Přihlášení
Oblasti
Kalendář akcí
Obsah kapitoly:
13.1 Mimořádné stavy – události a orgány krizového řízení
13.2 Orgány krizového řízení
13.3 Povodně
13.3.1 Stupně povodňové aktivity
13.3.2 Povodňové plány
13.4 Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce
13.4.1 Povinnosti obce v samostatné působnosti na úseku požární ochrany
13.4.2 Sbory dobrovolných hasičů
Související legislativa ke krizovému řízení je velice rozsáhlá (viz následující schéma).
Obrázek 13.1: Krizové řízení a související legislativa
Zdroj: Institut ochrany obyvatelstva ČR Lázně Bohdaneč Havarijní plán č. 1
Pozn.. IZS -Integrovaný záchranný systém; HZS - Hasičský záchranný sbor; MZ – Ministerstvo zdravotnictví
Krizové řízení jako takové označuje souhrn řídících činností věcně příslušných orgánů zaměřených na bezpečnostní rizika, plánování, organizování, realizaci a kontrolu činností prováděných v souvislosti s řešením krizových situací. Základním předpisem, kterým se krizové řízení řídí, je zákon č. 240/2000 Sb., krizový zákon (dále jen „krizový zákon“).
Základní cíle krizového řízení ve veřejné správě jsou:
- udržení funkčnosti veřejné správy
- udržení fyzického a duševního zdraví obyvatelstva
- zajištění dostupnosti životně důležitého zboží a služeb
- uchování soukromého a veřejného majetku
- podpora záchranným, bezpečnostním a vojenským složkám
- humanitární pomoc postiženému území.
Mimořádný stav označuje mimořádnou událost. Mimořádnou události se rozumí škodlivé působení sil a jevů, ať už jsou vyvolány člověkem, přírodním vlivem nebo havárií, pokud taková událost ohrožuje život, zdraví, majetek, životní prostředí a vyžaduje--li taková událost provedení záchranných a likvidačních prací, při nichž je vyhlášen krizový stav. Řešení mimořádných událostí, které již nastaly, jakožto i výkon preventivních opatření proti jejich vzniku, mají na starost orgány krizového řízení.
Krizové stavy se dělí dle jejich závažnosti na (§ 2 písm. b) krizového zákona):
- stav nebezpečí
- nouzový stav
- stav ohrožení státu
- válečný stav
Stav nebezpečí (§ 3 krizového zákona) vyhlašuje hejtman kraje jako bezodkladné opatření, jsou-li ohroženy životy, zdraví, majetek, životní prostředí, pokud nedosahuje intenzita ohrožení značného rozsahu, a není-li možné odvrátit ohrožení běžnou činností správních úřadů, orgánů krajů a obcí, složek integrovaného záchranného systému nebo subjektů kritické infrastruktury.
Nouzový stav (čl. 5 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky – dále jen „zákon o bezpečnosti ČR“) vyhlašuje vláda v případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost.
Stav ohrožení státu (čl. 7 zákona o bezpečnosti ČR) může parlament vyhlásit na návrh vlády, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické základy.
Válečný stav (čl. 2 zákona o bezpečnosti ČR) vyhlásí parlament, je-li Česká republika napadena, nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení.
Orgány krizového řízení v obcích I. typu jsou starosta obce a obecní úřad.
Starosta obce
Starosta obce (§ 21 krizového zákona) zajišťuje připravenost obce na řešení krizových situací. Starosta dále:
- za účelem přípravy na krizové situace a jejich řešení může zřídit krizový štáb obce jako svůj pracovní orgán,
- zajišťuje za krizové situace provedení stanovených krizových opatření v podmínkách správního obvodu obce,
- plní úkoly stanovené starostou obce s rozšířenou působností a orgány krizového řízení při přípravě na krizové situace a při jejich řešení a úkoly a opatření uvedené v krizovém plánu obce s rozšířenou působností,
- odpovídá za využívání informačních a komunikačních prostředků a pomůcek krizového řízení určených Ministerstvem vnitra.
V době krizového stavu starosta obce:
- zabezpečuje varování a informování osob nacházejících se na území obce před hrozícím nebezpečím a vyrozumění orgánů krizového řízení, pokud tak již neučinil hasičský záchranný sbor kraje,
- nařizuje a organizuje evakuaci osob z ohroženého území obce,
- organizuje činnost obce v podmínkách nouzového přežití obyvatelstva,
- zajišťuje organizaci dalších opatření nezbytných pro řešení krizové situace.
Pokud starosta obce neplní v době krizového stavu úkoly stanovené tímto zákonem, může hejtman převést jejich výkon na předem stanovenou dobu na zmocněnce, kterého za tím účelem jmenuje. O této skutečnosti hejtman neprodleně informuje obec a ministra vnitra, který může rozhodnutí hejtmana zrušit.
Obecní úřad
Dalším orgánem krizového řízení na úrovni obcí I. typu jsou obecní úřady. Obecní úřad, stejně jako starosta obce, zajišťuje připravenost obce na řešení krizových situací (§ 21a krizového zákona). K jeho kompetencím patří:
- poskytnutí podkladů a informací obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností za účelem zpracování krizového plánu obce s rozšířenou působností,
- vést evidenci o přechodných změnách pobytu osob, pro kterou shromažďuje údaje a poskytnout tyto údaje obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností,
- podílí se na zajištění veřejného pořádku v obci,
- plní úkoly stanovené krizovým plánem obce s rozšířenou působností,
- seznamuje fyzické a právnické osoby způsobem v místě obvyklým s charakterem možného ohrožení, s připravenými krizovými opatřeními a se způsobem jejich provedení.
Při vyhlášení nouzového stavu nebo stavu nebezpečí (§ 22 krizového zákona) starosta obce zajišťuje provedení krizových opatření v podmínkách obce. Je-li k tomuto účelu nutné vydat nařízení obce, nabývá nařízení obce účinnosti okamžikem jeho vyvěšení na úřední desce obecního úřadu. Nařízení obce se zveřejní též dalšími způsoby v místě obvyklými, zejména prostřednictvím hromadných informačních prostředků a místního rozhlasu. Stejný postup se použije při vyhlašování změn obsahu již vydaného nařízení obce. Náklady vynaložené na provedení krizových opatření stanovených obcí uhrazuje obec z obecního rozpočtu.
Provázaná součinnost obce I. typu s ORP při krizovém řízení
Obec při plnění svých úkolů ochrany veřejného zájmu tvoří základní prvek veřejné správy při zabezpečování opatření ochrany obyvatelstva, při mimořádných událostech a krizových situacích. Obecní úřad obce s rozšířenou působností a obecní úřad při výkonu státní správy zajišťuje připravenost správního obvodu obecního úřadu obce s rozšířenou působností a území obce na mimořádné události, provádění záchranných a likvidačních prací a ochranu obyvatelstva.
Určená obec je (dle § 15 odst. 4 písm. a krizový zákon) obec, kterou určí Hasičský záchranný sbor kraje k rozpracování vybraných úkolů krizového plánu kraje. Při jejich výběru vychází Hasičský záchranný sbor kraje z těchto doporučení:
- „určenou obcí“ je každá obec s rozšířenou působností (obec typu III),
- „určenou obcí“ je dále obec, kde na základě analýzy ohrožení je účelné rozpracovat vybrané úkoly krizového plánu kraje na místní podmínky, přitom se přihlédne k již dřívějšímu, dosud platnému, určení příslušným okresním úřadem.
Role starosty obce s rozšířenou působností (dle § 18 krizového zákona)
Starosta obce s rozšířenou působností zajišťuje připravenost správního obvodu obce s rozšířenou působností na řešení krizových situací; ostatní orgány obce s rozšířenou působností se na této připravenosti podílejí.
Starosta obce s rozšířenou působností řídí a kontroluje přípravná opatření, činnosti k řešení krizových situací a činnosti ke zmírnění jejich následků prováděná územními správními úřady s působností ve správním obvodu obce s rozšířenou působností, orgány obcí, právnickými osobami a fyzickými osobami ve správním obvodu obce s rozšířenou působností.
Za tímto účelem
- zřizuje a řídí bezpečnostní radu obce s rozšířenou působností pro území správního obvodu obce s rozšířenou působností,
- organizuje přípravu správního obvodu obce s rozšířenou působností na krizové situace a podílí se na jejich řešení,
- schvaluje po projednání v bezpečnostní radě obce s rozšířenou působností krizový plán obce s rozšířenou působností,
- vyžaduje od hasičského záchranného sboru kraje údaje podle § 15 odst. 3 krizového zákona.
Starosta obce s rozšířenou působností dále
- zřizuje a řídí krizový štáb obce s rozšířenou působností pro území správního obvodu obce s rozšířenou působností, který je současně krizovým štábem pro území správního obvodu obce,
- zajišťuje za krizové situace provedení stanovených krizových opatření v podmínkách správního obvodu obce s rozšířenou působností; správní úřady se sídlem na území správního obvodu obce s rozšířenou působností a právnické a podnikající fyzické osoby jsou povinny stanovená krizová opatření splnit,
- plní úkoly stanovené hejtmanem a orgány krizového řízení při přípravě na krizové situace a při jejich řešení,
- odpovídá za využívání informačních a komunikačních prostředků a pomůcek krizového řízení určených Ministerstvem vnitra.
Bezpečnostní rada (§ 24 krizového zákona) plní funkcí koordinačního orgánu pro přípravu obce na krizové situace. Bezpečnostní radu tvoří:
- starosta
- tajemník (je-li jeho funkce zřízena)
- příslušník Policie České republiky
- příslušník hasičského záchranného sboru kraje
- velitel sboru dobrovolných hasičů obce (je-li zřízen)
- zaměstnanec obce, který zároveň plní funkci tajemníka bezpečnostní rady
Bezpečnostní rada má v kompetenci především zajištění připravenosti obce na krizové situace. Při přípravách bezpečnostní rada tvoří návrhy a opatření, rozpracovává úkoly dle krizového plánu kraje a zpracovává roční zprávu o stavu prostředků pro varování osob a způsobu náhradního varování. Dále má v kompetenci projednání plánu evakuace osob, zprávy o činnostech a připravenosti složek integrovaného záchranného systému v obvodu obce, návrhy financování příprav na krizové situace, způsob shromažďování nezbytných údajů o osobách, které v době krizového stavu přechodně změní pobyt, způsob seznámení právnických a fyzických osob s charakterem možných ohrožení, zprávu o hodnocení krizové situace a přijatých opatřeních, havarijní plán a podmínky nouzového přežití obyvatelstva.
Krizový štáb může zřídit starosta obce I. typu (dle § 21 odst. 2 písm. a krizového zákona), tj. krizový štáb obce (dále jen KŠ obce) jako svůj pracovní orgán pro zvládání mimořádných situací. Starosta ORP (dle § 18 odst. 3 krizového zákona) musí zřídit krizový štáb pro celý správní obvod ORP (dále jen KŠ ORP), který je současně KŠ pro území správního obvodu této obce.
KŠ obce je orgán, který se podílí ve spolupráci se složkami IZS na koordinaci provedení záchranných a likvidačních prací a ostatních úkolů ochrany obyvatelstva a života obce (varování, evakuace, nouzové přežití) a následně obnovovacích prací (asanační) na postiženém území obce. Na základě zpracované dokumentace, předkládá podklady pro rozhodovací činnost starosty obce při řešení mimořádných událostí a krizových situací.
KŠ obce se schází podle potřeby a je svoláván starostou obce (případně místostarostou nebo pověřeným pracovníkem obce) při vzniku mimořádné události velkého rozsahu nebo v případě vyhlášení krizového stavu na území obce, zejména je-li nutné zabezpečit evakuaci a nouzové přežití obyvatelstva. KŠ obce zejména:
- zabezpečuje vyhodnocování situace,
- přijímá opatření k řešení vzniklého stavu a spolupracuje s orgány koordinujícími záchranné a likvidační práce,
- zabezpečuje odpovídající zázemí postiženým osobám (nouzové přežití),
- ochranu majetku,
- likvidaci následků mimořádné události nebo krizové situace.
Zřízení, složení a svolání krizového štábu obce
Zřízení KŠ obce by mělo proběhnout již při přípravách na řešení krizové situace. Jednotliví členové krizového štábu mají být na členství připravováni a pro jejich činnost je potřebné předem vybrat a vybavit vhodné prostory.
Možné složení krizového štábu obce:
- starosta obce, zástupce starosty (místostarosta),
- další, předem určení pracovníci obecního úřadu,
- velitel JSDH obce, zástupce zdravotního střediska, praktický lékař,
- vedoucí pracovníci podniků, školských, zdravotnických a sociálních zařízení,
- specialisté (odborníci z různých oborů) dle řešené krizové situace.
Na činnosti krizového štábu obce se také podílejí zaměstnanci obecního úřadu, kteří jsou vyčleněni pro potřeby krizového štábu (ti zpravidla tvoří základ stálé pracovní skupiny krizového štábu obce).
KŠ obce svolává starosta obce (vedoucí KŠ obce) a používá jej:
- při řešení mimořádné události nebo krizové situace a ke zmírnění jejich následků, včetně plnění úkolů orgánů krizového řízení za stavu ohrožení státu vyhlášeného v souvislosti se zajišťováním obrany České republiky a za válečného stavu,
- při koordinaci záchranných prací a likvidačních prací hejtmanem nebo starostou obce s rozšířenou působností v souvislosti s řešením mimořádné události v případech stanovených právním předpisem, pokud nevyužijí koordinace bez využití krizového štábu,
- při taktických a prověřovacích cvičeních organizovaných k ověření výše uvedených činností, které nařídí k tomu oprávněná osoba.
Činnost KŠ obce se po jeho aktivaci řídí pokyny jeho vedoucího. Když se členové krizového štábu obce sejdou na určeném místě a v určenou dobu, zahájí nepřetržitou činnost stálá pracovní skupina krizového štábu. Tato skupina při řešení mimořádné krizové situace nebo při koordinaci záchranných a likvidačních prací:
- analyzuje vývoj krizové situace nebo mimořádné události ve správním území obce,
- dokumentuje postup řešení krizové situace nebo mimořádné události,
- podává vedoucímu KŠ obce návrh na způsob řešení, postup při ochraně obyvatelstva a na vyhlášení, změnu nebo odvolání krizového stavu,
- soustřeďuje informace o stavu sil a prostředků,
- organizuje spojení s krizovými štáby okolních obcí, KŠ ORP a kraje,
- zabezpečuje informování veřejnosti a přijatých opatření a postupu řešení rizikové situace nebo mimořádné události,
- vede evidenci finančních výdajů a nákladů na opatření při krizové situaci nebo mimořádné události,
- organizuje ochranu obyvatel postiženého území, zásobování a humanitární pomoc obyvatelům postiženého území,
- zabezpečuje ukládání a využívání pracovní povinnosti a pracovní výpomoci, dále ukládání povinnosti poskytovat věcné prostředky a jejich využívání.
Výše uvedené činnosti jsou vykonávány přiměřeně rozsahu řešené krizové situace nebo mimořádné události.
Nejčastějším problémem týkajícím se krizového řízení, se kterými se obec může setkat, jsou povodně. Povodeň definuje zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon (dále jen „vodní zákon“), který říká, že povodní se rozumí přechodné výrazné zvýšení hladiny vodních toků nebo jiných povrchových vod, při kterém voda již zaplavuje území mimo koryto toku a může způsobit škody.
Mimo samotného operativního řešení již vzniklé povodně jsou orgány veřejné správy povinny činit také preventivní opatření, jako jsou organizační a technická příprava nebo tvorba povodňových plánů. Za preventivní opatření lze považovat stanovení záplavových území vodoprávním úřadem včetně omezení v činnostech, které tím vzniknou.
V období mimo povodně jsou povodňovými orgány:
- orgány obcí,
- obecní úřady obcí s rozšířenou působností,
- krajské úřady,
- Ministerstvo životního prostředí,
- Ministerstvo vnitra - zabezpečení přípravy záchranných prací.
Po dobu povodně jsou povodňovými orgány:
- povodňové komise obcí a v hlavním městě Praze povodňové komise městských částí,
- povodňové komise obcí s rozšířenou působností a v hlavním městě Praze povodňové komise městských částí stanovené Statutem hlavního města Prahy,
- povodňové komise ucelených povodí,
- Ústřední povodňová komise.
Protipovodňová opatření jsou jednak přípravná opatření a dále opatření při nebezpečí povodně. Jedná se zejména o:
- stanovení záplavových území,
- vymezení směrodatných limitů stupňů povodňové aktivity,
- povodňové plány,
- evidenční a dokumentační práce a další.
Pro vznik a vývoj povodní jsou určující:
- kapacita koryta vodního toku,
- meteorologická situace,
- vysoký stupeň nasycenosti povodí z dlouhotrvajících srážek,
- snížení retenční schopnosti povodí v důsledku nevhodné skladby lesních porostů, úbytku zatravněných ploch a promrznutí půdy v zimním období,
- existence zpevněných ploch s nízkou propustností a drsností,
- nepřiměřené scelování pozemků a nevhodná volba plodin,
- nedostatečná protierozní ochrana,
- nedostatečný profil otvorů mostů a propustků, jejich nevhodný tvar, nedostatečná ochrana před zanášením a nepostačující množství inundačních mostů (sloužících k provedení povodňových vod),
- nedostatky ve směrovém vedení vodních toků a nevhodný tvar průtočného profilu,
- charakter, množství a způsob zajištění odplavitelných materiálů a výrobků, které se nacházejí v inundačním (zaplavovaném) území.
Kombinace těchto a dalších vlivů způsobují situace, které lze jen obtížně předpovídat. Povodním nelze zabránit, možné je pouze ovlivňovat a usměrňovat dopad povodňových škod a následků. Tento princip vyplývá ze zásadního faktu, že vodní toky jsou součástí přírody a každá lidská aktivita se musí této skutečnosti přizpůsobit.
Samotná povodeň začíná vyhlášením druhého či třetího stupně povodňové aktivity a končí jejich odvoláním. Stupeň povodňové aktivity stanovuje rozsah nutných operativních opatření a je přímo řízen vývojem aktuální situace vodních toků a jejich rozlivu.
Úprava na úseku ochrany před povodněmi je obsažena především v zákoně č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 23 vodního zákona stanoví:
- Plánování v oblasti vod je soustavná koncepční činnost, kterou zajišťuje stát; je tvořeno Plánem hlavních povodí České republiky, plány oblastí povodí a programy opatření.
- Plány hlavních povodí České republiky a plány oblastí povodí jsou podkladem pro výkon veřejné správy, zejména pro územní plánování, územní rozhodování a povolování staveb.
Záplavové území je administrativně určené území, které může být při výskytu přirozené povodně zaplaveno vodou. Rozsah je povinen stanovit na návrh správce vodního toku vodoprávní úřad. Vodoprávní úřad může uložit správci vodního toku povinnost zpracovat a předložit takový návrh v souladu s plány hlavních povodí a s plány oblastí povodí, což vyplývá z ustanovení § 66 odst. 1 vodního zákona. Záplavové území je vymezeno záplavovou čárou, což je křivka odpovídající průsečnici hladiny vody se zemským povrchem při zaplavení území povodní.
V zastavěných územích obcí a v územích určených k zástavbě podle územních plánů vymezí vodoprávní úřad na návrh správce vodního toku aktivní zónu záplavového území podle nebezpečnosti povodňových průtoků. Území aktivní zóny při povodni odvádí rozhodující část celkového průtoku, a tak bezprostředně ohrožuje životy, zdraví a majetek lidí.
V aktivní zóně záplavových území se nesmí umísťovat, povolovat ani provádět stavby s výjimkou vodních děl, jimiž se upravuje vodní tok, převádějí povodňové průtoky, provádějí opatření na ochranu před povodněmi nebo ta, která jinak souvisejí s vodním tokem. Dále lze provádět stavby, jimiž se zlepšují odtokové poměry, stavby pro jímání vod, odvádění vod a odvádění srážkových vod a dále nezbytné stavby dopravní a technické infrastruktury.
V aktivní zóně je dále zakázáno těžit nerosty a zeminu způsobem zhoršujícím odtok povrchových vod a provádět terénní úpravy zhoršující odtok povrchových vod. Zakázáno je skladovat odplavitelný materiál, látky a předměty. Rovněž se nesmí zřizovat oplocení, živé ploty a jiné překážky a dále je zakázáno zřizovat tábory, kempy a jiná dočasná ubytovací zařízení.
Mimo aktivní zónu v záplavovém území může vodoprávní úřad stanovit omezující podmínky. Takto postupuje i v případě, není-li aktivní zóna stanovena.
Stupně povodňové aktivity jsou definovány v § 70 vodního zákona. První stupeň se nevyhlašuje. Druhý a třetí stupeň vyhlašuje a odvolává povodňový orgán obvodu.
První stupeň povodňové aktivity je označován jako stav bdělosti. Nastává při samotném vzniku nebezpečí povodně a zaniká, pominou-li příčiny takového nebezpečí. Vznik tohoto stupně nastává také vydanou výstražnou informací předpovědní povodňové služby a zakládá povinnost věnovat vodním tokům či jiným zdrojům nebezpečí zvýšenou pozornost. Při tomto stupni zahajuje službu hlásná a hlídková služba.
Stav pohotovosti, neboli druhý stupeň se vyhlašuje, pokud nebezpečí přirozené povodně přerostlo, ale nedochází k větším rozlivům a škodám mimo koryto. Vyhlašuje se zejména při překročení mezních hodnot sledovaných jevů a skutečností na vodním díle z hlediska jeho bezpečnosti. Jako součást druhého stupně je aktivizace povodňových orgánů a zahájení pohotovosti prostředků pro zabezpečovací práce.
Třetí stupeň (stav ohrožení) se vyhlašuje při bezprostředním nebezpečí nebo vzniku škod většího rozsahu, ohrožení životů a majetku v záplavovém území; vyhlašuje se také při dosažení kritických hodnot sledovaných jevů a skutečností na vodním díle z hlediska jeho bezpečnosti současně se zahájením nouzových opatření; provádějí se povodňové zabezpečovací práce podle povodňových plánů a podle potřeby záchranné práce nebo evakuace.
Povodňové plány (§ 71 a § 78 vodního zákona) jsou stěžejními dokumenty pro přípravu na zvládnutí povodní, ale i při samotném vypořádávání se s existující povodní. Povodňové plány zpracovávají povodňové orgány těch obcí, jejichž území může být povodní ohroženo. Pro stavby ohrožené povodněmi, které se nacházejí v záplavových oblastech, nebo pro stavby, které by mohly zhoršit průběh povodně, je potřeba, aby jejich vlastníci vypracovali v součinnosti s povodňovým orgánem obce svůj vlastní povodňový plán. Pokud obec zpracovává povodňový plán, je její povinností každoročně kontrolovat jeho aktuálnost, a to zpravidla v období jarního tání.
Povodňovými plány se pro účely tohoto zákona rozumějí dokumenty, které obsahují způsob zajištění včasných a spolehlivých informací o vývoji povodně, možnosti ovlivnění odtokového režimu, organizaci a přípravu zabezpečovacích prací; dále obsahují způsob zajištění včasné aktivizace povodňových orgánů, zabezpečení hlásné a hlídkové služby a ochrany objektů, přípravy a organizace záchranných prací a zajištění povodní narušených základních funkcí v objektech a v území a stanovené směrodatné limity stupňů povodňové aktivity.
Obsah povodňových plánů se dělí na:
- věcnou část, která zahrnuje údaje potřebné pro zajištění ochrany před povodněmi určitého objektu, obce, povodí nebo jiného územního celku, směrodatné limity pro vyhlašování stupňů povodňové aktivity,
- organizační část, která obsahuje jmenné seznamy, adresy a způsob spojení účastníků ochrany před povodněmi, úkoly pro jednotlivé účastníky ochrany před povodněmi včetně organizace hlásné a hlídkové služby,
- grafickou část, která obsahuje zpravidla mapy nebo plány, na kterých jsou zakresleny zejména záplavová území, evakuační trasy a místa soustředění, hlásné profily, informační místa.
Povodňovými plány územních celků jsou:
- povodňové plány obcí, které zpracovávají orgány obcí, v jejichž územních obvodech může dojít k povodni,
- povodňové plány správních obvodů obcí s rozšířenou působností, které zpracovávají obce s rozšířenou působností,
- povodňové plány správních obvodů krajů, které zpracovávají příslušné orgány krajů v přenesené působnosti ve spolupráci se správci povodí,
- Povodňový plán České republiky, který zpracovává Ministerstvo životního prostředí.
Povodňové prohlídky (§ 72 vodního zákona) se zjišťuje, zda na vodních tocích, vodních dílech a v záplavových územích, popřípadě na objektech nebo zařízeních ležících v těchto územích nejsou závady, které by mohly zvýšit nebezpečí povodně nebo její škodlivé následky. Povodňové prohlídky organizují a provádějí povodňové orgány podle povodňových plánů, a to nejméně jednou ročně. Povodňové orgány mohou na základě povodňové prohlídky vyzvat vlastníky pozemků, staveb a zařízení v záplavovém území k odstranění předmětů a zařízení, které mohou způsobit zhoršení odtokových poměrů nebo ucpání koryta níže po toku. Pokud tito vlastníci výzvy ve stanovené lhůtě neuposlechnou, uloží takovou povinnost rozhodnutím.
Digitální povodňové plány byly zpracovány za finanční podpory v rámci Operačního programu Životní prostředí 2007 až 2013, oblasti podpory 1.3 Omezování rizika povodní. Plány jsou zpracovány v souladu s vodním zákonem č. 254/2001 Sb. Povodňové plány jsou využitelné i pro občany města a jednotlivých obcí ke zjištění informací například o záplavovém území, neveřejná část je oddělená heslem. Naměřená data a hlášení o dosažených stupních povodňové aktivity jsou přenášena do sídla městské policie a na mobilní telefony zástupců obce.
Forma dotací - Operační program Životní prostředí 2014 až 2020
Operační program Životní prostředí 2014 až 2020 (dále jen OP ŽP 2014 až 2020) v rámci specifického cíle 1.3 bude financovat projekty, které zajistí povodňovou ochranu intravilánu obcí. Cílem Směrnice 2007/60/ES o vyhodnocovaní a zvládaní povodňových rizik je omezit riziko nepříznivých účinků spojených s povodněmi zejména na lidské zdraví a na život, životní prostředí, kulturní dědictví, hospodářskou činnost a infrastrukturu. Přijata opatření na snížení rizika povodní musí být v souladu s požadavky směrnice a zohledňovat mapy povodňového nebezpečí a mapy povodňových rizik a plány pro zvládání povodňových rizik. Předpokládá se pokračovaní podpory konkrétních protipovodňových opatření (suché nádrže s řízením režimem plnění podle manipulačního řadu, řízený rozliv do krajiny, zkapacitnění koryt vodních toků v intravilánech, zvýšení přirozené retence údolních niv, zpomalení odtoku v ploše povodí, využití stávajících vodních děl pro povodňovou ochranu, adaptace území omezující škodlivé účinky působení lokálních přívalových srážek – bleskové povodně apod.). Pro specifický cíl 1.3 se předpokládá využití přibližně 230 mil € tj. 6 mld. Kč
Podporované aktivity v rámci specifického cíle 1.3:
- zprůtočnění nebo zvýšení retenčního potenciálu koryt vodních toků a přilehlých niv, zlepšení přirozených rozlivů,
- hospodařeni se srážkovými vodami v intravilánu a jejich další využiti namísto jejich urychleného odváděni kanalizaci do toků,
- obnoveni, výstavba a rekonstrukce, případně modernizace, vodních děl sloužící povodňové ochraně,
- stabilizovaní a sanace svahových nestabilit ohrožujících zdraví, majetek a bezpečnost vyplývajících z „Registru svahových nestabilit“.
Dále v rámci specifického cíle 1.4 podpoří OP ŽP 2014 až 2020 preventivní protipovodňová opatření. Specifický cíl 1.4 tvoří soubor opatření zaměřených na prevenci a ochranu obyvatel, majetku, kulturního dědictví a životního prostředí před účinky povodně a zajištění zlepšení rychlosti a kvality informací v době povodně (zejména projekty hodnocení povodňového rizika, studie odtokových poměrů včetně návrhu efektivních protipovodňových opatření, přípravu povodňových orgánů na provádění operativních opatření při nebezpečí povodně a během povodní, tvorba map povodňového nebezpečí a povodňových rizik, aktualizace podkladů pro stanovování záplavových území, rozšíření a zkvalitnění předpovědní a výstražné služby a hlásné služby v době povodně). Zkušenosti z povodní v roce 2006 a přívalových povodni 2009 a 2010 i povodně z června 2013 ukazuji, že rychlost a kvalita informaci jsou zásadní pro zvládnutí povodňového rizika, zmírnění možnosti přímého ohrožení lidských životů či možného snížení povodňových škod. Důležitost informovanosti vzrůstá zvláště u přívalových povodní v případě menších toků. V ČR jsou předpovědní modely o srážkách a průtocích řešeny na centrální úrovni (Český hydrometeorologický ústav), manipulace na vodních dílech v rámci dílčích povodí (podniky Povodí), ale odpovědnost za varování a evakuaci obyvatel je na místní úrovni. Pro specifický cíl 1.4 se předpokládá využití přibližně 76 mil € tj. 2 mld. Kč
Podporované aktivity v rámci specifického cíle 1.4:
- analýza odtokových poměrů včetně návrhů možných protipovodňových opatření,
- budování, rozšíření a zkvalitněni varovných, hlásných, předpovědních a výstražných systémů na celostátní úrovni, digitální povodňové plány,
- budování a rozšíření varovných, hlásných, předpovědních a výstražných systémů na lokální úrovni, digitální povodňové plány.
Obec může jednotky sboru dobrovolných hasičů zřizovat dle zákona 133/1985 Sb., o požární ochraně v platném znění (dále jen zákon o požární ochraně). Účel zřizování těchto jednotek je především ochrana života, zdraví a majetku občanů před požáry, ale také poskytování pomoci při živelných pohromách a mimořádných událostech.
Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce se řadí mezi jednotky požární ochrany, ale na rozdíl od jednotek hasičského záchranného sboru kraje je tvořena fyzickými osobami, které činnost hasičů nevykonávají jako své zaměstnání. Jednotka sama o sobě provádí především hašení požárů a záchranné práce při živelných pohromách a jiných mimořádných událostech ve svém obvodu.
Povinnosti obce a obecních úřadů jsou podrobně uvedeny v § 29 zákona o požární ochraně. Obce na svém území kromě samotného zřizování JSDH v samostatné působnosti mají následující povinnosti:
- Udržují akceschopnost JSDH.
- Zabezpečují odbornou přípravu JSDH.
- Zabezpečují materiální a finanční potřeby JSDH.
- Zajišťují péči o členy JSDH, jestliže zasahují za ztížených podmínek nebo u déle trvajícího zásahu na území obce.
- Poskytují náhradu ušlého výdělku členům JSDH, kteří se v době své pracovní činnosti či činnosti, ze které jim plyne zisk, účastní zásahu u požáru nebo jiné činnosti.
- Zabezpečují a hradí členům JSDH preventivní zdravotní prohlídky.
- Zabezpečují výstavbu a údržbu objektů požární ochrany a požárně bezpečnostních zařízení, zejména pro potřeby svého územního obvodu.
- Zpracovávají stanovenou dokumentaci požární ochrany.
- Zabezpečují zdroje vody pro hašení požárů a jejich trvalou použitelnost a stanoví další zdroje vody pro hašení požárů a podmínky pro zajištění jejich trvalé použitelnosti.
- Umožňují dislokaci jednotek hasičského záchranného sboru v katastrálním území obce podle nařízení kraje a přispívají na provoz a vybavení těchto jednotek.
- Spolupracují se sousedními obcemi při plnění úkolů k zabezpečení požární ochrany, za tím účelem mohou obce soustřeďovat finanční prostředky.
- Organizují preventivně výchovnou činnost.
- Obecně závaznou vyhláškou vydávají požární řád obce a stanovují podmínky k zabezpečení požární ochrany při akcích, kterých se zúčastní větší počet osob.
- Mimo tyto povinnosti obec také musí obdobně plnit povinnosti uložené zákonem o požární ochraně právnickým a podnikajícím fyzickým osobám.
Obecní úřady na úseku požární ochrany zajišťují účast velitelů JSDH na jejich odborné přípravě a úkoly požární ochrany pro období stavu ohrožení státu a válečného stavu.
Pokud obec nezřizuje svou vlastní JSDH, dle zákona by měla přispívat na společnou jednotku kraje (§ 29 odst. 1 písm. l zákona o požární ochraně) a hasičský záchranný sbor kraje má právo uložit jí zřízení požární hlídky (§ 69 odst. 1 písm. b zákona o požární ochraně).
Vybrané obecní úřady mají na starost i zásahy mimo svůj územní obvod. Účast mimo svůj územní obvod musí být uvedena v požárním poplachovém plánu kraje, na základě kterého může operační důstojník hasičského záchranného sboru povolat jednotku sboru dobrovolných hasičů (dále JSDH) dané obce k zásahu i mimo její územní obvod.
Od jednotek sboru dobrovolných hasičů obce je třeba odlišit sbory dobrovolných hasičů. Ačkoliv jsou si tyto pojmy názvově podobné, jsou mezi nimi velké rozdíly. Jak již bylo řečeno, JSDH zřizuje obec jako jednotku požární ochrany, která plní úkoly požární ochrany dle zákona o požární ochraně. Sbor dobrovolných hasičů je spolkem a spadá pod režim občanského zákoníku (§ 214 a násl. NOZ). Zřídit jej mohou minimálně tři osoby splňující podmínky pro zakládání běžného spolku. Sbor dobrovolných hasičů dle zákona o požární ochraně pouze pomáhá a podílí se na úkolech požární ochrany.
Použité zdroje:
Pojmy a definice krizového řízení [online]. Praha, 2015 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: http://www.hzscr.cz/clanek/krizove-rizeni-a-cnp-ke-stazeni-ff.aspx?q=Y2hudW09Mg%3D%3D
PROCES - Centrum pro rozvoj obcí a regionů, s. r. o. Studie individuálních schopností starostů v obcích I. typu. 2015.
Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR.
Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR.
Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně.
Zákon č. 240/2000 Sb., krizový zákon.
Zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon.
Obsah kapitoly:
13.1 Mimořádné stavy – události a orgány krizového řízení
13.2 Orgány krizového řízení
13.3 Povodně
13.3.1 Stupně povodňové aktivity
13.3.2 Povodňové plány
13.4 Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce
13.4.1 Povinnosti obce v samostatné působnosti na úseku požární ochrany
13.4.2 Sbory dobrovolných hasičů
Související legislativa ke krizovému řízení je velice rozsáhlá (viz následující schéma).
Obrázek 13.1: Krizové řízení a související legislativa
Zdroj: Institut ochrany obyvatelstva ČR Lázně Bohdaneč Havarijní plán č. 1
Pozn.. IZS -Integrovaný záchranný systém; HZS - Hasičský záchranný sbor; MZ – Ministerstvo zdravotnictví
Krizové řízení jako takové označuje souhrn řídících činností věcně příslušných orgánů zaměřených na bezpečnostní rizika, plánování, organizování, realizaci a kontrolu činností prováděných v souvislosti s řešením krizových situací. Základním předpisem, kterým se krizové řízení řídí, je zákon č. 240/2000 Sb., krizový zákon (dále jen „krizový zákon“).
Základní cíle krizového řízení ve veřejné správě jsou:
- udržení funkčnosti veřejné správy
- udržení fyzického a duševního zdraví obyvatelstva
- zajištění dostupnosti životně důležitého zboží a služeb
- uchování soukromého a veřejného majetku
- podpora záchranným, bezpečnostním a vojenským složkám
- humanitární pomoc postiženému území.
Mimořádný stav označuje mimořádnou událost. Mimořádnou události se rozumí škodlivé působení sil a jevů, ať už jsou vyvolány člověkem, přírodním vlivem nebo havárií, pokud taková událost ohrožuje život, zdraví, majetek, životní prostředí a vyžaduje--li taková událost provedení záchranných a likvidačních prací, při nichž je vyhlášen krizový stav. Řešení mimořádných událostí, které již nastaly, jakožto i výkon preventivních opatření proti jejich vzniku, mají na starost orgány krizového řízení.
Krizové stavy se dělí dle jejich závažnosti na (§ 2 písm. b) krizového zákona):
- stav nebezpečí
- nouzový stav
- stav ohrožení státu
- válečný stav
Stav nebezpečí (§ 3 krizového zákona) vyhlašuje hejtman kraje jako bezodkladné opatření, jsou-li ohroženy životy, zdraví, majetek, životní prostředí, pokud nedosahuje intenzita ohrožení značného rozsahu, a není-li možné odvrátit ohrožení běžnou činností správních úřadů, orgánů krajů a obcí, složek integrovaného záchranného systému nebo subjektů kritické infrastruktury.
Nouzový stav (čl. 5 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky – dále jen „zákon o bezpečnosti ČR“) vyhlašuje vláda v případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost.
Stav ohrožení státu (čl. 7 zákona o bezpečnosti ČR) může parlament vyhlásit na návrh vlády, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické základy.
Válečný stav (čl. 2 zákona o bezpečnosti ČR) vyhlásí parlament, je-li Česká republika napadena, nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení.
Orgány krizového řízení v obcích I. typu jsou starosta obce a obecní úřad.
Starosta obce
Starosta obce (§ 21 krizového zákona) zajišťuje připravenost obce na řešení krizových situací. Starosta dále:
- za účelem přípravy na krizové situace a jejich řešení může zřídit krizový štáb obce jako svůj pracovní orgán,
- zajišťuje za krizové situace provedení stanovených krizových opatření v podmínkách správního obvodu obce,
- plní úkoly stanovené starostou obce s rozšířenou působností a orgány krizového řízení při přípravě na krizové situace a při jejich řešení a úkoly a opatření uvedené v krizovém plánu obce s rozšířenou působností,
- odpovídá za využívání informačních a komunikačních prostředků a pomůcek krizového řízení určených Ministerstvem vnitra.
V době krizového stavu starosta obce:
- zabezpečuje varování a informování osob nacházejících se na území obce před hrozícím nebezpečím a vyrozumění orgánů krizového řízení, pokud tak již neučinil hasičský záchranný sbor kraje,
- nařizuje a organizuje evakuaci osob z ohroženého území obce,
- organizuje činnost obce v podmínkách nouzového přežití obyvatelstva,
- zajišťuje organizaci dalších opatření nezbytných pro řešení krizové situace.
Pokud starosta obce neplní v době krizového stavu úkoly stanovené tímto zákonem, může hejtman převést jejich výkon na předem stanovenou dobu na zmocněnce, kterého za tím účelem jmenuje. O této skutečnosti hejtman neprodleně informuje obec a ministra vnitra, který může rozhodnutí hejtmana zrušit.
Obecní úřad
Dalším orgánem krizového řízení na úrovni obcí I. typu jsou obecní úřady. Obecní úřad, stejně jako starosta obce, zajišťuje připravenost obce na řešení krizových situací (§ 21a krizového zákona). K jeho kompetencím patří:
- poskytnutí podkladů a informací obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností za účelem zpracování krizového plánu obce s rozšířenou působností,
- vést evidenci o přechodných změnách pobytu osob, pro kterou shromažďuje údaje a poskytnout tyto údaje obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností,
- podílí se na zajištění veřejného pořádku v obci,
- plní úkoly stanovené krizovým plánem obce s rozšířenou působností,
- seznamuje fyzické a právnické osoby způsobem v místě obvyklým s charakterem možného ohrožení, s připravenými krizovými opatřeními a se způsobem jejich provedení.
Při vyhlášení nouzového stavu nebo stavu nebezpečí (§ 22 krizového zákona) starosta obce zajišťuje provedení krizových opatření v podmínkách obce. Je-li k tomuto účelu nutné vydat nařízení obce, nabývá nařízení obce účinnosti okamžikem jeho vyvěšení na úřední desce obecního úřadu. Nařízení obce se zveřejní též dalšími způsoby v místě obvyklými, zejména prostřednictvím hromadných informačních prostředků a místního rozhlasu. Stejný postup se použije při vyhlašování změn obsahu již vydaného nařízení obce. Náklady vynaložené na provedení krizových opatření stanovených obcí uhrazuje obec z obecního rozpočtu.
Provázaná součinnost obce I. typu s ORP při krizovém řízení
Obec při plnění svých úkolů ochrany veřejného zájmu tvoří základní prvek veřejné správy při zabezpečování opatření ochrany obyvatelstva, při mimořádných událostech a krizových situacích. Obecní úřad obce s rozšířenou působností a obecní úřad při výkonu státní správy zajišťuje připravenost správního obvodu obecního úřadu obce s rozšířenou působností a území obce na mimořádné události, provádění záchranných a likvidačních prací a ochranu obyvatelstva.
Určená obec je (dle § 15 odst. 4 písm. a krizový zákon) obec, kterou určí Hasičský záchranný sbor kraje k rozpracování vybraných úkolů krizového plánu kraje. Při jejich výběru vychází Hasičský záchranný sbor kraje z těchto doporučení:
- „určenou obcí“ je každá obec s rozšířenou působností (obec typu III),
- „určenou obcí“ je dále obec, kde na základě analýzy ohrožení je účelné rozpracovat vybrané úkoly krizového plánu kraje na místní podmínky, přitom se přihlédne k již dřívějšímu, dosud platnému, určení příslušným okresním úřadem.
Role starosty obce s rozšířenou působností (dle § 18 krizového zákona)
Starosta obce s rozšířenou působností zajišťuje připravenost správního obvodu obce s rozšířenou působností na řešení krizových situací; ostatní orgány obce s rozšířenou působností se na této připravenosti podílejí.
Starosta obce s rozšířenou působností řídí a kontroluje přípravná opatření, činnosti k řešení krizových situací a činnosti ke zmírnění jejich následků prováděná územními správními úřady s působností ve správním obvodu obce s rozšířenou působností, orgány obcí, právnickými osobami a fyzickými osobami ve správním obvodu obce s rozšířenou působností.
Za tímto účelem
- zřizuje a řídí bezpečnostní radu obce s rozšířenou působností pro území správního obvodu obce s rozšířenou působností,
- organizuje přípravu správního obvodu obce s rozšířenou působností na krizové situace a podílí se na jejich řešení,
- schvaluje po projednání v bezpečnostní radě obce s rozšířenou působností krizový plán obce s rozšířenou působností,
- vyžaduje od hasičského záchranného sboru kraje údaje podle § 15 odst. 3 krizového zákona.
Starosta obce s rozšířenou působností dále
- zřizuje a řídí krizový štáb obce s rozšířenou působností pro území správního obvodu obce s rozšířenou působností, který je současně krizovým štábem pro území správního obvodu obce,
- zajišťuje za krizové situace provedení stanovených krizových opatření v podmínkách správního obvodu obce s rozšířenou působností; správní úřady se sídlem na území správního obvodu obce s rozšířenou působností a právnické a podnikající fyzické osoby jsou povinny stanovená krizová opatření splnit,
- plní úkoly stanovené hejtmanem a orgány krizového řízení při přípravě na krizové situace a při jejich řešení,
- odpovídá za využívání informačních a komunikačních prostředků a pomůcek krizového řízení určených Ministerstvem vnitra.
Bezpečnostní rada (§ 24 krizového zákona) plní funkcí koordinačního orgánu pro přípravu obce na krizové situace. Bezpečnostní radu tvoří:
- starosta
- tajemník (je-li jeho funkce zřízena)
- příslušník Policie České republiky
- příslušník hasičského záchranného sboru kraje
- velitel sboru dobrovolných hasičů obce (je-li zřízen)
- zaměstnanec obce, který zároveň plní funkci tajemníka bezpečnostní rady
Bezpečnostní rada má v kompetenci především zajištění připravenosti obce na krizové situace. Při přípravách bezpečnostní rada tvoří návrhy a opatření, rozpracovává úkoly dle krizového plánu kraje a zpracovává roční zprávu o stavu prostředků pro varování osob a způsobu náhradního varování. Dále má v kompetenci projednání plánu evakuace osob, zprávy o činnostech a připravenosti složek integrovaného záchranného systému v obvodu obce, návrhy financování příprav na krizové situace, způsob shromažďování nezbytných údajů o osobách, které v době krizového stavu přechodně změní pobyt, způsob seznámení právnických a fyzických osob s charakterem možných ohrožení, zprávu o hodnocení krizové situace a přijatých opatřeních, havarijní plán a podmínky nouzového přežití obyvatelstva.
Krizový štáb může zřídit starosta obce I. typu (dle § 21 odst. 2 písm. a krizového zákona), tj. krizový štáb obce (dále jen KŠ obce) jako svůj pracovní orgán pro zvládání mimořádných situací. Starosta ORP (dle § 18 odst. 3 krizového zákona) musí zřídit krizový štáb pro celý správní obvod ORP (dále jen KŠ ORP), který je současně KŠ pro území správního obvodu této obce.
KŠ obce je orgán, který se podílí ve spolupráci se složkami IZS na koordinaci provedení záchranných a likvidačních prací a ostatních úkolů ochrany obyvatelstva a života obce (varování, evakuace, nouzové přežití) a následně obnovovacích prací (asanační) na postiženém území obce. Na základě zpracované dokumentace, předkládá podklady pro rozhodovací činnost starosty obce při řešení mimořádných událostí a krizových situací.
KŠ obce se schází podle potřeby a je svoláván starostou obce (případně místostarostou nebo pověřeným pracovníkem obce) při vzniku mimořádné události velkého rozsahu nebo v případě vyhlášení krizového stavu na území obce, zejména je-li nutné zabezpečit evakuaci a nouzové přežití obyvatelstva. KŠ obce zejména:
- zabezpečuje vyhodnocování situace,
- přijímá opatření k řešení vzniklého stavu a spolupracuje s orgány koordinujícími záchranné a likvidační práce,
- zabezpečuje odpovídající zázemí postiženým osobám (nouzové přežití),
- ochranu majetku,
- likvidaci následků mimořádné události nebo krizové situace.
Zřízení, složení a svolání krizového štábu obce
Zřízení KŠ obce by mělo proběhnout již při přípravách na řešení krizové situace. Jednotliví členové krizového štábu mají být na členství připravováni a pro jejich činnost je potřebné předem vybrat a vybavit vhodné prostory.
Možné složení krizového štábu obce:
- starosta obce, zástupce starosty (místostarosta),
- další, předem určení pracovníci obecního úřadu,
- velitel JSDH obce, zástupce zdravotního střediska, praktický lékař,
- vedoucí pracovníci podniků, školských, zdravotnických a sociálních zařízení,
- specialisté (odborníci z různých oborů) dle řešené krizové situace.
Na činnosti krizového štábu obce se také podílejí zaměstnanci obecního úřadu, kteří jsou vyčleněni pro potřeby krizového štábu (ti zpravidla tvoří základ stálé pracovní skupiny krizového štábu obce).
KŠ obce svolává starosta obce (vedoucí KŠ obce) a používá jej:
- při řešení mimořádné události nebo krizové situace a ke zmírnění jejich následků, včetně plnění úkolů orgánů krizového řízení za stavu ohrožení státu vyhlášeného v souvislosti se zajišťováním obrany České republiky a za válečného stavu,
- při koordinaci záchranných prací a likvidačních prací hejtmanem nebo starostou obce s rozšířenou působností v souvislosti s řešením mimořádné události v případech stanovených právním předpisem, pokud nevyužijí koordinace bez využití krizového štábu,
- při taktických a prověřovacích cvičeních organizovaných k ověření výše uvedených činností, které nařídí k tomu oprávněná osoba.
Činnost KŠ obce se po jeho aktivaci řídí pokyny jeho vedoucího. Když se členové krizového štábu obce sejdou na určeném místě a v určenou dobu, zahájí nepřetržitou činnost stálá pracovní skupina krizového štábu. Tato skupina při řešení mimořádné krizové situace nebo při koordinaci záchranných a likvidačních prací:
- analyzuje vývoj krizové situace nebo mimořádné události ve správním území obce,
- dokumentuje postup řešení krizové situace nebo mimořádné události,
- podává vedoucímu KŠ obce návrh na způsob řešení, postup při ochraně obyvatelstva a na vyhlášení, změnu nebo odvolání krizového stavu,
- soustřeďuje informace o stavu sil a prostředků,
- organizuje spojení s krizovými štáby okolních obcí, KŠ ORP a kraje,
- zabezpečuje informování veřejnosti a přijatých opatření a postupu řešení rizikové situace nebo mimořádné události,
- vede evidenci finančních výdajů a nákladů na opatření při krizové situaci nebo mimořádné události,
- organizuje ochranu obyvatel postiženého území, zásobování a humanitární pomoc obyvatelům postiženého území,
- zabezpečuje ukládání a využívání pracovní povinnosti a pracovní výpomoci, dále ukládání povinnosti poskytovat věcné prostředky a jejich využívání.
Výše uvedené činnosti jsou vykonávány přiměřeně rozsahu řešené krizové situace nebo mimořádné události.
Nejčastějším problémem týkajícím se krizového řízení, se kterými se obec může setkat, jsou povodně. Povodeň definuje zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon (dále jen „vodní zákon“), který říká, že povodní se rozumí přechodné výrazné zvýšení hladiny vodních toků nebo jiných povrchových vod, při kterém voda již zaplavuje území mimo koryto toku a může způsobit škody.
Mimo samotného operativního řešení již vzniklé povodně jsou orgány veřejné správy povinny činit také preventivní opatření, jako jsou organizační a technická příprava nebo tvorba povodňových plánů. Za preventivní opatření lze považovat stanovení záplavových území vodoprávním úřadem včetně omezení v činnostech, které tím vzniknou.
V období mimo povodně jsou povodňovými orgány:
- orgány obcí,
- obecní úřady obcí s rozšířenou působností,
- krajské úřady,
- Ministerstvo životního prostředí,
- Ministerstvo vnitra - zabezpečení přípravy záchranných prací.
Po dobu povodně jsou povodňovými orgány:
- povodňové komise obcí a v hlavním městě Praze povodňové komise městských částí,
- povodňové komise obcí s rozšířenou působností a v hlavním městě Praze povodňové komise městských částí stanovené Statutem hlavního města Prahy,
- povodňové komise ucelených povodí,
- Ústřední povodňová komise.
Protipovodňová opatření jsou jednak přípravná opatření a dále opatření při nebezpečí povodně. Jedná se zejména o:
- stanovení záplavových území,
- vymezení směrodatných limitů stupňů povodňové aktivity,
- povodňové plány,
- evidenční a dokumentační práce a další.
Pro vznik a vývoj povodní jsou určující:
- kapacita koryta vodního toku,
- meteorologická situace,
- vysoký stupeň nasycenosti povodí z dlouhotrvajících srážek,
- snížení retenční schopnosti povodí v důsledku nevhodné skladby lesních porostů, úbytku zatravněných ploch a promrznutí půdy v zimním období,
- existence zpevněných ploch s nízkou propustností a drsností,
- nepřiměřené scelování pozemků a nevhodná volba plodin,
- nedostatečná protierozní ochrana,
- nedostatečný profil otvorů mostů a propustků, jejich nevhodný tvar, nedostatečná ochrana před zanášením a nepostačující množství inundačních mostů (sloužících k provedení povodňových vod),
- nedostatky ve směrovém vedení vodních toků a nevhodný tvar průtočného profilu,
- charakter, množství a způsob zajištění odplavitelných materiálů a výrobků, které se nacházejí v inundačním (zaplavovaném) území.
Kombinace těchto a dalších vlivů způsobují situace, které lze jen obtížně předpovídat. Povodním nelze zabránit, možné je pouze ovlivňovat a usměrňovat dopad povodňových škod a následků. Tento princip vyplývá ze zásadního faktu, že vodní toky jsou součástí přírody a každá lidská aktivita se musí této skutečnosti přizpůsobit.
Samotná povodeň začíná vyhlášením druhého či třetího stupně povodňové aktivity a končí jejich odvoláním. Stupeň povodňové aktivity stanovuje rozsah nutných operativních opatření a je přímo řízen vývojem aktuální situace vodních toků a jejich rozlivu.
Úprava na úseku ochrany před povodněmi je obsažena především v zákoně č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 23 vodního zákona stanoví:
- Plánování v oblasti vod je soustavná koncepční činnost, kterou zajišťuje stát; je tvořeno Plánem hlavních povodí České republiky, plány oblastí povodí a programy opatření.
- Plány hlavních povodí České republiky a plány oblastí povodí jsou podkladem pro výkon veřejné správy, zejména pro územní plánování, územní rozhodování a povolování staveb.
Záplavové území je administrativně určené území, které může být při výskytu přirozené povodně zaplaveno vodou. Rozsah je povinen stanovit na návrh správce vodního toku vodoprávní úřad. Vodoprávní úřad může uložit správci vodního toku povinnost zpracovat a předložit takový návrh v souladu s plány hlavních povodí a s plány oblastí povodí, což vyplývá z ustanovení § 66 odst. 1 vodního zákona. Záplavové území je vymezeno záplavovou čárou, což je křivka odpovídající průsečnici hladiny vody se zemským povrchem při zaplavení území povodní.
V zastavěných územích obcí a v územích určených k zástavbě podle územních plánů vymezí vodoprávní úřad na návrh správce vodního toku aktivní zónu záplavového území podle nebezpečnosti povodňových průtoků. Území aktivní zóny při povodni odvádí rozhodující část celkového průtoku, a tak bezprostředně ohrožuje životy, zdraví a majetek lidí.
V aktivní zóně záplavových území se nesmí umísťovat, povolovat ani provádět stavby s výjimkou vodních děl, jimiž se upravuje vodní tok, převádějí povodňové průtoky, provádějí opatření na ochranu před povodněmi nebo ta, která jinak souvisejí s vodním tokem. Dále lze provádět stavby, jimiž se zlepšují odtokové poměry, stavby pro jímání vod, odvádění vod a odvádění srážkových vod a dále nezbytné stavby dopravní a technické infrastruktury.
V aktivní zóně je dále zakázáno těžit nerosty a zeminu způsobem zhoršujícím odtok povrchových vod a provádět terénní úpravy zhoršující odtok povrchových vod. Zakázáno je skladovat odplavitelný materiál, látky a předměty. Rovněž se nesmí zřizovat oplocení, živé ploty a jiné překážky a dále je zakázáno zřizovat tábory, kempy a jiná dočasná ubytovací zařízení.
Mimo aktivní zónu v záplavovém území může vodoprávní úřad stanovit omezující podmínky. Takto postupuje i v případě, není-li aktivní zóna stanovena.
Stupně povodňové aktivity jsou definovány v § 70 vodního zákona. První stupeň se nevyhlašuje. Druhý a třetí stupeň vyhlašuje a odvolává povodňový orgán obvodu.
První stupeň povodňové aktivity je označován jako stav bdělosti. Nastává při samotném vzniku nebezpečí povodně a zaniká, pominou-li příčiny takového nebezpečí. Vznik tohoto stupně nastává také vydanou výstražnou informací předpovědní povodňové služby a zakládá povinnost věnovat vodním tokům či jiným zdrojům nebezpečí zvýšenou pozornost. Při tomto stupni zahajuje službu hlásná a hlídková služba.
Stav pohotovosti, neboli druhý stupeň se vyhlašuje, pokud nebezpečí přirozené povodně přerostlo, ale nedochází k větším rozlivům a škodám mimo koryto. Vyhlašuje se zejména při překročení mezních hodnot sledovaných jevů a skutečností na vodním díle z hlediska jeho bezpečnosti. Jako součást druhého stupně je aktivizace povodňových orgánů a zahájení pohotovosti prostředků pro zabezpečovací práce.
Třetí stupeň (stav ohrožení) se vyhlašuje při bezprostředním nebezpečí nebo vzniku škod většího rozsahu, ohrožení životů a majetku v záplavovém území; vyhlašuje se také při dosažení kritických hodnot sledovaných jevů a skutečností na vodním díle z hlediska jeho bezpečnosti současně se zahájením nouzových opatření; provádějí se povodňové zabezpečovací práce podle povodňových plánů a podle potřeby záchranné práce nebo evakuace.
Povodňové plány (§ 71 a § 78 vodního zákona) jsou stěžejními dokumenty pro přípravu na zvládnutí povodní, ale i při samotném vypořádávání se s existující povodní. Povodňové plány zpracovávají povodňové orgány těch obcí, jejichž území může být povodní ohroženo. Pro stavby ohrožené povodněmi, které se nacházejí v záplavových oblastech, nebo pro stavby, které by mohly zhoršit průběh povodně, je potřeba, aby jejich vlastníci vypracovali v součinnosti s povodňovým orgánem obce svůj vlastní povodňový plán. Pokud obec zpracovává povodňový plán, je její povinností každoročně kontrolovat jeho aktuálnost, a to zpravidla v období jarního tání.
Povodňovými plány se pro účely tohoto zákona rozumějí dokumenty, které obsahují způsob zajištění včasných a spolehlivých informací o vývoji povodně, možnosti ovlivnění odtokového režimu, organizaci a přípravu zabezpečovacích prací; dále obsahují způsob zajištění včasné aktivizace povodňových orgánů, zabezpečení hlásné a hlídkové služby a ochrany objektů, přípravy a organizace záchranných prací a zajištění povodní narušených základních funkcí v objektech a v území a stanovené směrodatné limity stupňů povodňové aktivity.
Obsah povodňových plánů se dělí na:
- věcnou část, která zahrnuje údaje potřebné pro zajištění ochrany před povodněmi určitého objektu, obce, povodí nebo jiného územního celku, směrodatné limity pro vyhlašování stupňů povodňové aktivity,
- organizační část, která obsahuje jmenné seznamy, adresy a způsob spojení účastníků ochrany před povodněmi, úkoly pro jednotlivé účastníky ochrany před povodněmi včetně organizace hlásné a hlídkové služby,
- grafickou část, která obsahuje zpravidla mapy nebo plány, na kterých jsou zakresleny zejména záplavová území, evakuační trasy a místa soustředění, hlásné profily, informační místa.
Povodňovými plány územních celků jsou:
- povodňové plány obcí, které zpracovávají orgány obcí, v jejichž územních obvodech může dojít k povodni,
- povodňové plány správních obvodů obcí s rozšířenou působností, které zpracovávají obce s rozšířenou působností,
- povodňové plány správních obvodů krajů, které zpracovávají příslušné orgány krajů v přenesené působnosti ve spolupráci se správci povodí,
- Povodňový plán České republiky, který zpracovává Ministerstvo životního prostředí.
Povodňové prohlídky (§ 72 vodního zákona) se zjišťuje, zda na vodních tocích, vodních dílech a v záplavových územích, popřípadě na objektech nebo zařízeních ležících v těchto územích nejsou závady, které by mohly zvýšit nebezpečí povodně nebo její škodlivé následky. Povodňové prohlídky organizují a provádějí povodňové orgány podle povodňových plánů, a to nejméně jednou ročně. Povodňové orgány mohou na základě povodňové prohlídky vyzvat vlastníky pozemků, staveb a zařízení v záplavovém území k odstranění předmětů a zařízení, které mohou způsobit zhoršení odtokových poměrů nebo ucpání koryta níže po toku. Pokud tito vlastníci výzvy ve stanovené lhůtě neuposlechnou, uloží takovou povinnost rozhodnutím.
Digitální povodňové plány byly zpracovány za finanční podpory v rámci Operačního programu Životní prostředí 2007 až 2013, oblasti podpory 1.3 Omezování rizika povodní. Plány jsou zpracovány v souladu s vodním zákonem č. 254/2001 Sb. Povodňové plány jsou využitelné i pro občany města a jednotlivých obcí ke zjištění informací například o záplavovém území, neveřejná část je oddělená heslem. Naměřená data a hlášení o dosažených stupních povodňové aktivity jsou přenášena do sídla městské policie a na mobilní telefony zástupců obce.
Forma dotací - Operační program Životní prostředí 2014 až 2020
Operační program Životní prostředí 2014 až 2020 (dále jen OP ŽP 2014 až 2020) v rámci specifického cíle 1.3 bude financovat projekty, které zajistí povodňovou ochranu intravilánu obcí. Cílem Směrnice 2007/60/ES o vyhodnocovaní a zvládaní povodňových rizik je omezit riziko nepříznivých účinků spojených s povodněmi zejména na lidské zdraví a na život, životní prostředí, kulturní dědictví, hospodářskou činnost a infrastrukturu. Přijata opatření na snížení rizika povodní musí být v souladu s požadavky směrnice a zohledňovat mapy povodňového nebezpečí a mapy povodňových rizik a plány pro zvládání povodňových rizik. Předpokládá se pokračovaní podpory konkrétních protipovodňových opatření (suché nádrže s řízením režimem plnění podle manipulačního řadu, řízený rozliv do krajiny, zkapacitnění koryt vodních toků v intravilánech, zvýšení přirozené retence údolních niv, zpomalení odtoku v ploše povodí, využití stávajících vodních děl pro povodňovou ochranu, adaptace území omezující škodlivé účinky působení lokálních přívalových srážek – bleskové povodně apod.). Pro specifický cíl 1.3 se předpokládá využití přibližně 230 mil € tj. 6 mld. Kč
Podporované aktivity v rámci specifického cíle 1.3:
- zprůtočnění nebo zvýšení retenčního potenciálu koryt vodních toků a přilehlých niv, zlepšení přirozených rozlivů,
- hospodařeni se srážkovými vodami v intravilánu a jejich další využiti namísto jejich urychleného odváděni kanalizaci do toků,
- obnoveni, výstavba a rekonstrukce, případně modernizace, vodních děl sloužící povodňové ochraně,
- stabilizovaní a sanace svahových nestabilit ohrožujících zdraví, majetek a bezpečnost vyplývajících z „Registru svahových nestabilit“.
Dále v rámci specifického cíle 1.4 podpoří OP ŽP 2014 až 2020 preventivní protipovodňová opatření. Specifický cíl 1.4 tvoří soubor opatření zaměřených na prevenci a ochranu obyvatel, majetku, kulturního dědictví a životního prostředí před účinky povodně a zajištění zlepšení rychlosti a kvality informací v době povodně (zejména projekty hodnocení povodňového rizika, studie odtokových poměrů včetně návrhu efektivních protipovodňových opatření, přípravu povodňových orgánů na provádění operativních opatření při nebezpečí povodně a během povodní, tvorba map povodňového nebezpečí a povodňových rizik, aktualizace podkladů pro stanovování záplavových území, rozšíření a zkvalitnění předpovědní a výstražné služby a hlásné služby v době povodně). Zkušenosti z povodní v roce 2006 a přívalových povodni 2009 a 2010 i povodně z června 2013 ukazuji, že rychlost a kvalita informaci jsou zásadní pro zvládnutí povodňového rizika, zmírnění možnosti přímého ohrožení lidských životů či možného snížení povodňových škod. Důležitost informovanosti vzrůstá zvláště u přívalových povodní v případě menších toků. V ČR jsou předpovědní modely o srážkách a průtocích řešeny na centrální úrovni (Český hydrometeorologický ústav), manipulace na vodních dílech v rámci dílčích povodí (podniky Povodí), ale odpovědnost za varování a evakuaci obyvatel je na místní úrovni. Pro specifický cíl 1.4 se předpokládá využití přibližně 76 mil € tj. 2 mld. Kč
Podporované aktivity v rámci specifického cíle 1.4:
- analýza odtokových poměrů včetně návrhů možných protipovodňových opatření,
- budování, rozšíření a zkvalitněni varovných, hlásných, předpovědních a výstražných systémů na celostátní úrovni, digitální povodňové plány,
- budování a rozšíření varovných, hlásných, předpovědních a výstražných systémů na lokální úrovni, digitální povodňové plány.
Obec může jednotky sboru dobrovolných hasičů zřizovat dle zákona 133/1985 Sb., o požární ochraně v platném znění (dále jen zákon o požární ochraně). Účel zřizování těchto jednotek je především ochrana života, zdraví a majetku občanů před požáry, ale také poskytování pomoci při živelných pohromách a mimořádných událostech.
Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce se řadí mezi jednotky požární ochrany, ale na rozdíl od jednotek hasičského záchranného sboru kraje je tvořena fyzickými osobami, které činnost hasičů nevykonávají jako své zaměstnání. Jednotka sama o sobě provádí především hašení požárů a záchranné práce při živelných pohromách a jiných mimořádných událostech ve svém obvodu.
Povinnosti obce a obecních úřadů jsou podrobně uvedeny v § 29 zákona o požární ochraně. Obce na svém území kromě samotného zřizování JSDH v samostatné působnosti mají následující povinnosti:
- Udržují akceschopnost JSDH.
- Zabezpečují odbornou přípravu JSDH.
- Zabezpečují materiální a finanční potřeby JSDH.
- Zajišťují péči o členy JSDH, jestliže zasahují za ztížených podmínek nebo u déle trvajícího zásahu na území obce.
- Poskytují náhradu ušlého výdělku členům JSDH, kteří se v době své pracovní činnosti či činnosti, ze které jim plyne zisk, účastní zásahu u požáru nebo jiné činnosti.
- Zabezpečují a hradí členům JSDH preventivní zdravotní prohlídky.
- Zabezpečují výstavbu a údržbu objektů požární ochrany a požárně bezpečnostních zařízení, zejména pro potřeby svého územního obvodu.
- Zpracovávají stanovenou dokumentaci požární ochrany.
- Zabezpečují zdroje vody pro hašení požárů a jejich trvalou použitelnost a stanoví další zdroje vody pro hašení požárů a podmínky pro zajištění jejich trvalé použitelnosti.
- Umožňují dislokaci jednotek hasičského záchranného sboru v katastrálním území obce podle nařízení kraje a přispívají na provoz a vybavení těchto jednotek.
- Spolupracují se sousedními obcemi při plnění úkolů k zabezpečení požární ochrany, za tím účelem mohou obce soustřeďovat finanční prostředky.
- Organizují preventivně výchovnou činnost.
