může k účasti na ohledání přizvat nestranné osoby k zajištění objektivity.

Důkaz svědeckou výpovědí (§ 55 SŘ)

Každý, kdo není účastníkem, je povinen vypovídat jako svědek bez ohledu na věk či dosaženou duševní vyspělost a jeho výpověď musí být doslovně zaprotokolována. Svědek pro účel objasnění skutečnosti, kterou zná, musí vypovídat pravdivě a nic nezamlčet. Svědek nesmí být vyslýchán o utajovaných skutečnostech, měl-li by porušit zákaz mlčenlivosti, pokud nebyl příslušným orgánem mlčenlivosti zproštěn. Svědek musí být poučen o povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčet a o právních následcích nepravdivé nebo neúplné výpovědi.

Důkaz znaleckým posudkem (§ 56 SŘ)

Jestliže rozhodnutí závisí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které úřední osoba nemá, a odborné posouzení nelze opatřit od jiného správního orgánu, ustanoví správní orgán znalce a uloží mu, aby ve lhůtě vypracoval písemný posudek a předložil jej v určené lhůtě. Znalce vybírá správní orgán ze seznamu znalců krajského soudu.

Odepření důkazu (§ 53, § 54 a § 55 SŘ)

Osoba, která má důkaz poskytnout (např. svědek, majitel ohledávané věci nebo držitel listiny) jej může odepřít v případě, že by jím způsobila sobě nebo osobě blízké nebezpečí stíhání pro trestný čin nebo správní delikt. Správní orgán musí před využitím důkazního prostředku poučit danou osobu o právu důkaz odepřít.

Předběžná otázka (§ 57 SŘ)

V případech, kdy vydání rozhodnutí závisí na řešení dosud nerozhodnuté otázky mimo věcnou příslušnost správního orgánu (např. ve stavebním řízení o otázkách památkové péče), je nutná součinnost správního orgánu v dané otázce kompetentního. Správní orgán může buď dát podnět k zahájení řízení před příslušným správním orgánem nebo v řízení o žádosti vyzvat účastníka nebo jinou osobu, aby podala žádost o zahájení řízení u toho orgánu. Rozhodnutím tohoto orgánu o předběžné otázce je správní orgán vázán. Pokud vyzvaná osoba žádost nepodala nebo příslušný orgán řízení nezahájil, může si správní orgán o otázce učinit úsudek sám. Nikdy však o tom zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt.

Správní řád vybavuje správní orgán pravomocí přijmout opatření, kterým se zajistí účel a průběh řízení a aby mohlo probíhat hospodárně a bez zbytečných průtahů (§ 58 SŘ).

Předvolání (§ 59 SŘ)

Předvolat lze osobu, pokud její účast v řízení je bezpodmínečně potřebná k provedení určitého procesního úkonu. Předvolání je nutno vyhotovit písemně a doručit do vlastních rukou zpravidla 5 kalendářních dnů předem. Předvolat lze např. účastníka řízení, svědka nebo znalce. V předvolání musí být uvedeno kdy, kam, v jaké věci, z jakých důvodů se má předvolaný dostavit a jaké jsou právní následky nedostavení se bez omluvy.

Předvedení (§ 60 SŘ)

Účastník řízení nebo svědek, který se bez omluvy nebo bez závažných důvodů na předvolání nedostaví a jeho osobní účast je nutná pro pokračování v řízení, může být předveden. Předvedení osob zajišťuje Policie České republiky nebo obecní policie, tato pouze na území obce své působnosti.

Vykázání z místa konání procesního úkonu (§ 63 SŘ)

Osobu, která ruší pořádek při ústním jednání nebo ohledání na místě či jiném úkonu nepřístojným chováním, může správní orgán po předchozím upozornění vykázat z místa, kde se úkon koná. Jestliže úkon není uskutečňován v úředních místnostech správního orgánu, nelze z místa úkonu vykázat osobu, která má vlastnické či užívací právo k prostoru, kde se úkon koná.

Pořádková pokuta (§ 62 SŘ)

Správní orgán může opakovaně uložit pořádkovou pokutu až do výše 50.000 Kč tomu, kdo v řízení závažně ztěžuje jeho postup tím, že:

• se bez omluvy nedostaví na předvolání ke správnímu orgánu,
• navzdory předchozímu napomenutí ruší pořádek,
• neuposlechne pokynu úřední osoby,
• učiní hrubě urážlivé podání.

Výše pořádkové pokuty nemůže být v hrubém nepoměru k závažnosti následku a k významu předmětu řízení a lze ji dodatečně snížit nebo prominout v závislosti na plnění procesních povinností danou osobou v dalším průběhu řízení.

Předběžné opatření (§ 61 SŘ)

Po zahájení řízení a ještě před jeho skončením může správní orgán nařídit z moci úřední nebo na návrh účastníka předběžné opatření, pokud je třeba prozatímně upravit poměry účastníků nebo je-li obava, že by bylo ohroženo provedení exekuce. Předběžným opatřením lze nařídit účastníkovi nebo jiné osobě, aby něco vykonali, něčeho se zdrželi nebo něco strpěli vůči jiné osobě (např. vůči majiteli sousedícího pozemku) nebo zajistit věc, která může sloužit jako důkazní prostředek nebo věc, která může být předmětem exekuce (např. střelná zbraň při zániku oprávnění k jejímu držení).

Správní orgán zruší předběžné opatření, až pomine důvod jeho vydání, jinak předběžné opatření pozbývá účinnosti dnem, kdy se rozhodnutí ve věci stalo vykonatelným nebo nabylo jiných právních účinků. Pokud předběžné opatření spočívá v zajištění věci, je osoba, která má věc u sebe, povinna ji vydat správnímu orgánu.

Přerušení a zastavení řízení (§ 64 – § 66 SŘ)

Správní řízení se vede v případech, kdy je nutno ve věci rozhodnout ať už v zájmu žadatele (řízení o žádosti) nebo v zájmu veřejném (řízení z úřední moci). Proto jen ve stanovených případech je možno řízení zastavit, aniž se tak stane. Přerušení řízení naopak slouží ke vzetí ohledu na okolnosti, které by jinak znemožnily správnímu orgánu rozhodnout bez průtahů.

Přerušení řízení (§ 64 – § 65 SŘ)

Správní orgán může řízení na dobu nezbytně nutnou přerušit a tehdy neběží lhůty k provádění procesních úkonů. Správní řád stanoví omezené důvody přerušení řízení, kterými jsou např. výzva k odstranění nedostatků žádosti, výzva k zaplacení správního poplatku, řízení o předběžné otázce a čekání na ustanovení opatrovníka procesně nezpůsobilému účastníkovi. V řízení o žádosti přeruší správní orgán řízení na návrh žadatele. V řízení z moci úřední může stejnému návrhu vyhovět výhradně z důležitých důvodů.

Zastavení řízení (§ 66 SŘ)

Správní orgán může řízení usnesením zastavit a ve věci samé nerozhodnout jen z důvodů jmenovitě uvedených v zákoně. Zejména proto, že žadatel vzal svou žádost zpět, žádost je právně nepřípustná, účastník neodstranil podstatné vady žádosti či nezaplatil správní poplatek ve stanovené lhůtě anebo žadatel zemřel či zanikl. Řízení zahájené z moci úřední lze zastavit, pokud se zjistí, že odpadl důvod k zahájení řízení (např. zanikla věc, které se řízení týká). Každé řízení se zastaví, pokud bylo dříve zahájeno řízení u jiného orgánu v téže věci.

Rozhodnutí správního orgánu ve správním řízení je projevem státní moci při uplatňování práv a povinností stanovených správním právem. Je to autoritativní výrok, který účastníci řízení musí respektovat, pokud je zákonný. Správní orgán v řízení rozhoduje jednak ve věci samé, tedy o důvodu a předmětu řízení současně, a jednak o postupu v procesu.

Usnesení (§ 76 SŘ)

Dojde-li k nutnosti učinit „krok“ potřebný k řádnému průběhu a skončení řízení, musí tak správní orgán učinit rozhodnutím, a to proto, aby tento krok mohl být, pokud to účastník navrhne, přezkoumán, je-li zákonný, či není-li vůči některému účastníku nepřípustný. Tato procesní rozhodnutí (např. o ustanovení znalce, o předběžném opatření, o přerušení nebo zastavení řízení) správní řád označuje jako usnesení.

Rozhodnutí ve věci

Z pohledu účelu správního řízení je zásadním rozhodnutím správního orgánu rozhodnutí ve věci, o níž je řízení vedeno. Rozhodnutí je cílem jak žádosti žadatele, tak řízení zahájeného z moci úřední, které však musí být opodstatněně zahájeno. Tímto rozhodnutím správní orgán zakládá, mění nebo ruší práva nebo povinnosti jmenovitě určené osoby (fyzické i právnické) nebo prohlašuje, že taková osoba práva anebo povinnosti má nebo nemá (§ 9 SŘ).

Forma a obsahové náležitosti rozhodnutí (§ 67 – § 76 SŘ)

Rozhodnutí se zásadně vyhotovuje písemně, výjimku musí stanovit zákon. Dalšími formálními náležitostmi jsou označení správního orgánu rozhodnutí vydávajícího, číslo jednací (spisová značka), datum vyhotovení, otisk kulatého úředního razítka a dále též jméno, příjmení, funkce nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby.

Obsahově se rozhodnutí člení na tři součásti: výrok, odůvodnění a poučení účastníků (o odvolání). Výroková část obsahuje řešení otázky, která je předmětem řízení, dále právní ustanovení, podle kterých bylo rozhodováno, a označení hlavních účastníků řízení. Je-li účastníkovi uložená povinnost, pak zde musí být i lhůta pro její splnění. Výroková část rozhodnutí může obsahovat více výroků a také výrok o nákladech řízení. Obsahem odůvodnění jsou důvody výroku, podklady jeho vydání (dle spisu), úvahy správního orgánu a jejich hodnocení pro účel výroku, výklad právních předpisů a vypořádání se s návrhy a námitkami účastníků. Odůvodnění vydaného rozhodnutí ve věci není třeba, jestliže se všem účastníkům v plném rozsahu vyhoví. Každé rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, pokud zákon nestanoví jinak, podléhá opravným prostředkům. Poučení účastníků proto obsahuje údaj o možnosti podat odvolání proti rozhodnutí. Poučení dále musí obsahovat lhůtu pro podání, informaci, který správní orgán o odvolání rozhoduje a u kterého správního orgánu se odvolání podává.

Příkaz (§ 150 SŘ)

Zvláštním druhem rozhodnutí je příkaz. Příkazní řízení je typem zkráceného řízení, ve kterém lze o povinnosti rozhodnut pouze na základě spisu (např. o provedené kontrole), považuje-li se skutkové zjištění za dostatečné, a uložit ji formou písemného příkazu. Příkaz lze vydat ve všech druzích řízení zahájených z moci úřední.

Součástí příkazu je poučení o možnosti proti němu podat odpor do 8 dnů ode dne jeho oznámení, který není nutno odůvodnit. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje dokazováním. Příkaz, proti kterému nebyl v zákonné lhůtě podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným. V řízení, kde je přítomen účastník, lze vydat příkaz k peněžitému plnění do 10.000 Kč nebo ke splnění povinnosti, kterou může účastník splnit na místě, jestliže účastník podpisem písemného prohlášení s uložením povinnosti souhlasí. Tím se stává příkaz pravomocný a vykonatelný (obdoba blokového řízení u přestupků).

Lhůty pro vydání rozhodnutí (§ 71 SŘ)

Vydáním rozhodnutí se rozumí předání stejnopisu k doručení účastníkům řízení, výjimečně ústní vyhlášení, pokud se účastníci se vzdali písemného doručení, a v případech stanovených zákonem vyvěšení veřejné vyhlášky u doručování veřejnou vyhláškou nebo poznamenání do spisu, jestliže se usnesení pouze poznamenává do spisu.

Pokud nelze vydat rozhodnutí bezodkladně, musí je správní orgán vydat do 30 dnů od zahájení řízení. Lhůta se prodlužuje až o 30 dnů, jestliže je třeba nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou, nebo jde-li o zvlášť složitý případ. K zákonné lhůtě se také připočítává doba nutná k provedení dožádání, zpracování znaleckého posudku nebo doručení do ciziny.

Platnost, právní moc a vykonatelnost rozhodnutí (§ 73 – § 76 SŘ)

Pokud kompetentní správní orgán rozhodnutí vydal v předepsané formě a předepsaným způsobem bylo oznámeno účastníkům řízení, je rozhodnutí platné, zavazuje i správní orgán a lze je změnit pouze předepsaným způsobem. Rozhodnutí, které bylo oznámeno (doručeno) podle zákona účastníkům řízení a proti kterému nelze podat odvolání, je v právní moci (nestanoví-li zákon jinak). Takové rozhodnutí je závazné pro účastníky a pro všechny správní orgány. Rozhodnutí je vykonatelné nabytím právní moci nebo pozdějším dnem, který je uveden ve výroku. Takové rozhodnutí může být vynuceno státní mocí. U rozhodnutí ukládajícího účastníkovi řízení splnění povinnosti nastává vykonatelnost nabytím právní moci a uplynutím lhůty pro dobrovolné splnění této povinnosti.

Náklady řízení (§ 79 SŘ)

Mezi náklady řízení patří zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, správní poplatky, ušlý výdělek účastníků a jejich zástupců, náklady důkazů (např. znalecký posudek), odměna za tlumočení a odměna za zastupování. Náklady nesou jednak účastníci řízení, jednak správní orgán, zásadně každý své. Účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti, uloží správní orgán povinnost nahradit státu náklady správního řízení paušální částkou.

Český právní řád k zabezpečení dvoustupňovosti řízení před kompetentními správními orgány stanoví příslušné řádné opravné prostředky, které slouží účastníkům řízení k domáhání se změny či zrušení rozhodnutí, které ještě nenabylo právní moci. Ve správním řízení tuto funkci plní zásadně odvolání. Zákonná lhůta k jeho podání je 15 dnů od doručení (oznámení) rozhodnutí, a to k rukám správního orgánu (§ 83 odst. 1 SŘ), který odvoláním napadlé rozhodnutí vydal. V případě chybějícího, neúplného nebo nesprávného poučení o odvolání je lze podat do 15 dnů ode dne doručení opravného usnesení, bylo-li vydáno, nejpozději však do 90 dnů ode dne oznámení rozhodnutí (§ 83 odst. 2 SŘ). Odvolání způsobuje, že napadené rozhodnutí nenabude právní moci ani vykonatelnosti (§ 85 odst. 1 SŘ).

Místo podání je takto stanoveno z důvodu zabezpečení zákonného postupu k vyřízení odvolání. Správní orgán, který rozhodnutí vydal, zašle stejnopis odvolání ostatním účastníkům řízení k vyjádření, případně doplní řízení a dále postupuje dvěma možnými způsoby: autoremedurou nebo předáním spisu nejblíže nadřízenému orgánu.

Autoremedura (§ 87 SŘ)

V zájmu zákonnosti, ale zejména zásad rychlosti a hospodárnosti řízení, pokud správní orgán, který ve věci rozhodl, dojde k závěru, že odvolání je opodstatněné, může své napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, pokud tím v plném rozsahu vyhoví odvolání.

Předání spisu (§ 88 SŘ)

Pokud se správní orgán s podaným odvoláním neztotožní, do 30 dnů od doručení odvolání předá spis se svým vyjádřením odvolacímu orgánu anebo spis předá, ve lhůtě zkrácené na 10 dnů, spolu s odůvodněným stanoviskem, že odvolání je opožděné nebo nepřípustné (např. odvolatel napadá pouze odůvodnění rozhodnutí, nikoli jeho výrok). Rozhodování o odvolání, s výjimkou autoremedury, zásadně přísluší nadřízenému orgánu.

Výkon rozhodnutí (exekuce) je nepovinná závěrečná fáze správního řízení v těch případech, kdy účastník, kterému pravomocné a vykonatelné rozhodnutí ukládá peněžitou nebo nepeněžitou povinnost, tuto povinnost ve stanovené lhůtě dobrovolně nesplní. Vynucení splnění povinnosti pak provádí obecní úřad, který rozhodnutí vydal, nebo na jeho požádání soud (soudní exekutor). V případě peněžitého plnění může též požádat o provedení exekuce místně příslušný orgán správy daní (§ 103 a násl. SŘ).

Peněžitá exekuce (§ 106 SŘ)

Exekuce plnění peněžité povinnosti se řídí výhradně ustanoveními daňového řádu (zákon č. 280/2009 Sb.).

Nepeněžitá exekuce (§ 107 a násl. SŘ)

Exekuce k vymožení nepeněžité povinnosti se řídí povahou uložené povinnosti. Lze ji nařídit a provést těmito způsoby:

• náhradním výkonem v případě zastupitelných plnění (např. odstranění nepovolené stavby),
• přímým vynucením v případě nezastupitelných plnění, zejména vyklizením, odebráním movité věci a předvedením, nebo
• ukládáním donucovacích pokut.

Správní řád se člení na šest věcných částí. Část první obsahuje úvodní ustanovení, která vymezují předmět úpravy a základní zásady činnosti správních orgánů. Část druhá obsahuje obecná ustanovení o správním řízení, jako je příslušnost správních orgánů a jejich úkony, účastníky řízení, jejich zastupování a úkony, počítání času, postup před zahájením řízení, průběh řízení prvního stupně, řádné a mimořádné opravné prostředky a vykonávací řízení. Třetí část obsahuje doplnění vymezení věcné a funkční příslušnosti, řešení sporů o příslušnost, vymezení dotčených orgánů, předběžné úkony, některé zvláštní způsoby řízení a rozhodnutí a doplnění ustanovení o přezkoumávání rozhodnutí. Čtvrtá část upravuje postup správních orgánů při vydávání vyjádření, osvědčení a sdělení, tedy při vydávání písemných materiálů, které nemají charakter rozhodnutí. Pátá část upravuje veřejnoprávní smlouvy, jejich náležitosti a postup při jejich uzavírání. Šestá část upravuje tzv. opatření obecné povahy, tedy to, co teorie správního práva označuje za organizační úkon. Poslední dvě části, sedmá a osmá, obsahují ustanovení společná, přechodná a závěrečná a stanoví účinnost zákona.

Základními zásadami činnosti správních orgánů jsou principy, kterými se řídí celé správní řízení a veškerá činnost správního orgánu. Najdeme je v úvodních ustanoveních správního řádu (§ 2 – § 8) pod názvem „základní pravidla řízení“ nebo jsou obsaženy v jeho dalších ustanoveních, popř. z nich vyplývají. Mezi nejvýznamnější patří:

• zásada zákonnosti, správní orgány jsou povinny postupovat v souladu se zákony a jinými právními předpisy
• zásada materiální pravdy, správní orgány mají povinnost zjistit všechny skutečnosti, které mají význam pro vydání správního rozhodnutí tak, aby byl zjištěn stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu potřebném pro soulad rozhodnutí se zákonem
• zásada aktivní účasti účastníků v řízení (slyšení účastníků), účastníkům musí být dána možnost uplatnit jejich práva a vyjádřit se k postupu řízení
• zásada hospodárného a rychlého projednávání a rozhodování, správní orgány mají povinnost zabezpečit rychlý a hospodárný průběh řízení bez průtahů, odpovědně a svědomitě
• zásada dvojstupňovosti řízení, účastník má právní nárok na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tzv. odvolacím orgánem (orgánem druhého stupně)
• zásada legitimního očekávání, aby při skutkově shodných nebo obdobných případech nebylo rozhodováno rozdílně.

Subjekty správního řízení jsou jednak kompetentní správní orgány a jednak účastníci řízení. Jsou navzájem v postavení podřízenosti, a to proto, že správní orgán v řízení vystupuje jako nositel autority státu a jeho rozhodnutí je pro účastníky řízení zavazující.

Příslušnost správních orgánů ve správním řízení

Výkon veřejné správy je činnost svěřená jednotlivým správním orgánům podle jejich věcné a místní příslušnosti. Věcná příslušnost (§ 10 SŘ) určuje, který druh správního orgánu a jakého stupně je příslušný provést správní řízení a vydat rozhodnutí ve věci. Je určena jednotlivými zákony upravujícími danou oblast veřejné správy (např. stavební zákon, zákon o matrikách, jménu a příjmení atd.) Místní příslušnost (§ 11 SŘ) vyjadřuje, který z věcně příslušných správních orgánů je konkrétně povolán k tomu, aby se věcí zabýval. Místní příslušnost rozlišujeme podle toho, zda jde o řízení týkající se činnosti účastníka řízení, v tom případě je místní příslušnost určená místem této činnosti. V řízeních týkajících se nemovitosti místem, kde se tato nachází. V řízeních týkajících se podnikatelské činnosti účastníka řízení, který je fyzickou osobou, místem jeho podnikání. V ostatních řízeních týkajících se fyzické osoby místem jejího trvalého pobytu. V řízeních týkajících se právnické osoby místem jejího sídla nebo místem sídla její organizační složky.

Postoupení věci (§ 12 SŘ)

Správní orgán, který není věcně nebo místně příslušný, musí bezodkladně postoupit doručené podání (žádost) příslušnému orgánu a současně o tom uvědomit podatele (žadatele).

Dožádání (§ 13 SŘ)

Příslušný správní orgán může dožádat usnesením podřízený nebo nadřízený správní orgán nebo jiný věcně příslušný správní orgán o provedení úkonu, který by sám mohl provést jen s obtížemi nebo s neúčelně vynaloženými náklady anebo který by nemohl provést vůbec.

Podjatost úředníka (§ 14 SŘ)

Úřední osoba pověřená rozhodováním ve věci, která je předmětem řízení, musí být nezaujatá, aby vydané rozhodnutí bylo objektivní. Lze-li o ní důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci (např. je majitelem sousedního pozemku) nebo k účastníkům či zástupcům řízení (např. jsou-li k ní osobou blízkou) zájem na výsledku řízení, je vyloučena z celého řízení. Stejné platí pro úřední osobu, která se řízení v téže věci účastnila v jiném stupni řízení.

Účastník řízení (§ 27 a násl. SŘ)

Podle správního řádu jsou účastníky řízení v prvé řadě ti, o jejichž právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech má být v řízení rozhodováno (tzv. nepominutelní či hlavní účastníci); v řízení o žádosti je to žadatel a v řízení zahajovaném správním orgánem z úřední moci je to osoba, která zavdala příčinu zahájení řízení ve veřejném zájmu. Vedlejšími účastníky jsou pak ti, jejichž práva a právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny (např. majitelé sousedního pozemku při povolování stavby), ten, komu zvláštní právní předpis takové postavení přiznává (např. orgán památkové ochrany ve stavebním řízení), a konečně ten, kdo tvrdí, že může být rozhodnutím ve svých právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech přímo dotčen (např. sdružení k ochraně životního prostředí), a to až do doby, než se prokáže opak.

Procesní způsobilost (§ 29 SŘ)

Účastník řízení musí být způsobilý k tomu, aby mohl být účastníkem správního řízení - procesní způsobilost. U fyzické osoby je základním předpokladem této způsobilosti dosažení věku 18 let. Správní orgán však může dát příležitost vyjádřit se k věci nebo svůj názor i osobě, která nedosáhla plné svéprávnosti. Právnické osoby, jsou-li zapsané ve státem vedeném rejstříku (např. obchodním rejstříku), mají vždy procesní způsobilost a činí právní úkony prostřednictvím svého statutárního orgánu, popřípadě jím pověřené osoby.

Úkony účastníka řízení (§ 36 a násl. SŘ)

Úkony účastníků řízení (jejich aktivní účast v řízení) se posuzují podle obsahu nikoli podle jejich označení. Nejdůležitějším úkonem je podání (§ 37 SŘ), které vždy směřuje ke správnímu orgánu. Z podání musí být patrno, kdo je podává, ke kterému správnímu orgánu směřuje, které věci se týká a co se navrhuje, případně další náležitosti stanovené zákonem. Fyzická osoba musí v podání uvést své jméno a příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, případně jinou adresu na doručování a vždy musí podání podepsat. Právnická osoba uvede v podání svůj název nebo obchodní firmu, identifikační číslo osob nebo obdobný údaj a adresu sídla, popřípadě jinou adresu pro doručování.

Podání je nutno učinit písemně, ústně do protokolu nebo v elektronické podobě s uznávaným elektronickým podpisem. Také je lze učinit pomocí jiných technických prostředků (dálnopis, fax nebo elektronická pošta elektronického podpisu), avšak takové podání musí být do 5 dnů potvrzeno předepsaným způsobem. Podání se předává správnímu orgánu, který je věcně a místně příslušný, a je učiněno dnem, kdy tomuto orgánu došlo (předepsaným způsobem).

Zastoupení v řízení

V rozsahu, v jakém účastník nemá procesní způsobilost, musí být zastupován zákonným zástupcem (rodič nebo osvojitel, § 31 SŘ). Pokud zákonného zástupce nemá, nebo ten ho nemůže zastupovat, ustanoví mu správní orgán usnesením opatrovníka. Opatrovníkem správní orgán ustanoví toho, u koho je osoba, jíž se opatrovník ustanovuje, v péči, anebo jinou vhodnou osobu, která nemá osobní zájem na výsledku řízení.

Opatrovníka ustanovuje správní orgán také v jiných případech uvedených v zákoně, např. účastníkovi, kterému se nepodařilo oznámit zahájení řízení z moci úřední, dále právnické osobě, která nemá orgán způsobilý za ni jednat (např. po úmrtí jediného jednatele s.r.o.), též osobě neznámého pobytu (např. u rušení trvalého pobytu), nebo osobě, která není známa (např. u černé stavby) anebo osobě zvlášť těžce zdravotně postižené (§ 32 SŘ).

Účastník také může plnou mocí pověřit svého smluvního zástupce, aby jej v řízení zastupoval (§ 33 SŘ).

Práva a povinnosti účastníka řízení

Účastník řízení je oprávněn činit v řízení úkony, především má právo navrhovat důkazy a jiné návrhy (§ 36 odst. 1 SŘ), má právo na uvědomění o zahájení správního řízení, vyjádřit své stanovisko ke spisu a k návrhům ostatních účastníků a zejména před vydáním rozhodnutí ve věci mít možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí (§ 36 odst. 2 a odst. 3 SŘ). Aby je mohl řádně uplatnit, může nahlížet do spisu, pořídit z něj výpisy a kopie (§ 38 odst. 4 SŘ).

Účastník řízení má také povinnosti, mezi které patří např. dle § 37 odst. 3 SŘ odstranit vady podání (žádosti) dodržovat předepsané lhůty, předložit správním orgánem požadovanou listinu, dostavit se na předvolání a neztěžovat postup řízení. Účastník je povinen vždy prokázat svou totožnost (§ 36 odst. 5 SŘ).

Spis (§ 17 SŘ)

V řízení o každé věci správní orgán zakládá spis, který je označen spisovou značkou. Zde se ukládají zejména všechny podklady pro rozhodnutí ve věci (např. podání účastníků, svědecké výpovědi, listiny).

Doručování písemností (§ 20 a násl. SŘ)

Písemnost doručuje správní orgán, který ji vyhotovil, a to především, je-li to možné, do datové schránky. Není-li možné doručovat datovou zprávou, doručuje správní orgán buď sám, nebo prostřednictvím policejního orgánu a také prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (nejčastěji půjde o adresu trvalého pobytu). Do vlastních rukou se doručují písemnosti označené zákonem, zejména předvolání a rozhodnutí, jinak doporučeně nebo jen vhozením do schránky.

Písemnosti určené právnickým osobám se doručují nejčastěji na adresu sídla právnické osoby nebo její organizační složky. Osobám neznámého pobytu nebo sídla, osobám, kterým se nedaří písemnost doručit a v dalších zákonných případech se doručuje veřejnou vyhláškou. Patnáctý den po jejím vyvěšení se považuje za den doručení.

Nebyl-li adresát zastižen a písemnost nebylo možno doručit jinak, uloží se u správního orgánu, který ji vyhotovil nebo u provozovatele poštovních služeb a adresát se vyzve k vyzvednutí písemnosti do patnácti dnů. Výzva musí obsahovat poučení o právní fikci doručení, která nastává, jestliže si adresát písemnost nevyzvedl ve lhůtě desátým dnem od uložení, či pokud ji odmítl převzít, případně neposkytl součinnost potřebnou k řádnému doručení (odmítl prokázat totožnost) okamžikem pokusu o doručení.

Správní orgán je povinen přijímat od případných subjektů podněty k zahájení řízení a prověřovat jejich opodstatnění tak, aby pro vedení řízení existoval řádný titul a podmínky k jeho úspěšnému zakončení vydáním rozhodnutí.

Podnět k zahájení řízení (§ 42 SŘ)

Postup správního orgánu před zahájením řízení zahrnuje přijímání podnětů od fyzických nebo právnických osob, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední (zejména při zjištění protiprávního jednání či stavu). Pokud podatel podnětu (nejedná se o účastníka řízení) o to požádá, je správní orgán povinen sdělit mu ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy podnět obdržel, že řízení zahájil, nebo že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední, popřípadě že podnět postoupil příslušnému správnímu orgánu.

Vysvětlení (§ 137 SŘ)

Správní orgán po obdržení oznámení, jiného podnětu nebo na základě vlastních zjištění, která by mohla být důvodem k zahájení řízení z moci úřední, si opatří nezbytná vysvětlení. Povinnost podat vysvětlení má vedle podatele každá jiná osoba pod hrozbou uložení pořádkové pokuty až do 5.000 Kč.

Předběžná informace (§ 139 SŘ)

Podle ustanovení některých zákonů může každý požadovat od správního orgánu, který je příslušný vydat rozhodnutí, aby mu v písemné formě poskytl předběžnou informaci o tom, zda lze určitý záměr uskutečnit jen za předpokladu vydání rozhodnutí nebo podle jakých hledisek bude posuzovat žádost o vydání rozhodnutí, popř. za jakých předpokladů lze žádosti vyhovět.

Odložení věci (§ 43 SŘ)

Správní orgán nemusí zahájit správní řízení o žádosti a odloží věc v případě, že vůči němu byl učiněn úkon, který zjevně není žádostí (např. žádost o zaměstnání) nebo z něj nelze zjistit, kdo jej učinil (např. anonymní podání) a v případě, že bylo učiněno podání, k jehož vyřízení není kompetentní veřejná správa, ale jiný orgán státní moci. Nelze odložit anonymní podnět, jsou-li shledány důvody k zahájení řízení z úřední moci (např. o uložení pokuty).