- Obecně závaznou vyhláškou vydávají požární řád obce a stanovují podmínky k zabezpečení požární ochrany při akcích, kterých se zúčastní větší počet osob.
- Mimo tyto povinnosti obec také musí obdobně plnit povinnosti uložené zákonem o požární ochraně právnickým a podnikajícím fyzickým osobám.
Obecní úřady na úseku požární ochrany zajišťují účast velitelů JSDH na jejich odborné přípravě a úkoly požární ochrany pro období stavu ohrožení státu a válečného stavu.
Pokud obec nezřizuje svou vlastní JSDH, dle zákona by měla přispívat na společnou jednotku kraje (§ 29 odst. 1 písm. l zákona o požární ochraně) a hasičský záchranný sbor kraje má právo uložit jí zřízení požární hlídky (§ 69 odst. 1 písm. b zákona o požární ochraně).
Vybrané obecní úřady mají na starost i zásahy mimo svůj územní obvod. Účast mimo svůj územní obvod musí být uvedena v požárním poplachovém plánu kraje, na základě kterého může operační důstojník hasičského záchranného sboru povolat jednotku sboru dobrovolných hasičů (dále JSDH) dané obce k zásahu i mimo její územní obvod.
Od jednotek sboru dobrovolných hasičů obce je třeba odlišit sbory dobrovolných hasičů. Ačkoliv jsou si tyto pojmy názvově podobné, jsou mezi nimi velké rozdíly. Jak již bylo řečeno, JSDH zřizuje obec jako jednotku požární ochrany, která plní úkoly požární ochrany dle zákona o požární ochraně. Sbor dobrovolných hasičů je spolkem a spadá pod režim občanského zákoníku (§ 214 a násl. NOZ). Zřídit jej mohou minimálně tři osoby splňující podmínky pro zakládání běžného spolku. Sbor dobrovolných hasičů dle zákona o požární ochraně pouze pomáhá a podílí se na úkolech požární ochrany.
Použité zdroje:
Pojmy a definice krizového řízení [online]. Praha, 2015 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: http://www.hzscr.cz/clanek/krizove-rizeni-a-cnp-ke-stazeni-ff.aspx?q=Y2hudW09Mg%3D%3D
PROCES - Centrum pro rozvoj obcí a regionů, s. r. o. Studie individuálních schopností starostů v obcích I. typu. 2015.
Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR.
Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR.
Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně.
Zákon č. 240/2000 Sb., krizový zákon.
Zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon.
Obsah kapitoly:
13.1 Mimořádné stavy – události a orgány krizového řízení
13.2 Orgány krizového řízení
13.3 Povodně
13.3.1 Stupně povodňové aktivity
13.3.2 Povodňové plány
13.4 Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce
13.4.1 Povinnosti obce v samostatné působnosti na úseku požární ochrany
13.4.2 Sbory dobrovolných hasičů
Související legislativa ke krizovému řízení je velice rozsáhlá (viz následující schéma).
Obrázek 13.1: Krizové řízení a související legislativa
Zdroj: Institut ochrany obyvatelstva ČR Lázně Bohdaneč Havarijní plán č. 1
Pozn.. IZS -Integrovaný záchranný systém; HZS - Hasičský záchranný sbor; MZ – Ministerstvo zdravotnictví
Krizové řízení jako takové označuje souhrn řídících činností věcně příslušných orgánů zaměřených na bezpečnostní rizika, plánování, organizování, realizaci a kontrolu činností prováděných v souvislosti s řešením krizových situací. Základním předpisem, kterým se krizové řízení řídí, je zákon č. 240/2000 Sb., krizový zákon (dále jen „krizový zákon“).
Základní cíle krizového řízení ve veřejné správě jsou:
- udržení funkčnosti veřejné správy
- udržení fyzického a duševního zdraví obyvatelstva
- zajištění dostupnosti životně důležitého zboží a služeb
- uchování soukromého a veřejného majetku
- podpora záchranným, bezpečnostním a vojenským složkám
- humanitární pomoc postiženému území.
Mimořádný stav označuje mimořádnou událost. Mimořádnou události se rozumí škodlivé působení sil a jevů, ať už jsou vyvolány člověkem, přírodním vlivem nebo havárií, pokud taková událost ohrožuje život, zdraví, majetek, životní prostředí a vyžaduje--li taková událost provedení záchranných a likvidačních prací, při nichž je vyhlášen krizový stav. Řešení mimořádných událostí, které již nastaly, jakožto i výkon preventivních opatření proti jejich vzniku, mají na starost orgány krizového řízení.
Krizové stavy se dělí dle jejich závažnosti na (§ 2 písm. b) krizového zákona):
- stav nebezpečí
- nouzový stav
- stav ohrožení státu
- válečný stav
Stav nebezpečí (§ 3 krizového zákona) vyhlašuje hejtman kraje jako bezodkladné opatření, jsou-li ohroženy životy, zdraví, majetek, životní prostředí, pokud nedosahuje intenzita ohrožení značného rozsahu, a není-li možné odvrátit ohrožení běžnou činností správních úřadů, orgánů krajů a obcí, složek integrovaného záchranného systému nebo subjektů kritické infrastruktury.
Nouzový stav (čl. 5 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky – dále jen „zákon o bezpečnosti ČR“) vyhlašuje vláda v případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost.
Stav ohrožení státu (čl. 7 zákona o bezpečnosti ČR) může parlament vyhlásit na návrh vlády, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické základy.
Válečný stav (čl. 2 zákona o bezpečnosti ČR) vyhlásí parlament, je-li Česká republika napadena, nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení.
Orgány krizového řízení v obcích I. typu jsou starosta obce a obecní úřad.
Starosta obce
Starosta obce (§ 21 krizového zákona) zajišťuje připravenost obce na řešení krizových situací. Starosta dále:
- za účelem přípravy na krizové situace a jejich řešení může zřídit krizový štáb obce jako svůj pracovní orgán,
- zajišťuje za krizové situace provedení stanovených krizových opatření v podmínkách správního obvodu obce,
- plní úkoly stanovené starostou obce s rozšířenou působností a orgány krizového řízení při přípravě na krizové situace a při jejich řešení a úkoly a opatření uvedené v krizovém plánu obce s rozšířenou působností,
- odpovídá za využívání informačních a komunikačních prostředků a pomůcek krizového řízení určených Ministerstvem vnitra.
V době krizového stavu starosta obce:
- zabezpečuje varování a informování osob nacházejících se na území obce před hrozícím nebezpečím a vyrozumění orgánů krizového řízení, pokud tak již neučinil hasičský záchranný sbor kraje,
- nařizuje a organizuje evakuaci osob z ohroženého území obce,
- organizuje činnost obce v podmínkách nouzového přežití obyvatelstva,
- zajišťuje organizaci dalších opatření nezbytných pro řešení krizové situace.
Pokud starosta obce neplní v době krizového stavu úkoly stanovené tímto zákonem, může hejtman převést jejich výkon na předem stanovenou dobu na zmocněnce, kterého za tím účelem jmenuje. O této skutečnosti hejtman neprodleně informuje obec a ministra vnitra, který může rozhodnutí hejtmana zrušit.
Obecní úřad
Dalším orgánem krizového řízení na úrovni obcí I. typu jsou obecní úřady. Obecní úřad, stejně jako starosta obce, zajišťuje připravenost obce na řešení krizových situací (§ 21a krizového zákona). K jeho kompetencím patří:
- poskytnutí podkladů a informací obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností za účelem zpracování krizového plánu obce s rozšířenou působností,
- vést evidenci o přechodných změnách pobytu osob, pro kterou shromažďuje údaje a poskytnout tyto údaje obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností,
- podílí se na zajištění veřejného pořádku v obci,
- plní úkoly stanovené krizovým plánem obce s rozšířenou působností,
- seznamuje fyzické a právnické osoby způsobem v místě obvyklým s charakterem možného ohrožení, s připravenými krizovými opatřeními a se způsobem jejich provedení.
Při vyhlášení nouzového stavu nebo stavu nebezpečí (§ 22 krizového zákona) starosta obce zajišťuje provedení krizových opatření v podmínkách obce. Je-li k tomuto účelu nutné vydat nařízení obce, nabývá nařízení obce účinnosti okamžikem jeho vyvěšení na úřední desce obecního úřadu. Nařízení obce se zveřejní též dalšími způsoby v místě obvyklými, zejména prostřednictvím hromadných informačních prostředků a místního rozhlasu. Stejný postup se použije při vyhlašování změn obsahu již vydaného nařízení obce. Náklady vynaložené na provedení krizových opatření stanovených obcí uhrazuje obec z obecního rozpočtu.
Provázaná součinnost obce I. typu s ORP při krizovém řízení
Obec při plnění svých úkolů ochrany veřejného zájmu tvoří základní prvek veřejné správy při zabezpečování opatření ochrany obyvatelstva, při mimořádných událostech a krizových situacích. Obecní úřad obce s rozšířenou působností a obecní úřad při výkonu státní správy zajišťuje připravenost správního obvodu obecního úřadu obce s rozšířenou působností a území obce na mimořádné události, provádění záchranných a likvidačních prací a ochranu obyvatelstva.
Určená obec je (dle § 15 odst. 4 písm. a krizový zákon) obec, kterou určí Hasičský záchranný sbor kraje k rozpracování vybraných úkolů krizového plánu kraje. Při jejich výběru vychází Hasičský záchranný sbor kraje z těchto doporučení:
- „určenou obcí“ je každá obec s rozšířenou působností (obec typu III),
- „určenou obcí“ je dále obec, kde na základě analýzy ohrožení je účelné rozpracovat vybrané úkoly krizového plánu kraje na místní podmínky, přitom se přihlédne k již dřívějšímu, dosud platnému, určení příslušným okresním úřadem.
Role starosty obce s rozšířenou působností (dle § 18 krizového zákona)
Starosta obce s rozšířenou působností zajišťuje připravenost správního obvodu obce s rozšířenou působností na řešení krizových situací; ostatní orgány obce s rozšířenou působností se na této připravenosti podílejí.
Starosta obce s rozšířenou působností řídí a kontroluje přípravná opatření, činnosti k řešení krizových situací a činnosti ke zmírnění jejich následků prováděná územními správními úřady s působností ve správním obvodu obce s rozšířenou působností, orgány obcí, právnickými osobami a fyzickými osobami ve správním obvodu obce s rozšířenou působností.
Za tímto účelem
- zřizuje a řídí bezpečnostní radu obce s rozšířenou působností pro území správního obvodu obce s rozšířenou působností,
- organizuje přípravu správního obvodu obce s rozšířenou působností na krizové situace a podílí se na jejich řešení,
- schvaluje po projednání v bezpečnostní radě obce s rozšířenou působností krizový plán obce s rozšířenou působností,
- vyžaduje od hasičského záchranného sboru kraje údaje podle § 15 odst. 3 krizového zákona.
Starosta obce s rozšířenou působností dále
- zřizuje a řídí krizový štáb obce s rozšířenou působností pro území správního obvodu obce s rozšířenou působností, který je současně krizovým štábem pro území správního obvodu obce,
- zajišťuje za krizové situace provedení stanovených krizových opatření v podmínkách správního obvodu obce s rozšířenou působností; správní úřady se sídlem na území správního obvodu obce s rozšířenou působností a právnické a podnikající fyzické osoby jsou povinny stanovená krizová opatření splnit,
- plní úkoly stanovené hejtmanem a orgány krizového řízení při přípravě na krizové situace a při jejich řešení,
- odpovídá za využívání informačních a komunikačních prostředků a pomůcek krizového řízení určených Ministerstvem vnitra.
Bezpečnostní rada (§ 24 krizového zákona) plní funkcí koordinačního orgánu pro přípravu obce na krizové situace. Bezpečnostní radu tvoří:
- starosta
- tajemník (je-li jeho funkce zřízena)
- příslušník Policie České republiky
- příslušník hasičského záchranného sboru kraje
- velitel sboru dobrovolných hasičů obce (je-li zřízen)
- zaměstnanec obce, který zároveň plní funkci tajemníka bezpečnostní rady
Bezpečnostní rada má v kompetenci především zajištění připravenosti obce na krizové situace. Při přípravách bezpečnostní rada tvoří návrhy a opatření, rozpracovává úkoly dle krizového plánu kraje a zpracovává roční zprávu o stavu prostředků pro varování osob a způsobu náhradního varování. Dále má v kompetenci projednání plánu evakuace osob, zprávy o činnostech a připravenosti složek integrovaného záchranného systému v obvodu obce, návrhy financování příprav na krizové situace, způsob shromažďování nezbytných údajů o osobách, které v době krizového stavu přechodně změní pobyt, způsob seznámení právnických a fyzických osob s charakterem možných ohrožení, zprávu o hodnocení krizové situace a přijatých opatřeních, havarijní plán a podmínky nouzového přežití obyvatelstva.
Krizový štáb může zřídit starosta obce I. typu (dle § 21 odst. 2 písm. a krizového zákona), tj. krizový štáb obce (dále jen KŠ obce) jako svůj pracovní orgán pro zvládání mimořádných situací. Starosta ORP (dle § 18 odst. 3 krizového zákona) musí zřídit krizový štáb pro celý správní obvod ORP (dále jen KŠ ORP), který je současně KŠ pro území správního obvodu této obce.
KŠ obce je orgán, který se podílí ve spolupráci se složkami IZS na koordinaci provedení záchranných a likvidačních prací a ostatních úkolů ochrany obyvatelstva a života obce (varování, evakuace, nouzové přežití) a následně obnovovacích prací (asanační) na postiženém území obce. Na základě zpracované dokumentace, předkládá podklady pro rozhodovací činnost starosty obce při řešení mimořádných událostí a krizových situací.
KŠ obce se schází podle potřeby a je svoláván starostou obce (případně místostarostou nebo pověřeným pracovníkem obce) při vzniku mimořádné události velkého rozsahu nebo v případě vyhlášení krizového stavu na území obce, zejména je-li nutné zabezpečit evakuaci a nouzové přežití obyvatelstva. KŠ obce zejména:
- zabezpečuje vyhodnocování situace,
- přijímá opatření k řešení vzniklého stavu a spolupracuje s orgány koordinujícími záchranné a likvidační práce,
- zabezpečuje odpovídající zázemí postiženým osobám (nouzové přežití),
- ochranu majetku,
- likvidaci následků mimořádné události nebo krizové situace.
Zřízení, složení a svolání krizového štábu obce
Zřízení KŠ obce by mělo proběhnout již při přípravách na řešení krizové situace. Jednotliví členové krizového štábu mají být na členství připravováni a pro jejich činnost je potřebné předem vybrat a vybavit vhodné prostory.
Možné složení krizového štábu obce:
- starosta obce, zástupce starosty (místostarosta),
- další, předem určení pracovníci obecního úřadu,
- velitel JSDH obce, zástupce zdravotního střediska, praktický lékař,
- vedoucí pracovníci podniků, školských, zdravotnických a sociálních zařízení,
- specialisté (odborníci z různých oborů) dle řešené krizové situace.
Na činnosti krizového štábu obce se také podílejí zaměstnanci obecního úřadu, kteří jsou vyčleněni pro potřeby krizového štábu (ti zpravidla tvoří základ stálé pracovní skupiny krizového štábu obce).
KŠ obce svolává starosta obce (vedoucí KŠ obce) a používá jej:
- při řešení mimořádné události nebo krizové situace a ke zmírnění jejich následků, včetně plnění úkolů orgánů krizového řízení za stavu ohrožení státu vyhlášeného v souvislosti se zajišťováním obrany České republiky a za válečného stavu,
- při koordinaci záchranných prací a likvidačních prací hejtmanem nebo starostou obce s rozšířenou působností v souvislosti s řešením mimořádné události v případech stanovených právním předpisem, pokud nevyužijí koordinace bez využití krizového štábu,
- při taktických a prověřovacích cvičeních organizovaných k ověření výše uvedených činností, které nařídí k tomu oprávněná osoba.
Činnost KŠ obce se po jeho aktivaci řídí pokyny jeho vedoucího. Když se členové krizového štábu obce sejdou na určeném místě a v určenou dobu, zahájí nepřetržitou činnost stálá pracovní skupina krizového štábu. Tato skupina při řešení mimořádné krizové situace nebo při koordinaci záchranných a likvidačních prací:
- analyzuje vývoj krizové situace nebo mimořádné události ve správním území obce,
- dokumentuje postup řešení krizové situace nebo mimořádné události,
- podává vedoucímu KŠ obce návrh na způsob řešení, postup při ochraně obyvatelstva a na vyhlášení, změnu nebo odvolání krizového stavu,
- soustřeďuje informace o stavu sil a prostředků,
- organizuje spojení s krizovými štáby okolních obcí, KŠ ORP a kraje,
- zabezpečuje informování veřejnosti a přijatých opatření a postupu řešení rizikové situace nebo mimořádné události,
- vede evidenci finančních výdajů a nákladů na opatření při krizové situaci nebo mimořádné události,
- organizuje ochranu obyvatel postiženého území, zásobování a humanitární pomoc obyvatelům postiženého území,
- zabezpečuje ukládání a využívání pracovní povinnosti a pracovní výpomoci, dále ukládání povinnosti poskytovat věcné prostředky a jejich využívání.
Výše uvedené činnosti jsou vykonávány přiměřeně rozsahu řešené krizové situace nebo mimořádné události.
Nejčastějším problémem týkajícím se krizového řízení, se kterými se obec může setkat, jsou povodně. Povodeň definuje zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon (dále jen „vodní zákon“), který říká, že povodní se rozumí přechodné výrazné zvýšení hladiny vodních toků nebo jiných povrchových vod, při kterém voda již zaplavuje území mimo koryto toku a může způsobit škody.
Mimo samotného operativního řešení již vzniklé povodně jsou orgány veřejné správy povinny činit také preventivní opatření, jako jsou organizační a technická příprava nebo tvorba povodňových plánů. Za preventivní opatření lze považovat stanovení záplavových území vodoprávním úřadem včetně omezení v činnostech, které tím vzniknou.
V období mimo povodně jsou povodňovými orgány:
- orgány obcí,
- obecní úřady obcí s rozšířenou působností,
- krajské úřady,
- Ministerstvo životního prostředí,
- Ministerstvo vnitra - zabezpečení přípravy záchranných prací.
Po dobu povodně jsou povodňovými orgány:
- povodňové komise obcí a v hlavním městě Praze povodňové komise městských částí,
- povodňové komise obcí s rozšířenou působností a v hlavním městě Praze povodňové komise městských částí stanovené Statutem hlavního města Prahy,
- povodňové komise ucelených povodí,
- Ústřední povodňová komise.
Protipovodňová opatření jsou jednak přípravná opatření a dále opatření při nebezpečí povodně. Jedná se zejména o:
- stanovení záplavových území,
- vymezení směrodatných limitů stupňů povodňové aktivity,
- povodňové plány,
- evidenční a dokumentační práce a další.
Pro vznik a vývoj povodní jsou určující:
- kapacita koryta vodního toku,
- meteorologická situace,
- vysoký stupeň nasycenosti povodí z dlouhotrvajících srážek,
- snížení retenční schopnosti povodí v důsledku nevhodné skladby lesních porostů, úbytku zatravněných ploch a promrznutí půdy v zimním období,
- existence zpevněných ploch s nízkou propustností a drsností,
- nepřiměřené scelování pozemků a nevhodná volba plodin,
- nedostatečná protierozní ochrana,
- nedostatečný profil otvorů mostů a propustků, jejich nevhodný tvar, nedostatečná ochrana před zanášením a nepostačující množství inundačních mostů (sloužících k provedení povodňových vod),
- nedostatky ve směrovém vedení vodních toků a nevhodný tvar průtočného profilu,
- charakter, množství a způsob zajištění odplavitelných materiálů a výrobků, které se nacházejí v inundačním (zaplavovaném) území.
Kombinace těchto a dalších vlivů způsobují situace, které lze jen obtížně předpovídat. Povodním nelze zabránit, možné je pouze ovlivňovat a usměrňovat dopad povodňových škod a následků. Tento princip vyplývá ze zásadního faktu, že vodní toky jsou součástí přírody a každá lidská aktivita se musí této skutečnosti přizpůsobit.
Samotná povodeň začíná vyhlášením druhého či třetího stupně povodňové aktivity a končí jejich odvoláním. Stupeň povodňové aktivity stanovuje rozsah nutných operativních opatření a je přímo řízen vývojem aktuální situace vodních toků a jejich rozlivu.
Úprava na úseku ochrany před povodněmi je obsažena především v zákoně č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 23 vodního zákona stanoví:
- Plánování v oblasti vod je soustavná koncepční činnost, kterou zajišťuje stát; je tvořeno Plánem hlavních povodí České republiky, plány oblastí povodí a programy opatření.
- Plány hlavních povodí České republiky a plány oblastí povodí jsou podkladem pro výkon veřejné správy, zejména pro územní plánování, územní rozhodování a povolování staveb.
Záplavové území je administrativně určené území, které může být při výskytu přirozené povodně zaplaveno vodou. Rozsah je povinen stanovit na návrh správce vodního toku vodoprávní úřad. Vodoprávní úřad může uložit správci vodního toku povinnost zpracovat a předložit takový návrh v souladu s plány hlavních povodí a s plány oblastí povodí, což vyplývá z ustanovení § 66 odst. 1 vodního zákona. Záplavové území je vymezeno záplavovou čárou, což je křivka odpovídající průsečnici hladiny vody se zemským povrchem při zaplavení území povodní.
V zastavěných územích obcí a v územích určených k zástavbě podle územních plánů vymezí vodoprávní úřad na návrh správce vodního toku aktivní zónu záplavového území podle nebezpečnosti povodňových průtoků. Území aktivní zóny při povodni odvádí rozhodující část celkového průtoku, a tak bezprostředně ohrožuje životy, zdraví a majetek lidí.
V aktivní zóně záplavových území se nesmí umísťovat, povolovat ani provádět stavby s výjimkou vodních děl, jimiž se upravuje vodní tok, převádějí povodňové průtoky, provádějí opatření na ochranu před povodněmi nebo ta, která jinak souvisejí s vodním tokem. Dále lze provádět stavby, jimiž se zlepšují odtokové poměry, stavby pro jímání vod, odvádění vod a odvádění srážkových vod a dále nezbytné stavby dopravní a technické infrastruktury.
V aktivní zóně je dále zakázáno těžit nerosty a zeminu způsobem zhoršujícím odtok povrchových vod a provádět terénní úpravy zhoršující odtok povrchových vod. Zakázáno je skladovat odplavitelný materiál, látky a předměty. Rovněž se nesmí zřizovat oplocení, živé ploty a jiné překážky a dále je zakázáno zřizovat tábory, kempy a jiná dočasná ubytovací zařízení.
Mimo aktivní zónu v záplavovém území může vodoprávní úřad stanovit omezující podmínky. Takto postupuje i v případě, není-li aktivní zóna stanovena.
Stupně povodňové aktivity jsou definovány v § 70 vodního zákona. První stupeň se nevyhlašuje. Druhý a třetí stupeň vyhlašuje a odvolává povodňový orgán obvodu.
První stupeň povodňové aktivity je označován jako stav bdělosti. Nastává při samotném vzniku nebezpečí povodně a zaniká, pominou-li příčiny takového nebezpečí. Vznik tohoto stupně nastává také vydanou výstražnou informací předpovědní povodňové služby a zakládá povinnost věnovat vodním tokům či jiným zdrojům nebezpečí zvýšenou pozornost. Při tomto stupni zahajuje službu hlásná a hlídková služba.
Stav pohotovosti, neboli druhý stupeň se vyhlašuje, pokud nebezpečí přirozené povodně přerostlo, ale nedochází k větším rozlivům a škodám mimo koryto. Vyhlašuje se zejména při překročení mezních hodnot sledovaných jevů a skutečností na vodním díle z hlediska jeho bezpečnosti. Jako součást druhého stupně je aktivizace povodňových orgánů a zahájení pohotovosti prostředků pro zabezpečovací práce.
Třetí stupeň (stav ohrožení) se vyhlašuje při bezprostředním nebezpečí nebo vzniku škod většího rozsahu, ohrožení životů a majetku v záplavovém území; vyhlašuje se také při dosažení kritických hodnot sledovaných jevů a skutečností na vodním díle z hlediska jeho bezpečnosti současně se zahájením nouzových opatření; provádějí se povodňové zabezpečovací práce podle povodňových plánů a podle potřeby záchranné práce nebo evakuace.
Povodňové plány (§ 71 a § 78 vodního zákona) jsou stěžejními dokumenty pro přípravu na zvládnutí povodní, ale i při samotném vypořádávání se s existující povodní. Povodňové plány zpracovávají povodňové orgány těch obcí, jejichž území může být povodní ohroženo. Pro stavby ohrožené povodněmi, které se nacházejí v záplavových oblastech, nebo pro stavby, které by mohly zhoršit průběh povodně, je potřeba, aby jejich vlastníci vypracovali v součinnosti s povodňovým orgánem obce svůj vlastní povodňový plán. Pokud obec zpracovává povodňový plán, je její povinností každoročně kontrolovat jeho aktuálnost, a to zpravidla v období jarního tání.
Povodňovými plány se pro účely tohoto zákona rozumějí dokumenty, které obsahují způsob zajištění včasných a spolehlivých informací o vývoji povodně, možnosti ovlivnění odtokového režimu, organizaci a přípravu zabezpečovacích prací; dále obsahují způsob zajištění včasné aktivizace povodňových orgánů, zabezpečení hlásné a hlídkové služby a ochrany objektů, přípravy a organizace záchranných prací a zajištění povodní narušených základních funkcí v objektech a v území a stanovené směrodatné limity stupňů povodňové aktivity.
Obsah povodňových plánů se dělí na:
- věcnou část, která zahrnuje údaje potřebné pro zajištění ochrany před povodněmi určitého objektu, obce, povodí nebo jiného územního celku, směrodatné limity pro vyhlašování stupňů povodňové aktivity,
- organizační část, která obsahuje jmenné seznamy, adresy a způsob spojení účastníků ochrany před povodněmi, úkoly pro jednotlivé účastníky ochrany před povodněmi včetně organizace hlásné a hlídkové služby,
- grafickou část, která obsahuje zpravidla mapy nebo plány, na kterých jsou zakresleny zejména záplavová území, evakuační trasy a místa soustředění, hlásné profily, informační místa.
Povodňovými plány územních celků jsou:
- povodňové plány obcí, které zpracovávají orgány obcí, v jejichž územních obvodech může dojít k povodni,
- povodňové plány správních obvodů obcí s rozšířenou působností, které zpracovávají obce s rozšířenou působností,
- povodňové plány správních obvodů krajů, které zpracovávají příslušné orgány krajů v přenesené působnosti ve spolupráci se správci povodí,
- Povodňový plán České republiky, který zpracovává Ministerstvo životního prostředí.
Povodňové prohlídky (§ 72 vodního zákona) se zjišťuje, zda na vodních tocích, vodních dílech a v záplavových územích, popřípadě na objektech nebo zařízeních ležících v těchto územích nejsou závady, které by mohly zvýšit nebezpečí povodně nebo její škodlivé následky. Povodňové prohlídky organizují a provádějí povodňové orgány podle povodňových plánů, a to nejméně jednou ročně. Povodňové orgány mohou na základě povodňové prohlídky vyzvat vlastníky pozemků, staveb a zařízení v záplavovém území k odstranění předmětů a zařízení, které mohou způsobit zhoršení odtokových poměrů nebo ucpání koryta níže po toku. Pokud tito vlastníci výzvy ve stanovené lhůtě neuposlechnou, uloží takovou povinnost rozhodnutím.
Digitální povodňové plány byly zpracovány za finanční podpory v rámci Operačního programu Životní prostředí 2007 až 2013, oblasti podpory 1.3 Omezování rizika povodní. Plány jsou zpracovány v souladu s vodním zákonem č. 254/2001 Sb. Povodňové plány jsou využitelné i pro občany města a jednotlivých obcí ke zjištění informací například o záplavovém území, neveřejná část je oddělená heslem. Naměřená data a hlášení o dosažených stupních povodňové aktivity jsou přenášena do sídla městské policie a na mobilní telefony zástupců obce.
Forma dotací - Operační program Životní prostředí 2014 až 2020
Operační program Životní prostředí 2014 až 2020 (dále jen OP ŽP 2014 až 2020) v rámci specifického cíle 1.3 bude financovat projekty, které zajistí povodňovou ochranu intravilánu obcí. Cílem Směrnice 2007/60/ES o vyhodnocovaní a zvládaní povodňových rizik je omezit riziko nepříznivých účinků spojených s povodněmi zejména na lidské zdraví a na život, životní prostředí, kulturní dědictví, hospodářskou činnost a infrastrukturu. Přijata opatření na snížení rizika povodní musí být v souladu s požadavky směrnice a zohledňovat mapy povodňového nebezpečí a mapy povodňových rizik a plány pro zvládání povodňových rizik. Předpokládá se pokračovaní podpory konkrétních protipovodňových opatření (suché nádrže s řízením režimem plnění podle manipulačního řadu, řízený rozliv do krajiny, zkapacitnění koryt vodních toků v intravilánech, zvýšení přirozené retence údolních niv, zpomalení odtoku v ploše povodí, využití stávajících vodních děl pro povodňovou ochranu, adaptace území omezující škodlivé účinky působení lokálních přívalových srážek – bleskové povodně apod.). Pro specifický cíl 1.3 se předpokládá využití přibližně 230 mil € tj. 6 mld. Kč
Podporované aktivity v rámci specifického cíle 1.3:
- zprůtočnění nebo zvýšení retenčního potenciálu koryt vodních toků a přilehlých niv, zlepšení přirozených rozlivů,
- hospodařeni se srážkovými vodami v intravilánu a jejich další využiti namísto jejich urychleného odváděni kanalizaci do toků,
- obnoveni, výstavba a rekonstrukce, případně modernizace, vodních děl sloužící povodňové ochraně,
- stabilizovaní a sanace svahových nestabilit ohrožujících zdraví, majetek a bezpečnost vyplývajících z „Registru svahových nestabilit“.
Dále v rámci specifického cíle 1.4 podpoří OP ŽP 2014 až 2020 preventivní protipovodňová opatření. Specifický cíl 1.4 tvoří soubor opatření zaměřených na prevenci a ochranu obyvatel, majetku, kulturního dědictví a životního prostředí před účinky povodně a zajištění zlepšení rychlosti a kvality informací v době povodně (zejména projekty hodnocení povodňového rizika, studie odtokových poměrů včetně návrhu efektivních protipovodňových opatření, přípravu povodňových orgánů na provádění operativních opatření při nebezpečí povodně a během povodní, tvorba map povodňového nebezpečí a povodňových rizik, aktualizace podkladů pro stanovování záplavových území, rozšíření a zkvalitnění předpovědní a výstražné služby a hlásné služby v době povodně). Zkušenosti z povodní v roce 2006 a přívalových povodni 2009 a 2010 i povodně z června 2013 ukazuji, že rychlost a kvalita informaci jsou zásadní pro zvládnutí povodňového rizika, zmírnění možnosti přímého ohrožení lidských životů či možného snížení povodňových škod. Důležitost informovanosti vzrůstá zvláště u přívalových povodní v případě menších toků. V ČR jsou předpovědní modely o srážkách a průtocích řešeny na centrální úrovni (Český hydrometeorologický ústav), manipulace na vodních dílech v rámci dílčích povodí (podniky Povodí), ale odpovědnost za varování a evakuaci obyvatel je na místní úrovni. Pro specifický cíl 1.4 se předpokládá využití přibližně 76 mil € tj. 2 mld. Kč
Podporované aktivity v rámci specifického cíle 1.4:
- analýza odtokových poměrů včetně návrhů možných protipovodňových opatření,
- budování, rozšíření a zkvalitněni varovných, hlásných, předpovědních a výstražných systémů na celostátní úrovni, digitální povodňové plány,
- budování a rozšíření varovných, hlásných, předpovědních a výstražných systémů na lokální úrovni, digitální povodňové plány.
Obec může jednotky sboru dobrovolných hasičů zřizovat dle zákona 133/1985 Sb., o požární ochraně v platném znění (dále jen zákon o požární ochraně). Účel zřizování těchto jednotek je především ochrana života, zdraví a majetku občanů před požáry, ale také poskytování pomoci při živelných pohromách a mimořádných událostech.
Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce se řadí mezi jednotky požární ochrany, ale na rozdíl od jednotek hasičského záchranného sboru kraje je tvořena fyzickými osobami, které činnost hasičů nevykonávají jako své zaměstnání. Jednotka sama o sobě provádí především hašení požárů a záchranné práce při živelných pohromách a jiných mimořádných událostech ve svém obvodu.
Povinnosti obce a obecních úřadů jsou podrobně uvedeny v § 29 zákona o požární ochraně. Obce na svém území kromě samotného zřizování JSDH v samostatné působnosti mají následující povinnosti:
- Udržují akceschopnost JSDH.
- Zabezpečují odbornou přípravu JSDH.
- Zabezpečují materiální a finanční potřeby JSDH.
- Zajišťují péči o členy JSDH, jestliže zasahují za ztížených podmínek nebo u déle trvajícího zásahu na území obce.
- Poskytují náhradu ušlého výdělku členům JSDH, kteří se v době své pracovní činnosti či činnosti, ze které jim plyne zisk, účastní zásahu u požáru nebo jiné činnosti.
- Zabezpečují a hradí členům JSDH preventivní zdravotní prohlídky.
- Zabezpečují výstavbu a údržbu objektů požární ochrany a požárně bezpečnostních zařízení, zejména pro potřeby svého územního obvodu.
- Zpracovávají stanovenou dokumentaci požární ochrany.
- Zabezpečují zdroje vody pro hašení požárů a jejich trvalou použitelnost a stanoví další zdroje vody pro hašení požárů a podmínky pro zajištění jejich trvalé použitelnosti.
- Umožňují dislokaci jednotek hasičského záchranného sboru v katastrálním území obce podle nařízení kraje a přispívají na provoz a vybavení těchto jednotek.
- Spolupracují se sousedními obcemi při plnění úkolů k zabezpečení požární ochrany, za tím účelem mohou obce soustřeďovat finanční prostředky.
- Organizují preventivně výchovnou činnost.
- Obecně závaznou vyhláškou vydávají požární řád obce a stanovují podmínky k zabezpečení požární ochrany při akcích, kterých se zúčastní větší počet osob.
- Mimo tyto povinnosti obec také musí obdobně plnit povinnosti uložené zákonem o požární ochraně právnickým a podnikajícím fyzickým osobám.
Obecní úřady na úseku požární ochrany zajišťují účast velitelů JSDH na jejich odborné přípravě a úkoly požární ochrany pro období stavu ohrožení státu a válečného stavu.
Pokud obec nezřizuje svou vlastní JSDH, dle zákona by měla přispívat na společnou jednotku kraje (§ 29 odst. 1 písm. l zákona o požární ochraně) a hasičský záchranný sbor kraje má právo uložit jí zřízení požární hlídky (§ 69 odst. 1 písm. b zákona o požární ochraně).
Vybrané obecní úřady mají na starost i zásahy mimo svůj územní obvod. Účast mimo svůj územní obvod musí být uvedena v požárním poplachovém plánu kraje, na základě kterého může operační důstojník hasičského záchranného sboru povolat jednotku sboru dobrovolných hasičů (dále JSDH) dané obce k zásahu i mimo její územní obvod.
Od jednotek sboru dobrovolných hasičů obce je třeba odlišit sbory dobrovolných hasičů. Ačkoliv jsou si tyto pojmy názvově podobné, jsou mezi nimi velké rozdíly. Jak již bylo řečeno, JSDH zřizuje obec jako jednotku požární ochrany, která plní úkoly požární ochrany dle zákona o požární ochraně. Sbor dobrovolných hasičů je spolkem a spadá pod režim občanského zákoníku (§ 214 a násl. NOZ). Zřídit jej mohou minimálně tři osoby splňující podmínky pro zakládání běžného spolku. Sbor dobrovolných hasičů dle zákona o požární ochraně pouze pomáhá a podílí se na úkolech požární ochrany.
Použité zdroje:
Pojmy a definice krizového řízení [online]. Praha, 2015 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: http://www.hzscr.cz/clanek/krizove-rizeni-a-cnp-ke-stazeni-ff.aspx?q=Y2hudW09Mg%3D%3D
PROCES - Centrum pro rozvoj obcí a regionů, s. r. o. Studie individuálních schopností starostů v obcích I. typu. 2015.
Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR.
Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR.
Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně.
Zákon č. 240/2000 Sb., krizový zákon.
Zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon.
Obsah kapitoly:
13.1 Mimořádné stavy – události a orgány krizového řízení
13.2 Orgány krizového řízení
13.3 Povodně
13.3.1 Stupně povodňové aktivity
13.3.2 Povodňové plány
13.4 Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce
13.4.1 Povinnosti obce v samostatné působnosti na úseku požární ochrany
13.4.2 Sbory dobrovolných hasičů
Související legislativa ke krizovému řízení je velice rozsáhlá (viz následující schéma).
Obrázek 13.1: Krizové řízení a související legislativa
Zdroj: Institut ochrany obyvatelstva ČR Lázně Bohdaneč Havarijní plán č. 1
Pozn.. IZS -Integrovaný záchranný systém; HZS - Hasičský záchranný sbor; MZ – Ministerstvo zdravotnictví
Krizové řízení jako takové označuje souhrn řídících činností věcně příslušných orgánů zaměřených na bezpečnostní rizika, plánování, organizování, realizaci a kontrolu činností prováděných v souvislosti s řešením krizových situací. Základním předpisem, kterým se krizové řízení řídí, je zákon č. 240/2000 Sb., krizový zákon (dále jen „krizový zákon“).
Základní cíle krizového řízení ve veřejné správě jsou:
- udržení funkčnosti veřejné správy
- udržení fyzického a duševního zdraví obyvatelstva
- zajištění dostupnosti životně důležitého zboží a služeb
- uchování soukromého a veřejného majetku
- podpora záchranným, bezpečnostním a vojenským složkám
- humanitární pomoc postiženému území.
Mimořádný stav označuje mimořádnou událost. Mimořádnou události se rozumí škodlivé působení sil a jevů, ať už jsou vyvolány člověkem, přírodním vlivem nebo havárií, pokud taková událost ohrožuje život, zdraví, majetek, životní prostředí a vyžaduje--li taková událost provedení záchranných a likvidačních prací, při nichž je vyhlášen krizový stav. Řešení mimořádných událostí, které již nastaly, jakožto i výkon preventivních opatření proti jejich vzniku, mají na starost orgány krizového řízení.
Krizové stavy se dělí dle jejich závažnosti na (§ 2 písm. b) krizového zákona):
- stav nebezpečí
- nouzový stav
- stav ohrožení státu
- válečný stav
Stav nebezpečí (§ 3 krizového zákona) vyhlašuje hejtman kraje jako bezodkladné opatření, jsou-li ohroženy životy, zdraví, majetek, životní prostředí, pokud nedosahuje intenzita ohrožení značného rozsahu, a není-li možné odvrátit ohrožení běžnou činností správních úřadů, orgánů krajů a obcí, složek integrovaného záchranného systému nebo subjektů kritické infrastruktury.
Nouzový stav (čl. 5 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky – dále jen „zákon o bezpečnosti ČR“) vyhlašuje vláda v případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost.
Stav ohrožení státu (čl. 7 zákona o bezpečnosti ČR) může parlament vyhlásit na návrh vlády, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické základy.
Válečný stav (čl. 2 zákona o bezpečnosti ČR) vyhlásí parlament, je-li Česká republika napadena, nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení.
Orgány krizového řízení v obcích I. typu jsou starosta obce a obecní úřad.
Starosta obce
Starosta obce (§ 21 krizového zákona) zajišťuje připravenost obce na řešení krizových situací. Starosta dále:
- za účelem přípravy na krizové situace a jejich řešení může zřídit krizový štáb obce jako svůj pracovní orgán,
- zajišťuje za krizové situace provedení stanovených krizových opatření v podmínkách správního obvodu obce,
- plní úkoly stanovené starostou obce s rozšířenou působností a orgány krizového řízení při přípravě na krizové situace a při jejich řešení a úkoly a opatření uvedené v krizovém plánu obce s rozšířenou působností,
- odpovídá za využívání informačních a komunikačních prostředků a pomůcek krizového řízení určených Ministerstvem vnitra.
V době krizového stavu starosta obce:
- zabezpečuje varování a informování osob nacházejících se na území obce před hrozícím nebezpečím a vyrozumění orgánů krizového řízení, pokud tak již neučinil hasičský záchranný sbor kraje,
- nařizuje a organizuje evakuaci osob z ohroženého území obce,
- organizuje činnost obce v podmínkách nouzového přežití obyvatelstva,
- zajišťuje organizaci dalších opatření nezbytných pro řešení krizové situace.
Pokud starosta obce neplní v době krizového stavu úkoly stanovené tímto zákonem, může hejtman převést jejich výkon na předem stanovenou dobu na zmocněnce, kterého za tím účelem jmenuje. O této skutečnosti hejtman neprodleně informuje obec a ministra vnitra, který může rozhodnutí hejtmana zrušit.
Obecní úřad
Dalším orgánem krizového řízení na úrovni obcí I. typu jsou obecní úřady. Obecní úřad, stejně jako starosta obce, zajišťuje připravenost obce na řešení krizových situací (§ 21a krizového zákona). K jeho kompetencím patří:
- poskytnutí podkladů a informací obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností za účelem zpracování krizového plánu obce s rozšířenou působností,
- vést evidenci o přechodných změnách pobytu osob, pro kterou shromažďuje údaje a poskytnout tyto údaje obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností,
- podílí se na zajištění veřejného pořádku v obci,
- plní úkoly stanovené krizovým plánem obce s rozšířenou působností,
- seznamuje fyzické a právnické osoby způsobem v místě obvyklým s charakterem možného ohrožení, s připravenými krizovými opatřeními a se způsobem jejich provedení.
Při vyhlášení nouzového stavu nebo stavu nebezpečí (§ 22 krizového zákona) starosta obce zajišťuje provedení krizových opatření v podmínkách obce. Je-li k tomuto účelu nutné vydat nařízení obce, nabývá nařízení obce účinnosti okamžikem jeho vyvěšení na úřední desce obecního úřadu. Nařízení obce se zveřejní též dalšími způsoby v místě obvyklými, zejména prostřednictvím hromadných informačních prostředků a místního rozhlasu. Stejný postup se použije při vyhlašování změn obsahu již vydaného nařízení obce. Náklady vynaložené na provedení krizových opatření stanovených obcí uhrazuje obec z obecního rozpočtu.
Provázaná součinnost obce I. typu s ORP při krizovém řízení
Obec při plnění svých úkolů ochrany veřejného zájmu tvoří základní prvek veřejné správy při zabezpečování opatření ochrany obyvatelstva, při mimořádných událostech a krizových situacích. Obecní úřad obce s rozšířenou působností a obecní úřad při výkonu státní správy zajišťuje připravenost správního obvodu obecního úřadu obce s rozšířenou působností a území obce na mimořádné události, provádění záchranných a likvidačních prací a ochranu obyvatelstva.
Určená obec je (dle § 15 odst. 4 písm. a krizový zákon) obec, kterou určí Hasičský záchranný sbor kraje k rozpracování vybraných úkolů krizového plánu kraje. Při jejich výběru vychází Hasičský záchranný sbor kraje z těchto doporučení:
- „určenou obcí“ je každá obec s rozšířenou působností (obec typu III),
- „určenou obcí“ je dále obec, kde na základě analýzy ohrožení je účelné rozpracovat vybrané úkoly krizového plánu kraje na místní podmínky, přitom se přihlédne k již dřívějšímu, dosud platnému, určení příslušným okresním úřadem.
Role starosty obce s rozšířenou působností (dle § 18 krizového zákona)
Starosta obce s rozšířenou působností zajišťuje připravenost správního obvodu obce s rozšířenou působností na řešení krizových situací; ostatní orgány obce s rozšířenou působností se na této připravenosti podílejí.
Starosta obce s rozšířenou působností řídí a kontroluje přípravná opatření, činnosti k řešení krizových situací a činnosti ke zmírnění jejich následků prováděná územními správními úřady s působností ve správním obvodu obce s rozšířenou působností, orgány obcí, právnickými osobami a fyzickými osobami ve správním obvodu obce s rozšířenou působností.
Za tímto účelem
- zřizuje a řídí bezpečnostní radu obce s rozšířenou působností pro území správního obvodu obce s rozšířenou působností,
- organizuje přípravu správního obvodu obce s rozšířenou působností na krizové situace a podílí se na jejich řešení,
- schvaluje po projednání v bezpečnostní radě obce s rozšířenou působností krizový plán obce s rozšířenou působností,
- vyžaduje od hasičského záchranného sboru kraje údaje podle § 15 odst. 3 krizového zákona.
Starosta obce s rozšířenou působností dále
- zřizuje a řídí krizový štáb obce s rozšířenou působností pro území správního obvodu obce s rozšířenou působností, který je současně krizovým štábem pro území správního obvodu obce,
- zajišťuje za krizové situace provedení stanovených krizových opatření v podmínkách správního obvodu obce s rozšířenou působností; správní úřady se sídlem na území správního obvodu obce s rozšířenou působností a právnické a podnikající fyzické osoby jsou povinny stanovená krizová opatření splnit,
- plní úkoly stanovené hejtmanem a orgány krizového řízení při přípravě na krizové situace a při jejich řešení,
- odpovídá za využívání informačních a komunikačních prostředků a pomůcek krizového řízení určených Ministerstvem vnitra.
Bezpečnostní rada (§ 24 krizového zákona) plní funkcí koordinačního orgánu pro přípravu obce na krizové situace. Bezpečnostní radu tvoří:
- starosta
- tajemník (je-li jeho funkce zřízena)
- příslušník Policie České republiky
- příslušník hasičského záchranného sboru kraje
- velitel sboru dobrovolných hasičů obce (je-li zřízen)
- zaměstnanec obce, který zároveň plní funkci tajemníka bezpečnostní rady
Bezpečnostní rada má v kompetenci především zajištění připravenosti obce na krizové situace. Při přípravách bezpečnostní rada tvoří návrhy a opatření, rozpracovává úkoly dle krizového plánu kraje a zpracovává roční zprávu o stavu prostředků pro varování osob a způsobu náhradního varování. Dále má v kompetenci projednání plánu evakuace osob, zprávy o činnostech a připravenosti složek integrovaného záchranného systému v obvodu obce, návrhy financování příprav na krizové situace, způsob shromažďování nezbytných údajů o osobách, které v době krizového stavu přechodně změní pobyt, způsob seznámení právnických a fyzických osob s charakterem možných ohrožení, zprávu o hodnocení krizové situace a přijatých opatřeních, havarijní plán a podmínky nouzového přežití obyvatelstva.
Krizový štáb může zřídit starosta obce I. typu (dle § 21 odst. 2 písm. a krizového zákona), tj. krizový štáb obce (dále jen KŠ obce) jako svůj pracovní orgán pro zvládání mimořádných situací. Starosta ORP (dle § 18 odst. 3 krizového zákona) musí zřídit krizový štáb pro celý správní obvod ORP (dále jen KŠ ORP), který je současně KŠ pro území správního obvodu této obce.
KŠ obce je orgán, který se podílí ve spolupráci se složkami IZS na koordinaci provedení záchranných a likvidačních prací a ostatních úkolů ochrany obyvatelstva a života obce (varování, evakuace, nouzové přežití) a následně obnovovacích prací (asanační) na postiženém území obce. Na základě zpracované dokumentace, předkládá podklady pro rozhodovací činnost starosty obce při řešení mimořádných událostí a krizových situací.
KŠ obce se schází podle potřeby a je svoláván starostou obce (případně místostarostou nebo pověřeným pracovníkem obce) při vzniku mimořádné události velkého rozsahu nebo v případě vyhlášení krizového stavu na území obce, zejména je-li nutné zabezpečit evakuaci a nouzové přežití obyvatelstva. KŠ obce zejména:
- zabezpečuje vyhodnocování situace,
- přijímá opatření k řešení vzniklého stavu a spolupracuje s orgány koordinujícími záchranné a likvidační práce,
- zabezpečuje odpovídající zázemí postiženým osobám (nouzové přežití),
- ochranu majetku,
- likvidaci následků mimořádné události nebo krizové situace.
Zřízení, složení a svolání krizového štábu obce
Zřízení KŠ obce by mělo proběhnout již při přípravách na řešení krizové situace. Jednotliví členové krizového štábu mají být na členství připravováni a pro jejich činnost je potřebné předem vybrat a vybavit vhodné prostory.
Možné složení krizového štábu obce:
- starosta obce, zástupce starosty (místostarosta),
- další, předem určení pracovníci obecního úřadu,
- velitel JSDH obce, zástupce zdravotního střediska, praktický lékař,
- vedoucí pracovníci podniků, školských, zdravotnických a sociálních zařízení,
- specialisté (odborníci z různých oborů) dle řešené krizové situace.
Na činnosti krizového štábu obce se také podílejí zaměstnanci obecního úřadu, kteří jsou vyčleněni pro potřeby krizového štábu (ti zpravidla tvoří základ stálé pracovní skupiny krizového štábu obce).
KŠ obce svolává starosta obce (vedoucí KŠ obce) a používá jej:
- při řešení mimořádné události nebo krizové situace a ke zmírnění jejich následků, včetně plnění úkolů orgánů krizového řízení za stavu ohrožení státu vyhlášeného v souvislosti se zajišťováním obrany České republiky a za válečného stavu,
- při koordinaci záchranných prací a likvidačních prací hejtmanem nebo starostou obce s rozšířenou působností v souvislosti s řešením mimořádné události v případech stanovených právním předpisem, pokud nevyužijí koordinace bez využití krizového štábu,
- při taktických a prověřovacích cvičeních organizovaných k ověření výše uvedených činností, které nařídí k tomu oprávněná osoba.
Činnost KŠ obce se po jeho aktivaci řídí pokyny jeho vedoucího. Když se členové krizového štábu obce sejdou na určeném místě a v určenou dobu, zahájí nepřetržitou činnost stálá pracovní skupina krizového štábu. Tato skupina při řešení mimořádné krizové situace nebo při koordinaci záchranných a likvidačních prací:
- analyzuje vývoj krizové situace nebo mimořádné události ve správním území obce,
- dokumentuje postup řešení krizové situace nebo mimořádné události,
- podává vedoucímu KŠ obce návrh na způsob řešení, postup při ochraně obyvatelstva a na vyhlášení, změnu nebo odvolání krizového stavu,
- soustřeďuje informace o stavu sil a prostředků,
- organizuje spojení s krizovými štáby okolních obcí, KŠ ORP a kraje,
- zabezpečuje informování veřejnosti a přijatých opatření a postupu řešení rizikové situace nebo mimořádné události,
- vede evidenci finančních výdajů a nákladů na opatření při krizové situaci nebo mimořádné události,
- organizuje ochranu obyvatel postiženého území, zásobování a humanitární pomoc obyvatelům postiženého území,
- zabezpečuje ukládání a využívání pracovní povinnosti a pracovní výpomoci, dále ukládání povinnosti poskytovat věcné prostředky a jejich využívání.
Výše uvedené činnosti jsou vykonávány přiměřeně rozsahu řešené krizové situace nebo mimořádné události.
Nejčastějším problémem týkajícím se krizového řízení, se kterými se obec může setkat, jsou povodně. Povodeň definuje zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon (dále jen „vodní zákon“), který říká, že povodní se rozumí přechodné výrazné zvýšení hladiny vodních toků nebo jiných povrchových vod, při kterém voda již zaplavuje území mimo koryto toku a může způsobit škody.
Mimo samotného operativního řešení již vzniklé povodně jsou orgány veřejné správy povinny činit také preventivní opatření, jako jsou organizační a technická příprava nebo tvorba povodňových plánů. Za preventivní opatření lze považovat stanovení záplavových území vodoprávním úřadem včetně omezení v činnostech, které tím vzniknou.
V období mimo povodně jsou povodňovými orgány:
- orgány obcí,
- obecní úřady obcí s rozšířenou působností,
- krajské úřady,
- Ministerstvo životního prostředí,
- Ministerstvo vnitra - zabezpečení přípravy záchranných prací.
Po dobu povodně jsou povodňovými orgány:
- povodňové komise obcí a v hlavním městě Praze povodňové komise městských částí,
- povodňové komise obcí s rozšířenou působností a v hlavním městě Praze povodňové komise městských částí stanovené Statutem hlavního města Prahy,
- povodňové komise ucelených povodí,
- Ústřední povodňová komise.
Protipovodňová opatření jsou jednak přípravná opatření a dále opatření při nebezpečí povodně. Jedná se zejména o:
- stanovení záplavových území,
- vymezení směrodatných limitů stupňů povodňové aktivity,
- povodňové plány,
- evidenční a dokumentační práce a další.
Pro vznik a vývoj povodní jsou určující:
- kapacita koryta vodního toku,
- meteorologická situace,
- vysoký stupeň nasycenosti povodí z dlouhotrvajících srážek,
- snížení retenční schopnosti povodí v důsledku nevhodné skladby lesních porostů, úbytku zatravněných ploch a promrznutí půdy v zimním období,
- existence zpevněných ploch s nízkou propustností a drsností,
- nepřiměřené scelování pozemků a nevhodná volba plodin,
- nedostatečná protierozní ochrana,
- nedostatečný profil otvorů mostů a propustků, jejich nevhodný tvar, nedostatečná ochrana před zanášením a nepostačující množství inundačních mostů (sloužících k provedení povodňových vod),
- nedostatky ve směrovém vedení vodních toků a nevhodný tvar průtočného profilu,
- charakter, množství a způsob zajištění odplavitelných materiálů a výrobků, které se nacházejí v inundačním (zaplavovaném) území.
Kombinace těchto a dalších vlivů způsobují situace, které lze jen obtížně předpovídat. Povodním nelze zabránit, možné je pouze ovlivňovat a usměrňovat dopad povodňových škod a následků. Tento princip vyplývá ze zásadního faktu, že vodní toky jsou součástí přírody a každá lidská aktivita se musí této skutečnosti přizpůsobit.
Samotná povodeň začíná vyhlášením druhého či třetího stupně povodňové aktivity a končí jejich odvoláním. Stupeň povodňové aktivity stanovuje rozsah nutných operativních opatření a je přímo řízen vývojem aktuální situace vodních toků a jejich rozlivu.
Úprava na úseku ochrany před povodněmi je obsažena především v zákoně č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 23 vodního zákona stanoví:
- Plánování v oblasti vod je soustavná koncepční činnost, kterou zajišťuje stát; je tvořeno Plánem hlavních povodí České republiky, plány oblastí povodí a programy opatření.
- Plány hlavních povodí České republiky a plány oblastí povodí jsou podkladem pro výkon veřejné správy, zejména pro územní plánování, územní rozhodování a povolování staveb.
Záplavové území je administrativně určené území, které může být při výskytu přirozené povodně zaplaveno vodou. Rozsah je povinen stanovit na návrh správce vodního toku vodoprávní úřad. Vodoprávní úřad může uložit správci vodního toku povinnost zpracovat a předložit takový návrh v souladu s plány hlavních povodí a s plány oblastí povodí, což vyplývá z ustanovení § 66 odst. 1 vodního zákona. Záplavové území je vymezeno záplavovou čárou, což je křivka odpovídající průsečnici hladiny vody se zemským povrchem při zaplavení území povodní.
V zastavěných územích obcí a v územích určených k zástavbě podle územních plánů vymezí vodoprávní úřad na návrh správce vodního toku aktivní zónu záplavového území podle nebezpečnosti povodňových průtoků. Území aktivní zóny při povodni odvádí rozhodující část celkového průtoku, a tak bezprostředně ohrožuje životy, zdraví a majetek lidí.
V aktivní zóně záplavových území se nesmí umísťovat, povolovat ani provádět stavby s výjimkou vodních děl, jimiž se upravuje vodní tok, převádějí povodňové průtoky, provádějí opatření na ochranu před povodněmi nebo ta, která jinak souvisejí s vodním tokem. Dále lze provádět stavby, jimiž se zlepšují odtokové poměry, stavby pro jímání vod, odvádění vod a odvádění srážkových vod a dále nezbytné stavby dopravní a technické infrastruktury.
V aktivní zóně je dále zakázáno těžit nerosty a zeminu způsobem zhoršujícím odtok povrchových vod a provádět terénní úpravy zhoršující odtok povrchových vod. Zakázáno je skladovat odplavitelný materiál, látky a předměty. Rovněž se nesmí zřizovat oplocení, živé ploty a jiné překážky a dále je zakázáno zřizovat tábory, kempy a jiná dočasná ubytovací zařízení.
Mimo aktivní zónu v záplavovém území může vodoprávní úřad stanovit omezující podmínky. Takto postupuje i v případě, není-li aktivní zóna stanovena.
Stupně povodňové aktivity jsou definovány v § 70 vodního zákona. První stupeň se nevyhlašuje. Druhý a třetí stupeň vyhlašuje a odvolává povodňový orgán obvodu.
První stupeň povodňové aktivity je označován jako stav bdělosti. Nastává při samotném vzniku nebezpečí povodně a zaniká, pominou-li příčiny takového nebezpečí. Vznik tohoto stupně nastává také vydanou výstražnou informací předpovědní povodňové služby a zakládá povinnost věnovat vodním tokům či jiným zdrojům nebezpečí zvýšenou pozornost. Při tomto stupni zahajuje službu hlásná a hlídková služba.
Stav pohotovosti, neboli druhý stupeň se vyhlašuje, pokud nebezpečí přirozené povodně přerostlo, ale nedochází k větším rozlivům a škodám mimo koryto. Vyhlašuje se zejména při překročení mezních hodnot sledovaných jevů a skutečností na vodním díle z hlediska jeho bezpečnosti. Jako součást druhého stupně je aktivizace povodňových orgánů a zahájení pohotovosti prostředků pro zabezpečovací práce.
Třetí stupeň (stav ohrožení) se vyhlašuje při bezprostředním nebezpečí nebo vzniku škod většího rozsahu, ohrožení životů a majetku v záplavovém území; vyhlašuje se také při dosažení kritických hodnot sledovaných jevů a skutečností na vodním díle z hlediska jeho bezpečnosti současně se zahájením nouzových opatření; provádějí se povodňové zabezpečovací práce podle povodňových plánů a podle potřeby záchranné práce nebo evakuace.
Povodňové plány (§ 71 a § 78 vodního zákona) jsou stěžejními dokumenty pro přípravu na zvládnutí povodní, ale i při samotném vypořádávání se s existující povodní. Povodňové plány zpracovávají povodňové orgány těch obcí, jejichž území může být povodní ohroženo. Pro stavby ohrožené povodněmi, které se nacházejí v záplavových oblastech, nebo pro stavby, které by mohly zhoršit průběh povodně, je potřeba, aby jejich vlastníci vypracovali v součinnosti s povodňovým orgánem obce svůj vlastní povodňový plán. Pokud obec zpracovává povodňový plán, je její povinností každoročně kontrolovat jeho aktuálnost, a to zpravidla v období jarního tání.
Povodňovými plány se pro účely tohoto zákona rozumějí dokumenty, které obsahují způsob zajištění včasných a spolehlivých informací o vývoji povodně, možnosti ovlivnění odtokového režimu, organizaci a přípravu zabezpečovacích prací; dále obsahují způsob zajištění včasné aktivizace povodňových orgánů, zabezpečení hlásné a hlídkové služby a ochrany objektů, přípravy a organizace záchranných prací a zajištění povodní narušených základních funkcí v objektech a v území a stanovené směrodatné limity stupňů povodňové aktivity.
Obsah povodňových plánů se dělí na:
- věcnou část, která zahrnuje údaje potřebné pro zajištění ochrany před povodněmi určitého objektu, obce, povodí nebo jiného územního celku, směrodatné limity pro vyhlašování stupňů povodňové aktivity,
- organizační část, která obsahuje jmenné seznamy, adresy a způsob spojení účastníků ochrany před povodněmi, úkoly pro jednotlivé účastníky ochrany před povodněmi včetně organizace hlásné a hlídkové služby,
- grafickou část, která obsahuje zpravidla mapy nebo plány, na kterých jsou zakresleny zejména záplavová území, evakuační trasy a místa soustředění, hlásné profily, informační místa.
Povodňovými plány územních celků jsou:
- povodňové plány obcí, které zpracovávají orgány obcí, v jejichž územních obvodech může dojít k povodni,
- povodňové plány správních obvodů obcí s rozšířenou působností, které zpracovávají obce s rozšířenou působností,
- povodňové plány správních obvodů krajů, které zpracovávají příslušné orgány krajů v přenesené působnosti ve spolupráci se správci povodí,
- Povodňový plán České republiky, který zpracovává Ministerstvo životního prostředí.
Povodňové prohlídky (§ 72 vodního zákona) se zjišťuje, zda na vodních tocích, vodních dílech a v záplavových územích, popřípadě na objektech nebo zařízeních ležících v těchto územích nejsou závady, které by mohly zvýšit nebezpečí povodně nebo její škodlivé následky. Povodňové prohlídky organizují a provádějí povodňové orgány podle povodňových plánů, a to nejméně jednou ročně. Povodňové orgány mohou na základě povodňové prohlídky vyzvat vlastníky pozemků, staveb a zařízení v záplavovém území k odstranění předmětů a zařízení, které mohou způsobit zhoršení odtokových poměrů nebo ucpání koryta níže po toku. Pokud tito vlastníci výzvy ve stanovené lhůtě neuposlechnou, uloží takovou povinnost rozhodnutím.
Digitální povodňové plány byly zpracovány za finanční podpory v rámci Operačního programu Životní prostředí 2007 až 2013, oblasti podpory 1.3 Omezování rizika povodní. Plány jsou zpracovány v souladu s vodním zákonem č. 254/2001 Sb. Povodňové plány jsou využitelné i pro občany města a jednotlivých obcí ke zjištění informací například o záplavovém území, neveřejná část je oddělená heslem. Naměřená data a hlášení o dosažených stupních povodňové aktivity jsou přenášena do sídla městské policie a na mobilní telefony zástupců obce.
Forma dotací - Operační program Životní prostředí 2014 až 2020
Operační program Životní prostředí 2014 až 2020 (dále jen OP ŽP 2014 až 2020) v rámci specifického cíle 1.3 bude financovat projekty, které zajistí povodňovou ochranu intravilánu obcí. Cílem Směrnice 2007/60/ES o vyhodnocovaní a zvládaní povodňových rizik je omezit riziko nepříznivých účinků spojených s povodněmi zejména na lidské zdraví a na život, životní prostředí, kulturní dědictví, hospodářskou činnost a infrastrukturu. Přijata opatření na snížení rizika povodní musí být v souladu s požadavky směrnice a zohledňovat mapy povodňového nebezpečí a mapy povodňových rizik a plány pro zvládání povodňových rizik. Předpokládá se pokračovaní podpory konkrétních protipovodňových opatření (suché nádrže s řízením režimem plnění podle manipulačního řadu, řízený rozliv do krajiny, zkapacitnění koryt vodních toků v intravilánech, zvýšení přirozené retence údolních niv, zpomalení odtoku v ploše povodí, využití stávajících vodních děl pro povodňovou ochranu, adaptace území omezující škodlivé účinky působení lokálních přívalových srážek – bleskové povodně apod.). Pro specifický cíl 1.3 se předpokládá využití přibližně 230 mil € tj. 6 mld. Kč
Podporované aktivity v rámci specifického cíle 1.3:
- zprůtočnění nebo zvýšení retenčního potenciálu koryt vodních toků a přilehlých niv, zlepšení přirozených rozlivů,
- hospodařeni se srážkovými vodami v intravilánu a jejich další využiti namísto jejich urychleného odváděni kanalizaci do toků,
- obnoveni, výstavba a rekonstrukce, případně modernizace, vodních děl sloužící povodňové ochraně,
- stabilizovaní a sanace svahových nestabilit ohrožujících zdraví, majetek a bezpečnost vyplývajících z „Registru svahových nestabilit“.
Dále v rámci specifického cíle 1.4 podpoří OP ŽP 2014 až 2020 preventivní protipovodňová opatření. Specifický cíl 1.4 tvoří soubor opatření zaměřených na prevenci a ochranu obyvatel, majetku, kulturního dědictví a životního prostředí před účinky povodně a zajištění zlepšení rychlosti a kvality informací v době povodně (zejména projekty hodnocení povodňového rizika, studie odtokových poměrů včetně návrhu efektivních protipovodňových opatření, přípravu povodňových orgánů na provádění operativních opatření při nebezpečí povodně a během povodní, tvorba map povodňového nebezpečí a povodňových rizik, aktualizace podkladů pro stanovování záplavových území, rozšíření a zkvalitnění předpovědní a výstražné služby a hlásné služby v době povodně). Zkušenosti z povodní v roce 2006 a přívalových povodni 2009 a 2010 i povodně z června 2013 ukazuji, že rychlost a kvalita informaci jsou zásadní pro zvládnutí povodňového rizika, zmírnění možnosti přímého ohrožení lidských životů či možného snížení povodňových škod. Důležitost informovanosti vzrůstá zvláště u přívalových povodní v případě menších toků. V ČR jsou předpovědní modely o srážkách a průtocích řešeny na centrální úrovni (Český hydrometeorologický ústav), manipulace na vodních dílech v rámci dílčích povodí (podniky Povodí), ale odpovědnost za varování a evakuaci obyvatel je na místní úrovni. Pro specifický cíl 1.4 se předpokládá využití přibližně 76 mil € tj. 2 mld. Kč
Podporované aktivity v rámci specifického cíle 1.4:
- analýza odtokových poměrů včetně návrhů možných protipovodňových opatření,
- budování, rozšíření a zkvalitněni varovných, hlásných, předpovědních a výstražných systémů na celostátní úrovni, digitální povodňové plány,
- budování a rozšíření varovných, hlásných, předpovědních a výstražných systémů na lokální úrovni, digitální povodňové plány.
Obec může jednotky sboru dobrovolných hasičů zřizovat dle zákona 133/1985 Sb., o požární ochraně v platném znění (dále jen zákon o požární ochraně). Účel zřizování těchto jednotek je především ochrana života, zdraví a majetku občanů před požáry, ale také poskytování pomoci při živelných pohromách a mimořádných událostech.
Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce se řadí mezi jednotky požární ochrany, ale na rozdíl od jednotek hasičského záchranného sboru kraje je tvořena fyzickými osobami, které činnost hasičů nevykonávají jako své zaměstnání. Jednotka sama o sobě provádí především hašení požárů a záchranné práce při živelných pohromách a jiných mimořádných událostech ve svém obvodu.
Povinnosti obce a obecních úřadů jsou podrobně uvedeny v § 29 zákona o požární ochraně. Obce na svém území kromě samotného zřizování JSDH v samostatné působnosti mají následující povinnosti:
- Udržují akceschopnost JSDH.
- Zabezpečují odbornou přípravu JSDH.
- Zabezpečují materiální a finanční potřeby JSDH.
- Zajišťují péči o členy JSDH, jestliže zasahují za ztížených podmínek nebo u déle trvajícího zásahu na území obce.
- Poskytují náhradu ušlého výdělku členům JSDH, kteří se v době své pracovní činnosti či činnosti, ze které jim plyne zisk, účastní zásahu u požáru nebo jiné činnosti.
- Zabezpečují a hradí členům JSDH preventivní zdravotní prohlídky.
- Zabezpečují výstavbu a údržbu objektů požární ochrany a požárně bezpečnostních zařízení, zejména pro potřeby svého územního obvodu.
- Zpracovávají stanovenou dokumentaci požární ochrany.
- Zabezpečují zdroje vody pro hašení požárů a jejich trvalou použitelnost a stanoví další zdroje vody pro hašení požárů a podmínky pro zajištění jejich trvalé použitelnosti.
- Umožňují dislokaci jednotek hasičského záchranného sboru v katastrálním území obce podle nařízení kraje a přispívají na provoz a vybavení těchto jednotek.
- Spolupracují se sousedními obcemi při plnění úkolů k zabezpečení požární ochrany, za tím účelem mohou obce soustřeďovat finanční prostředky.
- Organizují preventivně výchovnou činnost.
- Obecně závaznou vyhláškou vydávají požární řád obce a stanovují podmínky k zabezpečení požární ochrany při akcích, kterých se zúčastní větší počet osob.
- Mimo tyto povinnosti obec také musí obdobně plnit povinnosti uložené zákonem o požární ochraně právnickým a podnikajícím fyzickým osobám.
Obecní úřady na úseku požární ochrany zajišťují účast velitelů JSDH na jejich odborné přípravě a úkoly požární ochrany pro období stavu ohrožení státu a válečného stavu.
Pokud obec nezřizuje svou vlastní JSDH, dle zákona by měla přispívat na společnou jednotku kraje (§ 29 odst. 1 písm. l zákona o požární ochraně) a hasičský záchranný sbor kraje má právo uložit jí zřízení požární hlídky (§ 69 odst. 1 písm. b zákona o požární ochraně).
Vybrané obecní úřady mají na starost i zásahy mimo svůj územní obvod. Účast mimo svůj územní obvod musí být uvedena v požárním poplachovém plánu kraje, na základě kterého může operační důstojník hasičského záchranného sboru povolat jednotku sboru dobrovolných hasičů (dále JSDH) dané obce k zásahu i mimo její územní obvod.
Od jednotek sboru dobrovolných hasičů obce je třeba odlišit sbory dobrovolných hasičů. Ačkoliv jsou si tyto pojmy názvově podobné, jsou mezi nimi velké rozdíly. Jak již bylo řečeno, JSDH zřizuje obec jako jednotku požární ochrany, která plní úkoly požární ochrany dle zákona o požární ochraně. Sbor dobrovolných hasičů je spolkem a spadá pod režim občanského zákoníku (§ 214 a násl. NOZ). Zřídit jej mohou minimálně tři osoby splňující podmínky pro zakládání běžného spolku. Sbor dobrovolných hasičů dle zákona o požární ochraně pouze pomáhá a podílí se na úkolech požární ochrany.
Použité zdroje:
Pojmy a definice krizového řízení [online]. Praha, 2015 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: http://www.hzscr.cz/clanek/krizove-rizeni-a-cnp-ke-stazeni-ff.aspx?q=Y2hudW09Mg%3D%3D
PROCES - Centrum pro rozvoj obcí a regionů, s. r. o. Studie individuálních schopností starostů v obcích I. typu. 2015.
Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR.
Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR.
Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně.
Zákon č. 240/2000 Sb., krizový zákon.
Zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon.
Obsah kapitoly:
13.1 Mimořádné stavy – události a orgány krizového řízení
13.2 Orgány krizového řízení
13.3 Povodně
13.3.1 Stupně povodňové aktivity
13.3.2 Povodňové plány
13.4 Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce
13.4.1 Povinnosti obce v samostatné působnosti na úseku požární ochrany
13.4.2 Sbory dobrovolných hasičů
Související legislativa ke krizovému řízení je velice rozsáhlá (viz následující schéma).
Obrázek 13.1: Krizové řízení a související legislativa
Zdroj: Institut ochrany obyvatelstva ČR Lázně Bohdaneč Havarijní plán č. 1
Pozn.. IZS -Integrovaný záchranný systém; HZS - Hasičský záchranný sbor; MZ – Ministerstvo zdravotnictví
Krizové řízení jako takové označuje souhrn řídících činností věcně příslušných orgánů zaměřených na bezpečnostní rizika, plánování, organizování, realizaci a kontrolu činností prováděných v souvislosti s řešením krizových situací. Základním předpisem, kterým se krizové řízení řídí, je zákon č. 240/2000 Sb., krizový zákon (dále jen „krizový zákon“).
Základní cíle krizového řízení ve veřejné správě jsou:
- udržení funkčnosti veřejné správy
- udržení fyzického a duševního zdraví obyvatelstva
- zajištění dostupnosti životně důležitého zboží a služeb
- uchování soukromého a veřejného majetku
- podpora záchranným, bezpečnostním a vojenským složkám
- humanitární pomoc postiženému území.
Mimořádný stav označuje mimořádnou událost. Mimořádnou události se rozumí škodlivé působení sil a jevů, ať už jsou vyvolány člověkem, přírodním vlivem nebo havárií, pokud taková událost ohrožuje život, zdraví, majetek, životní prostředí a vyžaduje--li taková událost provedení záchranných a likvidačních prací, při nichž je vyhlášen krizový stav. Řešení mimořádných událostí, které již nastaly, jakožto i výkon preventivních opatření proti jejich vzniku, mají na starost orgány krizového řízení.
Krizové stavy se dělí dle jejich závažnosti na (§ 2 písm. b) krizového zákona):
- stav nebezpečí
- nouzový stav
- stav ohrožení státu
- válečný stav
Stav nebezpečí (§ 3 krizového zákona) vyhlašuje hejtman kraje jako bezodkladné opatření, jsou-li ohroženy životy, zdraví, majetek, životní prostředí, pokud nedosahuje intenzita ohrožení značného rozsahu, a není-li možné odvrátit ohrožení běžnou činností správních úřadů, orgánů krajů a obcí, složek integrovaného záchranného systému nebo subjektů kritické infrastruktury.
Nouzový stav (čl. 5 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky – dále jen „zákon o bezpečnosti ČR“) vyhlašuje vláda v případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost.
Stav ohrožení státu (čl. 7 zákona o bezpečnosti ČR) může parlament vyhlásit na návrh vlády, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické základy.
Válečný stav (čl. 2 zákona o bezpečnosti ČR) vyhlásí parlament, je-li Česká republika napadena, nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení.
Orgány krizového řízení v obcích I. typu jsou starosta obce a obecní úřad.
Starosta obce
Starosta obce (§ 21 krizového zákona) zajišťuje připravenost obce na řešení krizových situací. Starosta dále:
- za účelem přípravy na krizové situace a jejich řešení může zřídit krizový štáb obce jako svůj pracovní orgán,
- zajišťuje za krizové situace provedení stanovených krizových opatření v podmínkách správního obvodu obce,
- plní úkoly stanovené starostou obce s rozšířenou působností a orgány krizového řízení při přípravě na krizové situace a při jejich řešení a úkoly a opatření uvedené v krizovém plánu obce s rozšířenou působností,
- odpovídá za využívání informačních a komunikačních prostředků a pomůcek krizového řízení určených Ministerstvem vnitra.
V době krizového stavu starosta obce:
- zabezpečuje varování a informování osob nacházejících se na území obce před hrozícím nebezpečím a vyrozumění orgánů krizového řízení, pokud tak již neučinil hasičský záchranný sbor kraje,
- nařizuje a organizuje evakuaci osob z ohroženého území obce,
- organizuje činnost obce v podmínkách nouzového přežití obyvatelstva,
- zajišťuje organizaci dalších opatření nezbytných pro řešení krizové situace.
Pokud starosta obce neplní v době krizového stavu úkoly stanovené tímto zákonem, může hejtman převést jejich výkon na předem stanovenou dobu na zmocněnce, kterého za tím účelem jmenuje. O této skutečnosti hejtman neprodleně informuje obec a ministra vnitra, který může rozhodnutí hejtmana zrušit.
Obecní úřad
Dalším orgánem krizového řízení na úrovni obcí I. typu jsou obecní úřady. Obecní úřad, stejně jako starosta obce, zajišťuje připravenost obce na řešení krizových situací (§ 21a krizového zákona). K jeho kompetencím patří:
- poskytnutí podkladů a informací obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností za účelem zpracování krizového plánu obce s rozšířenou působností,
- vést evidenci o přechodných změnách pobytu osob, pro kterou shromažďuje údaje a poskytnout tyto údaje obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností,
- podílí se na zajištění veřejného pořádku v obci,
- plní úkoly stanovené krizovým plánem obce s rozšířenou působností,
- seznamuje fyzické a právnické osoby způsobem v místě obvyklým s charakterem možného ohrožení, s připravenými krizovými opatřeními a se způsobem jejich provedení.
Při vyhlášení nouzového stavu nebo stavu nebezpečí (§ 22 krizového zákona) starosta obce zajišťuje provedení krizových opatření v podmínkách obce. Je-li k tomuto účelu nutné vydat nařízení obce, nabývá nařízení obce účinnosti okamžikem jeho vyvěšení na úřední desce obecního úřadu. Nařízení obce se zveřejní též dalšími způsoby v místě obvyklými, zejména prostřednictvím hromadných informačních prostředků a místního rozhlasu. Stejný postup se použije při vyhlašování změn obsahu již vydaného nařízení obce. Náklady vynaložené na provedení krizových opatření stanovených obcí uhrazuje obec z obecního rozpočtu.
Provázaná součinnost obce I. typu s ORP při krizovém řízení
Obec při plnění svých úkolů ochrany veřejného zájmu tvoří základní prvek veřejné správy při zabezpečování opatření ochrany obyvatelstva, při mimořádných událostech a krizových situacích. Obecní úřad obce s rozšířenou působností a obecní úřad při výkonu státní správy zajišťuje připravenost správního obvodu obecního úřadu obce s rozšířenou působností a území obce na mimořádné události, provádění záchranných a likvidačních prací a ochranu obyvatelstva.
Určená obec je (dle § 15 odst. 4 písm. a krizový zákon) obec, kterou určí Hasičský záchranný sbor kraje k rozpracování vybraných úkolů krizového plánu kraje. Při jejich výběru vychází Hasičský záchranný sbor kraje z těchto doporučení:
- „určenou obcí“ je každá obec s rozšířenou působností (obec typu III),
- „určenou obcí“ je dále obec, kde na základě analýzy ohrožení je účelné rozpracovat vybrané úkoly krizového plánu kraje na místní podmínky, přitom se přihlédne k již dřívějšímu, dosud platnému, určení příslušným okresním úřadem.
Role starosty obce s rozšířenou působností (dle § 18 krizového zákona)
Starosta obce s rozšířenou působností zajišťuje připravenost správního obvodu obce s rozšířenou působností na řešení krizových situací; ostatní orgány obce s rozšířenou působností se na této připravenosti podílejí.
Starosta obce s rozšířenou působností řídí a kontroluje přípravná opatření, činnosti k řešení krizových situací a činnosti ke zmírnění jejich následků prováděná územními správními úřady s působností ve správním obvodu obce s rozšířenou působností, orgány obcí, právnickými osobami a fyzickými osobami ve správním obvodu obce s rozšířenou působností.
Za tímto účelem
- zřizuje a řídí bezpečnostní radu obce s rozšířenou působností pro území správního obvodu obce s rozšířenou působností,
- organizuje přípravu správního obvodu obce s rozšířenou působností na krizové situace a podílí se na jejich řešení,
- schvaluje po projednání v bezpečnostní radě obce s rozšířenou působností krizový plán obce s rozšířenou působností,
- vyžaduje od hasičského záchranného sboru kraje údaje podle § 15 odst. 3 krizového zákona.
Starosta obce s rozšířenou působností dále
- zřizuje a řídí krizový štáb obce s rozšířenou působností pro území správního obvodu obce s rozšířenou působností, který je současně krizovým štábem pro území správního obvodu obce,
- zajišťuje za krizové situace provedení stanovených krizových opatření v podmínkách správního obvodu obce s rozšířenou působností; správní úřady se sídlem na území správního obvodu obce s rozšířenou působností a právnické a podnikající fyzické osoby jsou povinny stanovená krizová opatření splnit,
- plní úkoly stanovené hejtmanem a orgány krizového řízení při přípravě na krizové situace a při jejich řešení,
- odpovídá za využívání informačních a komunikačních prostředků a pomůcek krizového řízení určených Ministerstvem vnitra.
Bezpečnostní rada (§ 24 krizového zákona) plní funkcí koordinačního orgánu pro přípravu obce na krizové situace. Bezpečnostní radu tvoří:
- starosta
- tajemník (je-li jeho funkce zřízena)
- příslušník Policie České republiky
- příslušník hasičského záchranného sboru kraje
- velitel sboru dobrovolných hasičů obce (je-li zřízen)
- zaměstnanec obce, který zároveň plní funkci tajemníka bezpečnostní rady
Bezpečnostní rada má v kompetenci především zajištění připravenosti obce na krizové situace. Při přípravách bezpečnostní rada tvoří návrhy a opatření, rozpracovává úkoly dle krizového plánu kraje a zpracovává roční zprávu o stavu prostředků pro varování osob a způsobu náhradního varování. Dále má v kompetenci projednání plánu evakuace osob, zprávy o činnostech a připravenosti složek integrovaného záchranného systému v obvodu obce, návrhy financování příprav na krizové situace, způsob shromažďování nezbytných údajů o osobách, které v době krizového stavu přechodně změní pobyt, způsob seznámení právnických a fyzických osob s charakterem možných ohrožení, zprávu o hodnocení krizové situace a přijatých opatřeních, havarijní plán a podmínky nouzového přežití obyvatelstva.
Krizový štáb může zřídit starosta obce I. typu (dle § 21 odst. 2 písm. a krizového zákona), tj. krizový štáb obce (dále jen KŠ obce) jako svůj pracovní orgán pro zvládání mimořádných situací. Starosta ORP (dle § 18 odst. 3 krizového zákona) musí zřídit krizový štáb pro celý správní obvod ORP (dále jen KŠ ORP), který je současně KŠ pro území správního obvodu této obce.
KŠ obce je orgán, který se podílí ve spolupráci se složkami IZS na koordinaci provedení záchranných a likvidačních prací a ostatních úkolů ochrany obyvatelstva a života obce (varování, evakuace, nouzové přežití) a následně obnovovacích prací (asanační) na postiženém území obce. Na základě zpracované dokumentace, předkládá podklady pro rozhodovací činnost starosty obce při řešení mimořádných událostí a krizových situací.
KŠ obce se schází podle potřeby a je svoláván starostou obce (případně místostarostou nebo pověřeným pracovníkem obce) při vzniku mimořádné události velkého rozsahu nebo v případě vyhlášení krizového stavu na území obce, zejména je-li nutné zabezpečit evakuaci a nouzové přežití obyvatelstva. KŠ obce zejména:
- zabezpečuje vyhodnocování situace,
- přijímá opatření k řešení vzniklého stavu a spolupracuje s orgány koordinujícími záchranné a likvidační práce,
- zabezpečuje odpovídající zázemí postiženým osobám (nouzové přežití),
- ochranu majetku,
- likvidaci následků mimořádné události nebo krizové situace.
Zřízení, složení a svolání krizového štábu obce
Zřízení KŠ obce by mělo proběhnout již při přípravách na řešení krizové situace. Jednotliví členové krizového štábu mají být na členství připravováni a pro jejich činnost je potřebné předem vybrat a vybavit vhodné prostory.
Možné složení krizového štábu obce:
- starosta obce, zástupce starosty (místostarosta),
- další, předem určení pracovníci obecního úřadu,
- velitel JSDH obce, zástupce zdravotního střediska, praktický lékař,
- vedoucí pracovníci podniků, školských, zdravotnických a sociálních zařízení,
- specialisté (odborníci z různých oborů) dle řešené krizové situace.
Na činnosti krizového štábu obce se také podílejí zaměstnanci obecního úřadu, kteří jsou vyčleněni pro potřeby krizového štábu (ti zpravidla tvoří základ stálé pracovní skupiny krizového štábu obce).
KŠ obce svolává starosta obce (vedoucí KŠ obce) a používá jej:
- při řešení mimořádné události nebo krizové situace a ke zmírnění jejich následků, včetně plnění úkolů orgánů krizového řízení za stavu ohrožení státu vyhlášeného v souvislosti se zajišťováním obrany České republiky a za válečného stavu,
- při koordinaci záchranných prací a likvidačních prací hejtmanem nebo starostou obce s rozšířenou působností v souvislosti s řešením mimořádné události v případech stanovených právním předpisem, pokud nevyužijí koordinace bez využití krizového štábu,
- při taktických a prověřovacích cvičeních organizovaných k ověření výše uvedených činností, které nařídí k tomu oprávněná osoba.
Činnost KŠ obce se po jeho aktivaci řídí pokyny jeho vedoucího. Když se členové krizového štábu obce sejdou na určeném místě a v určenou dobu, zahájí nepřetržitou činnost stálá pracovní skupina krizového štábu. Tato skupina při řešení mimořádné krizové situace nebo při koordinaci záchranných a likvidačních prací:
- analyzuje vývoj krizové situace nebo mimořádné události ve správním území obce,
- dokumentuje postup řešení krizové situace nebo mimořádné události,
- podává vedoucímu KŠ obce návrh na způsob řešení, postup při ochraně obyvatelstva a na vyhlášení, změnu nebo odvolání krizového stavu,
- soustřeďuje informace o stavu sil a prostředků,
- organizuje spojení s krizovými štáby okolních obcí, KŠ ORP a kraje,
- zabezpečuje informování veřejnosti a přijatých opatření a postupu řešení rizikové situace nebo mimořádné události,
- vede evidenci finančních výdajů a nákladů na opatření při krizové situaci nebo mimořádné události,
- organizuje ochranu obyvatel postiženého území, zásobování a humanitární pomoc obyvatelům postiženého území,
- zabezpečuje ukládání a využívání pracovní povinnosti a pracovní výpomoci, dále ukládání povinnosti poskytovat věcné prostředky a jejich využívání.
Výše uvedené činnosti jsou vykonávány přiměřeně rozsahu řešené krizové situace nebo mimořádné události.
Nejčastějším problémem týkajícím se krizového řízení, se kterými se obec může setkat, jsou povodně. Povodeň definuje zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon (dále jen „vodní zákon“), který říká, že povodní se rozumí přechodné výrazné zvýšení hladiny vodních toků nebo jiných povrchových vod, při kterém voda již zaplavuje území mimo koryto toku a může způsobit škody.
Mimo samotného operativního řešení již vzniklé povodně jsou orgány veřejné správy povinny činit také preventivní opatření, jako jsou organizační a technická příprava nebo tvorba povodňových plánů. Za preventivní opatření lze považovat stanovení záplavových území vodoprávním úřadem včetně omezení v činnostech, které tím vzniknou.
V období mimo povodně jsou povodňovými orgány:
- orgány obcí,
- obecní úřady obcí s rozšířenou působností,
- krajské úřady,
- Ministerstvo životního prostředí,
- Ministerstvo vnitra - zabezpečení přípravy záchranných prací.
Po dobu povodně jsou povodňovými orgány:
- povodňové komise obcí a v hlavním městě Praze povodňové komise městských částí,
- povodňové komise obcí s rozšířenou působností a v hlavním městě Praze povodňové komise městských částí stanovené Statutem hlavního města Prahy,
- povodňové komise ucelených povodí,
- Ústřední povodňová komise.
Protipovodňová opatření jsou jednak přípravná opatření a dále opatření při nebezpečí povodně. Jedná se zejména o:
- stanovení záplavových území,
- vymezení směrodatných limitů stupňů povodňové aktivity,
- povodňové plány,
- evidenční a dokumentační práce a další.
Pro vznik a vývoj povodní jsou určující:
- kapacita koryta vodního toku,
- meteorologická situace,
- vysoký stupeň nasycenosti povodí z dlouhotrvajících srážek,
- snížení retenční schopnosti povodí v důsledku nevhodné skladby lesních porostů, úbytku zatravněných ploch a promrznutí půdy v zimním období,
- existence zpevněných ploch s nízkou propustností a drsností,
- nepřiměřené scelování pozemků a nevhodná volba plodin,
- nedostatečná protierozní ochrana,
- nedostatečný profil otvorů mostů a propustků, jejich nevhodný tvar, nedostatečná ochrana před zanášením a nepostačující množství inundačních mostů (sloužících k provedení povodňových vod),
- nedostatky ve směrovém vedení vodních toků a nevhodný tvar průtočného profilu,
- charakter, množství a způsob zajištění odplavitelných materiálů a výrobků, které se nacházejí v inundačním (zaplavovaném) území.
Kombinace těchto a dalších vlivů způsobují situace, které lze jen obtížně předpovídat. Povodním nelze zabránit, možné je pouze ovlivňovat a usměrňovat dopad povodňových škod a následků. Tento princip vyplývá ze zásadního faktu, že vodní toky jsou součástí přírody a každá lidská aktivita se musí této skutečnosti přizpůsobit.
Samotná povodeň začíná vyhlášením druhého či třetího stupně povodňové aktivity a končí jejich odvoláním. Stupeň povodňové aktivity stanovuje rozsah nutných operativních opatření a je přímo řízen vývojem aktuální situace vodních toků a jejich rozlivu.
Úprava na úseku ochrany před povodněmi je obsažena především v zákoně č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 23 vodního zákona stanoví:
- Plánování v oblasti vod je soustavná koncepční činnost, kterou zajišťuje stát; je tvořeno Plánem hlavních povodí České republiky, plány oblastí povodí a programy opatření.
- Plány hlavních povodí České republiky a plány oblastí povodí jsou podkladem pro výkon veřejné správy, zejména pro územní plánování, územní rozhodování a povolování staveb.
Záplavové území je administrativně určené území, které může být při výskytu přirozené povodně zaplaveno vodou. Rozsah je povinen stanovit na návrh správce vodního toku vodoprávní úřad. Vodoprávní úřad může uložit správci vodního toku povinnost zpracovat a předložit takový návrh v souladu s plány hlavních povodí a s plány oblastí povodí, což vyplývá z ustanovení § 66 odst. 1 vodního zákona. Záplavové území je vymezeno záplavovou čárou, což je křivka odpovídající průsečnici hladiny vody se zemským povrchem při zaplavení území povodní.
V zastavěných územích obcí a v územích určených k zástavbě podle územních plánů vymezí vodoprávní úřad na návrh správce vodního toku aktivní zónu záplavového území podle nebezpečnosti povodňových průtoků. Území aktivní zóny při povodni odvádí rozhodující část celkového průtoku, a tak bezprostředně ohrožuje životy, zdraví a majetek lidí.
V aktivní zóně záplavových území se nesmí umísťovat, povolovat ani provádět stavby s výjimkou vodních děl, jimiž se upravuje vodní tok, převádějí povodňové průtoky, provádějí opatření na ochranu před povodněmi nebo ta, která jinak souvisejí s vodním tokem. Dále lze provádět stavby, jimiž se zlepšují odtokové poměry, stavby pro jímání vod, odvádění vod a odvádění srážkových vod a dále nezbytné stavby dopravní a technické infrastruktury.
V aktivní zóně je dále zakázáno těžit nerosty a zeminu způsobem zhoršujícím odtok povrchových vod a provádět terénní úpravy zhoršující odtok povrchových vod. Zakázáno je skladovat odplavitelný materiál, látky a předměty. Rovněž se nesmí zřizovat oplocení, živé ploty a jiné překážky a dále je zakázáno zřizovat tábory, kempy a jiná dočasná ubytovací zařízení.
Mimo aktivní zónu v záplavovém území může vodoprávní úřad stanovit omezující podmínky. Takto postupuje i v případě, není-li aktivní zóna stanovena.
Stupně povodňové aktivity jsou definovány v § 70 vodního zákona. První stupeň se nevyhlašuje. Druhý a třetí stupeň vyhlašuje a odvolává povodňový orgán obvodu.
První stupeň povodňové aktivity je označován jako stav bdělosti. Nastává při samotném vzniku nebezpečí povodně a zaniká, pominou-li příčiny takového nebezpečí. Vznik tohoto stupně nastává také vydanou výstražnou informací předpovědní povodňové služby a zakládá povinnost věnovat vodním tokům či jiným zdrojům nebezpečí zvýšenou pozornost. Při tomto stupni zahajuje službu hlásná a hlídková služba.
Stav pohotovosti, neboli druhý stupeň se vyhlašuje, pokud nebezpečí přirozené povodně přerostlo, ale nedochází k větším rozlivům a škodám mimo koryto. Vyhlašuje se zejména při překročení mezních hodnot sledovaných jevů a skutečností na vodním díle z hlediska jeho bezpečnosti. Jako součást druhého stupně je aktivizace povodňových orgánů a zahájení pohotovosti prostředků pro zabezpečovací práce.
Třetí stupeň (stav ohrožení) se vyhlašuje při bezprostředním nebezpečí nebo vzniku škod většího rozsahu, ohrožení životů a majetku v záplavovém území; vyhlašuje se také při dosažení kritických hodnot sledovaných jevů a skutečností na vodním díle z hlediska jeho bezpečnosti současně se zahájením nouzových opatření; provádějí se povodňové zabezpečovací práce podle povodňových plánů a podle potřeby záchranné práce nebo evakuace.
Povodňové plány (§ 71 a § 78 vodního zákona) jsou stěžejními dokumenty pro přípravu na zvládnutí povodní, ale i při samotném vypořádávání se s existující povodní. Povodňové plány zpracovávají povodňové orgány těch obcí, jejichž území může být povodní ohroženo. Pro stavby ohrožené povodněmi, které se nacházejí v záplavových oblastech, nebo pro stavby, které by mohly zhoršit průběh povodně, je potřeba, aby jejich vlastníci vypracovali v součinnosti s povodňovým orgánem obce svůj vlastní povodňový plán. Pokud obec zpracovává povodňový plán, je její povinností každoročně kontrolovat jeho aktuálnost, a to zpravidla v období jarního tání.
Povodňovými plány se pro účely tohoto zákona rozumějí dokumenty, které obsahují způsob zajištění včasných a spolehlivých informací o vývoji povodně, možnosti ovlivnění odtokového režimu, organizaci a přípravu zabezpečovacích prací; dále obsahují způsob zajištění včasné aktivizace povodňových orgánů, zabezpečení hlásné a hlídkové služby a ochrany objektů, přípravy a organizace záchranných prací a zajištění povodní narušených základních funkcí v objektech a v území a stanovené směrodatné limity stupňů povodňové aktivity.
Obsah povodňových plánů se dělí na:
- věcnou část, která zahrnuje údaje potřebné pro zajištění ochrany před povodněmi určitého objektu, obce, povodí nebo jiného územního celku, směrodatné limity pro vyhlašování stupňů povodňové aktivity,
- organizační část, která obsahuje jmenné seznamy, adresy a způsob spojení účastníků ochrany před povodněmi, úkoly pro jednotlivé účastníky ochrany před povodněmi včetně organizace hlásné a hlídkové služby,
- grafickou část, která obsahuje zpravidla mapy nebo plány, na kterých jsou zakresleny zejména záplavová území, evakuační trasy a místa soustředění, hlásné profily, informační místa.
Povodňovými plány územních celků jsou:
- povodňové plány obcí, které zpracovávají orgány obcí, v jejichž územních obvodech může dojít k povodni,
- povodňové plány správních obvodů obcí s rozšířenou působností, které zpracovávají obce s rozšířenou působností,
- povodňové plány správních obvodů krajů, které zpracovávají příslušné orgány krajů v přenesené působnosti ve spolupráci se správci povodí,
- Povodňový plán České republiky, který zpracovává Ministerstvo životního prostředí.
Povodňové prohlídky (§ 72 vodního zákona) se zjišťuje, zda na vodních tocích, vodních dílech a v záplavových územích, popřípadě na objektech nebo zařízeních ležících v těchto územích nejsou závady, které by mohly zvýšit nebezpečí povodně nebo její škodlivé následky. Povodňové prohlídky organizují a provádějí povodňové orgány podle povodňových plánů, a to nejméně jednou ročně. Povodňové orgány mohou na základě povodňové prohlídky vyzvat vlastníky pozemků, staveb a zařízení v záplavovém území k odstranění předmětů a zařízení, které mohou způsobit zhoršení odtokových poměrů nebo ucpání koryta níže po toku. Pokud tito vlastníci výzvy ve stanovené lhůtě neuposlechnou, uloží takovou povinnost rozhodnutím.
Digitální povodňové plány byly zpracovány za finanční podpory v rámci Operačního programu Životní prostředí 2007 až 2013, oblasti podpory 1.3 Omezování rizika povodní. Plány jsou zpracovány v souladu s vodním zákonem č. 254/2001 Sb. Povodňové plány jsou využitelné i pro občany města a jednotlivých obcí ke zjištění informací například o záplavovém území, neveřejná část je oddělená heslem. Naměřená data a hlášení o dosažených stupních povodňové aktivity jsou přenášena do sídla městské policie a na mobilní telefony zástupců obce.
Forma dotací - Operační program Životní prostředí 2014 až 2020
Operační program Životní prostředí 2014 až 2020 (dále jen OP ŽP 2014 až 2020) v rámci specifického cíle 1.3 bude financovat projekty, které zajistí povodňovou ochranu intravilánu obcí. Cílem Směrnice 2007/60/ES o vyhodnocovaní a zvládaní povodňových rizik je omezit riziko nepříznivých účinků spojených s povodněmi zejména na lidské zdraví a na život, životní prostředí, kulturní dědictví, hospodářskou činnost a infrastrukturu. Přijata opatření na snížení rizika povodní musí být v souladu s požadavky směrnice a zohledňovat mapy povodňového nebezpečí a mapy povodňových rizik a plány pro zvládání povodňových rizik. Předpokládá se pokračovaní podpory konkrétních protipovodňových opatření (suché nádrže s řízením režimem plnění podle manipulačního řadu, řízený rozliv do krajiny, zkapacitnění koryt vodních toků v intravilánech, zvýšení přirozené retence údolních niv, zpomalení odtoku v ploše povodí, využití stávajících vodních děl pro povodňovou ochranu, adaptace území omezující škodlivé účinky působení lokálních přívalových srážek – bleskové povodně apod.). Pro specifický cíl 1.3 se předpokládá využití přibližně 230 mil € tj. 6 mld. Kč
Podporované aktivity v rámci specifického cíle 1.3:
- zprůtočnění nebo zvýšení retenčního potenciálu koryt vodních toků a přilehlých niv, zlepšení přirozených rozlivů,
- hospodařeni se srážkovými vodami v intravilánu a jejich další využiti namísto jejich urychleného odváděni kanalizaci do toků,
- obnoveni, výstavba a rekonstrukce, případně modernizace, vodních děl sloužící povodňové ochraně,
- stabilizovaní a sanace svahových nestabilit ohrožujících zdraví, majetek a bezpečnost vyplývajících z „Registru svahových nestabilit“.
Dále v rámci specifického cíle 1.4 podpoří OP ŽP 2014 až 2020 preventivní protipovodňová opatření. Specifický cíl 1.4 tvoří soubor opatření zaměřených na prevenci a ochranu obyvatel, majetku, kulturního dědictví a životního prostředí před účinky povodně a zajištění zlepšení rychlosti a kvality informací v době povodně (zejména projekty hodnocení povodňového rizika, studie odtokových poměrů včetně návrhu efektivních protipovodňových opatření, přípravu povodňových orgánů na provádění operativních opatření při nebezpečí povodně a během povodní, tvorba map povodňového nebezpečí a povodňových rizik, aktualizace podkladů pro stanovování záplavových území, rozšíření a zkvalitnění předpovědní a výstražné služby a hlásné služby v době povodně). Zkušenosti z povodní v roce 2006 a přívalových povodni 2009 a 2010 i povodně z června 2013 ukazuji, že rychlost a kvalita informaci jsou zásadní pro zvládnutí povodňového rizika, zmírnění možnosti přímého ohrožení lidských životů či možného snížení povodňových škod. Důležitost informovanosti vzrůstá zvláště u přívalových povodní v případě menších toků. V ČR jsou předpovědní modely o srážkách a průtocích řešeny na centrální úrovni (Český hydrometeorologický ústav), manipulace na vodních dílech v rámci dílčích povodí (podniky Povodí), ale odpovědnost za varování a evakuaci obyvatel je na místní úrovni. Pro specifický cíl 1.4 se předpokládá využití přibližně 76 mil € tj. 2 mld. Kč
Podporované aktivity v rámci specifického cíle 1.4:
- analýza odtokových poměrů včetně návrhů možných protipovodňových opatření,
- budování, rozšíření a zkvalitněni varovných, hlásných, předpovědních a výstražných systémů na celostátní úrovni, digitální povodňové plány,
- budování a rozšíření varovných, hlásných, předpovědních a výstražných systémů na lokální úrovni, digitální povodňové plány.
Obec může jednotky sboru dobrovolných hasičů zřizovat dle zákona 133/1985 Sb., o požární ochraně v platném znění (dále jen zákon o požární ochraně). Účel zřizování těchto jednotek je především ochrana života, zdraví a majetku občanů před požáry, ale také poskytování pomoci při živelných pohromách a mimořádných událostech.
Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce se řadí mezi jednotky požární ochrany, ale na rozdíl od jednotek hasičského záchranného sboru kraje je tvořena fyzickými osobami, které činnost hasičů nevykonávají jako své zaměstnání. Jednotka sama o sobě provádí především hašení požárů a záchranné práce při živelných pohromách a jiných mimořádných událostech ve svém obvodu.
Povinnosti obce a obecních úřadů jsou podrobně uvedeny v § 29 zákona o požární ochraně. Obce na svém území kromě samotného zřizování JSDH v samostatné působnosti mají následující povinnosti:
- Udržují akceschopnost JSDH.
- Zabezpečují odbornou přípravu JSDH.
- Zabezpečují materiální a finanční potřeby JSDH.
- Zajišťují péči o členy JSDH, jestliže zasahují za ztížených podmínek nebo u déle trvajícího zásahu na území obce.
- Poskytují náhradu ušlého výdělku členům JSDH, kteří se v době své pracovní činnosti či činnosti, ze které jim plyne zisk, účastní zásahu u požáru nebo jiné činnosti.
- Zabezpečují a hradí členům JSDH preventivní zdravotní prohlídky.
- Zabezpečují výstavbu a údržbu objektů požární ochrany a požárně bezpečnostních zařízení, zejména pro potřeby svého územního obvodu.
- Zpracovávají stanovenou dokumentaci požární ochrany.
- Zabezpečují zdroje vody pro hašení požárů a jejich trvalou použitelnost a stanoví další zdroje vody pro hašení požárů a podmínky pro zajištění jejich trvalé použitelnosti.
- Umožňují dislokaci jednotek hasičského záchranného sboru v katastrálním území obce podle nařízení kraje a přispívají na provoz a vybavení těchto jednotek.
- Spolupracují se sousedními obcemi při plnění úkolů k zabezpečení požární ochrany, za tím účelem mohou obce soustřeďovat finanční prostředky.
- Organizují preventivně výchovnou činnost.
- Obecně závaznou vyhláškou vydávají požární řád obce a stanovují podmínky k zabezpečení požární ochrany při akcích, kterých se zúčastní větší počet osob.
- Mimo tyto povinnosti obec také musí obdobně plnit povinnosti uložené zákonem o požární ochraně právnickým a podnikajícím fyzickým osobám.
Obecní úřady na úseku požární ochrany zajišťují účast velitelů JSDH na jejich odborné přípravě a úkoly požární ochrany pro období stavu ohrožení státu a válečného stavu.
Pokud obec nezřizuje svou vlastní JSDH, dle zákona by měla přispívat na společnou jednotku kraje (§ 29 odst. 1 písm. l zákona o požární ochraně) a hasičský záchranný sbor kraje má právo uložit jí zřízení požární hlídky (§ 69 odst. 1 písm. b zákona o požární ochraně).
Vybrané obecní úřady mají na starost i zásahy mimo svůj územní obvod. Účast mimo svůj územní obvod musí být uvedena v požárním poplachovém plánu kraje, na základě kterého může operační důstojník hasičského záchranného sboru povolat jednotku sboru dobrovolných hasičů (dále JSDH) dané obce k zásahu i mimo její územní obvod.
Od jednotek sboru dobrovolných hasičů obce je třeba odlišit sbory dobrovolných hasičů. Ačkoliv jsou si tyto pojmy názvově podobné, jsou mezi nimi velké rozdíly. Jak již bylo řečeno, JSDH zřizuje obec jako jednotku požární ochrany, která plní úkoly požární ochrany dle zákona o požární ochraně. Sbor dobrovolných hasičů je spolkem a spadá pod režim občanského zákoníku (§ 214 a násl. NOZ). Zřídit jej mohou minimálně tři osoby splňující podmínky pro zakládání běžného spolku. Sbor dobrovolných hasičů dle zákona o požární ochraně pouze pomáhá a podílí se na úkolech požární ochrany.
Použité zdroje:
Pojmy a definice krizového řízení [online]. Praha, 2015 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: http://www.hzscr.cz/clanek/krizove-rizeni-a-cnp-ke-stazeni-ff.aspx?q=Y2hudW09Mg%3D%3D
PROCES - Centrum pro rozvoj obcí a regionů, s. r. o. Studie individuálních schopností starostů v obcích I. typu. 2015.
Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR.
Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR.
Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně.
Zákon č. 240/2000 Sb., krizový zákon.
Zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon.
Obsah kapitoly:
13.1 Mimořádné stavy – události a orgány krizového řízení
13.2 Orgány krizového řízení
13.3 Povodně
13.3.1 Stupně povodňové aktivity
13.3.2 Povodňové plány
13.4 Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce
13.4.1 Povinnosti obce v samostatné působnosti na úseku požární ochrany
13.4.2 Sbory dobrovolných hasičů
Související legislativa ke krizovému řízení je velice rozsáhlá (viz následující schéma).
Obrázek 13.1: Krizové řízení a související legislativa
Zdroj: Institut ochrany obyvatelstva ČR Lázně Bohdaneč Havarijní plán č. 1
Pozn.. IZS -Integrovaný záchranný systém; HZS - Hasičský záchranný sbor; MZ – Ministerstvo zdravotnictví
Krizové řízení jako takové označuje souhrn řídících činností věcně příslušných orgánů zaměřených na bezpečnostní rizika, plánování, organizování, realizaci a kontrolu činností prováděných v souvislosti s řešením krizových situací. Základním předpisem, kterým se krizové řízení řídí, je zákon č. 240/2000 Sb., krizový zákon (dále jen „krizový zákon“).
Základní cíle krizového řízení ve veřejné správě jsou:
- udržení funkčnosti veřejné správy
- udržení fyzického a duševního zdraví obyvatelstva
- zajištění dostupnosti životně důležitého zboží a služeb
- uchování soukromého a veřejného majetku
- podpora záchranným, bezpečnostním a vojenským složkám
- humanitární pomoc postiženému území.
Mimořádný stav označuje mimořádnou událost. Mimořádnou události se rozumí škodlivé působení sil a jevů, ať už jsou vyvolány člověkem, přírodním vlivem nebo havárií, pokud taková událost ohrožuje život, zdraví, majetek, životní prostředí a vyžaduje--li taková událost provedení záchranných a likvidačních prací, při nichž je vyhlášen krizový stav. Řešení mimořádných událostí, které již nastaly, jakožto i výkon preventivních opatření proti jejich vzniku, mají na starost orgány krizového řízení.
Krizové stavy se dělí dle jejich závažnosti na (§ 2 písm. b) krizového zákona):
- stav nebezpečí
- nouzový stav
- stav ohrožení státu
- válečný stav
Stav nebezpečí (§ 3 krizového zákona) vyhlašuje hejtman kraje jako bezodkladné opatření, jsou-li ohroženy životy, zdraví, majetek, životní prostředí, pokud nedosahuje intenzita ohrožení značného rozsahu, a není-li možné odvrátit ohrožení běžnou činností správních úřadů, orgánů krajů a obcí, složek integrovaného záchranného systému nebo subjektů kritické infrastruktury.
Nouzový stav (čl. 5 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky – dále jen „zákon o bezpečnosti ČR“) vyhlašuje vláda v případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost.
Stav ohrožení státu (čl. 7 zákona o bezpečnosti ČR) může parlament vyhlásit na návrh vlády, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické základy.
Válečný stav (čl. 2 zákona o bezpečnosti ČR) vyhlásí parlament, je-li Česká republika napadena, nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení.
Orgány krizového řízení v obcích I. typu jsou starosta obce a obecní úřad.
Starosta obce
Starosta obce (§ 21 krizového zákona) zajišťuje připravenost obce na řešení krizových situací. Starosta dále:
- za účelem přípravy na krizové situace a jejich řešení může zřídit krizový štáb obce jako svůj pracovní orgán,
- zajišťuje za krizové situace provedení stanovených krizových opatření v podmínkách správního obvodu obce,
- plní úkoly stanovené starostou obce s rozšířenou působností a orgány krizového řízení při přípravě na krizové situace a při jejich řešení a úkoly a opatření uvedené v krizovém plánu obce s rozšířenou působností,
- odpovídá za využívání informačních a komunikačních prostředků a pomůcek krizového řízení určených Ministerstvem vnitra.
V době krizového stavu starosta obce:
- zabezpečuje varování a informování osob nacházejících se na území obce před hrozícím nebezpečím a vyrozumění orgánů krizového řízení, pokud tak již neučinil hasičský záchranný sbor kraje,
- nařizuje a organizuje evakuaci osob z ohroženého území obce,
- organizuje činnost obce v podmínkách nouzového přežití obyvatelstva,
- zajišťuje organizaci dalších opatření nezbytných pro řešení krizové situace.
Pokud starosta obce neplní v době krizového stavu úkoly stanovené tímto zákonem, může hejtman převést jejich výkon na předem stanovenou dobu na zmocněnce, kterého za tím účelem jmenuje. O této skutečnosti hejtman neprodleně informuje obec a ministra vnitra, který může rozhodnutí hejtmana zrušit.
Obecní úřad
Dalším orgánem krizového řízení na úrovni obcí I. typu jsou obecní úřady. Obecní úřad, stejně jako starosta obce, zajišťuje připravenost obce na řešení krizových situací (§ 21a krizového zákona). K jeho kompetencím patří:
- poskytnutí podkladů a informací obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností za účelem zpracování krizového plánu obce s rozšířenou působností,
- vést evidenci o přechodných změnách pobytu osob, pro kterou shromažďuje údaje a poskytnout tyto údaje obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností,
- podílí se na zajištění veřejného pořádku v obci,
- plní úkoly stanovené krizovým plánem obce s rozšířenou působností,
- seznamuje fyzické a právnické osoby způsobem v místě obvyklým s charakterem možného ohrožení, s připravenými krizovými opatřeními a se způsobem jejich provedení.
Při vyhlášení nouzového stavu nebo stavu nebezpečí (§ 22 krizového zákona) starosta obce zajišťuje provedení krizových opatření v podmínkách obce. Je-li k tomuto účelu nutné vydat nařízení obce, nabývá nařízení obce účinnosti okamžikem jeho vyvěšení na úřední desce obecního úřadu. Nařízení obce se zveřejní též dalšími způsoby v místě obvyklými, zejména prostřednictvím hromadných informačních prostředků a místního rozhlasu. Stejný postup se použije při vyhlašování změn obsahu již vydaného nařízení obce. Náklady vynaložené na provedení krizových opatření stanovených obcí uhrazuje obec z obecního rozpočtu.
Provázaná součinnost obce I. typu s ORP při krizovém řízení
Obec při plnění svých úkolů ochrany veřejného zájmu tvoří základní prvek veřejné správy při zabezpečování opatření ochrany obyvatelstva, při mimořádných událostech a krizových situacích. Obecní úřad obce s rozšířenou působností a obecní úřad při výkonu státní správy zajišťuje připravenost správního obvodu obecního úřadu obce s rozšířenou působností a území obce na mimořádné události, provádění záchranných a likvidačních prací a ochranu obyvatelstva.
Určená obec je (dle § 15 odst. 4 písm. a krizový zákon) obec, kterou určí Hasičský záchranný sbor kraje k rozpracování vybraných úkolů krizového plánu kraje. Při jejich výběru vychází Hasičský záchranný sbor kraje z těchto doporučení:
- „určenou obcí“ je každá obec s rozšířenou působností (obec typu III),
- „určenou obcí“ je dále obec, kde na základě analýzy ohrožení je účelné rozpracovat vybrané úkoly krizového plánu kraje na místní podmínky, přitom se přihlédne k již dřívějšímu, dosud platnému, určení příslušným okresním úřadem.
Role starosty obce s rozšířenou působností (dle § 18 krizového zákona)
Starosta obce s rozšířenou působností zajišťuje připravenost správního obvodu obce s rozšířenou působností na řešení krizových situací; ostatní orgány obce s rozšířenou působností se na této připravenosti podílejí.
Starosta obce s rozšířenou působností řídí a kontroluje přípravná opatření, činnosti k řešení krizových situací a činnosti ke zmírnění jejich následků prováděná územními správními úřady s působností ve správním obvodu obce s rozšířenou působností, orgány obcí, právnickými osobami a fyzickými osobami ve správním obvodu obce s rozšířenou působností.
Za tímto účelem
- zřizuje a řídí bezpečnostní radu obce s rozšířenou působností pro území správního obvodu obce s rozšířenou působností,
- organizuje přípravu správního obvodu obce s rozšířenou působností na krizové situace a podílí se na jejich řešení,
- schvaluje po projednání v bezpečnostní radě obce s rozšířenou působností krizový plán obce s rozšířenou působností,
- vyžaduje od hasičského záchranného sboru kraje údaje podle § 15 odst. 3 krizového zákona.
Starosta obce s rozšířenou působností dále
- zřizuje a řídí krizový štáb obce s rozšířenou působností pro území správního obvodu obce s rozšířenou působností, který je současně krizovým štábem pro území správního obvodu obce,
- zajišťuje za krizové situace provedení stanovených krizových opatření v podmínkách správního obvodu obce s rozšířenou působností; správní úřady se sídlem na území správního obvodu obce s rozšířenou působností a právnické a podnikající fyzické osoby jsou povinny stanovená krizová opatření splnit,
- plní úkoly stanovené hejtmanem a orgány krizového řízení při přípravě na krizové situace a při jejich řešení,
- odpovídá za využívání informačních a komunikačních prostředků a pomůcek krizového řízení určených Ministerstvem vnitra.
Bezpečnostní rada (§ 24 krizového zákona) plní funkcí koordinačního orgánu pro přípravu obce na krizové situace. Bezpečnostní radu tvoří:
- starosta
- tajemník (je-li jeho funkce zřízena)
- příslušník Policie České republiky
- příslušník hasičského záchranného sboru kraje
- velitel sboru dobrovolných hasičů obce (je-li zřízen)
- zaměstnanec obce, který zároveň plní funkci tajemníka bezpečnostní rady
Bezpečnostní rada má v kompetenci především zajištění připravenosti obce na krizové situace. Při přípravách bezpečnostní rada tvoří návrhy a opatření, rozpracovává úkoly dle krizového plánu kraje a zpracovává roční zprávu o stavu prostředků pro varování osob a způsobu náhradního varování. Dále má v kompetenci projednání plánu evakuace osob, zprávy o činnostech a připravenosti složek integrovaného záchranného systému v obvodu obce, návrhy financování příprav na krizové situace, způsob shromažďování nezbytných údajů o osobách, které v době krizového stavu přechodně změní pobyt, způsob seznámení právnických a fyzických osob s charakterem možných ohrožení, zprávu o hodnocení krizové situace a přijatých opatřeních, havarijní plán a podmínky nouzového přežití obyvatelstva.
Krizový štáb může zřídit starosta obce I. typu (dle § 21 odst. 2 písm. a krizového zákona), tj. krizový štáb obce (dále jen KŠ obce) jako svůj pracovní orgán pro zvládání mimořádných situací. Starosta ORP (dle § 18 odst. 3 krizového zákona) musí zřídit krizový štáb pro celý správní obvod ORP (dále jen KŠ ORP), který je současně KŠ pro území správního obvodu této obce.
KŠ obce je orgán, který se podílí ve spolupráci se složkami IZS na koordinaci provedení záchranných a likvidačních prací a ostatních úkolů ochrany obyvatelstva a života obce (varování, evakuace, nouzové přežití) a následně obnovovacích prací (asanační) na postiženém území obce. Na základě zpracované dokumentace, předkládá podklady pro rozhodovací činnost starosty obce při řešení mimořádných událostí a krizových situací.
KŠ obce se schází podle potřeby a je svoláván starostou obce (případně místostarostou nebo pověřeným pracovníkem obce) při vzniku mimořádné události velkého rozsahu nebo v případě vyhlášení krizového stavu na území obce, zejména je-li nutné zabezpečit evakuaci a nouzové přežití obyvatelstva. KŠ obce zejména:
- zabezpečuje vyhodnocování situace,
- přijímá opatření k řešení vzniklého stavu a spolupracuje s orgány koordinujícími záchranné a likvidační práce,
- zabezpečuje odpovídající zázemí postiženým osobám (nouzové přežití),
- ochranu majetku,
- likvidaci následků mimořádné události nebo krizové situace.
Zřízení, složení a svolání krizového štábu obce
Zřízení KŠ obce by mělo proběhnout již při přípravách na řešení krizové situace. Jednotliví členové krizového štábu mají být na členství připravováni a pro jejich činnost je potřebné předem vybrat a vybavit vhodné prostory.
Možné složení krizového štábu obce:
- starosta obce, zástupce starosty (místostarosta),
- další, předem určení pracovníci obecního úřadu,
- velitel JSDH obce, zástupce zdravotního střediska, praktický lékař,
- vedoucí pracovníci podniků, školských, zdravotnických a sociálních zařízení,
- specialisté (odborníci z různých oborů) dle řešené krizové situace.
Na činnosti krizového štábu obce se také podílejí zaměstnanci obecního úřadu, kteří jsou vyčleněni pro potřeby krizového štábu (ti zpravidla tvoří základ stálé pracovní skupiny krizového štábu obce).
KŠ obce svolává starosta obce (vedoucí KŠ obce) a používá jej:
- při řešení mimořádné události nebo krizové situace a ke zmírnění jejich následků, včetně plnění úkolů orgánů krizového řízení za stavu ohrožení státu vyhlášeného v souvislosti se zajišťováním obrany České republiky a za válečného stavu,
- při koordinaci záchranných prací a likvidačních prací hejtmanem nebo starostou obce s rozšířenou působností v souvislosti s řešením mimořádné události v případech stanovených právním předpisem, pokud nevyužijí koordinace bez využití krizového štábu,
- při taktických a prověřovacích cvičeních organizovaných k ověření výše uvedených činností, které nařídí k tomu oprávněná osoba.
Činnost KŠ obce se po jeho aktivaci řídí pokyny jeho vedoucího. Když se členové krizového štábu obce sejdou na určeném místě a v určenou dobu, zahájí nepřetržitou činnost stálá pracovní skupina krizového štábu. Tato skupina při řešení mimořádné krizové situace nebo při koordinaci záchranných a likvidačních prací:
- analyzuje vývoj krizové situace nebo mimořádné události ve správním území obce,
- dokumentuje postup řešení krizové situace nebo mimořádné události,
- podává vedoucímu KŠ obce návrh na způsob řešení, postup při ochraně obyvatelstva a na vyhlášení, změnu nebo odvolání krizového stavu,
- soustřeďuje informace o stavu sil a prostředků,
- organizuje spojení s krizovými štáby okolních obcí, KŠ ORP a kraje,
- zabezpečuje informování veřejnosti a přijatých opatření a postupu řešení rizikové situace nebo mimořádné události,
- vede evidenci finančních výdajů a nákladů na opatření při krizové situaci nebo mimořádné události,
- organizuje ochranu obyvatel postiženého území, zásobování a humanitární pomoc obyvatelům postiženého území,
- zabezpečuje ukládání a využívání pracovní povinnosti a pracovní výpomoci, dále ukládání povinnosti poskytovat věcné prostředky a jejich využívání.
Výše uvedené činnosti jsou vykonávány přiměřeně rozsahu řešené krizové situace nebo mimořádné události.
Nejčastějším problémem týkajícím se krizového řízení, se kterými se obec může setkat, jsou povodně. Povodeň definuje zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon (dále jen „vodní zákon“), který říká, že povodní se rozumí přechodné výrazné zvýšení hladiny vodních toků nebo jiných povrchových vod, při kterém voda již zaplavuje území mimo koryto toku a může způsobit škody.
Mimo samotného operativního řešení již vzniklé povodně jsou orgány veřejné správy povinny činit také preventivní opatření, jako jsou organizační a technická příprava nebo tvorba povodňových plánů. Za preventivní opatření lze považovat stanovení záplavových území vodoprávním úřadem včetně omezení v činnostech, které tím vzniknou.
V období mimo povodně jsou povodňovými orgány:
- orgány obcí,
- obecní úřady obcí s rozšířenou působností,
- krajské úřady,
- Ministerstvo životního prostředí,
- Ministerstvo vnitra - zabezpečení přípravy záchranných prací.
Po dobu povodně jsou povodňovými orgány:
- povodňové komise obcí a v hlavním městě Praze povodňové komise městských částí,
- povodňové komise obcí s rozšířenou působností a v hlavním městě Praze povodňové komise městských částí stanovené Statutem hlavního města Prahy,
- povodňové komise ucelených povodí,
- Ústřední povodňová komise.
Protipovodňová opatření jsou jednak přípravná opatření a dále opatření při nebezpečí povodně. Jedná se zejména o:
- stanovení záplavových území,
- vymezení směrodatných limitů stupňů povodňové aktivity,
- povodňové plány,
- evidenční a dokumentační práce a další.
Pro vznik a vývoj povodní jsou určující:
- kapacita koryta vodního toku,
- meteorologická situace,
- vysoký stupeň nasycenosti povodí z dlouhotrvajících srážek,
- snížení retenční schopnosti povodí v důsledku nevhodné skladby lesních porostů, úbytku zatravněných ploch a promrznutí půdy v zimním období,
- existence zpevněných ploch s nízkou propustností a drsností,
- nepřiměřené scelování pozemků a nevhodná volba plodin,
- nedostatečná protierozní ochrana,
- nedostatečný profil otvorů mostů a propustků, jejich nevhodný tvar, nedostatečná ochrana před zanášením a nepostačující množství inundačních mostů (sloužících k provedení povodňových vod),
- nedostatky ve směrovém vedení vodních toků a nevhodný tvar průtočného profilu,
- charakter, množství a způsob zajištění odplavitelných materiálů a výrobků, které se nacházejí v inundačním (zaplavovaném) území.
Kombinace těchto a dalších vlivů způsobují situace, které lze jen obtížně předpovídat. Povodním nelze zabránit, možné je pouze ovlivňovat a usměrňovat dopad povodňových škod a následků. Tento princip vyplývá ze zásadního faktu, že vodní toky jsou součástí přírody a každá lidská aktivita se musí této skutečnosti přizpůsobit.
Samotná povodeň začíná vyhlášením druhého či třetího stupně povodňové aktivity a končí jejich odvoláním. Stupeň povodňové aktivity stanovuje rozsah nutných operativních opatření a je přímo řízen vývojem aktuální situace vodních toků a jejich rozlivu.
Úprava na úseku ochrany před povodněmi je obsažena především v zákoně č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 23 vodního zákona stanoví:
- Plánování v oblasti vod je soustavná koncepční činnost, kterou zajišťuje stát; je tvořeno Plánem hlavních povodí České republiky, plány oblastí povodí a programy opatření.
- Plány hlavních povodí České republiky a plány oblastí povodí jsou podkladem pro výkon veřejné správy, zejména pro územní plánování, územní rozhodování a povolování staveb.
Záplavové území je administrativně určené území, které může být při výskytu přirozené povodně zaplaveno vodou. Rozsah je povinen stanovit na návrh správce vodního toku vodoprávní úřad. Vodoprávní úřad může uložit správci vodního toku povinnost zpracovat a předložit takový návrh v souladu s plány hlavních povodí a s plány oblastí povodí, což vyplývá z ustanovení § 66 odst. 1 vodního zákona. Záplavové území je vymezeno záplavovou čárou, což je křivka odpovídající průsečnici hladiny vody se zemským povrchem při zaplavení území povodní.
V zastavěných územích obcí a v územích určených k zástavbě podle územních plánů vymezí vodoprávní úřad na návrh správce vodního toku aktivní zónu záplavového území podle nebezpečnosti povodňových průtoků. Území aktivní zóny při povodni odvádí rozhodující část celkového průtoku, a tak bezprostředně ohrožuje životy, zdraví a majetek lidí.
V aktivní zóně záplavových území se nesmí umísťovat, povolovat ani provádět stavby s výjimkou vodních děl, jimiž se upravuje vodní tok, převádějí povodňové průtoky, provádějí opatření na ochranu před povodněmi nebo ta, která jinak souvisejí s vodním tokem. Dále lze provádět stavby, jimiž se zlepšují odtokové poměry, stavby pro jímání vod, odvádění vod a odvádění srážkových vod a dále nezbytné stavby dopravní a technické infrastruktury.
V aktivní zóně je dále zakázáno těžit nerosty a zeminu způsobem zhoršujícím odtok povrchových vod a provádět terénní úpravy zhoršující odtok povrchových vod. Zakázáno je skladovat odplavitelný materiál, látky a předměty. Rovněž se nesmí zřizovat oplocení, živé ploty a jiné překážky a dále je zakázáno zřizovat tábory, kempy a jiná dočasná ubytovací zařízení.
Mimo aktivní zónu v záplavovém území může vodoprávní úřad stanovit omezující podmínky. Takto postupuje i v případě, není-li aktivní zóna stanovena.
Stupně povodňové aktivity jsou definovány v § 70 vodního zákona. První stupeň se nevyhlašuje. Druhý a třetí stupeň vyhlašuje a odvolává povodňový orgán obvodu.
První stupeň povodňové aktivity je označován jako stav bdělosti. Nastává při samotném vzniku nebezpečí povodně a zaniká, pominou-li příčiny takového nebezpečí. Vznik tohoto stupně nastává také vydanou výstražnou informací předpovědní povodňové služby a zakládá povinnost věnovat vodním tokům či jiným zdrojům nebezpečí zvýšenou pozornost. Při tomto stupni zahajuje službu hlásná a hlídková služba.
Stav pohotovosti, neboli druhý stupeň se vyhlašuje, pokud nebezpečí přirozené povodně přerostlo, ale nedochází k větším rozlivům a škodám mimo koryto. Vyhlašuje se zejména při překročení mezních hodnot sledovaných jevů a skutečností na vodním díle z hlediska jeho bezpečnosti. Jako součást druhého stupně je aktivizace povodňových orgánů a zahájení pohotovosti prostředků pro zabezpečovací práce.
Třetí stupeň (stav ohrožení) se vyhlašuje při bezprostředním nebezpečí nebo vzniku škod většího rozsahu, ohrožení životů a majetku v záplavovém území; vyhlašuje se také při dosažení kritických hodnot sledovaných jevů a skutečností na vodním díle z hlediska jeho bezpečnosti současně se zahájením nouzových opatření; provádějí se povodňové zabezpečovací práce podle povodňových plánů a podle potřeby záchranné práce nebo evakuace.
Povodňové plány (§ 71 a § 78 vodního zákona) jsou stěžejními dokumenty pro přípravu na zvládnutí povodní, ale i při samotném vypořádávání se s existující povodní. Povodňové plány zpracovávají povodňové orgány těch obcí, jejichž území může být povodní ohroženo. Pro stavby ohrožené povodněmi, které se nacházejí v záplavových oblastech, nebo pro stavby, které by mohly zhoršit průběh povodně, je potřeba, aby jejich vlastníci vypracovali v součinnosti s povodňovým orgánem obce svůj vlastní povodňový plán. Pokud obec zpracovává povodňový plán, je její povinností každoročně kontrolovat jeho aktuálnost, a to zpravidla v období jarního tání.
Povodňovými plány se pro účely tohoto zákona rozumějí dokumenty, které obsahují způsob zajištění včasných a spolehlivých informací o vývoji povodně, možnosti ovlivnění odtokového režimu, organizaci a přípravu zabezpečovacích prací; dále obsahují způsob zajištění včasné aktivizace povodňových orgánů, zabezpečení hlásné a hlídkové služby a ochrany objektů, přípravy a organizace záchranných prací a zajištění povodní narušených základních funkcí v objektech a v území a stanovené směrodatné limity stupňů povodňové aktivity.
Obsah povodňových plánů se dělí na:
- věcnou část, která zahrnuje údaje potřebné pro zajištění ochrany před povodněmi určitého objektu, obce, povodí nebo jiného územního celku, směrodatné limity pro vyhlašování stupňů povodňové aktivity,
- organizační část, která obsahuje jmenné seznamy, adresy a způsob spojení účastníků ochrany před povodněmi, úkoly pro jednotlivé účastníky ochrany před povodněmi včetně organizace hlásné a hlídkové služby,
- grafickou část, která obsahuje zpravidla mapy nebo plány, na kterých jsou zakresleny zejména záplavová území, evakuační trasy a místa soustředění, hlásné profily, informační místa.
Povodňovými plány územních celků jsou:
- povodňové plány obcí, které zpracovávají orgány obcí, v jejichž územních obvodech může dojít k povodni,
- povodňové plány správních obvodů obcí s rozšířenou působností, které zpracovávají obce s rozšířenou působností,
- povodňové plány správních obvodů krajů, které zpracovávají příslušné orgány krajů v přenesené působnosti ve spolupráci se správci povodí,
- Povodňový plán České republiky, který zpracovává Ministerstvo životního prostředí.
Povodňové prohlídky (§ 72 vodního zákona) se zjišťuje, zda na vodních tocích, vodních dílech a v záplavových územích, popřípadě na objektech nebo zařízeních ležících v těchto územích nejsou závady, které by mohly zvýšit nebezpečí povodně nebo její škodlivé následky. Povodňové prohlídky organizují a provádějí povodňové orgány podle povodňových plánů, a to nejméně jednou ročně. Povodňové orgány mohou na základě povodňové prohlídky vyzvat vlastníky pozemků, staveb a zařízení v záplavovém území k odstranění předmětů a zařízení, které mohou způsobit zhoršení odtokových poměrů nebo ucpání koryta níže po toku. Pokud tito vlastníci výzvy ve stanovené lhůtě neuposlechnou, uloží takovou povinnost rozhodnutím.
Digitální povodňové plány byly zpracovány za finanční podpory v rámci Operačního programu Životní prostředí 2007 až 2013, oblasti podpory 1.3 Omezování rizika povodní. Plány jsou zpracovány v souladu s vodním zákonem č. 254/2001 Sb. Povodňové plány jsou využitelné i pro občany města a jednotlivých obcí ke zjištění informací například o záplavovém území, neveřejná část je oddělená heslem. Naměřená data a hlášení o dosažených stupních povodňové aktivity jsou přenášena do sídla městské policie a na mobilní telefony zástupců obce.
Forma dotací - Operační program Životní prostředí 2014 až 2020
Operační program Životní prostředí 2014 až 2020 (dále jen OP ŽP 2014 až 2020) v rámci specifického cíle 1.3 bude financovat projekty, které zajistí povodňovou ochranu intravilánu obcí. Cílem Směrnice 2007/60/ES o vyhodnocovaní a zvládaní povodňových rizik je omezit riziko nepříznivých účinků spojených s povodněmi zejména na lidské zdraví a na život, životní prostředí, kulturní dědictví, hospodářskou činnost a infrastrukturu. Přijata opatření na snížení rizika povodní musí být v souladu s požadavky směrnice a zohledňovat mapy povodňového nebezpečí a mapy povodňových rizik a plány pro zvládání povodňových rizik. Předpokládá se pokračovaní podpory konkrétních protipovodňových opatření (suché nádrže s řízením režimem plnění podle manipulačního řadu, řízený rozliv do krajiny, zkapacitnění koryt vodních toků v intravilánech, zvýšení přirozené retence údolních niv, zpomalení odtoku v ploše povodí, využití stávajících vodních děl pro povodňovou ochranu, adaptace území omezující škodlivé účinky působení lokálních přívalových srážek – bleskové povodně apod.). Pro specifický cíl 1.3 se předpokládá využití přibližně 230 mil € tj. 6 mld. Kč
Podporované aktivity v rámci specifického cíle 1.3:
- zprůtočnění nebo zvýšení retenčního potenciálu koryt vodních toků a přilehlých niv, zlepšení přirozených rozlivů,
- hospodařeni se srážkovými vodami v intravilánu a jejich další využiti namísto jejich urychleného odváděni kanalizaci do toků,
- obnoveni, výstavba a rekonstrukce, případně modernizace, vodních děl sloužící povodňové ochraně,
- stabilizovaní a sanace svahových nestabilit ohrožujících zdraví, majetek a bezpečnost vyplývajících z „Registru svahových nestabilit“.