Procesní lhůty a počítání času (§ 39 a násl. SŘ)

Procesní lhůty jsou určeny k provádění procesních úkonů správním orgánem a účastníky řízení. Po jejich uplynutí, jsou-li stanoveny zákonem, nemůže účastník řízení provést daný úkon, ledaže zákon takový výjimečný postup umožňuje. Lhůty jako pořádkové také určuje správní orgán usnesením a na žádost účastníka je může prodloužit. Pokud lhůtu nedodrží správní orgán, lze tento stav posuzovat jako jeho nečinnost.

Pro počítání lhůt platí určité zásady: do lhůty se nezapočítává rozhodující den pro její počátek (např. den doručení), konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím dne se stejným označením jako den, kdy došlo k události určující počátek lhůty, není-li v měsíci takový den, končí lhůta koncem měsíce a připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den.

Jestliže v poslední den lhůty bylo učiněno podání u věcně a místně příslušného správního orgánu, nebo bylo předáno poště anebo bylo učiněno poslední den lhůty podání u správního orgánu vyššího stupně, bylo učiněno včas.

Navrácení v předešlý stav (§ 41 SŘ)

Do patnácti dnů po odpadnutí objektivní překážky (např. nemoc) učinit úkon ve lhůtě, může účastník požádat o prominutí zmeškání lhůt, pokud k žádosti připojí úkon, který zmeškal, ne však později než uplyne 1 rok od posledního dne zmeškané lhůty.

Nečinnost (§ 80 SŘ)

Účastník řízení je chráněn proti nečinnosti správních orgánů při vyřizování věci. Nadřízený orgán, vůči příslušnému správnímu orgánu, využije svých pravomocí k tomu, aby věc účastníka byla včas a řádně rozhodnuta tak, že přikáže nečinnému správnímu orgánu, aby sjednal nápravu, nebo věc sám převezme a rozhodne, nebo pověří jiný správní orgán k řízení, anebo přiměřeně prodlouží zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí.

K nečinnosti dochází, jestliže prvoinstanční správní orgán nevydá rozhodnutí ve věci v zákonné lhůtě, nebo když nezahájí řízení ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o skutečnostech odůvodňujících zahájení řízení z moci úřední a byl k tomu příslušný. A konečně v případě, kdy je z okolností zjevné, že věcně a místně příslušný správní orgán nedodrží stanovenou lhůtu.

Správní řízení je zahájeno, pokud nastanou okolnosti, se kterými správní řád začátek řízení spojuje. Z tohoto pohledu rozlišujeme řízení o žádosti a řízení zahajované z úřední moci (§ 44 a násl. SŘ).

Řízení o žádosti (§ 45 SŘ)

Správní řízení o žádosti je zahájeno dnem, kdy je kompetentnímu správnímu orgánu doručena žádost – podání účastníka řízení, kterým navrhuje zahájit řízení s cílem (nejčastěji) vydání rozhodnutí, umožňujícího realizaci veřejného subjektivního práva účastníka řízení (např. stavební povolení).

Žádost musí mít obecné náležitosti podání a musí z ní být zřejmé čeho se žadatel domáhá nebo oč žádá. Žadatel je povinen označit ostatní účastníky řízení, pokud mu jsou známi. Do vydání rozhodnutí je žadatel oprávněn vzít žádost zcela nebo zčásti zpět, zpětvzetí pak vzít zpět již nelze. Jestliže žádost nemá předepsané náležitosti, může správní orgán pomoci žadateli nedostatky odstranit, nebo jej vyzve, aby je v přiměřené lhůtě odstranil sám (případně řízení zastaví – viz dále § 66).

Řízení z moci úřední (§ 46 a násl. SŘ)

Správní orgán je povinen zahájit řízení, pokud se dozví o skutečnostech, které zákon stanoví jako důvod pro zahájení řízení. O těchto skutečnostech se může dozvědět na základě podnětu fyzické nebo právnické osoby (viz výše § 42), vlastním zjištěním (nejčastěji při provádění kontroly), nebo na základě upozornění jiného správního orgánu. Řízení je zahájeno dnem, kdy správní orgán zahájení řízení oznámil účastníkovi, do jehož práv a povinností nebo právního postavení rozhodnutí zasáhne. Oznámení musí obsahovat označení správního orgánu, předmět řízení, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby. Správní orgán je povinen uvědomit o zahájení řízení všechny jemu známé účastníky. Pokud nelze účastníkovi oznámit zahájení řízení, správní orgán mu ustanoví opatrovníka a usnesení o jeho ustanovení se doručí veřejnou vyhláškou. Zahájit řízení musí správní orgán bezodkladně poté, co se dozví o důvodu zahájení.

Překážky správního řízení (§ 48 SŘ)

Pro správní řízení platí základní pravidlo: o téže věci nemůže být rozhodováno dvakrát. Jestliže je tedy u některého správního orgánu zahájeno řízení, nelze v téže věci zahájit řízení u jiného správního orgánu. Pokud správní orgán takovou skutečnost zjistí, musí věc odložit. Pokud se tak stane až po zahájení řízení, je povinen řízení zastavit. Rovněž nelze zahájit řízení ve věci, ve které již bylo pravomocně rozhodnuto.

Průběh správního řízení

Jelikož správní orgán při vedení řízení dbá zejména zásady rozhodovat v souladu se zákonem, stanoví správní řád v tomto smyslu předpoklady pro takové rozhodnutí. Každé rozhodnutí ve věci samé musí vycházet ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu případu/věci a toto zjištění musí být dokumentováno ve spisu.

Ústní jednání (§ 49 SŘ)

Jelikož správní řízení ovládá zásada jeho písemnosti, ústní jednání nařídí správní orgán pouze v případech, kdy to stanoví zákon, a jinak tehdy, jestliže je to nezbytné pro uplatnění práv účastníků řízení. Tyto k neveřejnému jednání přizve nejméně 5 dnů předem.

Podklady pro vydání rozhodnutí (§ 50 a násl. SŘ)

Podkladem pro vydání rozhodnutí rozumíme zejména důkaz, návrh účastníka, skutečnosti známé správnímu orgánu z jeho činnosti, podklad od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci a skutečnost obecně známou, k jejímuž potvrzení není třeba znalce (např. fyzikální zákonitost). Podklady pro rozhodnutí opatřuje vždy správní orgán. Pro urychlení řízení může správní orgán připustit, aby za něj podklady opatřil tento účastník, požádá-li o to. V řízení zahájeném z úřední moci je správní orgán povinen zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch účastníka, jemuž má být rozhodnutím uložena povinnost. Účastníci řízení jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení.

Protokol (§ 18 SŘ)

Protokol slouží jako jeden z důkazních prostředků pro zjištění materiální pravdy ve správním řízení, zejména při ústním jednání, ústním podání, výslechu svědka nebo znalce, provedení důkazu listinou a ohledání.

Důkaz listinou (§ 53 SŘ)

Častým a významným důkazem v řízení je listina, ze které lze zjistit skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci. Listiny lze rozdělit na veřejné listiny a ostatní (např. smlouvy). Za veřejné listiny označuje zákon listiny vydané soudy ČR nebo jinými státními orgány, listiny vydané orgány územních samosprávných celků v mezích jejich pravomoci, případně jiné listiny, označené zvláštními zákony jako veřejné. U těchto listin je dán předpoklad pravdivosti jejich obsahu, dokud není prokázán (soudně) opak. Pokud to umožňuje zákon, lze listinu nahradit čestným prohlášením účastníka (např. v oblasti sociálních práv).

Důkaz ohledáním (§ 54 SŘ)

Správní orgán pro účel dokazování může využít ohledání, kdy si vytvoří přímý poznatek o věci movité nebo nemovitosti. Vlastník nebo uživatel věci má povinnost předložit správnímu orgánu předmět ohledání nebo ohledání strpět. Správní orgán může k účasti na ohledání přizvat nestranné osoby k zajištění objektivity.

Důkaz svědeckou výpovědí (§ 55 SŘ)

Každý, kdo není účastníkem, je povinen vypovídat jako svědek bez ohledu na věk či dosaženou duševní vyspělost a jeho výpověď musí být doslovně zaprotokolována. Svědek pro účel objasnění skutečnosti, kterou zná, musí vypovídat pravdivě a nic nezamlčet. Svědek nesmí být vyslýchán o utajovaných skutečnostech, měl-li by porušit zákaz mlčenlivosti, pokud nebyl příslušným orgánem mlčenlivosti zproštěn. Svědek musí být poučen o povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčet a o právních následcích nepravdivé nebo neúplné výpovědi.

Důkaz znaleckým posudkem (§ 56 SŘ)

Jestliže rozhodnutí závisí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které úřední osoba nemá, a odborné posouzení nelze opatřit od jiného správního orgánu, ustanoví správní orgán znalce a uloží mu, aby ve lhůtě vypracoval písemný posudek a předložil jej v určené lhůtě. Znalce vybírá správní orgán ze seznamu znalců krajského soudu.

Odepření důkazu (§ 53, § 54 a § 55 SŘ)

Osoba, která má důkaz poskytnout (např. svědek, majitel ohledávané věci nebo držitel listiny) jej může odepřít v případě, že by jím způsobila sobě nebo osobě blízké nebezpečí stíhání pro trestný čin nebo správní delikt. Správní orgán musí před využitím důkazního prostředku poučit danou osobu o právu důkaz odepřít.

Předběžná otázka (§ 57 SŘ)

V případech, kdy vydání rozhodnutí závisí na řešení dosud nerozhodnuté otázky mimo věcnou příslušnost správního orgánu (např. ve stavebním řízení o otázkách památkové péče), je nutná součinnost správního orgánu v dané otázce kompetentního. Správní orgán může buď dát podnět k zahájení řízení před příslušným správním orgánem nebo v řízení o žádosti vyzvat účastníka nebo jinou osobu, aby podala žádost o zahájení řízení u toho orgánu. Rozhodnutím tohoto orgánu o předběžné otázce je správní orgán vázán. Pokud vyzvaná osoba žádost nepodala nebo příslušný orgán řízení nezahájil, může si správní orgán o otázce učinit úsudek sám. Nikdy však o tom zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt.

Správní řád vybavuje správní orgán pravomocí přijmout opatření, kterým se zajistí účel a průběh řízení a aby mohlo probíhat hospodárně a bez zbytečných průtahů (§ 58 SŘ).

Předvolání (§ 59 SŘ)

Předvolat lze osobu, pokud její účast v řízení je bezpodmínečně potřebná k provedení určitého procesního úkonu. Předvolání je nutno vyhotovit písemně a doručit do vlastních rukou zpravidla 5 kalendářních dnů předem. Předvolat lze např. účastníka řízení, svědka nebo znalce. V předvolání musí být uvedeno kdy, kam, v jaké věci, z jakých důvodů se má předvolaný dostavit a jaké jsou právní následky nedostavení se bez omluvy.

Předvedení (§ 60 SŘ)

Účastník řízení nebo svědek, který se bez omluvy nebo bez závažných důvodů na předvolání nedostaví a jeho osobní účast je nutná pro pokračování v řízení, může být předveden. Předvedení osob zajišťuje Policie České republiky nebo obecní policie, tato pouze na území obce své působnosti.

Vykázání z místa konání procesního úkonu (§ 63 SŘ)

Osobu, která ruší pořádek při ústním jednání nebo ohledání na místě či jiném úkonu nepřístojným chováním, může správní orgán po předchozím upozornění vykázat z místa, kde se úkon koná. Jestliže úkon není uskutečňován v úředních místnostech správního orgánu, nelze z místa úkonu vykázat osobu, která má vlastnické či užívací právo k prostoru, kde se úkon koná.

Pořádková pokuta (§ 62 SŘ)

Správní orgán může opakovaně uložit pořádkovou pokutu až do výše 50.000 Kč tomu, kdo v řízení závažně ztěžuje jeho postup tím, že:

• se bez omluvy nedostaví na předvolání ke správnímu orgánu,
• navzdory předchozímu napomenutí ruší pořádek,
• neuposlechne pokynu úřední osoby,
• učiní hrubě urážlivé podání.

Výše pořádkové pokuty nemůže být v hrubém nepoměru k závažnosti následku a k významu předmětu řízení a lze ji dodatečně snížit nebo prominout v závislosti na plnění procesních povinností danou osobou v dalším průběhu řízení.

Předběžné opatření (§ 61 SŘ)

Po zahájení řízení a ještě před jeho skončením může správní orgán nařídit z moci úřední nebo na návrh účastníka předběžné opatření, pokud je třeba prozatímně upravit poměry účastníků nebo je-li obava, že by bylo ohroženo provedení exekuce. Předběžným opatřením lze nařídit účastníkovi nebo jiné osobě, aby něco vykonali, něčeho se zdrželi nebo něco strpěli vůči jiné osobě (např. vůči majiteli sousedícího pozemku) nebo zajistit věc, která může sloužit jako důkazní prostředek nebo věc, která může být předmětem exekuce (např. střelná zbraň při zániku oprávnění k jejímu držení).

Správní orgán zruší předběžné opatření, až pomine důvod jeho vydání, jinak předběžné opatření pozbývá účinnosti dnem, kdy se rozhodnutí ve věci stalo vykonatelným nebo nabylo jiných právních účinků. Pokud předběžné opatření spočívá v zajištění věci, je osoba, která má věc u sebe, povinna ji vydat správnímu orgánu.

Přerušení a zastavení řízení (§ 64 – § 66 SŘ)

Správní řízení se vede v případech, kdy je nutno ve věci rozhodnout ať už v zájmu žadatele (řízení o žádosti) nebo v zájmu veřejném (řízení z úřední moci). Proto jen ve stanovených případech je možno řízení zastavit, aniž se tak stane. Přerušení řízení naopak slouží ke vzetí ohledu na okolnosti, které by jinak znemožnily správnímu orgánu rozhodnout bez průtahů.

Přerušení řízení (§ 64 – § 65 SŘ)

Správní orgán může řízení na dobu nezbytně nutnou přerušit a tehdy neběží lhůty k provádění procesních úkonů. Správní řád stanoví omezené důvody přerušení řízení, kterými jsou např. výzva k odstranění nedostatků žádosti, výzva k zaplacení správního poplatku, řízení o předběžné otázce a čekání na ustanovení opatrovníka procesně nezpůsobilému účastníkovi. V řízení o žádosti přeruší správní orgán řízení na návrh žadatele. V řízení z moci úřední může stejnému návrhu vyhovět výhradně z důležitých důvodů.

Zastavení řízení (§ 66 SŘ)

Správní orgán může řízení usnesením zastavit a ve věci samé nerozhodnout jen z důvodů jmenovitě uvedených v zákoně. Zejména proto, že žadatel vzal svou žádost zpět, žádost je právně nepřípustná, účastník neodstranil podstatné vady žádosti či nezaplatil správní poplatek ve stanovené lhůtě anebo žadatel zemřel či zanikl. Řízení zahájené z moci úřední lze zastavit, pokud se zjistí, že odpadl důvod k zahájení řízení (např. zanikla věc, které se řízení týká). Každé řízení se zastaví, pokud bylo dříve zahájeno řízení u jiného orgánu v téže věci.

Rozhodnutí správního orgánu ve správním řízení je projevem státní moci při uplatňování práv a povinností stanovených správním právem. Je to autoritativní výrok, který účastníci řízení musí respektovat, pokud je zákonný. Správní orgán v řízení rozhoduje jednak ve věci samé, tedy o důvodu a předmětu řízení současně, a jednak o postupu v procesu.

Usnesení (§ 76 SŘ)

Dojde-li k nutnosti učinit „krok“ potřebný k řádnému průběhu a skončení řízení, musí tak správní orgán učinit rozhodnutím, a to proto, aby tento krok mohl být, pokud to účastník navrhne, přezkoumán, je-li zákonný, či není-li vůči některému účastníku nepřípustný. Tato procesní rozhodnutí (např. o ustanovení znalce, o předběžném opatření, o přerušení nebo zastavení řízení) správní řád označuje jako usnesení.

Rozhodnutí ve věci

Z pohledu účelu správního řízení je zásadním rozhodnutím správního orgánu rozhodnutí ve věci, o níž je řízení vedeno. Rozhodnutí je cílem jak žádosti žadatele, tak řízení zahájeného z moci úřední, které však musí být opodstatněně zahájeno. Tímto rozhodnutím správní orgán zakládá, mění nebo ruší práva nebo povinnosti jmenovitě určené osoby (fyzické i právnické) nebo prohlašuje, že taková osoba práva anebo povinnosti má nebo nemá (§ 9 SŘ).

Forma a obsahové náležitosti rozhodnutí (§ 67 – § 76 SŘ)

Rozhodnutí se zásadně vyhotovuje písemně, výjimku musí stanovit zákon. Dalšími formálními náležitostmi jsou označení správního orgánu rozhodnutí vydávajícího, číslo jednací (spisová značka), datum vyhotovení, otisk kulatého úředního razítka a dále též jméno, příjmení, funkce nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby.

Obsahově se rozhodnutí člení na tři součásti: výrok, odůvodnění a poučení účastníků (o odvolání). Výroková část obsahuje řešení otázky, která je předmětem řízení, dále právní ustanovení, podle kterých bylo rozhodováno, a označení hlavních účastníků řízení. Je-li účastníkovi uložená povinnost, pak zde musí být i lhůta pro její splnění. Výroková část rozhodnutí může obsahovat více výroků a také výrok o nákladech řízení. Obsahem odůvodnění jsou důvody výroku, podklady jeho vydání (dle spisu), úvahy správního orgánu a jejich hodnocení pro účel výroku, výklad právních předpisů a vypořádání se s návrhy a námitkami účastníků. Odůvodnění vydaného rozhodnutí ve věci není třeba, jestliže se všem účastníkům v plném rozsahu vyhoví. Každé rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, pokud zákon nestanoví jinak, podléhá opravným prostředkům. Poučení účastníků proto obsahuje údaj o možnosti podat odvolání proti rozhodnutí. Poučení dále musí obsahovat lhůtu pro podání, informaci, který správní orgán o odvolání rozhoduje a u kterého správního orgánu se odvolání podává.

Příkaz (§ 150 SŘ)

Zvláštním druhem rozhodnutí je příkaz. Příkazní řízení je typem zkráceného řízení, ve kterém lze o povinnosti rozhodnut pouze na základě spisu (např. o provedené kontrole), považuje-li se skutkové zjištění za dostatečné, a uložit ji formou písemného příkazu. Příkaz lze vydat ve všech druzích řízení zahájených z moci úřední.

Součástí příkazu je poučení o možnosti proti němu podat odpor do 8 dnů ode dne jeho oznámení, který není nutno odůvodnit. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje dokazováním. Příkaz, proti kterému nebyl v zákonné lhůtě podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným. V řízení, kde je přítomen účastník, lze vydat příkaz k peněžitému plnění do 10.000 Kč nebo ke splnění povinnosti, kterou může účastník splnit na místě, jestliže účastník podpisem písemného prohlášení s uložením povinnosti souhlasí. Tím se stává příkaz pravomocný a vykonatelný (obdoba blokového řízení u přestupků).

Lhůty pro vydání rozhodnutí (§ 71 SŘ)

Vydáním rozhodnutí se rozumí předání stejnopisu k doručení účastníkům řízení, výjimečně ústní vyhlášení, pokud se účastníci se vzdali písemného doručení, a v případech stanovených zákonem vyvěšení veřejné vyhlášky u doručování veřejnou vyhláškou nebo poznamenání do spisu, jestliže se usnesení pouze poznamenává do spisu.

Pokud nelze vydat rozhodnutí bezodkladně, musí je správní orgán vydat do 30 dnů od zahájení řízení. Lhůta se prodlužuje až o 30 dnů, jestliže je třeba nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou, nebo jde-li o zvlášť složitý případ. K zákonné lhůtě se také připočítává doba nutná k provedení dožádání, zpracování znaleckého posudku nebo doručení do ciziny.

Platnost, právní moc a vykonatelnost rozhodnutí (§ 73 – § 76 SŘ)

Pokud kompetentní správní orgán rozhodnutí vydal v předepsané formě a předepsaným způsobem bylo oznámeno účastníkům řízení, je rozhodnutí platné, zavazuje i správní orgán a lze je změnit pouze předepsaným způsobem. Rozhodnutí, které bylo oznámeno (doručeno) podle zákona účastníkům řízení a proti kterému nelze podat odvolání, je v právní moci (nestanoví-li zákon jinak). Takové rozhodnutí je závazné pro účastníky a pro všechny správní orgány. Rozhodnutí je vykonatelné nabytím právní moci nebo pozdějším dnem, který je uveden ve výroku. Takové rozhodnutí může být vynuceno státní mocí. U rozhodnutí ukládajícího účastníkovi řízení splnění povinnosti nastává vykonatelnost nabytím právní moci a uplynutím lhůty pro dobrovolné splnění této povinnosti.

Náklady řízení (§ 79 SŘ)

Mezi náklady řízení patří zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, správní poplatky, ušlý výdělek účastníků a jejich zástupců, náklady důkazů (např. znalecký posudek), odměna za tlumočení a odměna za zastupování. Náklady nesou jednak účastníci řízení, jednak správní orgán, zásadně každý své. Účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti, uloží správní orgán povinnost nahradit státu náklady správního řízení paušální částkou.

Český právní řád k zabezpečení dvoustupňovosti řízení před kompetentními správními orgány stanoví příslušné řádné opravné prostředky, které slouží účastníkům řízení k domáhání se změny či zrušení rozhodnutí, které ještě nenabylo právní moci. Ve správním řízení tuto funkci plní zásadně odvolání. Zákonná lhůta k jeho podání je 15 dnů od doručení (oznámení) rozhodnutí, a to k rukám správního orgánu (§ 83 odst. 1 SŘ), který odvoláním napadlé rozhodnutí vydal. V případě chybějícího, neúplného nebo nesprávného poučení o odvolání je lze podat do 15 dnů ode dne doručení opravného usnesení, bylo-li vydáno, nejpozději však do 90 dnů ode dne oznámení rozhodnutí (§ 83 odst. 2 SŘ). Odvolání způsobuje, že napadené rozhodnutí nenabude právní moci ani vykonatelnosti (§ 85 odst. 1 SŘ).

Místo podání je takto stanoveno z důvodu zabezpečení zákonného postupu k vyřízení odvolání. Správní orgán, který rozhodnutí vydal, zašle stejnopis odvolání ostatním účastníkům řízení k vyjádření, případně doplní řízení a dále postupuje dvěma možnými způsoby: autoremedurou nebo předáním spisu nejblíže nadřízenému orgánu.

Autoremedura (§ 87 SŘ)

V zájmu zákonnosti, ale zejména zásad rychlosti a hospodárnosti řízení, pokud správní orgán, který ve věci rozhodl, dojde k závěru, že odvolání je opodstatněné, může své napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, pokud tím v plném rozsahu vyhoví odvolání.

Předání spisu (§ 88 SŘ)

Pokud se správní orgán s podaným odvoláním neztotožní, do 30 dnů od doručení odvolání předá spis se svým vyjádřením odvolacímu orgánu anebo spis předá, ve lhůtě zkrácené na 10 dnů, spolu s odůvodněným stanoviskem, že odvolání je opožděné nebo nepřípustné (např. odvolatel napadá pouze odůvodnění rozhodnutí, nikoli jeho výrok). Rozhodování o odvolání, s výjimkou autoremedury, zásadně přísluší nadřízenému orgánu.

Výkon rozhodnutí (exekuce) je nepovinná závěrečná fáze správního řízení v těch případech, kdy účastník, kterému pravomocné a vykonatelné rozhodnutí ukládá peněžitou nebo nepeněžitou povinnost, tuto povinnost ve stanovené lhůtě dobrovolně nesplní. Vynucení splnění povinnosti pak provádí obecní úřad, který rozhodnutí vydal, nebo na jeho požádání soud (soudní exekutor). V případě peněžitého plnění může též požádat o provedení exekuce místně příslušný orgán správy daní (§ 103 a násl. SŘ).

Peněžitá exekuce (§ 106 SŘ)

Exekuce plnění peněžité povinnosti se řídí výhradně ustanoveními daňového řádu (zákon č. 280/2009 Sb.).

Nepeněžitá exekuce (§ 107 a násl. SŘ)

Exekuce k vymožení nepeněžité povinnosti se řídí povahou uložené povinnosti. Lze ji nařídit a provést těmito způsoby:

• náhradním výkonem v případě zastupitelných plnění (např. odstranění nepovolené stavby),
• přímým vynucením v případě nezastupitelných plnění, zejména vyklizením, odebráním movité věci a předvedením, nebo
• ukládáním donucovacích pokut.

Správní řád se člení na šest věcných částí. Část první obsahuje úvodní ustanovení, která vymezují předmět úpravy a základní zásady činnosti správních orgánů. Část druhá obsahuje obecná ustanovení o správním řízení, jako je příslušnost správních orgánů a jejich úkony, účastníky řízení, jejich zastupování a úkony, počítání času, postup před zahájením řízení, průběh řízení prvního stupně, řádné a mimořádné opravné prostředky a vykonávací řízení. Třetí část obsahuje doplnění vymezení věcné a funkční příslušnosti, řešení sporů o příslušnost, vymezení dotčených orgánů, předběžné úkony, některé zvláštní způsoby řízení a rozhodnutí a doplnění ustanovení o přezkoumávání rozhodnutí. Čtvrtá část upravuje postup správních orgánů při vydávání vyjádření, osvědčení a sdělení, tedy při vydávání písemných materiálů, které nemají charakter rozhodnutí. Pátá část upravuje veřejnoprávní smlouvy, jejich náležitosti a postup při jejich uzavírání. Šestá část upravuje tzv. opatření obecné povahy, tedy to, co teorie správního práva označuje za organizační úkon. Poslední dvě části, sedmá a osmá, obsahují ustanovení společná, přechodná a závěrečná a stanoví účinnost zákona.

Základními zásadami činnosti správních orgánů jsou principy, kterými se řídí celé správní řízení a veškerá činnost správního orgánu. Najdeme je v úvodních ustanoveních správního řádu (§ 2 – § 8) pod názvem „základní pravidla řízení“ nebo jsou obsaženy v jeho dalších ustanoveních, popř. z nich vyplývají. Mezi nejvýznamnější patří:

• zásada zákonnosti, správní orgány jsou povinny postupovat v souladu se zákony a jinými právními předpisy
• zásada materiální pravdy, správní orgány mají povinnost zjistit všechny skutečnosti, které mají význam pro vydání správního rozhodnutí tak, aby byl zjištěn stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu potřebném pro soulad rozhodnutí se zákonem
• zásada aktivní účasti účastníků v řízení (slyšení účastníků), účastníkům musí být dána možnost uplatnit jejich práva a vyjádřit se k postupu řízení
• zásada hospodárného a rychlého projednávání a rozhodování, správní orgány mají povinnost zabezpečit rychlý a hospodárný průběh řízení bez průtahů, odpovědně a svědomitě
• zásada dvojstupňovosti řízení, účastník má právní nárok na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tzv. odvolacím orgánem (orgánem druhého stupně)
• zásada legitimního očekávání, aby při skutkově shodných nebo obdobných případech nebylo rozhodováno rozdílně.

Subjekty správního řízení jsou jednak kompetentní správní orgány a jednak účastníci řízení. Jsou navzájem v postavení podřízenosti, a to proto, že správní orgán v řízení vystupuje jako nositel autority státu a jeho rozhodnutí je pro účastníky řízení zavazující.

Příslušnost správních orgánů ve správním řízení

Výkon veřejné správy je činnost svěřená jednotlivým správním orgánům podle jejich věcné a místní příslušnosti. Věcná příslušnost (§ 10 SŘ) určuje, který druh správního orgánu a jakého stupně je příslušný provést správní řízení a vydat rozhodnutí ve věci. Je určena jednotlivými zákony upravujícími danou oblast veřejné správy (např. stavební zákon, zákon o matrikách, jménu a příjmení atd.) Místní příslušnost (§ 11 SŘ) vyjadřuje, který z věcně příslušných správních orgánů je konkrétně povolán k tomu, aby se věcí zabýval. Místní příslušnost rozlišujeme podle toho, zda jde o řízení týkající se činnosti účastníka řízení, v tom případě je místní příslušnost určená místem této činnosti. V řízeních týkajících se nemovitosti místem, kde se tato nachází. V řízeních týkajících se podnikatelské činnosti účastníka řízení, který je fyzickou osobou, místem jeho podnikání. V ostatních řízeních týkajících se fyzické osoby místem jejího trvalého pobytu. V řízeních týkajících se právnické osoby místem jejího sídla nebo místem sídla její organizační složky.

Postoupení věci (§ 12 SŘ)

Správní orgán, který není věcně nebo místně příslušný, musí bezodkladně postoupit doručené podání (žádost) příslušnému orgánu a současně o tom uvědomit podatele (žadatele).

Dožádání (§ 13 SŘ)

Příslušný správní orgán může dožádat usnesením podřízený nebo nadřízený správní orgán nebo jiný věcně příslušný správní orgán o provedení úkonu, který by sám mohl provést jen s obtížemi nebo s neúčelně vynaloženými náklady anebo který by nemohl provést vůbec.

Podjatost úředníka (§ 14 SŘ)

Úřední osoba pověřená rozhodováním ve věci, která je předmětem řízení, musí být nezaujatá, aby vydané rozhodnutí bylo objektivní. Lze-li o ní důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci (např. je majitelem sousedního pozemku) nebo k účastníkům či zástupcům řízení (např. jsou-li k ní osobou blízkou) zájem na výsledku řízení, je vyloučena z celého řízení. Stejné platí pro úřední osobu, která se řízení v téže věci účastnila v jiném stupni řízení.

Účastník řízení (§ 27 a násl. SŘ)

Podle správního řádu jsou účastníky řízení v prvé řadě ti, o jejichž právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech má být v řízení rozhodováno (tzv. nepominutelní či hlavní účastníci); v řízení o žádosti je to žadatel a v řízení zahajovaném správním orgánem z úřední moci je to osoba, která zavdala příčinu zahájení řízení ve veřejném zájmu. Vedlejšími účastníky jsou pak ti, jejichž práva a právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny (např. majitelé sousedního pozemku při povolování stavby), ten, komu zvláštní právní předpis takové postavení přiznává (např. orgán památkové ochrany ve stavebním řízení), a konečně ten, kdo tvrdí, že může být rozhodnutím ve svých právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech přímo dotčen (např. sdružení k ochraně životního prostředí), a to až do doby, než se prokáže opak.

Procesní způsobilost (§ 29 SŘ)

Účastník řízení musí být způsobilý k tomu, aby mohl být účastníkem správního řízení - procesní způsobilost. U fyzické osoby je základním předpokladem této způsobilosti dosažení věku 18 let. Správní orgán však může dát příležitost vyjádřit se k věci nebo svůj názor i osobě, která nedosáhla plné svéprávnosti. Právnické osoby, jsou-li zapsané ve státem vedeném rejstříku (např. obchodním rejstříku), mají vždy procesní způsobilost a činí právní úkony prostřednictvím svého statutárního orgánu, popřípadě jím pověřené osoby.