Dále v rámci specifického cíle 1.4 podpoří OP ŽP 2014 až 2020 preventivní protipovodňová opatření. Specifický cíl 1.4 tvoří soubor opatření zaměřených na prevenci a ochranu obyvatel, majetku, kulturního dědictví a životního prostředí před účinky povodně a zajištění zlepšení rychlosti a kvality informací v době povodně (zejména projekty hodnocení povodňového rizika, studie odtokových poměrů včetně návrhu efektivních protipovodňových opatření, přípravu povodňových orgánů na provádění operativních opatření při nebezpečí povodně a během povodní, tvorba map povodňového nebezpečí a povodňových rizik, aktualizace podkladů pro stanovování záplavových území, rozšíření a zkvalitnění předpovědní a výstražné služby a hlásné služby v době povodně). Zkušenosti z povodní v roce 2006 a přívalových povodni 2009 a 2010 i povodně z června 2013 ukazuji, že rychlost a kvalita informaci jsou zásadní pro zvládnutí povodňového rizika, zmírnění možnosti přímého ohrožení lidských životů či možného snížení povodňových škod. Důležitost informovanosti vzrůstá zvláště u přívalových povodní v případě menších toků. V ČR jsou předpovědní modely o srážkách a průtocích řešeny na centrální úrovni (Český hydrometeorologický ústav), manipulace na vodních dílech v rámci dílčích povodí (podniky Povodí), ale odpovědnost za varování a evakuaci obyvatel je na místní úrovni. Pro specifický cíl 1.4 se předpokládá využití přibližně 76 mil € tj. 2 mld. Kč
Podporované aktivity v rámci specifického cíle 1.4:
- analýza odtokových poměrů včetně návrhů možných protipovodňových opatření,
- budování, rozšíření a zkvalitněni varovných, hlásných, předpovědních a výstražných systémů na celostátní úrovni, digitální povodňové plány,
- budování a rozšíření varovných, hlásných, předpovědních a výstražných systémů na lokální úrovni, digitální povodňové plány.
Obec může jednotky sboru dobrovolných hasičů zřizovat dle zákona 133/1985 Sb., o požární ochraně v platném znění (dále jen zákon o požární ochraně). Účel zřizování těchto jednotek je především ochrana života, zdraví a majetku občanů před požáry, ale také poskytování pomoci při živelných pohromách a mimořádných událostech.
Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce se řadí mezi jednotky požární ochrany, ale na rozdíl od jednotek hasičského záchranného sboru kraje je tvořena fyzickými osobami, které činnost hasičů nevykonávají jako své zaměstnání. Jednotka sama o sobě provádí především hašení požárů a záchranné práce při živelných pohromách a jiných mimořádných událostech ve svém obvodu.
Povinnosti obce a obecních úřadů jsou podrobně uvedeny v § 29 zákona o požární ochraně. Obce na svém území kromě samotného zřizování JSDH v samostatné působnosti mají následující povinnosti:
- Udržují akceschopnost JSDH.
- Zabezpečují odbornou přípravu JSDH.
- Zabezpečují materiální a finanční potřeby JSDH.
- Zajišťují péči o členy JSDH, jestliže zasahují za ztížených podmínek nebo u déle trvajícího zásahu na území obce.
- Poskytují náhradu ušlého výdělku členům JSDH, kteří se v době své pracovní činnosti či činnosti, ze které jim plyne zisk, účastní zásahu u požáru nebo jiné činnosti.
- Zabezpečují a hradí členům JSDH preventivní zdravotní prohlídky.
- Zabezpečují výstavbu a údržbu objektů požární ochrany a požárně bezpečnostních zařízení, zejména pro potřeby svého územního obvodu.
- Zpracovávají stanovenou dokumentaci požární ochrany.
- Zabezpečují zdroje vody pro hašení požárů a jejich trvalou použitelnost a stanoví další zdroje vody pro hašení požárů a podmínky pro zajištění jejich trvalé použitelnosti.
- Umožňují dislokaci jednotek hasičského záchranného sboru v katastrálním území obce podle nařízení kraje a přispívají na provoz a vybavení těchto jednotek.
- Spolupracují se sousedními obcemi při plnění úkolů k zabezpečení požární ochrany, za tím účelem mohou obce soustřeďovat finanční prostředky.
- Organizují preventivně výchovnou činnost.
- Obecně závaznou vyhláškou vydávají požární řád obce a stanovují podmínky k zabezpečení požární ochrany při akcích, kterých se zúčastní větší počet osob.
- Mimo tyto povinnosti obec také musí obdobně plnit povinnosti uložené zákonem o požární ochraně právnickým a podnikajícím fyzickým osobám.
Obecní úřady na úseku požární ochrany zajišťují účast velitelů JSDH na jejich odborné přípravě a úkoly požární ochrany pro období stavu ohrožení státu a válečného stavu.
Pokud obec nezřizuje svou vlastní JSDH, dle zákona by měla přispívat na společnou jednotku kraje (§ 29 odst. 1 písm. l zákona o požární ochraně) a hasičský záchranný sbor kraje má právo uložit jí zřízení požární hlídky (§ 69 odst. 1 písm. b zákona o požární ochraně).
Vybrané obecní úřady mají na starost i zásahy mimo svůj územní obvod. Účast mimo svůj územní obvod musí být uvedena v požárním poplachovém plánu kraje, na základě kterého může operační důstojník hasičského záchranného sboru povolat jednotku sboru dobrovolných hasičů (dále JSDH) dané obce k zásahu i mimo její územní obvod.
Od jednotek sboru dobrovolných hasičů obce je třeba odlišit sbory dobrovolných hasičů. Ačkoliv jsou si tyto pojmy názvově podobné, jsou mezi nimi velké rozdíly. Jak již bylo řečeno, JSDH zřizuje obec jako jednotku požární ochrany, která plní úkoly požární ochrany dle zákona o požární ochraně. Sbor dobrovolných hasičů je spolkem a spadá pod režim občanského zákoníku (§ 214 a násl. NOZ). Zřídit jej mohou minimálně tři osoby splňující podmínky pro zakládání běžného spolku. Sbor dobrovolných hasičů dle zákona o požární ochraně pouze pomáhá a podílí se na úkolech požární ochrany.
Použité zdroje:
Pojmy a definice krizového řízení [online]. Praha, 2015 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: http://www.hzscr.cz/clanek/krizove-rizeni-a-cnp-ke-stazeni-ff.aspx?q=Y2hudW09Mg%3D%3D
PROCES - Centrum pro rozvoj obcí a regionů, s. r. o. Studie individuálních schopností starostů v obcích I. typu. 2015.
Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR.
Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR.
Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně.
Zákon č. 240/2000 Sb., krizový zákon.
Zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon.
Obsah kapitoly:
13.1 Mimořádné stavy – události a orgány krizového řízení
13.2 Orgány krizového řízení
13.3 Povodně
13.3.1 Stupně povodňové aktivity
13.3.2 Povodňové plány
13.4 Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce
13.4.1 Povinnosti obce v samostatné působnosti na úseku požární ochrany
13.4.2 Sbory dobrovolných hasičů
Související legislativa ke krizovému řízení je velice rozsáhlá (viz následující schéma).
Obrázek 13.1: Krizové řízení a související legislativa
Zdroj: Institut ochrany obyvatelstva ČR Lázně Bohdaneč Havarijní plán č. 1
Pozn.. IZS -Integrovaný záchranný systém; HZS - Hasičský záchranný sbor; MZ – Ministerstvo zdravotnictví
Krizové řízení jako takové označuje souhrn řídících činností věcně příslušných orgánů zaměřených na bezpečnostní rizika, plánování, organizování, realizaci a kontrolu činností prováděných v souvislosti s řešením krizových situací. Základním předpisem, kterým se krizové řízení řídí, je zákon č. 240/2000 Sb., krizový zákon (dále jen „krizový zákon“).
Základní cíle krizového řízení ve veřejné správě jsou:
- udržení funkčnosti veřejné správy
- udržení fyzického a duševního zdraví obyvatelstva
- zajištění dostupnosti životně důležitého zboží a služeb
- uchování soukromého a veřejného majetku
- podpora záchranným, bezpečnostním a vojenským složkám
- humanitární pomoc postiženému území.
Mimořádný stav označuje mimořádnou událost. Mimořádnou události se rozumí škodlivé působení sil a jevů, ať už jsou vyvolány člověkem, přírodním vlivem nebo havárií, pokud taková událost ohrožuje život, zdraví, majetek, životní prostředí a vyžaduje--li taková událost provedení záchranných a likvidačních prací, při nichž je vyhlášen krizový stav. Řešení mimořádných událostí, které již nastaly, jakožto i výkon preventivních opatření proti jejich vzniku, mají na starost orgány krizového řízení.
Krizové stavy se dělí dle jejich závažnosti na (§ 2 písm. b) krizového zákona):
- stav nebezpečí
- nouzový stav
- stav ohrožení státu
- válečný stav
Stav nebezpečí (§ 3 krizového zákona) vyhlašuje hejtman kraje jako bezodkladné opatření, jsou-li ohroženy životy, zdraví, majetek, životní prostředí, pokud nedosahuje intenzita ohrožení značného rozsahu, a není-li možné odvrátit ohrožení běžnou činností správních úřadů, orgánů krajů a obcí, složek integrovaného záchranného systému nebo subjektů kritické infrastruktury.
Nouzový stav (čl. 5 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky – dále jen „zákon o bezpečnosti ČR“) vyhlašuje vláda v případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost.
Stav ohrožení státu (čl. 7 zákona o bezpečnosti ČR) může parlament vyhlásit na návrh vlády, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické základy.
Válečný stav (čl. 2 zákona o bezpečnosti ČR) vyhlásí parlament, je-li Česká republika napadena, nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení.
Orgány krizového řízení v obcích I. typu jsou starosta obce a obecní úřad.
Starosta obce
Starosta obce (§ 21 krizového zákona) zajišťuje připravenost obce na řešení krizových situací. Starosta dále:
- za účelem přípravy na krizové situace a jejich řešení může zřídit krizový štáb obce jako svůj pracovní orgán,
- zajišťuje za krizové situace provedení stanovených krizových opatření v podmínkách správního obvodu obce,
- plní úkoly stanovené starostou obce s rozšířenou působností a orgány krizového řízení při přípravě na krizové situace a při jejich řešení a úkoly a opatření uvedené v krizovém plánu obce s rozšířenou působností,
- odpovídá za využívání informačních a komunikačních prostředků a pomůcek krizového řízení určených Ministerstvem vnitra.
V době krizového stavu starosta obce:
- zabezpečuje varování a informování osob nacházejících se na území obce před hrozícím nebezpečím a vyrozumění orgánů krizového řízení, pokud tak již neučinil hasičský záchranný sbor kraje,
- nařizuje a organizuje evakuaci osob z ohroženého území obce,
- organizuje činnost obce v podmínkách nouzového přežití obyvatelstva,
- zajišťuje organizaci dalších opatření nezbytných pro řešení krizové situace.
Pokud starosta obce neplní v době krizového stavu úkoly stanovené tímto zákonem, může hejtman převést jejich výkon na předem stanovenou dobu na zmocněnce, kterého za tím účelem jmenuje. O této skutečnosti hejtman neprodleně informuje obec a ministra vnitra, který může rozhodnutí hejtmana zrušit.
Obecní úřad
Dalším orgánem krizového řízení na úrovni obcí I. typu jsou obecní úřady. Obecní úřad, stejně jako starosta obce, zajišťuje připravenost obce na řešení krizových situací (§ 21a krizového zákona). K jeho kompetencím patří:
- poskytnutí podkladů a informací obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností za účelem zpracování krizového plánu obce s rozšířenou působností,
- vést evidenci o přechodných změnách pobytu osob, pro kterou shromažďuje údaje a poskytnout tyto údaje obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností,
- podílí se na zajištění veřejného pořádku v obci,
- plní úkoly stanovené krizovým plánem obce s rozšířenou působností,
- seznamuje fyzické a právnické osoby způsobem v místě obvyklým s charakterem možného ohrožení, s připravenými krizovými opatřeními a se způsobem jejich provedení.
Při vyhlášení nouzového stavu nebo stavu nebezpečí (§ 22 krizového zákona) starosta obce zajišťuje provedení krizových opatření v podmínkách obce. Je-li k tomuto účelu nutné vydat nařízení obce, nabývá nařízení obce účinnosti okamžikem jeho vyvěšení na úřední desce obecního úřadu. Nařízení obce se zveřejní též dalšími způsoby v místě obvyklými, zejména prostřednictvím hromadných informačních prostředků a místního rozhlasu. Stejný postup se použije při vyhlašování změn obsahu již vydaného nařízení obce. Náklady vynaložené na provedení krizových opatření stanovených obcí uhrazuje obec z obecního rozpočtu.
Provázaná součinnost obce I. typu s ORP při krizovém řízení
Obec při plnění svých úkolů ochrany veřejného zájmu tvoří základní prvek veřejné správy při zabezpečování opatření ochrany obyvatelstva, při mimořádných událostech a krizových situacích. Obecní úřad obce s rozšířenou působností a obecní úřad při výkonu státní správy zajišťuje připravenost správního obvodu obecního úřadu obce s rozšířenou působností a území obce na mimořádné události, provádění záchranných a likvidačních prací a ochranu obyvatelstva.
Určená obec je (dle § 15 odst. 4 písm. a krizový zákon) obec, kterou určí Hasičský záchranný sbor kraje k rozpracování vybraných úkolů krizového plánu kraje. Při jejich výběru vychází Hasičský záchranný sbor kraje z těchto doporučení:
- „určenou obcí“ je každá obec s rozšířenou působností (obec typu III),
- „určenou obcí“ je dále obec, kde na základě analýzy ohrožení je účelné rozpracovat vybrané úkoly krizového plánu kraje na místní podmínky, přitom se přihlédne k již dřívějšímu, dosud platnému, určení příslušným okresním úřadem.
Role starosty obce s rozšířenou působností (dle § 18 krizového zákona)
Starosta obce s rozšířenou působností zajišťuje připravenost správního obvodu obce s rozšířenou působností na řešení krizových situací; ostatní orgány obce s rozšířenou působností se na této připravenosti podílejí.
Starosta obce s rozšířenou působností řídí a kontroluje přípravná opatření, činnosti k řešení krizových situací a činnosti ke zmírnění jejich následků prováděná územními správními úřady s působností ve správním obvodu obce s rozšířenou působností, orgány obcí, právnickými osobami a fyzickými osobami ve správním obvodu obce s rozšířenou působností.
Za tímto účelem
- zřizuje a řídí bezpečnostní radu obce s rozšířenou působností pro území správního obvodu obce s rozšířenou působností,
- organizuje přípravu správního obvodu obce s rozšířenou působností na krizové situace a podílí se na jejich řešení,
- schvaluje po projednání v bezpečnostní radě obce s rozšířenou působností krizový plán obce s rozšířenou působností,
- vyžaduje od hasičského záchranného sboru kraje údaje podle § 15 odst. 3 krizového zákona.
Starosta obce s rozšířenou působností dále
- zřizuje a řídí krizový štáb obce s rozšířenou působností pro území správního obvodu obce s rozšířenou působností, který je současně krizovým štábem pro území správního obvodu obce,
- zajišťuje za krizové situace provedení stanovených krizových opatření v podmínkách správního obvodu obce s rozšířenou působností; správní úřady se sídlem na území správního obvodu obce s rozšířenou působností a právnické a podnikající fyzické osoby jsou povinny stanovená krizová opatření splnit,
- plní úkoly stanovené hejtmanem a orgány krizového řízení při přípravě na krizové situace a při jejich řešení,
- odpovídá za využívání informačních a komunikačních prostředků a pomůcek krizového řízení určených Ministerstvem vnitra.
Bezpečnostní rada (§ 24 krizového zákona) plní funkcí koordinačního orgánu pro přípravu obce na krizové situace. Bezpečnostní radu tvoří:
- starosta
- tajemník (je-li jeho funkce zřízena)
- příslušník Policie České republiky
- příslušník hasičského záchranného sboru kraje
- velitel sboru dobrovolných hasičů obce (je-li zřízen)
- zaměstnanec obce, který zároveň plní funkci tajemníka bezpečnostní rady
Bezpečnostní rada má v kompetenci především zajištění připravenosti obce na krizové situace. Při přípravách bezpečnostní rada tvoří návrhy a opatření, rozpracovává úkoly dle krizového plánu kraje a zpracovává roční zprávu o stavu prostředků pro varování osob a způsobu náhradního varování. Dále má v kompetenci projednání plánu evakuace osob, zprávy o činnostech a připravenosti složek integrovaného záchranného systému v obvodu obce, návrhy financování příprav na krizové situace, způsob shromažďování nezbytných údajů o osobách, které v době krizového stavu přechodně změní pobyt, způsob seznámení právnických a fyzických osob s charakterem možných ohrožení, zprávu o hodnocení krizové situace a přijatých opatřeních, havarijní plán a podmínky nouzového přežití obyvatelstva.
Krizový štáb může zřídit starosta obce I. typu (dle § 21 odst. 2 písm. a krizového zákona), tj. krizový štáb obce (dále jen KŠ obce) jako svůj pracovní orgán pro zvládání mimořádných situací. Starosta ORP (dle § 18 odst. 3 krizového zákona) musí zřídit krizový štáb pro celý správní obvod ORP (dále jen KŠ ORP), který je současně KŠ pro území správního obvodu této obce.
KŠ obce je orgán, který se podílí ve spolupráci se složkami IZS na koordinaci provedení záchranných a likvidačních prací a ostatních úkolů ochrany obyvatelstva a života obce (varování, evakuace, nouzové přežití) a následně obnovovacích prací (asanační) na postiženém území obce. Na základě zpracované dokumentace, předkládá podklady pro rozhodovací činnost starosty obce při řešení mimořádných událostí a krizových situací.
KŠ obce se schází podle potřeby a je svoláván starostou obce (případně místostarostou nebo pověřeným pracovníkem obce) při vzniku mimořádné události velkého rozsahu nebo v případě vyhlášení krizového stavu na území obce, zejména je-li nutné zabezpečit evakuaci a nouzové přežití obyvatelstva. KŠ obce zejména:
- zabezpečuje vyhodnocování situace,
- přijímá opatření k řešení vzniklého stavu a spolupracuje s orgány koordinujícími záchranné a likvidační práce,
- zabezpečuje odpovídající zázemí postiženým osobám (nouzové přežití),
- ochranu majetku,
- likvidaci následků mimořádné události nebo krizové situace.
Zřízení, složení a svolání krizového štábu obce
Zřízení KŠ obce by mělo proběhnout již při přípravách na řešení krizové situace. Jednotliví členové krizového štábu mají být na členství připravováni a pro jejich činnost je potřebné předem vybrat a vybavit vhodné prostory.
Možné složení krizového štábu obce:
- starosta obce, zástupce starosty (místostarosta),
- další, předem určení pracovníci obecního úřadu,
- velitel JSDH obce, zástupce zdravotního střediska, praktický lékař,
- vedoucí pracovníci podniků, školských, zdravotnických a sociálních zařízení,
- specialisté (odborníci z různých oborů) dle řešené krizové situace.
Na činnosti krizového štábu obce se také podílejí zaměstnanci obecního úřadu, kteří jsou vyčleněni pro potřeby krizového štábu (ti zpravidla tvoří základ stálé pracovní skupiny krizového štábu obce).
KŠ obce svolává starosta obce (vedoucí KŠ obce) a používá jej:
- při řešení mimořádné události nebo krizové situace a ke zmírnění jejich následků, včetně plnění úkolů orgánů krizového řízení za stavu ohrožení státu vyhlášeného v souvislosti se zajišťováním obrany České republiky a za válečného stavu,
- při koordinaci záchranných prací a likvidačních prací hejtmanem nebo starostou obce s rozšířenou působností v souvislosti s řešením mimořádné události v případech stanovených právním předpisem, pokud nevyužijí koordinace bez využití krizového štábu,
- při taktických a prověřovacích cvičeních organizovaných k ověření výše uvedených činností, které nařídí k tomu oprávněná osoba.
Činnost KŠ obce se po jeho aktivaci řídí pokyny jeho vedoucího. Když se členové krizového štábu obce sejdou na určeném místě a v určenou dobu, zahájí nepřetržitou činnost stálá pracovní skupina krizového štábu. Tato skupina při řešení mimořádné krizové situace nebo při koordinaci záchranných a likvidačních prací:
- analyzuje vývoj krizové situace nebo mimořádné události ve správním území obce,
- dokumentuje postup řešení krizové situace nebo mimořádné události,
- podává vedoucímu KŠ obce návrh na způsob řešení, postup při ochraně obyvatelstva a na vyhlášení, změnu nebo odvolání krizového stavu,
- soustřeďuje informace o stavu sil a prostředků,
- organizuje spojení s krizovými štáby okolních obcí, KŠ ORP a kraje,
- zabezpečuje informování veřejnosti a přijatých opatření a postupu řešení rizikové situace nebo mimořádné události,
- vede evidenci finančních výdajů a nákladů na opatření při krizové situaci nebo mimořádné události,
- organizuje ochranu obyvatel postiženého území, zásobování a humanitární pomoc obyvatelům postiženého území,
- zabezpečuje ukládání a využívání pracovní povinnosti a pracovní výpomoci, dále ukládání povinnosti poskytovat věcné prostředky a jejich využívání.
Výše uvedené činnosti jsou vykonávány přiměřeně rozsahu řešené krizové situace nebo mimořádné události.
Nejčastějším problémem týkajícím se krizového řízení, se kterými se obec může setkat, jsou povodně. Povodeň definuje zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon (dále jen „vodní zákon“), který říká, že povodní se rozumí přechodné výrazné zvýšení hladiny vodních toků nebo jiných povrchových vod, při kterém voda již zaplavuje území mimo koryto toku a může způsobit škody.
Mimo samotného operativního řešení již vzniklé povodně jsou orgány veřejné správy povinny činit také preventivní opatření, jako jsou organizační a technická příprava nebo tvorba povodňových plánů. Za preventivní opatření lze považovat stanovení záplavových území vodoprávním úřadem včetně omezení v činnostech, které tím vzniknou.
V období mimo povodně jsou povodňovými orgány:
- orgány obcí,
- obecní úřady obcí s rozšířenou působností,
- krajské úřady,
- Ministerstvo životního prostředí,
- Ministerstvo vnitra - zabezpečení přípravy záchranných prací.
Po dobu povodně jsou povodňovými orgány:
- povodňové komise obcí a v hlavním městě Praze povodňové komise městských částí,
- povodňové komise obcí s rozšířenou působností a v hlavním městě Praze povodňové komise městských částí stanovené Statutem hlavního města Prahy,
- povodňové komise ucelených povodí,
- Ústřední povodňová komise.
Protipovodňová opatření jsou jednak přípravná opatření a dále opatření při nebezpečí povodně. Jedná se zejména o:
- stanovení záplavových území,
- vymezení směrodatných limitů stupňů povodňové aktivity,
- povodňové plány,
- evidenční a dokumentační práce a další.
Pro vznik a vývoj povodní jsou určující:
- kapacita koryta vodního toku,
- meteorologická situace,
- vysoký stupeň nasycenosti povodí z dlouhotrvajících srážek,
- snížení retenční schopnosti povodí v důsledku nevhodné skladby lesních porostů, úbytku zatravněných ploch a promrznutí půdy v zimním období,
- existence zpevněných ploch s nízkou propustností a drsností,
- nepřiměřené scelování pozemků a nevhodná volba plodin,
- nedostatečná protierozní ochrana,
- nedostatečný profil otvorů mostů a propustků, jejich nevhodný tvar, nedostatečná ochrana před zanášením a nepostačující množství inundačních mostů (sloužících k provedení povodňových vod),
- nedostatky ve směrovém vedení vodních toků a nevhodný tvar průtočného profilu,
- charakter, množství a způsob zajištění odplavitelných materiálů a výrobků, které se nacházejí v inundačním (zaplavovaném) území.
Kombinace těchto a dalších vlivů způsobují situace, které lze jen obtížně předpovídat. Povodním nelze zabránit, možné je pouze ovlivňovat a usměrňovat dopad povodňových škod a následků. Tento princip vyplývá ze zásadního faktu, že vodní toky jsou součástí přírody a každá lidská aktivita se musí této skutečnosti přizpůsobit.
Samotná povodeň začíná vyhlášením druhého či třetího stupně povodňové aktivity a končí jejich odvoláním. Stupeň povodňové aktivity stanovuje rozsah nutných operativních opatření a je přímo řízen vývojem aktuální situace vodních toků a jejich rozlivu.
Úprava na úseku ochrany před povodněmi je obsažena především v zákoně č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 23 vodního zákona stanoví:
- Plánování v oblasti vod je soustavná koncepční činnost, kterou zajišťuje stát; je tvořeno Plánem hlavních povodí České republiky, plány oblastí povodí a programy opatření.
- Plány hlavních povodí České republiky a plány oblastí povodí jsou podkladem pro výkon veřejné správy, zejména pro územní plánování, územní rozhodování a povolování staveb.
Záplavové území je administrativně určené území, které může být při výskytu přirozené povodně zaplaveno vodou. Rozsah je povinen stanovit na návrh správce vodního toku vodoprávní úřad. Vodoprávní úřad může uložit správci vodního toku povinnost zpracovat a předložit takový návrh v souladu s plány hlavních povodí a s plány oblastí povodí, což vyplývá z ustanovení § 66 odst. 1 vodního zákona. Záplavové území je vymezeno záplavovou čárou, což je křivka odpovídající průsečnici hladiny vody se zemským povrchem při zaplavení území povodní.
V zastavěných územích obcí a v územích určených k zástavbě podle územních plánů vymezí vodoprávní úřad na návrh správce vodního toku aktivní zónu záplavového území podle nebezpečnosti povodňových průtoků. Území aktivní zóny při povodni odvádí rozhodující část celkového průtoku, a tak bezprostředně ohrožuje životy, zdraví a majetek lidí.
V aktivní zóně záplavových území se nesmí umísťovat, povolovat ani provádět stavby s výjimkou vodních děl, jimiž se upravuje vodní tok, převádějí povodňové průtoky, provádějí opatření na ochranu před povodněmi nebo ta, která jinak souvisejí s vodním tokem. Dále lze provádět stavby, jimiž se zlepšují odtokové poměry, stavby pro jímání vod, odvádění vod a odvádění srážkových vod a dále nezbytné stavby dopravní a technické infrastruktury.
V aktivní zóně je dále zakázáno těžit nerosty a zeminu způsobem zhoršujícím odtok povrchových vod a provádět terénní úpravy zhoršující odtok povrchových vod. Zakázáno je skladovat odplavitelný materiál, látky a předměty. Rovněž se nesmí zřizovat oplocení, živé ploty a jiné překážky a dále je zakázáno zřizovat tábory, kempy a jiná dočasná ubytovací zařízení.
Mimo aktivní zónu v záplavovém území může vodoprávní úřad stanovit omezující podmínky. Takto postupuje i v případě, není-li aktivní zóna stanovena.
Stupně povodňové aktivity jsou definovány v § 70 vodního zákona. První stupeň se nevyhlašuje. Druhý a třetí stupeň vyhlašuje a odvolává povodňový orgán obvodu.
První stupeň povodňové aktivity je označován jako stav bdělosti. Nastává při samotném vzniku nebezpečí povodně a zaniká, pominou-li příčiny takového nebezpečí. Vznik tohoto stupně nastává také vydanou výstražnou informací předpovědní povodňové služby a zakládá povinnost věnovat vodním tokům či jiným zdrojům nebezpečí zvýšenou pozornost. Při tomto stupni zahajuje službu hlásná a hlídková služba.
Stav pohotovosti, neboli druhý stupeň se vyhlašuje, pokud nebezpečí přirozené povodně přerostlo, ale nedochází k větším rozlivům a škodám mimo koryto. Vyhlašuje se zejména při překročení mezních hodnot sledovaných jevů a skutečností na vodním díle z hlediska jeho bezpečnosti. Jako součást druhého stupně je aktivizace povodňových orgánů a zahájení pohotovosti prostředků pro zabezpečovací práce.
Třetí stupeň (stav ohrožení) se vyhlašuje při bezprostředním nebezpečí nebo vzniku škod většího rozsahu, ohrožení životů a majetku v záplavovém území; vyhlašuje se také při dosažení kritických hodnot sledovaných jevů a skutečností na vodním díle z hlediska jeho bezpečnosti současně se zahájením nouzových opatření; provádějí se povodňové zabezpečovací práce podle povodňových plánů a podle potřeby záchranné práce nebo evakuace.
Povodňové plány (§ 71 a § 78 vodního zákona) jsou stěžejními dokumenty pro přípravu na zvládnutí povodní, ale i při samotném vypořádávání se s existující povodní. Povodňové plány zpracovávají povodňové orgány těch obcí, jejichž území může být povodní ohroženo. Pro stavby ohrožené povodněmi, které se nacházejí v záplavových oblastech, nebo pro stavby, které by mohly zhoršit průběh povodně, je potřeba, aby jejich vlastníci vypracovali v součinnosti s povodňovým orgánem obce svůj vlastní povodňový plán. Pokud obec zpracovává povodňový plán, je její povinností každoročně kontrolovat jeho aktuálnost, a to zpravidla v období jarního tání.
Povodňovými plány se pro účely tohoto zákona rozumějí dokumenty, které obsahují způsob zajištění včasných a spolehlivých informací o vývoji povodně, možnosti ovlivnění odtokového režimu, organizaci a přípravu zabezpečovacích prací; dále obsahují způsob zajištění včasné aktivizace povodňových orgánů, zabezpečení hlásné a hlídkové služby a ochrany objektů, přípravy a organizace záchranných prací a zajištění povodní narušených základních funkcí v objektech a v území a stanovené směrodatné limity stupňů povodňové aktivity.
Obsah povodňových plánů se dělí na:
- věcnou část, která zahrnuje údaje potřebné pro zajištění ochrany před povodněmi určitého objektu, obce, povodí nebo jiného územního celku, směrodatné limity pro vyhlašování stupňů povodňové aktivity,
- organizační část, která obsahuje jmenné seznamy, adresy a způsob spojení účastníků ochrany před povodněmi, úkoly pro jednotlivé účastníky ochrany před povodněmi včetně organizace hlásné a hlídkové služby,
- grafickou část, která obsahuje zpravidla mapy nebo plány, na kterých jsou zakresleny zejména záplavová území, evakuační trasy a místa soustředění, hlásné profily, informační místa.
Povodňovými plány územních celků jsou:
- povodňové plány obcí, které zpracovávají orgány obcí, v jejichž územních obvodech může dojít k povodni,
- povodňové plány správních obvodů obcí s rozšířenou působností, které zpracovávají obce s rozšířenou působností,
- povodňové plány správních obvodů krajů, které zpracovávají příslušné orgány krajů v přenesené působnosti ve spolupráci se správci povodí,
- Povodňový plán České republiky, který zpracovává Ministerstvo životního prostředí.
Povodňové prohlídky (§ 72 vodního zákona) se zjišťuje, zda na vodních tocích, vodních dílech a v záplavových územích, popřípadě na objektech nebo zařízeních ležících v těchto územích nejsou závady, které by mohly zvýšit nebezpečí povodně nebo její škodlivé následky. Povodňové prohlídky organizují a provádějí povodňové orgány podle povodňových plánů, a to nejméně jednou ročně. Povodňové orgány mohou na základě povodňové prohlídky vyzvat vlastníky pozemků, staveb a zařízení v záplavovém území k odstranění předmětů a zařízení, které mohou způsobit zhoršení odtokových poměrů nebo ucpání koryta níže po toku. Pokud tito vlastníci výzvy ve stanovené lhůtě neuposlechnou, uloží takovou povinnost rozhodnutím.
Digitální povodňové plány byly zpracovány za finanční podpory v rámci Operačního programu Životní prostředí 2007 až 2013, oblasti podpory 1.3 Omezování rizika povodní. Plány jsou zpracovány v souladu s vodním zákonem č. 254/2001 Sb. Povodňové plány jsou využitelné i pro občany města a jednotlivých obcí ke zjištění informací například o záplavovém území, neveřejná část je oddělená heslem. Naměřená data a hlášení o dosažených stupních povodňové aktivity jsou přenášena do sídla městské policie a na mobilní telefony zástupců obce.
Forma dotací - Operační program Životní prostředí 2014 až 2020
Operační program Životní prostředí 2014 až 2020 (dále jen OP ŽP 2014 až 2020) v rámci specifického cíle 1.3 bude financovat projekty, které zajistí povodňovou ochranu intravilánu obcí. Cílem Směrnice 2007/60/ES o vyhodnocovaní a zvládaní povodňových rizik je omezit riziko nepříznivých účinků spojených s povodněmi zejména na lidské zdraví a na život, životní prostředí, kulturní dědictví, hospodářskou činnost a infrastrukturu. Přijata opatření na snížení rizika povodní musí být v souladu s požadavky směrnice a zohledňovat mapy povodňového nebezpečí a mapy povodňových rizik a plány pro zvládání povodňových rizik. Předpokládá se pokračovaní podpory konkrétních protipovodňových opatření (suché nádrže s řízením režimem plnění podle manipulačního řadu, řízený rozliv do krajiny, zkapacitnění koryt vodních toků v intravilánech, zvýšení přirozené retence údolních niv, zpomalení odtoku v ploše povodí, využití stávajících vodních děl pro povodňovou ochranu, adaptace území omezující škodlivé účinky působení lokálních přívalových srážek – bleskové povodně apod.). Pro specifický cíl 1.3 se předpokládá využití přibližně 230 mil € tj. 6 mld. Kč
Podporované aktivity v rámci specifického cíle 1.3:
- zprůtočnění nebo zvýšení retenčního potenciálu koryt vodních toků a přilehlých niv, zlepšení přirozených rozlivů,
- hospodařeni se srážkovými vodami v intravilánu a jejich další využiti namísto jejich urychleného odváděni kanalizaci do toků,
- obnoveni, výstavba a rekonstrukce, případně modernizace, vodních děl sloužící povodňové ochraně,
- stabilizovaní a sanace svahových nestabilit ohrožujících zdraví, majetek a bezpečnost vyplývajících z „Registru svahových nestabilit“.
Dále v rámci specifického cíle 1.4 podpoří OP ŽP 2014 až 2020 preventivní protipovodňová opatření. Specifický cíl 1.4 tvoří soubor opatření zaměřených na prevenci a ochranu obyvatel, majetku, kulturního dědictví a životního prostředí před účinky povodně a zajištění zlepšení rychlosti a kvality informací v době povodně (zejména projekty hodnocení povodňového rizika, studie odtokových poměrů včetně návrhu efektivních protipovodňových opatření, přípravu povodňových orgánů na provádění operativních opatření při nebezpečí povodně a během povodní, tvorba map povodňového nebezpečí a povodňových rizik, aktualizace podkladů pro stanovování záplavových území, rozšíření a zkvalitnění předpovědní a výstražné služby a hlásné služby v době povodně). Zkušenosti z povodní v roce 2006 a přívalových povodni 2009 a 2010 i povodně z června 2013 ukazuji, že rychlost a kvalita informaci jsou zásadní pro zvládnutí povodňového rizika, zmírnění možnosti přímého ohrožení lidských životů či možného snížení povodňových škod. Důležitost informovanosti vzrůstá zvláště u přívalových povodní v případě menších toků. V ČR jsou předpovědní modely o srážkách a průtocích řešeny na centrální úrovni (Český hydrometeorologický ústav), manipulace na vodních dílech v rámci dílčích povodí (podniky Povodí), ale odpovědnost za varování a evakuaci obyvatel je na místní úrovni. Pro specifický cíl 1.4 se předpokládá využití přibližně 76 mil € tj. 2 mld. Kč
Podporované aktivity v rámci specifického cíle 1.4:
- analýza odtokových poměrů včetně návrhů možných protipovodňových opatření,
- budování, rozšíření a zkvalitněni varovných, hlásných, předpovědních a výstražných systémů na celostátní úrovni, digitální povodňové plány,
- budování a rozšíření varovných, hlásných, předpovědních a výstražných systémů na lokální úrovni, digitální povodňové plány.
Obec může jednotky sboru dobrovolných hasičů zřizovat dle zákona 133/1985 Sb., o požární ochraně v platném znění (dále jen zákon o požární ochraně). Účel zřizování těchto jednotek je především ochrana života, zdraví a majetku občanů před požáry, ale také poskytování pomoci při živelných pohromách a mimořádných událostech.
Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce se řadí mezi jednotky požární ochrany, ale na rozdíl od jednotek hasičského záchranného sboru kraje je tvořena fyzickými osobami, které činnost hasičů nevykonávají jako své zaměstnání. Jednotka sama o sobě provádí především hašení požárů a záchranné práce při živelných pohromách a jiných mimořádných událostech ve svém obvodu.
Povinnosti obce a obecních úřadů jsou podrobně uvedeny v § 29 zákona o požární ochraně. Obce na svém území kromě samotného zřizování JSDH v samostatné působnosti mají následující povinnosti:
- Udržují akceschopnost JSDH.
- Zabezpečují odbornou přípravu JSDH.
- Zabezpečují materiální a finanční potřeby JSDH.
- Zajišťují péči o členy JSDH, jestliže zasahují za ztížených podmínek nebo u déle trvajícího zásahu na území obce.
- Poskytují náhradu ušlého výdělku členům JSDH, kteří se v době své pracovní činnosti či činnosti, ze které jim plyne zisk, účastní zásahu u požáru nebo jiné činnosti.
- Zabezpečují a hradí členům JSDH preventivní zdravotní prohlídky.
- Zabezpečují výstavbu a údržbu objektů požární ochrany a požárně bezpečnostních zařízení, zejména pro potřeby svého územního obvodu.
- Zpracovávají stanovenou dokumentaci požární ochrany.
- Zabezpečují zdroje vody pro hašení požárů a jejich trvalou použitelnost a stanoví další zdroje vody pro hašení požárů a podmínky pro zajištění jejich trvalé použitelnosti.
- Umožňují dislokaci jednotek hasičského záchranného sboru v katastrálním území obce podle nařízení kraje a přispívají na provoz a vybavení těchto jednotek.
- Spolupracují se sousedními obcemi při plnění úkolů k zabezpečení požární ochrany, za tím účelem mohou obce soustřeďovat finanční prostředky.
- Organizují preventivně výchovnou činnost.
- Obecně závaznou vyhláškou vydávají požární řád obce a stanovují podmínky k zabezpečení požární ochrany při akcích, kterých se zúčastní větší počet osob.
- Mimo tyto povinnosti obec také musí obdobně plnit povinnosti uložené zákonem o požární ochraně právnickým a podnikajícím fyzickým osobám.
Obecní úřady na úseku požární ochrany zajišťují účast velitelů JSDH na jejich odborné přípravě a úkoly požární ochrany pro období stavu ohrožení státu a válečného stavu.
Pokud obec nezřizuje svou vlastní JSDH, dle zákona by měla přispívat na společnou jednotku kraje (§ 29 odst. 1 písm. l zákona o požární ochraně) a hasičský záchranný sbor kraje má právo uložit jí zřízení požární hlídky (§ 69 odst. 1 písm. b zákona o požární ochraně).
Vybrané obecní úřady mají na starost i zásahy mimo svůj územní obvod. Účast mimo svůj územní obvod musí být uvedena v požárním poplachovém plánu kraje, na základě kterého může operační důstojník hasičského záchranného sboru povolat jednotku sboru dobrovolných hasičů (dále JSDH) dané obce k zásahu i mimo její územní obvod.
Od jednotek sboru dobrovolných hasičů obce je třeba odlišit sbory dobrovolných hasičů. Ačkoliv jsou si tyto pojmy názvově podobné, jsou mezi nimi velké rozdíly. Jak již bylo řečeno, JSDH zřizuje obec jako jednotku požární ochrany, která plní úkoly požární ochrany dle zákona o požární ochraně. Sbor dobrovolných hasičů je spolkem a spadá pod režim občanského zákoníku (§ 214 a násl. NOZ). Zřídit jej mohou minimálně tři osoby splňující podmínky pro zakládání běžného spolku. Sbor dobrovolných hasičů dle zákona o požární ochraně pouze pomáhá a podílí se na úkolech požární ochrany.
Použité zdroje:
Pojmy a definice krizového řízení [online]. Praha, 2015 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: http://www.hzscr.cz/clanek/krizove-rizeni-a-cnp-ke-stazeni-ff.aspx?q=Y2hudW09Mg%3D%3D
PROCES - Centrum pro rozvoj obcí a regionů, s. r. o. Studie individuálních schopností starostů v obcích I. typu. 2015.
Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR.
Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR.
Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně.
Zákon č. 240/2000 Sb., krizový zákon.
Zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon.
Obsah kapitoly:
13.1 Mimořádné stavy – události a orgány krizového řízení
13.2 Orgány krizového řízení
13.3 Povodně
13.3.1 Stupně povodňové aktivity
13.3.2 Povodňové plány
13.4 Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce
13.4.1 Povinnosti obce v samostatné působnosti na úseku požární ochrany
13.4.2 Sbory dobrovolných hasičů
Související legislativa ke krizovému řízení je velice rozsáhlá (viz následující schéma).
Obrázek 13.1: Krizové řízení a související legislativa
Zdroj: Institut ochrany obyvatelstva ČR Lázně Bohdaneč Havarijní plán č. 1
Pozn.. IZS -Integrovaný záchranný systém; HZS - Hasičský záchranný sbor; MZ – Ministerstvo zdravotnictví
Krizové řízení jako takové označuje souhrn řídících činností věcně příslušných orgánů zaměřených na bezpečnostní rizika, plánování, organizování, realizaci a kontrolu činností prováděných v souvislosti s řešením krizových situací. Základním předpisem, kterým se krizové řízení řídí, je zákon č. 240/2000 Sb., krizový zákon (dále jen „krizový zákon“).
Základní cíle krizového řízení ve veřejné správě jsou:
- udržení funkčnosti veřejné správy
- udržení fyzického a duševního zdraví obyvatelstva
- zajištění dostupnosti životně důležitého zboží a služeb
- uchování soukromého a veřejného majetku
- podpora záchranným, bezpečnostním a vojenským složkám
- humanitární pomoc postiženému území.
Mimořádný stav označuje mimořádnou událost. Mimořádnou události se rozumí škodlivé působení sil a jevů, ať už jsou vyvolány člověkem, přírodním vlivem nebo havárií, pokud taková událost ohrožuje život, zdraví, majetek, životní prostředí a vyžaduje--li taková událost provedení záchranných a likvidačních prací, při nichž je vyhlášen krizový stav. Řešení mimořádných událostí, které již nastaly, jakožto i výkon preventivních opatření proti jejich vzniku, mají na starost orgány krizového řízení.
Krizové stavy se dělí dle jejich závažnosti na (§ 2 písm. b) krizového zákona):
- stav nebezpečí
- nouzový stav
- stav ohrožení státu
- válečný stav
Stav nebezpečí (§ 3 krizového zákona) vyhlašuje hejtman kraje jako bezodkladné opatření, jsou-li ohroženy životy, zdraví, majetek, životní prostředí, pokud nedosahuje intenzita ohrožení značného rozsahu, a není-li možné odvrátit ohrožení běžnou činností správních úřadů, orgánů krajů a obcí, složek integrovaného záchranného systému nebo subjektů kritické infrastruktury.
Nouzový stav (čl. 5 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky – dále jen „zákon o bezpečnosti ČR“) vyhlašuje vláda v případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost.
Stav ohrožení státu (čl. 7 zákona o bezpečnosti ČR) může parlament vyhlásit na návrh vlády, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické základy.
Válečný stav (čl. 2 zákona o bezpečnosti ČR) vyhlásí parlament, je-li Česká republika napadena, nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení.
Orgány krizového řízení v obcích I. typu jsou starosta obce a obecní úřad.
Starosta obce
Starosta obce (§ 21 krizového zákona) zajišťuje připravenost obce na řešení krizových situací. Starosta dále:
- za účelem přípravy na krizové situace a jejich řešení může zřídit krizový štáb obce jako svůj pracovní orgán,
- zajišťuje za krizové situace provedení stanovených krizových opatření v podmínkách správního obvodu obce,
- plní úkoly stanovené starostou obce s rozšířenou působností a orgány krizového řízení při přípravě na krizové situace a při jejich řešení a úkoly a opatření uvedené v krizovém plánu obce s rozšířenou působností,
- odpovídá za využívání informačních a komunikačních prostředků a pomůcek krizového řízení určených Ministerstvem vnitra.
V době krizového stavu starosta obce:
- zabezpečuje varování a informování osob nacházejících se na území obce před hrozícím nebezpečím a vyrozumění orgánů krizového řízení, pokud tak již neučinil hasičský záchranný sbor kraje,
- nařizuje a organizuje evakuaci osob z ohroženého území obce,
- organizuje činnost obce v podmínkách nouzového přežití obyvatelstva,
- zajišťuje organizaci dalších opatření nezbytných pro řešení krizové situace.
Pokud starosta obce neplní v době krizového stavu úkoly stanovené tímto zákonem, může hejtman převést jejich výkon na předem stanovenou dobu na zmocněnce, kterého za tím účelem jmenuje. O této skutečnosti hejtman neprodleně informuje obec a ministra vnitra, který může rozhodnutí hejtmana zrušit.
Obecní úřad
Dalším orgánem krizového řízení na úrovni obcí I. typu jsou obecní úřady. Obecní úřad, stejně jako starosta obce, zajišťuje připravenost obce na řešení krizových situací (§ 21a krizového zákona). K jeho kompetencím patří:
- poskytnutí podkladů a informací obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností za účelem zpracování krizového plánu obce s rozšířenou působností,
- vést evidenci o přechodných změnách pobytu osob, pro kterou shromažďuje údaje a poskytnout tyto údaje obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností,
- podílí se na zajištění veřejného pořádku v obci,
- plní úkoly stanovené krizovým plánem obce s rozšířenou působností,
- seznamuje fyzické a právnické osoby způsobem v místě obvyklým s charakterem možného ohrožení, s připravenými krizovými opatřeními a se způsobem jejich provedení.
Při vyhlášení nouzového stavu nebo stavu nebezpečí (§ 22 krizového zákona) starosta obce zajišťuje provedení krizových opatření v podmínkách obce. Je-li k tomuto účelu nutné vydat nařízení obce, nabývá nařízení obce účinnosti okamžikem jeho vyvěšení na úřední desce obecního úřadu. Nařízení obce se zveřejní též dalšími způsoby v místě obvyklými, zejména prostřednictvím hromadných informačních prostředků a místního rozhlasu. Stejný postup se použije při vyhlašování změn obsahu již vydaného nařízení obce. Náklady vynaložené na provedení krizových opatření stanovených obcí uhrazuje obec z obecního rozpočtu.
Provázaná součinnost obce I. typu s ORP při krizovém řízení
Obec při plnění svých úkolů ochrany veřejného zájmu tvoří základní prvek veřejné správy při zabezpečování opatření ochrany obyvatelstva, při mimořádných událostech a krizových situacích. Obecní úřad obce s rozšířenou působností a obecní úřad při výkonu státní správy zajišťuje připravenost správního obvodu obecního úřadu obce s rozšířenou působností a území obce na mimořádné události, provádění záchranných a likvidačních prací a ochranu obyvatelstva.
Určená obec je (dle § 15 odst. 4 písm. a krizový zákon) obec, kterou určí Hasičský záchranný sbor kraje k rozpracování vybraných úkolů krizového plánu kraje. Při jejich výběru vychází Hasičský záchranný sbor kraje z těchto doporučení:
- „určenou obcí“ je každá obec s rozšířenou působností (obec typu III),
- „určenou obcí“ je dále obec, kde na základě analýzy ohrožení je účelné rozpracovat vybrané úkoly krizového plánu kraje na místní podmínky, přitom se přihlédne k již dřívějšímu, dosud platnému, určení příslušným okresním úřadem.
Role starosty obce s rozšířenou působností (dle § 18 krizového zákona)
Starosta obce s rozšířenou působností zajišťuje připravenost správního obvodu obce s rozšířenou působností na řešení krizových situací; ostatní orgány obce s rozšířenou působností se na této připravenosti podílejí.
Starosta obce s rozšířenou působností řídí a kontroluje přípravná opatření, činnosti k řešení krizových situací a činnosti ke zmírnění jejich následků prováděná územními správními úřady s působností ve správním obvodu obce s rozšířenou působností, orgány obcí, právnickými osobami a fyzickými osobami ve správním obvodu obce s rozšířenou působností.
Za tímto účelem
- zřizuje a řídí bezpečnostní radu obce s rozšířenou působností pro území správního obvodu obce s rozšířenou působností,
- organizuje přípravu správního obvodu obce s rozšířenou působností na krizové situace a podílí se na jejich řešení,
- schvaluje po projednání v bezpečnostní radě obce s rozšířenou působností krizový plán obce s rozšířenou působností,
- vyžaduje od hasičského záchranného sboru kraje údaje podle § 15 odst. 3 krizového zákona.
Starosta obce s rozšířenou působností dále
- zřizuje a řídí krizový štáb obce s rozšířenou působností pro území správního obvodu obce s rozšířenou působností, který je současně krizovým štábem pro území správního obvodu obce,
- zajišťuje za krizové situace provedení stanovených krizových opatření v podmínkách správního obvodu obce s rozšířenou působností; správní úřady se sídlem na území správního obvodu obce s rozšířenou působností a právnické a podnikající fyzické osoby jsou povinny stanovená krizová opatření splnit,
- plní úkoly stanovené hejtmanem a orgány krizového řízení při přípravě na krizové situace a při jejich řešení,
- odpovídá za využívání informačních a komunikačních prostředků a pomůcek krizového řízení určených Ministerstvem vnitra.
Bezpečnostní rada (§ 24 krizového zákona) plní funkcí koordinačního orgánu pro přípravu obce na krizové situace. Bezpečnostní radu tvoří:
- starosta
- tajemník (je-li jeho funkce zřízena)
- příslušník Policie České republiky
- příslušník hasičského záchranného sboru kraje
- velitel sboru dobrovolných hasičů obce (je-li zřízen)
- zaměstnanec obce, který zároveň plní funkci tajemníka bezpečnostní rady
Bezpečnostní rada má v kompetenci především zajištění připravenosti obce na krizové situace. Při přípravách bezpečnostní rada tvoří návrhy a opatření, rozpracovává úkoly dle krizového plánu kraje a zpracovává roční zprávu o stavu prostředků pro varování osob a způsobu náhradního varování. Dále má v kompetenci projednání plánu evakuace osob, zprávy o činnostech a připravenosti složek integrovaného záchranného systému v obvodu obce, návrhy financování příprav na krizové situace, způsob shromažďování nezbytných údajů o osobách, které v době krizového stavu přechodně změní pobyt, způsob seznámení právnických a fyzických osob s charakterem možných ohrožení, zprávu o hodnocení krizové situace a přijatých opatřeních, havarijní plán a podmínky nouzového přežití obyvatelstva.
Krizový štáb může zřídit starosta obce I. typu (dle § 21 odst. 2 písm. a krizového zákona), tj. krizový štáb obce (dále jen KŠ obce) jako svůj pracovní orgán pro zvládání mimořádných situací. Starosta ORP (dle § 18 odst. 3 krizového zákona) musí zřídit krizový štáb pro celý správní obvod ORP (dále jen KŠ ORP), který je současně KŠ pro území správního obvodu této obce.
KŠ obce je orgán, který se podílí ve spolupráci se složkami IZS na koordinaci provedení záchranných a likvidačních prací a ostatních úkolů ochrany obyvatelstva a života obce (varování, evakuace, nouzové přežití) a následně obnovovacích prací (asanační) na postiženém území obce. Na základě zpracované dokumentace, předkládá podklady pro rozhodovací činnost starosty obce při řešení mimořádných událostí a krizových situací.
KŠ obce se schází podle potřeby a je svoláván starostou obce (případně místostarostou nebo pověřeným pracovníkem obce) při vzniku mimořádné události velkého rozsahu nebo v případě vyhlášení krizového stavu na území obce, zejména je-li nutné zabezpečit evakuaci a nouzové přežití obyvatelstva. KŠ obce zejména:
- zabezpečuje vyhodnocování situace,
- přijímá opatření k řešení vzniklého stavu a spolupracuje s orgány koordinujícími záchranné a likvidační práce,
- zabezpečuje odpovídající zázemí postiženým osobám (nouzové přežití),
- ochranu majetku,
- likvidaci následků mimořádné události nebo krizové situace.
Zřízení, složení a svolání krizového štábu obce
Zřízení KŠ obce by mělo proběhnout již při přípravách na řešení krizové situace. Jednotliví členové krizového štábu mají být na členství připravováni a pro jejich činnost je potřebné předem vybrat a vybavit vhodné prostory.
Možné složení krizového štábu obce:
- starosta obce, zástupce starosty (místostarosta),
- další, předem určení pracovníci obecního úřadu,
- velitel JSDH obce, zástupce zdravotního střediska, praktický lékař,
- vedoucí pracovníci podniků, školských, zdravotnických a sociálních zařízení,
- specialisté (odborníci z různých oborů) dle řešené krizové situace.
Na činnosti krizového štábu obce se také podílejí zaměstnanci obecního úřadu, kteří jsou vyčleněni pro potřeby krizového štábu (ti zpravidla tvoří základ stálé pracovní skupiny krizového štábu obce).
KŠ obce svolává starosta obce (vedoucí KŠ obce) a používá jej:
- při řešení mimořádné události nebo krizové situace a ke zmírnění jejich následků, včetně plnění úkolů orgánů krizového řízení za stavu ohrožení státu vyhlášeného v souvislosti se zajišťováním obrany České republiky a za válečného stavu,
- při koordinaci záchranných prací a likvidačních prací hejtmanem nebo starostou obce s rozšířenou působností v souvislosti s řešením mimořádné události v případech stanovených právním předpisem, pokud nevyužijí koordinace bez využití krizového štábu,
- při taktických a prověřovacích cvičeních organizovaných k ověření výše uvedených činností, které nařídí k tomu oprávněná osoba.
Činnost KŠ obce se po jeho aktivaci řídí pokyny jeho vedoucího. Když se členové krizového štábu obce sejdou na určeném místě a v určenou dobu, zahájí nepřetržitou činnost stálá pracovní skupina krizového štábu. Tato skupina při řešení mimořádné krizové situace nebo při koordinaci záchranných a likvidačních prací:
- analyzuje vývoj krizové situace nebo mimořádné události ve správním území obce,
- dokumentuje postup řešení krizové situace nebo mimořádné události,
- podává vedoucímu KŠ obce návrh na způsob řešení, postup při ochraně obyvatelstva a na vyhlášení, změnu nebo odvolání krizového stavu,
- soustřeďuje informace o stavu sil a prostředků,
- organizuje spojení s krizovými štáby okolních obcí, KŠ ORP a kraje,
- zabezpečuje informování veřejnosti a přijatých opatření a postupu řešení rizikové situace nebo mimořádné události,
- vede evidenci finančních výdajů a nákladů na opatření při krizové situaci nebo mimořádné události,
- organizuje ochranu obyvatel postiženého území, zásobování a humanitární pomoc obyvatelům postiženého území,
- zabezpečuje ukládání a využívání pracovní povinnosti a pracovní výpomoci, dále ukládání povinnosti poskytovat věcné prostředky a jejich využívání.
Výše uvedené činnosti jsou vykonávány přiměřeně rozsahu řešené krizové situace nebo mimořádné události.
Nejčastějším problémem týkajícím se krizového řízení, se kterými se obec může setkat, jsou povodně. Povodeň definuje zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon (dále jen „vodní zákon“), který říká, že povodní se rozumí přechodné výrazné zvýšení hladiny vodních toků nebo jiných povrchových vod, při kterém voda již zaplavuje území mimo koryto toku a může způsobit škody.
Mimo samotného operativního řešení již vzniklé povodně jsou orgány veřejné správy povinny činit také preventivní opatření, jako jsou organizační a technická příprava nebo tvorba povodňových plánů. Za preventivní opatření lze považovat stanovení záplavových území vodoprávním úřadem včetně omezení v činnostech, které tím vzniknou.
V období mimo povodně jsou povodňovými orgány:
- orgány obcí,
- obecní úřady obcí s rozšířenou působností,
- krajské úřady,
- Ministerstvo životního prostředí,
- Ministerstvo vnitra - zabezpečení přípravy záchranných prací.
Po dobu povodně jsou povodňovými orgány:
- povodňové komise obcí a v hlavním městě Praze povodňové komise městských částí,
- povodňové komise obcí s rozšířenou působností a v hlavním městě Praze povodňové komise městských částí stanovené Statutem hlavního města Prahy,
- povodňové komise ucelených povodí,
- Ústřední povodňová komise.
Protipovodňová opatření jsou jednak přípravná opatření a dále opatření při nebezpečí povodně. Jedná se zejména o:
- stanovení záplavových území,
- vymezení směrodatných limitů stupňů povodňové aktivity,
- povodňové plány,
- evidenční a dokumentační práce a další.
Pro vznik a vývoj povodní jsou určující:
- kapacita koryta vodního toku,
- meteorologická situace,
- vysoký stupeň nasycenosti povodí z dlouhotrvajících srážek,
- snížení retenční schopnosti povodí v důsledku nevhodné skladby lesních porostů, úbytku zatravněných ploch a promrznutí půdy v zimním období,
- existence zpevněných ploch s nízkou propustností a drsností,
- nepřiměřené scelování pozemků a nevhodná volba plodin,
- nedostatečná protierozní ochrana,
- nedostatečný profil otvorů mostů a propustků, jejich nevhodný tvar, nedostatečná ochrana před zanášením a nepostačující množství inundačních mostů (sloužících k provedení povodňových vod),
- nedostatky ve směrovém vedení vodních toků a nevhodný tvar průtočného profilu,
- charakter, množství a způsob zajištění odplavitelných materiálů a výrobků, které se nacházejí v inundačním (zaplavovaném) území.
Kombinace těchto a dalších vlivů způsobují situace, které lze jen obtížně předpovídat. Povodním nelze zabránit, možné je pouze ovlivňovat a usměrňovat dopad povodňových škod a následků. Tento princip vyplývá ze zásadního faktu, že vodní toky jsou součástí přírody a každá lidská aktivita se musí této skutečnosti přizpůsobit.
Samotná povodeň začíná vyhlášením druhého či třetího stupně povodňové aktivity a končí jejich odvoláním. Stupeň povodňové aktivity stanovuje rozsah nutných operativních opatření a je přímo řízen vývojem aktuální situace vodních toků a jejich rozlivu.
Úprava na úseku ochrany před povodněmi je obsažena především v zákoně č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 23 vodního zákona stanoví:
- Plánování v oblasti vod je soustavná koncepční činnost, kterou zajišťuje stát; je tvořeno Plánem hlavních povodí České republiky, plány oblastí povodí a programy opatření.
- Plány hlavních povodí České republiky a plány oblastí povodí jsou podkladem pro výkon veřejné správy, zejména pro územní plánování, územní rozhodování a povolování staveb.
Záplavové území je administrativně určené území, které může být při výskytu přirozené povodně zaplaveno vodou. Rozsah je povinen stanovit na návrh správce vodního toku vodoprávní úřad. Vodoprávní úřad může uložit správci vodního toku povinnost zpracovat a předložit takový návrh v souladu s plány hlavních povodí a s plány oblastí povodí, což vyplývá z ustanovení § 66 odst. 1 vodního zákona. Záplavové území je vymezeno záplavovou čárou, což je křivka odpovídající průsečnici hladiny vody se zemským povrchem při zaplavení území povodní.
V zastavěných územích obcí a v územích určených k zástavbě podle územních plánů vymezí vodoprávní úřad na návrh správce vodního toku aktivní zónu záplavového území podle nebezpečnosti povodňových průtoků. Území aktivní zóny při povodni odvádí rozhodující část celkového průtoku, a tak bezprostředně ohrožuje životy, zdraví a majetek lidí.
V aktivní zóně záplavových území se nesmí umísťovat, povolovat ani provádět stavby s výjimkou vodních děl, jimiž se upravuje vodní tok, převádějí povodňové průtoky, provádějí opatření na ochranu před povodněmi nebo ta, která jinak souvisejí s vodním tokem. Dále lze provádět stavby, jimiž se zlepšují odtokové poměry, stavby pro jímání vod, odvádění vod a odvádění srážkových vod a dále nezbytné stavby dopravní a technické infrastruktury.
V aktivní zóně je dále zakázáno těžit nerosty a zeminu způsobem zhoršujícím odtok povrchových vod a provádět terénní úpravy zhoršující odtok povrchových vod. Zakázáno je skladovat odplavitelný materiál, látky a předměty. Rovněž se nesmí zřizovat oplocení, živé ploty a jiné překážky a dále je zakázáno zřizovat tábory, kempy a jiná dočasná ubytovací zařízení.
Mimo aktivní zónu v záplavovém území může vodoprávní úřad stanovit omezující podmínky. Takto postupuje i v případě, není-li aktivní zóna stanovena.
Stupně povodňové aktivity jsou definovány v § 70 vodního zákona. První stupeň se nevyhlašuje. Druhý a třetí stupeň vyhlašuje a odvolává povodňový orgán obvodu.
První stupeň povodňové aktivity je označován jako stav bdělosti. Nastává při samotném vzniku nebezpečí povodně a zaniká, pominou-li příčiny takového nebezpečí. Vznik tohoto stupně nastává také vydanou výstražnou informací předpovědní povodňové služby a zakládá povinnost věnovat vodním tokům či jiným zdrojům nebezpečí zvýšenou pozornost. Při tomto stupni zahajuje službu hlásná a hlídková služba.
Stav pohotovosti, neboli druhý stupeň se vyhlašuje, pokud nebezpečí přirozené povodně přerostlo, ale nedochází k větším rozlivům a škodám mimo koryto. Vyhlašuje se zejména při překročení mezních hodnot sledovaných jevů a skutečností na vodním díle z hlediska jeho bezpečnosti. Jako součást druhého stupně je aktivizace povodňových orgánů a zahájení pohotovosti prostředků pro zabezpečovací práce.
Třetí stupeň (stav ohrožení) se vyhlašuje při bezprostředním nebezpečí nebo vzniku škod většího rozsahu, ohrožení životů a majetku v záplavovém území; vyhlašuje se také při dosažení kritických hodnot sledovaných jevů a skutečností na vodním díle z hlediska jeho bezpečnosti současně se zahájením nouzových opatření; provádějí se povodňové zabezpečovací práce podle povodňových plánů a podle potřeby záchranné práce nebo evakuace.
Povodňové plány (§ 71 a § 78 vodního zákona) jsou stěžejními dokumenty pro přípravu na zvládnutí povodní, ale i při samotném vypořádávání se s existující povodní. Povodňové plány zpracovávají povodňové orgány těch obcí, jejichž území může být povodní ohroženo. Pro stavby ohrožené povodněmi, které se nacházejí v záplavových oblastech, nebo pro stavby, které by mohly zhoršit průběh povodně, je potřeba, aby jejich vlastníci vypracovali v součinnosti s povodňovým orgánem obce svůj vlastní povodňový plán. Pokud obec zpracovává povodňový plán, je její povinností každoročně kontrolovat jeho aktuálnost, a to zpravidla v období jarního tání.
Povodňovými plány se pro účely tohoto zákona rozumějí dokumenty, které obsahují způsob zajištění včasných a spolehlivých informací o vývoji povodně, možnosti ovlivnění odtokového režimu, organizaci a přípravu zabezpečovacích prací; dále obsahují způsob zajištění včasné aktivizace povodňových orgánů, zabezpečení hlásné a hlídkové služby a ochrany objektů, přípravy a organizace záchranných prací a zajištění povodní narušených základních funkcí v objektech a v území a stanovené směrodatné limity stupňů povodňové aktivity.
Obsah povodňových plánů se dělí na:
- věcnou část, která zahrnuje údaje potřebné pro zajištění ochrany před povodněmi určitého objektu, obce, povodí nebo jiného územního celku, směrodatné limity pro vyhlašování stupňů povodňové aktivity,
- organizační část, která obsahuje jmenné seznamy, adresy a způsob spojení účastníků ochrany před povodněmi, úkoly pro jednotlivé účastníky ochrany před povodněmi včetně organizace hlásné a hlídkové služby,
- grafickou část, která obsahuje zpravidla mapy nebo plány, na kterých jsou zakresleny zejména záplavová území, evakuační trasy a místa soustředění, hlásné profily, informační místa.
Povodňovými plány územních celků jsou:
- povodňové plány obcí, které zpracovávají orgány obcí, v jejichž územních obvodech může dojít k povodni,
- povodňové plány správních obvodů obcí s rozšířenou působností, které zpracovávají obce s rozšířenou působností,
- povodňové plány správních obvodů krajů, které zpracovávají příslušné orgány krajů v přenesené působnosti ve spolupráci se správci povodí,
- Povodňový plán České republiky, který zpracovává Ministerstvo životního prostředí.
Povodňové prohlídky (§ 72 vodního zákona) se zjišťuje, zda na vodních tocích, vodních dílech a v záplavových územích, popřípadě na objektech nebo zařízeních ležících v těchto územích nejsou závady, které by mohly zvýšit nebezpečí povodně nebo její škodlivé následky. Povodňové prohlídky organizují a provádějí povodňové orgány podle povodňových plánů, a to nejméně jednou ročně. Povodňové orgány mohou na základě povodňové prohlídky vyzvat vlastníky pozemků, staveb a zařízení v záplavovém území k odstranění předmětů a zařízení, které mohou způsobit zhoršení odtokových poměrů nebo ucpání koryta níže po toku. Pokud tito vlastníci výzvy ve stanovené lhůtě neuposlechnou, uloží takovou povinnost rozhodnutím.
Digitální povodňové plány byly zpracovány za finanční podpory v rámci Operačního programu Životní prostředí 2007 až 2013, oblasti podpory 1.3 Omezování rizika povodní. Plány jsou zpracovány v souladu s vodním zákonem č. 254/2001 Sb. Povodňové plány jsou využitelné i pro občany města a jednotlivých obcí ke zjištění informací například o záplavovém území, neveřejná část je oddělená heslem. Naměřená data a hlášení o dosažených stupních povodňové aktivity jsou přenášena do sídla městské policie a na mobilní telefony zástupců obce.
Forma dotací - Operační program Životní prostředí 2014 až 2020
Operační program Životní prostředí 2014 až 2020 (dále jen OP ŽP 2014 až 2020) v rámci specifického cíle 1.3 bude financovat projekty, které zajistí povodňovou ochranu intravilánu obcí. Cílem Směrnice 2007/60/ES o vyhodnocovaní a zvládaní povodňových rizik je omezit riziko nepříznivých účinků spojených s povodněmi zejména na lidské zdraví a na život, životní prostředí, kulturní dědictví, hospodářskou činnost a infrastrukturu. Přijata opatření na snížení rizika povodní musí být v souladu s požadavky směrnice a zohledňovat mapy povodňového nebezpečí a mapy povodňových rizik a plány pro zvládání povodňových rizik. Předpokládá se pokračovaní podpory konkrétních protipovodňových opatření (suché nádrže s řízením režimem plnění podle manipulačního řadu, řízený rozliv do krajiny, zkapacitnění koryt vodních toků v intravilánech, zvýšení přirozené retence údolních niv, zpomalení odtoku v ploše povodí, využití stávajících vodních děl pro povodňovou ochranu, adaptace území omezující škodlivé účinky působení lokálních přívalových srážek – bleskové povodně apod.). Pro specifický cíl 1.3 se předpokládá využití přibližně 230 mil € tj. 6 mld. Kč
Podporované aktivity v rámci specifického cíle 1.3:
- zprůtočnění nebo zvýšení retenčního potenciálu koryt vodních toků a přilehlých niv, zlepšení přirozených rozlivů,
- hospodařeni se srážkovými vodami v intravilánu a jejich další využiti namísto jejich urychleného odváděni kanalizaci do toků,
- obnoveni, výstavba a rekonstrukce, případně modernizace, vodních děl sloužící povodňové ochraně,
- stabilizovaní a sanace svahových nestabilit ohrožujících zdraví, majetek a bezpečnost vyplývajících z „Registru svahových nestabilit“.
Dále v rámci specifického cíle 1.4 podpoří OP ŽP 2014 až 2020 preventivní protipovodňová opatření. Specifický cíl 1.4 tvoří soubor opatření zaměřených na prevenci a ochranu obyvatel, majetku, kulturního dědictví a životního prostředí před účinky povodně a zajištění zlepšení rychlosti a kvality informací v době povodně (zejména projekty hodnocení povodňového rizika, studie odtokových poměrů včetně návrhu efektivních protipovodňových opatření, přípravu povodňových orgánů na provádění operativních opatření při nebezpečí povodně a během povodní, tvorba map povodňového nebezpečí a povodňových rizik, aktualizace podkladů pro stanovování záplavových území, rozšíření a zkvalitnění předpovědní a výstražné služby a hlásné služby v době povodně). Zkušenosti z povodní v roce 2006 a přívalových povodni 2009 a 2010 i povodně z června 2013 ukazuji, že rychlost a kvalita informaci jsou zásadní pro zvládnutí povodňového rizika, zmírnění možnosti přímého ohrožení lidských životů či možného snížení povodňových škod. Důležitost informovanosti vzrůstá zvláště u přívalových povodní v případě menších toků. V ČR jsou předpovědní modely o srážkách a průtocích řešeny na centrální úrovni (Český hydrometeorologický ústav), manipulace na vodních dílech v rámci dílčích povodí (podniky Povodí), ale odpovědnost za varování a evakuaci obyvatel je na místní úrovni. Pro specifický cíl 1.4 se předpokládá využití přibližně 76 mil € tj. 2 mld. Kč
Podporované aktivity v rámci specifického cíle 1.4:
- analýza odtokových poměrů včetně návrhů možných protipovodňových opatření,
- budování, rozšíření a zkvalitněni varovných, hlásných, předpovědních a výstražných systémů na celostátní úrovni, digitální povodňové plány,
- budování a rozšíření varovných, hlásných, předpovědních a výstražných systémů na lokální úrovni, digitální povodňové plány.
Obec může jednotky sboru dobrovolných hasičů zřizovat dle zákona 133/1985 Sb., o požární ochraně v platném znění (dále jen zákon o požární ochraně). Účel zřizování těchto jednotek je především ochrana života, zdraví a majetku občanů před požáry, ale také poskytování pomoci při živelných pohromách a mimořádných událostech.
Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce se řadí mezi jednotky požární ochrany, ale na rozdíl od jednotek hasičského záchranného sboru kraje je tvořena fyzickými osobami, které činnost hasičů nevykonávají jako své zaměstnání. Jednotka sama o sobě provádí především hašení požárů a záchranné práce při živelných pohromách a jiných mimořádných událostech ve svém obvodu.
Povinnosti obce a obecních úřadů jsou podrobně uvedeny v § 29 zákona o požární ochraně. Obce na svém území kromě samotného zřizování JSDH v samostatné působnosti mají následující povinnosti:
- Udržují akceschopnost JSDH.
- Zabezpečují odbornou přípravu JSDH.
- Zabezpečují materiální a finanční potřeby JSDH.
- Zajišťují péči o členy JSDH, jestliže zasahují za ztížených podmínek nebo u déle trvajícího zásahu na území obce.
- Poskytují náhradu ušlého výdělku členům JSDH, kteří se v době své pracovní činnosti či činnosti, ze které jim plyne zisk, účastní zásahu u požáru nebo jiné činnosti.
- Zabezpečují a hradí členům JSDH preventivní zdravotní prohlídky.
- Zabezpečují výstavbu a údržbu objektů požární ochrany a požárně bezpečnostních zařízení, zejména pro potřeby svého územního obvodu.
- Zpracovávají stanovenou dokumentaci požární ochrany.
- Zabezpečují zdroje vody pro hašení požárů a jejich trvalou použitelnost a stanoví další zdroje vody pro hašení požárů a podmínky pro zajištění jejich trvalé použitelnosti.
- Umožňují dislokaci jednotek hasičského záchranného sboru v katastrálním území obce podle nařízení kraje a přispívají na provoz a vybavení těchto jednotek.
- Spolupracují se sousedními obcemi při plnění úkolů k zabezpečení požární ochrany, za tím účelem mohou obce soustřeďovat finanční prostředky.
- Organizují preventivně výchovnou činnost.
- Obecně závaznou vyhláškou vydávají požární řád obce a stanovují podmínky k zabezpečení požární ochrany při akcích, kterých se zúčastní větší počet osob.
- Mimo tyto povinnosti obec také musí obdobně plnit povinnosti uložené zákonem o požární ochraně právnickým a podnikajícím fyzickým osobám.
Obecní úřady na úseku požární ochrany zajišťují účast velitelů JSDH na jejich odborné přípravě a úkoly požární ochrany pro období stavu ohrožení státu a válečného stavu.
Pokud obec nezřizuje svou vlastní JSDH, dle zákona by měla přispívat na společnou jednotku kraje (§ 29 odst. 1 písm. l zákona o požární ochraně) a hasičský záchranný sbor kraje má právo uložit jí zřízení požární hlídky (§ 69 odst. 1 písm. b zákona o požární ochraně).
Vybrané obecní úřady mají na starost i zásahy mimo svůj územní obvod. Účast mimo svůj územní obvod musí být uvedena v požárním poplachovém plánu kraje, na základě kterého může operační důstojník hasičského záchranného sboru povolat jednotku sboru dobrovolných hasičů (dále JSDH) dané obce k zásahu i mimo její územní obvod.
Od jednotek sboru dobrovolných hasičů obce je třeba odlišit sbory dobrovolných hasičů. Ačkoliv jsou si tyto pojmy názvově podobné, jsou mezi nimi velké rozdíly. Jak již bylo řečeno, JSDH zřizuje obec jako jednotku požární ochrany, která plní úkoly požární ochrany dle zákona o požární ochraně. Sbor dobrovolných hasičů je spolkem a spadá pod režim občanského zákoníku (§ 214 a násl. NOZ). Zřídit jej mohou minimálně tři osoby splňující podmínky pro zakládání běžného spolku. Sbor dobrovolných hasičů dle zákona o požární ochraně pouze pomáhá a podílí se na úkolech požární ochrany.
Použité zdroje:
Pojmy a definice krizového řízení [online]. Praha, 2015 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: http://www.hzscr.cz/clanek/krizove-rizeni-a-cnp-ke-stazeni-ff.aspx?q=Y2hudW09Mg%3D%3D
PROCES - Centrum pro rozvoj obcí a regionů, s. r. o. Studie individuálních schopností starostů v obcích I. typu. 2015.
Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR.
Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR.
Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně.
Zákon č. 240/2000 Sb., krizový zákon.
Zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon.
Obsah kapitoly:
13.1 Mimořádné stavy – události a orgány krizového řízení
13.2 Orgány krizového řízení
13.3 Povodně
13.3.1 Stupně povodňové aktivity
13.3.2 Povodňové plány
13.4 Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce
13.4.1 Povinnosti obce v samostatné působnosti na úseku požární ochrany
13.4.2 Sbory dobrovolných hasičů
Související legislativa ke krizovému řízení je velice rozsáhlá (viz následující schéma).
Obrázek 13.1: Krizové řízení a související legislativa
Zdroj: Institut ochrany obyvatelstva ČR Lázně Bohdaneč Havarijní plán č. 1
Pozn.. IZS -Integrovaný záchranný systém; HZS - Hasičský záchranný sbor; MZ – Ministerstvo zdravotnictví
Krizové řízení jako takové označuje souhrn řídících činností věcně příslušných orgánů zaměřených na bezpečnostní rizika, plánování, organizování, realizaci a kontrolu činností prováděných v souvislosti s řešením krizových situací. Základním předpisem, kterým se krizové řízení řídí, je zákon č. 240/2000 Sb., krizový zákon (dále jen „krizový zákon“).
Základní cíle krizového řízení ve veřejné správě jsou:
- udržení funkčnosti veřejné správy
- udržení fyzického a duševního zdraví obyvatelstva
- zajištění dostupnosti životně důležitého zboží a služeb
- uchování soukromého a veřejného majetku
- podpora záchranným, bezpečnostním a vojenským složkám
- humanitární pomoc postiženému území.
Mimořádný stav označuje mimořádnou událost. Mimořádnou události se rozumí škodlivé působení sil a jevů, ať už jsou vyvolány člověkem, přírodním vlivem nebo havárií, pokud taková událost ohrožuje život, zdraví, majetek, životní prostředí a vyžaduje--li taková událost provedení záchranných a likvidačních prací, při nichž je vyhlášen krizový stav. Řešení mimořádných událostí, které již nastaly, jakožto i výkon preventivních opatření proti jejich vzniku, mají na starost orgány krizového řízení.
Krizové stavy se dělí dle jejich závažnosti na (§ 2 písm. b) krizového zákona):
- stav nebezpečí
- nouzový stav
- stav ohrožení státu
- válečný stav
Stav nebezpečí (§ 3 krizového zákona) vyhlašuje hejtman kraje jako bezodkladné opatření, jsou-li ohroženy životy, zdraví, majetek, životní prostředí, pokud nedosahuje intenzita ohrožení značného rozsahu, a není-li možné odvrátit ohrožení běžnou činností správních úřadů, orgánů krajů a obcí, složek integrovaného záchranného systému nebo subjektů kritické infrastruktury.
Nouzový stav (čl. 5 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky – dále jen „zákon o bezpečnosti ČR“) vyhlašuje vláda v případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost.
Stav ohrožení státu (čl. 7 zákona o bezpečnosti ČR) může parlament vyhlásit na návrh vlády, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické základy.
Válečný stav (čl. 2 zákona o bezpečnosti ČR) vyhlásí parlament, je-li Česká republika napadena, nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení.
Orgány krizového řízení v obcích I. typu jsou starosta obce a obecní úřad.
Starosta obce
Starosta obce (§ 21 krizového zákona) zajišťuje připravenost obce na řešení krizových situací. Starosta dále:
- za účelem přípravy na krizové situace a jejich řešení může zřídit krizový štáb obce jako svůj pracovní orgán,
- zajišťuje za krizové situace provedení stanovených krizových opatření v podmínkách správního obvodu obce,
- plní úkoly stanovené starostou obce s rozšířenou působností a orgány krizového řízení při přípravě na krizové situace a při jejich řešení a úkoly a opatření uvedené v krizovém plánu obce s rozšířenou působností,
- odpovídá za využívání informačních a komunikačních prostředků a pomůcek krizového řízení určených Ministerstvem vnitra.
V době krizového stavu starosta obce:
- zabezpečuje varování a informování osob nacházejících se na území obce před hrozícím nebezpečím a vyrozumění orgánů krizového řízení, pokud tak již neučinil hasičský záchranný sbor kraje,
- nařizuje a organizuje evakuaci osob z ohroženého území obce,
- organizuje činnost obce v podmínkách nouzového přežití obyvatelstva,
- zajišťuje organizaci dalších opatření nezbytných pro řešení krizové situace.
Pokud starosta obce neplní v době krizového stavu úkoly stanovené tímto zákonem, může hejtman převést jejich výkon na předem stanovenou dobu na zmocněnce, kterého za tím účelem jmenuje. O této skutečnosti hejtman neprodleně informuje obec a ministra vnitra, který může rozhodnutí hejtmana zrušit.
Obecní úřad
Dalším orgánem krizového řízení na úrovni obcí I. typu jsou obecní úřady. Obecní úřad, stejně jako starosta obce, zajišťuje připravenost obce na řešení krizových situací (§ 21a krizového zákona). K jeho kompetencím patří:
- poskytnutí podkladů a informací obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností za účelem zpracování krizového plánu obce s rozšířenou působností,
- vést evidenci o přechodných změnách pobytu osob, pro kterou shromažďuje údaje a poskytnout tyto údaje obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností,
- podílí se na zajištění veřejného pořádku v obci,
- plní úkoly stanovené krizovým plánem obce s rozšířenou působností,
- seznamuje fyzické a právnické osoby způsobem v místě obvyklým s charakterem možného ohrožení, s připravenými krizovými opatřeními a se způsobem jejich provedení.
Při vyhlášení nouzového stavu nebo stavu nebezpečí (§ 22 krizového zákona) starosta obce zajišťuje provedení krizových opatření v podmínkách obce. Je-li k tomuto účelu nutné vydat nařízení obce, nabývá nařízení obce účinnosti okamžikem jeho vyvěšení na úřední desce obecního úřadu. Nařízení obce se zveřejní též dalšími způsoby v místě obvyklými, zejména prostřednictvím hromadných informačních prostředků a místního rozhlasu. Stejný postup se použije při vyhlašování změn obsahu již vydaného nařízení obce. Náklady vynaložené na provedení krizových opatření stanovených obcí uhrazuje obec z obecního rozpočtu.
Provázaná součinnost obce I. typu s ORP při krizovém řízení
Obec při plnění svých úkolů ochrany veřejného zájmu tvoří základní prvek veřejné správy při zabezpečování opatření ochrany obyvatelstva, při mimořádných událostech a krizových situacích. Obecní úřad obce s rozšířenou působností a obecní úřad při výkonu státní správy zajišťuje připravenost správního obvodu obecního úřadu obce s rozšířenou působností a území obce na mimořádné události, provádění záchranných a likvidačních prací a ochranu obyvatelstva.
Určená obec je (dle § 15 odst. 4 písm. a krizový zákon) obec, kterou určí Hasičský záchranný sbor kraje k rozpracování vybraných úkolů krizového plánu kraje. Při jejich výběru vychází Hasičský záchranný sbor kraje z těchto doporučení:
- „určenou obcí“ je každá obec s rozšířenou působností (obec typu III),
- „určenou obcí“ je dále obec, kde na základě analýzy ohrožení je účelné rozpracovat vybrané úkoly krizového plánu kraje na místní podmínky, přitom se přihlédne k již dřívějšímu, dosud platnému, určení příslušným okresním úřadem.
Role starosty obce s rozšířenou působností (dle § 18 krizového zákona)
Starosta obce s rozšířenou působností zajišťuje připravenost správního obvodu obce s rozšířenou působností na řešení krizových situací; ostatní orgány obce s rozšířenou působností se na této připravenosti podílejí.
Starosta obce s rozšířenou působností řídí a kontroluje přípravná opatření, činnosti k řešení krizových situací a činnosti ke zmírnění jejich následků prováděná územními správními úřady s působností ve správním obvodu obce s rozšířenou působností, orgány obcí, právnickými osobami a fyzickými osobami ve správním obvodu obce s rozšířenou působností.
Za tímto účelem
- zřizuje a řídí bezpečnostní radu obce s rozšířenou působností pro území správního obvodu obce s rozšířenou působností,
- organizuje přípravu správního obvodu obce s rozšířenou působností na krizové situace a podílí se na jejich řešení,
- schvaluje po projednání v bezpečnostní radě obce s rozšířenou působností krizový plán obce s rozšířenou působností,
- vyžaduje od hasičského záchranného sboru kraje údaje podle § 15 odst. 3 krizového zákona.
Starosta obce s rozšířenou působností dále
- zřizuje a řídí krizový štáb obce s rozšířenou působností pro území správního obvodu obce s rozšířenou působností, který je současně krizovým štábem pro území správního obvodu obce,
- zajišťuje za krizové situace provedení stanovených krizových opatření v podmínkách správního obvodu obce s rozšířenou působností; správní úřady se sídlem na území správního obvodu obce s rozšířenou působností a právnické a podnikající fyzické osoby jsou povinny stanovená krizová opatření splnit,
- plní úkoly stanovené hejtmanem a orgány krizového řízení při přípravě na krizové situace a při jejich řešení,
- odpovídá za využívání informačních a komunikačních prostředků a pomůcek krizového řízení určených Ministerstvem vnitra.
Bezpečnostní rada (§ 24 krizového zákona) plní funkcí koordinačního orgánu pro přípravu obce na krizové situace. Bezpečnostní radu tvoří:
- starosta
- tajemník (je-li jeho funkce zřízena)
- příslušník Policie České republiky
- příslušník hasičského záchranného sboru kraje
- velitel sboru dobrovolných hasičů obce (je-li zřízen)
- zaměstnanec obce, který zároveň plní funkci tajemníka bezpečnostní rady
Bezpečnostní rada má v kompetenci především zajištění připravenosti obce na krizové situace. Při přípravách bezpečnostní rada tvoří návrhy a opatření, rozpracovává úkoly dle krizového plánu kraje a zpracovává roční zprávu o stavu prostředků pro varování osob a způsobu náhradního varování. Dále má v kompetenci projednání plánu evakuace osob, zprávy o činnostech a připravenosti složek integrovaného záchranného systému v obvodu obce, návrhy financování příprav na krizové situace, způsob shromažďování nezbytných údajů o osobách, které v době krizového stavu přechodně změní pobyt, způsob seznámení právnických a fyzických osob s charakterem možných ohrožení, zprávu o hodnocení krizové situace a přijatých opatřeních, havarijní plán a podmínky nouzového přežití obyvatelstva.
Krizový štáb může zřídit starosta obce I. typu (dle § 21 odst. 2 písm. a krizového zákona), tj. krizový štáb obce (dále jen KŠ obce) jako svůj pracovní orgán pro zvládání mimořádných situací. Starosta ORP (dle § 18 odst. 3 krizového zákona) musí zřídit krizový štáb pro celý správní obvod ORP (dále jen KŠ ORP), který je současně KŠ pro území správního obvodu této obce.
KŠ obce je orgán, který se podílí ve spolupráci se složkami IZS na koordinaci provedení záchranných a likvidačních prací a ostatních úkolů ochrany obyvatelstva a života obce (varování, evakuace, nouzové přežití) a následně obnovovacích prací (asanační) na postiženém území obce. Na základě zpracované dokumentace, předkládá podklady pro rozhodovací činnost starosty obce při řešení mimořádných událostí a krizových situací.
KŠ obce se schází podle potřeby a je svoláván starostou obce (případně místostarostou nebo pověřeným pracovníkem obce) při vzniku mimořádné události velkého rozsahu nebo v případě vyhlášení krizového stavu na území obce, zejména je-li nutné zabezpečit evakuaci a nouzové přežití obyvatelstva. KŠ obce zejména:
- zabezpečuje vyhodnocování situace,
- přijímá opatření k řešení vzniklého stavu a spolupracuje s orgány koordinujícími záchranné a likvidační práce,
- zabezpečuje odpovídající zázemí postiženým osobám (nouzové přežití),
- ochranu majetku,
- likvidaci následků mimořádné události nebo krizové situace.
Zřízení, složení a svolání krizového štábu obce
Zřízení KŠ obce by mělo proběhnout již při přípravách na řešení krizové situace. Jednotliví členové krizového štábu mají být na členství připravováni a pro jejich činnost je potřebné předem vybrat a vybavit vhodné prostory.
Možné složení krizového štábu obce:
- starosta obce, zástupce starosty (místostarosta),
- další, předem určení pracovníci obecního úřadu,
- velitel JSDH obce, zástupce zdravotního střediska, praktický lékař,
- vedoucí pracovníci podniků, školských, zdravotnických a sociálních zařízení,
- specialisté (odborníci z různých oborů) dle řešené krizové situace.
Na činnosti krizového štábu obce se také podílejí zaměstnanci obecního úřadu, kteří jsou vyčleněni pro potřeby krizového štábu (ti zpravidla tvoří základ stálé pracovní skupiny krizového štábu obce).
KŠ obce svolává starosta obce (vedoucí KŠ obce) a používá jej:
- při řešení mimořádné události nebo krizové situace a ke zmírnění jejich následků, včetně plnění úkolů orgánů krizového řízení za stavu ohrožení státu vyhlášeného v souvislosti se zajišťováním obrany České republiky a za válečného stavu,
- při koordinaci záchranných prací a likvidačních prací hejtmanem nebo starostou obce s rozšířenou působností v souvislosti s řešením mimořádné události v případech stanovených právním předpisem, pokud nevyužijí koordinace bez využití krizového štábu,
- při taktických a prověřovacích cvičeních organizovaných k ověření výše uvedených činností, které nařídí k tomu oprávněná osoba.
Činnost KŠ obce se po jeho aktivaci řídí pokyny jeho vedoucího. Když se členové krizového štábu obce sejdou na určeném místě a v určenou dobu, zahájí nepřetržitou činnost stálá pracovní skupina krizového štábu. Tato skupina při řešení mimořádné krizové situace nebo při koordinaci záchranných a likvidačních prací:
- analyzuje vývoj krizové situace nebo mimořádné události ve správním území obce,
- dokumentuje postup řešení krizové situace nebo mimořádné události,
- podává vedoucímu KŠ obce návrh na způsob řešení, postup při ochraně obyvatelstva a na vyhlášení, změnu nebo odvolání krizového stavu,
- soustřeďuje informace o stavu sil a prostředků,
- organizuje spojení s krizovými štáby okolních obcí, KŠ ORP a kraje,
- zabezpečuje informování veřejnosti a přijatých opatření a postupu řešení rizikové situace nebo mimořádné události,
- vede evidenci finančních výdajů a nákladů na opatření při krizové situaci nebo mimořádné události,
- organizuje ochranu obyvatel postiženého území, zásobování a humanitární pomoc obyvatelům postiženého území,
- zabezpečuje ukládání a využívání pracovní povinnosti a pracovní výpomoci, dále ukládání povinnosti poskytovat věcné prostředky a jejich využívání.
Výše uvedené činnosti jsou vykonávány přiměřeně rozsahu řešené krizové situace nebo mimořádné události.
Nejčastějším problémem týkajícím se krizového řízení, se kterými se obec může setkat, jsou povodně. Povodeň definuje zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon (dále jen „vodní zákon“), který říká, že povodní se rozumí přechodné výrazné zvýšení hladiny vodních toků nebo jiných povrchových vod, při kterém voda již zaplavuje území mimo koryto toku a může způsobit škody.
Mimo samotného operativního řešení již vzniklé povodně jsou orgány veřejné správy povinny činit také preventivní opatření, jako jsou organizační a technická příprava nebo tvorba povodňových plánů. Za preventivní opatření lze považovat stanovení záplavových území vodoprávním úřadem včetně omezení v činnostech, které tím vzniknou.
V období mimo povodně jsou povodňovými orgány:
- orgány obcí,
- obecní úřady obcí s rozšířenou působností,
- krajské úřady,
- Ministerstvo životního prostředí,
- Ministerstvo vnitra - zabezpečení přípravy záchranných prací.
Po dobu povodně jsou povodňovými orgány:
- povodňové komise obcí a v hlavním městě Praze povodňové komise městských částí,
- povodňové komise obcí s rozšířenou působností a v hlavním městě Praze povodňové komise městských částí stanovené Statutem hlavního města Prahy,
- povodňové komise ucelených povodí,
- Ústřední povodňová komise.
Protipovodňová opatření jsou jednak přípravná opatření a dále opatření při nebezpečí povodně. Jedná se zejména o:
- stanovení záplavových území,
- vymezení směrodatných limitů stupňů povodňové aktivity,
- povodňové plány,
- evidenční a dokumentační práce a další.
Pro vznik a vývoj povodní jsou určující:
- kapacita koryta vodního toku,
- meteorologická situace,
- vysoký stupeň nasycenosti povodí z dlouhotrvajících srážek,
- snížení retenční schopnosti povodí v důsledku nevhodné skladby lesních porostů, úbytku zatravněných ploch a promrznutí půdy v zimním období,
- existence zpevněných ploch s nízkou propustností a drsností,
- nepřiměřené scelování pozemků a nevhodná volba plodin,
- nedostatečná protierozní ochrana,
- nedostatečný profil otvorů mostů a propustků, jejich nevhodný tvar, nedostatečná ochrana před zanášením a nepostačující množství inundačních mostů (sloužících k provedení povodňových vod),
- nedostatky ve směrovém vedení vodních toků a nevhodný tvar průtočného profilu,
- charakter, množství a způsob zajištění odplavitelných materiálů a výrobků, které se nacházejí v inundačním (zaplavovaném) území.
Kombinace těchto a dalších vlivů způsobují situace, které lze jen obtížně předpovídat. Povodním nelze zabránit, možné je pouze ovlivňovat a usměrňovat dopad povodňových škod a následků. Tento princip vyplývá ze zásadního faktu, že vodní toky jsou součástí přírody a každá lidská aktivita se musí této skutečnosti přizpůsobit.
Samotná povodeň začíná vyhlášením druhého či třetího stupně povodňové aktivity a končí jejich odvoláním. Stupeň povodňové aktivity stanovuje rozsah nutných operativních opatření a je přímo řízen vývojem aktuální situace vodních toků a jejich rozlivu.
Úprava na úseku ochrany před povodněmi je obsažena především v zákoně č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 23 vodního zákona stanoví:
- Plánování v oblasti vod je soustavná koncepční činnost, kterou zajišťuje stát; je tvořeno Plánem hlavních povodí České republiky, plány oblastí povodí a programy opatření.
- Plány hlavních povodí České republiky a plány oblastí povodí jsou podkladem pro výkon veřejné správy, zejména pro územní plánování, územní rozhodování a povolování staveb.
Záplavové území je administrativně určené území, které může být při výskytu přirozené povodně zaplaveno vodou. Rozsah je povinen stanovit na návrh správce vodního toku vodoprávní úřad. Vodoprávní úřad může uložit správci vodního toku povinnost zpracovat a předložit takový návrh v souladu s plány hlavních povodí a s plány oblastí povodí, což vyplývá z ustanovení § 66 odst. 1 vodního zákona. Záplavové území je vymezeno záplavovou čárou, což je křivka odpovídající průsečnici hladiny vody se zemským povrchem při zaplavení území povodní.
V zastavěných územích obcí a v územích určených k zástavbě podle územních plánů vymezí vodoprávní úřad na návrh správce vodního toku aktivní zónu záplavového území podle nebezpečnosti povodňových průtoků. Území aktivní zóny při povodni odvádí rozhodující část celkového průtoku, a tak bezprostředně ohrožuje životy, zdraví a majetek lidí.
V aktivní zóně záplavových území se nesmí umísťovat, povolovat ani provádět stavby s výjimkou vodních děl, jimiž se upravuje vodní tok, převádějí povodňové průtoky, provádějí opatření na ochranu před povodněmi nebo ta, která jinak souvisejí s vodním tokem. Dále lze provádět stavby, jimiž se zlepšují odtokové poměry, stavby pro jímání vod, odvádění vod a odvádění srážkových vod a dále nezbytné stavby dopravní a technické infrastruktury.
V aktivní zóně je dále zakázáno těžit nerosty a zeminu způsobem zhoršujícím odtok povrchových vod a provádět terénní úpravy zhoršující odtok povrchových vod. Zakázáno je skladovat odplavitelný materiál, látky a předměty. Rovněž se nesmí zřizovat oplocení, živé ploty a jiné překážky a dále je zakázáno zřizovat tábory, kempy a jiná dočasná ubytovací zařízení.
Mimo aktivní zónu v záplavovém území může vodoprávní úřad stanovit omezující podmínky. Takto postupuje i v případě, není-li aktivní zóna stanovena.
Stupně povodňové aktivity jsou definovány v § 70 vodního zákona. První stupeň se nevyhlašuje. Druhý a třetí stupeň vyhlašuje a odvolává povodňový orgán obvodu.
První stupeň povodňové aktivity je označován jako stav bdělosti. Nastává při samotném vzniku nebezpečí povodně a zaniká, pominou-li příčiny takového nebezpečí. Vznik tohoto stupně nastává také vydanou výstražnou informací předpovědní povodňové služby a zakládá povinnost věnovat vodním tokům či jiným zdrojům nebezpečí zvýšenou pozornost. Při tomto stupni zahajuje službu hlásná a hlídková služba.
Stav pohotovosti, neboli druhý stupeň se vyhlašuje, pokud nebezpečí přirozené povodně přerostlo, ale nedochází k větším rozlivům a škodám mimo koryto. Vyhlašuje se zejména při překročení mezních hodnot sledovaných jevů a skutečností na vodním díle z hlediska jeho bezpečnosti. Jako součást druhého stupně je aktivizace povodňových orgánů a zahájení pohotovosti prostředků pro zabezpečovací práce.
Třetí stupeň (stav ohrožení) se vyhlašuje při bezprostředním nebezpečí nebo vzniku škod většího rozsahu, ohrožení životů a majetku v záplavovém území; vyhlašuje se také při dosažení kritických hodnot sledovaných jevů a skutečností na vodním díle z hlediska jeho bezpečnosti současně se zahájením nouzových opatření; provádějí se povodňové zabezpečovací práce podle povodňových plánů a podle potřeby záchranné práce nebo evakuace.
Povodňové plány (§ 71 a § 78 vodního zákona) jsou stěžejními dokumenty pro přípravu na zvládnutí povodní, ale i při samotném vypořádávání se s existující povodní. Povodňové plány zpracovávají povodňové orgány těch obcí, jejichž území může být povodní ohroženo. Pro stavby ohrožené povodněmi, které se nacházejí v záplavových oblastech, nebo pro stavby, které by mohly zhoršit průběh povodně, je potřeba, aby jejich vlastníci vypracovali v součinnosti s povodňovým orgánem obce svůj vlastní povodňový plán. Pokud obec zpracovává povodňový plán, je její povinností každoročně kontrolovat jeho aktuálnost, a to zpravidla v období jarního tání.
Povodňovými plány se pro účely tohoto zákona rozumějí dokumenty, které obsahují způsob zajištění včasných a spolehlivých informací o vývoji povodně, možnosti ovlivnění odtokového režimu, organizaci a přípravu zabezpečovacích prací; dále obsahují způsob zajištění včasné aktivizace povodňových orgánů, zabezpečení hlásné a hlídkové služby a ochrany objektů, přípravy a organizace záchranných prací a zajištění povodní narušených základních funkcí v objektech a v území a stanovené směrodatné limity stupňů povodňové aktivity.
Obsah povodňových plánů se dělí na:
- věcnou část, která zahrnuje údaje potřebné pro zajištění ochrany před povodněmi určitého objektu, obce, povodí nebo jiného územního celku, směrodatné limity pro vyhlašování stupňů povodňové aktivity,
- organizační část, která obsahuje jmenné seznamy, adresy a způsob spojení účastníků ochrany před povodněmi, úkoly pro jednotlivé účastníky ochrany před povodněmi včetně organizace hlásné a hlídkové služby,
- grafickou část, která obsahuje zpravidla mapy nebo plány, na kterých jsou zakresleny zejména záplavová území, evakuační trasy a místa soustředění, hlásné profily, informační místa.
Povodňovými plány územních celků jsou:
- povodňové plány obcí, které zpracovávají orgány obcí, v jejichž územních obvodech může dojít k povodni,
- povodňové plány správních obvodů obcí s rozšířenou působností, které zpracovávají obce s rozšířenou působností,
- povodňové plány správních obvodů krajů, které zpracovávají příslušné orgány krajů v přenesené působnosti ve spolupráci se správci povodí,
- Povodňový plán České republiky, který zpracovává Ministerstvo životního prostředí.
Povodňové prohlídky (§ 72 vodního zákona) se zjišťuje, zda na vodních tocích, vodních dílech a v záplavových územích, popřípadě na objektech nebo zařízeních ležících v těchto územích nejsou závady, které by mohly zvýšit nebezpečí povodně nebo její škodlivé následky. Povodňové prohlídky organizují a provádějí povodňové orgány podle povodňových plánů, a to nejméně jednou ročně. Povodňové orgány mohou na základě povodňové prohlídky vyzvat vlastníky pozemků, staveb a zařízení v záplavovém území k odstranění předmětů a zařízení, které mohou způsobit zhoršení odtokových poměrů nebo ucpání koryta níže po toku. Pokud tito vlastníci výzvy ve stanovené lhůtě neuposlechnou, uloží takovou povinnost rozhodnutím.
Digitální povodňové plány byly zpracovány za finanční podpory v rámci Operačního programu Životní prostředí 2007 až 2013, oblasti podpory 1.3 Omezování rizika povodní. Plány jsou zpracovány v souladu s vodním zákonem č. 254/2001 Sb. Povodňové plány jsou využitelné i pro občany města a jednotlivých obcí ke zjištění informací například o záplavovém území, neveřejná část je oddělená heslem. Naměřená data a hlášení o dosažených stupních povodňové aktivity jsou přenášena do sídla městské policie a na mobilní telefony zástupců obce.
Forma dotací - Operační program Životní prostředí 2014 až 2020
Operační program Životní prostředí 2014 až 2020 (dále jen OP ŽP 2014 až 2020) v rámci specifického cíle 1.3 bude financovat projekty, které zajistí povodňovou ochranu intravilánu obcí. Cílem Směrnice 2007/60/ES o vyhodnocovaní a zvládaní povodňových rizik je omezit riziko nepříznivých účinků spojených s povodněmi zejména na lidské zdraví a na život, životní prostředí, kulturní dědictví, hospodářskou činnost a infrastrukturu. Přijata opatření na snížení rizika povodní musí být v souladu s požadavky směrnice a zohledňovat mapy povodňového nebezpečí a mapy povodňových rizik a plány pro zvládání povodňových rizik. Předpokládá se pokračovaní podpory konkrétních protipovodňových opatření (suché nádrže s řízením režimem plnění podle manipulačního řadu, řízený rozliv do krajiny, zkapacitnění koryt vodních toků v intravilánech, zvýšení přirozené retence údolních niv, zpomalení odtoku v ploše povodí, využití stávajících vodních děl pro povodňovou ochranu, adaptace území omezující škodlivé účinky působení lokálních přívalových srážek – bleskové povodně apod.). Pro specifický cíl 1.3 se předpokládá využití přibližně 230 mil € tj. 6 mld. Kč
Podporované aktivity v rámci specifického cíle 1.3:
- zprůtočnění nebo zvýšení retenčního potenciálu koryt vodních toků a přilehlých niv, zlepšení přirozených rozlivů,
- hospodařeni se srážkovými vodami v intravilánu a jejich další využiti namísto jejich urychleného odváděni kanalizaci do toků,
- obnoveni, výstavba a rekonstrukce, případně modernizace, vodních děl sloužící povodňové ochraně,
- stabilizovaní a sanace svahových nestabilit ohrožujících zdraví, majetek a bezpečnost vyplývajících z „Registru svahových nestabilit“.
Dále v rámci specifického cíle 1.4 podpoří OP ŽP 2014 až 2020 preventivní protipovodňová opatření. Specifický cíl 1.4 tvoří soubor opatření zaměřených na prevenci a ochranu obyvatel, majetku, kulturního dědictví a životního prostředí před účinky povodně a zajištění zlepšení rychlosti a kvality informací v době povodně (zejména projekty hodnocení povodňového rizika, studie odtokových poměrů včetně návrhu efektivních protipovodňových opatření, přípravu povodňových orgánů na provádění operativních opatření při nebezpečí povodně a během povodní, tvorba map povodňového nebezpečí a povodňových rizik, aktualizace podkladů pro stanovování záplavových území, rozšíření a zkvalitnění předpovědní a výstražné služby a hlásné služby v době povodně). Zkušenosti z povodní v roce 2006 a přívalových povodni 2009 a 2010 i povodně z června 2013 ukazuji, že rychlost a kvalita informaci jsou zásadní pro zvládnutí povodňového rizika, zmírnění možnosti přímého ohrožení lidských životů či možného snížení povodňových škod. Důležitost informovanosti vzrůstá zvláště u přívalových povodní v případě menších toků. V ČR jsou předpovědní modely o srážkách a průtocích řešeny na centrální úrovni (Český hydrometeorologický ústav), manipulace na vodních dílech v rámci dílčích povodí (podniky Povodí), ale odpovědnost za varování a evakuaci obyvatel je na místní úrovni. Pro specifický cíl 1.4 se předpokládá využití přibližně 76 mil € tj. 2 mld. Kč
Podporované aktivity v rámci specifického cíle 1.4:
- analýza odtokových poměrů včetně návrhů možných protipovodňových opatření,
- budování, rozšíření a zkvalitněni varovných, hlásných, předpovědních a výstražných systémů na celostátní úrovni, digitální povodňové plány,
- budování a rozšíření varovných, hlásných, předpovědních a výstražných systémů na lokální úrovni, digitální povodňové plány.
Obec může jednotky sboru dobrovolných hasičů zřizovat dle zákona 133/1985 Sb., o požární ochraně v platném znění (dále jen zákon o požární ochraně). Účel zřizování těchto jednotek je především ochrana života, zdraví a majetku občanů před požáry, ale také poskytování pomoci při živelných pohromách a mimořádných událostech.
Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce se řadí mezi jednotky požární ochrany, ale na rozdíl od jednotek hasičského záchranného sboru kraje je tvořena fyzickými osobami, které činnost hasičů nevykonávají jako své zaměstnání. Jednotka sama o sobě provádí především hašení požárů a záchranné práce při živelných pohromách a jiných mimořádných událostech ve svém obvodu.
Povinnosti obce a obecních úřadů jsou podrobně uvedeny v § 29 zákona o požární ochraně. Obce na svém území kromě samotného zřizování JSDH v samostatné působnosti mají následující povinnosti:
- Udržují akceschopnost JSDH.
- Zabezpečují odbornou přípravu JSDH.
- Zabezpečují materiální a finanční potřeby JSDH.
- Zajišťují péči o členy JSDH, jestliže zasahují za ztížených podmínek nebo u déle trvajícího zásahu na území obce.
- Poskytují náhradu ušlého výdělku členům JSDH, kteří se v době své pracovní činnosti či činnosti, ze které jim plyne zisk, účastní zásahu u požáru nebo jiné činnosti.
- Zabezpečují a hradí členům JSDH preventivní zdravotní prohlídky.
- Zabezpečují výstavbu a údržbu objektů požární ochrany a požárně bezpečnostních zařízení, zejména pro potřeby svého územního obvodu.
- Zpracovávají stanovenou dokumentaci požární ochrany.
- Zabezpečují zdroje vody pro hašení požárů a jejich trvalou použitelnost a stanoví další zdroje vody pro hašení požárů a podmínky pro zajištění jejich trvalé použitelnosti.
- Umožňují dislokaci jednotek hasičského záchranného sboru v katastrálním území obce podle nařízení kraje a přispívají na provoz a vybavení těchto jednotek.
- Spolupracují se sousedními obcemi při plnění úkolů k zabezpečení požární ochrany, za tím účelem mohou obce soustřeďovat finanční prostředky.
- Organizují preventivně výchovnou činnost.
- Obecně závaznou vyhláškou vydávají požární řád obce a stanovují podmínky k zabezpečení požární ochrany při akcích, kterých se zúčastní větší počet osob.
- Mimo tyto povinnosti obec také musí obdobně plnit povinnosti uložené zákonem o požární ochraně právnickým a podnikajícím fyzickým osobám.
Obecní úřady na úseku požární ochrany zajišťují účast velitelů JSDH na jejich odborné přípravě a úkoly požární ochrany pro období stavu ohrožení státu a válečného stavu.
Pokud obec nezřizuje svou vlastní JSDH, dle zákona by měla přispívat na společnou jednotku kraje (§ 29 odst. 1 písm. l zákona o požární ochraně) a hasičský záchranný sbor kraje má právo uložit jí zřízení požární hlídky (§ 69 odst. 1 písm. b zákona o požární ochraně).
Vybrané obecní úřady mají na starost i zásahy mimo svůj územní obvod. Účast mimo svůj územní obvod musí být uvedena v požárním poplachovém plánu kraje, na základě kterého může operační důstojník hasičského záchranného sboru povolat jednotku sboru dobrovolných hasičů (dále JSDH) dané obce k zásahu i mimo její územní obvod.
Od jednotek sboru dobrovolných hasičů obce je třeba odlišit sbory dobrovolných hasičů. Ačkoliv jsou si tyto pojmy názvově podobné, jsou mezi nimi velké rozdíly. Jak již bylo řečeno, JSDH zřizuje obec jako jednotku požární ochrany, která plní úkoly požární ochrany dle zákona o požární ochraně. Sbor dobrovolných hasičů je spolkem a spadá pod režim občanského zákoníku (§ 214 a násl. NOZ). Zřídit jej mohou minimálně tři osoby splňující podmínky pro zakládání běžného spolku. Sbor dobrovolných hasičů dle zákona o požární ochraně pouze pomáhá a podílí se na úkolech požární ochrany.
Použité zdroje:
Pojmy a definice krizového řízení [online]. Praha, 2015 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: http://www.hzscr.cz/clanek/krizove-rizeni-a-cnp-ke-stazeni-ff.aspx?q=Y2hudW09Mg%3D%3D
PROCES - Centrum pro rozvoj obcí a regionů, s. r. o. Studie individuálních schopností starostů v obcích I. typu. 2015.
Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR.
Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR.
Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně.
Zákon č. 240/2000 Sb., krizový zákon.
Zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon.
Obsah kapitoly:
13.1 Mimořádné stavy – události a orgány krizového řízení
13.2 Orgány krizového řízení
13.3 Povodně
13.3.1 Stupně povodňové aktivity
13.3.2 Povodňové plány
13.4 Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce
13.4.1 Povinnosti obce v samostatné působnosti na úseku požární ochrany
13.4.2 Sbory dobrovolných hasičů
Související legislativa ke krizovému řízení je velice rozsáhlá (viz následující schéma).
Obrázek 13.1: Krizové řízení a související legislativa
Zdroj: Institut ochrany obyvatelstva ČR Lázně Bohdaneč Havarijní plán č. 1
Pozn.. IZS -Integrovaný záchranný systém; HZS - Hasičský záchranný sbor; MZ – Ministerstvo zdravotnictví
Krizové řízení jako takové označuje souhrn řídících činností věcně příslušných orgánů zaměřených na bezpečnostní rizika, plánování, organizování, realizaci a kontrolu činností prováděných v souvislosti s řešením krizových situací. Základním předpisem, kterým se krizové řízení řídí, je zákon č. 240/2000 Sb., krizový zákon (dále jen „krizový zákon“).
Základní cíle krizového řízení ve veřejné správě jsou:
- udržení funkčnosti veřejné správy
- udržení fyzického a duševního zdraví obyvatelstva
- zajištění dostupnosti životně důležitého zboží a služeb
- uchování soukromého a veřejného majetku
- podpora záchranným, bezpečnostním a vojenským složkám
- humanitární pomoc postiženému území.
Mimořádný stav označuje mimořádnou událost. Mimořádnou události se rozumí škodlivé působení sil a jevů, ať už jsou vyvolány člověkem, přírodním vlivem nebo havárií, pokud taková událost ohrožuje život, zdraví, majetek, životní prostředí a vyžaduje--li taková událost provedení záchranných a likvidačních prací, při nichž je vyhlášen krizový stav. Řešení mimořádných událostí, které již nastaly, jakožto i výkon preventivních opatření proti jejich vzniku, mají na starost orgány krizového řízení.
Krizové stavy se dělí dle jejich závažnosti na (§ 2 písm. b) krizového zákona):
- stav nebezpečí
- nouzový stav
- stav ohrožení státu
- válečný stav
Stav nebezpečí (§ 3 krizového zákona) vyhlašuje hejtman kraje jako bezodkladné opatření, jsou-li ohroženy životy, zdraví, majetek, životní prostředí, pokud nedosahuje intenzita ohrožení značného rozsahu, a není-li možné odvrátit ohrožení běžnou činností správních úřadů, orgánů krajů a obcí, složek integrovaného záchranného systému nebo subjektů kritické infrastruktury.
Nouzový stav (čl. 5 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky – dále jen „zákon o bezpečnosti ČR“) vyhlašuje vláda v případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost.
Stav ohrožení státu (čl. 7 zákona o bezpečnosti ČR) může parlament vyhlásit na návrh vlády, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické základy.
Válečný stav (čl. 2 zákona o bezpečnosti ČR) vyhlásí parlament, je-li Česká republika napadena, nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení.
Orgány krizového řízení v obcích I. typu jsou starosta obce a obecní úřad.
Starosta obce
Starosta obce (§ 21 krizového zákona) zajišťuje připravenost obce na řešení krizových situací. Starosta dále:
- za účelem přípravy na krizové situace a jejich řešení může zřídit krizový štáb obce jako svůj pracovní orgán,
- zajišťuje za krizové situace provedení stanovených krizových opatření v podmínkách správního obvodu obce,
- plní úkoly stanovené starostou obce s rozšířenou působností a orgány krizového řízení při přípravě na krizové situace a při jejich řešení a úkoly a opatření uvedené v krizovém plánu obce s rozšířenou působností,
- odpovídá za využívání informačních a komunikačních prostředků a pomůcek krizového řízení určených Ministerstvem vnitra.
V době krizového stavu starosta obce:
- zabezpečuje varování a informování osob nacházejících se na území obce před hrozícím nebezpečím a vyrozumění orgánů krizového řízení, pokud tak již neučinil hasičský záchranný sbor kraje,
- nařizuje a organizuje evakuaci osob z ohroženého území obce,
- organizuje činnost obce v podmínkách nouzového přežití obyvatelstva,
- zajišťuje organizaci dalších opatření nezbytných pro řešení krizové situace.
Pokud starosta obce neplní v době krizového stavu úkoly stanovené tímto zákonem, může hejtman převést jejich výkon na předem stanovenou dobu na zmocněnce, kterého za tím účelem jmenuje. O této skutečnosti hejtman neprodleně informuje obec a ministra vnitra, který může rozhodnutí hejtmana zrušit.
Obecní úřad
Dalším orgánem krizového řízení na úrovni obcí I. typu jsou obecní úřady. Obecní úřad, stejně jako starosta obce, zajišťuje připravenost obce na řešení krizových situací (§ 21a krizového zákona). K jeho kompetencím patří:
- poskytnutí podkladů a informací obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností za účelem zpracování krizového plánu obce s rozšířenou působností,
- vést evidenci o přechodných změnách pobytu osob, pro kterou shromažďuje údaje a poskytnout tyto údaje obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností,
- podílí se na zajištění veřejného pořádku v obci,
- plní úkoly stanovené krizovým plánem obce s rozšířenou působností,
- seznamuje fyzické a právnické osoby způsobem v místě obvyklým s charakterem možného ohrožení, s připravenými krizovými opatřeními a se způsobem jejich provedení.
Při vyhlášení nouzového stavu nebo stavu nebezpečí (§ 22 krizového zákona) starosta obce zajišťuje provedení krizových opatření v podmínkách obce. Je-li k tomuto účelu nutné vydat nařízení obce, nabývá nařízení obce účinnosti okamžikem jeho vyvěšení na úřední desce obecního úřadu. Nařízení obce se zveřejní též dalšími způsoby v místě obvyklými, zejména prostřednictvím hromadných informačních prostředků a místního rozhlasu. Stejný postup se použije při vyhlašování změn obsahu již vydaného nařízení obce. Náklady vynaložené na provedení krizových opatření stanovených obcí uhrazuje obec z obecního rozpočtu.
Provázaná součinnost obce I. typu s ORP při krizovém řízení
Obec při plnění svých úkolů ochrany veřejného zájmu tvoří základní prvek veřejné správy při zabezpečování opatření ochrany obyvatelstva, při mimořádných událostech a krizových situacích. Obecní úřad obce s rozšířenou působností a obecní úřad při výkonu státní správy zajišťuje připravenost správního obvodu obecního úřadu obce s rozšířenou působností a území obce na mimořádné události, provádění záchranných a likvidačních prací a ochranu obyvatelstva.
Určená obec je (dle § 15 odst. 4 písm. a krizový zákon) obec, kterou určí Hasičský záchranný sbor kraje k rozpracování vybraných úkolů krizového plánu kraje. Při jejich výběru vychází Hasičský záchranný sbor kraje z těchto doporučení:
- „určenou obcí“ je každá obec s rozšířenou působností (obec typu III),
- „určenou obcí“ je dále obec, kde na základě analýzy ohrožení je účelné rozpracovat vybrané úkoly krizového plánu kraje na místní podmínky, přitom se přihlédne k již dřívějšímu, dosud platnému, určení příslušným okresním úřadem.
Role starosty obce s rozšířenou působností (dle § 18 krizového zákona)
Starosta obce s rozšířenou působností zajišťuje připravenost správního obvodu obce s rozšířenou působností na řešení krizových situací; ostatní orgány obce s rozšířenou působností se na této připravenosti podílejí.
Starosta obce s rozšířenou působností řídí a kontroluje přípravná opatření, činnosti k řešení krizových situací a činnosti ke zmírnění jejich následků prováděná územními správními úřady s působností ve správním obvodu obce s rozšířenou působností, orgány obcí, právnickými osobami a fyzickými osobami ve správním obvodu obce s rozšířenou působností.
Za tímto účelem
- zřizuje a řídí bezpečnostní radu obce s rozšířenou působností pro území správního obvodu obce s rozšířenou působností,
- organizuje přípravu správního obvodu obce s rozšířenou působností na krizové situace a podílí se na jejich řešení,
- schvaluje po projednání v bezpečnostní radě obce s rozšířenou působností krizový plán obce s rozšířenou působností,
- vyžaduje od hasičského záchranného sboru kraje údaje podle § 15 odst. 3 krizového zákona.
Starosta obce s rozšířenou působností dále
- zřizuje a řídí krizový štáb obce s rozšířenou působností pro území správního obvodu obce s rozšířenou působností, který je současně krizovým štábem pro území správního obvodu obce,
- zajišťuje za krizové situace provedení stanovených krizových opatření v podmínkách správního obvodu obce s rozšířenou působností; správní úřady se sídlem na území správního obvodu obce s rozšířenou působností a právnické a podnikající fyzické osoby jsou povinny stanovená krizová opatření splnit,
- plní úkoly stanovené hejtmanem a orgány krizového řízení při přípravě na krizové situace a při jejich řešení,
- odpovídá za využívání informačních a komunikačních prostředků a pomůcek krizového řízení určených Ministerstvem vnitra.
Bezpečnostní rada (§ 24 krizového zákona) plní funkcí koordinačního orgánu pro přípravu obce na krizové situace. Bezpečnostní radu tvoří:
- starosta
- tajemník (je-li jeho funkce zřízena)
- příslušník Policie České republiky
- příslušník hasičského záchranného sboru kraje
- velitel sboru dobrovolných hasičů obce (je-li zřízen)
- zaměstnanec obce, který zároveň plní funkci tajemníka bezpečnostní rady
Bezpečnostní rada má v kompetenci především zajištění připravenosti obce na krizové situace. Při přípravách bezpečnostní rada tvoří návrhy a opatření, rozpracovává úkoly dle krizového plánu kraje a zpracovává roční zprávu o stavu prostředků pro varování osob a způsobu náhradního varování. Dále má v kompetenci projednání plánu evakuace osob, zprávy o činnostech a připravenosti složek integrovaného záchranného systému v obvodu obce, návrhy financování příprav na krizové situace, způsob shromažďování nezbytných údajů o osobách, které v době krizového stavu přechodně změní pobyt, způsob seznámení právnických a fyzických osob s charakterem možných ohrožení, zprávu o hodnocení krizové situace a přijatých opatřeních, havarijní plán a podmínky nouzového přežití obyvatelstva.
Krizový štáb může zřídit starosta obce I. typu (dle § 21 odst. 2 písm. a krizového zákona), tj. krizový štáb obce (dále jen KŠ obce) jako svůj pracovní orgán pro zvládání mimořádných situací. Starosta ORP (dle § 18 odst. 3 krizového zákona) musí zřídit krizový štáb pro celý správní obvod ORP (dále jen KŠ ORP), který je současně KŠ pro území správního obvodu této obce.
KŠ obce je orgán, který se podílí ve spolupráci se složkami IZS na koordinaci provedení záchranných a likvidačních prací a ostatních úkolů ochrany obyvatelstva a života obce (varování, evakuace, nouzové přežití) a následně obnovovacích prací (asanační) na postiženém území obce. Na základě zpracované dokumentace, předkládá podklady pro rozhodovací činnost starosty obce při řešení mimořádných událostí a krizových situací.
KŠ obce se schází podle potřeby a je svoláván starostou obce (případně místostarostou nebo pověřeným pracovníkem obce) při vzniku mimořádné události velkého rozsahu nebo v případě vyhlášení krizového stavu na území obce, zejména je-li nutné zabezpečit evakuaci a nouzové přežití obyvatelstva. KŠ obce zejména:
- zabezpečuje vyhodnocování situace,
- přijímá opatření k řešení vzniklého stavu a spolupracuje s orgány koordinujícími záchranné a likvidační práce,
- zabezpečuje odpovídající zázemí postiženým osobám (nouzové přežití),
- ochranu majetku,
- likvidaci následků mimořádné události nebo krizové situace.
Zřízení, složení a svolání krizového štábu obce
Zřízení KŠ obce by mělo proběhnout již při přípravách na řešení krizové situace. Jednotliví členové krizového štábu mají být na členství připravováni a pro jejich činnost je potřebné předem vybrat a vybavit vhodné prostory.
Možné složení krizového štábu obce:
- starosta obce, zástupce starosty (místostarosta),
- další, předem určení pracovníci obecního úřadu,
- velitel JSDH obce, zástupce zdravotního střediska, praktický lékař,
- vedoucí pracovníci podniků, školských, zdravotnických a sociálních zařízení,
- specialisté (odborníci z různých oborů) dle řešené krizové situace.
Na činnosti krizového štábu obce se také podílejí zaměstnanci obecního úřadu, kteří jsou vyčleněni pro potřeby krizového štábu (ti zpravidla tvoří základ stálé pracovní skupiny krizového štábu obce).
KŠ obce svolává starosta obce (vedoucí KŠ obce) a používá jej:
- při řešení mimořádné události nebo krizové situace a ke zmírnění jejich následků, včetně plnění úkolů orgánů krizového řízení za stavu ohrožení státu vyhlášeného v souvislosti se zajišťováním obrany České republiky a za válečného stavu,
- při koordinaci záchranných prací a likvidačních prací hejtmanem nebo starostou obce s rozšířenou působností v souvislosti s řešením mimořádné události v případech stanovených právním předpisem, pokud nevyužijí koordinace bez využití krizového štábu,
- při taktických a prověřovacích cvičeních organizovaných k ověření výše uvedených činností, které nařídí k tomu oprávněná osoba.
Činnost KŠ obce se po jeho aktivaci řídí pokyny jeho vedoucího. Když se členové krizového štábu obce sejdou na určeném místě a v určenou dobu, zahájí nepřetržitou činnost stálá pracovní skupina krizového štábu. Tato skupina při řešení mimořádné krizové situace nebo při koordinaci záchranných a likvidačních prací:
- analyzuje vývoj krizové situace nebo mimořádné události ve správním území obce,
- dokumentuje postup řešení krizové situace nebo mimořádné události,
- podává vedoucímu KŠ obce návrh na způsob řešení, postup při ochraně obyvatelstva a na vyhlášení, změnu nebo odvolání krizového stavu,
- soustřeďuje informace o stavu sil a prostředků,
- organizuje spojení s krizovými štáby okolních obcí, KŠ ORP a kraje,
- zabezpečuje informování veřejnosti a přijatých opatření a postupu řešení rizikové situace nebo mimořádné události,
- vede evidenci finančních výdajů a nákladů na opatření při krizové situaci nebo mimořádné události,
- organizuje ochranu obyvatel postiženého území, zásobování a humanitární pomoc obyvatelům postiženého území,
- zabezpečuje ukládání a využívání pracovní povinnosti a pracovní výpomoci, dále ukládání povinnosti poskytovat věcné prostředky a jejich využívání.
Výše uvedené činnosti jsou vykonávány přiměřeně rozsahu řešené krizové situace nebo mimořádné události.
Nejčastějším problémem týkajícím se krizového řízení, se kterými se obec může setkat, jsou povodně. Povodeň definuje zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon (dále jen „vodní zákon“), který říká, že povodní se rozumí přechodné výrazné zvýšení hladiny vodních toků nebo jiných povrchových vod, při kterém voda již zaplavuje území mimo koryto toku a může způsobit škody.
Mimo samotného operativního řešení již vzniklé povodně jsou orgány veřejné správy povinny činit také preventivní opatření, jako jsou organizační a technická příprava nebo tvorba povodňových plánů. Za preventivní opatření lze považovat stanovení záplavových území vodoprávním úřadem včetně omezení v činnostech, které tím vzniknou.
V období mimo povodně jsou povodňovými orgány:
- orgány obcí,
- obecní úřady obcí s rozšířenou působností,
- krajské úřady,
- Ministerstvo životního prostředí,
- Ministerstvo vnitra - zabezpečení přípravy záchranných prací.
Po dobu povodně jsou povodňovými orgány:
- povodňové komise obcí a v hlavním městě Praze povodňové komise městských částí,
- povodňové komise obcí s rozšířenou působností a v hlavním městě Praze povodňové komise městských částí stanovené Statutem hlavního města Prahy,
- povodňové komise ucelených povodí,
- Ústřední povodňová komise.
Protipovodňová opatření jsou jednak přípravná opatření a dále opatření při nebezpečí povodně. Jedná se zejména o:
- stanovení záplavových území,
- vymezení směrodatných limitů stupňů povodňové aktivity,
- povodňové plány,
- evidenční a dokumentační práce a další.
Pro vznik a vývoj povodní jsou určující:
- kapacita koryta vodního toku,
- meteorologická situace,
- vysoký stupeň nasycenosti povodí z dlouhotrvajících srážek,
- snížení retenční schopnosti povodí v důsledku nevhodné skladby lesních porostů, úbytku zatravněných ploch a promrznutí půdy v zimním období,
- existence zpevněných ploch s nízkou propustností a drsností,
- nepřiměřené scelování pozemků a nevhodná volba plodin,
- nedostatečná protierozní ochrana,
- nedostatečný profil otvorů mostů a propustků, jejich nevhodný tvar, nedostatečná ochrana před zanášením a nepostačující množství inundačních mostů (sloužících k provedení povodňových vod),
- nedostatky ve směrovém vedení vodních toků a nevhodný tvar průtočného profilu,
- charakter, množství a způsob zajištění odplavitelných materiálů a výrobků, které se nacházejí v inundačním (zaplavovaném) území.
Kombinace těchto a dalších vlivů způsobují situace, které lze jen obtížně předpovídat. Povodním nelze zabránit, možné je pouze ovlivňovat a usměrňovat dopad povodňových škod a následků. Tento princip vyplývá ze zásadního faktu, že vodní toky jsou součástí přírody a každá lidská aktivita se musí této skutečnosti přizpůsobit.
Samotná povodeň začíná vyhlášením druhého či třetího stupně povodňové aktivity a končí jejich odvoláním. Stupeň povodňové aktivity stanovuje rozsah nutných operativních opatření a je přímo řízen vývojem aktuální situace vodních toků a jejich rozlivu.
Úprava na úseku ochrany před povodněmi je obsažena především v zákoně č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 23 vodního zákona stanoví:
- Plánování v oblasti vod je soustavná koncepční činnost, kterou zajišťuje stát; je tvořeno Plánem hlavních povodí České republiky, plány oblastí povodí a programy opatření.
- Plány hlavních povodí České republiky a plány oblastí povodí jsou podkladem pro výkon veřejné správy, zejména pro územní plánování, územní rozhodování a povolování staveb.
Záplavové území je administrativně určené území, které může být při výskytu přirozené povodně zaplaveno vodou. Rozsah je povinen stanovit na návrh správce vodního toku vodoprávní úřad. Vodoprávní úřad může uložit správci vodního toku povinnost zpracovat a předložit takový návrh v souladu s plány hlavních povodí a s plány oblastí povodí, což vyplývá z ustanovení § 66 odst. 1 vodního zákona. Záplavové území je vymezeno záplavovou čárou, což je křivka odpovídající průsečnici hladiny vody se zemským povrchem při zaplavení území povodní.
V zastavěných územích obcí a v územích určených k zástavbě podle územních plánů vymezí vodoprávní úřad na návrh správce vodního toku aktivní zónu záplavového území podle nebezpečnosti povodňových průtoků. Území aktivní zóny při povodni odvádí rozhodující část celkového průtoku, a tak bezprostředně ohrožuje životy, zdraví a majetek lidí.
V aktivní zóně záplavových území se nesmí umísťovat, povolovat ani provádět stavby s výjimkou vodních děl, jimiž se upravuje vodní tok, převádějí povodňové průtoky, provádějí opatření na ochranu před povodněmi nebo ta, která jinak souvisejí s vodním tokem. Dále lze provádět stavby, jimiž se zlepšují odtokové poměry, stavby pro jímání vod, odvádění vod a odvádění srážkových vod a dále nezbytné stavby dopravní a technické infrastruktury.
V aktivní zóně je dále zakázáno těžit nerosty a zeminu způsobem zhoršujícím odtok povrchových vod a provádět terénní úpravy zhoršující odtok povrchových vod. Zakázáno je skladovat odplavitelný materiál, látky a předměty. Rovněž se nesmí zřizovat oplocení, živé ploty a jiné překážky a dále je zakázáno zřizovat tábory, kempy a jiná dočasná ubytovací zařízení.
Mimo aktivní zónu v záplavovém území může vodoprávní úřad stanovit omezující podmínky. Takto postupuje i v případě, není-li aktivní zóna stanovena.
Stupně povodňové aktivity jsou definovány v § 70 vodního zákona. První stupeň se nevyhlašuje. Druhý a třetí stupeň vyhlašuje a odvolává povodňový orgán obvodu.
První stupeň povodňové aktivity je označován jako stav bdělosti. Nastává při samotném vzniku nebezpečí povodně a zaniká, pominou-li příčiny takového nebezpečí. Vznik tohoto stupně nastává také vydanou výstražnou informací předpovědní povodňové služby a zakládá povinnost věnovat vodním tokům či jiným zdrojům nebezpečí zvýšenou pozornost. Při tomto stupni zahajuje službu hlásná a hlídková služba.
Stav pohotovosti, neboli druhý stupeň se vyhlašuje, pokud nebezpečí přirozené povodně přerostlo, ale nedochází k větším rozlivům a škodám mimo koryto. Vyhlašuje se zejména při překročení mezních hodnot sledovaných jevů a skutečností na vodním díle z hlediska jeho bezpečnosti. Jako součást druhého stupně je aktivizace povodňových orgánů a zahájení pohotovosti prostředků pro zabezpečovací práce.
Třetí stupeň (stav ohrožení) se vyhlašuje při bezprostředním nebezpečí nebo vzniku škod většího rozsahu, ohrožení životů a majetku v záplavovém území; vyhlašuje se také při dosažení kritických hodnot sledovaných jevů a skutečností na vodním díle z hlediska jeho bezpečnosti současně se zahájením nouzových opatření; provádějí se povodňové zabezpečovací práce podle povodňových plánů a podle potřeby záchranné práce nebo evakuace.
Povodňové plány (§ 71 a § 78 vodního zákona) jsou stěžejními dokumenty pro přípravu na zvládnutí povodní, ale i při samotném vypořádávání se s existující povodní. Povodňové plány zpracovávají povodňové orgány těch obcí, jejichž území může být povodní ohroženo. Pro stavby ohrožené povodněmi, které se nacházejí v záplavových oblastech, nebo pro stavby, které by mohly zhoršit průběh povodně, je potřeba, aby jejich vlastníci vypracovali v součinnosti s povodňovým orgánem obce svůj vlastní povodňový plán. Pokud obec zpracovává povodňový plán, je její povinností každoročně kontrolovat jeho aktuálnost, a to zpravidla v období jarního tání.