Úkony účastníka řízení (§ 36 a násl. SŘ)

Úkony účastníků řízení (jejich aktivní účast v řízení) se posuzují podle obsahu nikoli podle jejich označení. Nejdůležitějším úkonem je podání (§ 37 SŘ), které vždy směřuje ke správnímu orgánu. Z podání musí být patrno, kdo je podává, ke kterému správnímu orgánu směřuje, které věci se týká a co se navrhuje, případně další náležitosti stanovené zákonem. Fyzická osoba musí v podání uvést své jméno a příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, případně jinou adresu na doručování a vždy musí podání podepsat. Právnická osoba uvede v podání svůj název nebo obchodní firmu, identifikační číslo osob nebo obdobný údaj a adresu sídla, popřípadě jinou adresu pro doručování.

Podání je nutno učinit písemně, ústně do protokolu nebo v elektronické podobě s uznávaným elektronickým podpisem. Také je lze učinit pomocí jiných technických prostředků (dálnopis, fax nebo elektronická pošta elektronického podpisu), avšak takové podání musí být do 5 dnů potvrzeno předepsaným způsobem. Podání se předává správnímu orgánu, který je věcně a místně příslušný, a je učiněno dnem, kdy tomuto orgánu došlo (předepsaným způsobem).

Zastoupení v řízení

V rozsahu, v jakém účastník nemá procesní způsobilost, musí být zastupován zákonným zástupcem (rodič nebo osvojitel, § 31 SŘ). Pokud zákonného zástupce nemá, nebo ten ho nemůže zastupovat, ustanoví mu správní orgán usnesením opatrovníka. Opatrovníkem správní orgán ustanoví toho, u koho je osoba, jíž se opatrovník ustanovuje, v péči, anebo jinou vhodnou osobu, která nemá osobní zájem na výsledku řízení.

Opatrovníka ustanovuje správní orgán také v jiných případech uvedených v zákoně, např. účastníkovi, kterému se nepodařilo oznámit zahájení řízení z moci úřední, dále právnické osobě, která nemá orgán způsobilý za ni jednat (např. po úmrtí jediného jednatele s.r.o.), též osobě neznámého pobytu (např. u rušení trvalého pobytu), nebo osobě, která není známa (např. u černé stavby) anebo osobě zvlášť těžce zdravotně postižené (§ 32 SŘ).

Účastník také může plnou mocí pověřit svého smluvního zástupce, aby jej v řízení zastupoval (§ 33 SŘ).

Práva a povinnosti účastníka řízení

Účastník řízení je oprávněn činit v řízení úkony, především má právo navrhovat důkazy a jiné návrhy (§ 36 odst. 1 SŘ), má právo na uvědomění o zahájení správního řízení, vyjádřit své stanovisko ke spisu a k návrhům ostatních účastníků a zejména před vydáním rozhodnutí ve věci mít možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí (§ 36 odst. 2 a odst. 3 SŘ). Aby je mohl řádně uplatnit, může nahlížet do spisu, pořídit z něj výpisy a kopie (§ 38 odst. 4 SŘ).

Účastník řízení má také povinnosti, mezi které patří např. dle § 37 odst. 3 SŘ odstranit vady podání (žádosti) dodržovat předepsané lhůty, předložit správním orgánem požadovanou listinu, dostavit se na předvolání a neztěžovat postup řízení. Účastník je povinen vždy prokázat svou totožnost (§ 36 odst. 5 SŘ).

Spis (§ 17 SŘ)

V řízení o každé věci správní orgán zakládá spis, který je označen spisovou značkou. Zde se ukládají zejména všechny podklady pro rozhodnutí ve věci (např. podání účastníků, svědecké výpovědi, listiny).

Doručování písemností (§ 20 a násl. SŘ)

Písemnost doručuje správní orgán, který ji vyhotovil, a to především, je-li to možné, do datové schránky. Není-li možné doručovat datovou zprávou, doručuje správní orgán buď sám, nebo prostřednictvím policejního orgánu a také prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (nejčastěji půjde o adresu trvalého pobytu). Do vlastních rukou se doručují písemnosti označené zákonem, zejména předvolání a rozhodnutí, jinak doporučeně nebo jen vhozením do schránky.

Písemnosti určené právnickým osobám se doručují nejčastěji na adresu sídla právnické osoby nebo její organizační složky. Osobám neznámého pobytu nebo sídla, osobám, kterým se nedaří písemnost doručit a v dalších zákonných případech se doručuje veřejnou vyhláškou. Patnáctý den po jejím vyvěšení se považuje za den doručení.

Nebyl-li adresát zastižen a písemnost nebylo možno doručit jinak, uloží se u správního orgánu, který ji vyhotovil nebo u provozovatele poštovních služeb a adresát se vyzve k vyzvednutí písemnosti do patnácti dnů. Výzva musí obsahovat poučení o právní fikci doručení, která nastává, jestliže si adresát písemnost nevyzvedl ve lhůtě desátým dnem od uložení, či pokud ji odmítl převzít, případně neposkytl součinnost potřebnou k řádnému doručení (odmítl prokázat totožnost) okamžikem pokusu o doručení.

Správní orgán je povinen přijímat od případných subjektů podněty k zahájení řízení a prověřovat jejich opodstatnění tak, aby pro vedení řízení existoval řádný titul a podmínky k jeho úspěšnému zakončení vydáním rozhodnutí.

Podnět k zahájení řízení (§ 42 SŘ)

Postup správního orgánu před zahájením řízení zahrnuje přijímání podnětů od fyzických nebo právnických osob, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední (zejména při zjištění protiprávního jednání či stavu). Pokud podatel podnětu (nejedná se o účastníka řízení) o to požádá, je správní orgán povinen sdělit mu ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy podnět obdržel, že řízení zahájil, nebo že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední, popřípadě že podnět postoupil příslušnému správnímu orgánu.

Vysvětlení (§ 137 SŘ)

Správní orgán po obdržení oznámení, jiného podnětu nebo na základě vlastních zjištění, která by mohla být důvodem k zahájení řízení z moci úřední, si opatří nezbytná vysvětlení. Povinnost podat vysvětlení má vedle podatele každá jiná osoba pod hrozbou uložení pořádkové pokuty až do 5.000 Kč.

Předběžná informace (§ 139 SŘ)

Podle ustanovení některých zákonů může každý požadovat od správního orgánu, který je příslušný vydat rozhodnutí, aby mu v písemné formě poskytl předběžnou informaci o tom, zda lze určitý záměr uskutečnit jen za předpokladu vydání rozhodnutí nebo podle jakých hledisek bude posuzovat žádost o vydání rozhodnutí, popř. za jakých předpokladů lze žádosti vyhovět.

Odložení věci (§ 43 SŘ)

Správní orgán nemusí zahájit správní řízení o žádosti a odloží věc v případě, že vůči němu byl učiněn úkon, který zjevně není žádostí (např. žádost o zaměstnání) nebo z něj nelze zjistit, kdo jej učinil (např. anonymní podání) a v případě, že bylo učiněno podání, k jehož vyřízení není kompetentní veřejná správa, ale jiný orgán státní moci. Nelze odložit anonymní podnět, jsou-li shledány důvody k zahájení řízení z úřední moci (např. o uložení pokuty).

Procesní lhůty a počítání času (§ 39 a násl. SŘ)

Procesní lhůty jsou určeny k provádění procesních úkonů správním orgánem a účastníky řízení. Po jejich uplynutí, jsou-li stanoveny zákonem, nemůže účastník řízení provést daný úkon, ledaže zákon takový výjimečný postup umožňuje. Lhůty jako pořádkové také určuje správní orgán usnesením a na žádost účastníka je může prodloužit. Pokud lhůtu nedodrží správní orgán, lze tento stav posuzovat jako jeho nečinnost.

Pro počítání lhůt platí určité zásady: do lhůty se nezapočítává rozhodující den pro její počátek (např. den doručení), konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím dne se stejným označením jako den, kdy došlo k události určující počátek lhůty, není-li v měsíci takový den, končí lhůta koncem měsíce a připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den.

Jestliže v poslední den lhůty bylo učiněno podání u věcně a místně příslušného správního orgánu, nebo bylo předáno poště anebo bylo učiněno poslední den lhůty podání u správního orgánu vyššího stupně, bylo učiněno včas.

Navrácení v předešlý stav (§ 41 SŘ)

Do patnácti dnů po odpadnutí objektivní překážky (např. nemoc) učinit úkon ve lhůtě, může účastník požádat o prominutí zmeškání lhůt, pokud k žádosti připojí úkon, který zmeškal, ne však později než uplyne 1 rok od posledního dne zmeškané lhůty.

Nečinnost (§ 80 SŘ)

Účastník řízení je chráněn proti nečinnosti správních orgánů při vyřizování věci. Nadřízený orgán, vůči příslušnému správnímu orgánu, využije svých pravomocí k tomu, aby věc účastníka byla včas a řádně rozhodnuta tak, že přikáže nečinnému správnímu orgánu, aby sjednal nápravu, nebo věc sám převezme a rozhodne, nebo pověří jiný správní orgán k řízení, anebo přiměřeně prodlouží zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí.

K nečinnosti dochází, jestliže prvoinstanční správní orgán nevydá rozhodnutí ve věci v zákonné lhůtě, nebo když nezahájí řízení ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o skutečnostech odůvodňujících zahájení řízení z moci úřední a byl k tomu příslušný. A konečně v případě, kdy je z okolností zjevné, že věcně a místně příslušný správní orgán nedodrží stanovenou lhůtu.

Správní řízení je zahájeno, pokud nastanou okolnosti, se kterými správní řád začátek řízení spojuje. Z tohoto pohledu rozlišujeme řízení o žádosti a řízení zahajované z úřední moci (§ 44 a násl. SŘ).

Řízení o žádosti (§ 45 SŘ)

Správní řízení o žádosti je zahájeno dnem, kdy je kompetentnímu správnímu orgánu doručena žádost – podání účastníka řízení, kterým navrhuje zahájit řízení s cílem (nejčastěji) vydání rozhodnutí, umožňujícího realizaci veřejného subjektivního práva účastníka řízení (např. stavební povolení).

Žádost musí mít obecné náležitosti podání a musí z ní být zřejmé čeho se žadatel domáhá nebo oč žádá. Žadatel je povinen označit ostatní účastníky řízení, pokud mu jsou známi. Do vydání rozhodnutí je žadatel oprávněn vzít žádost zcela nebo zčásti zpět, zpětvzetí pak vzít zpět již nelze. Jestliže žádost nemá předepsané náležitosti, může správní orgán pomoci žadateli nedostatky odstranit, nebo jej vyzve, aby je v přiměřené lhůtě odstranil sám (případně řízení zastaví – viz dále § 66).

Řízení z moci úřední (§ 46 a násl. SŘ)

Správní orgán je povinen zahájit řízení, pokud se dozví o skutečnostech, které zákon stanoví jako důvod pro zahájení řízení. O těchto skutečnostech se může dozvědět na základě podnětu fyzické nebo právnické osoby (viz výše § 42), vlastním zjištěním (nejčastěji při provádění kontroly), nebo na základě upozornění jiného správního orgánu. Řízení je zahájeno dnem, kdy správní orgán zahájení řízení oznámil účastníkovi, do jehož práv a povinností nebo právního postavení rozhodnutí zasáhne. Oznámení musí obsahovat označení správního orgánu, předmět řízení, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby. Správní orgán je povinen uvědomit o zahájení řízení všechny jemu známé účastníky. Pokud nelze účastníkovi oznámit zahájení řízení, správní orgán mu ustanoví opatrovníka a usnesení o jeho ustanovení se doručí veřejnou vyhláškou. Zahájit řízení musí správní orgán bezodkladně poté, co se dozví o důvodu zahájení.

Překážky správního řízení (§ 48 SŘ)

Pro správní řízení platí základní pravidlo: o téže věci nemůže být rozhodováno dvakrát. Jestliže je tedy u některého správního orgánu zahájeno řízení, nelze v téže věci zahájit řízení u jiného správního orgánu. Pokud správní orgán takovou skutečnost zjistí, musí věc odložit. Pokud se tak stane až po zahájení řízení, je povinen řízení zastavit. Rovněž nelze zahájit řízení ve věci, ve které již bylo pravomocně rozhodnuto.

Průběh správního řízení

Jelikož správní orgán při vedení řízení dbá zejména zásady rozhodovat v souladu se zákonem, stanoví správní řád v tomto smyslu předpoklady pro takové rozhodnutí. Každé rozhodnutí ve věci samé musí vycházet ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu případu/věci a toto zjištění musí být dokumentováno ve spisu.

Ústní jednání (§ 49 SŘ)

Jelikož správní řízení ovládá zásada jeho písemnosti, ústní jednání nařídí správní orgán pouze v případech, kdy to stanoví zákon, a jinak tehdy, jestliže je to nezbytné pro uplatnění práv účastníků řízení. Tyto k neveřejnému jednání přizve nejméně 5 dnů předem.

Podklady pro vydání rozhodnutí (§ 50 a násl. SŘ)

Podkladem pro vydání rozhodnutí rozumíme zejména důkaz, návrh účastníka, skutečnosti známé správnímu orgánu z jeho činnosti, podklad od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci a skutečnost obecně známou, k jejímuž potvrzení není třeba znalce (např. fyzikální zákonitost). Podklady pro rozhodnutí opatřuje vždy správní orgán. Pro urychlení řízení může správní orgán připustit, aby za něj podklady opatřil tento účastník, požádá-li o to. V řízení zahájeném z úřední moci je správní orgán povinen zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch účastníka, jemuž má být rozhodnutím uložena povinnost. Účastníci řízení jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení.

Protokol (§ 18 SŘ)

Protokol slouží jako jeden z důkazních prostředků pro zjištění materiální pravdy ve správním řízení, zejména při ústním jednání, ústním podání, výslechu svědka nebo znalce, provedení důkazu listinou a ohledání.

Důkaz listinou (§ 53 SŘ)

Častým a významným důkazem v řízení je listina, ze které lze zjistit skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci. Listiny lze rozdělit na veřejné listiny a ostatní (např. smlouvy). Za veřejné listiny označuje zákon listiny vydané soudy ČR nebo jinými státními orgány, listiny vydané orgány územních samosprávných celků v mezích jejich pravomoci, případně jiné listiny, označené zvláštními zákony jako veřejné. U těchto listin je dán předpoklad pravdivosti jejich obsahu, dokud není prokázán (soudně) opak. Pokud to umožňuje zákon, lze listinu nahradit čestným prohlášením účastníka (např. v oblasti sociálních práv).

Důkaz ohledáním (§ 54 SŘ)

Správní orgán pro účel dokazování může využít ohledání, kdy si vytvoří přímý poznatek o věci movité nebo nemovitosti. Vlastník nebo uživatel věci má povinnost předložit správnímu orgánu předmět ohledání nebo ohledání strpět. Správní orgán může k účasti na ohledání přizvat nestranné osoby k zajištění objektivity.

Důkaz svědeckou výpovědí (§ 55 SŘ)

Každý, kdo není účastníkem, je povinen vypovídat jako svědek bez ohledu na věk či dosaženou duševní vyspělost a jeho výpověď musí být doslovně zaprotokolována. Svědek pro účel objasnění skutečnosti, kterou zná, musí vypovídat pravdivě a nic nezamlčet. Svědek nesmí být vyslýchán o utajovaných skutečnostech, měl-li by porušit zákaz mlčenlivosti, pokud nebyl příslušným orgánem mlčenlivosti zproštěn. Svědek musí být poučen o povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčet a o právních následcích nepravdivé nebo neúplné výpovědi.

Důkaz znaleckým posudkem (§ 56 SŘ)

Jestliže rozhodnutí závisí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které úřední osoba nemá, a odborné posouzení nelze opatřit od jiného správního orgánu, ustanoví správní orgán znalce a uloží mu, aby ve lhůtě vypracoval písemný posudek a předložil jej v určené lhůtě. Znalce vybírá správní orgán ze seznamu znalců krajského soudu.

Odepření důkazu (§ 53, § 54 a § 55 SŘ)

Osoba, která má důkaz poskytnout (např. svědek, majitel ohledávané věci nebo držitel listiny) jej může odepřít v případě, že by jím způsobila sobě nebo osobě blízké nebezpečí stíhání pro trestný čin nebo správní delikt. Správní orgán musí před využitím důkazního prostředku poučit danou osobu o právu důkaz odepřít.

Předběžná otázka (§ 57 SŘ)

V případech, kdy vydání rozhodnutí závisí na řešení dosud nerozhodnuté otázky mimo věcnou příslušnost správního orgánu (např. ve stavebním řízení o otázkách památkové péče), je nutná součinnost správního orgánu v dané otázce kompetentního. Správní orgán může buď dát podnět k zahájení řízení před příslušným správním orgánem nebo v řízení o žádosti vyzvat účastníka nebo jinou osobu, aby podala žádost o zahájení řízení u toho orgánu. Rozhodnutím tohoto orgánu o předběžné otázce je správní orgán vázán. Pokud vyzvaná osoba žádost nepodala nebo příslušný orgán řízení nezahájil, může si správní orgán o otázce učinit úsudek sám. Nikdy však o tom zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt.

Správní řád vybavuje správní orgán pravomocí přijmout opatření, kterým se zajistí účel a průběh řízení a aby mohlo probíhat hospodárně a bez zbytečných průtahů (§ 58 SŘ).

Předvolání (§ 59 SŘ)

Předvolat lze osobu, pokud její účast v řízení je bezpodmínečně potřebná k provedení určitého procesního úkonu. Předvolání je nutno vyhotovit písemně a doručit do vlastních rukou zpravidla 5 kalendářních dnů předem. Předvolat lze např. účastníka řízení, svědka nebo znalce. V předvolání musí být uvedeno kdy, kam, v jaké věci, z jakých důvodů se má předvolaný dostavit a jaké jsou právní následky nedostavení se bez omluvy.

Předvedení (§ 60 SŘ)

Účastník řízení nebo svědek, který se bez omluvy nebo bez závažných důvodů na předvolání nedostaví a jeho osobní účast je nutná pro pokračování v řízení, může být předveden. Předvedení osob zajišťuje Policie České republiky nebo obecní policie, tato pouze na území obce své působnosti.

Vykázání z místa konání procesního úkonu (§ 63 SŘ)

Osobu, která ruší pořádek při ústním jednání nebo ohledání na místě či jiném úkonu nepřístojným chováním, může správní orgán po předchozím upozornění vykázat z místa, kde se úkon koná. Jestliže úkon není uskutečňován v úředních místnostech správního orgánu, nelze z místa úkonu vykázat osobu, která má vlastnické či užívací právo k prostoru, kde se úkon koná.

Pořádková pokuta (§ 62 SŘ)

Správní orgán může opakovaně uložit pořádkovou pokutu až do výše 50.000 Kč tomu, kdo v řízení závažně ztěžuje jeho postup tím, že:

• se bez omluvy nedostaví na předvolání ke správnímu orgánu,
• navzdory předchozímu napomenutí ruší pořádek,
• neuposlechne pokynu úřední osoby,
• učiní hrubě urážlivé podání.

Výše pořádkové pokuty nemůže být v hrubém nepoměru k závažnosti následku a k významu předmětu řízení a lze ji dodatečně snížit nebo prominout v závislosti na plnění procesních povinností danou osobou v dalším průběhu řízení.

Předběžné opatření (§ 61 SŘ)

Po zahájení řízení a ještě před jeho skončením může správní orgán nařídit z moci úřední nebo na návrh účastníka předběžné opatření, pokud je třeba prozatímně upravit poměry účastníků nebo je-li obava, že by bylo ohroženo provedení exekuce. Předběžným opatřením lze nařídit účastníkovi nebo jiné osobě, aby něco vykonali, něčeho se zdrželi nebo něco strpěli vůči jiné osobě (např. vůči majiteli sousedícího pozemku) nebo zajistit věc, která může sloužit jako důkazní prostředek nebo věc, která může být předmětem exekuce (např. střelná zbraň při zániku oprávnění k jejímu držení).

Správní orgán zruší předběžné opatření, až pomine důvod jeho vydání, jinak předběžné opatření pozbývá účinnosti dnem, kdy se rozhodnutí ve věci stalo vykonatelným nebo nabylo jiných právních účinků. Pokud předběžné opatření spočívá v zajištění věci, je osoba, která má věc u sebe, povinna ji vydat správnímu orgánu.

Přerušení a zastavení řízení (§ 64 – § 66 SŘ)

Správní řízení se vede v případech, kdy je nutno ve věci rozhodnout ať už v zájmu žadatele (řízení o žádosti) nebo v zájmu veřejném (řízení z úřední moci). Proto jen ve stanovených případech je možno řízení zastavit, aniž se tak stane. Přerušení řízení naopak slouží ke vzetí ohledu na okolnosti, které by jinak znemožnily správnímu orgánu rozhodnout bez průtahů.

Přerušení řízení (§ 64 – § 65 SŘ)

Správní orgán může řízení na dobu nezbytně nutnou přerušit a tehdy neběží lhůty k provádění procesních úkonů. Správní řád stanoví omezené důvody přerušení řízení, kterými jsou např. výzva k odstranění nedostatků žádosti, výzva k zaplacení správního poplatku, řízení o předběžné otázce a čekání na ustanovení opatrovníka procesně nezpůsobilému účastníkovi. V řízení o žádosti přeruší správní orgán řízení na návrh žadatele. V řízení z moci úřední může stejnému návrhu vyhovět výhradně z důležitých důvodů.

Zastavení řízení (§ 66 SŘ)

Správní orgán může řízení usnesením zastavit a ve věci samé nerozhodnout jen z důvodů jmenovitě uvedených v zákoně. Zejména proto, že žadatel vzal svou žádost zpět, žádost je právně nepřípustná, účastník neodstranil podstatné vady žádosti či nezaplatil správní poplatek ve stanovené lhůtě anebo žadatel zemřel či zanikl. Řízení zahájené z moci úřední lze zastavit, pokud se zjistí, že odpadl důvod k zahájení řízení (např. zanikla věc, které se řízení týká). Každé řízení se zastaví, pokud bylo dříve zahájeno řízení u jiného orgánu v téže věci.

Rozhodnutí správního orgánu ve správním řízení je projevem státní moci při uplatňování práv a povinností stanovených správním právem. Je to autoritativní výrok, který účastníci řízení musí respektovat, pokud je zákonný. Správní orgán v řízení rozhoduje jednak ve věci samé, tedy o důvodu a předmětu řízení současně, a jednak o postupu v procesu.

Usnesení (§ 76 SŘ)

Dojde-li k nutnosti učinit „krok“ potřebný k řádnému průběhu a skončení řízení, musí tak správní orgán učinit rozhodnutím, a to proto, aby tento krok mohl být, pokud to účastník navrhne, přezkoumán, je-li zákonný, či není-li vůči některému účastníku nepřípustný. Tato procesní rozhodnutí (např. o ustanovení znalce, o předběžném opatření, o přerušení nebo zastavení řízení) správní řád označuje jako usnesení.

Rozhodnutí ve věci

Z pohledu účelu správního řízení je zásadním rozhodnutím správního orgánu rozhodnutí ve věci, o níž je řízení vedeno. Rozhodnutí je cílem jak žádosti žadatele, tak řízení zahájeného z moci úřední, které však musí být opodstatněně zahájeno. Tímto rozhodnutím správní orgán zakládá, mění nebo ruší práva nebo povinnosti jmenovitě určené osoby (fyzické i právnické) nebo prohlašuje, že taková osoba práva anebo povinnosti má nebo nemá (§ 9 SŘ).

Forma a obsahové náležitosti rozhodnutí (§ 67 – § 76 SŘ)

Rozhodnutí se zásadně vyhotovuje písemně, výjimku musí stanovit zákon. Dalšími formálními náležitostmi jsou označení správního orgánu rozhodnutí vydávajícího, číslo jednací (spisová značka), datum vyhotovení, otisk kulatého úředního razítka a dále též jméno, příjmení, funkce nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby.

Obsahově se rozhodnutí člení na tři součásti: výrok, odůvodnění a poučení účastníků (o odvolání). Výroková část obsahuje řešení otázky, která je předmětem řízení, dále právní ustanovení, podle kterých bylo rozhodováno, a označení hlavních účastníků řízení. Je-li účastníkovi uložená povinnost, pak zde musí být i lhůta pro její splnění. Výroková část rozhodnutí může obsahovat více výroků a také výrok o nákladech řízení. Obsahem odůvodnění jsou důvody výroku, podklady jeho vydání (dle spisu), úvahy správního orgánu a jejich hodnocení pro účel výroku, výklad právních předpisů a vypořádání se s návrhy a námitkami účastníků. Odůvodnění vydaného rozhodnutí ve věci není třeba, jestliže se všem účastníkům v plném rozsahu vyhoví. Každé rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, pokud zákon nestanoví jinak, podléhá opravným prostředkům. Poučení účastníků proto obsahuje údaj o možnosti podat odvolání proti rozhodnutí. Poučení dále musí obsahovat lhůtu pro podání, informaci, který správní orgán o odvolání rozhoduje a u kterého správního orgánu se odvolání podává.

Příkaz (§ 150 SŘ)

Zvláštním druhem rozhodnutí je příkaz. Příkazní řízení je typem zkráceného řízení, ve kterém lze o povinnosti rozhodnut pouze na základě spisu (např. o provedené kontrole), považuje-li se skutkové zjištění za dostatečné, a uložit ji formou písemného příkazu. Příkaz lze vydat ve všech druzích řízení zahájených z moci úřední.

Součástí příkazu je poučení o možnosti proti němu podat odpor do 8 dnů ode dne jeho oznámení, který není nutno odůvodnit. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje dokazováním. Příkaz, proti kterému nebyl v zákonné lhůtě podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným. V řízení, kde je přítomen účastník, lze vydat příkaz k peněžitému plnění do 10.000 Kč nebo ke splnění povinnosti, kterou může účastník splnit na místě, jestliže účastník podpisem písemného prohlášení s uložením povinnosti souhlasí. Tím se stává příkaz pravomocný a vykonatelný (obdoba blokového řízení u přestupků).

Lhůty pro vydání rozhodnutí (§ 71 SŘ)

Vydáním rozhodnutí se rozumí předání stejnopisu k doručení účastníkům řízení, výjimečně ústní vyhlášení, pokud se účastníci se vzdali písemného doručení, a v případech stanovených zákonem vyvěšení veřejné vyhlášky u doručování veřejnou vyhláškou nebo poznamenání do spisu, jestliže se usnesení pouze poznamenává do spisu.

Pokud nelze vydat rozhodnutí bezodkladně, musí je správní orgán vydat do 30 dnů od zahájení řízení. Lhůta se prodlužuje až o 30 dnů, jestliže je třeba nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou, nebo jde-li o zvlášť složitý případ. K zákonné lhůtě se také připočítává doba nutná k provedení dožádání, zpracování znaleckého posudku nebo doručení do ciziny.

Platnost, právní moc a vykonatelnost rozhodnutí (§ 73 – § 76 SŘ)

Pokud kompetentní správní orgán rozhodnutí vydal v předepsané formě a předepsaným způsobem bylo oznámeno účastníkům řízení, je rozhodnutí platné, zavazuje i správní orgán a lze je změnit pouze předepsaným způsobem. Rozhodnutí, které bylo oznámeno (doručeno) podle zákona účastníkům řízení a proti kterému nelze podat odvolání, je v právní moci (nestanoví-li zákon jinak). Takové rozhodnutí je závazné pro účastníky a pro všechny správní orgány. Rozhodnutí je vykonatelné nabytím právní moci nebo pozdějším dnem, který je uveden ve výroku. Takové rozhodnutí může být vynuceno státní mocí. U rozhodnutí ukládajícího účastníkovi řízení splnění povinnosti nastává vykonatelnost nabytím právní moci a uplynutím lhůty pro dobrovolné splnění této povinnosti.

Náklady řízení (§ 79 SŘ)

Mezi náklady řízení patří zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, správní poplatky, ušlý výdělek účastníků a jejich zástupců, náklady důkazů (např. znalecký posudek), odměna za tlumočení a odměna za zastupování. Náklady nesou jednak účastníci řízení, jednak správní orgán, zásadně každý své. Účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti, uloží správní orgán povinnost nahradit státu náklady správního řízení paušální částkou.

Český právní řád k zabezpečení dvoustupňovosti řízení před kompetentními správními orgány stanoví příslušné řádné opravné prostředky, které slouží účastníkům řízení k domáhání se změny či zrušení rozhodnutí, které ještě nenabylo právní moci. Ve správním řízení tuto funkci plní zásadně odvolání. Zákonná lhůta k jeho podání je 15 dnů od doručení (oznámení) rozhodnutí, a to k rukám správního orgánu (§ 83 odst. 1 SŘ), který odvoláním napadlé rozhodnutí vydal. V případě chybějícího, neúplného nebo nesprávného poučení o odvolání je lze podat do 15 dnů ode dne doručení opravného usnesení, bylo-li vydáno, nejpozději však do 90 dnů ode dne oznámení rozhodnutí (§ 83 odst. 2 SŘ). Odvolání způsobuje, že napadené rozhodnutí nenabude právní moci ani vykonatelnosti (§ 85 odst. 1 SŘ).

Místo podání je takto stanoveno z důvodu zabezpečení zákonného postupu k vyřízení odvolání. Správní orgán, který rozhodnutí vydal, zašle stejnopis odvolání ostatním účastníkům řízení k vyjádření, případně doplní řízení a dále postupuje dvěma možnými způsoby: autoremedurou nebo předáním spisu nejblíže nadřízenému orgánu.

Autoremedura (§ 87 SŘ)

V zájmu zákonnosti, ale zejména zásad rychlosti a hospodárnosti řízení, pokud správní orgán, který ve věci rozhodl, dojde k závěru, že odvolání je opodstatněné, může své napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, pokud tím v plném rozsahu vyhoví odvolání.

Předání spisu (§ 88 SŘ)

Pokud se správní orgán s podaným odvoláním neztotožní, do 30 dnů od doručení odvolání předá spis se svým vyjádřením odvolacímu orgánu anebo spis předá, ve lhůtě zkrácené na 10 dnů, spolu s odůvodněným stanoviskem, že odvolání je opožděné nebo nepřípustné (např. odvolatel napadá pouze odůvodnění rozhodnutí, nikoli jeho výrok). Rozhodování o odvolání, s výjimkou autoremedury, zásadně přísluší nadřízenému orgánu.