Povodňovými plány se pro účely tohoto zákona rozumějí dokumenty, které obsahují způsob zajištění včasných a spolehlivých informací o vývoji povodně, možnosti ovlivnění odtokového režimu, organizaci a přípravu zabezpečovacích prací; dále obsahují způsob zajištění včasné aktivizace povodňových orgánů, zabezpečení hlásné a hlídkové služby a ochrany objektů, přípravy a organizace záchranných prací a zajištění povodní narušených základních funkcí v objektech a v území a stanovené směrodatné limity stupňů povodňové aktivity.
Obsah povodňových plánů se dělí na:
- věcnou část, která zahrnuje údaje potřebné pro zajištění ochrany před povodněmi určitého objektu, obce, povodí nebo jiného územního celku, směrodatné limity pro vyhlašování stupňů povodňové aktivity,
- organizační část, která obsahuje jmenné seznamy, adresy a způsob spojení účastníků ochrany před povodněmi, úkoly pro jednotlivé účastníky ochrany před povodněmi včetně organizace hlásné a hlídkové služby,
- grafickou část, která obsahuje zpravidla mapy nebo plány, na kterých jsou zakresleny zejména záplavová území, evakuační trasy a místa soustředění, hlásné profily, informační místa.
Povodňovými plány územních celků jsou:
- povodňové plány obcí, které zpracovávají orgány obcí, v jejichž územních obvodech může dojít k povodni,
- povodňové plány správních obvodů obcí s rozšířenou působností, které zpracovávají obce s rozšířenou působností,
- povodňové plány správních obvodů krajů, které zpracovávají příslušné orgány krajů v přenesené působnosti ve spolupráci se správci povodí,
- Povodňový plán České republiky, který zpracovává Ministerstvo životního prostředí.
Povodňové prohlídky (§ 72 vodního zákona) se zjišťuje, zda na vodních tocích, vodních dílech a v záplavových územích, popřípadě na objektech nebo zařízeních ležících v těchto územích nejsou závady, které by mohly zvýšit nebezpečí povodně nebo její škodlivé následky. Povodňové prohlídky organizují a provádějí povodňové orgány podle povodňových plánů, a to nejméně jednou ročně. Povodňové orgány mohou na základě povodňové prohlídky vyzvat vlastníky pozemků, staveb a zařízení v záplavovém území k odstranění předmětů a zařízení, které mohou způsobit zhoršení odtokových poměrů nebo ucpání koryta níže po toku. Pokud tito vlastníci výzvy ve stanovené lhůtě neuposlechnou, uloží takovou povinnost rozhodnutím.
Digitální povodňové plány byly zpracovány za finanční podpory v rámci Operačního programu Životní prostředí 2007 až 2013, oblasti podpory 1.3 Omezování rizika povodní. Plány jsou zpracovány v souladu s vodním zákonem č. 254/2001 Sb. Povodňové plány jsou využitelné i pro občany města a jednotlivých obcí ke zjištění informací například o záplavovém území, neveřejná část je oddělená heslem. Naměřená data a hlášení o dosažených stupních povodňové aktivity jsou přenášena do sídla městské policie a na mobilní telefony zástupců obce.
Forma dotací - Operační program Životní prostředí 2014 až 2020
Operační program Životní prostředí 2014 až 2020 (dále jen OP ŽP 2014 až 2020) v rámci specifického cíle 1.3 bude financovat projekty, které zajistí povodňovou ochranu intravilánu obcí. Cílem Směrnice 2007/60/ES o vyhodnocovaní a zvládaní povodňových rizik je omezit riziko nepříznivých účinků spojených s povodněmi zejména na lidské zdraví a na život, životní prostředí, kulturní dědictví, hospodářskou činnost a infrastrukturu. Přijata opatření na snížení rizika povodní musí být v souladu s požadavky směrnice a zohledňovat mapy povodňového nebezpečí a mapy povodňových rizik a plány pro zvládání povodňových rizik. Předpokládá se pokračovaní podpory konkrétních protipovodňových opatření (suché nádrže s řízením režimem plnění podle manipulačního řadu, řízený rozliv do krajiny, zkapacitnění koryt vodních toků v intravilánech, zvýšení přirozené retence údolních niv, zpomalení odtoku v ploše povodí, využití stávajících vodních děl pro povodňovou ochranu, adaptace území omezující škodlivé účinky působení lokálních přívalových srážek – bleskové povodně apod.). Pro specifický cíl 1.3 se předpokládá využití přibližně 230 mil € tj. 6 mld. Kč
Podporované aktivity v rámci specifického cíle 1.3:
- zprůtočnění nebo zvýšení retenčního potenciálu koryt vodních toků a přilehlých niv, zlepšení přirozených rozlivů,
- hospodařeni se srážkovými vodami v intravilánu a jejich další využiti namísto jejich urychleného odváděni kanalizaci do toků,
- obnoveni, výstavba a rekonstrukce, případně modernizace, vodních děl sloužící povodňové ochraně,
- stabilizovaní a sanace svahových nestabilit ohrožujících zdraví, majetek a bezpečnost vyplývajících z „Registru svahových nestabilit“.
Dále v rámci specifického cíle 1.4 podpoří OP ŽP 2014 až 2020 preventivní protipovodňová opatření. Specifický cíl 1.4 tvoří soubor opatření zaměřených na prevenci a ochranu obyvatel, majetku, kulturního dědictví a životního prostředí před účinky povodně a zajištění zlepšení rychlosti a kvality informací v době povodně (zejména projekty hodnocení povodňového rizika, studie odtokových poměrů včetně návrhu efektivních protipovodňových opatření, přípravu povodňových orgánů na provádění operativních opatření při nebezpečí povodně a během povodní, tvorba map povodňového nebezpečí a povodňových rizik, aktualizace podkladů pro stanovování záplavových území, rozšíření a zkvalitnění předpovědní a výstražné služby a hlásné služby v době povodně). Zkušenosti z povodní v roce 2006 a přívalových povodni 2009 a 2010 i povodně z června 2013 ukazuji, že rychlost a kvalita informaci jsou zásadní pro zvládnutí povodňového rizika, zmírnění možnosti přímého ohrožení lidských životů či možného snížení povodňových škod. Důležitost informovanosti vzrůstá zvláště u přívalových povodní v případě menších toků. V ČR jsou předpovědní modely o srážkách a průtocích řešeny na centrální úrovni (Český hydrometeorologický ústav), manipulace na vodních dílech v rámci dílčích povodí (podniky Povodí), ale odpovědnost za varování a evakuaci obyvatel je na místní úrovni. Pro specifický cíl 1.4 se předpokládá využití přibližně 76 mil € tj. 2 mld. Kč
Podporované aktivity v rámci specifického cíle 1.4:
- analýza odtokových poměrů včetně návrhů možných protipovodňových opatření,
- budování, rozšíření a zkvalitněni varovných, hlásných, předpovědních a výstražných systémů na celostátní úrovni, digitální povodňové plány,
- budování a rozšíření varovných, hlásných, předpovědních a výstražných systémů na lokální úrovni, digitální povodňové plány.
Obec může jednotky sboru dobrovolných hasičů zřizovat dle zákona 133/1985 Sb., o požární ochraně v platném znění (dále jen zákon o požární ochraně). Účel zřizování těchto jednotek je především ochrana života, zdraví a majetku občanů před požáry, ale také poskytování pomoci při živelných pohromách a mimořádných událostech.
Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce se řadí mezi jednotky požární ochrany, ale na rozdíl od jednotek hasičského záchranného sboru kraje je tvořena fyzickými osobami, které činnost hasičů nevykonávají jako své zaměstnání. Jednotka sama o sobě provádí především hašení požárů a záchranné práce při živelných pohromách a jiných mimořádných událostech ve svém obvodu.
Povinnosti obce a obecních úřadů jsou podrobně uvedeny v § 29 zákona o požární ochraně. Obce na svém území kromě samotného zřizování JSDH v samostatné působnosti mají následující povinnosti:
- Udržují akceschopnost JSDH.
- Zabezpečují odbornou přípravu JSDH.
- Zabezpečují materiální a finanční potřeby JSDH.
- Zajišťují péči o členy JSDH, jestliže zasahují za ztížených podmínek nebo u déle trvajícího zásahu na území obce.
- Poskytují náhradu ušlého výdělku členům JSDH, kteří se v době své pracovní činnosti či činnosti, ze které jim plyne zisk, účastní zásahu u požáru nebo jiné činnosti.
- Zabezpečují a hradí členům JSDH preventivní zdravotní prohlídky.
- Zabezpečují výstavbu a údržbu objektů požární ochrany a požárně bezpečnostních zařízení, zejména pro potřeby svého územního obvodu.
- Zpracovávají stanovenou dokumentaci požární ochrany.
- Zabezpečují zdroje vody pro hašení požárů a jejich trvalou použitelnost a stanoví další zdroje vody pro hašení požárů a podmínky pro zajištění jejich trvalé použitelnosti.
- Umožňují dislokaci jednotek hasičského záchranného sboru v katastrálním území obce podle nařízení kraje a přispívají na provoz a vybavení těchto jednotek.
- Spolupracují se sousedními obcemi při plnění úkolů k zabezpečení požární ochrany, za tím účelem mohou obce soustřeďovat finanční prostředky.
- Organizují preventivně výchovnou činnost.
- Obecně závaznou vyhláškou vydávají požární řád obce a stanovují podmínky k zabezpečení požární ochrany při akcích, kterých se zúčastní větší počet osob.
- Mimo tyto povinnosti obec také musí obdobně plnit povinnosti uložené zákonem o požární ochraně právnickým a podnikajícím fyzickým osobám.
Obecní úřady na úseku požární ochrany zajišťují účast velitelů JSDH na jejich odborné přípravě a úkoly požární ochrany pro období stavu ohrožení státu a válečného stavu.
Pokud obec nezřizuje svou vlastní JSDH, dle zákona by měla přispívat na společnou jednotku kraje (§ 29 odst. 1 písm. l zákona o požární ochraně) a hasičský záchranný sbor kraje má právo uložit jí zřízení požární hlídky (§ 69 odst. 1 písm. b zákona o požární ochraně).
Vybrané obecní úřady mají na starost i zásahy mimo svůj územní obvod. Účast mimo svůj územní obvod musí být uvedena v požárním poplachovém plánu kraje, na základě kterého může operační důstojník hasičského záchranného sboru povolat jednotku sboru dobrovolných hasičů (dále JSDH) dané obce k zásahu i mimo její územní obvod.
Od jednotek sboru dobrovolných hasičů obce je třeba odlišit sbory dobrovolných hasičů. Ačkoliv jsou si tyto pojmy názvově podobné, jsou mezi nimi velké rozdíly. Jak již bylo řečeno, JSDH zřizuje obec jako jednotku požární ochrany, která plní úkoly požární ochrany dle zákona o požární ochraně. Sbor dobrovolných hasičů je spolkem a spadá pod režim občanského zákoníku (§ 214 a násl. NOZ). Zřídit jej mohou minimálně tři osoby splňující podmínky pro zakládání běžného spolku. Sbor dobrovolných hasičů dle zákona o požární ochraně pouze pomáhá a podílí se na úkolech požární ochrany.
Použité zdroje:
Pojmy a definice krizového řízení [online]. Praha, 2015 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: http://www.hzscr.cz/clanek/krizove-rizeni-a-cnp-ke-stazeni-ff.aspx?q=Y2hudW09Mg%3D%3D
PROCES - Centrum pro rozvoj obcí a regionů, s. r. o. Studie individuálních schopností starostů v obcích I. typu. 2015.
Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR.
Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR.
Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně.
Zákon č. 240/2000 Sb., krizový zákon.
Zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon.
Obsah kapitoly:
13.1 Mimořádné stavy – události a orgány krizového řízení
13.2 Orgány krizového řízení
13.3 Povodně
13.3.1 Stupně povodňové aktivity
13.3.2 Povodňové plány
13.4 Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce
13.4.1 Povinnosti obce v samostatné působnosti na úseku požární ochrany
13.4.2 Sbory dobrovolných hasičů
Související legislativa ke krizovému řízení je velice rozsáhlá (viz následující schéma).
Obrázek 13.1: Krizové řízení a související legislativa
Zdroj: Institut ochrany obyvatelstva ČR Lázně Bohdaneč Havarijní plán č. 1
Pozn.. IZS -Integrovaný záchranný systém; HZS - Hasičský záchranný sbor; MZ – Ministerstvo zdravotnictví
Krizové řízení jako takové označuje souhrn řídících činností věcně příslušných orgánů zaměřených na bezpečnostní rizika, plánování, organizování, realizaci a kontrolu činností prováděných v souvislosti s řešením krizových situací. Základním předpisem, kterým se krizové řízení řídí, je zákon č. 240/2000 Sb., krizový zákon (dále jen „krizový zákon“).
Základní cíle krizového řízení ve veřejné správě jsou:
- udržení funkčnosti veřejné správy
- udržení fyzického a duševního zdraví obyvatelstva
- zajištění dostupnosti životně důležitého zboží a služeb
- uchování soukromého a veřejného majetku
- podpora záchranným, bezpečnostním a vojenským složkám
- humanitární pomoc postiženému území.
Mimořádný stav označuje mimořádnou událost. Mimořádnou události se rozumí škodlivé působení sil a jevů, ať už jsou vyvolány člověkem, přírodním vlivem nebo havárií, pokud taková událost ohrožuje život, zdraví, majetek, životní prostředí a vyžaduje--li taková událost provedení záchranných a likvidačních prací, při nichž je vyhlášen krizový stav. Řešení mimořádných událostí, které již nastaly, jakožto i výkon preventivních opatření proti jejich vzniku, mají na starost orgány krizového řízení.
Krizové stavy se dělí dle jejich závažnosti na (§ 2 písm. b) krizového zákona):
- stav nebezpečí
- nouzový stav
- stav ohrožení státu
- válečný stav
Stav nebezpečí (§ 3 krizového zákona) vyhlašuje hejtman kraje jako bezodkladné opatření, jsou-li ohroženy životy, zdraví, majetek, životní prostředí, pokud nedosahuje intenzita ohrožení značného rozsahu, a není-li možné odvrátit ohrožení běžnou činností správních úřadů, orgánů krajů a obcí, složek integrovaného záchranného systému nebo subjektů kritické infrastruktury.
Nouzový stav (čl. 5 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky – dále jen „zákon o bezpečnosti ČR“) vyhlašuje vláda v případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost.
Stav ohrožení státu (čl. 7 zákona o bezpečnosti ČR) může parlament vyhlásit na návrh vlády, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické základy.
Válečný stav (čl. 2 zákona o bezpečnosti ČR) vyhlásí parlament, je-li Česká republika napadena, nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení.
Orgány krizového řízení v obcích I. typu jsou starosta obce a obecní úřad.
Starosta obce
Starosta obce (§ 21 krizového zákona) zajišťuje připravenost obce na řešení krizových situací. Starosta dále:
- za účelem přípravy na krizové situace a jejich řešení může zřídit krizový štáb obce jako svůj pracovní orgán,
- zajišťuje za krizové situace provedení stanovených krizových opatření v podmínkách správního obvodu obce,
- plní úkoly stanovené starostou obce s rozšířenou působností a orgány krizového řízení při přípravě na krizové situace a při jejich řešení a úkoly a opatření uvedené v krizovém plánu obce s rozšířenou působností,
- odpovídá za využívání informačních a komunikačních prostředků a pomůcek krizového řízení určených Ministerstvem vnitra.
V době krizového stavu starosta obce:
- zabezpečuje varování a informování osob nacházejících se na území obce před hrozícím nebezpečím a vyrozumění orgánů krizového řízení, pokud tak již neučinil hasičský záchranný sbor kraje,
- nařizuje a organizuje evakuaci osob z ohroženého území obce,
- organizuje činnost obce v podmínkách nouzového přežití obyvatelstva,
- zajišťuje organizaci dalších opatření nezbytných pro řešení krizové situace.
Pokud starosta obce neplní v době krizového stavu úkoly stanovené tímto zákonem, může hejtman převést jejich výkon na předem stanovenou dobu na zmocněnce, kterého za tím účelem jmenuje. O této skutečnosti hejtman neprodleně informuje obec a ministra vnitra, který může rozhodnutí hejtmana zrušit.
Obecní úřad
Dalším orgánem krizového řízení na úrovni obcí I. typu jsou obecní úřady. Obecní úřad, stejně jako starosta obce, zajišťuje připravenost obce na řešení krizových situací (§ 21a krizového zákona). K jeho kompetencím patří:
- poskytnutí podkladů a informací obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností za účelem zpracování krizového plánu obce s rozšířenou působností,
- vést evidenci o přechodných změnách pobytu osob, pro kterou shromažďuje údaje a poskytnout tyto údaje obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností,
- podílí se na zajištění veřejného pořádku v obci,
- plní úkoly stanovené krizovým plánem obce s rozšířenou působností,
- seznamuje fyzické a právnické osoby způsobem v místě obvyklým s charakterem možného ohrožení, s připravenými krizovými opatřeními a se způsobem jejich provedení.
Při vyhlášení nouzového stavu nebo stavu nebezpečí (§ 22 krizového zákona) starosta obce zajišťuje provedení krizových opatření v podmínkách obce. Je-li k tomuto účelu nutné vydat nařízení obce, nabývá nařízení obce účinnosti okamžikem jeho vyvěšení na úřední desce obecního úřadu. Nařízení obce se zveřejní též dalšími způsoby v místě obvyklými, zejména prostřednictvím hromadných informačních prostředků a místního rozhlasu. Stejný postup se použije při vyhlašování změn obsahu již vydaného nařízení obce. Náklady vynaložené na provedení krizových opatření stanovených obcí uhrazuje obec z obecního rozpočtu.
Provázaná součinnost obce I. typu s ORP při krizovém řízení
Obec při plnění svých úkolů ochrany veřejného zájmu tvoří základní prvek veřejné správy při zabezpečování opatření ochrany obyvatelstva, při mimořádných událostech a krizových situacích. Obecní úřad obce s rozšířenou působností a obecní úřad při výkonu státní správy zajišťuje připravenost správního obvodu obecního úřadu obce s rozšířenou působností a území obce na mimořádné události, provádění záchranných a likvidačních prací a ochranu obyvatelstva.
Určená obec je (dle § 15 odst. 4 písm. a krizový zákon) obec, kterou určí Hasičský záchranný sbor kraje k rozpracování vybraných úkolů krizového plánu kraje. Při jejich výběru vychází Hasičský záchranný sbor kraje z těchto doporučení:
- „určenou obcí“ je každá obec s rozšířenou působností (obec typu III),
- „určenou obcí“ je dále obec, kde na základě analýzy ohrožení je účelné rozpracovat vybrané úkoly krizového plánu kraje na místní podmínky, přitom se přihlédne k již dřívějšímu, dosud platnému, určení příslušným okresním úřadem.
Role starosty obce s rozšířenou působností (dle § 18 krizového zákona)
Starosta obce s rozšířenou působností zajišťuje připravenost správního obvodu obce s rozšířenou působností na řešení krizových situací; ostatní orgány obce s rozšířenou působností se na této připravenosti podílejí.
Starosta obce s rozšířenou působností řídí a kontroluje přípravná opatření, činnosti k řešení krizových situací a činnosti ke zmírnění jejich následků prováděná územními správními úřady s působností ve správním obvodu obce s rozšířenou působností, orgány obcí, právnickými osobami a fyzickými osobami ve správním obvodu obce s rozšířenou působností.
Za tímto účelem
- zřizuje a řídí bezpečnostní radu obce s rozšířenou působností pro území správního obvodu obce s rozšířenou působností,
- organizuje přípravu správního obvodu obce s rozšířenou působností na krizové situace a podílí se na jejich řešení,
- schvaluje po projednání v bezpečnostní radě obce s rozšířenou působností krizový plán obce s rozšířenou působností,
- vyžaduje od hasičského záchranného sboru kraje údaje podle § 15 odst. 3 krizového zákona.
Starosta obce s rozšířenou působností dále
- zřizuje a řídí krizový štáb obce s rozšířenou působností pro území správního obvodu obce s rozšířenou působností, který je současně krizovým štábem pro území správního obvodu obce,
- zajišťuje za krizové situace provedení stanovených krizových opatření v podmínkách správního obvodu obce s rozšířenou působností; správní úřady se sídlem na území správního obvodu obce s rozšířenou působností a právnické a podnikající fyzické osoby jsou povinny stanovená krizová opatření splnit,
- plní úkoly stanovené hejtmanem a orgány krizového řízení při přípravě na krizové situace a při jejich řešení,
- odpovídá za využívání informačních a komunikačních prostředků a pomůcek krizového řízení určených Ministerstvem vnitra.
Bezpečnostní rada (§ 24 krizového zákona) plní funkcí koordinačního orgánu pro přípravu obce na krizové situace. Bezpečnostní radu tvoří:
- starosta
- tajemník (je-li jeho funkce zřízena)
- příslušník Policie České republiky
- příslušník hasičského záchranného sboru kraje
- velitel sboru dobrovolných hasičů obce (je-li zřízen)
- zaměstnanec obce, který zároveň plní funkci tajemníka bezpečnostní rady
Bezpečnostní rada má v kompetenci především zajištění připravenosti obce na krizové situace. Při přípravách bezpečnostní rada tvoří návrhy a opatření, rozpracovává úkoly dle krizového plánu kraje a zpracovává roční zprávu o stavu prostředků pro varování osob a způsobu náhradního varování. Dále má v kompetenci projednání plánu evakuace osob, zprávy o činnostech a připravenosti složek integrovaného záchranného systému v obvodu obce, návrhy financování příprav na krizové situace, způsob shromažďování nezbytných údajů o osobách, které v době krizového stavu přechodně změní pobyt, způsob seznámení právnických a fyzických osob s charakterem možných ohrožení, zprávu o hodnocení krizové situace a přijatých opatřeních, havarijní plán a podmínky nouzového přežití obyvatelstva.
Krizový štáb může zřídit starosta obce I. typu (dle § 21 odst. 2 písm. a krizového zákona), tj. krizový štáb obce (dále jen KŠ obce) jako svůj pracovní orgán pro zvládání mimořádných situací. Starosta ORP (dle § 18 odst. 3 krizového zákona) musí zřídit krizový štáb pro celý správní obvod ORP (dále jen KŠ ORP), který je současně KŠ pro území správního obvodu této obce.
KŠ obce je orgán, který se podílí ve spolupráci se složkami IZS na koordinaci provedení záchranných a likvidačních prací a ostatních úkolů ochrany obyvatelstva a života obce (varování, evakuace, nouzové přežití) a následně obnovovacích prací (asanační) na postiženém území obce. Na základě zpracované dokumentace, předkládá podklady pro rozhodovací činnost starosty obce při řešení mimořádných událostí a krizových situací.
KŠ obce se schází podle potřeby a je svoláván starostou obce (případně místostarostou nebo pověřeným pracovníkem obce) při vzniku mimořádné události velkého rozsahu nebo v případě vyhlášení krizového stavu na území obce, zejména je-li nutné zabezpečit evakuaci a nouzové přežití obyvatelstva. KŠ obce zejména:
- zabezpečuje vyhodnocování situace,
- přijímá opatření k řešení vzniklého stavu a spolupracuje s orgány koordinujícími záchranné a likvidační práce,
- zabezpečuje odpovídající zázemí postiženým osobám (nouzové přežití),
- ochranu majetku,
- likvidaci následků mimořádné události nebo krizové situace.
Zřízení, složení a svolání krizového štábu obce
Zřízení KŠ obce by mělo proběhnout již při přípravách na řešení krizové situace. Jednotliví členové krizového štábu mají být na členství připravováni a pro jejich činnost je potřebné předem vybrat a vybavit vhodné prostory.
Možné složení krizového štábu obce:
- starosta obce, zástupce starosty (místostarosta),
- další, předem určení pracovníci obecního úřadu,
- velitel JSDH obce, zástupce zdravotního střediska, praktický lékař,
- vedoucí pracovníci podniků, školských, zdravotnických a sociálních zařízení,
- specialisté (odborníci z různých oborů) dle řešené krizové situace.
Na činnosti krizového štábu obce se také podílejí zaměstnanci obecního úřadu, kteří jsou vyčleněni pro potřeby krizového štábu (ti zpravidla tvoří základ stálé pracovní skupiny krizového štábu obce).
KŠ obce svolává starosta obce (vedoucí KŠ obce) a používá jej:
- při řešení mimořádné události nebo krizové situace a ke zmírnění jejich následků, včetně plnění úkolů orgánů krizového řízení za stavu ohrožení státu vyhlášeného v souvislosti se zajišťováním obrany České republiky a za válečného stavu,
- při koordinaci záchranných prací a likvidačních prací hejtmanem nebo starostou obce s rozšířenou působností v souvislosti s řešením mimořádné události v případech stanovených právním předpisem, pokud nevyužijí koordinace bez využití krizového štábu,
- při taktických a prověřovacích cvičeních organizovaných k ověření výše uvedených činností, které nařídí k tomu oprávněná osoba.
Činnost KŠ obce se po jeho aktivaci řídí pokyny jeho vedoucího. Když se členové krizového štábu obce sejdou na určeném místě a v určenou dobu, zahájí nepřetržitou činnost stálá pracovní skupina krizového štábu. Tato skupina při řešení mimořádné krizové situace nebo při koordinaci záchranných a likvidačních prací:
- analyzuje vývoj krizové situace nebo mimořádné události ve správním území obce,
- dokumentuje postup řešení krizové situace nebo mimořádné události,
- podává vedoucímu KŠ obce návrh na způsob řešení, postup při ochraně obyvatelstva a na vyhlášení, změnu nebo odvolání krizového stavu,
- soustřeďuje informace o stavu sil a prostředků,
- organizuje spojení s krizovými štáby okolních obcí, KŠ ORP a kraje,
- zabezpečuje informování veřejnosti a přijatých opatření a postupu řešení rizikové situace nebo mimořádné události,
- vede evidenci finančních výdajů a nákladů na opatření při krizové situaci nebo mimořádné události,
- organizuje ochranu obyvatel postiženého území, zásobování a humanitární pomoc obyvatelům postiženého území,
- zabezpečuje ukládání a využívání pracovní povinnosti a pracovní výpomoci, dále ukládání povinnosti poskytovat věcné prostředky a jejich využívání.
Výše uvedené činnosti jsou vykonávány přiměřeně rozsahu řešené krizové situace nebo mimořádné události.
Nejčastějším problémem týkajícím se krizového řízení, se kterými se obec může setkat, jsou povodně. Povodeň definuje zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon (dále jen „vodní zákon“), který říká, že povodní se rozumí přechodné výrazné zvýšení hladiny vodních toků nebo jiných povrchových vod, při kterém voda již zaplavuje území mimo koryto toku a může způsobit škody.
Mimo samotného operativního řešení již vzniklé povodně jsou orgány veřejné správy povinny činit také preventivní opatření, jako jsou organizační a technická příprava nebo tvorba povodňových plánů. Za preventivní opatření lze považovat stanovení záplavových území vodoprávním úřadem včetně omezení v činnostech, které tím vzniknou.
V období mimo povodně jsou povodňovými orgány:
- orgány obcí,
- obecní úřady obcí s rozšířenou působností,
- krajské úřady,
- Ministerstvo životního prostředí,
- Ministerstvo vnitra - zabezpečení přípravy záchranných prací.
Po dobu povodně jsou povodňovými orgány:
- povodňové komise obcí a v hlavním městě Praze povodňové komise městských částí,
- povodňové komise obcí s rozšířenou působností a v hlavním městě Praze povodňové komise městských částí stanovené Statutem hlavního města Prahy,
- povodňové komise ucelených povodí,
- Ústřední povodňová komise.
Protipovodňová opatření jsou jednak přípravná opatření a dále opatření při nebezpečí povodně. Jedná se zejména o:
- stanovení záplavových území,
- vymezení směrodatných limitů stupňů povodňové aktivity,
- povodňové plány,
- evidenční a dokumentační práce a další.
Pro vznik a vývoj povodní jsou určující:
- kapacita koryta vodního toku,
- meteorologická situace,
- vysoký stupeň nasycenosti povodí z dlouhotrvajících srážek,
- snížení retenční schopnosti povodí v důsledku nevhodné skladby lesních porostů, úbytku zatravněných ploch a promrznutí půdy v zimním období,
- existence zpevněných ploch s nízkou propustností a drsností,
- nepřiměřené scelování pozemků a nevhodná volba plodin,
- nedostatečná protierozní ochrana,
- nedostatečný profil otvorů mostů a propustků, jejich nevhodný tvar, nedostatečná ochrana před zanášením a nepostačující množství inundačních mostů (sloužících k provedení povodňových vod),
- nedostatky ve směrovém vedení vodních toků a nevhodný tvar průtočného profilu,
- charakter, množství a způsob zajištění odplavitelných materiálů a výrobků, které se nacházejí v inundačním (zaplavovaném) území.
Kombinace těchto a dalších vlivů způsobují situace, které lze jen obtížně předpovídat. Povodním nelze zabránit, možné je pouze ovlivňovat a usměrňovat dopad povodňových škod a následků. Tento princip vyplývá ze zásadního faktu, že vodní toky jsou součástí přírody a každá lidská aktivita se musí této skutečnosti přizpůsobit.
Samotná povodeň začíná vyhlášením druhého či třetího stupně povodňové aktivity a končí jejich odvoláním. Stupeň povodňové aktivity stanovuje rozsah nutných operativních opatření a je přímo řízen vývojem aktuální situace vodních toků a jejich rozlivu.
Úprava na úseku ochrany před povodněmi je obsažena především v zákoně č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 23 vodního zákona stanoví:
- Plánování v oblasti vod je soustavná koncepční činnost, kterou zajišťuje stát; je tvořeno Plánem hlavních povodí České republiky, plány oblastí povodí a programy opatření.
- Plány hlavních povodí České republiky a plány oblastí povodí jsou podkladem pro výkon veřejné správy, zejména pro územní plánování, územní rozhodování a povolování staveb.
Záplavové území je administrativně určené území, které může být při výskytu přirozené povodně zaplaveno vodou. Rozsah je povinen stanovit na návrh správce vodního toku vodoprávní úřad. Vodoprávní úřad může uložit správci vodního toku povinnost zpracovat a předložit takový návrh v souladu s plány hlavních povodí a s plány oblastí povodí, což vyplývá z ustanovení § 66 odst. 1 vodního zákona. Záplavové území je vymezeno záplavovou čárou, což je křivka odpovídající průsečnici hladiny vody se zemským povrchem při zaplavení území povodní.
V zastavěných územích obcí a v územích určených k zástavbě podle územních plánů vymezí vodoprávní úřad na návrh správce vodního toku aktivní zónu záplavového území podle nebezpečnosti povodňových průtoků. Území aktivní zóny při povodni odvádí rozhodující část celkového průtoku, a tak bezprostředně ohrožuje životy, zdraví a majetek lidí.
V aktivní zóně záplavových území se nesmí umísťovat, povolovat ani provádět stavby s výjimkou vodních děl, jimiž se upravuje vodní tok, převádějí povodňové průtoky, provádějí opatření na ochranu před povodněmi nebo ta, která jinak souvisejí s vodním tokem. Dále lze provádět stavby, jimiž se zlepšují odtokové poměry, stavby pro jímání vod, odvádění vod a odvádění srážkových vod a dále nezbytné stavby dopravní a technické infrastruktury.
V aktivní zóně je dále zakázáno těžit nerosty a zeminu způsobem zhoršujícím odtok povrchových vod a provádět terénní úpravy zhoršující odtok povrchových vod. Zakázáno je skladovat odplavitelný materiál, látky a předměty. Rovněž se nesmí zřizovat oplocení, živé ploty a jiné překážky a dále je zakázáno zřizovat tábory, kempy a jiná dočasná ubytovací zařízení.
Mimo aktivní zónu v záplavovém území může vodoprávní úřad stanovit omezující podmínky. Takto postupuje i v případě, není-li aktivní zóna stanovena.
Stupně povodňové aktivity jsou definovány v § 70 vodního zákona. První stupeň se nevyhlašuje. Druhý a třetí stupeň vyhlašuje a odvolává povodňový orgán obvodu.
První stupeň povodňové aktivity je označován jako stav bdělosti. Nastává při samotném vzniku nebezpečí povodně a zaniká, pominou-li příčiny takového nebezpečí. Vznik tohoto stupně nastává také vydanou výstražnou informací předpovědní povodňové služby a zakládá povinnost věnovat vodním tokům či jiným zdrojům nebezpečí zvýšenou pozornost. Při tomto stupni zahajuje službu hlásná a hlídková služba.
Stav pohotovosti, neboli druhý stupeň se vyhlašuje, pokud nebezpečí přirozené povodně přerostlo, ale nedochází k větším rozlivům a škodám mimo koryto. Vyhlašuje se zejména při překročení mezních hodnot sledovaných jevů a skutečností na vodním díle z hlediska jeho bezpečnosti. Jako součást druhého stupně je aktivizace povodňových orgánů a zahájení pohotovosti prostředků pro zabezpečovací práce.
Třetí stupeň (stav ohrožení) se vyhlašuje při bezprostředním nebezpečí nebo vzniku škod většího rozsahu, ohrožení životů a majetku v záplavovém území; vyhlašuje se také při dosažení kritických hodnot sledovaných jevů a skutečností na vodním díle z hlediska jeho bezpečnosti současně se zahájením nouzových opatření; provádějí se povodňové zabezpečovací práce podle povodňových plánů a podle potřeby záchranné práce nebo evakuace.
Povodňové plány (§ 71 a § 78 vodního zákona) jsou stěžejními dokumenty pro přípravu na zvládnutí povodní, ale i při samotném vypořádávání se s existující povodní. Povodňové plány zpracovávají povodňové orgány těch obcí, jejichž území může být povodní ohroženo. Pro stavby ohrožené povodněmi, které se nacházejí v záplavových oblastech, nebo pro stavby, které by mohly zhoršit průběh povodně, je potřeba, aby jejich vlastníci vypracovali v součinnosti s povodňovým orgánem obce svůj vlastní povodňový plán. Pokud obec zpracovává povodňový plán, je její povinností každoročně kontrolovat jeho aktuálnost, a to zpravidla v období jarního tání.
Povodňovými plány se pro účely tohoto zákona rozumějí dokumenty, které obsahují způsob zajištění včasných a spolehlivých informací o vývoji povodně, možnosti ovlivnění odtokového režimu, organizaci a přípravu zabezpečovacích prací; dále obsahují způsob zajištění včasné aktivizace povodňových orgánů, zabezpečení hlásné a hlídkové služby a ochrany objektů, přípravy a organizace záchranných prací a zajištění povodní narušených základních funkcí v objektech a v území a stanovené směrodatné limity stupňů povodňové aktivity.
Obsah povodňových plánů se dělí na:
- věcnou část, která zahrnuje údaje potřebné pro zajištění ochrany před povodněmi určitého objektu, obce, povodí nebo jiného územního celku, směrodatné limity pro vyhlašování stupňů povodňové aktivity,
- organizační část, která obsahuje jmenné seznamy, adresy a způsob spojení účastníků ochrany před povodněmi, úkoly pro jednotlivé účastníky ochrany před povodněmi včetně organizace hlásné a hlídkové služby,
- grafickou část, která obsahuje zpravidla mapy nebo plány, na kterých jsou zakresleny zejména záplavová území, evakuační trasy a místa soustředění, hlásné profily, informační místa.
Povodňovými plány územních celků jsou:
- povodňové plány obcí, které zpracovávají orgány obcí, v jejichž územních obvodech může dojít k povodni,
- povodňové plány správních obvodů obcí s rozšířenou působností, které zpracovávají obce s rozšířenou působností,
- povodňové plány správních obvodů krajů, které zpracovávají příslušné orgány krajů v přenesené působnosti ve spolupráci se správci povodí,
- Povodňový plán České republiky, který zpracovává Ministerstvo životního prostředí.
Povodňové prohlídky (§ 72 vodního zákona) se zjišťuje, zda na vodních tocích, vodních dílech a v záplavových územích, popřípadě na objektech nebo zařízeních ležících v těchto územích nejsou závady, které by mohly zvýšit nebezpečí povodně nebo její škodlivé následky. Povodňové prohlídky organizují a provádějí povodňové orgány podle povodňových plánů, a to nejméně jednou ročně. Povodňové orgány mohou na základě povodňové prohlídky vyzvat vlastníky pozemků, staveb a zařízení v záplavovém území k odstranění předmětů a zařízení, které mohou způsobit zhoršení odtokových poměrů nebo ucpání koryta níže po toku. Pokud tito vlastníci výzvy ve stanovené lhůtě neuposlechnou, uloží takovou povinnost rozhodnutím.
Digitální povodňové plány byly zpracovány za finanční podpory v rámci Operačního programu Životní prostředí 2007 až 2013, oblasti podpory 1.3 Omezování rizika povodní. Plány jsou zpracovány v souladu s vodním zákonem č. 254/2001 Sb. Povodňové plány jsou využitelné i pro občany města a jednotlivých obcí ke zjištění informací například o záplavovém území, neveřejná část je oddělená heslem. Naměřená data a hlášení o dosažených stupních povodňové aktivity jsou přenášena do sídla městské policie a na mobilní telefony zástupců obce.
Forma dotací - Operační program Životní prostředí 2014 až 2020
Operační program Životní prostředí 2014 až 2020 (dále jen OP ŽP 2014 až 2020) v rámci specifického cíle 1.3 bude financovat projekty, které zajistí povodňovou ochranu intravilánu obcí. Cílem Směrnice 2007/60/ES o vyhodnocovaní a zvládaní povodňových rizik je omezit riziko nepříznivých účinků spojených s povodněmi zejména na lidské zdraví a na život, životní prostředí, kulturní dědictví, hospodářskou činnost a infrastrukturu. Přijata opatření na snížení rizika povodní musí být v souladu s požadavky směrnice a zohledňovat mapy povodňového nebezpečí a mapy povodňových rizik a plány pro zvládání povodňových rizik. Předpokládá se pokračovaní podpory konkrétních protipovodňových opatření (suché nádrže s řízením režimem plnění podle manipulačního řadu, řízený rozliv do krajiny, zkapacitnění koryt vodních toků v intravilánech, zvýšení přirozené retence údolních niv, zpomalení odtoku v ploše povodí, využití stávajících vodních děl pro povodňovou ochranu, adaptace území omezující škodlivé účinky působení lokálních přívalových srážek – bleskové povodně apod.). Pro specifický cíl 1.3 se předpokládá využití přibližně 230 mil € tj. 6 mld. Kč
Podporované aktivity v rámci specifického cíle 1.3:
- zprůtočnění nebo zvýšení retenčního potenciálu koryt vodních toků a přilehlých niv, zlepšení přirozených rozlivů,
- hospodařeni se srážkovými vodami v intravilánu a jejich další využiti namísto jejich urychleného odváděni kanalizaci do toků,
- obnoveni, výstavba a rekonstrukce, případně modernizace, vodních děl sloužící povodňové ochraně,
- stabilizovaní a sanace svahových nestabilit ohrožujících zdraví, majetek a bezpečnost vyplývajících z „Registru svahových nestabilit“.
Dále v rámci specifického cíle 1.4 podpoří OP ŽP 2014 až 2020 preventivní protipovodňová opatření. Specifický cíl 1.4 tvoří soubor opatření zaměřených na prevenci a ochranu obyvatel, majetku, kulturního dědictví a životního prostředí před účinky povodně a zajištění zlepšení rychlosti a kvality informací v době povodně (zejména projekty hodnocení povodňového rizika, studie odtokových poměrů včetně návrhu efektivních protipovodňových opatření, přípravu povodňových orgánů na provádění operativních opatření při nebezpečí povodně a během povodní, tvorba map povodňového nebezpečí a povodňových rizik, aktualizace podkladů pro stanovování záplavových území, rozšíření a zkvalitnění předpovědní a výstražné služby a hlásné služby v době povodně). Zkušenosti z povodní v roce 2006 a přívalových povodni 2009 a 2010 i povodně z června 2013 ukazuji, že rychlost a kvalita informaci jsou zásadní pro zvládnutí povodňového rizika, zmírnění možnosti přímého ohrožení lidských životů či možného snížení povodňových škod. Důležitost informovanosti vzrůstá zvláště u přívalových povodní v případě menších toků. V ČR jsou předpovědní modely o srážkách a průtocích řešeny na centrální úrovni (Český hydrometeorologický ústav), manipulace na vodních dílech v rámci dílčích povodí (podniky Povodí), ale odpovědnost za varování a evakuaci obyvatel je na místní úrovni. Pro specifický cíl 1.4 se předpokládá využití přibližně 76 mil € tj. 2 mld. Kč
Podporované aktivity v rámci specifického cíle 1.4:
- analýza odtokových poměrů včetně návrhů možných protipovodňových opatření,
- budování, rozšíření a zkvalitněni varovných, hlásných, předpovědních a výstražných systémů na celostátní úrovni, digitální povodňové plány,
- budování a rozšíření varovných, hlásných, předpovědních a výstražných systémů na lokální úrovni, digitální povodňové plány.
Obec může jednotky sboru dobrovolných hasičů zřizovat dle zákona 133/1985 Sb., o požární ochraně v platném znění (dále jen zákon o požární ochraně). Účel zřizování těchto jednotek je především ochrana života, zdraví a majetku občanů před požáry, ale také poskytování pomoci při živelných pohromách a mimořádných událostech.
Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce se řadí mezi jednotky požární ochrany, ale na rozdíl od jednotek hasičského záchranného sboru kraje je tvořena fyzickými osobami, které činnost hasičů nevykonávají jako své zaměstnání. Jednotka sama o sobě provádí především hašení požárů a záchranné práce při živelných pohromách a jiných mimořádných událostech ve svém obvodu.
Povinnosti obce a obecních úřadů jsou podrobně uvedeny v § 29 zákona o požární ochraně. Obce na svém území kromě samotného zřizování JSDH v samostatné působnosti mají následující povinnosti:
- Udržují akceschopnost JSDH.
- Zabezpečují odbornou přípravu JSDH.
- Zabezpečují materiální a finanční potřeby JSDH.
- Zajišťují péči o členy JSDH, jestliže zasahují za ztížených podmínek nebo u déle trvajícího zásahu na území obce.
- Poskytují náhradu ušlého výdělku členům JSDH, kteří se v době své pracovní činnosti či činnosti, ze které jim plyne zisk, účastní zásahu u požáru nebo jiné činnosti.
- Zabezpečují a hradí členům JSDH preventivní zdravotní prohlídky.
- Zabezpečují výstavbu a údržbu objektů požární ochrany a požárně bezpečnostních zařízení, zejména pro potřeby svého územního obvodu.
- Zpracovávají stanovenou dokumentaci požární ochrany.
- Zabezpečují zdroje vody pro hašení požárů a jejich trvalou použitelnost a stanoví další zdroje vody pro hašení požárů a podmínky pro zajištění jejich trvalé použitelnosti.
- Umožňují dislokaci jednotek hasičského záchranného sboru v katastrálním území obce podle nařízení kraje a přispívají na provoz a vybavení těchto jednotek.
- Spolupracují se sousedními obcemi při plnění úkolů k zabezpečení požární ochrany, za tím účelem mohou obce soustřeďovat finanční prostředky.
- Organizují preventivně výchovnou činnost.
- Obecně závaznou vyhláškou vydávají požární řád obce a stanovují podmínky k zabezpečení požární ochrany při akcích, kterých se zúčastní větší počet osob.
- Mimo tyto povinnosti obec také musí obdobně plnit povinnosti uložené zákonem o požární ochraně právnickým a podnikajícím fyzickým osobám.
Obecní úřady na úseku požární ochrany zajišťují účast velitelů JSDH na jejich odborné přípravě a úkoly požární ochrany pro období stavu ohrožení státu a válečného stavu.
Pokud obec nezřizuje svou vlastní JSDH, dle zákona by měla přispívat na společnou jednotku kraje (§ 29 odst. 1 písm. l zákona o požární ochraně) a hasičský záchranný sbor kraje má právo uložit jí zřízení požární hlídky (§ 69 odst. 1 písm. b zákona o požární ochraně).
Vybrané obecní úřady mají na starost i zásahy mimo svůj územní obvod. Účast mimo svůj územní obvod musí být uvedena v požárním poplachovém plánu kraje, na základě kterého může operační důstojník hasičského záchranného sboru povolat jednotku sboru dobrovolných hasičů (dále JSDH) dané obce k zásahu i mimo její územní obvod.
Od jednotek sboru dobrovolných hasičů obce je třeba odlišit sbory dobrovolných hasičů. Ačkoliv jsou si tyto pojmy názvově podobné, jsou mezi nimi velké rozdíly. Jak již bylo řečeno, JSDH zřizuje obec jako jednotku požární ochrany, která plní úkoly požární ochrany dle zákona o požární ochraně. Sbor dobrovolných hasičů je spolkem a spadá pod režim občanského zákoníku (§ 214 a násl. NOZ). Zřídit jej mohou minimálně tři osoby splňující podmínky pro zakládání běžného spolku. Sbor dobrovolných hasičů dle zákona o požární ochraně pouze pomáhá a podílí se na úkolech požární ochrany.
Použité zdroje:
Pojmy a definice krizového řízení [online]. Praha, 2015 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: http://www.hzscr.cz/clanek/krizove-rizeni-a-cnp-ke-stazeni-ff.aspx?q=Y2hudW09Mg%3D%3D
PROCES - Centrum pro rozvoj obcí a regionů, s. r. o. Studie individuálních schopností starostů v obcích I. typu. 2015.
Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR.
Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR.
Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně.
Zákon č. 240/2000 Sb., krizový zákon.
Zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon.
Obsah kapitoly:
13.1 Mimořádné stavy – události a orgány krizového řízení
13.2 Orgány krizového řízení
13.3 Povodně
13.3.1 Stupně povodňové aktivity
13.3.2 Povodňové plány
13.4 Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce
13.4.1 Povinnosti obce v samostatné působnosti na úseku požární ochrany
13.4.2 Sbory dobrovolných hasičů
Související legislativa ke krizovému řízení je velice rozsáhlá (viz následující schéma).
Obrázek 13.1: Krizové řízení a související legislativa
Zdroj: Institut ochrany obyvatelstva ČR Lázně Bohdaneč Havarijní plán č. 1
Pozn.. IZS -Integrovaný záchranný systém; HZS - Hasičský záchranný sbor; MZ – Ministerstvo zdravotnictví
Krizové řízení jako takové označuje souhrn řídících činností věcně příslušných orgánů zaměřených na bezpečnostní rizika, plánování, organizování, realizaci a kontrolu činností prováděných v souvislosti s řešením krizových situací. Základním předpisem, kterým se krizové řízení řídí, je zákon č. 240/2000 Sb., krizový zákon (dále jen „krizový zákon“).
Základní cíle krizového řízení ve veřejné správě jsou:
- udržení funkčnosti veřejné správy
- udržení fyzického a duševního zdraví obyvatelstva
- zajištění dostupnosti životně důležitého zboží a služeb
- uchování soukromého a veřejného majetku
- podpora záchranným, bezpečnostním a vojenským složkám
- humanitární pomoc postiženému území.
Mimořádný stav označuje mimořádnou událost. Mimořádnou události se rozumí škodlivé působení sil a jevů, ať už jsou vyvolány člověkem, přírodním vlivem nebo havárií, pokud taková událost ohrožuje život, zdraví, majetek, životní prostředí a vyžaduje--li taková událost provedení záchranných a likvidačních prací, při nichž je vyhlášen krizový stav. Řešení mimořádných událostí, které již nastaly, jakožto i výkon preventivních opatření proti jejich vzniku, mají na starost orgány krizového řízení.
Krizové stavy se dělí dle jejich závažnosti na (§ 2 písm. b) krizového zákona):
- stav nebezpečí
- nouzový stav
- stav ohrožení státu
- válečný stav
Stav nebezpečí (§ 3 krizového zákona) vyhlašuje hejtman kraje jako bezodkladné opatření, jsou-li ohroženy životy, zdraví, majetek, životní prostředí, pokud nedosahuje intenzita ohrožení značného rozsahu, a není-li možné odvrátit ohrožení běžnou činností správních úřadů, orgánů krajů a obcí, složek integrovaného záchranného systému nebo subjektů kritické infrastruktury.
Nouzový stav (čl. 5 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky – dále jen „zákon o bezpečnosti ČR“) vyhlašuje vláda v případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost.
Stav ohrožení státu (čl. 7 zákona o bezpečnosti ČR) může parlament vyhlásit na návrh vlády, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické základy.
Válečný stav (čl. 2 zákona o bezpečnosti ČR) vyhlásí parlament, je-li Česká republika napadena, nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení.
Orgány krizového řízení v obcích I. typu jsou starosta obce a obecní úřad.
Starosta obce
Starosta obce (§ 21 krizového zákona) zajišťuje připravenost obce na řešení krizových situací. Starosta dále:
- za účelem přípravy na krizové situace a jejich řešení může zřídit krizový štáb obce jako svůj pracovní orgán,
- zajišťuje za krizové situace provedení stanovených krizových opatření v podmínkách správního obvodu obce,
- plní úkoly stanovené starostou obce s rozšířenou působností a orgány krizového řízení při přípravě na krizové situace a při jejich řešení a úkoly a opatření uvedené v krizovém plánu obce s rozšířenou působností,
- odpovídá za využívání informačních a komunikačních prostředků a pomůcek krizového řízení určených Ministerstvem vnitra.
V době krizového stavu starosta obce:
- zabezpečuje varování a informování osob nacházejících se na území obce před hrozícím nebezpečím a vyrozumění orgánů krizového řízení, pokud tak již neučinil hasičský záchranný sbor kraje,
- nařizuje a organizuje evakuaci osob z ohroženého území obce,
- organizuje činnost obce v podmínkách nouzového přežití obyvatelstva,
- zajišťuje organizaci dalších opatření nezbytných pro řešení krizové situace.
Pokud starosta obce neplní v době krizového stavu úkoly stanovené tímto zákonem, může hejtman převést jejich výkon na předem stanovenou dobu na zmocněnce, kterého za tím účelem jmenuje. O této skutečnosti hejtman neprodleně informuje obec a ministra vnitra, který může rozhodnutí hejtmana zrušit.
Obecní úřad
Dalším orgánem krizového řízení na úrovni obcí I. typu jsou obecní úřady. Obecní úřad, stejně jako starosta obce, zajišťuje připravenost obce na řešení krizových situací (§ 21a krizového zákona). K jeho kompetencím patří:
- poskytnutí podkladů a informací obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností za účelem zpracování krizového plánu obce s rozšířenou působností,
- vést evidenci o přechodných změnách pobytu osob, pro kterou shromažďuje údaje a poskytnout tyto údaje obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností,
- podílí se na zajištění veřejného pořádku v obci,
- plní úkoly stanovené krizovým plánem obce s rozšířenou působností,
- seznamuje fyzické a právnické osoby způsobem v místě obvyklým s charakterem možného ohrožení, s připravenými krizovými opatřeními a se způsobem jejich provedení.
Při vyhlášení nouzového stavu nebo stavu nebezpečí (§ 22 krizového zákona) starosta obce zajišťuje provedení krizových opatření v podmínkách obce. Je-li k tomuto účelu nutné vydat nařízení obce, nabývá nařízení obce účinnosti okamžikem jeho vyvěšení na úřední desce obecního úřadu. Nařízení obce se zveřejní též dalšími způsoby v místě obvyklými, zejména prostřednictvím hromadných informačních prostředků a místního rozhlasu. Stejný postup se použije při vyhlašování změn obsahu již vydaného nařízení obce. Náklady vynaložené na provedení krizových opatření stanovených obcí uhrazuje obec z obecního rozpočtu.
Provázaná součinnost obce I. typu s ORP při krizovém řízení
Obec při plnění svých úkolů ochrany veřejného zájmu tvoří základní prvek veřejné správy při zabezpečování opatření ochrany obyvatelstva, při mimořádných událostech a krizových situacích. Obecní úřad obce s rozšířenou působností a obecní úřad při výkonu státní správy zajišťuje připravenost správního obvodu obecního úřadu obce s rozšířenou působností a území obce na mimořádné události, provádění záchranných a likvidačních prací a ochranu obyvatelstva.
Určená obec je (dle § 15 odst. 4 písm. a krizový zákon) obec, kterou určí Hasičský záchranný sbor kraje k rozpracování vybraných úkolů krizového plánu kraje. Při jejich výběru vychází Hasičský záchranný sbor kraje z těchto doporučení:
- „určenou obcí“ je každá obec s rozšířenou působností (obec typu III),
- „určenou obcí“ je dále obec, kde na základě analýzy ohrožení je účelné rozpracovat vybrané úkoly krizového plánu kraje na místní podmínky, přitom se přihlédne k již dřívějšímu, dosud platnému, určení příslušným okresním úřadem.
Role starosty obce s rozšířenou působností (dle § 18 krizového zákona)
Starosta obce s rozšířenou působností zajišťuje připravenost správního obvodu obce s rozšířenou působností na řešení krizových situací; ostatní orgány obce s rozšířenou působností se na této připravenosti podílejí.
Starosta obce s rozšířenou působností řídí a kontroluje přípravná opatření, činnosti k řešení krizových situací a činnosti ke zmírnění jejich následků prováděná územními správními úřady s působností ve správním obvodu obce s rozšířenou působností, orgány obcí, právnickými osobami a fyzickými osobami ve správním obvodu obce s rozšířenou působností.
Za tímto účelem
- zřizuje a řídí bezpečnostní radu obce s rozšířenou působností pro území správního obvodu obce s rozšířenou působností,
- organizuje přípravu správního obvodu obce s rozšířenou působností na krizové situace a podílí se na jejich řešení,
- schvaluje po projednání v bezpečnostní radě obce s rozšířenou působností krizový plán obce s rozšířenou působností,
- vyžaduje od hasičského záchranného sboru kraje údaje podle § 15 odst. 3 krizového zákona.
Starosta obce s rozšířenou působností dále
- zřizuje a řídí krizový štáb obce s rozšířenou působností pro území správního obvodu obce s rozšířenou působností, který je současně krizovým štábem pro území správního obvodu obce,
- zajišťuje za krizové situace provedení stanovených krizových opatření v podmínkách správního obvodu obce s rozšířenou působností; správní úřady se sídlem na území správního obvodu obce s rozšířenou působností a právnické a podnikající fyzické osoby jsou povinny stanovená krizová opatření splnit,
- plní úkoly stanovené hejtmanem a orgány krizového řízení při přípravě na krizové situace a při jejich řešení,
- odpovídá za využívání informačních a komunikačních prostředků a pomůcek krizového řízení určených Ministerstvem vnitra.
Bezpečnostní rada (§ 24 krizového zákona) plní funkcí koordinačního orgánu pro přípravu obce na krizové situace. Bezpečnostní radu tvoří:
- starosta
- tajemník (je-li jeho funkce zřízena)
- příslušník Policie České republiky
- příslušník hasičského záchranného sboru kraje
- velitel sboru dobrovolných hasičů obce (je-li zřízen)
- zaměstnanec obce, který zároveň plní funkci tajemníka bezpečnostní rady
Bezpečnostní rada má v kompetenci především zajištění připravenosti obce na krizové situace. Při přípravách bezpečnostní rada tvoří návrhy a opatření, rozpracovává úkoly dle krizového plánu kraje a zpracovává roční zprávu o stavu prostředků pro varování osob a způsobu náhradního varování. Dále má v kompetenci projednání plánu evakuace osob, zprávy o činnostech a připravenosti složek integrovaného záchranného systému v obvodu obce, návrhy financování příprav na krizové situace, způsob shromažďování nezbytných údajů o osobách, které v době krizového stavu přechodně změní pobyt, způsob seznámení právnických a fyzických osob s charakterem možných ohrožení, zprávu o hodnocení krizové situace a přijatých opatřeních, havarijní plán a podmínky nouzového přežití obyvatelstva.
Krizový štáb může zřídit starosta obce I. typu (dle § 21 odst. 2 písm. a krizového zákona), tj. krizový štáb obce (dále jen KŠ obce) jako svůj pracovní orgán pro zvládání mimořádných situací. Starosta ORP (dle § 18 odst. 3 krizového zákona) musí zřídit krizový štáb pro celý správní obvod ORP (dále jen KŠ ORP), který je současně KŠ pro území správního obvodu této obce.
KŠ obce je orgán, který se podílí ve spolupráci se složkami IZS na koordinaci provedení záchranných a likvidačních prací a ostatních úkolů ochrany obyvatelstva a života obce (varování, evakuace, nouzové přežití) a následně obnovovacích prací (asanační) na postiženém území obce. Na základě zpracované dokumentace, předkládá podklady pro rozhodovací činnost starosty obce při řešení mimořádných událostí a krizových situací.
KŠ obce se schází podle potřeby a je svoláván starostou obce (případně místostarostou nebo pověřeným pracovníkem obce) při vzniku mimořádné události velkého rozsahu nebo v případě vyhlášení krizového stavu na území obce, zejména je-li nutné zabezpečit evakuaci a nouzové přežití obyvatelstva. KŠ obce zejména:
- zabezpečuje vyhodnocování situace,
- přijímá opatření k řešení vzniklého stavu a spolupracuje s orgány koordinujícími záchranné a likvidační práce,
- zabezpečuje odpovídající zázemí postiženým osobám (nouzové přežití),
- ochranu majetku,
- likvidaci následků mimořádné události nebo krizové situace.
Zřízení, složení a svolání krizového štábu obce
Zřízení KŠ obce by mělo proběhnout již při přípravách na řešení krizové situace. Jednotliví členové krizového štábu mají být na členství připravováni a pro jejich činnost je potřebné předem vybrat a vybavit vhodné prostory.
Možné složení krizového štábu obce:
- starosta obce, zástupce starosty (místostarosta),
- další, předem určení pracovníci obecního úřadu,
- velitel JSDH obce, zástupce zdravotního střediska, praktický lékař,
- vedoucí pracovníci podniků, školských, zdravotnických a sociálních zařízení,
- specialisté (odborníci z různých oborů) dle řešené krizové situace.
Na činnosti krizového štábu obce se také podílejí zaměstnanci obecního úřadu, kteří jsou vyčleněni pro potřeby krizového štábu (ti zpravidla tvoří základ stálé pracovní skupiny krizového štábu obce).
KŠ obce svolává starosta obce (vedoucí KŠ obce) a používá jej:
- při řešení mimořádné události nebo krizové situace a ke zmírnění jejich následků, včetně plnění úkolů orgánů krizového řízení za stavu ohrožení státu vyhlášeného v souvislosti se zajišťováním obrany České republiky a za válečného stavu,
- při koordinaci záchranných prací a likvidačních prací hejtmanem nebo starostou obce s rozšířenou působností v souvislosti s řešením mimořádné události v případech stanovených právním předpisem, pokud nevyužijí koordinace bez využití krizového štábu,
- při taktických a prověřovacích cvičeních organizovaných k ověření výše uvedených činností, které nařídí k tomu oprávněná osoba.
Činnost KŠ obce se po jeho aktivaci řídí pokyny jeho vedoucího. Když se členové krizového štábu obce sejdou na určeném místě a v určenou dobu, zahájí nepřetržitou činnost stálá pracovní skupina krizového štábu. Tato skupina při řešení mimořádné krizové situace nebo při koordinaci záchranných a likvidačních prací:
- analyzuje vývoj krizové situace nebo mimořádné události ve správním území obce,
- dokumentuje postup řešení krizové situace nebo mimořádné události,
- podává vedoucímu KŠ obce návrh na způsob řešení, postup při ochraně obyvatelstva a na vyhlášení, změnu nebo odvolání krizového stavu,
- soustřeďuje informace o stavu sil a prostředků,
- organizuje spojení s krizovými štáby okolních obcí, KŠ ORP a kraje,
- zabezpečuje informování veřejnosti a přijatých opatření a postupu řešení rizikové situace nebo mimořádné události,
- vede evidenci finančních výdajů a nákladů na opatření při krizové situaci nebo mimořádné události,
- organizuje ochranu obyvatel postiženého území, zásobování a humanitární pomoc obyvatelům postiženého území,
- zabezpečuje ukládání a využívání pracovní povinnosti a pracovní výpomoci, dále ukládání povinnosti poskytovat věcné prostředky a jejich využívání.
Výše uvedené činnosti jsou vykonávány přiměřeně rozsahu řešené krizové situace nebo mimořádné události.
Nejčastějším problémem týkajícím se krizového řízení, se kterými se obec může setkat, jsou povodně. Povodeň definuje zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon (dále jen „vodní zákon“), který říká, že povodní se rozumí přechodné výrazné zvýšení hladiny vodních toků nebo jiných povrchových vod, při kterém voda již zaplavuje území mimo koryto toku a může způsobit škody.
Mimo samotného operativního řešení již vzniklé povodně jsou orgány veřejné správy povinny činit také preventivní opatření, jako jsou organizační a technická příprava nebo tvorba povodňových plánů. Za preventivní opatření lze považovat stanovení záplavových území vodoprávním úřadem včetně omezení v činnostech, které tím vzniknou.
V období mimo povodně jsou povodňovými orgány:
- orgány obcí,
- obecní úřady obcí s rozšířenou působností,
- krajské úřady,
- Ministerstvo životního prostředí,
- Ministerstvo vnitra - zabezpečení přípravy záchranných prací.
Po dobu povodně jsou povodňovými orgány:
- povodňové komise obcí a v hlavním městě Praze povodňové komise městských částí,
- povodňové komise obcí s rozšířenou působností a v hlavním městě Praze povodňové komise městských částí stanovené Statutem hlavního města Prahy,
- povodňové komise ucelených povodí,
- Ústřední povodňová komise.
Protipovodňová opatření jsou jednak přípravná opatření a dále opatření při nebezpečí povodně. Jedná se zejména o:
- stanovení záplavových území,
- vymezení směrodatných limitů stupňů povodňové aktivity,
- povodňové plány,
- evidenční a dokumentační práce a další.
Pro vznik a vývoj povodní jsou určující:
- kapacita koryta vodního toku,
- meteorologická situace,
- vysoký stupeň nasycenosti povodí z dlouhotrvajících srážek,
- snížení retenční schopnosti povodí v důsledku nevhodné skladby lesních porostů, úbytku zatravněných ploch a promrznutí půdy v zimním období,
- existence zpevněných ploch s nízkou propustností a drsností,
- nepřiměřené scelování pozemků a nevhodná volba plodin,
- nedostatečná protierozní ochrana,
- nedostatečný profil otvorů mostů a propustků, jejich nevhodný tvar, nedostatečná ochrana před zanášením a nepostačující množství inundačních mostů (sloužících k provedení povodňových vod),
- nedostatky ve směrovém vedení vodních toků a nevhodný tvar průtočného profilu,
- charakter, množství a způsob zajištění odplavitelných materiálů a výrobků, které se nacházejí v inundačním (zaplavovaném) území.
Kombinace těchto a dalších vlivů způsobují situace, které lze jen obtížně předpovídat. Povodním nelze zabránit, možné je pouze ovlivňovat a usměrňovat dopad povodňových škod a následků. Tento princip vyplývá ze zásadního faktu, že vodní toky jsou součástí přírody a každá lidská aktivita se musí této skutečnosti přizpůsobit.
Samotná povodeň začíná vyhlášením druhého či třetího stupně povodňové aktivity a končí jejich odvoláním. Stupeň povodňové aktivity stanovuje rozsah nutných operativních opatření a je přímo řízen vývojem aktuální situace vodních toků a jejich rozlivu.
Úprava na úseku ochrany před povodněmi je obsažena především v zákoně č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 23 vodního zákona stanoví:
- Plánování v oblasti vod je soustavná koncepční činnost, kterou zajišťuje stát; je tvořeno Plánem hlavních povodí České republiky, plány oblastí povodí a programy opatření.
- Plány hlavních povodí České republiky a plány oblastí povodí jsou podkladem pro výkon veřejné správy, zejména pro územní plánování, územní rozhodování a povolování staveb.
Záplavové území je administrativně určené území, které může být při výskytu přirozené povodně zaplaveno vodou. Rozsah je povinen stanovit na návrh správce vodního toku vodoprávní úřad. Vodoprávní úřad může uložit správci vodního toku povinnost zpracovat a předložit takový návrh v souladu s plány hlavních povodí a s plány oblastí povodí, což vyplývá z ustanovení § 66 odst. 1 vodního zákona. Záplavové území je vymezeno záplavovou čárou, což je křivka odpovídající průsečnici hladiny vody se zemským povrchem při zaplavení území povodní.
V zastavěných územích obcí a v územích určených k zástavbě podle územních plánů vymezí vodoprávní úřad na návrh správce vodního toku aktivní zónu záplavového území podle nebezpečnosti povodňových průtoků. Území aktivní zóny při povodni odvádí rozhodující část celkového průtoku, a tak bezprostředně ohrožuje životy, zdraví a majetek lidí.
V aktivní zóně záplavových území se nesmí umísťovat, povolovat ani provádět stavby s výjimkou vodních děl, jimiž se upravuje vodní tok, převádějí povodňové průtoky, provádějí opatření na ochranu před povodněmi nebo ta, která jinak souvisejí s vodním tokem. Dále lze provádět stavby, jimiž se zlepšují odtokové poměry, stavby pro jímání vod, odvádění vod a odvádění srážkových vod a dále nezbytné stavby dopravní a technické infrastruktury.
V aktivní zóně je dále zakázáno těžit nerosty a zeminu způsobem zhoršujícím odtok povrchových vod a provádět terénní úpravy zhoršující odtok povrchových vod. Zakázáno je skladovat odplavitelný materiál, látky a předměty. Rovněž se nesmí zřizovat oplocení, živé ploty a jiné překážky a dále je zakázáno zřizovat tábory, kempy a jiná dočasná ubytovací zařízení.
Mimo aktivní zónu v záplavovém území může vodoprávní úřad stanovit omezující podmínky. Takto postupuje i v případě, není-li aktivní zóna stanovena.
Stupně povodňové aktivity jsou definovány v § 70 vodního zákona. První stupeň se nevyhlašuje. Druhý a třetí stupeň vyhlašuje a odvolává povodňový orgán obvodu.
První stupeň povodňové aktivity je označován jako stav bdělosti. Nastává při samotném vzniku nebezpečí povodně a zaniká, pominou-li příčiny takového nebezpečí. Vznik tohoto stupně nastává také vydanou výstražnou informací předpovědní povodňové služby a zakládá povinnost věnovat vodním tokům či jiným zdrojům nebezpečí zvýšenou pozornost. Při tomto stupni zahajuje službu hlásná a hlídková služba.
Stav pohotovosti, neboli druhý stupeň se vyhlašuje, pokud nebezpečí přirozené povodně přerostlo, ale nedochází k větším rozlivům a škodám mimo koryto. Vyhlašuje se zejména při překročení mezních hodnot sledovaných jevů a skutečností na vodním díle z hlediska jeho bezpečnosti. Jako součást druhého stupně je aktivizace povodňových orgánů a zahájení pohotovosti prostředků pro zabezpečovací práce.
Třetí stupeň (stav ohrožení) se vyhlašuje při bezprostředním nebezpečí nebo vzniku škod většího rozsahu, ohrožení životů a majetku v záplavovém území; vyhlašuje se také při dosažení kritických hodnot sledovaných jevů a skutečností na vodním díle z hlediska jeho bezpečnosti současně se zahájením nouzových opatření; provádějí se povodňové zabezpečovací práce podle povodňových plánů a podle potřeby záchranné práce nebo evakuace.
Povodňové plány (§ 71 a § 78 vodního zákona) jsou stěžejními dokumenty pro přípravu na zvládnutí povodní, ale i při samotném vypořádávání se s existující povodní. Povodňové plány zpracovávají povodňové orgány těch obcí, jejichž území může být povodní ohroženo. Pro stavby ohrožené povodněmi, které se nacházejí v záplavových oblastech, nebo pro stavby, které by mohly zhoršit průběh povodně, je potřeba, aby jejich vlastníci vypracovali v součinnosti s povodňovým orgánem obce svůj vlastní povodňový plán. Pokud obec zpracovává povodňový plán, je její povinností každoročně kontrolovat jeho aktuálnost, a to zpravidla v období jarního tání.
Povodňovými plány se pro účely tohoto zákona rozumějí dokumenty, které obsahují způsob zajištění včasných a spolehlivých informací o vývoji povodně, možnosti ovlivnění odtokového režimu, organizaci a přípravu zabezpečovacích prací; dále obsahují způsob zajištění včasné aktivizace povodňových orgánů, zabezpečení hlásné a hlídkové služby a ochrany objektů, přípravy a organizace záchranných prací a zajištění povodní narušených základních funkcí v objektech a v území a stanovené směrodatné limity stupňů povodňové aktivity.
Obsah povodňových plánů se dělí na:
- věcnou část, která zahrnuje údaje potřebné pro zajištění ochrany před povodněmi určitého objektu, obce, povodí nebo jiného územního celku, směrodatné limity pro vyhlašování stupňů povodňové aktivity,
- organizační část, která obsahuje jmenné seznamy, adresy a způsob spojení účastníků ochrany před povodněmi, úkoly pro jednotlivé účastníky ochrany před povodněmi včetně organizace hlásné a hlídkové služby,
- grafickou část, která obsahuje zpravidla mapy nebo plány, na kterých jsou zakresleny zejména záplavová území, evakuační trasy a místa soustředění, hlásné profily, informační místa.
Povodňovými plány územních celků jsou:
- povodňové plány obcí, které zpracovávají orgány obcí, v jejichž územních obvodech může dojít k povodni,
- povodňové plány správních obvodů obcí s rozšířenou působností, které zpracovávají obce s rozšířenou působností,
- povodňové plány správních obvodů krajů, které zpracovávají příslušné orgány krajů v přenesené působnosti ve spolupráci se správci povodí,
- Povodňový plán České republiky, který zpracovává Ministerstvo životního prostředí.
Povodňové prohlídky (§ 72 vodního zákona) se zjišťuje, zda na vodních tocích, vodních dílech a v záplavových územích, popřípadě na objektech nebo zařízeních ležících v těchto územích nejsou závady, které by mohly zvýšit nebezpečí povodně nebo její škodlivé následky. Povodňové prohlídky organizují a provádějí povodňové orgány podle povodňových plánů, a to nejméně jednou ročně. Povodňové orgány mohou na základě povodňové prohlídky vyzvat vlastníky pozemků, staveb a zařízení v záplavovém území k odstranění předmětů a zařízení, které mohou způsobit zhoršení odtokových poměrů nebo ucpání koryta níže po toku. Pokud tito vlastníci výzvy ve stanovené lhůtě neuposlechnou, uloží takovou povinnost rozhodnutím.
Digitální povodňové plány byly zpracovány za finanční podpory v rámci Operačního programu Životní prostředí 2007 až 2013, oblasti podpory 1.3 Omezování rizika povodní. Plány jsou zpracovány v souladu s vodním zákonem č. 254/2001 Sb. Povodňové plány jsou využitelné i pro občany města a jednotlivých obcí ke zjištění informací například o záplavovém území, neveřejná část je oddělená heslem. Naměřená data a hlášení o dosažených stupních povodňové aktivity jsou přenášena do sídla městské policie a na mobilní telefony zástupců obce.
Forma dotací - Operační program Životní prostředí 2014 až 2020
Operační program Životní prostředí 2014 až 2020 (dále jen OP ŽP 2014 až 2020) v rámci specifického cíle 1.3 bude financovat projekty, které zajistí povodňovou ochranu intravilánu obcí. Cílem Směrnice 2007/60/ES o vyhodnocovaní a zvládaní povodňových rizik je omezit riziko nepříznivých účinků spojených s povodněmi zejména na lidské zdraví a na život, životní prostředí, kulturní dědictví, hospodářskou činnost a infrastrukturu. Přijata opatření na snížení rizika povodní musí být v souladu s požadavky směrnice a zohledňovat mapy povodňového nebezpečí a mapy povodňových rizik a plány pro zvládání povodňových rizik. Předpokládá se pokračovaní podpory konkrétních protipovodňových opatření (suché nádrže s řízením režimem plnění podle manipulačního řadu, řízený rozliv do krajiny, zkapacitnění koryt vodních toků v intravilánech, zvýšení přirozené retence údolních niv, zpomalení odtoku v ploše povodí, využití stávajících vodních děl pro povodňovou ochranu, adaptace území omezující škodlivé účinky působení lokálních přívalových srážek – bleskové povodně apod.). Pro specifický cíl 1.3 se předpokládá využití přibližně 230 mil € tj. 6 mld. Kč
Podporované aktivity v rámci specifického cíle 1.3:
- zprůtočnění nebo zvýšení retenčního potenciálu koryt vodních toků a přilehlých niv, zlepšení přirozených rozlivů,
- hospodařeni se srážkovými vodami v intravilánu a jejich další využiti namísto jejich urychleného odváděni kanalizaci do toků,
- obnoveni, výstavba a rekonstrukce, případně modernizace, vodních děl sloužící povodňové ochraně,
- stabilizovaní a sanace svahových nestabilit ohrožujících zdraví, majetek a bezpečnost vyplývajících z „Registru svahových nestabilit“.
Dále v rámci specifického cíle 1.4 podpoří OP ŽP 2014 až 2020 preventivní protipovodňová opatření. Specifický cíl 1.4 tvoří soubor opatření zaměřených na prevenci a ochranu obyvatel, majetku, kulturního dědictví a životního prostředí před účinky povodně a zajištění zlepšení rychlosti a kvality informací v době povodně (zejména projekty hodnocení povodňového rizika, studie odtokových poměrů včetně návrhu efektivních protipovodňových opatření, přípravu povodňových orgánů na provádění operativních opatření při nebezpečí povodně a během povodní, tvorba map povodňového nebezpečí a povodňových rizik, aktualizace podkladů pro stanovování záplavových území, rozšíření a zkvalitnění předpovědní a výstražné služby a hlásné služby v době povodně). Zkušenosti z povodní v roce 2006 a přívalových povodni 2009 a 2010 i povodně z června 2013 ukazuji, že rychlost a kvalita informaci jsou zásadní pro zvládnutí povodňového rizika, zmírnění možnosti přímého ohrožení lidských životů či možného snížení povodňových škod. Důležitost informovanosti vzrůstá zvláště u přívalových povodní v případě menších toků. V ČR jsou předpovědní modely o srážkách a průtocích řešeny na centrální úrovni (Český hydrometeorologický ústav), manipulace na vodních dílech v rámci dílčích povodí (podniky Povodí), ale odpovědnost za varování a evakuaci obyvatel je na místní úrovni. Pro specifický cíl 1.4 se předpokládá využití přibližně 76 mil € tj. 2 mld. Kč
Podporované aktivity v rámci specifického cíle 1.4:
- analýza odtokových poměrů včetně návrhů možných protipovodňových opatření,
- budování, rozšíření a zkvalitněni varovných, hlásných, předpovědních a výstražných systémů na celostátní úrovni, digitální povodňové plány,
- budování a rozšíření varovných, hlásných, předpovědních a výstražných systémů na lokální úrovni, digitální povodňové plány.
Obec může jednotky sboru dobrovolných hasičů zřizovat dle zákona 133/1985 Sb., o požární ochraně v platném znění (dále jen zákon o požární ochraně). Účel zřizování těchto jednotek je především ochrana života, zdraví a majetku občanů před požáry, ale také poskytování pomoci při živelných pohromách a mimořádných událostech.
Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce se řadí mezi jednotky požární ochrany, ale na rozdíl od jednotek hasičského záchranného sboru kraje je tvořena fyzickými osobami, které činnost hasičů nevykonávají jako své zaměstnání. Jednotka sama o sobě provádí především hašení požárů a záchranné práce při živelných pohromách a jiných mimořádných událostech ve svém obvodu.
Povinnosti obce a obecních úřadů jsou podrobně uvedeny v § 29 zákona o požární ochraně. Obce na svém území kromě samotného zřizování JSDH v samostatné působnosti mají následující povinnosti:
- Udržují akceschopnost JSDH.
- Zabezpečují odbornou přípravu JSDH.
- Zabezpečují materiální a finanční potřeby JSDH.
- Zajišťují péči o členy JSDH, jestliže zasahují za ztížených podmínek nebo u déle trvajícího zásahu na území obce.
- Poskytují náhradu ušlého výdělku členům JSDH, kteří se v době své pracovní činnosti či činnosti, ze které jim plyne zisk, účastní zásahu u požáru nebo jiné činnosti.
- Zabezpečují a hradí členům JSDH preventivní zdravotní prohlídky.
- Zabezpečují výstavbu a údržbu objektů požární ochrany a požárně bezpečnostních zařízení, zejména pro potřeby svého územního obvodu.
- Zpracovávají stanovenou dokumentaci požární ochrany.
- Zabezpečují zdroje vody pro hašení požárů a jejich trvalou použitelnost a stanoví další zdroje vody pro hašení požárů a podmínky pro zajištění jejich trvalé použitelnosti.
- Umožňují dislokaci jednotek hasičského záchranného sboru v katastrálním území obce podle nařízení kraje a přispívají na provoz a vybavení těchto jednotek.
- Spolupracují se sousedními obcemi při plnění úkolů k zabezpečení požární ochrany, za tím účelem mohou obce soustřeďovat finanční prostředky.
- Organizují preventivně výchovnou činnost.
- Obecně závaznou vyhláškou vydávají požární řád obce a stanovují podmínky k zabezpečení požární ochrany při akcích, kterých se zúčastní větší počet osob.
- Mimo tyto povinnosti obec také musí obdobně plnit povinnosti uložené zákonem o požární ochraně právnickým a podnikajícím fyzickým osobám.
Obecní úřady na úseku požární ochrany zajišťují účast velitelů JSDH na jejich odborné přípravě a úkoly požární ochrany pro období stavu ohrožení státu a válečného stavu.
Pokud obec nezřizuje svou vlastní JSDH, dle zákona by měla přispívat na společnou jednotku kraje (§ 29 odst. 1 písm. l zákona o požární ochraně) a hasičský záchranný sbor kraje má právo uložit jí zřízení požární hlídky (§ 69 odst. 1 písm. b zákona o požární ochraně).
Vybrané obecní úřady mají na starost i zásahy mimo svůj územní obvod. Účast mimo svůj územní obvod musí být uvedena v požárním poplachovém plánu kraje, na základě kterého může operační důstojník hasičského záchranného sboru povolat jednotku sboru dobrovolných hasičů (dále JSDH) dané obce k zásahu i mimo její územní obvod.
Od jednotek sboru dobrovolných hasičů obce je třeba odlišit sbory dobrovolných hasičů. Ačkoliv jsou si tyto pojmy názvově podobné, jsou mezi nimi velké rozdíly. Jak již bylo řečeno, JSDH zřizuje obec jako jednotku požární ochrany, která plní úkoly požární ochrany dle zákona o požární ochraně. Sbor dobrovolných hasičů je spolkem a spadá pod režim občanského zákoníku (§ 214 a násl. NOZ). Zřídit jej mohou minimálně tři osoby splňující podmínky pro zakládání běžného spolku. Sbor dobrovolných hasičů dle zákona o požární ochraně pouze pomáhá a podílí se na úkolech požární ochrany.
Použité zdroje:
Pojmy a definice krizového řízení [online]. Praha, 2015 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: http://www.hzscr.cz/clanek/krizove-rizeni-a-cnp-ke-stazeni-ff.aspx?q=Y2hudW09Mg%3D%3D
PROCES - Centrum pro rozvoj obcí a regionů, s. r. o. Studie individuálních schopností starostů v obcích I. typu. 2015.
Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR.
Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR.
Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně.
Zákon č. 240/2000 Sb., krizový zákon.
Zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon.
Obsah kapitoly:
13.1 Mimořádné stavy – události a orgány krizového řízení
13.2 Orgány krizového řízení
13.3 Povodně
13.3.1 Stupně povodňové aktivity
13.3.2 Povodňové plány
13.4 Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce
13.4.1 Povinnosti obce v samostatné působnosti na úseku požární ochrany
13.4.2 Sbory dobrovolných hasičů
Související legislativa ke krizovému řízení je velice rozsáhlá (viz následující schéma).
Obrázek 13.1: Krizové řízení a související legislativa
Zdroj: Institut ochrany obyvatelstva ČR Lázně Bohdaneč Havarijní plán č. 1
Pozn.. IZS -Integrovaný záchranný systém; HZS - Hasičský záchranný sbor; MZ – Ministerstvo zdravotnictví
Krizové řízení jako takové označuje souhrn řídících činností věcně příslušných orgánů zaměřených na bezpečnostní rizika, plánování, organizování, realizaci a kontrolu činností prováděných v souvislosti s řešením krizových situací. Základním předpisem, kterým se krizové řízení řídí, je zákon č. 240/2000 Sb., krizový zákon (dále jen „krizový zákon“).
Základní cíle krizového řízení ve veřejné správě jsou:
- udržení funkčnosti veřejné správy
- udržení fyzického a duševního zdraví obyvatelstva
- zajištění dostupnosti životně důležitého zboží a služeb
- uchování soukromého a veřejného majetku
- podpora záchranným, bezpečnostním a vojenským složkám
- humanitární pomoc postiženému území.
Mimořádný stav označuje mimořádnou událost. Mimořádnou události se rozumí škodlivé působení sil a jevů, ať už jsou vyvolány člověkem, přírodním vlivem nebo havárií, pokud taková událost ohrožuje život, zdraví, majetek, životní prostředí a vyžaduje--li taková událost provedení záchranných a likvidačních prací, při nichž je vyhlášen krizový stav. Řešení mimořádných událostí, které již nastaly, jakožto i výkon preventivních opatření proti jejich vzniku, mají na starost orgány krizového řízení.
Krizové stavy se dělí dle jejich závažnosti na (§ 2 písm. b) krizového zákona):
- stav nebezpečí
- nouzový stav
- stav ohrožení státu
- válečný stav
Stav nebezpečí (§ 3 krizového zákona) vyhlašuje hejtman kraje jako bezodkladné opatření, jsou-li ohroženy životy, zdraví, majetek, životní prostředí, pokud nedosahuje intenzita ohrožení značného rozsahu, a není-li možné odvrátit ohrožení běžnou činností správních úřadů, orgánů krajů a obcí, složek integrovaného záchranného systému nebo subjektů kritické infrastruktury.
Nouzový stav (čl. 5 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky – dále jen „zákon o bezpečnosti ČR“) vyhlašuje vláda v případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost.
Stav ohrožení státu (čl. 7 zákona o bezpečnosti ČR) může parlament vyhlásit na návrh vlády, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické základy.
Válečný stav (čl. 2 zákona o bezpečnosti ČR) vyhlásí parlament, je-li Česká republika napadena, nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení.
Orgány krizového řízení v obcích I. typu jsou starosta obce a obecní úřad.
Starosta obce
Starosta obce (§ 21 krizového zákona) zajišťuje připravenost obce na řešení krizových situací. Starosta dále:
- za účelem přípravy na krizové situace a jejich řešení může zřídit krizový štáb obce jako svůj pracovní orgán,
- zajišťuje za krizové situace provedení stanovených krizových opatření v podmínkách správního obvodu obce,
- plní úkoly stanovené starostou obce s rozšířenou působností a orgány krizového řízení při přípravě na krizové situace a při jejich řešení a úkoly a opatření uvedené v krizovém plánu obce s rozšířenou působností,
- odpovídá za využívání informačních a komunikačních prostředků a pomůcek krizového řízení určených Ministerstvem vnitra.
V době krizového stavu starosta obce:
- zabezpečuje varování a informování osob nacházejících se na území obce před hrozícím nebezpečím a vyrozumění orgánů krizového řízení, pokud tak již neučinil hasičský záchranný sbor kraje,
- nařizuje a organizuje evakuaci osob z ohroženého území obce,
- organizuje činnost obce v podmínkách nouzového přežití obyvatelstva,
- zajišťuje organizaci dalších opatření nezbytných pro řešení krizové situace.
Pokud starosta obce neplní v době krizového stavu úkoly stanovené tímto zákonem, může hejtman převést jejich výkon na předem stanovenou dobu na zmocněnce, kterého za tím účelem jmenuje. O této skutečnosti hejtman neprodleně informuje obec a ministra vnitra, který může rozhodnutí hejtmana zrušit.
Obecní úřad
Dalším orgánem krizového řízení na úrovni obcí I. typu jsou obecní úřady. Obecní úřad, stejně jako starosta obce, zajišťuje připravenost obce na řešení krizových situací (§ 21a krizového zákona). K jeho kompetencím patří:
- poskytnutí podkladů a informací obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností za účelem zpracování krizového plánu obce s rozšířenou působností,
- vést evidenci o přechodných změnách pobytu osob, pro kterou shromažďuje údaje a poskytnout tyto údaje obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností,
- podílí se na zajištění veřejného pořádku v obci,
- plní úkoly stanovené krizovým plánem obce s rozšířenou působností,
- seznamuje fyzické a právnické osoby způsobem v místě obvyklým s charakterem možného ohrožení, s připravenými krizovými opatřeními a se způsobem jejich provedení.
Při vyhlášení nouzového stavu nebo stavu nebezpečí (§ 22 krizového zákona) starosta obce zajišťuje provedení krizových opatření v podmínkách obce. Je-li k tomuto účelu nutné vydat nařízení obce, nabývá nařízení obce účinnosti okamžikem jeho vyvěšení na úřední desce obecního úřadu. Nařízení obce se zveřejní též dalšími způsoby v místě obvyklými, zejména prostřednictvím hromadných informačních prostředků a místního rozhlasu. Stejný postup se použije při vyhlašování změn obsahu již vydaného nařízení obce. Náklady vynaložené na provedení krizových opatření stanovených obcí uhrazuje obec z obecního rozpočtu.
Provázaná součinnost obce I. typu s ORP při krizovém řízení
Obec při plnění svých úkolů ochrany veřejného zájmu tvoří základní prvek veřejné správy při zabezpečování opatření ochrany obyvatelstva, při mimořádných událostech a krizových situacích. Obecní úřad obce s rozšířenou působností a obecní úřad při výkonu státní správy zajišťuje připravenost správního obvodu obecního úřadu obce s rozšířenou působností a území obce na mimořádné události, provádění záchranných a likvidačních prací a ochranu obyvatelstva.
Určená obec je (dle § 15 odst. 4 písm. a krizový zákon) obec, kterou určí Hasičský záchranný sbor kraje k rozpracování vybraných úkolů krizového plánu kraje. Při jejich výběru vychází Hasičský záchranný sbor kraje z těchto doporučení:
- „určenou obcí“ je každá obec s rozšířenou působností (obec typu III),
- „určenou obcí“ je dále obec, kde na základě analýzy ohrožení je účelné rozpracovat vybrané úkoly krizového plánu kraje na místní podmínky, přitom se přihlédne k již dřívějšímu, dosud platnému, určení příslušným okresním úřadem.
Role starosty obce s rozšířenou působností (dle § 18 krizového zákona)
Starosta obce s rozšířenou působností zajišťuje připravenost správního obvodu obce s rozšířenou působností na řešení krizových situací; ostatní orgány obce s rozšířenou působností se na této připravenosti podílejí.
Starosta obce s rozšířenou působností řídí a kontroluje přípravná opatření, činnosti k řešení krizových situací a činnosti ke zmírnění jejich následků prováděná územními správními úřady s působností ve správním obvodu obce s rozšířenou působností, orgány obcí, právnickými osobami a fyzickými osobami ve správním obvodu obce s rozšířenou působností.
Za tímto účelem
- zřizuje a řídí bezpečnostní radu obce s rozšířenou působností pro území správního obvodu obce s rozšířenou působností,
- organizuje přípravu správního obvodu obce s rozšířenou působností na krizové situace a podílí se na jejich řešení,
- schvaluje po projednání v bezpečnostní radě obce s rozšířenou působností krizový plán obce s rozšířenou působností,
- vyžaduje od hasičského záchranného sboru kraje údaje podle § 15 odst. 3 krizového zákona.
Starosta obce s rozšířenou působností dále
- zřizuje a řídí krizový štáb obce s rozšířenou působností pro území správního obvodu obce s rozšířenou působností, který je současně krizovým štábem pro území správního obvodu obce,
- zajišťuje za krizové situace provedení stanovených krizových opatření v podmínkách správního obvodu obce s rozšířenou působností; správní úřady se sídlem na území správního obvodu obce s rozšířenou působností a právnické a podnikající fyzické osoby jsou povinny stanovená krizová opatření splnit,
- plní úkoly stanovené hejtmanem a orgány krizového řízení při přípravě na krizové situace a při jejich řešení,
- odpovídá za využívání informačních a komunikačních prostředků a pomůcek krizového řízení určených Ministerstvem vnitra.
Bezpečnostní rada (§ 24 krizového zákona) plní funkcí koordinačního orgánu pro přípravu obce na krizové situace. Bezpečnostní radu tvoří:
- starosta
- tajemník (je-li jeho funkce zřízena)
- příslušník Policie České republiky
- příslušník hasičského záchranného sboru kraje
- velitel sboru dobrovolných hasičů obce (je-li zřízen)
- zaměstnanec obce, který zároveň plní funkci tajemníka bezpečnostní rady
Bezpečnostní rada má v kompetenci především zajištění připravenosti obce na krizové situace. Při přípravách bezpečnostní rada tvoří návrhy a opatření, rozpracovává úkoly dle krizového plánu kraje a zpracovává roční zprávu o stavu prostředků pro varování osob a způsobu náhradního varování. Dále má v kompetenci projednání plánu evakuace osob, zprávy o činnostech a připravenosti složek integrovaného záchranného systému v obvodu obce, návrhy financování příprav na krizové situace, způsob shromažďování nezbytných údajů o osobách, které v době krizového stavu přechodně změní pobyt, způsob seznámení právnických a fyzických osob s charakterem možných ohrožení, zprávu o hodnocení krizové situace a přijatých opatřeních, havarijní plán a podmínky nouzového přežití obyvatelstva.
Krizový štáb může zřídit starosta obce I. typu (dle § 21 odst. 2 písm. a krizového zákona), tj. krizový štáb obce (dále jen KŠ obce) jako svůj pracovní orgán pro zvládání mimořádných situací. Starosta ORP (dle § 18 odst. 3 krizového zákona) musí zřídit krizový štáb pro celý správní obvod ORP (dále jen KŠ ORP), který je současně KŠ pro území správního obvodu této obce.
KŠ obce je orgán, který se podílí ve spolupráci se složkami IZS na koordinaci provedení záchranných a likvidačních prací a ostatních úkolů ochrany obyvatelstva a života obce (varování, evakuace, nouzové přežití) a následně obnovovacích prací (asanační) na postiženém území obce. Na základě zpracované dokumentace, předkládá podklady pro rozhodovací činnost starosty obce při řešení mimořádných událostí a krizových situací.
KŠ obce se schází podle potřeby a je svoláván starostou obce (případně místostarostou nebo pověřeným pracovníkem obce) při vzniku mimořádné události velkého rozsahu nebo v případě vyhlášení krizového stavu na území obce, zejména je-li nutné zabezpečit evakuaci a nouzové přežití obyvatelstva. KŠ obce zejména:
- zabezpečuje vyhodnocování situace,
- přijímá opatření k řešení vzniklého stavu a spolupracuje s orgány koordinujícími záchranné a likvidační práce,
- zabezpečuje odpovídající zázemí postiženým osobám (nouzové přežití),
- ochranu majetku,
- likvidaci následků mimořádné události nebo krizové situace.
Zřízení, složení a svolání krizového štábu obce
Zřízení KŠ obce by mělo proběhnout již při přípravách na řešení krizové situace. Jednotliví členové krizového štábu mají být na členství připravováni a pro jejich činnost je potřebné předem vybrat a vybavit vhodné prostory.
Možné složení krizového štábu obce:
- starosta obce, zástupce starosty (místostarosta),
- další, předem určení pracovníci obecního úřadu,
- velitel JSDH obce, zástupce zdravotního střediska, praktický lékař,
- vedoucí pracovníci podniků, školských, zdravotnických a sociálních zařízení,
- specialisté (odborníci z různých oborů) dle řešené krizové situace.
Na činnosti krizového štábu obce se také podílejí zaměstnanci obecního úřadu, kteří jsou vyčleněni pro potřeby krizového štábu (ti zpravidla tvoří základ stálé pracovní skupiny krizového štábu obce).
KŠ obce svolává starosta obce (vedoucí KŠ obce) a používá jej:
- při řešení mimořádné události nebo krizové situace a ke zmírnění jejich následků, včetně plnění úkolů orgánů krizového řízení za stavu ohrožení státu vyhlášeného v souvislosti se zajišťováním obrany České republiky a za válečného stavu,
- při koordinaci záchranných prací a likvidačních prací hejtmanem nebo starostou obce s rozšířenou působností v souvislosti s řešením mimořádné události v případech stanovených právním předpisem, pokud nevyužijí koordinace bez využití krizového štábu,
- při taktických a prověřovacích cvičeních organizovaných k ověření výše uvedených činností, které nařídí k tomu oprávněná osoba.
Činnost KŠ obce se po jeho aktivaci řídí pokyny jeho vedoucího. Když se členové krizového štábu obce sejdou na určeném místě a v určenou dobu, zahájí nepřetržitou činnost stálá pracovní skupina krizového štábu. Tato skupina při řešení mimořádné krizové situace nebo při koordinaci záchranných a likvidačních prací:
- analyzuje vývoj krizové situace nebo mimořádné události ve správním území obce,
- dokumentuje postup řešení krizové situace nebo mimořádné události,
- podává vedoucímu KŠ obce návrh na způsob řešení, postup při ochraně obyvatelstva a na vyhlášení, změnu nebo odvolání krizového stavu,
- soustřeďuje informace o stavu sil a prostředků,
- organizuje spojení s krizovými štáby okolních obcí, KŠ ORP a kraje,
- zabezpečuje informování veřejnosti a přijatých opatření a postupu řešení rizikové situace nebo mimořádné události,
- vede evidenci finančních výdajů a nákladů na opatření při krizové situaci nebo mimořádné události,
- organizuje ochranu obyvatel postiženého území, zásobování a humanitární pomoc obyvatelům postiženého území,
- zabezpečuje ukládání a využívání pracovní povinnosti a pracovní výpomoci, dále ukládání povinnosti poskytovat věcné prostředky a jejich využívání.
Výše uvedené činnosti jsou vykonávány přiměřeně rozsahu řešené krizové situace nebo mimořádné události.
Nejčastějším problémem týkajícím se krizového řízení, se kterými se obec může setkat, jsou povodně. Povodeň definuje zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon (dále jen „vodní zákon“), který říká, že povodní se rozumí přechodné výrazné zvýšení hladiny vodních toků nebo jiných povrchových vod, při kterém voda již zaplavuje území mimo koryto toku a může způsobit škody.
Mimo samotného operativního řešení již vzniklé povodně jsou orgány veřejné správy povinny činit také preventivní opatření, jako jsou organizační a technická příprava nebo tvorba povodňových plánů. Za preventivní opatření lze považovat stanovení záplavových území vodoprávním úřadem včetně omezení v činnostech, které tím vzniknou.
V období mimo povodně jsou povodňovými orgány:
- orgány obcí,
- obecní úřady obcí s rozšířenou působností,
- krajské úřady,
- Ministerstvo životního prostředí,
- Ministerstvo vnitra - zabezpečení přípravy záchranných prací.
Po dobu povodně jsou povodňovými orgány:
- povodňové komise obcí a v hlavním městě Praze povodňové komise městských částí,
- povodňové komise obcí s rozšířenou působností a v hlavním městě Praze povodňové komise městských částí stanovené Statutem hlavního města Prahy,
- povodňové komise ucelených povodí,
- Ústřední povodňová komise.
Protipovodňová opatření jsou jednak přípravná opatření a dále opatření při nebezpečí povodně. Jedná se zejména o:
- stanovení záplavových území,
- vymezení směrodatných limitů stupňů povodňové aktivity,
- povodňové plány,
- evidenční a dokumentační práce a další.
Pro vznik a vývoj povodní jsou určující:
- kapacita koryta vodního toku,
- meteorologická situace,
- vysoký stupeň nasycenosti povodí z dlouhotrvajících srážek,
- snížení retenční schopnosti povodí v důsledku nevhodné skladby lesních porostů, úbytku zatravněných ploch a promrznutí půdy v zimním období,
- existence zpevněných ploch s nízkou propustností a drsností,
- nepřiměřené scelování pozemků a nevhodná volba plodin,
- nedostatečná protierozní ochrana,
- nedostatečný profil otvorů mostů a propustků, jejich nevhodný tvar, nedostatečná ochrana před zanášením a nepostačující množství inundačních mostů (sloužících k provedení povodňových vod),
- nedostatky ve směrovém vedení vodních toků a nevhodný tvar průtočného profilu,
- charakter, množství a způsob zajištění odplavitelných materiálů a výrobků, které se nacházejí v inundačním (zaplavovaném) území.
Kombinace těchto a dalších vlivů způsobují situace, které lze jen obtížně předpovídat. Povodním nelze zabránit, možné je pouze ovlivňovat a usměrňovat dopad povodňových škod a následků. Tento princip vyplývá ze zásadního faktu, že vodní toky jsou součástí přírody a každá lidská aktivita se musí této skutečnosti přizpůsobit.
Samotná povodeň začíná vyhlášením druhého či třetího stupně povodňové aktivity a končí jejich odvoláním. Stupeň povodňové aktivity stanovuje rozsah nutných operativních opatření a je přímo řízen vývojem aktuální situace vodních toků a jejich rozlivu.
Úprava na úseku ochrany před povodněmi je obsažena především v zákoně č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 23 vodního zákona stanoví:
- Plánování v oblasti vod je soustavná koncepční činnost, kterou zajišťuje stát; je tvořeno Plánem hlavních povodí České republiky, plány oblastí povodí a programy opatření.
- Plány hlavních povodí České republiky a plány oblastí povodí jsou podkladem pro výkon veřejné správy, zejména pro územní plánování, územní rozhodování a povolování staveb.
Záplavové území je administrativně určené území, které může být při výskytu přirozené povodně zaplaveno vodou. Rozsah je povinen stanovit na návrh správce vodního toku vodoprávní úřad. Vodoprávní úřad může uložit správci vodního toku povinnost zpracovat a předložit takový návrh v souladu s plány hlavních povodí a s plány oblastí povodí, což vyplývá z ustanovení § 66 odst. 1 vodního zákona. Záplavové území je vymezeno záplavovou čárou, což je křivka odpovídající průsečnici hladiny vody se zemským povrchem při zaplavení území povodní.
V zastavěných územích obcí a v územích určených k zástavbě podle územních plánů vymezí vodoprávní úřad na návrh správce vodního toku aktivní zónu záplavového území podle nebezpečnosti povodňových průtoků. Území aktivní zóny při povodni odvádí rozhodující část celkového průtoku, a tak bezprostředně ohrožuje životy, zdraví a majetek lidí.
V aktivní zóně záplavových území se nesmí umísťovat, povolovat ani provádět stavby s výjimkou vodních děl, jimiž se upravuje vodní tok, převádějí povodňové průtoky, provádějí opatření na ochranu před povodněmi nebo ta, která jinak souvisejí s vodním tokem. Dále lze provádět stavby, jimiž se zlepšují odtokové poměry, stavby pro jímání vod, odvádění vod a odvádění srážkových vod a dále nezbytné stavby dopravní a technické infrastruktury.
V aktivní zóně je dále zakázáno těžit nerosty a zeminu způsobem zhoršujícím odtok povrchových vod a provádět terénní úpravy zhoršující odtok povrchových vod. Zakázáno je skladovat odplavitelný materiál, látky a předměty. Rovněž se nesmí zřizovat oplocení, živé ploty a jiné překážky a dále je zakázáno zřizovat tábory, kempy a jiná dočasná ubytovací zařízení.
Mimo aktivní zónu v záplavovém území může vodoprávní úřad stanovit omezující podmínky. Takto postupuje i v případě, není-li aktivní zóna stanovena.
Stupně povodňové aktivity jsou definovány v § 70 vodního zákona. První stupeň se nevyhlašuje. Druhý a třetí stupeň vyhlašuje a odvolává povodňový orgán obvodu.
První stupeň povodňové aktivity je označován jako stav bdělosti. Nastává při samotném vzniku nebezpečí povodně a zaniká, pominou-li příčiny takového nebezpečí. Vznik tohoto stupně nastává také vydanou výstražnou informací předpovědní povodňové služby a zakládá povinnost věnovat vodním tokům či jiným zdrojům nebezpečí zvýšenou pozornost. Při tomto stupni zahajuje službu hlásná a hlídková služba.
Stav pohotovosti, neboli druhý stupeň se vyhlašuje, pokud nebezpečí přirozené povodně přerostlo, ale nedochází k větším rozlivům a škodám mimo koryto. Vyhlašuje se zejména při překročení mezních hodnot sledovaných jevů a skutečností na vodním díle z hlediska jeho bezpečnosti. Jako součást druhého stupně je aktivizace povodňových orgánů a zahájení pohotovosti prostředků pro zabezpečovací práce.
Třetí stupeň (stav ohrožení) se vyhlašuje při bezprostředním nebezpečí nebo vzniku škod většího rozsahu, ohrožení životů a majetku v záplavovém území; vyhlašuje se také při dosažení kritických hodnot sledovaných jevů a skutečností na vodním díle z hlediska jeho bezpečnosti současně se zahájením nouzových opatření; provádějí se povodňové zabezpečovací práce podle povodňových plánů a podle potřeby záchranné práce nebo evakuace.
Povodňové plány (§ 71 a § 78 vodního zákona) jsou stěžejními dokumenty pro přípravu na zvládnutí povodní, ale i při samotném vypořádávání se s existující povodní. Povodňové plány zpracovávají povodňové orgány těch obcí, jejichž území může být povodní ohroženo. Pro stavby ohrožené povodněmi, které se nacházejí v záplavových oblastech, nebo pro stavby, které by mohly zhoršit průběh povodně, je potřeba, aby jejich vlastníci vypracovali v součinnosti s povodňovým orgánem obce svůj vlastní povodňový plán. Pokud obec zpracovává povodňový plán, je její povinností každoročně kontrolovat jeho aktuálnost, a to zpravidla v období jarního tání.
Povodňovými plány se pro účely tohoto zákona rozumějí dokumenty, které obsahují způsob zajištění včasných a spolehlivých informací o vývoji povodně, možnosti ovlivnění odtokového režimu, organizaci a přípravu zabezpečovacích prací; dále obsahují způsob zajištění včasné aktivizace povodňových orgánů, zabezpečení hlásné a hlídkové služby a ochrany objektů, přípravy a organizace záchranných prací a zajištění povodní narušených základních funkcí v objektech a v území a stanovené směrodatné limity stupňů povodňové aktivity.
Obsah povodňových plánů se dělí na:
- věcnou část, která zahrnuje údaje potřebné pro zajištění ochrany před povodněmi určitého objektu, obce, povodí nebo jiného územního celku, směrodatné limity pro vyhlašování stupňů povodňové aktivity,
- organizační část, která obsahuje jmenné seznamy, adresy a způsob spojení účastníků ochrany před povodněmi, úkoly pro jednotlivé účastníky ochrany před povodněmi včetně organizace hlásné a hlídkové služby,
- grafickou část, která obsahuje zpravidla mapy nebo plány, na kterých jsou zakresleny zejména záplavová území, evakuační trasy a místa soustředění, hlásné profily, informační místa.
Povodňovými plány územních celků jsou:
- povodňové plány obcí, které zpracovávají orgány obcí, v jejichž územních obvodech může dojít k povodni,
- povodňové plány správních obvodů obcí s rozšířenou působností, které zpracovávají obce s rozšířenou působností,
- povodňové plány správních obvodů krajů, které zpracovávají příslušné orgány krajů v přenesené působnosti ve spolupráci se správci povodí,
- Povodňový plán České republiky, který zpracovává Ministerstvo životního prostředí.
Povodňové prohlídky (§ 72 vodního zákona) se zjišťuje, zda na vodních tocích, vodních dílech a v záplavových územích, popřípadě na objektech nebo zařízeních ležících v těchto územích nejsou závady, které by mohly zvýšit nebezpečí povodně nebo její škodlivé následky. Povodňové prohlídky organizují a provádějí povodňové orgány podle povodňových plánů, a to nejméně jednou ročně. Povodňové orgány mohou na základě povodňové prohlídky vyzvat vlastníky pozemků, staveb a zařízení v záplavovém území k odstranění předmětů a zařízení, které mohou způsobit zhoršení odtokových poměrů nebo ucpání koryta níže po toku. Pokud tito vlastníci výzvy ve stanovené lhůtě neuposlechnou, uloží takovou povinnost rozhodnutím.
Digitální povodňové plány byly zpracovány za finanční podpory v rámci Operačního programu Životní prostředí 2007 až 2013, oblasti podpory 1.3 Omezování rizika povodní. Plány jsou zpracovány v souladu s vodním zákonem č. 254/2001 Sb. Povodňové plány jsou využitelné i pro občany města a jednotlivých obcí ke zjištění informací například o záplavovém území, neveřejná část je oddělená heslem. Naměřená data a hlášení o dosažených stupních povodňové aktivity jsou přenášena do sídla městské policie a na mobilní telefony zástupců obce.
Forma dotací - Operační program Životní prostředí 2014 až 2020
Operační program Životní prostředí 2014 až 2020 (dále jen OP ŽP 2014 až 2020) v rámci specifického cíle 1.3 bude financovat projekty, které zajistí povodňovou ochranu intravilánu obcí. Cílem Směrnice 2007/60/ES o vyhodnocovaní a zvládaní povodňových rizik je omezit riziko nepříznivých účinků spojených s povodněmi zejména na lidské zdraví a na život, životní prostředí, kulturní dědictví, hospodářskou činnost a infrastrukturu. Přijata opatření na snížení rizika povodní musí být v souladu s požadavky směrnice a zohledňovat mapy povodňového nebezpečí a mapy povodňových rizik a plány pro zvládání povodňových rizik. Předpokládá se pokračovaní podpory konkrétních protipovodňových opatření (suché nádrže s řízením režimem plnění podle manipulačního řadu, řízený rozliv do krajiny, zkapacitnění koryt vodních toků v intravilánech, zvýšení přirozené retence údolních niv, zpomalení odtoku v ploše povodí, využití stávajících vodních děl pro povodňovou ochranu, adaptace území omezující škodlivé účinky působení lokálních přívalových srážek – bleskové povodně apod.). Pro specifický cíl 1.3 se předpokládá využití přibližně 230 mil € tj. 6 mld. Kč
Podporované aktivity v rámci specifického cíle 1.3:
- zprůtočnění nebo zvýšení retenčního potenciálu koryt vodních toků a přilehlých niv, zlepšení přirozených rozlivů,
- hospodařeni se srážkovými vodami v intravilánu a jejich další využiti namísto jejich urychleného odváděni kanalizaci do toků,
- obnoveni, výstavba a rekonstrukce, případně modernizace, vodních děl sloužící povodňové ochraně,
- stabilizovaní a sanace svahových nestabilit ohrožujících zdraví, majetek a bezpečnost vyplývajících z „Registru svahových nestabilit“.
Dále v rámci specifického cíle 1.4 podpoří OP ŽP 2014 až 2020 preventivní protipovodňová opatření. Specifický cíl 1.4 tvoří soubor opatření zaměřených na prevenci a ochranu obyvatel, majetku, kulturního dědictví a životního prostředí před účinky povodně a zajištění zlepšení rychlosti a kvality informací v době povodně (zejména projekty hodnocení povodňového rizika, studie odtokových poměrů včetně návrhu efektivních protipovodňových opatření, přípravu povodňových orgánů na provádění operativních opatření při nebezpečí povodně a během povodní, tvorba map povodňového nebezpečí a povodňových rizik, aktualizace podkladů pro stanovování záplavových území, rozšíření a zkvalitnění předpovědní a výstražné služby a hlásné služby v době povodně). Zkušenosti z povodní v roce 2006 a přívalových povodni 2009 a 2010 i povodně z června 2013 ukazuji, že rychlost a kvalita informaci jsou zásadní pro zvládnutí povodňového rizika, zmírnění možnosti přímého ohrožení lidských životů či možného snížení povodňových škod. Důležitost informovanosti vzrůstá zvláště u přívalových povodní v případě menších toků. V ČR jsou předpovědní modely o srážkách a průtocích řešeny na centrální úrovni (Český hydrometeorologický ústav), manipulace na vodních dílech v rámci dílčích povodí (podniky Povodí), ale odpovědnost za varování a evakuaci obyvatel je na místní úrovni. Pro specifický cíl 1.4 se předpokládá využití přibližně 76 mil € tj. 2 mld. Kč
Podporované aktivity v rámci specifického cíle 1.4:
- analýza odtokových poměrů včetně návrhů možných protipovodňových opatření,
- budování, rozšíření a zkvalitněni varovných, hlásných, předpovědních a výstražných systémů na celostátní úrovni, digitální povodňové plány,
- budování a rozšíření varovných, hlásných, předpovědních a výstražných systémů na lokální úrovni, digitální povodňové plány.
Obec může jednotky sboru dobrovolných hasičů zřizovat dle zákona 133/1985 Sb., o požární ochraně v platném znění (dále jen zákon o požární ochraně). Účel zřizování těchto jednotek je především ochrana života, zdraví a majetku občanů před požáry, ale také poskytování pomoci při živelných pohromách a mimořádných událostech.
Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce se řadí mezi jednotky požární ochrany, ale na rozdíl od jednotek hasičského záchranného sboru kraje je tvořena fyzickými osobami, které činnost hasičů nevykonávají jako své zaměstnání. Jednotka sama o sobě provádí především hašení požárů a záchranné práce při živelných pohromách a jiných mimořádných událostech ve svém obvodu.
Povinnosti obce a obecních úřadů jsou podrobně uvedeny v § 29 zákona o požární ochraně. Obce na svém území kromě samotného zřizování JSDH v samostatné působnosti mají následující povinnosti:
- Udržují akceschopnost JSDH.
- Zabezpečují odbornou přípravu JSDH.
- Zabezpečují materiální a finanční potřeby JSDH.
- Zajišťují péči o členy JSDH, jestliže zasahují za ztížených podmínek nebo u déle trvajícího zásahu na území obce.
- Poskytují náhradu ušlého výdělku členům JSDH, kteří se v době své pracovní činnosti či činnosti, ze které jim plyne zisk, účastní zásahu u požáru nebo jiné činnosti.
- Zabezpečují a hradí členům JSDH preventivní zdravotní prohlídky.
- Zabezpečují výstavbu a údržbu objektů požární ochrany a požárně bezpečnostních zařízení, zejména pro potřeby svého územního obvodu.
- Zpracovávají stanovenou dokumentaci požární ochrany.
- Zabezpečují zdroje vody pro hašení požárů a jejich trvalou použitelnost a stanoví další zdroje vody pro hašení požárů a podmínky pro zajištění jejich trvalé použitelnosti.
- Umožňují dislokaci jednotek hasičského záchranného sboru v katastrálním území obce podle nařízení kraje a přispívají na provoz a vybavení těchto jednotek.
- Spolupracují se sousedními obcemi při plnění úkolů k zabezpečení požární ochrany, za tím účelem mohou obce soustřeďovat finanční prostředky.
- Organizují preventivně výchovnou činnost.
- Obecně závaznou vyhláškou vydávají požární řád obce a stanovují podmínky k zabezpečení požární ochrany při akcích, kterých se zúčastní větší počet osob.
- Mimo tyto povinnosti obec také musí obdobně plnit povinnosti uložené zákonem o požární ochraně právnickým a podnikajícím fyzickým osobám.
Obecní úřady na úseku požární ochrany zajišťují účast velitelů JSDH na jejich odborné přípravě a úkoly požární ochrany pro období stavu ohrožení státu a válečného stavu.
Pokud obec nezřizuje svou vlastní JSDH, dle zákona by měla přispívat na společnou jednotku kraje (§ 29 odst. 1 písm. l zákona o požární ochraně) a hasičský záchranný sbor kraje má právo uložit jí zřízení požární hlídky (§ 69 odst. 1 písm. b zákona o požární ochraně).
Vybrané obecní úřady mají na starost i zásahy mimo svůj územní obvod. Účast mimo svůj územní obvod musí být uvedena v požárním poplachovém plánu kraje, na základě kterého může operační důstojník hasičského záchranného sboru povolat jednotku sboru dobrovolných hasičů (dále JSDH) dané obce k zásahu i mimo její územní obvod.
Od jednotek sboru dobrovolných hasičů obce je třeba odlišit sbory dobrovolných hasičů. Ačkoliv jsou si tyto pojmy názvově podobné, jsou mezi nimi velké rozdíly. Jak již bylo řečeno, JSDH zřizuje obec jako jednotku požární ochrany, která plní úkoly požární ochrany dle zákona o požární ochraně. Sbor dobrovolných hasičů je spolkem a spadá pod režim občanského zákoníku (§ 214 a násl. NOZ). Zřídit jej mohou minimálně tři osoby splňující podmínky pro zakládání běžného spolku. Sbor dobrovolných hasičů dle zákona o požární ochraně pouze pomáhá a podílí se na úkolech požární ochrany.
Použité zdroje:
Pojmy a definice krizového řízení [online]. Praha, 2015 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: http://www.hzscr.cz/clanek/krizove-rizeni-a-cnp-ke-stazeni-ff.aspx?q=Y2hudW09Mg%3D%3D
PROCES - Centrum pro rozvoj obcí a regionů, s. r. o. Studie individuálních schopností starostů v obcích I. typu. 2015.
Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR.
Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR.
Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně.
Zákon č. 240/2000 Sb., krizový zákon.
Zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon.
Obsah kapitoly:
13.1 Mimořádné stavy – události a orgány krizového řízení
13.2 Orgány krizového řízení
13.3 Povodně
13.3.1 Stupně povodňové aktivity
13.3.2 Povodňové plány
13.4 Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce
13.4.1 Povinnosti obce v samostatné působnosti na úseku požární ochrany
13.4.2 Sbory dobrovolných hasičů
Související legislativa ke krizovému řízení je velice rozsáhlá (viz následující schéma).
Obrázek 13.1: Krizové řízení a související legislativa
Zdroj: Institut ochrany obyvatelstva ČR Lázně Bohdaneč Havarijní plán č. 1
Pozn.. IZS -Integrovaný záchranný systém; HZS - Hasičský záchranný sbor; MZ – Ministerstvo zdravotnictví
Krizové řízení jako takové označuje souhrn řídících činností věcně příslušných orgánů zaměřených na bezpečnostní rizika, plánování, organizování, realizaci a kontrolu činností prováděných v souvislosti s řešením krizových situací. Základním předpisem, kterým se krizové řízení řídí, je zákon č. 240/2000 Sb., krizový zákon (dále jen „krizový zákon“).
Základní cíle krizového řízení ve veřejné správě jsou:
- udržení funkčnosti veřejné správy
- udržení fyzického a duševního zdraví obyvatelstva
- zajištění dostupnosti životně důležitého zboží a služeb
- uchování soukromého a veřejného majetku
- podpora záchranným, bezpečnostním a vojenským složkám
- humanitární pomoc postiženému území.
Mimořádný stav označuje mimořádnou událost. Mimořádnou události se rozumí škodlivé působení sil a jevů, ať už jsou vyvolány člověkem, přírodním vlivem nebo havárií, pokud taková událost ohrožuje život, zdraví, majetek, životní prostředí a vyžaduje--li taková událost provedení záchranných a likvidačních prací, při nichž je vyhlášen krizový stav. Řešení mimořádných událostí, které již nastaly, jakožto i výkon preventivních opatření proti jejich vzniku, mají na starost orgány krizového řízení.
Krizové stavy se dělí dle jejich závažnosti na (§ 2 písm. b) krizového zákona):
- stav nebezpečí
- nouzový stav
- stav ohrožení státu
- válečný stav
Stav nebezpečí (§ 3 krizového zákona) vyhlašuje hejtman kraje jako bezodkladné opatření, jsou-li ohroženy životy, zdraví, majetek, životní prostředí, pokud nedosahuje intenzita ohrožení značného rozsahu, a není-li možné odvrátit ohrožení běžnou činností správních úřadů, orgánů krajů a obcí, složek integrovaného záchranného systému nebo subjektů kritické infrastruktury.
Nouzový stav (čl. 5 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky – dále jen „zákon o bezpečnosti ČR“) vyhlašuje vláda v případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost.
Stav ohrožení státu (čl. 7 zákona o bezpečnosti ČR) může parlament vyhlásit na návrh vlády, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické základy.
Válečný stav (čl. 2 zákona o bezpečnosti ČR) vyhlásí parlament, je-li Česká republika napadena, nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení.
Orgány krizového řízení v obcích I. typu jsou starosta obce a obecní úřad.
Starosta obce
Starosta obce (§ 21 krizového zákona) zajišťuje připravenost obce na řešení krizových situací. Starosta dále:
- za účelem přípravy na krizové situace a jejich řešení může zřídit krizový štáb obce jako svůj pracovní orgán,
- zajišťuje za krizové situace provedení stanovených krizových opatření v podmínkách správního obvodu obce,
- plní úkoly stanovené starostou obce s rozšířenou působností a orgány krizového řízení při přípravě na krizové situace a při jejich řešení a úkoly a opatření uvedené v krizovém plánu obce s rozšířenou působností,
- odpovídá za využívání informačních a komunikačních prostředků a pomůcek krizového řízení určených Ministerstvem vnitra.
V době krizového stavu starosta obce:
- zabezpečuje varování a informování osob nacházejících se na území obce před hrozícím nebezpečím a vyrozumění orgánů krizového řízení, pokud tak již neučinil hasičský záchranný sbor kraje,
- nařizuje a organizuje evakuaci osob z ohroženého území obce,
- organizuje činnost obce v podmínkách nouzového přežití obyvatelstva,
- zajišťuje organizaci dalších opatření nezbytných pro řešení krizové situace.
Pokud starosta obce neplní v době krizového stavu úkoly stanovené tímto zákonem, může hejtman převést jejich výkon na předem stanovenou dobu na zmocněnce, kterého za tím účelem jmenuje. O této skutečnosti hejtman neprodleně informuje obec a ministra vnitra, který může rozhodnutí hejtmana zrušit.
Obecní úřad
Dalším orgánem krizového řízení na úrovni obcí I. typu jsou obecní úřady. Obecní úřad, stejně jako starosta obce, zajišťuje připravenost obce na řešení krizových situací (§ 21a krizového zákona). K jeho kompetencím patří:
- poskytnutí podkladů a informací obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností za účelem zpracování krizového plánu obce s rozšířenou působností,
- vést evidenci o přechodných změnách pobytu osob, pro kterou shromažďuje údaje a poskytnout tyto údaje obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností,
- podílí se na zajištění veřejného pořádku v obci,
- plní úkoly stanovené krizovým plánem obce s rozšířenou působností,
- seznamuje fyzické a právnické osoby způsobem v místě obvyklým s charakterem možného ohrožení, s připravenými krizovými opatřeními a se způsobem jejich provedení.
Při vyhlášení nouzového stavu nebo stavu nebezpečí (§ 22 krizového zákona) starosta obce zajišťuje provedení krizových opatření v podmínkách obce. Je-li k tomuto účelu nutné vydat nařízení obce, nabývá nařízení obce účinnosti okamžikem jeho vyvěšení na úřední desce obecního úřadu. Nařízení obce se zveřejní též dalšími způsoby v místě obvyklými, zejména prostřednictvím hromadných informačních prostředků a místního rozhlasu. Stejný postup se použije při vyhlašování změn obsahu již vydaného nařízení obce. Náklady vynaložené na provedení krizových opatření stanovených obcí uhrazuje obec z obecního rozpočtu.
Provázaná součinnost obce I. typu s ORP při krizovém řízení
Obec při plnění svých úkolů ochrany veřejného zájmu tvoří základní prvek veřejné správy při zabezpečování opatření ochrany obyvatelstva, při mimořádných událostech a krizových situacích. Obecní úřad obce s rozšířenou působností a obecní úřad při výkonu státní správy zajišťuje připravenost správního obvodu obecního úřadu obce s rozšířenou působností a území obce na mimořádné události, provádění záchranných a likvidačních prací a ochranu obyvatelstva.
Určená obec je (dle § 15 odst. 4 písm. a krizový zákon) obec, kterou určí Hasičský záchranný sbor kraje k rozpracování vybraných úkolů krizového plánu kraje. Při jejich výběru vychází Hasičský záchranný sbor kraje z těchto doporučení:
- „určenou obcí“ je každá obec s rozšířenou působností (obec typu III),
- „určenou obcí“ je dále obec, kde na základě analýzy ohrožení je účelné rozpracovat vybrané úkoly krizového plánu kraje na místní podmínky, přitom se přihlédne k již dřívějšímu, dosud platnému, určení příslušným okresním úřadem.
Role starosty obce s rozšířenou působností (dle § 18 krizového zákona)
Starosta obce s rozšířenou působností zajišťuje připravenost správního obvodu obce s rozšířenou působností na řešení krizových situací; ostatní orgány obce s rozšířenou působností se na této připravenosti podílejí.
Starosta obce s rozšířenou působností řídí a kontroluje přípravná opatření, činnosti k řešení krizových situací a činnosti ke zmírnění jejich následků prováděná územními správními úřady s působností ve správním obvodu obce s rozšířenou působností, orgány obcí, právnickými osobami a fyzickými osobami ve správním obvodu obce s rozšířenou působností.
Za tímto účelem
- zřizuje a řídí bezpečnostní radu obce s rozšířenou působností pro území správního obvodu obce s rozšířenou působností,
- organizuje přípravu správního obvodu obce s rozšířenou působností na krizové situace a podílí se na jejich řešení,
- schvaluje po projednání v bezpečnostní radě obce s rozšířenou působností krizový plán obce s rozšířenou působností,
- vyžaduje od hasičského záchranného sboru kraje údaje podle § 15 odst. 3 krizového zákona.
Starosta obce s rozšířenou působností dále
- zřizuje a řídí krizový štáb obce s rozšířenou působností pro území správního obvodu obce s rozšířenou působností, který je současně krizovým štábem pro území správního obvodu obce,
- zajišťuje za krizové situace provedení stanovených krizových opatření v podmínkách správního obvodu obce s rozšířenou působností; správní úřady se sídlem na území správního obvodu obce s rozšířenou působností a právnické a podnikající fyzické osoby jsou povinny stanovená krizová opatření splnit,
- plní úkoly stanovené hejtmanem a orgány krizového řízení při přípravě na krizové situace a při jejich řešení,
- odpovídá za využívání informačních a komunikačních prostředků a pomůcek krizového řízení určených Ministerstvem vnitra.
Bezpečnostní rada (§ 24 krizového zákona) plní funkcí koordinačního orgánu pro přípravu obce na krizové situace. Bezpečnostní radu tvoří:
- starosta
- tajemník (je-li jeho funkce zřízena)
- příslušník Policie České republiky
- příslušník hasičského záchranného sboru kraje
- velitel sboru dobrovolných hasičů obce (je-li zřízen)
- zaměstnanec obce, který zároveň plní funkci tajemníka bezpečnostní rady
Bezpečnostní rada má v kompetenci především zajištění připravenosti obce na krizové situace. Při přípravách bezpečnostní rada tvoří návrhy a opatření, rozpracovává úkoly dle krizového plánu kraje a zpracovává roční zprávu o stavu prostředků pro varování osob a způsobu náhradního varování. Dále má v kompetenci projednání plánu evakuace osob, zprávy o činnostech a připravenosti složek integrovaného záchranného systému v obvodu obce, návrhy financování příprav na krizové situace, způsob shromažďování nezbytných údajů o osobách, které v době krizového stavu přechodně změní pobyt, způsob seznámení právnických a fyzických osob s charakterem možných ohrožení, zprávu o hodnocení krizové situace a přijatých opatřeních, havarijní plán a podmínky nouzového přežití obyvatelstva.
Krizový štáb může zřídit starosta obce I. typu (dle § 21 odst. 2 písm. a krizového zákona), tj. krizový štáb obce (dále jen KŠ obce) jako svůj pracovní orgán pro zvládání mimořádných situací. Starosta ORP (dle § 18 odst. 3 krizového zákona) musí zřídit krizový štáb pro celý správní obvod ORP (dále jen KŠ ORP), který je současně KŠ pro území správního obvodu této obce.
KŠ obce je orgán, který se podílí ve spolupráci se složkami IZS na koordinaci provedení záchranných a likvidačních prací a ostatních úkolů ochrany obyvatelstva a života obce (varování, evakuace, nouzové přežití) a následně obnovovacích prací (asanační) na postiženém území obce. Na základě zpracované dokumentace, předkládá podklady pro rozhodovací činnost starosty obce při řešení mimořádných událostí a krizových situací.
KŠ obce se schází podle potřeby a je svoláván starostou obce (případně místostarostou nebo pověřeným pracovníkem obce) při vzniku mimořádné události velkého rozsahu nebo v případě vyhlášení krizového stavu na území obce, zejména je-li nutné zabezpečit evakuaci a nouzové přežití obyvatelstva. KŠ obce zejména:
- zabezpečuje vyhodnocování situace,
- přijímá opatření k řešení vzniklého stavu a spolupracuje s orgány koordinujícími záchranné a likvidační práce,
- zabezpečuje odpovídající zázemí postiženým osobám (nouzové přežití),
- ochranu majetku,
- likvidaci následků mimořádné události nebo krizové situace.
Zřízení, složení a svolání krizového štábu obce
Zřízení KŠ obce by mělo proběhnout již při přípravách na řešení krizové situace. Jednotliví členové krizového štábu mají být na členství připravováni a pro jejich činnost je potřebné předem vybrat a vybavit vhodné prostory.
Možné složení krizového štábu obce:
- starosta obce, zástupce starosty (místostarosta),
- další, předem určení pracovníci obecního úřadu,
- velitel JSDH obce, zástupce zdravotního střediska, praktický lékař,
- vedoucí pracovníci podniků, školských, zdravotnických a sociálních zařízení,
- specialisté (odborníci z různých oborů) dle řešené krizové situace.
Na činnosti krizového štábu obce se také podílejí zaměstnanci obecního úřadu, kteří jsou vyčleněni pro potřeby krizového štábu (ti zpravidla tvoří základ stálé pracovní skupiny krizového štábu obce).
KŠ obce svolává starosta obce (vedoucí KŠ obce) a používá jej:
- při řešení mimořádné události nebo krizové situace a ke zmírnění jejich následků, včetně plnění úkolů orgánů krizového řízení za stavu ohrožení státu vyhlášeného v souvislosti se zajišťováním obrany České republiky a za válečného stavu,
- při koordinaci záchranných prací a likvidačních prací hejtmanem nebo starostou obce s rozšířenou působností v souvislosti s řešením mimořádné události v případech stanovených právním předpisem, pokud nevyužijí koordinace bez využití krizového štábu,
- při taktických a prověřovacích cvičeních organizovaných k ověření výše uvedených činností, které nařídí k tomu oprávněná osoba.
Činnost KŠ obce se po jeho aktivaci řídí pokyny jeho vedoucího. Když se členové krizového štábu obce sejdou na určeném místě a v určenou dobu, zahájí nepřetržitou činnost stálá pracovní skupina krizového štábu. Tato skupina při řešení mimořádné krizové situace nebo při koordinaci záchranných a likvidačních prací:
- analyzuje vývoj krizové situace nebo mimořádné události ve správním území obce,
- dokumentuje postup řešení krizové situace nebo mimořádné události,
- podává vedoucímu KŠ obce návrh na způsob řešení, postup při ochraně obyvatelstva a na vyhlášení, změnu nebo odvolání krizového stavu,
- soustřeďuje informace o stavu sil a prostředků,
- organizuje spojení s krizovými štáby okolních obcí, KŠ ORP a kraje,
- zabezpečuje informování veřejnosti a přijatých opatření a postupu řešení rizikové situace nebo mimořádné události,
- vede evidenci finančních výdajů a nákladů na opatření při krizové situaci nebo mimořádné události,
- organizuje ochranu obyvatel postiženého území, zásobování a humanitární pomoc obyvatelům postiženého území,
- zabezpečuje ukládání a využívání pracovní povinnosti a pracovní výpomoci, dále ukládání povinnosti poskytovat věcné prostředky a jejich využívání.
Výše uvedené činnosti jsou vykonávány přiměřeně rozsahu řešené krizové situace nebo mimořádné události.
Nejčastějším problémem týkajícím se krizového řízení, se kterými se obec může setkat, jsou povodně. Povodeň definuje zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon (dále jen „vodní zákon“), který říká, že povodní se rozumí přechodné výrazné zvýšení hladiny vodních toků nebo jiných povrchových vod, při kterém voda již zaplavuje území mimo koryto toku a může způsobit škody.
Mimo samotného operativního řešení již vzniklé povodně jsou orgány veřejné správy povinny činit také preventivní opatření, jako jsou organizační a technická příprava nebo tvorba povodňových plánů. Za preventivní opatření lze považovat stanovení záplavových území vodoprávním úřadem včetně omezení v činnostech, které tím vzniknou.
V období mimo povodně jsou povodňovými orgány:
- orgány obcí,
- obecní úřady obcí s rozšířenou působností,
- krajské úřady,
- Ministerstvo životního prostředí,
- Ministerstvo vnitra - zabezpečení přípravy záchranných prací.
Po dobu povodně jsou povodňovými orgány:
- povodňové komise obcí a v hlavním městě Praze povodňové komise městských částí,
- povodňové komise obcí s rozšířenou působností a v hlavním městě Praze povodňové komise městských částí stanovené Statutem hlavního města Prahy,
- povodňové komise ucelených povodí,
- Ústřední povodňová komise.
Protipovodňová opatření jsou jednak přípravná opatření a dále opatření při nebezpečí povodně. Jedná se zejména o:
- stanovení záplavových území,
- vymezení směrodatných limitů stupňů povodňové aktivity,
- povodňové plány,
- evidenční a dokumentační práce a další.
Pro vznik a vývoj povodní jsou určující:
- kapacita koryta vodního toku,
- meteorologická situace,
- vysoký stupeň nasycenosti povodí z dlouhotrvajících srážek,
- snížení retenční schopnosti povodí v důsledku nevhodné skladby lesních porostů, úbytku zatravněných ploch a promrznutí půdy v zimním období,
- existence zpevněných ploch s nízkou propustností a drsností,
- nepřiměřené scelování pozemků a nevhodná volba plodin,
- nedostatečná protierozní ochrana,
- nedostatečný profil otvorů mostů a propustků, jejich nevhodný tvar, nedostatečná ochrana před zanášením a nepostačující množství inundačních mostů (sloužících k provedení povodňových vod),
- nedostatky ve směrovém vedení vodních toků a nevhodný tvar průtočného profilu,
- charakter, množství a způsob zajištění odplavitelných materiálů a výrobků, které se nacházejí v inundačním (zaplavovaném) území.
Kombinace těchto a dalších vlivů způsobují situace, které lze jen obtížně předpovídat. Povodním nelze zabránit, možné je pouze ovlivňovat a usměrňovat dopad povodňových škod a následků. Tento princip vyplývá ze zásadního faktu, že vodní toky jsou součástí přírody a každá lidská aktivita se musí této skutečnosti přizpůsobit.
Samotná povodeň začíná vyhlášením druhého či třetího stupně povodňové aktivity a končí jejich odvoláním. Stupeň povodňové aktivity stanovuje rozsah nutných operativních opatření a je přímo řízen vývojem aktuální situace vodních toků a jejich rozlivu.
Úprava na úseku ochrany před povodněmi je obsažena především v zákoně č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 23 vodního zákona stanoví:
- Plánování v oblasti vod je soustavná koncepční činnost, kterou zajišťuje stát; je tvořeno Plánem hlavních povodí České republiky, plány oblastí povodí a programy opatření.