Výkon rozhodnutí (exekuce) je nepovinná závěrečná fáze správního řízení v těch případech, kdy účastník, kterému pravomocné a vykonatelné rozhodnutí ukládá peněžitou nebo nepeněžitou povinnost, tuto povinnost ve stanovené lhůtě dobrovolně nesplní. Vynucení splnění povinnosti pak provádí obecní úřad, který rozhodnutí vydal, nebo na jeho požádání soud (soudní exekutor). V případě peněžitého plnění může též požádat o provedení exekuce místně příslušný orgán správy daní (§ 103 a násl. SŘ).

Peněžitá exekuce (§ 106 SŘ)

Exekuce plnění peněžité povinnosti se řídí výhradně ustanoveními daňového řádu (zákon č. 280/2009 Sb.).

Nepeněžitá exekuce (§ 107 a násl. SŘ)

Exekuce k vymožení nepeněžité povinnosti se řídí povahou uložené povinnosti. Lze ji nařídit a provést těmito způsoby:

• náhradním výkonem v případě zastupitelných plnění (např. odstranění nepovolené stavby),
• přímým vynucením v případě nezastupitelných plnění, zejména vyklizením, odebráním movité věci a předvedením, nebo
• ukládáním donucovacích pokut.

Správní řád se člení na šest věcných částí. Část první obsahuje úvodní ustanovení, která vymezují předmět úpravy a základní zásady činnosti správních orgánů. Část druhá obsahuje obecná ustanovení o správním řízení, jako je příslušnost správních orgánů a jejich úkony, účastníky řízení, jejich zastupování a úkony, počítání času, postup před zahájením řízení, průběh řízení prvního stupně, řádné a mimořádné opravné prostředky a vykonávací řízení. Třetí část obsahuje doplnění vymezení věcné a funkční příslušnosti, řešení sporů o příslušnost, vymezení dotčených orgánů, předběžné úkony, některé zvláštní způsoby řízení a rozhodnutí a doplnění ustanovení o přezkoumávání rozhodnutí. Čtvrtá část upravuje postup správních orgánů při vydávání vyjádření, osvědčení a sdělení, tedy při vydávání písemných materiálů, které nemají charakter rozhodnutí. Pátá část upravuje veřejnoprávní smlouvy, jejich náležitosti a postup při jejich uzavírání. Šestá část upravuje tzv. opatření obecné povahy, tedy to, co teorie správního práva označuje za organizační úkon. Poslední dvě části, sedmá a osmá, obsahují ustanovení společná, přechodná a závěrečná a stanoví účinnost zákona.

Základními zásadami činnosti správních orgánů jsou principy, kterými se řídí celé správní řízení a veškerá činnost správního orgánu. Najdeme je v úvodních ustanoveních správního řádu (§ 2 – § 8) pod názvem „základní pravidla řízení“ nebo jsou obsaženy v jeho dalších ustanoveních, popř. z nich vyplývají. Mezi nejvýznamnější patří:

• zásada zákonnosti, správní orgány jsou povinny postupovat v souladu se zákony a jinými právními předpisy
• zásada materiální pravdy, správní orgány mají povinnost zjistit všechny skutečnosti, které mají význam pro vydání správního rozhodnutí tak, aby byl zjištěn stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu potřebném pro soulad rozhodnutí se zákonem
• zásada aktivní účasti účastníků v řízení (slyšení účastníků), účastníkům musí být dána možnost uplatnit jejich práva a vyjádřit se k postupu řízení
• zásada hospodárného a rychlého projednávání a rozhodování, správní orgány mají povinnost zabezpečit rychlý a hospodárný průběh řízení bez průtahů, odpovědně a svědomitě
• zásada dvojstupňovosti řízení, účastník má právní nárok na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tzv. odvolacím orgánem (orgánem druhého stupně)
• zásada legitimního očekávání, aby při skutkově shodných nebo obdobných případech nebylo rozhodováno rozdílně.

Subjekty správního řízení jsou jednak kompetentní správní orgány a jednak účastníci řízení. Jsou navzájem v postavení podřízenosti, a to proto, že správní orgán v řízení vystupuje jako nositel autority státu a jeho rozhodnutí je pro účastníky řízení zavazující.

Příslušnost správních orgánů ve správním řízení

Výkon veřejné správy je činnost svěřená jednotlivým správním orgánům podle jejich věcné a místní příslušnosti. Věcná příslušnost (§ 10 SŘ) určuje, který druh správního orgánu a jakého stupně je příslušný provést správní řízení a vydat rozhodnutí ve věci. Je určena jednotlivými zákony upravujícími danou oblast veřejné správy (např. stavební zákon, zákon o matrikách, jménu a příjmení atd.) Místní příslušnost (§ 11 SŘ) vyjadřuje, který z věcně příslušných správních orgánů je konkrétně povolán k tomu, aby se věcí zabýval. Místní příslušnost rozlišujeme podle toho, zda jde o řízení týkající se činnosti účastníka řízení, v tom případě je místní příslušnost určená místem této činnosti. V řízeních týkajících se nemovitosti místem, kde se tato nachází. V řízeních týkajících se podnikatelské činnosti účastníka řízení, který je fyzickou osobou, místem jeho podnikání. V ostatních řízeních týkajících se fyzické osoby místem jejího trvalého pobytu. V řízeních týkajících se právnické osoby místem jejího sídla nebo místem sídla její organizační složky.

Postoupení věci (§ 12 SŘ)

Správní orgán, který není věcně nebo místně příslušný, musí bezodkladně postoupit doručené podání (žádost) příslušnému orgánu a současně o tom uvědomit podatele (žadatele).

Dožádání (§ 13 SŘ)

Příslušný správní orgán může dožádat usnesením podřízený nebo nadřízený správní orgán nebo jiný věcně příslušný správní orgán o provedení úkonu, který by sám mohl provést jen s obtížemi nebo s neúčelně vynaloženými náklady anebo který by nemohl provést vůbec.

Podjatost úředníka (§ 14 SŘ)

Úřední osoba pověřená rozhodováním ve věci, která je předmětem řízení, musí být nezaujatá, aby vydané rozhodnutí bylo objektivní. Lze-li o ní důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci (např. je majitelem sousedního pozemku) nebo k účastníkům či zástupcům řízení (např. jsou-li k ní osobou blízkou) zájem na výsledku řízení, je vyloučena z celého řízení. Stejné platí pro úřední osobu, která se řízení v téže věci účastnila v jiném stupni řízení.

Účastník řízení (§ 27 a násl. SŘ)

Podle správního řádu jsou účastníky řízení v prvé řadě ti, o jejichž právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech má být v řízení rozhodováno (tzv. nepominutelní či hlavní účastníci); v řízení o žádosti je to žadatel a v řízení zahajovaném správním orgánem z úřední moci je to osoba, která zavdala příčinu zahájení řízení ve veřejném zájmu. Vedlejšími účastníky jsou pak ti, jejichž práva a právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny (např. majitelé sousedního pozemku při povolování stavby), ten, komu zvláštní právní předpis takové postavení přiznává (např. orgán památkové ochrany ve stavebním řízení), a konečně ten, kdo tvrdí, že může být rozhodnutím ve svých právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech přímo dotčen (např. sdružení k ochraně životního prostředí), a to až do doby, než se prokáže opak.

Procesní způsobilost (§ 29 SŘ)

Účastník řízení musí být způsobilý k tomu, aby mohl být účastníkem správního řízení - procesní způsobilost. U fyzické osoby je základním předpokladem této způsobilosti dosažení věku 18 let. Správní orgán však může dát příležitost vyjádřit se k věci nebo svůj názor i osobě, která nedosáhla plné svéprávnosti. Právnické osoby, jsou-li zapsané ve státem vedeném rejstříku (např. obchodním rejstříku), mají vždy procesní způsobilost a činí právní úkony prostřednictvím svého statutárního orgánu, popřípadě jím pověřené osoby.

Úkony účastníka řízení (§ 36 a násl. SŘ)

Úkony účastníků řízení (jejich aktivní účast v řízení) se posuzují podle obsahu nikoli podle jejich označení. Nejdůležitějším úkonem je podání (§ 37 SŘ), které vždy směřuje ke správnímu orgánu. Z podání musí být patrno, kdo je podává, ke kterému správnímu orgánu směřuje, které věci se týká a co se navrhuje, případně další náležitosti stanovené zákonem. Fyzická osoba musí v podání uvést své jméno a příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, případně jinou adresu na doručování a vždy musí podání podepsat. Právnická osoba uvede v podání svůj název nebo obchodní firmu, identifikační číslo osob nebo obdobný údaj a adresu sídla, popřípadě jinou adresu pro doručování.

Podání je nutno učinit písemně, ústně do protokolu nebo v elektronické podobě s uznávaným elektronickým podpisem. Také je lze učinit pomocí jiných technických prostředků (dálnopis, fax nebo elektronická pošta elektronického podpisu), avšak takové podání musí být do 5 dnů potvrzeno předepsaným způsobem. Podání se předává správnímu orgánu, který je věcně a místně příslušný, a je učiněno dnem, kdy tomuto orgánu došlo (předepsaným způsobem).

Zastoupení v řízení

V rozsahu, v jakém účastník nemá procesní způsobilost, musí být zastupován zákonným zástupcem (rodič nebo osvojitel, § 31 SŘ). Pokud zákonného zástupce nemá, nebo ten ho nemůže zastupovat, ustanoví mu správní orgán usnesením opatrovníka. Opatrovníkem správní orgán ustanoví toho, u koho je osoba, jíž se opatrovník ustanovuje, v péči, anebo jinou vhodnou osobu, která nemá osobní zájem na výsledku řízení.

Opatrovníka ustanovuje správní orgán také v jiných případech uvedených v zákoně, např. účastníkovi, kterému se nepodařilo oznámit zahájení řízení z moci úřední, dále právnické osobě, která nemá orgán způsobilý za ni jednat (např. po úmrtí jediného jednatele s.r.o.), též osobě neznámého pobytu (např. u rušení trvalého pobytu), nebo osobě, která není známa (např. u černé stavby) anebo osobě zvlášť těžce zdravotně postižené (§ 32 SŘ).

Účastník také může plnou mocí pověřit svého smluvního zástupce, aby jej v řízení zastupoval (§ 33 SŘ).

Práva a povinnosti účastníka řízení

Účastník řízení je oprávněn činit v řízení úkony, především má právo navrhovat důkazy a jiné návrhy (§ 36 odst. 1 SŘ), má právo na uvědomění o zahájení správního řízení, vyjádřit své stanovisko ke spisu a k návrhům ostatních účastníků a zejména před vydáním rozhodnutí ve věci mít možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí (§ 36 odst. 2 a odst. 3 SŘ). Aby je mohl řádně uplatnit, může nahlížet do spisu, pořídit z něj výpisy a kopie (§ 38 odst. 4 SŘ).

Účastník řízení má také povinnosti, mezi které patří např. dle § 37 odst. 3 SŘ odstranit vady podání (žádosti) dodržovat předepsané lhůty, předložit správním orgánem požadovanou listinu, dostavit se na předvolání a neztěžovat postup řízení. Účastník je povinen vždy prokázat svou totožnost (§ 36 odst. 5 SŘ).

Spis (§ 17 SŘ)

V řízení o každé věci správní orgán zakládá spis, který je označen spisovou značkou. Zde se ukládají zejména všechny podklady pro rozhodnutí ve věci (např. podání účastníků, svědecké výpovědi, listiny).

Doručování písemností (§ 20 a násl. SŘ)

Písemnost doručuje správní orgán, který ji vyhotovil, a to především, je-li to možné, do datové schránky. Není-li možné doručovat datovou zprávou, doručuje správní orgán buď sám, nebo prostřednictvím policejního orgánu a také prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (nejčastěji půjde o adresu trvalého pobytu). Do vlastních rukou se doručují písemnosti označené zákonem, zejména předvolání a rozhodnutí, jinak doporučeně nebo jen vhozením do schránky.

Písemnosti určené právnickým osobám se doručují nejčastěji na adresu sídla právnické osoby nebo její organizační složky. Osobám neznámého pobytu nebo sídla, osobám, kterým se nedaří písemnost doručit a v dalších zákonných případech se doručuje veřejnou vyhláškou. Patnáctý den po jejím vyvěšení se považuje za den doručení.

Nebyl-li adresát zastižen a písemnost nebylo možno doručit jinak, uloží se u správního orgánu, který ji vyhotovil nebo u provozovatele poštovních služeb a adresát se vyzve k vyzvednutí písemnosti do patnácti dnů. Výzva musí obsahovat poučení o právní fikci doručení, která nastává, jestliže si adresát písemnost nevyzvedl ve lhůtě desátým dnem od uložení, či pokud ji odmítl převzít, případně neposkytl součinnost potřebnou k řádnému doručení (odmítl prokázat totožnost) okamžikem pokusu o doručení.

Správní orgán je povinen přijímat od případných subjektů podněty k zahájení řízení a prověřovat jejich opodstatnění tak, aby pro vedení řízení existoval řádný titul a podmínky k jeho úspěšnému zakončení vydáním rozhodnutí.

Podnět k zahájení řízení (§ 42 SŘ)

Postup správního orgánu před zahájením řízení zahrnuje přijímání podnětů od fyzických nebo právnických osob, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední (zejména při zjištění protiprávního jednání či stavu). Pokud podatel podnětu (nejedná se o účastníka řízení) o to požádá, je správní orgán povinen sdělit mu ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy podnět obdržel, že řízení zahájil, nebo že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední, popřípadě že podnět postoupil příslušnému správnímu orgánu.

Vysvětlení (§ 137 SŘ)

Správní orgán po obdržení oznámení, jiného podnětu nebo na základě vlastních zjištění, která by mohla být důvodem k zahájení řízení z moci úřední, si opatří nezbytná vysvětlení. Povinnost podat vysvětlení má vedle podatele každá jiná osoba pod hrozbou uložení pořádkové pokuty až do 5.000 Kč.

Předběžná informace (§ 139 SŘ)

Podle ustanovení některých zákonů může každý požadovat od správního orgánu, který je příslušný vydat rozhodnutí, aby mu v písemné formě poskytl předběžnou informaci o tom, zda lze určitý záměr uskutečnit jen za předpokladu vydání rozhodnutí nebo podle jakých hledisek bude posuzovat žádost o vydání rozhodnutí, popř. za jakých předpokladů lze žádosti vyhovět.

Odložení věci (§ 43 SŘ)

Správní orgán nemusí zahájit správní řízení o žádosti a odloží věc v případě, že vůči němu byl učiněn úkon, který zjevně není žádostí (např. žádost o zaměstnání) nebo z něj nelze zjistit, kdo jej učinil (např. anonymní podání) a v případě, že bylo učiněno podání, k jehož vyřízení není kompetentní veřejná správa, ale jiný orgán státní moci. Nelze odložit anonymní podnět, jsou-li shledány důvody k zahájení řízení z úřední moci (např. o uložení pokuty).

Procesní lhůty a počítání času (§ 39 a násl. SŘ)

Procesní lhůty jsou určeny k provádění procesních úkonů správním orgánem a účastníky řízení. Po jejich uplynutí, jsou-li stanoveny zákonem, nemůže účastník řízení provést daný úkon, ledaže zákon takový výjimečný postup umožňuje. Lhůty jako pořádkové také určuje správní orgán usnesením a na žádost účastníka je může prodloužit. Pokud lhůtu nedodrží správní orgán, lze tento stav posuzovat jako jeho nečinnost.

Pro počítání lhůt platí určité zásady: do lhůty se nezapočítává rozhodující den pro její počátek (např. den doručení), konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím dne se stejným označením jako den, kdy došlo k události určující počátek lhůty, není-li v měsíci takový den, končí lhůta koncem měsíce a připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den.

Jestliže v poslední den lhůty bylo učiněno podání u věcně a místně příslušného správního orgánu, nebo bylo předáno poště anebo bylo učiněno poslední den lhůty podání u správního orgánu vyššího stupně, bylo učiněno včas.

Navrácení v předešlý stav (§ 41 SŘ)

Do patnácti dnů po odpadnutí objektivní překážky (např. nemoc) učinit úkon ve lhůtě, může účastník požádat o prominutí zmeškání lhůt, pokud k žádosti připojí úkon, který zmeškal, ne však později než uplyne 1 rok od posledního dne zmeškané lhůty.

Nečinnost (§ 80 SŘ)

Účastník řízení je chráněn proti nečinnosti správních orgánů při vyřizování věci. Nadřízený orgán, vůči příslušnému správnímu orgánu, využije svých pravomocí k tomu, aby věc účastníka byla včas a řádně rozhodnuta tak, že přikáže nečinnému správnímu orgánu, aby sjednal nápravu, nebo věc sám převezme a rozhodne, nebo pověří jiný správní orgán k řízení, anebo přiměřeně prodlouží zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí.

K nečinnosti dochází, jestliže prvoinstanční správní orgán nevydá rozhodnutí ve věci v zákonné lhůtě, nebo když nezahájí řízení ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o skutečnostech odůvodňujících zahájení řízení z moci úřední a byl k tomu příslušný. A konečně v případě, kdy je z okolností zjevné, že věcně a místně příslušný správní orgán nedodrží stanovenou lhůtu.

Správní řízení je zahájeno, pokud nastanou okolnosti, se kterými správní řád začátek řízení spojuje. Z tohoto pohledu rozlišujeme řízení o žádosti a řízení zahajované z úřední moci (§ 44 a násl. SŘ).

Řízení o žádosti (§ 45 SŘ)

Správní řízení o žádosti je zahájeno dnem, kdy je kompetentnímu správnímu orgánu doručena žádost – podání účastníka řízení, kterým navrhuje zahájit řízení s cílem (nejčastěji) vydání rozhodnutí, umožňujícího realizaci veřejného subjektivního práva účastníka řízení (např. stavební povolení).

Žádost musí mít obecné náležitosti podání a musí z ní být zřejmé čeho se žadatel domáhá nebo oč žádá. Žadatel je povinen označit ostatní účastníky řízení, pokud mu jsou známi. Do vydání rozhodnutí je žadatel oprávněn vzít žádost zcela nebo zčásti zpět, zpětvzetí pak vzít zpět již nelze. Jestliže žádost nemá předepsané náležitosti, může správní orgán pomoci žadateli nedostatky odstranit, nebo jej vyzve, aby je v přiměřené lhůtě odstranil sám (případně řízení zastaví – viz dále § 66).

Řízení z moci úřední (§ 46 a násl. SŘ)

Správní orgán je povinen zahájit řízení, pokud se dozví o skutečnostech, které zákon stanoví jako důvod pro zahájení řízení. O těchto skutečnostech se může dozvědět na základě podnětu fyzické nebo právnické osoby (viz výše § 42), vlastním zjištěním (nejčastěji při provádění kontroly), nebo na základě upozornění jiného správního orgánu. Řízení je zahájeno dnem, kdy správní orgán zahájení řízení oznámil účastníkovi, do jehož práv a povinností nebo právního postavení rozhodnutí zasáhne. Oznámení musí obsahovat označení správního orgánu, předmět řízení, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby. Správní orgán je povinen uvědomit o zahájení řízení všechny jemu známé účastníky. Pokud nelze účastníkovi oznámit zahájení řízení, správní orgán mu ustanoví opatrovníka a usnesení o jeho ustanovení se doručí veřejnou vyhláškou. Zahájit řízení musí správní orgán bezodkladně poté, co se dozví o důvodu zahájení.

Překážky správního řízení (§ 48 SŘ)

Pro správní řízení platí základní pravidlo: o téže věci nemůže být rozhodováno dvakrát. Jestliže je tedy u některého správního orgánu zahájeno řízení, nelze v téže věci zahájit řízení u jiného správního orgánu. Pokud správní orgán takovou skutečnost zjistí, musí věc odložit. Pokud se tak stane až po zahájení řízení, je povinen řízení zastavit. Rovněž nelze zahájit řízení ve věci, ve které již bylo pravomocně rozhodnuto.

Průběh správního řízení

Jelikož správní orgán při vedení řízení dbá zejména zásady rozhodovat v souladu se zákonem, stanoví správní řád v tomto smyslu předpoklady pro takové rozhodnutí. Každé rozhodnutí ve věci samé musí vycházet ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu případu/věci a toto zjištění musí být dokumentováno ve spisu.

Ústní jednání (§ 49 SŘ)

Jelikož správní řízení ovládá zásada jeho písemnosti, ústní jednání nařídí správní orgán pouze v případech, kdy to stanoví zákon, a jinak tehdy, jestliže je to nezbytné pro uplatnění práv účastníků řízení. Tyto k neveřejnému jednání přizve nejméně 5 dnů předem.

Podklady pro vydání rozhodnutí (§ 50 a násl. SŘ)

Podkladem pro vydání rozhodnutí rozumíme zejména důkaz, návrh účastníka, skutečnosti známé správnímu orgánu z jeho činnosti, podklad od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci a skutečnost obecně známou, k jejímuž potvrzení není třeba znalce (např. fyzikální zákonitost). Podklady pro rozhodnutí opatřuje vždy správní orgán. Pro urychlení řízení může správní orgán připustit, aby za něj podklady opatřil tento účastník, požádá-li o to. V řízení zahájeném z úřední moci je správní orgán povinen zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch účastníka, jemuž má být rozhodnutím uložena povinnost. Účastníci řízení jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení.

Protokol (§ 18 SŘ)

Protokol slouží jako jeden z důkazních prostředků pro zjištění materiální pravdy ve správním řízení, zejména při ústním jednání, ústním podání, výslechu svědka nebo znalce, provedení důkazu listinou a ohledání.

Důkaz listinou (§ 53 SŘ)

Častým a významným důkazem v řízení je listina, ze které lze zjistit skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci. Listiny lze rozdělit na veřejné listiny a ostatní (např. smlouvy). Za veřejné listiny označuje zákon listiny vydané soudy ČR nebo jinými státními orgány, listiny vydané orgány územních samosprávných celků v mezích jejich pravomoci, případně jiné listiny, označené zvláštními zákony jako veřejné. U těchto listin je dán předpoklad pravdivosti jejich obsahu, dokud není prokázán (soudně) opak. Pokud to umožňuje zákon, lze listinu nahradit čestným prohlášením účastníka (např. v oblasti sociálních práv).

Důkaz ohledáním (§ 54 SŘ)

Správní orgán pro účel dokazování může využít ohledání, kdy si vytvoří přímý poznatek o věci movité nebo nemovitosti. Vlastník nebo uživatel věci má povinnost předložit správnímu orgánu předmět ohledání nebo ohledání strpět. Správní orgán může k účasti na ohledání přizvat nestranné osoby k zajištění objektivity.

Důkaz svědeckou výpovědí (§ 55 SŘ)

Každý, kdo není účastníkem, je povinen vypovídat jako svědek bez ohledu na věk či dosaženou duševní vyspělost a jeho výpověď musí být doslovně zaprotokolována. Svědek pro účel objasnění skutečnosti, kterou zná, musí vypovídat pravdivě a nic nezamlčet. Svědek nesmí být vyslýchán o utajovaných skutečnostech, měl-li by porušit zákaz mlčenlivosti, pokud nebyl příslušným orgánem mlčenlivosti zproštěn. Svědek musí být poučen o povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčet a o právních následcích nepravdivé nebo neúplné výpovědi.

Důkaz znaleckým posudkem (§ 56 SŘ)

Jestliže rozhodnutí závisí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které úřední osoba nemá, a odborné posouzení nelze opatřit od jiného správního orgánu, ustanoví správní orgán znalce a uloží mu, aby ve lhůtě vypracoval písemný posudek a předložil jej v určené lhůtě. Znalce vybírá správní orgán ze seznamu znalců krajského soudu.

Odepření důkazu (§ 53, § 54 a § 55 SŘ)

Osoba, která má důkaz poskytnout (např. svědek, majitel ohledávané věci nebo držitel listiny) jej může odepřít v případě, že by jím způsobila sobě nebo osobě blízké nebezpečí stíhání pro trestný čin nebo správní delikt. Správní orgán musí před využitím důkazního prostředku poučit danou osobu o právu důkaz odepřít.

Předběžná otázka (§ 57 SŘ)

V případech, kdy vydání rozhodnutí závisí na řešení dosud nerozhodnuté otázky mimo věcnou příslušnost správního orgánu (např. ve stavebním řízení o otázkách památkové péče), je nutná součinnost správního orgánu v dané otázce kompetentního. Správní orgán může buď dát podnět k zahájení řízení před příslušným správním orgánem nebo v řízení o žádosti vyzvat účastníka nebo jinou osobu, aby podala žádost o zahájení řízení u toho orgánu. Rozhodnutím tohoto orgánu o předběžné otázce je správní orgán vázán. Pokud vyzvaná osoba žádost nepodala nebo příslušný orgán řízení nezahájil, může si správní orgán o otázce učinit úsudek sám. Nikdy však o tom zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt.

Správní řád vybavuje správní orgán pravomocí přijmout opatření, kterým se zajistí účel a průběh řízení a aby mohlo probíhat hospodárně a bez zbytečných průtahů (§ 58 SŘ).

Předvolání (§ 59 SŘ)

Předvolat lze osobu, pokud její účast v řízení je bezpodmínečně potřebná k provedení určitého procesního úkonu. Předvolání je nutno vyhotovit písemně a doručit do vlastních rukou zpravidla 5 kalendářních dnů předem. Předvolat lze např. účastníka řízení, svědka nebo znalce. V předvolání musí být uvedeno kdy, kam, v jaké věci, z jakých důvodů se má předvolaný dostavit a jaké jsou právní následky nedostavení se bez omluvy.

Předvedení (§ 60 SŘ)

Účastník řízení nebo svědek, který se bez omluvy nebo bez závažných důvodů na předvolání nedostaví a jeho osobní účast je nutná pro pokračování v řízení, může být předveden. Předvedení osob zajišťuje Policie České republiky nebo obecní policie, tato pouze na území obce své působnosti.

Vykázání z místa konání procesního úkonu (§ 63 SŘ)

Osobu, která ruší pořádek při ústním jednání nebo ohledání na místě či jiném úkonu nepřístojným chováním, může správní orgán po předchozím upozornění vykázat z místa, kde se úkon koná. Jestliže úkon není uskutečňován v úředních místnostech správního orgánu, nelze z místa úkonu vykázat osobu, která má vlastnické či užívací právo k prostoru, kde se úkon koná.

Pořádková pokuta (§ 62 SŘ)

Správní orgán může opakovaně uložit pořádkovou pokutu až do výše 50.000 Kč tomu, kdo v řízení závažně ztěžuje jeho postup tím, že:

• se bez omluvy nedostaví na předvolání ke správnímu orgánu,
• navzdory předchozímu napomenutí ruší pořádek,
• neuposlechne pokynu úřední osoby,
• učiní hrubě urážlivé podání.

Výše pořádkové pokuty nemůže být v hrubém nepoměru k závažnosti následku a k významu předmětu řízení a lze ji dodatečně snížit nebo prominout v závislosti na plnění procesních povinností danou osobou v dalším průběhu řízení.

Předběžné opatření (§ 61 SŘ)

Po zahájení řízení a ještě před jeho skončením může správní orgán nařídit z moci úřední nebo na návrh účastníka předběžné opatření, pokud je třeba prozatímně upravit poměry účastníků nebo je-li obava, že by bylo ohroženo provedení exekuce. Předběžným opatřením lze nařídit účastníkovi nebo jiné osobě, aby něco vykonali, něčeho se zdrželi nebo něco strpěli vůči jiné osobě (např. vůči majiteli sousedícího pozemku) nebo zajistit věc, která může sloužit jako důkazní prostředek nebo věc, která může být předmětem exekuce (např. střelná zbraň při zániku oprávnění k jejímu držení).

Správní orgán zruší předběžné opatření, až pomine důvod jeho vydání, jinak předběžné opatření pozbývá účinnosti dnem, kdy se rozhodnutí ve věci stalo vykonatelným nebo nabylo jiných právních účinků. Pokud předběžné opatření spočívá v zajištění věci, je osoba, která má věc u sebe, povinna ji vydat správnímu orgánu.

Přerušení a zastavení řízení (§ 64 – § 66 SŘ)

Správní řízení se vede v případech, kdy je nutno ve věci rozhodnout ať už v zájmu žadatele (řízení o žádosti) nebo v zájmu veřejném (řízení z úřední moci). Proto jen ve stanovených případech je možno řízení zastavit, aniž se tak stane. Přerušení řízení naopak slouží ke vzetí ohledu na okolnosti, které by jinak znemožnily správnímu orgánu rozhodnout bez průtahů.

Přerušení řízení (§ 64 – § 65 SŘ)

Správní orgán může řízení na dobu nezbytně nutnou přerušit a tehdy neběží lhůty k provádění procesních úkonů. Správní řád stanoví omezené důvody přerušení řízení, kterými jsou např. výzva k odstranění nedostatků žádosti, výzva k zaplacení správního poplatku, řízení o předběžné otázce a čekání na ustanovení opatrovníka procesně nezpůsobilému účastníkovi. V řízení o žádosti přeruší správní orgán řízení na návrh žadatele. V řízení z moci úřední může stejnému návrhu vyhovět výhradně z důležitých důvodů.

Zastavení řízení (§ 66 SŘ)

Správní orgán může řízení usnesením zastavit a ve věci samé nerozhodnout jen z důvodů jmenovitě uvedených v zákoně. Zejména proto, že žadatel vzal svou žádost zpět, žádost je právně nepřípustná, účastník neodstranil podstatné vady žádosti či nezaplatil správní poplatek ve stanovené lhůtě anebo žadatel zemřel či zanikl. Řízení zahájené z moci úřední lze zastavit, pokud se zjistí, že odpadl důvod k zahájení řízení (např. zanikla věc, které se řízení týká). Každé řízení se zastaví, pokud bylo dříve zahájeno řízení u jiného orgánu v téže věci.

Rozhodnutí správního orgánu ve správním řízení je projevem státní moci při uplatňování práv a povinností stanovených správním právem. Je to autoritativní výrok, který účastníci řízení musí respektovat, pokud je zákonný. Správní orgán v řízení rozhoduje jednak ve věci samé, tedy o důvodu a předmětu řízení současně, a jednak o postupu v procesu.

Usnesení (§ 76 SŘ)

Dojde-li k nutnosti učinit „krok“ potřebný k řádnému průběhu a skončení řízení, musí tak správní orgán učinit rozhodnutím, a to proto, aby tento krok mohl být, pokud to účastník navrhne, přezkoumán, je-li zákonný, či není-li vůči některému účastníku nepřípustný. Tato procesní rozhodnutí (např. o ustanovení znalce, o předběžném opatření, o přerušení nebo zastavení řízení) správní řád označuje jako usnesení.

Rozhodnutí ve věci

Z pohledu účelu správního řízení je zásadním rozhodnutím správního orgánu rozhodnutí ve věci, o níž je řízení vedeno. Rozhodnutí je cílem jak žádosti žadatele, tak řízení zahájeného z moci úřední, které však musí být opodstatněně zahájeno. Tímto rozhodnutím správní orgán zakládá, mění nebo ruší práva nebo povinnosti jmenovitě určené osoby (fyzické i právnické) nebo prohlašuje, že taková osoba práva anebo povinnosti má nebo nemá (§ 9 SŘ).

Forma a obsahové náležitosti rozhodnutí (§ 67 – § 76 SŘ)

Rozhodnutí se zásadně vyhotovuje písemně, výjimku musí stanovit zákon. Dalšími formálními náležitostmi jsou označení správního orgánu rozhodnutí vydávajícího, číslo jednací (spisová značka), datum vyhotovení, otisk kulatého úředního razítka a dále též jméno, příjmení, funkce nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby.

Obsahově se rozhodnutí člení na tři součásti: výrok, odůvodnění a poučení účastníků (o odvolání). Výroková část obsahuje řešení otázky, která je předmětem řízení, dále právní ustanovení, podle kterých bylo rozhodováno, a označení hlavních účastníků řízení. Je-li účastníkovi uložená povinnost, pak zde musí být i lhůta pro její splnění. Výroková část rozhodnutí může obsahovat více výroků a také výrok o nákladech řízení. Obsahem odůvodnění jsou důvody výroku, podklady jeho vydání (dle spisu), úvahy správního orgánu a jejich hodnocení pro účel výroku, výklad právních předpisů a vypořádání se s návrhy a námitkami účastníků. Odůvodnění vydaného rozhodnutí ve věci není třeba, jestliže se všem účastníkům v plném rozsahu vyhoví. Každé rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, pokud zákon nestanoví jinak, podléhá opravným prostředkům. Poučení účastníků proto obsahuje údaj o možnosti podat odvolání proti rozhodnutí. Poučení dále musí obsahovat lhůtu pro podání, informaci, který správní orgán o odvolání rozhoduje a u kterého správního orgánu se odvolání podává.

Příkaz (§ 150 SŘ)

Zvláštním druhem rozhodnutí je příkaz. Příkazní řízení je typem zkráceného řízení, ve kterém lze o povinnosti rozhodnut pouze na základě spisu (např. o provedené kontrole), považuje-li se skutkové zjištění za dostatečné, a uložit ji formou písemného příkazu. Příkaz lze vydat ve všech druzích řízení zahájených z moci úřední.

Součástí příkazu je poučení o možnosti proti němu podat odpor do 8 dnů ode dne jeho oznámení, který není nutno odůvodnit. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje dokazováním. Příkaz, proti kterému nebyl v zákonné lhůtě podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným. V řízení, kde je přítomen účastník, lze vydat příkaz k peněžitému plnění do 10.000 Kč nebo ke splnění povinnosti, kterou může účastník splnit na místě, jestliže účastník podpisem písemného prohlášení s uložením povinnosti souhlasí. Tím se stává příkaz pravomocný a vykonatelný (obdoba blokového řízení u přestupků).

Lhůty pro vydání rozhodnutí (§ 71 SŘ)

Vydáním rozhodnutí se rozumí předání stejnopisu k doručení účastníkům řízení, výjimečně ústní vyhlášení, pokud se účastníci se vzdali písemného doručení, a v případech stanovených zákonem vyvěšení veřejné vyhlášky u doručování veřejnou vyhláškou nebo poznamenání do spisu, jestliže se usnesení pouze poznamenává do spisu.

Pokud nelze vydat rozhodnutí bezodkladně, musí je správní orgán vydat do 30 dnů od zahájení řízení. Lhůta se prodlužuje až o 30 dnů, jestliže je třeba nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou, nebo jde-li o zvlášť složitý případ. K zákonné lhůtě se také připočítává doba nutná k provedení dožádání, zpracování znaleckého posudku nebo doručení do ciziny.

Platnost, právní moc a vykonatelnost rozhodnutí (§ 73 – § 76 SŘ)

Pokud kompetentní správní orgán rozhodnutí vydal v předepsané formě a předepsaným způsobem bylo oznámeno účastníkům řízení, je rozhodnutí platné, zavazuje i správní orgán a lze je změnit pouze předepsaným způsobem. Rozhodnutí, které bylo oznámeno (doručeno) podle zákona účastníkům řízení a proti kterému nelze podat odvolání, je v právní moci (nestanoví-li zákon jinak). Takové rozhodnutí je závazné pro účastníky a pro všechny správní orgány. Rozhodnutí je vykonatelné nabytím právní moci nebo pozdějším dnem, který je uveden ve výroku. Takové rozhodnutí může být vynuceno státní mocí. U rozhodnutí ukládajícího účastníkovi řízení splnění povinnosti nastává vykonatelnost nabytím právní moci a uplynutím lhůty pro dobrovolné splnění této povinnosti.

Náklady řízení (§ 79 SŘ)

Mezi náklady řízení patří zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, správní poplatky, ušlý výdělek účastníků a jejich zástupců, náklady důkazů (např. znalecký posudek), odměna za tlumočení a odměna za zastupování. Náklady nesou jednak účastníci řízení, jednak správní orgán, zásadně každý své. Účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti, uloží správní orgán povinnost nahradit státu náklady správního řízení paušální částkou.

Český právní řád k zabezpečení dvoustupňovosti řízení před kompetentními správními orgány stanoví příslušné řádné opravné prostředky, které slouží účastníkům řízení k domáhání se změny či zrušení rozhodnutí, které ještě nenabylo právní moci. Ve správním řízení tuto funkci plní zásadně odvolání. Zákonná lhůta k jeho podání je 15 dnů od doručení (oznámení) rozhodnutí, a to k rukám správního orgánu (§ 83 odst. 1 SŘ), který odvoláním napadlé rozhodnutí vydal. V případě chybějícího, neúplného nebo nesprávného poučení o odvolání je lze podat do 15 dnů ode dne doručení opravného usnesení, bylo-li vydáno, nejpozději však do 90 dnů ode dne oznámení rozhodnutí (§ 83 odst. 2 SŘ). Odvolání způsobuje, že napadené rozhodnutí nenabude právní moci ani vykonatelnosti (§ 85 odst. 1 SŘ).

Místo podání je takto stanoveno z důvodu zabezpečení zákonného postupu k vyřízení odvolání. Správní orgán, který rozhodnutí vydal, zašle stejnopis odvolání ostatním účastníkům řízení k vyjádření, případně doplní řízení a dále postupuje dvěma možnými způsoby: autoremedurou nebo předáním spisu nejblíže nadřízenému orgánu.

Autoremedura (§ 87 SŘ)

V zájmu zákonnosti, ale zejména zásad rychlosti a hospodárnosti řízení, pokud správní orgán, který ve věci rozhodl, dojde k závěru, že odvolání je opodstatněné, může své napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, pokud tím v plném rozsahu vyhoví odvolání.

Předání spisu (§ 88 SŘ)

Pokud se správní orgán s podaným odvoláním neztotožní, do 30 dnů od doručení odvolání předá spis se svým vyjádřením odvolacímu orgánu anebo spis předá, ve lhůtě zkrácené na 10 dnů, spolu s odůvodněným stanoviskem, že odvolání je opožděné nebo nepřípustné (např. odvolatel napadá pouze odůvodnění rozhodnutí, nikoli jeho výrok). Rozhodování o odvolání, s výjimkou autoremedury, zásadně přísluší nadřízenému orgánu.

Výkon rozhodnutí (exekuce) je nepovinná závěrečná fáze správního řízení v těch případech, kdy účastník, kterému pravomocné a vykonatelné rozhodnutí ukládá peněžitou nebo nepeněžitou povinnost, tuto povinnost ve stanovené lhůtě dobrovolně nesplní. Vynucení splnění povinnosti pak provádí obecní úřad, který rozhodnutí vydal, nebo na jeho požádání soud (soudní exekutor). V případě peněžitého plnění může též požádat o provedení exekuce místně příslušný orgán správy daní (§ 103 a násl. SŘ).

Peněžitá exekuce (§ 106 SŘ)

Exekuce plnění peněžité povinnosti se řídí výhradně ustanoveními daňového řádu (zákon č. 280/2009 Sb.).

Nepeněžitá exekuce (§ 107 a násl. SŘ)

Exekuce k vymožení nepeněžité povinnosti se řídí povahou uložené povinnosti. Lze ji nařídit a provést těmito způsoby:

• náhradním výkonem v případě zastupitelných plnění (např. odstranění nepovolené stavby),
• přímým vynucením v případě nezastupitelných plnění, zejména vyklizením, odebráním movité věci a předvedením, nebo
• ukládáním donucovacích pokut.

Správní řád se člení na šest věcných částí. Část první obsahuje úvodní ustanovení, která vymezují předmět úpravy a základní zásady činnosti správních orgánů. Část druhá obsahuje obecná ustanovení o správním řízení, jako je příslušnost správních orgánů a jejich úkony, účastníky řízení, jejich zastupování a úkony, počítání času, postup před zahájením řízení, průběh řízení prvního stupně, řádné a mimořádné opravné prostředky a vykonávací řízení. Třetí část obsahuje doplnění vymezení věcné a funkční příslušnosti, řešení sporů o příslušnost, vymezení dotčených orgánů, předběžné úkony, některé zvláštní způsoby řízení a rozhodnutí a doplnění ustanovení o přezkoumávání rozhodnutí. Čtvrtá část upravuje postup správních orgánů při vydávání vyjádření, osvědčení a sdělení, tedy při vydávání písemných materiálů, které nemají charakter rozhodnutí. Pátá část upravuje veřejnoprávní smlouvy, jejich náležitosti a postup při jejich uzavírání. Šestá část upravuje tzv. opatření obecné povahy, tedy to, co teorie správního práva označuje za organizační úkon. Poslední dvě části, sedmá a osmá, obsahují ustanovení společná, přechodná a závěrečná a stanoví účinnost zákona.

Základními zásadami činnosti správních orgánů jsou principy, kterými se řídí celé správní řízení a veškerá činnost správního orgánu. Najdeme je v úvodních ustanoveních správního řádu (§ 2 – § 8) pod názvem „základní pravidla řízení“ nebo jsou obsaženy v jeho dalších ustanoveních, popř. z nich vyplývají. Mezi nejvýznamnější patří:

• zásada zákonnosti, správní orgány jsou povinny postupovat v souladu se zákony a jinými právními předpisy
• zásada materiální pravdy, správní orgány mají povinnost zjistit všechny skutečnosti, které mají význam pro vydání správního rozhodnutí tak, aby byl zjištěn stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu potřebném pro soulad rozhodnutí se zákonem
• zásada aktivní účasti účastníků v řízení (slyšení účastníků), účastníkům musí být dána možnost uplatnit jejich práva a vyjádřit se k postupu řízení
• zásada hospodárného a rychlého projednávání a rozhodování, správní orgány mají povinnost zabezpečit rychlý a hospodárný průběh řízení bez průtahů, odpovědně a svědomitě
• zásada dvojstupňovosti řízení, účastník má právní nárok na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tzv. odvolacím orgánem (orgánem druhého stupně)
• zásada legitimního očekávání, aby při skutkově shodných nebo obdobných případech nebylo rozhodováno rozdílně.

Subjekty správního řízení jsou jednak kompetentní správní orgány a jednak účastníci řízení. Jsou navzájem v postavení podřízenosti, a to proto, že správní orgán v řízení vystupuje jako nositel autority státu a jeho rozhodnutí je pro účastníky řízení zavazující.

Příslušnost správních orgánů ve správním řízení

Výkon veřejné správy je činnost svěřená jednotlivým správním orgánům podle jejich věcné a místní příslušnosti. Věcná příslušnost (§ 10 SŘ) určuje, který druh správního orgánu a jakého stupně je příslušný provést správní řízení a vydat rozhodnutí ve věci. Je určena jednotlivými zákony upravujícími danou oblast veřejné správy (např. stavební zákon, zákon o matrikách, jménu a příjmení atd.) Místní příslušnost (§ 11 SŘ) vyjadřuje, který z věcně příslušných správních orgánů je konkrétně povolán k tomu, aby se věcí zabýval. Místní příslušnost rozlišujeme podle toho, zda jde o řízení týkající se činnosti účastníka řízení, v tom případě je místní příslušnost určená místem této činnosti. V řízeních týkajících se nemovitosti místem, kde se tato nachází. V řízeních týkajících se podnikatelské činnosti účastníka řízení, který je fyzickou osobou, místem jeho podnikání. V ostatních řízeních týkajících se fyzické osoby místem jejího trvalého pobytu. V řízeních týkajících se právnické osoby místem jejího sídla nebo místem sídla její organizační složky.

Postoupení věci (§ 12 SŘ)

Správní orgán, který není věcně nebo místně příslušný, musí bezodkladně postoupit doručené podání (žádost) příslušnému orgánu a současně o tom uvědomit podatele (žadatele).

Dožádání (§ 13 SŘ)

Příslušný správní orgán může dožádat usnesením podřízený nebo nadřízený správní orgán nebo jiný věcně příslušný správní orgán o provedení úkonu, který by sám mohl provést jen s obtížemi nebo s neúčelně vynaloženými náklady anebo který by nemohl provést vůbec.

Podjatost úředníka (§ 14 SŘ)

Úřední osoba pověřená rozhodováním ve věci, která je předmětem řízení, musí být nezaujatá, aby vydané rozhodnutí bylo objektivní. Lze-li o ní důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci (např. je majitelem sousedního pozemku) nebo k účastníkům či zástupcům řízení (např. jsou-li k ní osobou blízkou) zájem na výsledku řízení, je vyloučena z celého řízení. Stejné platí pro úřední osobu, která se řízení v téže věci účastnila v jiném stupni řízení.

Účastník řízení (§ 27 a násl. SŘ)

Podle správního řádu jsou účastníky řízení v prvé řadě ti, o jejichž právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech má být v řízení rozhodováno (tzv. nepominutelní či hlavní účastníci); v řízení o žádosti je to žadatel a v řízení zahajovaném správním orgánem z úřední moci je to osoba, která zavdala příčinu zahájení řízení ve veřejném zájmu. Vedlejšími účastníky jsou pak ti, jejichž práva a právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny (např. majitelé sousedního pozemku při povolování stavby), ten, komu zvláštní právní předpis takové postavení přiznává (např. orgán památkové ochrany ve stavebním řízení), a konečně ten, kdo tvrdí, že může být rozhodnutím ve svých právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech přímo dotčen (např. sdružení k ochraně životního prostředí), a to až do doby, než se prokáže opak.

Procesní způsobilost (§ 29 SŘ)

Účastník řízení musí být způsobilý k tomu, aby mohl být účastníkem správního řízení - procesní způsobilost. U fyzické osoby je základním předpokladem této způsobilosti dosažení věku 18 let. Správní orgán však může dát příležitost vyjádřit se k věci nebo svůj názor i osobě, která nedosáhla plné svéprávnosti. Právnické osoby, jsou-li zapsané ve státem vedeném rejstříku (např. obchodním rejstříku), mají vždy procesní způsobilost a činí právní úkony prostřednictvím svého statutárního orgánu, popřípadě jím pověřené osoby.

Úkony účastníka řízení (§ 36 a násl. SŘ)

Úkony účastníků řízení (jejich aktivní účast v řízení) se posuzují podle obsahu nikoli podle jejich označení. Nejdůležitějším úkonem je podání (§ 37 SŘ), které vždy směřuje ke správnímu orgánu. Z podání musí být patrno, kdo je podává, ke kterému správnímu orgánu směřuje, které věci se týká a co se navrhuje, případně další náležitosti stanovené zákonem. Fyzická osoba musí v podání uvést své jméno a příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, případně jinou adresu na doručování a vždy musí podání podepsat. Právnická osoba uvede v podání svůj název nebo obchodní firmu, identifikační číslo osob nebo obdobný údaj a adresu sídla, popřípadě jinou adresu pro doručování.

Podání je nutno učinit písemně, ústně do protokolu nebo v elektronické podobě s uznávaným elektronickým podpisem. Také je lze učinit pomocí jiných technických prostředků (dálnopis, fax nebo elektronická pošta elektronického podpisu), avšak takové podání musí být do 5 dnů potvrzeno předepsaným způsobem. Podání se předává správnímu orgánu, který je věcně a místně příslušný, a je učiněno dnem, kdy tomuto orgánu došlo (předepsaným způsobem).

Zastoupení v řízení

V rozsahu, v jakém účastník nemá procesní způsobilost, musí být zastupován zákonným zástupcem (rodič nebo osvojitel, § 31 SŘ). Pokud zákonného zástupce nemá, nebo ten ho nemůže zastupovat, ustanoví mu správní orgán usnesením opatrovníka. Opatrovníkem správní orgán ustanoví toho, u koho je osoba, jíž se opatrovník ustanovuje, v péči, anebo jinou vhodnou osobu, která nemá osobní zájem na výsledku řízení.

Opatrovníka ustanovuje správní orgán také v jiných případech uvedených v zákoně, např. účastníkovi, kterému se nepodařilo oznámit zahájení řízení z moci úřední, dále právnické osobě, která nemá orgán způsobilý za ni jednat (např. po úmrtí jediného jednatele s.r.o.), též osobě neznámého pobytu (např. u rušení trvalého pobytu), nebo osobě, která není známa (např. u černé stavby) anebo osobě zvlášť těžce zdravotně postižené (§ 32 SŘ).

Účastník také může plnou mocí pověřit svého smluvního zástupce, aby jej v řízení zastupoval (§ 33 SŘ).

Práva a povinnosti účastníka řízení

Účastník řízení je oprávněn činit v řízení úkony, především má právo navrhovat důkazy a jiné návrhy (§ 36 odst. 1 SŘ), má právo na uvědomění o zahájení správního řízení, vyjádřit své stanovisko ke spisu a k návrhům ostatních účastníků a zejména před vydáním rozhodnutí ve věci mít možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí (§ 36 odst. 2 a odst. 3 SŘ). Aby je mohl řádně uplatnit, může nahlížet do spisu, pořídit z něj výpisy a kopie (§ 38 odst. 4 SŘ).

Účastník řízení má také povinnosti, mezi které patří např. dle § 37 odst. 3 SŘ odstranit vady podání (žádosti) dodržovat předepsané lhůty, předložit správním orgánem požadovanou listinu, dostavit se na předvolání a neztěžovat postup řízení. Účastník je povinen vždy prokázat svou totožnost (§ 36 odst. 5 SŘ).

Spis (§ 17 SŘ)

V řízení o každé věci správní orgán zakládá spis, který je označen spisovou značkou. Zde se ukládají zejména všechny podklady pro rozhodnutí ve věci (např. podání účastníků, svědecké výpovědi, listiny).

Doručování písemností (§ 20 a násl. SŘ)

Písemnost doručuje správní orgán, který ji vyhotovil, a to především, je-li to možné, do datové schránky. Není-li možné doručovat datovou zprávou, doručuje správní orgán buď sám, nebo prostřednictvím policejního orgánu a také prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (nejčastěji půjde o adresu trvalého pobytu). Do vlastních rukou se doručují písemnosti označené zákonem, zejména předvolání a rozhodnutí, jinak doporučeně nebo jen vhozením do schránky.

Písemnosti určené právnickým osobám se doručují nejčastěji na adresu sídla právnické osoby nebo její organizační složky. Osobám neznámého pobytu nebo sídla, osobám, kterým se nedaří písemnost doručit a v dalších zákonných případech se doručuje veřejnou vyhláškou. Patnáctý den po jejím vyvěšení se považuje za den doručení.

Nebyl-li adresát zastižen a písemnost nebylo možno doručit jinak, uloží se u správního orgánu, který ji vyhotovil nebo u provozovatele poštovních služeb a adresát se vyzve k vyzvednutí písemnosti do patnácti dnů. Výzva musí obsahovat poučení o právní fikci doručení, která nastává, jestliže si adresát písemnost nevyzvedl ve lhůtě desátým dnem od uložení, či pokud ji odmítl převzít, případně neposkytl součinnost potřebnou k řádnému doručení (odmítl prokázat totožnost) okamžikem pokusu o doručení.

Správní orgán je povinen přijímat od případných subjektů podněty k zahájení řízení a prověřovat jejich opodstatnění tak, aby pro vedení řízení existoval řádný titul a podmínky k jeho úspěšnému zakončení vydáním rozhodnutí.

Podnět k zahájení řízení (§ 42 SŘ)

Postup správního orgánu před zahájením řízení zahrnuje přijímání podnětů od fyzických nebo právnických osob, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední (zejména při zjištění protiprávního jednání či stavu). Pokud podatel podnětu (nejedná se o účastníka řízení) o to požádá, je správní orgán povinen sdělit mu ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy podnět obdržel, že řízení zahájil, nebo že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední, popřípadě že podnět postoupil příslušnému správnímu orgánu.

Vysvětlení (§ 137 SŘ)

Správní orgán po obdržení oznámení, jiného podnětu nebo na základě vlastních zjištění, která by mohla být důvodem k zahájení řízení z moci úřední, si opatří nezbytná vysvětlení. Povinnost podat vysvětlení má vedle podatele každá jiná osoba pod hrozbou uložení pořádkové pokuty až do 5.000 Kč.

Předběžná informace (§ 139 SŘ)

Podle ustanovení některých zákonů může každý požadovat od správního orgánu, který je příslušný vydat rozhodnutí, aby mu v písemné formě poskytl předběžnou informaci o tom, zda lze určitý záměr uskutečnit jen za předpokladu vydání rozhodnutí nebo podle jakých hledisek bude posuzovat žádost o vydání rozhodnutí, popř. za jakých předpokladů lze žádosti vyhovět.

Odložení věci (§ 43 SŘ)

Správní orgán nemusí zahájit správní řízení o žádosti a odloží věc v případě, že vůči němu byl učiněn úkon, který zjevně není žádostí (např. žádost o zaměstnání) nebo z něj nelze zjistit, kdo jej učinil (např. anonymní podání) a v případě, že bylo učiněno podání, k jehož vyřízení není kompetentní veřejná správa, ale jiný orgán státní moci. Nelze odložit anonymní podnět, jsou-li shledány důvody k zahájení řízení z úřední moci (např. o uložení pokuty).

Procesní lhůty a počítání času (§ 39 a násl. SŘ)

Procesní lhůty jsou určeny k provádění procesních úkonů správním orgánem a účastníky řízení. Po jejich uplynutí, jsou-li stanoveny zákonem, nemůže účastník řízení provést daný úkon, ledaže zákon takový výjimečný postup umožňuje. Lhůty jako pořádkové také určuje správní orgán usnesením a na žádost účastníka je může prodloužit. Pokud lhůtu nedodrží správní orgán, lze tento stav posuzovat jako jeho nečinnost.

Pro počítání lhůt platí určité zásady: do lhůty se nezapočítává rozhodující den pro její počátek (např. den doručení), konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím dne se stejným označením jako den, kdy došlo k události určující počátek lhůty, není-li v měsíci takový den, končí lhůta koncem měsíce a připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den.

Jestliže v poslední den lhůty bylo učiněno podání u věcně a místně příslušného správního orgánu, nebo bylo předáno poště anebo bylo učiněno poslední den lhůty podání u správního orgánu vyššího stupně, bylo učiněno včas.

Navrácení v předešlý stav (§ 41 SŘ)

Do patnácti dnů po odpadnutí objektivní překážky (např. nemoc) učinit úkon ve lhůtě, může účastník požádat o prominutí zmeškání lhůt, pokud k žádosti připojí úkon, který zmeškal, ne však později než uplyne 1 rok od posledního dne zmeškané lhůty.

Nečinnost (§ 80 SŘ)

Účastník řízení je chráněn proti nečinnosti správních orgánů při vyřizování věci. Nadřízený orgán, vůči příslušnému správnímu orgánu, využije svých pravomocí k tomu, aby věc účastníka byla včas a řádně rozhodnuta tak, že přikáže nečinnému správnímu orgánu, aby sjednal nápravu, nebo věc sám převezme a rozhodne, nebo pověří jiný správní orgán k řízení, anebo přiměřeně prodlouží zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí.

K nečinnosti dochází, jestliže prvoinstanční správní orgán nevydá rozhodnutí ve věci v zákonné lhůtě, nebo když nezahájí řízení ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o skutečnostech odůvodňujících zahájení řízení z moci úřední a byl k tomu příslušný. A konečně v případě, kdy je z okolností zjevné, že věcně a místně příslušný správní orgán nedodrží stanovenou lhůtu.

Správní řízení je zahájeno, pokud nastanou okolnosti, se kterými správní řád začátek řízení spojuje. Z tohoto pohledu rozlišujeme řízení o žádosti a řízení zahajované z úřední moci (§ 44 a násl. SŘ).

Řízení o žádosti (§ 45 SŘ)

Správní řízení o žádosti je zahájeno dnem, kdy je kompetentnímu správnímu orgánu doručena žádost – podání účastníka řízení, kterým navrhuje zahájit řízení s cílem (nejčastěji) vydání rozhodnutí, umožňujícího realizaci veřejného subjektivního práva účastníka řízení (např. stavební povolení).

Žádost musí mít obecné náležitosti podání a musí z ní být zřejmé čeho se žadatel domáhá nebo oč žádá. Žadatel je povinen označit ostatní účastníky řízení, pokud mu jsou známi. Do vydání rozhodnutí je žadatel oprávněn vzít žádost zcela nebo zčásti zpět, zpětvzetí pak vzít zpět již nelze. Jestliže žádost nemá předepsané náležitosti, může správní orgán pomoci žadateli nedostatky odstranit, nebo jej vyzve, aby je v přiměřené lhůtě odstranil sám (případně řízení zastaví – viz dále § 66).

Řízení z moci úřední (§ 46 a násl. SŘ)

Správní orgán je povinen zahájit řízení, pokud se dozví o skutečnostech, které zákon stanoví jako důvod pro zahájení řízení. O těchto skutečnostech se může dozvědět na základě podnětu fyzické nebo právnické osoby (viz výše § 42), vlastním zjištěním (nejčastěji při provádění kontroly), nebo na základě upozornění jiného správního orgánu. Řízení je zahájeno dnem, kdy správní orgán zahájení řízení oznámil účastníkovi, do jehož práv a povinností nebo právního postavení rozhodnutí zasáhne. Oznámení musí obsahovat označení správního orgánu, předmět řízení, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby. Správní orgán je povinen uvědomit o zahájení řízení všechny jemu známé účastníky. Pokud nelze účastníkovi oznámit zahájení řízení, správní orgán mu ustanoví opatrovníka a usnesení o jeho ustanovení se doručí veřejnou vyhláškou. Zahájit řízení musí správní orgán bezodkladně poté, co se dozví o důvodu zahájení.

Překážky správního řízení (§ 48 SŘ)

Pro správní řízení platí základní pravidlo: o téže věci nemůže být rozhodováno dvakrát. Jestliže je tedy u některého správního orgánu zahájeno řízení, nelze v téže věci zahájit řízení u jiného správního orgánu. Pokud správní orgán takovou skutečnost zjistí, musí věc odložit. Pokud se tak stane až po zahájení řízení, je povinen řízení zastavit. Rovněž nelze zahájit řízení ve věci, ve které již bylo pravomocně rozhodnuto.

Průběh správního řízení

Jelikož správní orgán při vedení řízení dbá zejména zásady rozhodovat v souladu se zákonem, stanoví správní řád v tomto smyslu předpoklady pro takové rozhodnutí. Každé rozhodnutí ve věci samé musí vycházet ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu případu/věci a toto zjištění musí být dokumentováno ve spisu.

Ústní jednání (§ 49 SŘ)

Jelikož správní řízení ovládá zásada jeho písemnosti, ústní jednání nařídí správní orgán pouze v případech, kdy to stanoví zákon, a jinak tehdy, jestliže je to nezbytné pro uplatnění práv účastníků řízení. Tyto k neveřejnému jednání přizve nejméně 5 dnů předem.

Podklady pro vydání rozhodnutí (§ 50 a násl. SŘ)

Podkladem pro vydání rozhodnutí rozumíme zejména důkaz, návrh účastníka, skutečnosti známé správnímu orgánu z jeho činnosti, podklad od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci a skutečnost obecně známou, k jejímuž potvrzení není třeba znalce (např. fyzikální zákonitost). Podklady pro rozhodnutí opatřuje vždy správní orgán. Pro urychlení řízení může správní orgán připustit, aby za něj podklady opatřil tento účastník, požádá-li o to. V řízení zahájeném z úřední moci je správní orgán povinen zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch účastníka, jemuž má být rozhodnutím uložena povinnost. Účastníci řízení jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení.

Protokol (§ 18 SŘ)

Protokol slouží jako jeden z důkazních prostředků pro zjištění materiální pravdy ve správním řízení, zejména při ústním jednání, ústním podání, výslechu svědka nebo znalce, provedení důkazu listinou a ohledání.

Důkaz listinou (§ 53 SŘ)

Častým a významným důkazem v řízení je listina, ze které lze zjistit skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci. Listiny lze rozdělit na veřejné listiny a ostatní (např. smlouvy). Za veřejné listiny označuje zákon listiny vydané soudy ČR nebo jinými státními orgány, listiny vydané orgány územních samosprávných celků v mezích jejich pravomoci, případně jiné listiny, označené zvláštními zákony jako veřejné. U těchto listin je dán předpoklad pravdivosti jejich obsahu, dokud není prokázán (soudně) opak. Pokud to umožňuje zákon, lze listinu nahradit čestným prohlášením účastníka (např. v oblasti sociálních práv).

Důkaz ohledáním (§ 54 SŘ)

Správní orgán pro účel dokazování může využít ohledání, kdy si vytvoří přímý poznatek o věci movité nebo nemovitosti. Vlastník nebo uživatel věci má povinnost předložit správnímu orgánu předmět ohledání nebo ohledání strpět. Správní orgán může k účasti na ohledání přizvat nestranné osoby k zajištění objektivity.

Důkaz svědeckou výpovědí (§ 55 SŘ)

Každý, kdo není účastníkem, je povinen vypovídat jako svědek bez ohledu na věk či dosaženou duševní vyspělost a jeho výpověď musí být doslovně zaprotokolována. Svědek pro účel objasnění skutečnosti, kterou zná, musí vypovídat pravdivě a nic nezamlčet. Svědek nesmí být vyslýchán o utajovaných skutečnostech, měl-li by porušit zákaz mlčenlivosti, pokud nebyl příslušným orgánem mlčenlivosti zproštěn. Svědek musí být poučen o povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčet a o právních následcích nepravdivé nebo neúplné výpovědi.

Důkaz znaleckým posudkem (§ 56 SŘ)

Jestliže rozhodnutí závisí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které úřední osoba nemá, a odborné posouzení nelze opatřit od jiného správního orgánu, ustanoví správní orgán znalce a uloží mu, aby ve lhůtě vypracoval písemný posudek a předložil jej v určené lhůtě. Znalce vybírá správní orgán ze seznamu znalců krajského soudu.

Odepření důkazu (§ 53, § 54 a § 55 SŘ)

Osoba, která má důkaz poskytnout (např. svědek, majitel ohledávané věci nebo držitel listiny) jej může odepřít v případě, že by jím způsobila sobě nebo osobě blízké nebezpečí stíhání pro trestný čin nebo správní delikt. Správní orgán musí před využitím důkazního prostředku poučit danou osobu o právu důkaz odepřít.

Předběžná otázka (§ 57 SŘ)

V případech, kdy vydání rozhodnutí závisí na řešení dosud nerozhodnuté otázky mimo věcnou příslušnost správního orgánu (např. ve stavebním řízení o otázkách památkové péče), je nutná součinnost správního orgánu v dané otázce kompetentního. Správní orgán může buď dát podnět k zahájení řízení před příslušným správním orgánem nebo v řízení o žádosti vyzvat účastníka nebo jinou osobu, aby podala žádost o zahájení řízení u toho orgánu. Rozhodnutím tohoto orgánu o předběžné otázce je správní orgán vázán. Pokud vyzvaná osoba žádost nepodala nebo příslušný orgán řízení nezahájil, může si správní orgán o otázce učinit úsudek sám. Nikdy však o tom zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt.

Správní řád vybavuje správní orgán pravomocí přijmout opatření, kterým se zajistí účel a průběh řízení a aby mohlo probíhat hospodárně a bez zbytečných průtahů (§ 58 SŘ).

Předvolání (§ 59 SŘ)

Předvolat lze osobu, pokud její účast v řízení je bezpodmínečně potřebná k provedení určitého procesního úkonu. Předvolání je nutno vyhotovit písemně a doručit do vlastních rukou zpravidla 5 kalendářních dnů předem. Předvolat lze např. účastníka řízení, svědka nebo znalce. V předvolání musí být uvedeno kdy, kam, v jaké věci, z jakých důvodů se má předvolaný dostavit a jaké jsou právní následky nedostavení se bez omluvy.

Předvedení (§ 60 SŘ)

Účastník řízení nebo svědek, který se bez omluvy nebo bez závažných důvodů na předvolání nedostaví a jeho osobní účast je nutná pro pokračování v řízení, může být předveden. Předvedení osob zajišťuje Policie České republiky nebo obecní policie, tato pouze na území obce své působnosti.

Vykázání z místa konání procesního úkonu (§ 63 SŘ)

Osobu, která ruší pořádek při ústním jednání nebo ohledání na místě či jiném úkonu nepřístojným chováním, může správní orgán po předchozím upozornění vykázat z místa, kde se úkon koná. Jestliže úkon není uskutečňován v úředních místnostech správního orgánu, nelze z místa úkonu vykázat osobu, která má vlastnické či užívací právo k prostoru, kde se úkon koná.

Pořádková pokuta (§ 62 SŘ)

Správní orgán může opakovaně uložit pořádkovou pokutu až do výše 50.000 Kč tomu, kdo v řízení závažně ztěžuje jeho postup tím, že:

• se bez omluvy nedostaví na předvolání ke správnímu orgánu,
• navzdory předchozímu napomenutí ruší pořádek,
• neuposlechne pokynu úřední osoby,
• učiní hrubě urážlivé podání.

Výše pořádkové pokuty nemůže být v hrubém nepoměru k závažnosti následku a k významu předmětu řízení a lze ji dodatečně snížit nebo prominout v závislosti na plnění procesních povinností danou osobou v dalším průběhu řízení.

Předběžné opatření (§ 61 SŘ)

Po zahájení řízení a ještě před jeho skončením může správní orgán nařídit z moci úřední nebo na návrh účastníka předběžné opatření, pokud je třeba prozatímně upravit poměry účastníků nebo je-li obava, že by bylo ohroženo provedení exekuce. Předběžným opatřením lze nařídit účastníkovi nebo jiné osobě, aby něco vykonali, něčeho se zdrželi nebo něco strpěli vůči jiné osobě (např. vůči majiteli sousedícího pozemku) nebo zajistit věc, která může sloužit jako důkazní prostředek nebo věc, která může být předmětem exekuce (např. střelná zbraň při zániku oprávnění k jejímu držení).

Správní orgán zruší předběžné opatření, až pomine důvod jeho vydání, jinak předběžné opatření pozbývá účinnosti dnem, kdy se rozhodnutí ve věci stalo vykonatelným nebo nabylo jiných právních účinků. Pokud předběžné opatření spočívá v zajištění věci, je osoba, která má věc u sebe, povinna ji vydat správnímu orgánu.

Přerušení a zastavení řízení (§ 64 – § 66 SŘ)

Správní řízení se vede v případech, kdy je nutno ve věci rozhodnout ať už v zájmu žadatele (řízení o žádosti) nebo v zájmu veřejném (řízení z úřední moci). Proto jen ve stanovených případech je možno řízení zastavit, aniž se tak stane. Přerušení řízení naopak slouží ke vzetí ohledu na okolnosti, které by jinak znemožnily správnímu orgánu rozhodnout bez průtahů.

Přerušení řízení (§ 64 – § 65 SŘ)

Správní orgán může řízení na dobu nezbytně nutnou přerušit a tehdy neběží lhůty k provádění procesních úkonů. Správní řád stanoví omezené důvody přerušení řízení, kterými jsou např. výzva k odstranění nedostatků žádosti, výzva k zaplacení správního poplatku, řízení o předběžné otázce a čekání na ustanovení opatrovníka procesně nezpůsobilému účastníkovi. V řízení o žádosti přeruší správní orgán řízení na návrh žadatele. V řízení z moci úřední může stejnému návrhu vyhovět výhradně z důležitých důvodů.

Zastavení řízení (§ 66 SŘ)

Správní orgán může řízení usnesením zastavit a ve věci samé nerozhodnout jen z důvodů jmenovitě uvedených v zákoně. Zejména proto, že žadatel vzal svou žádost zpět, žádost je právně nepřípustná, účastník neodstranil podstatné vady žádosti či nezaplatil správní poplatek ve stanovené lhůtě anebo žadatel zemřel či zanikl. Řízení zahájené z moci úřední lze zastavit, pokud se zjistí, že odpadl důvod k zahájení řízení (např. zanikla věc, které se řízení týká). Každé řízení se zastaví, pokud bylo dříve zahájeno řízení u jiného orgánu v téže věci.

Rozhodnutí správního orgánu ve správním řízení je projevem státní moci při uplatňování práv a povinností stanovených správním právem. Je to autoritativní výrok, který účastníci řízení musí respektovat, pokud je zákonný. Správní orgán v řízení rozhoduje jednak ve věci samé, tedy o důvodu a předmětu řízení současně, a jednak o postupu v procesu.

Usnesení (§ 76 SŘ)

Dojde-li k nutnosti učinit „krok“ potřebný k řádnému průběhu a skončení řízení, musí tak správní orgán učinit rozhodnutím, a to proto, aby tento krok mohl být, pokud to účastník navrhne, přezkoumán, je-li zákonný, či není-li vůči některému účastníku nepřípustný. Tato procesní rozhodnutí (např. o ustanovení znalce, o předběžném opatření, o přerušení nebo zastavení řízení) správní řád označuje jako usnesení.

Rozhodnutí ve věci

Z pohledu účelu správního řízení je zásadním rozhodnutím správního orgánu rozhodnutí ve věci, o níž je řízení vedeno. Rozhodnutí je cílem jak žádosti žadatele, tak řízení zahájeného z moci úřední, které však musí být opodstatněně zahájeno. Tímto rozhodnutím správní orgán zakládá, mění nebo ruší práva nebo povinnosti jmenovitě určené osoby (fyzické i právnické) nebo prohlašuje, že taková osoba práva anebo povinnosti má nebo nemá (§ 9 SŘ).

Forma a obsahové náležitosti rozhodnutí (§ 67 – § 76 SŘ)

Rozhodnutí se zásadně vyhotovuje písemně, výjimku musí stanovit zákon. Dalšími formálními náležitostmi jsou označení správního orgánu rozhodnutí vydávajícího, číslo jednací (spisová značka), datum vyhotovení, otisk kulatého úředního razítka a dále též jméno, příjmení, funkce nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby.

Obsahově se rozhodnutí člení na tři součásti: výrok, odůvodnění a poučení účastníků (o odvolání). Výroková část obsahuje řešení otázky, která je předmětem řízení, dále právní ustanovení, podle kterých bylo rozhodováno, a označení hlavních účastníků řízení. Je-li účastníkovi uložená povinnost, pak zde musí být i lhůta pro její splnění. Výroková část rozhodnutí může obsahovat více výroků a také výrok o nákladech řízení. Obsahem odůvodnění jsou důvody výroku, podklady jeho vydání (dle spisu), úvahy správního orgánu a jejich hodnocení pro účel výroku, výklad právních předpisů a vypořádání se s návrhy a námitkami účastníků. Odůvodnění vydaného rozhodnutí ve věci není třeba, jestliže se všem účastníkům v plném rozsahu vyhoví. Každé rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, pokud zákon nestanoví jinak, podléhá opravným prostředkům. Poučení účastníků proto obsahuje údaj o možnosti podat odvolání proti rozhodnutí. Poučení dále musí obsahovat lhůtu pro podání, informaci, který správní orgán o odvolání rozhoduje a u kterého správního orgánu se odvolání podává.

Příkaz (§ 150 SŘ)

Zvláštním druhem rozhodnutí je příkaz. Příkazní řízení je typem zkráceného řízení, ve kterém lze o povinnosti rozhodnut pouze na základě spisu (např. o provedené kontrole), považuje-li se skutkové zjištění za dostatečné, a uložit ji formou písemného příkazu. Příkaz lze vydat ve všech druzích řízení zahájených z moci úřední.

Součástí příkazu je poučení o možnosti proti němu podat odpor do 8 dnů ode dne jeho oznámení, který není nutno odůvodnit. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje dokazováním. Příkaz, proti kterému nebyl v zákonné lhůtě podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným. V řízení, kde je přítomen účastník, lze vydat příkaz k peněžitému plnění do 10.000 Kč nebo ke splnění povinnosti, kterou může účastník splnit na místě, jestliže účastník podpisem písemného prohlášení s uložením povinnosti souhlasí. Tím se stává příkaz pravomocný a vykonatelný (obdoba blokového řízení u přestupků).

Lhůty pro vydání rozhodnutí (§ 71 SŘ)

Vydáním rozhodnutí se rozumí předání stejnopisu k doručení účastníkům řízení, výjimečně ústní vyhlášení, pokud se účastníci se vzdali písemného doručení, a v případech stanovených zákonem vyvěšení veřejné vyhlášky u doručování veřejnou vyhláškou nebo poznamenání do spisu, jestliže se usnesení pouze poznamenává do spisu.

Pokud nelze vydat rozhodnutí bezodkladně, musí je správní orgán vydat do 30 dnů od zahájení řízení. Lhůta se prodlužuje až o 30 dnů, jestliže je třeba nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou, nebo jde-li o zvlášť složitý případ. K zákonné lhůtě se také připočítává doba nutná k provedení dožádání, zpracování znaleckého posudku nebo doručení do ciziny.

Platnost, právní moc a vykonatelnost rozhodnutí (§ 73 – § 76 SŘ)

Pokud kompetentní správní orgán rozhodnutí vydal v předepsané formě a předepsaným způsobem bylo oznámeno účastníkům řízení, je rozhodnutí platné, zavazuje i správní orgán a lze je změnit pouze předepsaným způsobem. Rozhodnutí, které bylo oznámeno (doručeno) podle zákona účastníkům řízení a proti kterému nelze podat odvolání, je v právní moci (nestanoví-li zákon jinak). Takové rozhodnutí je závazné pro účastníky a pro všechny správní orgány. Rozhodnutí je vykonatelné nabytím právní moci nebo pozdějším dnem, který je uveden ve výroku. Takové rozhodnutí může být vynuceno státní mocí. U rozhodnutí ukládajícího účastníkovi řízení splnění povinnosti nastává vykonatelnost nabytím právní moci a uplynutím lhůty pro dobrovolné splnění této povinnosti.

Náklady řízení (§ 79 SŘ)

Mezi náklady řízení patří zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, správní poplatky, ušlý výdělek účastníků a jejich zástupců, náklady důkazů (např. znalecký posudek), odměna za tlumočení a odměna za zastupování. Náklady nesou jednak účastníci řízení, jednak správní orgán, zásadně každý své. Účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti, uloží správní orgán povinnost nahradit státu náklady správního řízení paušální částkou.

Český právní řád k zabezpečení dvoustupňovosti řízení před kompetentními správními orgány stanoví příslušné řádné opravné prostředky, které slouží účastníkům řízení k domáhání se změny či zrušení rozhodnutí, které ještě nenabylo právní moci. Ve správním řízení tuto funkci plní zásadně odvolání. Zákonná lhůta k jeho podání je 15 dnů od doručení (oznámení) rozhodnutí, a to k rukám správního orgánu (§ 83 odst. 1 SŘ), který odvoláním napadlé rozhodnutí vydal. V případě chybějícího, neúplného nebo nesprávného poučení o odvolání je lze podat do 15 dnů ode dne doručení opravného usnesení, bylo-li vydáno, nejpozději však do 90 dnů ode dne oznámení rozhodnutí (§ 83 odst. 2 SŘ). Odvolání způsobuje, že napadené rozhodnutí nenabude právní moci ani vykonatelnosti (§ 85 odst. 1 SŘ).

Místo podání je takto stanoveno z důvodu zabezpečení zákonného postupu k vyřízení odvolání. Správní orgán, který rozhodnutí vydal, zašle stejnopis odvolání ostatním účastníkům řízení k vyjádření, případně doplní řízení a dále postupuje dvěma možnými způsoby: autoremedurou nebo předáním spisu nejblíže nadřízenému orgánu.

Autoremedura (§ 87 SŘ)

V zájmu zákonnosti, ale zejména zásad rychlosti a hospodárnosti řízení, pokud správní orgán, který ve věci rozhodl, dojde k závěru, že odvolání je opodstatněné, může své napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, pokud tím v plném rozsahu vyhoví odvolání.

Předání spisu (§ 88 SŘ)

Pokud se správní orgán s podaným odvoláním neztotožní, do 30 dnů od doručení odvolání předá spis se svým vyjádřením odvolacímu orgánu anebo spis předá, ve lhůtě zkrácené na 10 dnů, spolu s odůvodněným stanoviskem, že odvolání je opožděné nebo nepřípustné (např. odvolatel napadá pouze odůvodnění rozhodnutí, nikoli jeho výrok). Rozhodování o odvolání, s výjimkou autoremedury, zásadně přísluší nadřízenému orgánu.

Výkon rozhodnutí (exekuce) je nepovinná závěrečná fáze správního řízení v těch případech, kdy účastník, kterému pravomocné a vykonatelné rozhodnutí ukládá peněžitou nebo nepeněžitou povinnost, tuto povinnost ve stanovené lhůtě dobrovolně nesplní. Vynucení splnění povinnosti pak provádí obecní úřad, který rozhodnutí vydal, nebo na jeho požádání soud (soudní exekutor). V případě peněžitého plnění může též požádat o provedení exekuce místně příslušný orgán správy daní (§ 103 a násl. SŘ).

Peněžitá exekuce (§ 106 SŘ)

Exekuce plnění peněžité povinnosti se řídí výhradně ustanoveními daňového řádu (zákon č. 280/2009 Sb.).

Nepeněžitá exekuce (§ 107 a násl. SŘ)

Exekuce k vymožení nepeněžité povinnosti se řídí povahou uložené povinnosti. Lze ji nařídit a provést těmito způsoby:

• náhradním výkonem v případě zastupitelných plnění (např. odstranění nepovolené stavby),
• přímým vynucením v případě nezastupitelných plnění, zejména vyklizením, odebráním movité věci a předvedením, nebo
• ukládáním donucovacích pokut.

Správní řád se člení na šest věcných částí. Část první obsahuje úvodní ustanovení, která vymezují předmět úpravy a základní zásady činnosti správních orgánů. Část druhá obsahuje obecná ustanovení o správním řízení, jako je příslušnost správních orgánů a jejich úkony, účastníky řízení, jejich zastupování a úkony, počítání času, postup před zahájením řízení, průběh řízení prvního stupně, řádné a mimořádné opravné prostředky a vykonávací řízení. Třetí část obsahuje doplnění vymezení věcné a funkční příslušnosti, řešení sporů o příslušnost, vymezení dotčených orgánů, předběžné úkony, některé zvláštní způsoby řízení a rozhodnutí a doplnění ustanovení o přezkoumávání rozhodnutí. Čtvrtá část upravuje postup správních orgánů při vydávání vyjádření, osvědčení a sdělení, tedy při vydávání písemných materiálů, které nemají charakter rozhodnutí. Pátá část upravuje veřejnoprávní smlouvy, jejich náležitosti a postup při jejich uzavírání. Šestá část upravuje tzv. opatření obecné povahy, tedy to, co teorie správního práva označuje za organizační úkon. Poslední dvě části, sedmá a osmá, obsahují ustanovení společná, přechodná a závěrečná a stanoví účinnost zákona.

Základními zásadami činnosti správních orgánů jsou principy, kterými se řídí celé správní řízení a veškerá činnost správního orgánu. Najdeme je v úvodních ustanoveních správního řádu (§ 2 – § 8) pod názvem „základní pravidla řízení“ nebo jsou obsaženy v jeho dalších ustanoveních, popř. z nich vyplývají. Mezi nejvýznamnější patří:

• zásada zákonnosti, správní orgány jsou povinny postupovat v souladu se zákony a jinými právními předpisy
• zásada materiální pravdy, správní orgány mají povinnost zjistit všechny skutečnosti, které mají význam pro vydání správního rozhodnutí tak, aby byl zjištěn stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu potřebném pro soulad rozhodnutí se zákonem
• zásada aktivní účasti účastníků v řízení (slyšení účastníků), účastníkům musí být dána možnost uplatnit jejich práva a vyjádřit se k postupu řízení
• zásada hospodárného a rychlého projednávání a rozhodování, správní orgány mají povinnost zabezpečit rychlý a hospodárný průběh řízení bez průtahů, odpovědně a svědomitě
• zásada dvojstupňovosti řízení, účastník má právní nárok na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tzv. odvolacím orgánem (orgánem druhého stupně)
• zásada legitimního očekávání, aby při skutkově shodných nebo obdobných případech nebylo rozhodováno rozdílně.

Subjekty správního řízení jsou jednak kompetentní správní orgány a jednak účastníci řízení. Jsou navzájem v postavení podřízenosti, a to proto, že správní orgán v řízení vystupuje jako nositel autority státu a jeho rozhodnutí je pro účastníky řízení zavazující.

Příslušnost správních orgánů ve správním řízení

Výkon veřejné správy je činnost svěřená jednotlivým správním orgánům podle jejich věcné a místní příslušnosti. Věcná příslušnost (§ 10 SŘ) určuje, který druh správního orgánu a jakého stupně je příslušný provést správní řízení a vydat rozhodnutí ve věci. Je určena jednotlivými zákony upravujícími danou oblast veřejné správy (např. stavební zákon, zákon o matrikách, jménu a příjmení atd.) Místní příslušnost (§ 11 SŘ) vyjadřuje, který z věcně příslušných správních orgánů je konkrétně povolán k tomu, aby se věcí zabýval. Místní příslušnost rozlišujeme podle toho, zda jde o řízení týkající se činnosti účastníka řízení, v tom případě je místní příslušnost určená místem této činnosti. V řízeních týkajících se nemovitosti místem, kde se tato nachází. V řízeních týkajících se podnikatelské činnosti účastníka řízení, který je fyzickou osobou, místem jeho podnikání. V ostatních řízeních týkajících se fyzické osoby místem jejího trvalého pobytu. V řízeních týkajících se právnické osoby místem jejího sídla nebo místem sídla její organizační složky.

Postoupení věci (§ 12 SŘ)

Správní orgán, který není věcně nebo místně příslušný, musí bezodkladně postoupit doručené podání (žádost) příslušnému orgánu a současně o tom uvědomit podatele (žadatele).

Dožádání (§ 13 SŘ)

Příslušný správní orgán může dožádat usnesením podřízený nebo nadřízený správní orgán nebo jiný věcně příslušný správní orgán o provedení úkonu, který by sám mohl provést jen s obtížemi nebo s neúčelně vynaloženými náklady anebo který by nemohl provést vůbec.

Podjatost úředníka (§ 14 SŘ)

Úřední osoba pověřená rozhodováním ve věci, která je předmětem řízení, musí být nezaujatá, aby vydané rozhodnutí bylo objektivní. Lze-li o ní důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci (např. je majitelem sousedního pozemku) nebo k účastníkům či zástupcům řízení (např. jsou-li k ní osobou blízkou) zájem na výsledku řízení, je vyloučena z celého řízení. Stejné platí pro úřední osobu, která se řízení v téže věci účastnila v jiném stupni řízení.

Účastník řízení (§ 27 a násl. SŘ)

Podle správního řádu jsou účastníky řízení v prvé řadě ti, o jejichž právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech má být v řízení rozhodováno (tzv. nepominutelní či hlavní účastníci); v řízení o žádosti je to žadatel a v řízení zahajovaném správním orgánem z úřední moci je to osoba, která zavdala příčinu zahájení řízení ve veřejném zájmu. Vedlejšími účastníky jsou pak ti, jejichž práva a právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny (např. majitelé sousedního pozemku při povolování stavby), ten, komu zvláštní právní předpis takové postavení přiznává (např. orgán památkové ochrany ve stavebním řízení), a konečně ten, kdo tvrdí, že může být rozhodnutím ve svých právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech přímo dotčen (např. sdružení k ochraně životního prostředí), a to až do doby, než se prokáže opak.

Procesní způsobilost (§ 29 SŘ)

Účastník řízení musí být způsobilý k tomu, aby mohl být účastníkem správního řízení - procesní způsobilost. U fyzické osoby je základním předpokladem této způsobilosti dosažení věku 18 let. Správní orgán však může dát příležitost vyjádřit se k věci nebo svůj názor i osobě, která nedosáhla plné svéprávnosti. Právnické osoby, jsou-li zapsané ve státem vedeném rejstříku (např. obchodním rejstříku), mají vždy procesní způsobilost a činí právní úkony prostřednictvím svého statutárního orgánu, popřípadě jím pověřené osoby.

Úkony účastníka řízení (§ 36 a násl. SŘ)

Úkony účastníků řízení (jejich aktivní účast v řízení) se posuzují podle obsahu nikoli podle jejich označení. Nejdůležitějším úkonem je podání (§ 37 SŘ), které vždy směřuje ke správnímu orgánu. Z podání musí být patrno, kdo je podává, ke kterému správnímu orgánu směřuje, které věci se týká a co se navrhuje, případně další náležitosti stanovené zákonem. Fyzická osoba musí v podání uvést své jméno a příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, případně jinou adresu na doručování a vždy musí podání podepsat. Právnická osoba uvede v podání svůj název nebo obchodní firmu, identifikační číslo osob nebo obdobný údaj a adresu sídla, popřípadě jinou adresu pro doručování.

Podání je nutno učinit písemně, ústně do protokolu nebo v elektronické podobě s uznávaným elektronickým podpisem. Také je lze učinit pomocí jiných technických prostředků (dálnopis, fax nebo elektronická pošta elektronického podpisu), avšak takové podání musí být do 5 dnů potvrzeno předepsaným způsobem. Podání se předává správnímu orgánu, který je věcně a místně příslušný, a je učiněno dnem, kdy tomuto orgánu došlo (předepsaným způsobem).

Zastoupení v řízení

V rozsahu, v jakém účastník nemá procesní způsobilost, musí být zastupován zákonným zástupcem (rodič nebo osvojitel, § 31 SŘ). Pokud zákonného zástupce nemá, nebo ten ho nemůže zastupovat, ustanoví mu správní orgán usnesením opatrovníka. Opatrovníkem správní orgán ustanoví toho, u koho je osoba, jíž se opatrovník ustanovuje, v péči, anebo jinou vhodnou osobu, která nemá osobní zájem na výsledku řízení.

Opatrovníka ustanovuje správní orgán také v jiných případech uvedených v zákoně, např. účastníkovi, kterému se nepodařilo oznámit zahájení řízení z moci úřední, dále právnické osobě, která nemá orgán způsobilý za ni jednat (např. po úmrtí jediného jednatele s.r.o.), též osobě neznámého pobytu (např. u rušení trvalého pobytu), nebo osobě, která není známa (např. u černé stavby) anebo osobě zvlášť těžce zdravotně postižené (§ 32 SŘ).

Účastník také může plnou mocí pověřit svého smluvního zástupce, aby jej v řízení zastupoval (§ 33 SŘ).

Práva a povinnosti účastníka řízení

Účastník řízení je oprávněn činit v řízení úkony, především má právo navrhovat důkazy a jiné návrhy (§ 36 odst. 1 SŘ), má právo na uvědomění o zahájení správního řízení, vyjádřit své stanovisko ke spisu a k návrhům ostatních účastníků a zejména před vydáním rozhodnutí ve věci mít možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí (§ 36 odst. 2 a odst. 3 SŘ). Aby je mohl řádně uplatnit, může nahlížet do spisu, pořídit z něj výpisy a kopie (§ 38 odst. 4 SŘ).

Účastník řízení má také povinnosti, mezi které patří např. dle § 37 odst. 3 SŘ odstranit vady podání (žádosti) dodržovat předepsané lhůty, předložit správním orgánem požadovanou listinu, dostavit se na předvolání a neztěžovat postup řízení. Účastník je povinen vždy prokázat svou totožnost (§ 36 odst. 5 SŘ).

Spis (§ 17 SŘ)

V řízení o každé věci správní orgán zakládá spis, který je označen spisovou značkou. Zde se ukládají zejména všechny podklady pro rozhodnutí ve věci (např. podání účastníků, svědecké výpovědi, listiny).

Doručování písemností (§ 20 a násl. SŘ)

Písemnost doručuje správní orgán, který ji vyhotovil, a to především, je-li to možné, do datové schránky. Není-li možné doručovat datovou zprávou, doručuje správní orgán buď sám, nebo prostřednictvím policejního orgánu a také prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (nejčastěji půjde o adresu trvalého pobytu). Do vlastních rukou se doručují písemnosti označené zákonem, zejména předvolání a rozhodnutí, jinak doporučeně nebo jen vhozením do schránky.

Písemnosti určené právnickým osobám se doručují nejčastěji na adresu sídla právnické osoby nebo její organizační složky. Osobám neznámého pobytu nebo sídla, osobám, kterým se nedaří písemnost doručit a v dalších zákonných případech se doručuje veřejnou vyhláškou. Patnáctý den po jejím vyvěšení se považuje za den doručení.

Nebyl-li adresát zastižen a písemnost nebylo možno doručit jinak, uloží se u správního orgánu, který ji vyhotovil nebo u provozovatele poštovních služeb a adresát se vyzve k vyzvednutí písemnosti do patnácti dnů. Výzva musí obsahovat poučení o právní fikci doručení, která nastává, jestliže si adresát písemnost nevyzvedl ve lhůtě desátým dnem od uložení, či pokud ji odmítl převzít, případně neposkytl součinnost potřebnou k řádnému doručení (odmítl prokázat totožnost) okamžikem pokusu o doručení.

Správní orgán je povinen přijímat od případných subjektů podněty k zahájení řízení a prověřovat jejich opodstatnění tak, aby pro vedení řízení existoval řádný titul a podmínky k jeho úspěšnému zakončení vydáním rozhodnutí.

Podnět k zahájení řízení (§ 42 SŘ)

Postup správního orgánu před zahájením řízení zahrnuje přijímání podnětů od fyzických nebo právnických osob, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední (zejména při zjištění protiprávního jednání či stavu). Pokud podatel podnětu (nejedná se o účastníka řízení) o to požádá, je správní orgán povinen sdělit mu ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy podnět obdržel, že řízení zahájil, nebo že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední, popřípadě že podnět postoupil příslušnému správnímu orgánu.

Vysvětlení (§ 137 SŘ)

Správní orgán po obdržení oznámení, jiného podnětu nebo na základě vlastních zjištění, která by mohla být důvodem k zahájení řízení z moci úřední, si opatří nezbytná vysvětlení. Povinnost podat vysvětlení má vedle podatele každá jiná osoba pod hrozbou uložení pořádkové pokuty až do 5.000 Kč.

Předběžná informace (§ 139 SŘ)

Podle ustanovení některých zákonů může každý požadovat od správního orgánu, který je příslušný vydat rozhodnutí, aby mu v písemné formě poskytl předběžnou informaci o tom, zda lze určitý záměr uskutečnit jen za předpokladu vydání rozhodnutí nebo podle jakých hledisek bude posuzovat žádost o vydání rozhodnutí, popř. za jakých předpokladů lze žádosti vyhovět.

Odložení věci (§ 43 SŘ)

Správní orgán nemusí zahájit správní řízení o žádosti a odloží věc v případě, že vůči němu byl učiněn úkon, který zjevně není žádostí (např. žádost o zaměstnání) nebo z něj nelze zjistit, kdo jej učinil (např. anonymní podání) a v případě, že bylo učiněno podání, k jehož vyřízení není kompetentní veřejná správa, ale jiný orgán státní moci. Nelze odložit anonymní podnět, jsou-li shledány důvody k zahájení řízení z úřední moci (např. o uložení pokuty).

Procesní lhůty a počítání času (§ 39 a násl. SŘ)

Procesní lhůty jsou určeny k provádění procesních úkonů správním orgánem a účastníky řízení. Po jejich uplynutí, jsou-li stanoveny zákonem, nemůže účastník řízení provést daný úkon, ledaže zákon takový výjimečný postup umožňuje. Lhůty jako pořádkové také určuje správní orgán usnesením a na žádost účastníka je může prodloužit. Pokud lhůtu nedodrží správní orgán, lze tento stav posuzovat jako jeho nečinnost.

Pro počítání lhůt platí určité zásady: do lhůty se nezapočítává rozhodující den pro její počátek (např. den doručení), konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím dne se stejným označením jako den, kdy došlo k události určující počátek lhůty, není-li v měsíci takový den, končí lhůta koncem měsíce a připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den.

Jestliže v poslední den lhůty bylo učiněno podání u věcně a místně příslušného správního orgánu, nebo bylo předáno poště anebo bylo učiněno poslední den lhůty podání u správního orgánu vyššího stupně, bylo učiněno včas.

Navrácení v předešlý stav (§ 41 SŘ)

Do patnácti dnů po odpadnutí objektivní překážky (např. nemoc) učinit úkon ve lhůtě, může účastník požádat o prominutí zmeškání lhůt, pokud k žádosti připojí úkon, který zmeškal, ne však později než uplyne 1 rok od posledního dne zmeškané lhůty.

Nečinnost (§ 80 SŘ)

Účastník řízení je chráněn proti nečinnosti správních orgánů při vyřizování věci. Nadřízený orgán, vůči příslušnému správnímu orgánu, využije svých pravomocí k tomu, aby věc účastníka byla včas a řádně rozhodnuta tak, že přikáže nečinnému správnímu orgánu, aby sjednal nápravu, nebo věc sám převezme a rozhodne, nebo pověří jiný správní orgán k řízení, anebo přiměřeně prodlouží zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí.

K nečinnosti dochází, jestliže prvoinstanční správní orgán nevydá rozhodnutí ve věci v zákonné lhůtě, nebo když nezahájí řízení ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o skutečnostech odůvodňujících zahájení řízení z moci úřední a byl k tomu příslušný. A konečně v případě, kdy je z okolností zjevné, že věcně a místně příslušný správní orgán nedodrží stanovenou lhůtu.

Správní řízení je zahájeno, pokud nastanou okolnosti, se kterými správní řád začátek řízení spojuje. Z tohoto pohledu rozlišujeme řízení o žádosti a řízení zahajované z úřední moci (§ 44 a násl. SŘ).

Řízení o žádosti (§ 45 SŘ)

Správní řízení o žádosti je zahájeno dnem, kdy je kompetentnímu správnímu orgánu doručena žádost – podání účastníka řízení, kterým navrhuje zahájit řízení s cílem (nejčastěji) vydání rozhodnutí, umožňujícího realizaci veřejného subjektivního práva účastníka řízení (např. stavební povolení).

Žádost musí mít obecné náležitosti podání a musí z ní být zřejmé čeho se žadatel domáhá nebo oč žádá. Žadatel je povinen označit ostatní účastníky řízení, pokud mu jsou známi. Do vydání rozhodnutí je žadatel oprávněn vzít žádost zcela nebo zčásti zpět, zpětvzetí pak vzít zpět již nelze. Jestliže žádost nemá předepsané náležitosti, může správní orgán pomoci žadateli nedostatky odstranit, nebo jej vyzve, aby je v přiměřené lhůtě odstranil sám (případně řízení zastaví – viz dále § 66).

Řízení z moci úřední (§ 46 a násl. SŘ)

Správní orgán je povinen zahájit řízení, pokud se dozví o skutečnostech, které zákon stanoví jako důvod pro zahájení řízení. O těchto skutečnostech se může dozvědět na základě podnětu fyzické nebo právnické osoby (viz výše § 42), vlastním zjištěním (nejčastěji při provádění kontroly), nebo na základě upozornění jiného správního orgánu. Řízení je zahájeno dnem, kdy správní orgán zahájení řízení oznámil účastníkovi, do jehož práv a povinností nebo právního postavení rozhodnutí zasáhne. Oznámení musí obsahovat označení správního orgánu, předmět řízení, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby. Správní orgán je povinen uvědomit o zahájení řízení všechny jemu známé účastníky. Pokud nelze účastníkovi oznámit zahájení řízení, správní orgán mu ustanoví opatrovníka a usnesení o jeho ustanovení se doručí veřejnou vyhláškou. Zahájit řízení musí správní orgán bezodkladně poté, co se dozví o důvodu zahájení.

Překážky správního řízení (§ 48 SŘ)

Pro správní řízení platí základní pravidlo: o téže věci nemůže být rozhodováno dvakrát. Jestliže je tedy u některého správního orgánu zahájeno řízení, nelze v téže věci zahájit řízení u jiného správního orgánu. Pokud správní orgán takovou skutečnost zjistí, musí věc odložit. Pokud se tak stane až po zahájení řízení, je povinen řízení zastavit. Rovněž nelze zahájit řízení ve věci, ve které již bylo pravomocně rozhodnuto.

Průběh správního řízení

Jelikož správní orgán při vedení řízení dbá zejména zásady rozhodovat v souladu se zákonem, stanoví správní řád v tomto smyslu předpoklady pro takové rozhodnutí. Každé rozhodnutí ve věci samé musí vycházet ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu případu/věci a toto zjištění musí být dokumentováno ve spisu.

Ústní jednání (§ 49 SŘ)

Jelikož správní řízení ovládá zásada jeho písemnosti, ústní jednání nařídí správní orgán pouze v případech, kdy to stanoví zákon, a jinak tehdy, jestliže je to nezbytné pro uplatnění práv účastníků řízení. Tyto k neveřejnému jednání přizve nejméně 5 dnů předem.

Podklady pro vydání rozhodnutí (§ 50 a násl. SŘ)

Podkladem pro vydání rozhodnutí rozumíme zejména důkaz, návrh účastníka, skutečnosti známé správnímu orgánu z jeho činnosti, podklad od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci a skutečnost obecně známou, k jejímuž potvrzení není třeba znalce (např. fyzikální zákonitost). Podklady pro rozhodnutí opatřuje vždy správní orgán. Pro urychlení řízení může správní orgán připustit, aby za něj podklady opatřil tento účastník, požádá-li o to. V řízení zahájeném z úřední moci je správní orgán povinen zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch účastníka, jemuž má být rozhodnutím uložena povinnost. Účastníci řízení jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení.

Protokol (§ 18 SŘ)

Protokol slouží jako jeden z důkazních prostředků pro zjištění materiální pravdy ve správním řízení, zejména při ústním jednání, ústním podání, výslechu svědka nebo znalce, provedení důkazu listinou a ohledání.

Důkaz listinou (§ 53 SŘ)

Častým a významným důkazem v řízení je listina, ze které lze zjistit skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci. Listiny lze rozdělit na veřejné listiny a ostatní (např. smlouvy). Za veřejné listiny označuje zákon listiny vydané soudy ČR nebo jinými státními orgány, listiny vydané orgány územních samosprávných celků v mezích jejich pravomoci, případně jiné listiny, označené zvláštními zákony jako veřejné. U těchto listin je dán předpoklad pravdivosti jejich obsahu, dokud není prokázán (soudně) opak. Pokud to umožňuje zákon, lze listinu nahradit čestným prohlášením účastníka (např. v oblasti sociálních práv).

Důkaz ohledáním (§ 54 SŘ)

Správní orgán pro účel dokazování může využít ohledání, kdy si vytvoří přímý poznatek o věci movité nebo nemovitosti. Vlastník nebo uživatel věci má povinnost předložit správnímu orgánu předmět ohledání nebo ohledání strpět. Správní orgán může k účasti na ohledání přizvat nestranné osoby k zajištění objektivity.

Důkaz svědeckou výpovědí (§ 55 SŘ)

Každý, kdo není účastníkem, je povinen vypovídat jako svědek bez ohledu na věk či dosaženou duševní vyspělost a jeho výpověď musí být doslovně zaprotokolována. Svědek pro účel objasnění skutečnosti, kterou zná, musí vypovídat pravdivě a nic nezamlčet. Svědek nesmí být vyslýchán o utajovaných skutečnostech, měl-li by porušit zákaz mlčenlivosti, pokud nebyl příslušným orgánem mlčenlivosti zproštěn. Svědek musí být poučen o povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčet a o právních následcích nepravdivé nebo neúplné výpovědi.

Důkaz znaleckým posudkem (§ 56 SŘ)

Jestliže rozhodnutí závisí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které úřední osoba nemá, a odborné posouzení nelze opatřit od jiného správního orgánu, ustanoví správní orgán znalce a uloží mu, aby ve lhůtě vypracoval písemný posudek a předložil jej v určené lhůtě. Znalce vybírá správní orgán ze seznamu znalců krajského soudu.

Odepření důkazu (§ 53, § 54 a § 55 SŘ)

Osoba, která má důkaz poskytnout (např. svědek, majitel ohledávané věci nebo držitel listiny) jej může odepřít v případě, že by jím způsobila sobě nebo osobě blízké nebezpečí stíhání pro trestný čin nebo správní delikt. Správní orgán musí před využitím důkazního prostředku poučit danou osobu o právu důkaz odepřít.

Předběžná otázka (§ 57 SŘ)

V případech, kdy vydání rozhodnutí závisí na řešení dosud nerozhodnuté otázky mimo věcnou příslušnost správního orgánu (např. ve stavebním řízení o otázkách památkové péče), je nutná součinnost správního orgánu v dané otázce kompetentního. Správní orgán může buď dát podnět k zahájení řízení před příslušným správním orgánem nebo v řízení o žádosti vyzvat účastníka nebo jinou osobu, aby podala žádost o zahájení řízení u toho orgánu. Rozhodnutím tohoto orgánu o předběžné otázce je správní orgán vázán. Pokud vyzvaná osoba žádost nepodala nebo příslušný orgán řízení nezahájil, může si správní orgán o otázce učinit úsudek sám. Nikdy však o tom zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt.

Správní řád vybavuje správní orgán pravomocí přijmout opatření, kterým se zajistí účel a průběh řízení a aby mohlo probíhat hospodárně a bez zbytečných průtahů (§ 58 SŘ).

Předvolání (§ 59 SŘ)

Předvolat lze osobu, pokud její účast v řízení je bezpodmínečně potřebná k provedení určitého procesního úkonu. Předvolání je nutno vyhotovit písemně a doručit do vlastních rukou zpravidla 5 kalendářních dnů předem. Předvolat lze např. účastníka řízení, svědka nebo znalce. V předvolání musí být uvedeno kdy, kam, v jaké věci, z jakých důvodů se má předvolaný dostavit a jaké jsou právní následky nedostavení se bez omluvy.

Předvedení (§ 60 SŘ)

Účastník řízení nebo svědek, který se bez omluvy nebo bez závažných důvodů na předvolání nedostaví a jeho osobní účast je nutná pro pokračování v řízení, může být předveden. Předvedení osob zajišťuje Policie České republiky nebo obecní policie, tato pouze na území obce své působnosti.

Vykázání z místa konání procesního úkonu (§ 63 SŘ)

Osobu, která ruší pořádek při ústním jednání nebo ohledání na místě či jiném úkonu nepřístojným chováním, může správní orgán po předchozím upozornění vykázat z místa, kde se úkon koná. Jestliže úkon není uskutečňován v úředních místnostech správního orgánu, nelze z místa úkonu vykázat osobu, která má vlastnické či užívací právo k prostoru, kde se úkon koná.

Pořádková pokuta (§ 62 SŘ)

Správní orgán může opakovaně uložit pořádkovou pokutu až do výše 50.000 Kč tomu, kdo v řízení závažně ztěžuje jeho postup tím, že:

• se bez omluvy nedostaví na předvolání ke správnímu orgánu,
• navzdory předchozímu napomenutí ruší pořádek,
• neuposlechne pokynu úřední osoby,
• učiní hrubě urážlivé podání.

Výše pořádkové pokuty nemůže být v hrubém nepoměru k závažnosti následku a k významu předmětu řízení a lze ji dodatečně snížit nebo prominout v závislosti na plnění procesních povinností danou osobou v dalším průběhu řízení.

Předběžné opatření (§ 61 SŘ)

Po zahájení řízení a ještě před jeho skončením může správní orgán nařídit z moci úřední nebo na návrh účastníka předběžné opatření, pokud je třeba prozatímně upravit poměry účastníků nebo je-li obava, že by bylo ohroženo provedení exekuce. Předběžným opatřením lze nařídit účastníkovi nebo jiné osobě, aby něco vykonali, něčeho se zdrželi nebo něco strpěli vůči jiné osobě (např. vůči majiteli sousedícího pozemku) nebo zajistit věc, která může sloužit jako důkazní prostředek nebo věc, která může být předmětem exekuce (např. střelná zbraň při zániku oprávnění k jejímu držení).

Správní orgán zruší předběžné opatření, až pomine důvod jeho vydání, jinak předběžné opatření pozbývá účinnosti dnem, kdy se rozhodnutí ve věci stalo vykonatelným nebo nabylo jiných právních účinků. Pokud předběžné opatření spočívá v zajištění věci, je osoba, která má věc u sebe, povinna ji vydat správnímu orgánu.

Přerušení a zastavení řízení (§ 64 – § 66 SŘ)

Správní řízení se vede v případech, kdy je nutno ve věci rozhodnout ať už v zájmu žadatele (řízení o žádosti) nebo v zájmu veřejném (řízení z úřední moci). Proto jen ve stanovených případech je možno řízení zastavit, aniž se tak stane. Přerušení řízení naopak slouží ke vzetí ohledu na okolnosti, které by jinak znemožnily správnímu orgánu rozhodnout bez průtahů.

Přerušení řízení (§ 64 – § 65 SŘ)

Správní orgán může řízení na dobu nezbytně nutnou přerušit a tehdy neběží lhůty k provádění procesních úkonů. Správní řád stanoví omezené důvody přerušení řízení, kterými jsou např. výzva k odstranění nedostatků žádosti, výzva k zaplacení správního poplatku, řízení o předběžné otázce a čekání na ustanovení opatrovníka procesně nezpůsobilému účastníkovi. V řízení o žádosti přeruší správní orgán řízení na návrh žadatele. V řízení z moci úřední může stejnému návrhu vyhovět výhradně z důležitých důvodů.

Zastavení řízení (§ 66 SŘ)

Správní orgán může řízení usnesením zastavit a ve věci samé nerozhodnout jen z důvodů jmenovitě uvedených v zákoně. Zejména proto, že žadatel vzal svou žádost zpět, žádost je právně nepřípustná, účastník neodstranil podstatné vady žádosti či nezaplatil správní poplatek ve stanovené lhůtě anebo žadatel zemřel či zanikl. Řízení zahájené z moci úřední lze zastavit, pokud se zjistí, že odpadl důvod k zahájení řízení (např. zanikla věc, které se řízení týká). Každé řízení se zastaví, pokud bylo dříve zahájeno řízení u jiného orgánu v téže věci.

Rozhodnutí správního orgánu ve správním řízení je projevem státní moci při uplatňování práv a povinností stanovených správním právem. Je to autoritativní výrok, který účastníci řízení musí respektovat, pokud je zákonný. Správní orgán v řízení rozhoduje jednak ve věci samé, tedy o důvodu a předmětu řízení současně, a jednak o postupu v procesu.

Usnesení (§ 76 SŘ)

Dojde-li k nutnosti učinit „krok“ potřebný k řádnému průběhu a skončení řízení, musí tak správní orgán učinit rozhodnutím, a to proto, aby tento krok mohl být, pokud to účastník navrhne, přezkoumán, je-li zákonný, či není-li vůči některému účastníku nepřípustný. Tato procesní rozhodnutí (např. o ustanovení znalce, o předběžném opatření, o přerušení nebo zastavení řízení) správní řád označuje jako usnesení.

Rozhodnutí ve věci

Z pohledu účelu správního řízení je zásadním rozhodnutím správního orgánu rozhodnutí ve věci, o níž je řízení vedeno. Rozhodnutí je cílem jak žádosti žadatele, tak řízení zahájeného z moci úřední, které však musí být opodstatněně zahájeno. Tímto rozhodnutím správní orgán zakládá, mění nebo ruší práva nebo povinnosti jmenovitě určené osoby (fyzické i právnické) nebo prohlašuje, že taková osoba práva anebo povinnosti má nebo nemá (§ 9 SŘ).

Forma a obsahové náležitosti rozhodnutí (§ 67 – § 76 SŘ)

Rozhodnutí se zásadně vyhotovuje písemně, výjimku musí stanovit zákon. Dalšími formálními náležitostmi jsou označení správního orgánu rozhodnutí vydávajícího, číslo jednací (spisová značka), datum vyhotovení, otisk kulatého úředního razítka a dále též jméno, příjmení, funkce nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby.

Obsahově se rozhodnutí člení na tři součásti: výrok, odůvodnění a poučení účastníků (o odvolání). Výroková část obsahuje řešení otázky, která je předmětem řízení, dále právní ustanovení, podle kterých bylo rozhodováno, a označení hlavních účastníků řízení. Je-li účastníkovi uložená povinnost, pak zde musí být i lhůta pro její splnění. Výroková část rozhodnutí může obsahovat více výroků a také výrok o nákladech řízení. Obsahem odůvodnění jsou důvody výroku, podklady jeho vydání (dle spisu), úvahy správního orgánu a jejich hodnocení pro účel výroku, výklad právních předpisů a vypořádání se s návrhy a námitkami účastníků. Odůvodnění vydaného rozhodnutí ve věci není třeba, jestliže se všem účastníkům v plném rozsahu vyhoví. Každé rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, pokud zákon nestanoví jinak, podléhá opravným prostředkům. Poučení účastníků proto obsahuje údaj o možnosti podat odvolání proti rozhodnutí. Poučení dále musí obsahovat lhůtu pro podání, informaci, který správní orgán o odvolání rozhoduje a u kterého správního orgánu se odvolání podává.

Příkaz (§ 150 SŘ)

Zvláštním druhem rozhodnutí je příkaz. Příkazní řízení je typem zkráceného řízení, ve kterém lze o povinnosti rozhodnut pouze na základě spisu (např. o provedené kontrole), považuje-li se skutkové zjištění za dostatečné, a uložit ji formou písemného příkazu. Příkaz lze vydat ve všech druzích řízení zahájených z moci úřední.

Součástí příkazu je poučení o možnosti proti němu podat odpor do 8 dnů ode dne jeho oznámení, který není nutno odůvodnit. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje dokazováním. Příkaz, proti kterému nebyl v zákonné lhůtě podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným. V řízení, kde je přítomen účastník, lze vydat příkaz k peněžitému plnění do 10.000 Kč nebo ke splnění povinnosti, kterou může účastník splnit na místě, jestliže účastník podpisem písemného prohlášení s uložením povinnosti souhlasí. Tím se stává příkaz pravomocný a vykonatelný (obdoba blokového řízení u přestupků).

Lhůty pro vydání rozhodnutí (§ 71 SŘ)

Vydáním rozhodnutí se rozumí předání stejnopisu k doručení účastníkům řízení, výjimečně ústní vyhlášení, pokud se účastníci se vzdali písemného doručení, a v případech stanovených zákonem vyvěšení veřejné vyhlášky u doručování veřejnou vyhláškou nebo poznamenání do spisu, jestliže se usnesení pouze poznamenává do spisu.

Pokud nelze vydat rozhodnutí bezodkladně, musí je správní orgán vydat do 30 dnů od zahájení řízení. Lhůta se prodlužuje až o 30 dnů, jestliže je třeba nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou, nebo jde-li o zvlášť složitý případ. K zákonné lhůtě se také připočítává doba nutná k provedení dožádání, zpracování znaleckého posudku nebo doručení do ciziny.

Platnost, právní moc a vykonatelnost rozhodnutí (§ 73 – § 76 SŘ)

Pokud kompetentní správní orgán rozhodnutí vydal v předepsané formě a předepsaným způsobem bylo oznámeno účastníkům řízení, je rozhodnutí platné, zavazuje i správní orgán a lze je změnit pouze předepsaným způsobem. Rozhodnutí, které bylo oznámeno (doručeno) podle zákona účastníkům řízení a proti kterému nelze podat odvolání, je v právní moci (nestanoví-li zákon jinak). Takové rozhodnutí je závazné pro účastníky a pro všechny správní orgány. Rozhodnutí je vykonatelné nabytím právní moci nebo pozdějším dnem, který je uveden ve výroku. Takové rozhodnutí může být vynuceno státní mocí. U rozhodnutí ukládajícího účastníkovi řízení splnění povinnosti nastává vykonatelnost nabytím právní moci a uplynutím lhůty pro dobrovolné splnění této povinnosti.

Náklady řízení (§ 79 SŘ)

Mezi náklady řízení patří zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, správní poplatky, ušlý výdělek účastníků a jejich zástupců, náklady důkazů (např. znalecký posudek), odměna za tlumočení a odměna za zastupování. Náklady nesou jednak účastníci řízení, jednak správní orgán, zásadně každý své. Účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti, uloží správní orgán povinnost nahradit státu náklady správního řízení paušální částkou.

Český právní řád k zabezpečení dvoustupňovosti řízení před kompetentními správními orgány stanoví příslušné řádné opravné prostředky, které slouží účastníkům řízení k domáhání se změny či zrušení rozhodnutí, které ještě nenabylo právní moci. Ve správním řízení tuto funkci plní zásadně odvolání. Zákonná lhůta k jeho podání je 15 dnů od doručení (oznámení) rozhodnutí, a to k rukám správního orgánu (§ 83 odst. 1 SŘ), který odvoláním napadlé rozhodnutí vydal. V případě chybějícího, neúplného nebo nesprávného poučení o odvolání je lze podat do 15 dnů ode dne doručení opravného usnesení, bylo-li vydáno, nejpozději však do 90 dnů ode dne oznámení rozhodnutí (§ 83 odst. 2 SŘ). Odvolání způsobuje, že napadené rozhodnutí nenabude právní moci ani vykonatelnosti (§ 85 odst. 1 SŘ).

Místo podání je takto stanoveno z důvodu zabezpečení zákonného postupu k vyřízení odvolání. Správní orgán, který rozhodnutí vydal, zašle stejnopis odvolání ostatním účastníkům řízení k vyjádření, případně doplní řízení a dále postupuje dvěma možnými způsoby: autoremedurou nebo předáním spisu nejblíže nadřízenému orgánu.

Autoremedura (§ 87 SŘ)

V zájmu zákonnosti, ale zejména zásad rychlosti a hospodárnosti řízení, pokud správní orgán, který ve věci rozhodl, dojde k závěru, že odvolání je opodstatněné, může své napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, pokud tím v plném rozsahu vyhoví odvolání.

Předání spisu (§ 88 SŘ)

Pokud se správní orgán s podaným odvoláním neztotožní, do 30 dnů od doručení odvolání předá spis se svým vyjádřením odvolacímu orgánu anebo spis předá, ve lhůtě zkrácené na 10 dnů, spolu s odůvodněným stanoviskem, že odvolání je opožděné nebo nepřípustné (např. odvolatel napadá pouze odůvodnění rozhodnutí, nikoli jeho výrok). Rozhodování o odvolání, s výjimkou autoremedury, zásadně přísluší nadřízenému orgánu.

Výkon rozhodnutí (exekuce) je nepovinná závěrečná fáze správního řízení v těch případech, kdy účastník, kterému pravomocné a vykonatelné rozhodnutí ukládá peněžitou nebo nepeněžitou povinnost, tuto povinnost ve stanovené lhůtě dobrovolně nesplní. Vynucení splnění povinnosti pak provádí obecní úřad, který rozhodnutí vydal, nebo na jeho požádání soud (soudní exekutor). V případě peněžitého plnění může též požádat o provedení exekuce místně příslušný orgán správy daní (§ 103 a násl. SŘ).

Peněžitá exekuce (§ 106 SŘ)

Exekuce plnění peněžité povinnosti se řídí výhradně ustanoveními daňového řádu (zákon č. 280/2009 Sb.).

Nepeněžitá exekuce (§ 107 a násl. SŘ)

Exekuce k vymožení nepeněžité povinnosti se řídí povahou uložené povinnosti. Lze ji nařídit a provést těmito způsoby:

• náhradním výkonem v případě zastupitelných plnění (např. odstranění nepovolené stavby),
• přímým vynucením v případě nezastupitelných plnění, zejména vyklizením, odebráním movité věci a předvedením, nebo
• ukládáním donucovacích pokut.

Správní řád se člení na šest věcných částí. Část první obsahuje úvodní ustanovení, která vymezují předmět úpravy a základní zásady činnosti správních orgánů. Část druhá obsahuje obecná ustanovení o správním řízení, jako je příslušnost správních orgánů a jejich úkony, účastníky řízení, jejich zastupování a úkony, počítání času, postup před zahájením řízení, průběh řízení prvního stupně, řádné a mimořádné opravné prostředky a vykonávací řízení. Třetí část obsahuje doplnění vymezení věcné a funkční příslušnosti, řešení sporů o příslušnost, vymezení dotčených orgánů, předběžné úkony, některé zvláštní způsoby řízení a rozhodnutí a doplnění ustanovení o přezkoumávání rozhodnutí. Čtvrtá část upravuje postup správních orgánů při vydávání vyjádření, osvědčení a sdělení, tedy při vydávání písemných materiálů, které nemají charakter rozhodnutí. Pátá část upravuje veřejnoprávní smlouvy, jejich náležitosti a postup při jejich uzavírání. Šestá část upravuje tzv. opatření obecné povahy, tedy to, co teorie správního práva označuje za organizační úkon. Poslední dvě části, sedmá a osmá, obsahují ustanovení společná, přechodná a závěrečná a stanoví účinnost zákona.

Základními zásadami činnosti správních orgánů jsou principy, kterými se řídí celé správní řízení a veškerá činnost správního orgánu. Najdeme je v úvodních ustanoveních správního řádu (§ 2 – § 8) pod názvem „základní pravidla řízení“ nebo jsou obsaženy v jeho dalších ustanoveních, popř. z nich vyplývají. Mezi nejvýznamnější patří:

• zásada zákonnosti, správní orgány jsou povinny postupovat v souladu se zákony a jinými právními předpisy
• zásada materiální pravdy, správní orgány mají povinnost zjistit všechny skutečnosti, které mají význam pro vydání správního rozhodnutí tak, aby byl zjištěn stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu potřebném pro soulad rozhodnutí se zákonem
• zásada aktivní účasti účastníků v řízení (slyšení účastníků), účastníkům musí být dána možnost uplatnit jejich práva a vyjádřit se k postupu řízení
• zásada hospodárného a rychlého projednávání a rozhodování, správní orgány mají povinnost zabezpečit rychlý a hospodárný průběh řízení bez průtahů, odpovědně a svědomitě
• zásada dvojstupňovosti řízení, účastník má právní nárok na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tzv. odvolacím orgánem (orgánem druhého stupně)
• zásada legitimního očekávání, aby při skutkově shodných nebo obdobných případech nebylo rozhodováno rozdílně.

Subjekty správního řízení jsou jednak kompetentní správní orgány a jednak účastníci řízení. Jsou navzájem v postavení podřízenosti, a to proto, že správní orgán v řízení vystupuje jako nositel autority státu a jeho rozhodnutí je pro účastníky řízení zavazující.

Příslušnost správních orgánů ve správním řízení

Výkon veřejné správy je činnost svěřená jednotlivým správním orgánům podle jejich věcné a místní příslušnosti. Věcná příslušnost (§ 10 SŘ) určuje, který druh správního orgánu a jakého stupně je příslušný provést správní řízení a vydat rozhodnutí ve věci. Je určena jednotlivými zákony upravujícími danou oblast veřejné správy (např. stavební zákon, zákon o matrikách, jménu a příjmení atd.) Místní příslušnost (§ 11 SŘ) vyjadřuje, který z věcně příslušných správních orgánů je konkrétně povolán k tomu, aby se věcí zabýval. Místní příslušnost rozlišujeme podle toho, zda jde o řízení týkající se činnosti účastníka řízení, v tom případě je místní příslušnost určená místem této činnosti. V řízeních týkajících se nemovitosti místem, kde se tato nachází. V řízeních týkajících se podnikatelské činnosti účastníka řízení, který je fyzickou osobou, místem jeho podnikání. V ostatních řízeních týkajících se fyzické osoby místem jejího trvalého pobytu. V řízeních týkajících se právnické osoby místem jejího sídla nebo místem sídla její organizační složky.

Postoupení věci (§ 12 SŘ)

Správní orgán, který není věcně nebo místně příslušný, musí bezodkladně postoupit doručené podání (žádost) příslušnému orgánu a současně o tom uvědomit podatele (žadatele).

Dožádání (§ 13 SŘ)

Příslušný správní orgán může dožádat usnesením podřízený nebo nadřízený správní orgán nebo jiný věcně příslušný správní orgán o provedení úkonu, který by sám mohl provést jen s obtížemi nebo s neúčelně vynaloženými náklady anebo který by nemohl provést vůbec.

Podjatost úředníka (§ 14 SŘ)

Úřední osoba pověřená rozhodováním ve věci, která je předmětem řízení, musí být nezaujatá, aby vydané rozhodnutí bylo objektivní. Lze-li o ní důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci (např. je majitelem sousedního pozemku) nebo k účastníkům či zástupcům řízení (např. jsou-li k ní osobou blízkou) zájem na výsledku řízení, je vyloučena z celého řízení. Stejné platí pro úřední osobu, která se řízení v téže věci účastnila v jiném stupni řízení.

Účastník řízení (§ 27 a násl. SŘ)

Podle správního řádu jsou účastníky řízení v prvé řadě ti, o jejichž právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech má být v řízení rozhodováno (tzv. nepominutelní či hlavní účastníci); v řízení o žádosti je to žadatel a v řízení zahajovaném správním orgánem z úřední moci je to osoba, která zavdala příčinu zahájení řízení ve veřejném zájmu. Vedlejšími účastníky jsou pak ti, jejichž práva a právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny (např. majitelé sousedního pozemku při povolování stavby), ten, komu zvláštní právní předpis takové postavení přiznává (např. orgán památkové ochrany ve stavebním řízení), a konečně ten, kdo tvrdí, že může být rozhodnutím ve svých právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech přímo dotčen (např. sdružení k ochraně životního prostředí), a to až do doby, než se prokáže opak.

Procesní způsobilost (§ 29 SŘ)

Účastník řízení musí být způsobilý k tomu, aby mohl být účastníkem správního řízení - procesní způsobilost. U fyzické osoby je základním předpokladem této způsobilosti dosažení věku 18 let. Správní orgán však může dát příležitost vyjádřit se k věci nebo svůj názor i osobě, která nedosáhla plné svéprávnosti. Právnické osoby, jsou-li zapsané ve státem vedeném rejstříku (např. obchodním rejstříku), mají vždy procesní způsobilost a činí právní úkony prostřednictvím svého statutárního orgánu, popřípadě jím pověřené osoby.

Úkony účastníka řízení (§ 36 a násl. SŘ)

Úkony účastníků řízení (jejich aktivní účast v řízení) se posuzují podle obsahu nikoli podle jejich označení. Nejdůležitějším úkonem je podání (§ 37 SŘ), které vždy směřuje ke správnímu orgánu. Z podání musí být patrno, kdo je podává, ke kterému správnímu orgánu směřuje, které věci se týká a co se navrhuje, případně další náležitosti stanovené zákonem. Fyzická osoba musí v podání uvést své jméno a příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, případně jinou adresu na doručování a vždy musí podání podepsat. Právnická osoba uvede v podání svůj název nebo obchodní firmu, identifikační číslo osob nebo obdobný údaj a adresu sídla, popřípadě jinou adresu pro doručování.

Podání je nutno učinit písemně, ústně do protokolu nebo v elektronické podobě s uznávaným elektronickým podpisem. Také je lze učinit pomocí jiných technických prostředků (dálnopis, fax nebo elektronická pošta elektronického podpisu), avšak takové podání musí být do 5 dnů potvrzeno předepsaným způsobem. Podání se předává správnímu orgánu, který je věcně a místně příslušný, a je učiněno dnem, kdy tomuto orgánu došlo (předepsaným způsobem).

Zastoupení v řízení

V rozsahu, v jakém účastník nemá procesní způsobilost, musí být zastupován zákonným zástupcem (rodič nebo osvojitel, § 31 SŘ). Pokud zákonného zástupce nemá, nebo ten ho nemůže zastupovat, ustanoví mu správní orgán usnesením opatrovníka. Opatrovníkem správní orgán ustanoví toho, u koho je osoba, jíž se opatrovník ustanovuje, v péči, anebo jinou vhodnou osobu, která nemá osobní zájem na výsledku řízení.

Opatrovníka ustanovuje správní orgán také v jiných případech uvedených v zákoně, např. účastníkovi, kterému se nepodařilo oznámit zahájení řízení z moci úřední, dále právnické osobě, která nemá orgán způsobilý za ni jednat (např. po úmrtí jediného jednatele s.r.o.), též osobě neznámého pobytu (např. u rušení trvalého pobytu), nebo osobě, která není známa (např. u černé stavby) anebo osobě zvlášť těžce zdravotně postižené (§ 32 SŘ).

Účastník také může plnou mocí pověřit svého smluvního zástupce, aby jej v řízení zastupoval (§ 33 SŘ).

Práva a povinnosti účastníka řízení

Účastník řízení je oprávněn činit v řízení úkony, především má právo navrhovat důkazy a jiné návrhy (§ 36 odst. 1 SŘ), má právo na uvědomění o zahájení správního řízení, vyjádřit své stanovisko ke spisu a k návrhům ostatních účastníků a zejména před vydáním rozhodnutí ve věci mít možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí (§ 36 odst. 2 a odst. 3 SŘ). Aby je mohl řádně uplatnit, může nahlížet do spisu, pořídit z něj výpisy a kopie (§ 38 odst. 4 SŘ).

Účastník řízení má také povinnosti, mezi které patří např. dle § 37 odst. 3 SŘ odstranit vady podání (žádosti) dodržovat předepsané lhůty, předložit správním orgánem požadovanou listinu, dostavit se na předvolání a neztěžovat postup řízení. Účastník je povinen vždy prokázat svou totožnost (§ 36 odst. 5 SŘ).

Spis (§ 17 SŘ)

V řízení o každé věci správní orgán zakládá spis, který je označen spisovou značkou. Zde se ukládají zejména všechny podklady pro rozhodnutí ve věci (např. podání účastníků, svědecké výpovědi, listiny).

Doručování písemností (§ 20 a násl. SŘ)

Písemnost doručuje správní orgán, který ji vyhotovil, a to především, je-li to možné, do datové schránky. Není-li možné doručovat datovou zprávou, doručuje správní orgán buď sám, nebo prostřednictvím policejního orgánu a také prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (nejčastěji půjde o adresu trvalého pobytu). Do vlastních rukou se doručují písemnosti označené zákonem, zejména předvolání a rozhodnutí, jinak doporučeně nebo jen vhozením do schránky.

Písemnosti určené právnickým osobám se doručují nejčastěji na adresu sídla právnické osoby nebo její organizační složky. Osobám neznámého pobytu nebo sídla, osobám, kterým se nedaří písemnost doručit a v dalších zákonných případech se doručuje veřejnou vyhláškou. Patnáctý den po jejím vyvěšení se považuje za den doručení.

Nebyl-li adresát zastižen a písemnost nebylo možno doručit jinak, uloží se u správního orgánu, který ji vyhotovil nebo u provozovatele poštovních služeb a adresát se vyzve k vyzvednutí písemnosti do patnácti dnů. Výzva musí obsahovat poučení o právní fikci doručení, která nastává, jestliže si adresát písemnost nevyzvedl ve lhůtě desátým dnem od uložení, či pokud ji odmítl převzít, případně neposkytl součinnost potřebnou k řádnému doručení (odmítl prokázat totožnost) okamžikem pokusu o doručení.

Správní orgán je povinen přijímat od případných subjektů podněty k zahájení řízení a prověřovat jejich opodstatnění tak, aby pro vedení řízení existoval řádný titul a podmínky k jeho úspěšnému zakončení vydáním rozhodnutí.

Podnět k zahájení řízení (§ 42 SŘ)

Postup správního orgánu před zahájením řízení zahrnuje přijímání podnětů od fyzických nebo právnických osob, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední (zejména při zjištění protiprávního jednání či stavu). Pokud podatel podnětu (nejedná se o účastníka řízení) o to požádá, je správní orgán povinen sdělit mu ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy podnět obdržel, že řízení zahájil, nebo že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední, popřípadě že podnět postoupil příslušnému správnímu orgánu.

Vysvětlení (§ 137 SŘ)

Správní orgán po obdržení oznámení, jiného podnětu nebo na základě vlastních zjištění, která by mohla být důvodem k zahájení řízení z moci úřední, si opatří nezbytná vysvětlení. Povinnost podat vysvětlení má vedle podatele každá jiná osoba pod hrozbou uložení pořádkové pokuty až do 5.000 Kč.

Předběžná informace (§ 139 SŘ)

Podle ustanovení některých zákonů může každý požadovat od správního orgánu, který je příslušný vydat rozhodnutí, aby mu v písemné formě poskytl předběžnou informaci o tom, zda lze určitý záměr uskutečnit jen za předpokladu vydání rozhodnutí nebo podle jakých hledisek bude posuzovat žádost o vydání rozhodnutí, popř. za jakých předpokladů lze žádosti vyhovět.

Odložení věci (§ 43 SŘ)

Správní orgán nemusí zahájit správní řízení o žádosti a odloží věc v případě, že vůči němu byl učiněn úkon, který zjevně není žádostí (např. žádost o zaměstnání) nebo z něj nelze zjistit, kdo jej učinil (např. anonymní podání) a v případě, že bylo učiněno podání, k jehož vyřízení není kompetentní veřejná správa, ale jiný orgán státní moci. Nelze odložit anonymní podnět, jsou-li shledány důvody k zahájení řízení z úřední moci (např. o uložení pokuty).

Procesní lhůty a počítání času (§ 39 a násl. SŘ)

Procesní lhůty jsou určeny k provádění procesních úkonů správním orgánem a účastníky řízení. Po jejich uplynutí, jsou-li stanoveny zákonem, nemůže účastník řízení provést daný úkon, ledaže zákon takový výjimečný postup umožňuje. Lhůty jako pořádkové také určuje správní orgán usnesením a na žádost účastníka je může prodloužit. Pokud lhůtu nedodrží správní orgán, lze tento stav posuzovat jako jeho nečinnost.

Pro počítání lhůt platí určité zásady: do lhůty se nezapočítává rozhodující den pro její počátek (např. den doručení), konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím dne se stejným označením jako den, kdy došlo k události určující počátek lhůty, není-li v měsíci takový den, končí lhůta koncem měsíce a připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den.

Jestliže v poslední den lhůty bylo učiněno podání u věcně a místně příslušného správního orgánu, nebo bylo předáno poště anebo bylo učiněno poslední den lhůty podání u správního orgánu vyššího stupně, bylo učiněno včas.

Navrácení v předešlý stav (§ 41 SŘ)

Do patnácti dnů po odpadnutí objektivní překážky (např. nemoc) učinit úkon ve lhůtě, může účastník požádat o prominutí zmeškání lhůt, pokud k žádosti připojí úkon, který zmeškal, ne však později než uplyne 1 rok od posledního dne zmeškané lhůty.

Nečinnost (§ 80 SŘ)

Účastník řízení je chráněn proti nečinnosti správních orgánů při vyřizování věci. Nadřízený orgán, vůči příslušnému správnímu orgánu, využije svých pravomocí k tomu, aby věc účastníka byla včas a řádně rozhodnuta tak, že přikáže nečinnému správnímu orgánu, aby sjednal nápravu, nebo věc sám převezme a rozhodne, nebo pověří jiný správní orgán k řízení, anebo přiměřeně prodlouží zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí.

K nečinnosti dochází, jestliže prvoinstanční správní orgán nevydá rozhodnutí ve věci v zákonné lhůtě, nebo když nezahájí řízení ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o skutečnostech odůvodňujících zahájení řízení z moci úřední a byl k tomu příslušný. A konečně v případě, kdy je z okolností zjevné, že věcně a místně příslušný správní orgán nedodrží stanovenou lhůtu.

Správní řízení je zahájeno, pokud nastanou okolnosti, se kterými správní řád začátek řízení spojuje. Z tohoto pohledu rozlišujeme řízení o žádosti a řízení zahajované z úřední moci (§ 44 a násl. SŘ).

Řízení o žádosti (§ 45 SŘ)

Správní řízení o žádosti je zahájeno dnem, kdy je kompetentnímu správnímu orgánu doručena žádost – podání účastníka řízení, kterým navrhuje zahájit řízení s cílem (nejčastěji) vydání rozhodnutí, umožňujícího realizaci veřejného subjektivního práva účastníka řízení (např. stavební povolení).

Žádost musí mít obecné náležitosti podání a musí z ní být zřejmé čeho se žadatel domáhá nebo oč žádá. Žadatel je povinen označit ostatní účastníky řízení, pokud mu jsou známi. Do vydání rozhodnutí je žadatel oprávněn vzít žádost zcela nebo zčásti zpět, zpětvzetí pak vzít zpět již nelze. Jestliže žádost nemá předepsané náležitosti, může správní orgán pomoci žadateli nedostatky odstranit, nebo jej vyzve, aby je v přiměřené lhůtě odstranil sám (případně řízení zastaví – viz dále § 66).

Řízení z moci úřední (§ 46 a násl. SŘ)

Správní orgán je povinen zahájit řízení, pokud se dozví o skutečnostech, které zákon stanoví jako důvod pro zahájení řízení. O těchto skutečnostech se může dozvědět na základě podnětu fyzické nebo právnické osoby (viz výše § 42), vlastním zjištěním (nejčastěji při provádění kontroly), nebo na základě upozornění jiného správního orgánu. Řízení je zahájeno dnem, kdy správní orgán zahájení řízení oznámil účastníkovi, do jehož práv a povinností nebo právního postavení rozhodnutí zasáhne. Oznámení musí obsahovat označení správního orgánu, předmět řízení, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby. Správní orgán je povinen uvědomit o zahájení řízení všechny jemu známé účastníky. Pokud nelze účastníkovi oznámit zahájení řízení, správní orgán mu ustanoví opatrovníka a usnesení o jeho ustanovení se doručí veřejnou vyhláškou. Zahájit řízení musí správní orgán bezodkladně poté, co se dozví o důvodu zahájení.

Překážky správního řízení (§ 48 SŘ)

Pro správní řízení platí základní pravidlo: o téže věci nemůže být rozhodováno dvakrát. Jestliže je tedy u některého správního orgánu zahájeno řízení, nelze v téže věci zahájit řízení u jiného správního orgánu. Pokud správní orgán takovou skutečnost zjistí, musí věc odložit. Pokud se tak stane až po zahájení řízení, je povinen řízení zastavit. Rovněž nelze zahájit řízení ve věci, ve které již bylo pravomocně rozhodnuto.

Průběh správního řízení

Jelikož správní orgán při vedení řízení dbá zejména zásady rozhodovat v souladu se zákonem, stanoví správní řád v tomto smyslu předpoklady pro takové rozhodnutí. Každé rozhodnutí ve věci samé musí vycházet ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu případu/věci a toto zjištění musí být dokumentováno ve spisu.

Ústní jednání (§ 49 SŘ)

Jelikož správní řízení ovládá zásada jeho písemnosti, ústní jednání nařídí správní orgán pouze v případech, kdy to stanoví zákon, a jinak tehdy, jestliže je to nezbytné pro uplatnění práv účastníků řízení. Tyto k neveřejnému jednání přizve nejméně 5 dnů předem.

Podklady pro vydání rozhodnutí (§ 50 a násl. SŘ)

Podkladem pro vydání rozhodnutí rozumíme zejména důkaz, návrh účastníka, skutečnosti známé správnímu orgánu z jeho činnosti, podklad od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci a skutečnost obecně známou, k jejímuž potvrzení není třeba znalce (např. fyzikální zákonitost). Podklady pro rozhodnutí opatřuje vždy správní orgán. Pro urychlení řízení může správní orgán připustit, aby za něj podklady opatřil tento účastník, požádá-li o to. V řízení zahájeném z úřední moci je správní orgán povinen zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch účastníka, jemuž má být rozhodnutím uložena povinnost. Účastníci řízení jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení.

Protokol (§ 18 SŘ)

Protokol slouží jako jeden z důkazních prostředků pro zjištění materiální pravdy ve správním řízení, zejména při ústním jednání, ústním podání, výslechu svědka nebo znalce, provedení důkazu listinou a ohledání.

Důkaz listinou (§ 53 SŘ)

Častým a významným důkazem v řízení je listina, ze které lze zjistit skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci. Listiny lze rozdělit na veřejné listiny a ostatní (např. smlouvy). Za veřejné listiny označuje zákon listiny vydané soudy ČR nebo jinými státními orgány, listiny vydané orgány územních samosprávných celků v mezích jejich pravomoci, případně jiné listiny, označené zvláštními zákony jako veřejné. U těchto listin je dán předpoklad pravdivosti jejich obsahu, dokud není prokázán (soudně) opak. Pokud to umožňuje zákon, lze listinu nahradit čestným prohlášením účastníka (např. v oblasti sociálních práv).

Důkaz ohledáním (§ 54 SŘ)

Správní orgán pro účel dokazování může využít ohledání, kdy si vytvoří přímý poznatek o věci movité nebo nemovitosti. Vlastník nebo uživatel věci má povinnost předložit správnímu orgánu předmět ohledání nebo ohledání strpět. Správní orgán může k účasti na ohledání přizvat nestranné osoby k zajištění objektivity.

Důkaz svědeckou výpovědí (§ 55 SŘ)

Každý, kdo není účastníkem, je povinen vypovídat jako svědek bez ohledu na věk či dosaženou duševní vyspělost a jeho výpověď musí být doslovně zaprotokolována. Svědek pro účel objasnění skutečnosti, kterou zná, musí vypovídat pravdivě a nic nezamlčet. Svědek nesmí být vyslýchán o utajovaných skutečnostech, měl-li by porušit zákaz mlčenlivosti, pokud nebyl příslušným orgánem mlčenlivosti zproštěn. Svědek musí být poučen o povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčet a o právních následcích nepravdivé nebo neúplné výpovědi.

Důkaz znaleckým posudkem (§ 56 SŘ)

Jestliže rozhodnutí závisí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které úřední osoba nemá, a odborné posouzení nelze opatřit od jiného správního orgánu, ustanoví správní orgán znalce a uloží mu, aby ve lhůtě vypracoval písemný posudek a předložil jej v určené lhůtě. Znalce vybírá správní orgán ze seznamu znalců krajského soudu.

Odepření důkazu (§ 53, § 54 a § 55 SŘ)

Osoba, která má důkaz poskytnout (např. svědek, majitel ohledávané věci nebo držitel listiny) jej může odepřít v případě, že by jím způsobila sobě nebo osobě blízké nebezpečí stíhání pro trestný čin nebo správní delikt. Správní orgán musí před využitím důkazního prostředku poučit danou osobu o právu důkaz odepřít.

Předběžná otázka (§ 57 SŘ)

V případech, kdy vydání rozhodnutí závisí na řešení dosud nerozhodnuté otázky mimo věcnou příslušnost správního orgánu (např. ve stavebním řízení o otázkách památkové péče), je nutná součinnost správního orgánu v dané otázce kompetentního. Správní orgán může buď dát podnět k zahájení řízení před příslušným správním orgánem nebo v řízení o žádosti vyzvat účastníka nebo jinou osobu, aby podala žádost o zahájení řízení u toho orgánu. Rozhodnutím tohoto orgánu o předběžné otázce je správní orgán vázán. Pokud vyzvaná osoba žádost nepodala nebo příslušný orgán řízení nezahájil, může si správní orgán o otázce učinit úsudek sám. Nikdy však o tom zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt.

Správní řád vybavuje správní orgán pravomocí přijmout opatření, kterým se zajistí účel a průběh řízení a aby mohlo probíhat hospodárně a bez zbytečných průtahů (§ 58 SŘ).

Předvolání (§ 59 SŘ)

Předvolat lze osobu, pokud její účast v řízení je bezpodmínečně potřebná k provedení určitého procesního úkonu. Předvolání je nutno vyhotovit písemně a doručit do vlastních rukou zpravidla 5 kalendářních dnů předem. Předvolat lze např. účastníka řízení, svědka nebo znalce. V předvolání musí být uvedeno kdy, kam, v jaké věci, z jakých důvodů se má předvolaný dostavit a jaké jsou právní následky nedostavení se bez omluvy.

Předvedení (§ 60 SŘ)

Účastník řízení nebo svědek, který se bez omluvy nebo bez závažných důvodů na předvolání nedostaví a jeho osobní účast je nutná pro pokračování v řízení, může být předveden. Předvedení osob zajišťuje Policie České republiky nebo obecní policie, tato pouze na území obce své působnosti.

Vykázání z místa konání procesního úkonu (§ 63 SŘ)

Osobu, která ruší pořádek při ústním jednání nebo ohledání na místě či jiném úkonu nepřístojným chováním, může správní orgán po předchozím upozornění vykázat z místa, kde se úkon koná. Jestliže úkon není uskutečňován v úředních místnostech správního orgánu, nelze z místa úkonu vykázat osobu, která má vlastnické či užívací právo k prostoru, kde se úkon koná.

Pořádková pokuta (§ 62 SŘ)

Správní orgán může opakovaně uložit pořádkovou pokutu až do výše 50.000 Kč tomu, kdo v řízení závažně ztěžuje jeho postup tím, že:

• se bez omluvy nedostaví na předvolání ke správnímu orgánu,
• navzdory předchozímu napomenutí ruší pořádek,
• neuposlechne pokynu úřední osoby,
• učiní hrubě urážlivé podání.

Výše pořádkové pokuty nemůže být v hrubém nepoměru k závažnosti následku a k významu předmětu řízení a lze ji dodatečně snížit nebo prominout v závislosti na plnění procesních povinností danou osobou v dalším průběhu řízení.

Předběžné opatření (§ 61 SŘ)

Po zahájení řízení a ještě před jeho skončením může správní orgán nařídit z moci úřední nebo na návrh účastníka předběžné opatření, pokud je třeba prozatímně upravit poměry účastníků nebo je-li obava, že by bylo ohroženo provedení exekuce. Předběžným opatřením lze nařídit účastníkovi nebo jiné osobě, aby něco vykonali, něčeho se zdrželi nebo něco strpěli vůči jiné osobě (např. vůči majiteli sousedícího pozemku) nebo zajistit věc, která může sloužit jako důkazní prostředek nebo věc, která může být předmětem exekuce (např. střelná zbraň při zániku oprávnění k jejímu držení).

Správní orgán zruší předběžné opatření, až pomine důvod jeho vydání, jinak předběžné opatření pozbývá účinnosti dnem, kdy se rozhodnutí ve věci stalo vykonatelným nebo nabylo jiných právních účinků. Pokud předběžné opatření spočívá v zajištění věci, je osoba, která má věc u sebe, povinna ji vydat správnímu orgánu.

Přerušení a zastavení řízení (§ 64 – § 66 SŘ)

Správní řízení se vede v případech, kdy je nutno ve věci rozhodnout ať už v zájmu žadatele (řízení o žádosti) nebo v zájmu veřejném (řízení z úřední moci). Proto jen ve stanovených případech je možno řízení zastavit, aniž se tak stane. Přerušení řízení naopak slouží ke vzetí ohledu na okolnosti, které by jinak znemožnily správnímu orgánu rozhodnout bez průtahů.

Přerušení řízení (§ 64 – § 65 SŘ)

Správní orgán může řízení na dobu nezbytně nutnou přerušit a tehdy neběží lhůty k provádění procesních úkonů. Správní řád stanoví omezené důvody přerušení řízení, kterými jsou např. výzva k odstranění nedostatků žádosti, výzva k zaplacení správního poplatku, řízení o předběžné otázce a čekání na ustanovení opatrovníka procesně nezpůsobilému účastníkovi. V řízení o žádosti přeruší správní orgán řízení na návrh žadatele. V řízení z moci úřední může stejnému návrhu vyhovět výhradně z důležitých důvodů.

Zastavení řízení (§ 66 SŘ)

Správní orgán může řízení usnesením zastavit a ve věci samé nerozhodnout jen z důvodů jmenovitě uvedených v zákoně. Zejména proto, že žadatel vzal svou žádost zpět, žádost je právně nepřípustná, účastník neodstranil podstatné vady žádosti či nezaplatil správní poplatek ve stanovené lhůtě anebo žadatel zemřel či zanikl. Řízení zahájené z moci úřední lze zastavit, pokud se zjistí, že odpadl důvod k zahájení řízení (např. zanikla věc, které se řízení týká). Každé řízení se zastaví, pokud bylo dříve zahájeno řízení u jiného orgánu v téže věci.

Rozhodnutí správního orgánu ve správním řízení je projevem státní moci při uplatňování práv a povinností stanovených správním právem. Je to autoritativní výrok, který účastníci řízení musí respektovat, pokud je zákonný. Správní orgán v řízení rozhoduje jednak ve věci samé, tedy o důvodu a předmětu řízení současně, a jednak o postupu v procesu.

Usnesení (§ 76 SŘ)

Dojde-li k nutnosti učinit „krok“ potřebný k řádnému průběhu a skončení řízení, musí tak správní orgán učinit rozhodnutím, a to proto, aby tento krok mohl být, pokud to účastník navrhne, přezkoumán, je-li zákonný, či není-li vůči některému účastníku nepřípustný. Tato procesní rozhodnutí (např. o ustanovení znalce, o předběžném opatření, o přerušení nebo zastavení řízení) správní řád označuje jako usnesení.

Rozhodnutí ve věci

Z pohledu účelu správního řízení je zásadním rozhodnutím správního orgánu rozhodnutí ve věci, o níž je řízení vedeno. Rozhodnutí je cílem jak žádosti žadatele, tak řízení zahájeného z moci úřední, které však musí být opodstatněně zahájeno. Tímto rozhodnutím správní orgán zakládá, mění nebo ruší práva nebo povinnosti jmenovitě určené osoby (fyzické i právnické) nebo prohlašuje, že taková osoba práva anebo povinnosti má nebo nemá (§ 9 SŘ).

Forma a obsahové náležitosti rozhodnutí (§ 67 – § 76 SŘ)

Rozhodnutí se zásadně vyhotovuje písemně, výjimku musí stanovit zákon. Dalšími formálními náležitostmi jsou označení správního orgánu rozhodnutí vydávajícího, číslo jednací (spisová značka), datum vyhotovení, otisk kulatého úředního razítka a dále též jméno, příjmení, funkce nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby.

Obsahově se rozhodnutí člení na tři součásti: výrok, odůvodnění a poučení účastníků (o odvolání). Výroková část obsahuje řešení otázky, která je předmětem řízení, dále právní ustanovení, podle kterých bylo rozhodováno, a označení hlavních účastníků řízení. Je-li účastníkovi uložená povinnost, pak zde musí být i lhůta pro její splnění. Výroková část rozhodnutí může obsahovat více výroků a také výrok o nákladech řízení. Obsahem odůvodnění jsou důvody výroku, podklady jeho vydání (dle spisu), úvahy správního orgánu a jejich hodnocení pro účel výroku, výklad právních předpisů a vypořádání se s návrhy a námitkami účastníků. Odůvodnění vydaného rozhodnutí ve věci není třeba, jestliže se všem účastníkům v plném rozsahu vyhoví. Každé rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, pokud zákon nestanoví jinak, podléhá opravným prostředkům. Poučení účastníků proto obsahuje údaj o možnosti podat odvolání proti rozhodnutí. Poučení dále musí obsahovat lhůtu pro podání, informaci, který správní orgán o odvolání rozhoduje a u kterého správního orgánu se odvolání podává.

Příkaz (§ 150 SŘ)

Zvláštním druhem rozhodnutí je příkaz. Příkazní řízení je typem zkráceného řízení, ve kterém lze o povinnosti rozhodnut pouze na základě spisu (např. o provedené kontrole), považuje-li se skutkové zjištění za dostatečné, a uložit ji formou písemného příkazu. Příkaz lze vydat ve všech druzích řízení zahájených z moci úřední.

Součástí příkazu je poučení o možnosti proti němu podat odpor do 8 dnů ode dne jeho oznámení, který není nutno odůvodnit. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje dokazováním. Příkaz, proti kterému nebyl v zákonné lhůtě podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným. V řízení, kde je přítomen účastník, lze vydat příkaz k peněžitému plnění do 10.000 Kč nebo ke splnění povinnosti, kterou může účastník splnit na místě, jestliže účastník podpisem písemného prohlášení s uložením povinnosti souhlasí. Tím se stává příkaz pravomocný a vykonatelný (obdoba blokového řízení u přestupků).

Lhůty pro vydání rozhodnutí (§ 71 SŘ)

Vydáním rozhodnutí se rozumí předání stejnopisu k doručení účastníkům řízení, výjimečně ústní vyhlášení, pokud se účastníci se vzdali písemného doručení, a v případech stanovených zákonem vyvěšení veřejné vyhlášky u doručování veřejnou vyhláškou nebo poznamenání do spisu, jestliže se usnesení pouze poznamenává do spisu.

Pokud nelze vydat rozhodnutí bezodkladně, musí je správní orgán vydat do 30 dnů od zahájení řízení. Lhůta se prodlužuje až o 30 dnů, jestliže je třeba nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou, nebo jde-li o zvlášť složitý případ. K zákonné lhůtě se také připočítává doba nutná k provedení dožádání, zpracování znaleckého posudku nebo doručení do ciziny.

Platnost, právní moc a vykonatelnost rozhodnutí (§ 73 – § 76 SŘ)

Pokud kompetentní správní orgán rozhodnutí vydal v předepsané formě a předepsaným způsobem bylo oznámeno účastníkům řízení, je rozhodnutí platné, zavazuje i správní orgán a lze je změnit pouze předepsaným způsobem. Rozhodnutí, které bylo oznámeno (doručeno) podle zákona účastníkům řízení a proti kterému nelze podat odvolání, je v právní moci (nestanoví-li zákon jinak). Takové rozhodnutí je závazné pro účastníky a pro všechny správní orgány. Rozhodnutí je vykonatelné nabytím právní moci nebo pozdějším dnem, který je uveden ve výroku. Takové rozhodnutí může být vynuceno státní mocí. U rozhodnutí ukládajícího účastníkovi řízení splnění povinnosti nastává vykonatelnost nabytím právní moci a uplynutím lhůty pro dobrovolné splnění této povinnosti.

Náklady řízení (§ 79 SŘ)

Mezi náklady řízení patří zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, správní poplatky, ušlý výdělek účastníků a jejich zástupců, náklady důkazů (např. znalecký posudek), odměna za tlumočení a odměna za zastupování. Náklady nesou jednak účastníci řízení, jednak správní orgán, zásadně každý své. Účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti, uloží správní orgán povinnost nahradit státu náklady správního řízení paušální částkou.

Český právní řád k zabezpečení dvoustupňovosti řízení před kompetentními správními orgány stanoví příslušné řádné opravné prostředky, které slouží účastníkům řízení k domáhání se změny či zrušení rozhodnutí, které ještě nenabylo právní moci. Ve správním řízení tuto funkci plní zásadně odvolání. Zákonná lhůta k jeho podání je 15 dnů od doručení (oznámení) rozhodnutí, a to k rukám správního orgánu (§ 83 odst. 1 SŘ), který odvoláním napadlé rozhodnutí vydal. V případě chybějícího, neúplného nebo nesprávného poučení o odvolání je lze podat do 15 dnů ode dne doručení opravného usnesení, bylo-li vydáno, nejpozději však do 90 dnů ode dne oznámení rozhodnutí (§ 83 odst. 2 SŘ). Odvolání způsobuje, že napadené rozhodnutí nenabude právní moci ani vykonatelnosti (§ 85 odst. 1 SŘ).

Místo podání je takto stanoveno z důvodu zabezpečení zákonného postupu k vyřízení odvolání. Správní orgán, který rozhodnutí vydal, zašle stejnopis odvolání ostatním účastníkům řízení k vyjádření, případně doplní řízení a dále postupuje dvěma možnými způsoby: autoremedurou nebo předáním spisu nejblíže nadřízenému orgánu.

Autoremedura (§ 87 SŘ)

V zájmu zákonnosti, ale zejména zásad rychlosti a hospodárnosti řízení, pokud správní orgán, který ve věci rozhodl, dojde k závěru, že odvolání je opodstatněné, může své napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, pokud tím v plném rozsahu vyhoví odvolání.

Předání spisu (§ 88 SŘ)

Pokud se správní orgán s podaným odvoláním neztotožní, do 30 dnů od doručení odvolání předá spis se svým vyjádřením odvolacímu orgánu anebo spis předá, ve lhůtě zkrácené na 10 dnů, spolu s odůvodněným stanoviskem, že odvolání je opožděné nebo nepřípustné (např. odvolatel napadá pouze odůvodnění rozhodnutí, nikoli jeho výrok). Rozhodování o odvolání, s výjimkou autoremedury, zásadně přísluší nadřízenému orgánu.

Výkon rozhodnutí (exekuce) je nepovinná závěrečná fáze správního řízení v těch případech, kdy účastník, kterému pravomocné a vykonatelné rozhodnutí ukládá peněžitou nebo nepeněžitou povinnost, tuto povinnost ve stanovené lhůtě dobrovolně nesplní. Vynucení splnění povinnosti pak provádí obecní úřad, který rozhodnutí vydal, nebo na jeho požádání soud (soudní exekutor). V případě peněžitého plnění může též požádat o provedení exekuce místně příslušný orgán správy daní (§ 103 a násl. SŘ).

Peněžitá exekuce (§ 106 SŘ)

Exekuce plnění peněžité povinnosti se řídí výhradně ustanoveními daňového řádu (zákon č. 280/2009 Sb.).

Nepeněžitá exekuce (§ 107 a násl. SŘ)

Exekuce k vymožení nepeněžité povinnosti se řídí povahou uložené povinnosti. Lze ji nařídit a provést těmito způsoby:

• náhradním výkonem v případě zastupitelných plnění (např. odstranění nepovolené stavby),
• přímým vynucením v případě nezastupitelných plnění, zejména vyklizením, odebráním movité věci a předvedením, nebo
• ukládáním donucovacích pokut.