- Plány hlavních povodí České republiky a plány oblastí povodí jsou podkladem pro výkon veřejné správy, zejména pro územní plánování, územní rozhodování a povolování staveb.
Záplavové území je administrativně určené území, které může být při výskytu přirozené povodně zaplaveno vodou. Rozsah je povinen stanovit na návrh správce vodního toku vodoprávní úřad. Vodoprávní úřad může uložit správci vodního toku povinnost zpracovat a předložit takový návrh v souladu s plány hlavních povodí a s plány oblastí povodí, což vyplývá z ustanovení § 66 odst. 1 vodního zákona. Záplavové území je vymezeno záplavovou čárou, což je křivka odpovídající průsečnici hladiny vody se zemským povrchem při zaplavení území povodní.
V zastavěných územích obcí a v územích určených k zástavbě podle územních plánů vymezí vodoprávní úřad na návrh správce vodního toku aktivní zónu záplavového území podle nebezpečnosti povodňových průtoků. Území aktivní zóny při povodni odvádí rozhodující část celkového průtoku, a tak bezprostředně ohrožuje životy, zdraví a majetek lidí.
V aktivní zóně záplavových území se nesmí umísťovat, povolovat ani provádět stavby s výjimkou vodních děl, jimiž se upravuje vodní tok, převádějí povodňové průtoky, provádějí opatření na ochranu před povodněmi nebo ta, která jinak souvisejí s vodním tokem. Dále lze provádět stavby, jimiž se zlepšují odtokové poměry, stavby pro jímání vod, odvádění vod a odvádění srážkových vod a dále nezbytné stavby dopravní a technické infrastruktury.
V aktivní zóně je dále zakázáno těžit nerosty a zeminu způsobem zhoršujícím odtok povrchových vod a provádět terénní úpravy zhoršující odtok povrchových vod. Zakázáno je skladovat odplavitelný materiál, látky a předměty. Rovněž se nesmí zřizovat oplocení, živé ploty a jiné překážky a dále je zakázáno zřizovat tábory, kempy a jiná dočasná ubytovací zařízení.
Mimo aktivní zónu v záplavovém území může vodoprávní úřad stanovit omezující podmínky. Takto postupuje i v případě, není-li aktivní zóna stanovena.
Stupně povodňové aktivity jsou definovány v § 70 vodního zákona. První stupeň se nevyhlašuje. Druhý a třetí stupeň vyhlašuje a odvolává povodňový orgán obvodu.
První stupeň povodňové aktivity je označován jako stav bdělosti. Nastává při samotném vzniku nebezpečí povodně a zaniká, pominou-li příčiny takového nebezpečí. Vznik tohoto stupně nastává také vydanou výstražnou informací předpovědní povodňové služby a zakládá povinnost věnovat vodním tokům či jiným zdrojům nebezpečí zvýšenou pozornost. Při tomto stupni zahajuje službu hlásná a hlídková služba.
Stav pohotovosti, neboli druhý stupeň se vyhlašuje, pokud nebezpečí přirozené povodně přerostlo, ale nedochází k větším rozlivům a škodám mimo koryto. Vyhlašuje se zejména při překročení mezních hodnot sledovaných jevů a skutečností na vodním díle z hlediska jeho bezpečnosti. Jako součást druhého stupně je aktivizace povodňových orgánů a zahájení pohotovosti prostředků pro zabezpečovací práce.
Třetí stupeň (stav ohrožení) se vyhlašuje při bezprostředním nebezpečí nebo vzniku škod většího rozsahu, ohrožení životů a majetku v záplavovém území; vyhlašuje se také při dosažení kritických hodnot sledovaných jevů a skutečností na vodním díle z hlediska jeho bezpečnosti současně se zahájením nouzových opatření; provádějí se povodňové zabezpečovací práce podle povodňových plánů a podle potřeby záchranné práce nebo evakuace.
Povodňové plány (§ 71 a § 78 vodního zákona) jsou stěžejními dokumenty pro přípravu na zvládnutí povodní, ale i při samotném vypořádávání se s existující povodní. Povodňové plány zpracovávají povodňové orgány těch obcí, jejichž území může být povodní ohroženo. Pro stavby ohrožené povodněmi, které se nacházejí v záplavových oblastech, nebo pro stavby, které by mohly zhoršit průběh povodně, je potřeba, aby jejich vlastníci vypracovali v součinnosti s povodňovým orgánem obce svůj vlastní povodňový plán. Pokud obec zpracovává povodňový plán, je její povinností každoročně kontrolovat jeho aktuálnost, a to zpravidla v období jarního tání.
Povodňovými plány se pro účely tohoto zákona rozumějí dokumenty, které obsahují způsob zajištění včasných a spolehlivých informací o vývoji povodně, možnosti ovlivnění odtokového režimu, organizaci a přípravu zabezpečovacích prací; dále obsahují způsob zajištění včasné aktivizace povodňových orgánů, zabezpečení hlásné a hlídkové služby a ochrany objektů, přípravy a organizace záchranných prací a zajištění povodní narušených základních funkcí v objektech a v území a stanovené směrodatné limity stupňů povodňové aktivity.
Obsah povodňových plánů se dělí na:
- věcnou část, která zahrnuje údaje potřebné pro zajištění ochrany před povodněmi určitého objektu, obce, povodí nebo jiného územního celku, směrodatné limity pro vyhlašování stupňů povodňové aktivity,
- organizační část, která obsahuje jmenné seznamy, adresy a způsob spojení účastníků ochrany před povodněmi, úkoly pro jednotlivé účastníky ochrany před povodněmi včetně organizace hlásné a hlídkové služby,
- grafickou část, která obsahuje zpravidla mapy nebo plány, na kterých jsou zakresleny zejména záplavová území, evakuační trasy a místa soustředění, hlásné profily, informační místa.
Povodňovými plány územních celků jsou:
- povodňové plány obcí, které zpracovávají orgány obcí, v jejichž územních obvodech může dojít k povodni,
- povodňové plány správních obvodů obcí s rozšířenou působností, které zpracovávají obce s rozšířenou působností,
- povodňové plány správních obvodů krajů, které zpracovávají příslušné orgány krajů v přenesené působnosti ve spolupráci se správci povodí,
- Povodňový plán České republiky, který zpracovává Ministerstvo životního prostředí.
Povodňové prohlídky (§ 72 vodního zákona) se zjišťuje, zda na vodních tocích, vodních dílech a v záplavových územích, popřípadě na objektech nebo zařízeních ležících v těchto územích nejsou závady, které by mohly zvýšit nebezpečí povodně nebo její škodlivé následky. Povodňové prohlídky organizují a provádějí povodňové orgány podle povodňových plánů, a to nejméně jednou ročně. Povodňové orgány mohou na základě povodňové prohlídky vyzvat vlastníky pozemků, staveb a zařízení v záplavovém území k odstranění předmětů a zařízení, které mohou způsobit zhoršení odtokových poměrů nebo ucpání koryta níže po toku. Pokud tito vlastníci výzvy ve stanovené lhůtě neuposlechnou, uloží takovou povinnost rozhodnutím.
Digitální povodňové plány byly zpracovány za finanční podpory v rámci Operačního programu Životní prostředí 2007 až 2013, oblasti podpory 1.3 Omezování rizika povodní. Plány jsou zpracovány v souladu s vodním zákonem č. 254/2001 Sb. Povodňové plány jsou využitelné i pro občany města a jednotlivých obcí ke zjištění informací například o záplavovém území, neveřejná část je oddělená heslem. Naměřená data a hlášení o dosažených stupních povodňové aktivity jsou přenášena do sídla městské policie a na mobilní telefony zástupců obce.
Forma dotací - Operační program Životní prostředí 2014 až 2020
Operační program Životní prostředí 2014 až 2020 (dále jen OP ŽP 2014 až 2020) v rámci specifického cíle 1.3 bude financovat projekty, které zajistí povodňovou ochranu intravilánu obcí. Cílem Směrnice 2007/60/ES o vyhodnocovaní a zvládaní povodňových rizik je omezit riziko nepříznivých účinků spojených s povodněmi zejména na lidské zdraví a na život, životní prostředí, kulturní dědictví, hospodářskou činnost a infrastrukturu. Přijata opatření na snížení rizika povodní musí být v souladu s požadavky směrnice a zohledňovat mapy povodňového nebezpečí a mapy povodňových rizik a plány pro zvládání povodňových rizik. Předpokládá se pokračovaní podpory konkrétních protipovodňových opatření (suché nádrže s řízením režimem plnění podle manipulačního řadu, řízený rozliv do krajiny, zkapacitnění koryt vodních toků v intravilánech, zvýšení přirozené retence údolních niv, zpomalení odtoku v ploše povodí, využití stávajících vodních děl pro povodňovou ochranu, adaptace území omezující škodlivé účinky působení lokálních přívalových srážek – bleskové povodně apod.). Pro specifický cíl 1.3 se předpokládá využití přibližně 230 mil € tj. 6 mld. Kč
Podporované aktivity v rámci specifického cíle 1.3:
- zprůtočnění nebo zvýšení retenčního potenciálu koryt vodních toků a přilehlých niv, zlepšení přirozených rozlivů,
- hospodařeni se srážkovými vodami v intravilánu a jejich další využiti namísto jejich urychleného odváděni kanalizaci do toků,
- obnoveni, výstavba a rekonstrukce, případně modernizace, vodních děl sloužící povodňové ochraně,
- stabilizovaní a sanace svahových nestabilit ohrožujících zdraví, majetek a bezpečnost vyplývajících z „Registru svahových nestabilit“.
Dále v rámci specifického cíle 1.4 podpoří OP ŽP 2014 až 2020 preventivní protipovodňová opatření. Specifický cíl 1.4 tvoří soubor opatření zaměřených na prevenci a ochranu obyvatel, majetku, kulturního dědictví a životního prostředí před účinky povodně a zajištění zlepšení rychlosti a kvality informací v době povodně (zejména projekty hodnocení povodňového rizika, studie odtokových poměrů včetně návrhu efektivních protipovodňových opatření, přípravu povodňových orgánů na provádění operativních opatření při nebezpečí povodně a během povodní, tvorba map povodňového nebezpečí a povodňových rizik, aktualizace podkladů pro stanovování záplavových území, rozšíření a zkvalitnění předpovědní a výstražné služby a hlásné služby v době povodně). Zkušenosti z povodní v roce 2006 a přívalových povodni 2009 a 2010 i povodně z června 2013 ukazuji, že rychlost a kvalita informaci jsou zásadní pro zvládnutí povodňového rizika, zmírnění možnosti přímého ohrožení lidských životů či možného snížení povodňových škod. Důležitost informovanosti vzrůstá zvláště u přívalových povodní v případě menších toků. V ČR jsou předpovědní modely o srážkách a průtocích řešeny na centrální úrovni (Český hydrometeorologický ústav), manipulace na vodních dílech v rámci dílčích povodí (podniky Povodí), ale odpovědnost za varování a evakuaci obyvatel je na místní úrovni. Pro specifický cíl 1.4 se předpokládá využití přibližně 76 mil € tj. 2 mld. Kč
Podporované aktivity v rámci specifického cíle 1.4:
- analýza odtokových poměrů včetně návrhů možných protipovodňových opatření,
- budování, rozšíření a zkvalitněni varovných, hlásných, předpovědních a výstražných systémů na celostátní úrovni, digitální povodňové plány,
- budování a rozšíření varovných, hlásných, předpovědních a výstražných systémů na lokální úrovni, digitální povodňové plány.
Obec může jednotky sboru dobrovolných hasičů zřizovat dle zákona 133/1985 Sb., o požární ochraně v platném znění (dále jen zákon o požární ochraně). Účel zřizování těchto jednotek je především ochrana života, zdraví a majetku občanů před požáry, ale také poskytování pomoci při živelných pohromách a mimořádných událostech.
Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce se řadí mezi jednotky požární ochrany, ale na rozdíl od jednotek hasičského záchranného sboru kraje je tvořena fyzickými osobami, které činnost hasičů nevykonávají jako své zaměstnání. Jednotka sama o sobě provádí především hašení požárů a záchranné práce při živelných pohromách a jiných mimořádných událostech ve svém obvodu.
Povinnosti obce a obecních úřadů jsou podrobně uvedeny v § 29 zákona o požární ochraně. Obce na svém území kromě samotného zřizování JSDH v samostatné působnosti mají následující povinnosti:
- Udržují akceschopnost JSDH.
- Zabezpečují odbornou přípravu JSDH.
- Zabezpečují materiální a finanční potřeby JSDH.
- Zajišťují péči o členy JSDH, jestliže zasahují za ztížených podmínek nebo u déle trvajícího zásahu na území obce.
- Poskytují náhradu ušlého výdělku členům JSDH, kteří se v době své pracovní činnosti či činnosti, ze které jim plyne zisk, účastní zásahu u požáru nebo jiné činnosti.
- Zabezpečují a hradí členům JSDH preventivní zdravotní prohlídky.
- Zabezpečují výstavbu a údržbu objektů požární ochrany a požárně bezpečnostních zařízení, zejména pro potřeby svého územního obvodu.
- Zpracovávají stanovenou dokumentaci požární ochrany.
- Zabezpečují zdroje vody pro hašení požárů a jejich trvalou použitelnost a stanoví další zdroje vody pro hašení požárů a podmínky pro zajištění jejich trvalé použitelnosti.
- Umožňují dislokaci jednotek hasičského záchranného sboru v katastrálním území obce podle nařízení kraje a přispívají na provoz a vybavení těchto jednotek.
- Spolupracují se sousedními obcemi při plnění úkolů k zabezpečení požární ochrany, za tím účelem mohou obce soustřeďovat finanční prostředky.
- Organizují preventivně výchovnou činnost.
- Obecně závaznou vyhláškou vydávají požární řád obce a stanovují podmínky k zabezpečení požární ochrany při akcích, kterých se zúčastní větší počet osob.
- Mimo tyto povinnosti obec také musí obdobně plnit povinnosti uložené zákonem o požární ochraně právnickým a podnikajícím fyzickým osobám.
Obecní úřady na úseku požární ochrany zajišťují účast velitelů JSDH na jejich odborné přípravě a úkoly požární ochrany pro období stavu ohrožení státu a válečného stavu.
Pokud obec nezřizuje svou vlastní JSDH, dle zákona by měla přispívat na společnou jednotku kraje (§ 29 odst. 1 písm. l zákona o požární ochraně) a hasičský záchranný sbor kraje má právo uložit jí zřízení požární hlídky (§ 69 odst. 1 písm. b zákona o požární ochraně).
Vybrané obecní úřady mají na starost i zásahy mimo svůj územní obvod. Účast mimo svůj územní obvod musí být uvedena v požárním poplachovém plánu kraje, na základě kterého může operační důstojník hasičského záchranného sboru povolat jednotku sboru dobrovolných hasičů (dále JSDH) dané obce k zásahu i mimo její územní obvod.
Od jednotek sboru dobrovolných hasičů obce je třeba odlišit sbory dobrovolných hasičů. Ačkoliv jsou si tyto pojmy názvově podobné, jsou mezi nimi velké rozdíly. Jak již bylo řečeno, JSDH zřizuje obec jako jednotku požární ochrany, která plní úkoly požární ochrany dle zákona o požární ochraně. Sbor dobrovolných hasičů je spolkem a spadá pod režim občanského zákoníku (§ 214 a násl. NOZ). Zřídit jej mohou minimálně tři osoby splňující podmínky pro zakládání běžného spolku. Sbor dobrovolných hasičů dle zákona o požární ochraně pouze pomáhá a podílí se na úkolech požární ochrany.
Použité zdroje:
Pojmy a definice krizového řízení [online]. Praha, 2015 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: http://www.hzscr.cz/clanek/krizove-rizeni-a-cnp-ke-stazeni-ff.aspx?q=Y2hudW09Mg%3D%3D
PROCES - Centrum pro rozvoj obcí a regionů, s. r. o. Studie individuálních schopností starostů v obcích I. typu. 2015.
Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR.
Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR.
Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně.
Zákon č. 240/2000 Sb., krizový zákon.
Zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon.
Obsah kapitoly:
13.1 Mimořádné stavy – události a orgány krizového řízení
13.2 Orgány krizového řízení
13.3 Povodně
13.3.1 Stupně povodňové aktivity
13.3.2 Povodňové plány
13.4 Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce
13.4.1 Povinnosti obce v samostatné působnosti na úseku požární ochrany
13.4.2 Sbory dobrovolných hasičů
Související legislativa ke krizovému řízení je velice rozsáhlá (viz následující schéma).
Obrázek 13.1: Krizové řízení a související legislativa
Zdroj: Institut ochrany obyvatelstva ČR Lázně Bohdaneč Havarijní plán č. 1
Pozn.. IZS -Integrovaný záchranný systém; HZS - Hasičský záchranný sbor; MZ – Ministerstvo zdravotnictví
Krizové řízení jako takové označuje souhrn řídících činností věcně příslušných orgánů zaměřených na bezpečnostní rizika, plánování, organizování, realizaci a kontrolu činností prováděných v souvislosti s řešením krizových situací. Základním předpisem, kterým se krizové řízení řídí, je zákon č. 240/2000 Sb., krizový zákon (dále jen „krizový zákon“).
Základní cíle krizového řízení ve veřejné správě jsou:
- udržení funkčnosti veřejné správy
- udržení fyzického a duševního zdraví obyvatelstva
- zajištění dostupnosti životně důležitého zboží a služeb
- uchování soukromého a veřejného majetku
- podpora záchranným, bezpečnostním a vojenským složkám
- humanitární pomoc postiženému území.
Mimořádný stav označuje mimořádnou událost. Mimořádnou události se rozumí škodlivé působení sil a jevů, ať už jsou vyvolány člověkem, přírodním vlivem nebo havárií, pokud taková událost ohrožuje život, zdraví, majetek, životní prostředí a vyžaduje--li taková událost provedení záchranných a likvidačních prací, při nichž je vyhlášen krizový stav. Řešení mimořádných událostí, které již nastaly, jakožto i výkon preventivních opatření proti jejich vzniku, mají na starost orgány krizového řízení.
Krizové stavy se dělí dle jejich závažnosti na (§ 2 písm. b) krizového zákona):
- stav nebezpečí
- nouzový stav
- stav ohrožení státu
- válečný stav
Stav nebezpečí (§ 3 krizového zákona) vyhlašuje hejtman kraje jako bezodkladné opatření, jsou-li ohroženy životy, zdraví, majetek, životní prostředí, pokud nedosahuje intenzita ohrožení značného rozsahu, a není-li možné odvrátit ohrožení běžnou činností správních úřadů, orgánů krajů a obcí, složek integrovaného záchranného systému nebo subjektů kritické infrastruktury.
Nouzový stav (čl. 5 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky – dále jen „zákon o bezpečnosti ČR“) vyhlašuje vláda v případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost.
Stav ohrožení státu (čl. 7 zákona o bezpečnosti ČR) může parlament vyhlásit na návrh vlády, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické základy.
Válečný stav (čl. 2 zákona o bezpečnosti ČR) vyhlásí parlament, je-li Česká republika napadena, nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení.
Orgány krizového řízení v obcích I. typu jsou starosta obce a obecní úřad.
Starosta obce
Starosta obce (§ 21 krizového zákona) zajišťuje připravenost obce na řešení krizových situací. Starosta dále:
- za účelem přípravy na krizové situace a jejich řešení může zřídit krizový štáb obce jako svůj pracovní orgán,
- zajišťuje za krizové situace provedení stanovených krizových opatření v podmínkách správního obvodu obce,
- plní úkoly stanovené starostou obce s rozšířenou působností a orgány krizového řízení při přípravě na krizové situace a při jejich řešení a úkoly a opatření uvedené v krizovém plánu obce s rozšířenou působností,
- odpovídá za využívání informačních a komunikačních prostředků a pomůcek krizového řízení určených Ministerstvem vnitra.
V době krizového stavu starosta obce:
- zabezpečuje varování a informování osob nacházejících se na území obce před hrozícím nebezpečím a vyrozumění orgánů krizového řízení, pokud tak již neučinil hasičský záchranný sbor kraje,
- nařizuje a organizuje evakuaci osob z ohroženého území obce,
- organizuje činnost obce v podmínkách nouzového přežití obyvatelstva,
- zajišťuje organizaci dalších opatření nezbytných pro řešení krizové situace.
Pokud starosta obce neplní v době krizového stavu úkoly stanovené tímto zákonem, může hejtman převést jejich výkon na předem stanovenou dobu na zmocněnce, kterého za tím účelem jmenuje. O této skutečnosti hejtman neprodleně informuje obec a ministra vnitra, který může rozhodnutí hejtmana zrušit.
Obecní úřad
Dalším orgánem krizového řízení na úrovni obcí I. typu jsou obecní úřady. Obecní úřad, stejně jako starosta obce, zajišťuje připravenost obce na řešení krizových situací (§ 21a krizového zákona). K jeho kompetencím patří:
- poskytnutí podkladů a informací obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností za účelem zpracování krizového plánu obce s rozšířenou působností,
- vést evidenci o přechodných změnách pobytu osob, pro kterou shromažďuje údaje a poskytnout tyto údaje obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností,
- podílí se na zajištění veřejného pořádku v obci,
- plní úkoly stanovené krizovým plánem obce s rozšířenou působností,
- seznamuje fyzické a právnické osoby způsobem v místě obvyklým s charakterem možného ohrožení, s připravenými krizovými opatřeními a se způsobem jejich provedení.
Při vyhlášení nouzového stavu nebo stavu nebezpečí (§ 22 krizového zákona) starosta obce zajišťuje provedení krizových opatření v podmínkách obce. Je-li k tomuto účelu nutné vydat nařízení obce, nabývá nařízení obce účinnosti okamžikem jeho vyvěšení na úřední desce obecního úřadu. Nařízení obce se zveřejní též dalšími způsoby v místě obvyklými, zejména prostřednictvím hromadných informačních prostředků a místního rozhlasu. Stejný postup se použije při vyhlašování změn obsahu již vydaného nařízení obce. Náklady vynaložené na provedení krizových opatření stanovených obcí uhrazuje obec z obecního rozpočtu.
Provázaná součinnost obce I. typu s ORP při krizovém řízení
Obec při plnění svých úkolů ochrany veřejného zájmu tvoří základní prvek veřejné správy při zabezpečování opatření ochrany obyvatelstva, při mimořádných událostech a krizových situacích. Obecní úřad obce s rozšířenou působností a obecní úřad při výkonu státní správy zajišťuje připravenost správního obvodu obecního úřadu obce s rozšířenou působností a území obce na mimořádné události, provádění záchranných a likvidačních prací a ochranu obyvatelstva.
Určená obec je (dle § 15 odst. 4 písm. a krizový zákon) obec, kterou určí Hasičský záchranný sbor kraje k rozpracování vybraných úkolů krizového plánu kraje. Při jejich výběru vychází Hasičský záchranný sbor kraje z těchto doporučení:
- „určenou obcí“ je každá obec s rozšířenou působností (obec typu III),
- „určenou obcí“ je dále obec, kde na základě analýzy ohrožení je účelné rozpracovat vybrané úkoly krizového plánu kraje na místní podmínky, přitom se přihlédne k již dřívějšímu, dosud platnému, určení příslušným okresním úřadem.
Role starosty obce s rozšířenou působností (dle § 18 krizového zákona)
Starosta obce s rozšířenou působností zajišťuje připravenost správního obvodu obce s rozšířenou působností na řešení krizových situací; ostatní orgány obce s rozšířenou působností se na této připravenosti podílejí.
Starosta obce s rozšířenou působností řídí a kontroluje přípravná opatření, činnosti k řešení krizových situací a činnosti ke zmírnění jejich následků prováděná územními správními úřady s působností ve správním obvodu obce s rozšířenou působností, orgány obcí, právnickými osobami a fyzickými osobami ve správním obvodu obce s rozšířenou působností.
Za tímto účelem
- zřizuje a řídí bezpečnostní radu obce s rozšířenou působností pro území správního obvodu obce s rozšířenou působností,
- organizuje přípravu správního obvodu obce s rozšířenou působností na krizové situace a podílí se na jejich řešení,
- schvaluje po projednání v bezpečnostní radě obce s rozšířenou působností krizový plán obce s rozšířenou působností,
- vyžaduje od hasičského záchranného sboru kraje údaje podle § 15 odst. 3 krizového zákona.
Starosta obce s rozšířenou působností dále
- zřizuje a řídí krizový štáb obce s rozšířenou působností pro území správního obvodu obce s rozšířenou působností, který je současně krizovým štábem pro území správního obvodu obce,
- zajišťuje za krizové situace provedení stanovených krizových opatření v podmínkách správního obvodu obce s rozšířenou působností; správní úřady se sídlem na území správního obvodu obce s rozšířenou působností a právnické a podnikající fyzické osoby jsou povinny stanovená krizová opatření splnit,
- plní úkoly stanovené hejtmanem a orgány krizového řízení při přípravě na krizové situace a při jejich řešení,
- odpovídá za využívání informačních a komunikačních prostředků a pomůcek krizového řízení určených Ministerstvem vnitra.
Bezpečnostní rada (§ 24 krizového zákona) plní funkcí koordinačního orgánu pro přípravu obce na krizové situace. Bezpečnostní radu tvoří:
- starosta
- tajemník (je-li jeho funkce zřízena)
- příslušník Policie České republiky
- příslušník hasičského záchranného sboru kraje
- velitel sboru dobrovolných hasičů obce (je-li zřízen)
- zaměstnanec obce, který zároveň plní funkci tajemníka bezpečnostní rady
Bezpečnostní rada má v kompetenci především zajištění připravenosti obce na krizové situace. Při přípravách bezpečnostní rada tvoří návrhy a opatření, rozpracovává úkoly dle krizového plánu kraje a zpracovává roční zprávu o stavu prostředků pro varování osob a způsobu náhradního varování. Dále má v kompetenci projednání plánu evakuace osob, zprávy o činnostech a připravenosti složek integrovaného záchranného systému v obvodu obce, návrhy financování příprav na krizové situace, způsob shromažďování nezbytných údajů o osobách, které v době krizového stavu přechodně změní pobyt, způsob seznámení právnických a fyzických osob s charakterem možných ohrožení, zprávu o hodnocení krizové situace a přijatých opatřeních, havarijní plán a podmínky nouzového přežití obyvatelstva.
Krizový štáb může zřídit starosta obce I. typu (dle § 21 odst. 2 písm. a krizového zákona), tj. krizový štáb obce (dále jen KŠ obce) jako svůj pracovní orgán pro zvládání mimořádných situací. Starosta ORP (dle § 18 odst. 3 krizového zákona) musí zřídit krizový štáb pro celý správní obvod ORP (dále jen KŠ ORP), který je současně KŠ pro území správního obvodu této obce.
KŠ obce je orgán, který se podílí ve spolupráci se složkami IZS na koordinaci provedení záchranných a likvidačních prací a ostatních úkolů ochrany obyvatelstva a života obce (varování, evakuace, nouzové přežití) a následně obnovovacích prací (asanační) na postiženém území obce. Na základě zpracované dokumentace, předkládá podklady pro rozhodovací činnost starosty obce při řešení mimořádných událostí a krizových situací.
KŠ obce se schází podle potřeby a je svoláván starostou obce (případně místostarostou nebo pověřeným pracovníkem obce) při vzniku mimořádné události velkého rozsahu nebo v případě vyhlášení krizového stavu na území obce, zejména je-li nutné zabezpečit evakuaci a nouzové přežití obyvatelstva. KŠ obce zejména:
- zabezpečuje vyhodnocování situace,
- přijímá opatření k řešení vzniklého stavu a spolupracuje s orgány koordinujícími záchranné a likvidační práce,
- zabezpečuje odpovídající zázemí postiženým osobám (nouzové přežití),
- ochranu majetku,
- likvidaci následků mimořádné události nebo krizové situace.
Zřízení, složení a svolání krizového štábu obce
Zřízení KŠ obce by mělo proběhnout již při přípravách na řešení krizové situace. Jednotliví členové krizového štábu mají být na členství připravováni a pro jejich činnost je potřebné předem vybrat a vybavit vhodné prostory.
Možné složení krizového štábu obce:
- starosta obce, zástupce starosty (místostarosta),
- další, předem určení pracovníci obecního úřadu,
- velitel JSDH obce, zástupce zdravotního střediska, praktický lékař,
- vedoucí pracovníci podniků, školských, zdravotnických a sociálních zařízení,
- specialisté (odborníci z různých oborů) dle řešené krizové situace.
Na činnosti krizového štábu obce se také podílejí zaměstnanci obecního úřadu, kteří jsou vyčleněni pro potřeby krizového štábu (ti zpravidla tvoří základ stálé pracovní skupiny krizového štábu obce).
KŠ obce svolává starosta obce (vedoucí KŠ obce) a používá jej:
- při řešení mimořádné události nebo krizové situace a ke zmírnění jejich následků, včetně plnění úkolů orgánů krizového řízení za stavu ohrožení státu vyhlášeného v souvislosti se zajišťováním obrany České republiky a za válečného stavu,
- při koordinaci záchranných prací a likvidačních prací hejtmanem nebo starostou obce s rozšířenou působností v souvislosti s řešením mimořádné události v případech stanovených právním předpisem, pokud nevyužijí koordinace bez využití krizového štábu,
- při taktických a prověřovacích cvičeních organizovaných k ověření výše uvedených činností, které nařídí k tomu oprávněná osoba.
Činnost KŠ obce se po jeho aktivaci řídí pokyny jeho vedoucího. Když se členové krizového štábu obce sejdou na určeném místě a v určenou dobu, zahájí nepřetržitou činnost stálá pracovní skupina krizového štábu. Tato skupina při řešení mimořádné krizové situace nebo při koordinaci záchranných a likvidačních prací:
- analyzuje vývoj krizové situace nebo mimořádné události ve správním území obce,
- dokumentuje postup řešení krizové situace nebo mimořádné události,
- podává vedoucímu KŠ obce návrh na způsob řešení, postup při ochraně obyvatelstva a na vyhlášení, změnu nebo odvolání krizového stavu,
- soustřeďuje informace o stavu sil a prostředků,
- organizuje spojení s krizovými štáby okolních obcí, KŠ ORP a kraje,
- zabezpečuje informování veřejnosti a přijatých opatření a postupu řešení rizikové situace nebo mimořádné události,
- vede evidenci finančních výdajů a nákladů na opatření při krizové situaci nebo mimořádné události,
- organizuje ochranu obyvatel postiženého území, zásobování a humanitární pomoc obyvatelům postiženého území,
- zabezpečuje ukládání a využívání pracovní povinnosti a pracovní výpomoci, dále ukládání povinnosti poskytovat věcné prostředky a jejich využívání.
Výše uvedené činnosti jsou vykonávány přiměřeně rozsahu řešené krizové situace nebo mimořádné události.
Nejčastějším problémem týkajícím se krizového řízení, se kterými se obec může setkat, jsou povodně. Povodeň definuje zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon (dále jen „vodní zákon“), který říká, že povodní se rozumí přechodné výrazné zvýšení hladiny vodních toků nebo jiných povrchových vod, při kterém voda již zaplavuje území mimo koryto toku a může způsobit škody.
Mimo samotného operativního řešení již vzniklé povodně jsou orgány veřejné správy povinny činit také preventivní opatření, jako jsou organizační a technická příprava nebo tvorba povodňových plánů. Za preventivní opatření lze považovat stanovení záplavových území vodoprávním úřadem včetně omezení v činnostech, které tím vzniknou.
V období mimo povodně jsou povodňovými orgány:
- orgány obcí,
- obecní úřady obcí s rozšířenou působností,
- krajské úřady,
- Ministerstvo životního prostředí,
- Ministerstvo vnitra - zabezpečení přípravy záchranných prací.
Po dobu povodně jsou povodňovými orgány:
- povodňové komise obcí a v hlavním městě Praze povodňové komise městských částí,
- povodňové komise obcí s rozšířenou působností a v hlavním městě Praze povodňové komise městských částí stanovené Statutem hlavního města Prahy,
- povodňové komise ucelených povodí,
- Ústřední povodňová komise.
Protipovodňová opatření jsou jednak přípravná opatření a dále opatření při nebezpečí povodně. Jedná se zejména o:
- stanovení záplavových území,
- vymezení směrodatných limitů stupňů povodňové aktivity,
- povodňové plány,
- evidenční a dokumentační práce a další.
Pro vznik a vývoj povodní jsou určující:
- kapacita koryta vodního toku,
- meteorologická situace,
- vysoký stupeň nasycenosti povodí z dlouhotrvajících srážek,
- snížení retenční schopnosti povodí v důsledku nevhodné skladby lesních porostů, úbytku zatravněných ploch a promrznutí půdy v zimním období,
- existence zpevněných ploch s nízkou propustností a drsností,
- nepřiměřené scelování pozemků a nevhodná volba plodin,
- nedostatečná protierozní ochrana,
- nedostatečný profil otvorů mostů a propustků, jejich nevhodný tvar, nedostatečná ochrana před zanášením a nepostačující množství inundačních mostů (sloužících k provedení povodňových vod),
- nedostatky ve směrovém vedení vodních toků a nevhodný tvar průtočného profilu,
- charakter, množství a způsob zajištění odplavitelných materiálů a výrobků, které se nacházejí v inundačním (zaplavovaném) území.
Kombinace těchto a dalších vlivů způsobují situace, které lze jen obtížně předpovídat. Povodním nelze zabránit, možné je pouze ovlivňovat a usměrňovat dopad povodňových škod a následků. Tento princip vyplývá ze zásadního faktu, že vodní toky jsou součástí přírody a každá lidská aktivita se musí této skutečnosti přizpůsobit.
Samotná povodeň začíná vyhlášením druhého či třetího stupně povodňové aktivity a končí jejich odvoláním. Stupeň povodňové aktivity stanovuje rozsah nutných operativních opatření a je přímo řízen vývojem aktuální situace vodních toků a jejich rozlivu.
Úprava na úseku ochrany před povodněmi je obsažena především v zákoně č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 23 vodního zákona stanoví:
- Plánování v oblasti vod je soustavná koncepční činnost, kterou zajišťuje stát; je tvořeno Plánem hlavních povodí České republiky, plány oblastí povodí a programy opatření.
- Plány hlavních povodí České republiky a plány oblastí povodí jsou podkladem pro výkon veřejné správy, zejména pro územní plánování, územní rozhodování a povolování staveb.
Záplavové území je administrativně určené území, které může být při výskytu přirozené povodně zaplaveno vodou. Rozsah je povinen stanovit na návrh správce vodního toku vodoprávní úřad. Vodoprávní úřad může uložit správci vodního toku povinnost zpracovat a předložit takový návrh v souladu s plány hlavních povodí a s plány oblastí povodí, což vyplývá z ustanovení § 66 odst. 1 vodního zákona. Záplavové území je vymezeno záplavovou čárou, což je křivka odpovídající průsečnici hladiny vody se zemským povrchem při zaplavení území povodní.
V zastavěných územích obcí a v územích určených k zástavbě podle územních plánů vymezí vodoprávní úřad na návrh správce vodního toku aktivní zónu záplavového území podle nebezpečnosti povodňových průtoků. Území aktivní zóny při povodni odvádí rozhodující část celkového průtoku, a tak bezprostředně ohrožuje životy, zdraví a majetek lidí.
V aktivní zóně záplavových území se nesmí umísťovat, povolovat ani provádět stavby s výjimkou vodních děl, jimiž se upravuje vodní tok, převádějí povodňové průtoky, provádějí opatření na ochranu před povodněmi nebo ta, která jinak souvisejí s vodním tokem. Dále lze provádět stavby, jimiž se zlepšují odtokové poměry, stavby pro jímání vod, odvádění vod a odvádění srážkových vod a dále nezbytné stavby dopravní a technické infrastruktury.
V aktivní zóně je dále zakázáno těžit nerosty a zeminu způsobem zhoršujícím odtok povrchových vod a provádět terénní úpravy zhoršující odtok povrchových vod. Zakázáno je skladovat odplavitelný materiál, látky a předměty. Rovněž se nesmí zřizovat oplocení, živé ploty a jiné překážky a dále je zakázáno zřizovat tábory, kempy a jiná dočasná ubytovací zařízení.
Mimo aktivní zónu v záplavovém území může vodoprávní úřad stanovit omezující podmínky. Takto postupuje i v případě, není-li aktivní zóna stanovena.
Stupně povodňové aktivity jsou definovány v § 70 vodního zákona. První stupeň se nevyhlašuje. Druhý a třetí stupeň vyhlašuje a odvolává povodňový orgán obvodu.
První stupeň povodňové aktivity je označován jako stav bdělosti. Nastává při samotném vzniku nebezpečí povodně a zaniká, pominou-li příčiny takového nebezpečí. Vznik tohoto stupně nastává také vydanou výstražnou informací předpovědní povodňové služby a zakládá povinnost věnovat vodním tokům či jiným zdrojům nebezpečí zvýšenou pozornost. Při tomto stupni zahajuje službu hlásná a hlídková služba.
Stav pohotovosti, neboli druhý stupeň se vyhlašuje, pokud nebezpečí přirozené povodně přerostlo, ale nedochází k větším rozlivům a škodám mimo koryto. Vyhlašuje se zejména při překročení mezních hodnot sledovaných jevů a skutečností na vodním díle z hlediska jeho bezpečnosti. Jako součást druhého stupně je aktivizace povodňových orgánů a zahájení pohotovosti prostředků pro zabezpečovací práce.
Třetí stupeň (stav ohrožení) se vyhlašuje při bezprostředním nebezpečí nebo vzniku škod většího rozsahu, ohrožení životů a majetku v záplavovém území; vyhlašuje se také při dosažení kritických hodnot sledovaných jevů a skutečností na vodním díle z hlediska jeho bezpečnosti současně se zahájením nouzových opatření; provádějí se povodňové zabezpečovací práce podle povodňových plánů a podle potřeby záchranné práce nebo evakuace.
Povodňové plány (§ 71 a § 78 vodního zákona) jsou stěžejními dokumenty pro přípravu na zvládnutí povodní, ale i při samotném vypořádávání se s existující povodní. Povodňové plány zpracovávají povodňové orgány těch obcí, jejichž území může být povodní ohroženo. Pro stavby ohrožené povodněmi, které se nacházejí v záplavových oblastech, nebo pro stavby, které by mohly zhoršit průběh povodně, je potřeba, aby jejich vlastníci vypracovali v součinnosti s povodňovým orgánem obce svůj vlastní povodňový plán. Pokud obec zpracovává povodňový plán, je její povinností každoročně kontrolovat jeho aktuálnost, a to zpravidla v období jarního tání.
Povodňovými plány se pro účely tohoto zákona rozumějí dokumenty, které obsahují způsob zajištění včasných a spolehlivých informací o vývoji povodně, možnosti ovlivnění odtokového režimu, organizaci a přípravu zabezpečovacích prací; dále obsahují způsob zajištění včasné aktivizace povodňových orgánů, zabezpečení hlásné a hlídkové služby a ochrany objektů, přípravy a organizace záchranných prací a zajištění povodní narušených základních funkcí v objektech a v území a stanovené směrodatné limity stupňů povodňové aktivity.
Obsah povodňových plánů se dělí na:
- věcnou část, která zahrnuje údaje potřebné pro zajištění ochrany před povodněmi určitého objektu, obce, povodí nebo jiného územního celku, směrodatné limity pro vyhlašování stupňů povodňové aktivity,
- organizační část, která obsahuje jmenné seznamy, adresy a způsob spojení účastníků ochrany před povodněmi, úkoly pro jednotlivé účastníky ochrany před povodněmi včetně organizace hlásné a hlídkové služby,
- grafickou část, která obsahuje zpravidla mapy nebo plány, na kterých jsou zakresleny zejména záplavová území, evakuační trasy a místa soustředění, hlásné profily, informační místa.
Povodňovými plány územních celků jsou:
- povodňové plány obcí, které zpracovávají orgány obcí, v jejichž územních obvodech může dojít k povodni,
- povodňové plány správních obvodů obcí s rozšířenou působností, které zpracovávají obce s rozšířenou působností,
- povodňové plány správních obvodů krajů, které zpracovávají příslušné orgány krajů v přenesené působnosti ve spolupráci se správci povodí,
- Povodňový plán České republiky, který zpracovává Ministerstvo životního prostředí.
Povodňové prohlídky (§ 72 vodního zákona) se zjišťuje, zda na vodních tocích, vodních dílech a v záplavových územích, popřípadě na objektech nebo zařízeních ležících v těchto územích nejsou závady, které by mohly zvýšit nebezpečí povodně nebo její škodlivé následky. Povodňové prohlídky organizují a provádějí povodňové orgány podle povodňových plánů, a to nejméně jednou ročně. Povodňové orgány mohou na základě povodňové prohlídky vyzvat vlastníky pozemků, staveb a zařízení v záplavovém území k odstranění předmětů a zařízení, které mohou způsobit zhoršení odtokových poměrů nebo ucpání koryta níže po toku. Pokud tito vlastníci výzvy ve stanovené lhůtě neuposlechnou, uloží takovou povinnost rozhodnutím.
Digitální povodňové plány byly zpracovány za finanční podpory v rámci Operačního programu Životní prostředí 2007 až 2013, oblasti podpory 1.3 Omezování rizika povodní. Plány jsou zpracovány v souladu s vodním zákonem č. 254/2001 Sb. Povodňové plány jsou využitelné i pro občany města a jednotlivých obcí ke zjištění informací například o záplavovém území, neveřejná část je oddělená heslem. Naměřená data a hlášení o dosažených stupních povodňové aktivity jsou přenášena do sídla městské policie a na mobilní telefony zástupců obce.
Forma dotací - Operační program Životní prostředí 2014 až 2020
Operační program Životní prostředí 2014 až 2020 (dále jen OP ŽP 2014 až 2020) v rámci specifického cíle 1.3 bude financovat projekty, které zajistí povodňovou ochranu intravilánu obcí. Cílem Směrnice 2007/60/ES o vyhodnocovaní a zvládaní povodňových rizik je omezit riziko nepříznivých účinků spojených s povodněmi zejména na lidské zdraví a na život, životní prostředí, kulturní dědictví, hospodářskou činnost a infrastrukturu. Přijata opatření na snížení rizika povodní musí být v souladu s požadavky směrnice a zohledňovat mapy povodňového nebezpečí a mapy povodňových rizik a plány pro zvládání povodňových rizik. Předpokládá se pokračovaní podpory konkrétních protipovodňových opatření (suché nádrže s řízením režimem plnění podle manipulačního řadu, řízený rozliv do krajiny, zkapacitnění koryt vodních toků v intravilánech, zvýšení přirozené retence údolních niv, zpomalení odtoku v ploše povodí, využití stávajících vodních děl pro povodňovou ochranu, adaptace území omezující škodlivé účinky působení lokálních přívalových srážek – bleskové povodně apod.). Pro specifický cíl 1.3 se předpokládá využití přibližně 230 mil € tj. 6 mld. Kč
Podporované aktivity v rámci specifického cíle 1.3:
- zprůtočnění nebo zvýšení retenčního potenciálu koryt vodních toků a přilehlých niv, zlepšení přirozených rozlivů,
- hospodařeni se srážkovými vodami v intravilánu a jejich další využiti namísto jejich urychleného odváděni kanalizaci do toků,
- obnoveni, výstavba a rekonstrukce, případně modernizace, vodních děl sloužící povodňové ochraně,
- stabilizovaní a sanace svahových nestabilit ohrožujících zdraví, majetek a bezpečnost vyplývajících z „Registru svahových nestabilit“.
Dále v rámci specifického cíle 1.4 podpoří OP ŽP 2014 až 2020 preventivní protipovodňová opatření. Specifický cíl 1.4 tvoří soubor opatření zaměřených na prevenci a ochranu obyvatel, majetku, kulturního dědictví a životního prostředí před účinky povodně a zajištění zlepšení rychlosti a kvality informací v době povodně (zejména projekty hodnocení povodňového rizika, studie odtokových poměrů včetně návrhu efektivních protipovodňových opatření, přípravu povodňových orgánů na provádění operativních opatření při nebezpečí povodně a během povodní, tvorba map povodňového nebezpečí a povodňových rizik, aktualizace podkladů pro stanovování záplavových území, rozšíření a zkvalitnění předpovědní a výstražné služby a hlásné služby v době povodně). Zkušenosti z povodní v roce 2006 a přívalových povodni 2009 a 2010 i povodně z června 2013 ukazuji, že rychlost a kvalita informaci jsou zásadní pro zvládnutí povodňového rizika, zmírnění možnosti přímého ohrožení lidských životů či možného snížení povodňových škod. Důležitost informovanosti vzrůstá zvláště u přívalových povodní v případě menších toků. V ČR jsou předpovědní modely o srážkách a průtocích řešeny na centrální úrovni (Český hydrometeorologický ústav), manipulace na vodních dílech v rámci dílčích povodí (podniky Povodí), ale odpovědnost za varování a evakuaci obyvatel je na místní úrovni. Pro specifický cíl 1.4 se předpokládá využití přibližně 76 mil € tj. 2 mld. Kč
Podporované aktivity v rámci specifického cíle 1.4:
- analýza odtokových poměrů včetně návrhů možných protipovodňových opatření,
- budování, rozšíření a zkvalitněni varovných, hlásných, předpovědních a výstražných systémů na celostátní úrovni, digitální povodňové plány,
- budování a rozšíření varovných, hlásných, předpovědních a výstražných systémů na lokální úrovni, digitální povodňové plány.
Obec může jednotky sboru dobrovolných hasičů zřizovat dle zákona 133/1985 Sb., o požární ochraně v platném znění (dále jen zákon o požární ochraně). Účel zřizování těchto jednotek je především ochrana života, zdraví a majetku občanů před požáry, ale také poskytování pomoci při živelných pohromách a mimořádných událostech.
Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce se řadí mezi jednotky požární ochrany, ale na rozdíl od jednotek hasičského záchranného sboru kraje je tvořena fyzickými osobami, které činnost hasičů nevykonávají jako své zaměstnání. Jednotka sama o sobě provádí především hašení požárů a záchranné práce při živelných pohromách a jiných mimořádných událostech ve svém obvodu.
Povinnosti obce a obecních úřadů jsou podrobně uvedeny v § 29 zákona o požární ochraně. Obce na svém území kromě samotného zřizování JSDH v samostatné působnosti mají následující povinnosti:
- Udržují akceschopnost JSDH.
- Zabezpečují odbornou přípravu JSDH.
- Zabezpečují materiální a finanční potřeby JSDH.
- Zajišťují péči o členy JSDH, jestliže zasahují za ztížených podmínek nebo u déle trvajícího zásahu na území obce.
- Poskytují náhradu ušlého výdělku členům JSDH, kteří se v době své pracovní činnosti či činnosti, ze které jim plyne zisk, účastní zásahu u požáru nebo jiné činnosti.
- Zabezpečují a hradí členům JSDH preventivní zdravotní prohlídky.
- Zabezpečují výstavbu a údržbu objektů požární ochrany a požárně bezpečnostních zařízení, zejména pro potřeby svého územního obvodu.
- Zpracovávají stanovenou dokumentaci požární ochrany.
- Zabezpečují zdroje vody pro hašení požárů a jejich trvalou použitelnost a stanoví další zdroje vody pro hašení požárů a podmínky pro zajištění jejich trvalé použitelnosti.
- Umožňují dislokaci jednotek hasičského záchranného sboru v katastrálním území obce podle nařízení kraje a přispívají na provoz a vybavení těchto jednotek.
- Spolupracují se sousedními obcemi při plnění úkolů k zabezpečení požární ochrany, za tím účelem mohou obce soustřeďovat finanční prostředky.
- Organizují preventivně výchovnou činnost.
- Obecně závaznou vyhláškou vydávají požární řád obce a stanovují podmínky k zabezpečení požární ochrany při akcích, kterých se zúčastní větší počet osob.
- Mimo tyto povinnosti obec také musí obdobně plnit povinnosti uložené zákonem o požární ochraně právnickým a podnikajícím fyzickým osobám.
Obecní úřady na úseku požární ochrany zajišťují účast velitelů JSDH na jejich odborné přípravě a úkoly požární ochrany pro období stavu ohrožení státu a válečného stavu.
Pokud obec nezřizuje svou vlastní JSDH, dle zákona by měla přispívat na společnou jednotku kraje (§ 29 odst. 1 písm. l zákona o požární ochraně) a hasičský záchranný sbor kraje má právo uložit jí zřízení požární hlídky (§ 69 odst. 1 písm. b zákona o požární ochraně).
Vybrané obecní úřady mají na starost i zásahy mimo svůj územní obvod. Účast mimo svůj územní obvod musí být uvedena v požárním poplachovém plánu kraje, na základě kterého může operační důstojník hasičského záchranného sboru povolat jednotku sboru dobrovolných hasičů (dále JSDH) dané obce k zásahu i mimo její územní obvod.
Od jednotek sboru dobrovolných hasičů obce je třeba odlišit sbory dobrovolných hasičů. Ačkoliv jsou si tyto pojmy názvově podobné, jsou mezi nimi velké rozdíly. Jak již bylo řečeno, JSDH zřizuje obec jako jednotku požární ochrany, která plní úkoly požární ochrany dle zákona o požární ochraně. Sbor dobrovolných hasičů je spolkem a spadá pod režim občanského zákoníku (§ 214 a násl. NOZ). Zřídit jej mohou minimálně tři osoby splňující podmínky pro zakládání běžného spolku. Sbor dobrovolných hasičů dle zákona o požární ochraně pouze pomáhá a podílí se na úkolech požární ochrany.
Použité zdroje:
Pojmy a definice krizového řízení [online]. Praha, 2015 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: http://www.hzscr.cz/clanek/krizove-rizeni-a-cnp-ke-stazeni-ff.aspx?q=Y2hudW09Mg%3D%3D
PROCES - Centrum pro rozvoj obcí a regionů, s. r. o. Studie individuálních schopností starostů v obcích I. typu. 2015.
Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR.
Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR.
Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně.
Zákon č. 240/2000 Sb., krizový zákon.
Zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon.
Obsah kapitoly:
13.1 Mimořádné stavy – události a orgány krizového řízení
13.2 Orgány krizového řízení
13.3 Povodně
13.3.1 Stupně povodňové aktivity
13.3.2 Povodňové plány
13.4 Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce
13.4.1 Povinnosti obce v samostatné působnosti na úseku požární ochrany
13.4.2 Sbory dobrovolných hasičů
Související legislativa ke krizovému řízení je velice rozsáhlá (viz následující schéma).
Obrázek 13.1: Krizové řízení a související legislativa
Zdroj: Institut ochrany obyvatelstva ČR Lázně Bohdaneč Havarijní plán č. 1
Pozn.. IZS -Integrovaný záchranný systém; HZS - Hasičský záchranný sbor; MZ – Ministerstvo zdravotnictví
Krizové řízení jako takové označuje souhrn řídících činností věcně příslušných orgánů zaměřených na bezpečnostní rizika, plánování, organizování, realizaci a kontrolu činností prováděných v souvislosti s řešením krizových situací. Základním předpisem, kterým se krizové řízení řídí, je zákon č. 240/2000 Sb., krizový zákon (dále jen „krizový zákon“).
Základní cíle krizového řízení ve veřejné správě jsou:
- udržení funkčnosti veřejné správy
- udržení fyzického a duševního zdraví obyvatelstva
- zajištění dostupnosti životně důležitého zboží a služeb
- uchování soukromého a veřejného majetku
- podpora záchranným, bezpečnostním a vojenským složkám
- humanitární pomoc postiženému území.
Mimořádný stav označuje mimořádnou událost. Mimořádnou události se rozumí škodlivé působení sil a jevů, ať už jsou vyvolány člověkem, přírodním vlivem nebo havárií, pokud taková událost ohrožuje život, zdraví, majetek, životní prostředí a vyžaduje--li taková událost provedení záchranných a likvidačních prací, při nichž je vyhlášen krizový stav. Řešení mimořádných událostí, které již nastaly, jakožto i výkon preventivních opatření proti jejich vzniku, mají na starost orgány krizového řízení.
Krizové stavy se dělí dle jejich závažnosti na (§ 2 písm. b) krizového zákona):
- stav nebezpečí
- nouzový stav
- stav ohrožení státu
- válečný stav
Stav nebezpečí (§ 3 krizového zákona) vyhlašuje hejtman kraje jako bezodkladné opatření, jsou-li ohroženy životy, zdraví, majetek, životní prostředí, pokud nedosahuje intenzita ohrožení značného rozsahu, a není-li možné odvrátit ohrožení běžnou činností správních úřadů, orgánů krajů a obcí, složek integrovaného záchranného systému nebo subjektů kritické infrastruktury.
Nouzový stav (čl. 5 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky – dále jen „zákon o bezpečnosti ČR“) vyhlašuje vláda v případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost.
Stav ohrožení státu (čl. 7 zákona o bezpečnosti ČR) může parlament vyhlásit na návrh vlády, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické základy.
Válečný stav (čl. 2 zákona o bezpečnosti ČR) vyhlásí parlament, je-li Česká republika napadena, nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení.
Orgány krizového řízení v obcích I. typu jsou starosta obce a obecní úřad.
Starosta obce
Starosta obce (§ 21 krizového zákona) zajišťuje připravenost obce na řešení krizových situací. Starosta dále:
- za účelem přípravy na krizové situace a jejich řešení může zřídit krizový štáb obce jako svůj pracovní orgán,
- zajišťuje za krizové situace provedení stanovených krizových opatření v podmínkách správního obvodu obce,
- plní úkoly stanovené starostou obce s rozšířenou působností a orgány krizového řízení při přípravě na krizové situace a při jejich řešení a úkoly a opatření uvedené v krizovém plánu obce s rozšířenou působností,
- odpovídá za využívání informačních a komunikačních prostředků a pomůcek krizového řízení určených Ministerstvem vnitra.
V době krizového stavu starosta obce:
- zabezpečuje varování a informování osob nacházejících se na území obce před hrozícím nebezpečím a vyrozumění orgánů krizového řízení, pokud tak již neučinil hasičský záchranný sbor kraje,
- nařizuje a organizuje evakuaci osob z ohroženého území obce,
- organizuje činnost obce v podmínkách nouzového přežití obyvatelstva,
- zajišťuje organizaci dalších opatření nezbytných pro řešení krizové situace.
Pokud starosta obce neplní v době krizového stavu úkoly stanovené tímto zákonem, může hejtman převést jejich výkon na předem stanovenou dobu na zmocněnce, kterého za tím účelem jmenuje. O této skutečnosti hejtman neprodleně informuje obec a ministra vnitra, který může rozhodnutí hejtmana zrušit.
Obecní úřad
Dalším orgánem krizového řízení na úrovni obcí I. typu jsou obecní úřady. Obecní úřad, stejně jako starosta obce, zajišťuje připravenost obce na řešení krizových situací (§ 21a krizového zákona). K jeho kompetencím patří:
- poskytnutí podkladů a informací obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností za účelem zpracování krizového plánu obce s rozšířenou působností,
- vést evidenci o přechodných změnách pobytu osob, pro kterou shromažďuje údaje a poskytnout tyto údaje obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností,
- podílí se na zajištění veřejného pořádku v obci,
- plní úkoly stanovené krizovým plánem obce s rozšířenou působností,
- seznamuje fyzické a právnické osoby způsobem v místě obvyklým s charakterem možného ohrožení, s připravenými krizovými opatřeními a se způsobem jejich provedení.
Při vyhlášení nouzového stavu nebo stavu nebezpečí (§ 22 krizového zákona) starosta obce zajišťuje provedení krizových opatření v podmínkách obce. Je-li k tomuto účelu nutné vydat nařízení obce, nabývá nařízení obce účinnosti okamžikem jeho vyvěšení na úřední desce obecního úřadu. Nařízení obce se zveřejní též dalšími způsoby v místě obvyklými, zejména prostřednictvím hromadných informačních prostředků a místního rozhlasu. Stejný postup se použije při vyhlašování změn obsahu již vydaného nařízení obce. Náklady vynaložené na provedení krizových opatření stanovených obcí uhrazuje obec z obecního rozpočtu.
Provázaná součinnost obce I. typu s ORP při krizovém řízení
Obec při plnění svých úkolů ochrany veřejného zájmu tvoří základní prvek veřejné správy při zabezpečování opatření ochrany obyvatelstva, při mimořádných událostech a krizových situacích. Obecní úřad obce s rozšířenou působností a obecní úřad při výkonu státní správy zajišťuje připravenost správního obvodu obecního úřadu obce s rozšířenou působností a území obce na mimořádné události, provádění záchranných a likvidačních prací a ochranu obyvatelstva.
Určená obec je (dle § 15 odst. 4 písm. a krizový zákon) obec, kterou určí Hasičský záchranný sbor kraje k rozpracování vybraných úkolů krizového plánu kraje. Při jejich výběru vychází Hasičský záchranný sbor kraje z těchto doporučení:
- „určenou obcí“ je každá obec s rozšířenou působností (obec typu III),
- „určenou obcí“ je dále obec, kde na základě analýzy ohrožení je účelné rozpracovat vybrané úkoly krizového plánu kraje na místní podmínky, přitom se přihlédne k již dřívějšímu, dosud platnému, určení příslušným okresním úřadem.
Role starosty obce s rozšířenou působností (dle § 18 krizového zákona)
Starosta obce s rozšířenou působností zajišťuje připravenost správního obvodu obce s rozšířenou působností na řešení krizových situací; ostatní orgány obce s rozšířenou působností se na této připravenosti podílejí.
Starosta obce s rozšířenou působností řídí a kontroluje přípravná opatření, činnosti k řešení krizových situací a činnosti ke zmírnění jejich následků prováděná územními správními úřady s působností ve správním obvodu obce s rozšířenou působností, orgány obcí, právnickými osobami a fyzickými osobami ve správním obvodu obce s rozšířenou působností.
Za tímto účelem
- zřizuje a řídí bezpečnostní radu obce s rozšířenou působností pro území správního obvodu obce s rozšířenou působností,
- organizuje přípravu správního obvodu obce s rozšířenou působností na krizové situace a podílí se na jejich řešení,
- schvaluje po projednání v bezpečnostní radě obce s rozšířenou působností krizový plán obce s rozšířenou působností,
- vyžaduje od hasičského záchranného sboru kraje údaje podle § 15 odst. 3 krizového zákona.
Starosta obce s rozšířenou působností dále
- zřizuje a řídí krizový štáb obce s rozšířenou působností pro území správního obvodu obce s rozšířenou působností, který je současně krizovým štábem pro území správního obvodu obce,
- zajišťuje za krizové situace provedení stanovených krizových opatření v podmínkách správního obvodu obce s rozšířenou působností; správní úřady se sídlem na území správního obvodu obce s rozšířenou působností a právnické a podnikající fyzické osoby jsou povinny stanovená krizová opatření splnit,
- plní úkoly stanovené hejtmanem a orgány krizového řízení při přípravě na krizové situace a při jejich řešení,
- odpovídá za využívání informačních a komunikačních prostředků a pomůcek krizového řízení určených Ministerstvem vnitra.
Bezpečnostní rada (§ 24 krizového zákona) plní funkcí koordinačního orgánu pro přípravu obce na krizové situace. Bezpečnostní radu tvoří:
- starosta
- tajemník (je-li jeho funkce zřízena)
- příslušník Policie České republiky
- příslušník hasičského záchranného sboru kraje
- velitel sboru dobrovolných hasičů obce (je-li zřízen)
- zaměstnanec obce, který zároveň plní funkci tajemníka bezpečnostní rady
Bezpečnostní rada má v kompetenci především zajištění připravenosti obce na krizové situace. Při přípravách bezpečnostní rada tvoří návrhy a opatření, rozpracovává úkoly dle krizového plánu kraje a zpracovává roční zprávu o stavu prostředků pro varování osob a způsobu náhradního varování. Dále má v kompetenci projednání plánu evakuace osob, zprávy o činnostech a připravenosti složek integrovaného záchranného systému v obvodu obce, návrhy financování příprav na krizové situace, způsob shromažďování nezbytných údajů o osobách, které v době krizového stavu přechodně změní pobyt, způsob seznámení právnických a fyzických osob s charakterem možných ohrožení, zprávu o hodnocení krizové situace a přijatých opatřeních, havarijní plán a podmínky nouzového přežití obyvatelstva.
Krizový štáb může zřídit starosta obce I. typu (dle § 21 odst. 2 písm. a krizového zákona), tj. krizový štáb obce (dále jen KŠ obce) jako svůj pracovní orgán pro zvládání mimořádných situací. Starosta ORP (dle § 18 odst. 3 krizového zákona) musí zřídit krizový štáb pro celý správní obvod ORP (dále jen KŠ ORP), který je současně KŠ pro území správního obvodu této obce.
KŠ obce je orgán, který se podílí ve spolupráci se složkami IZS na koordinaci provedení záchranných a likvidačních prací a ostatních úkolů ochrany obyvatelstva a života obce (varování, evakuace, nouzové přežití) a následně obnovovacích prací (asanační) na postiženém území obce. Na základě zpracované dokumentace, předkládá podklady pro rozhodovací činnost starosty obce při řešení mimořádných událostí a krizových situací.
KŠ obce se schází podle potřeby a je svoláván starostou obce (případně místostarostou nebo pověřeným pracovníkem obce) při vzniku mimořádné události velkého rozsahu nebo v případě vyhlášení krizového stavu na území obce, zejména je-li nutné zabezpečit evakuaci a nouzové přežití obyvatelstva. KŠ obce zejména:
- zabezpečuje vyhodnocování situace,
- přijímá opatření k řešení vzniklého stavu a spolupracuje s orgány koordinujícími záchranné a likvidační práce,
- zabezpečuje odpovídající zázemí postiženým osobám (nouzové přežití),
- ochranu majetku,
- likvidaci následků mimořádné události nebo krizové situace.
Zřízení, složení a svolání krizového štábu obce
Zřízení KŠ obce by mělo proběhnout již při přípravách na řešení krizové situace. Jednotliví členové krizového štábu mají být na členství připravováni a pro jejich činnost je potřebné předem vybrat a vybavit vhodné prostory.
Možné složení krizového štábu obce:
- starosta obce, zástupce starosty (místostarosta),
- další, předem určení pracovníci obecního úřadu,
- velitel JSDH obce, zástupce zdravotního střediska, praktický lékař,
- vedoucí pracovníci podniků, školských, zdravotnických a sociálních zařízení,
- specialisté (odborníci z různých oborů) dle řešené krizové situace.
Na činnosti krizového štábu obce se také podílejí zaměstnanci obecního úřadu, kteří jsou vyčleněni pro potřeby krizového štábu (ti zpravidla tvoří základ stálé pracovní skupiny krizového štábu obce).
KŠ obce svolává starosta obce (vedoucí KŠ obce) a používá jej:
- při řešení mimořádné události nebo krizové situace a ke zmírnění jejich následků, včetně plnění úkolů orgánů krizového řízení za stavu ohrožení státu vyhlášeného v souvislosti se zajišťováním obrany České republiky a za válečného stavu,
- při koordinaci záchranných prací a likvidačních prací hejtmanem nebo starostou obce s rozšířenou působností v souvislosti s řešením mimořádné události v případech stanovených právním předpisem, pokud nevyužijí koordinace bez využití krizového štábu,
- při taktických a prověřovacích cvičeních organizovaných k ověření výše uvedených činností, které nařídí k tomu oprávněná osoba.
Činnost KŠ obce se po jeho aktivaci řídí pokyny jeho vedoucího. Když se členové krizového štábu obce sejdou na určeném místě a v určenou dobu, zahájí nepřetržitou činnost stálá pracovní skupina krizového štábu. Tato skupina při řešení mimořádné krizové situace nebo při koordinaci záchranných a likvidačních prací:
- analyzuje vývoj krizové situace nebo mimořádné události ve správním území obce,
- dokumentuje postup řešení krizové situace nebo mimořádné události,
- podává vedoucímu KŠ obce návrh na způsob řešení, postup při ochraně obyvatelstva a na vyhlášení, změnu nebo odvolání krizového stavu,
- soustřeďuje informace o stavu sil a prostředků,
- organizuje spojení s krizovými štáby okolních obcí, KŠ ORP a kraje,
- zabezpečuje informování veřejnosti a přijatých opatření a postupu řešení rizikové situace nebo mimořádné události,
- vede evidenci finančních výdajů a nákladů na opatření při krizové situaci nebo mimořádné události,
- organizuje ochranu obyvatel postiženého území, zásobování a humanitární pomoc obyvatelům postiženého území,
- zabezpečuje ukládání a využívání pracovní povinnosti a pracovní výpomoci, dále ukládání povinnosti poskytovat věcné prostředky a jejich využívání.
Výše uvedené činnosti jsou vykonávány přiměřeně rozsahu řešené krizové situace nebo mimořádné události.
Nejčastějším problémem týkajícím se krizového řízení, se kterými se obec může setkat, jsou povodně. Povodeň definuje zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon (dále jen „vodní zákon“), který říká, že povodní se rozumí přechodné výrazné zvýšení hladiny vodních toků nebo jiných povrchových vod, při kterém voda již zaplavuje území mimo koryto toku a může způsobit škody.
Mimo samotného operativního řešení již vzniklé povodně jsou orgány veřejné správy povinny činit také preventivní opatření, jako jsou organizační a technická příprava nebo tvorba povodňových plánů. Za preventivní opatření lze považovat stanovení záplavových území vodoprávním úřadem včetně omezení v činnostech, které tím vzniknou.
V období mimo povodně jsou povodňovými orgány:
- orgány obcí,
- obecní úřady obcí s rozšířenou působností,
- krajské úřady,
- Ministerstvo životního prostředí,
- Ministerstvo vnitra - zabezpečení přípravy záchranných prací.
Po dobu povodně jsou povodňovými orgány:
- povodňové komise obcí a v hlavním městě Praze povodňové komise městských částí,
- povodňové komise obcí s rozšířenou působností a v hlavním městě Praze povodňové komise městských částí stanovené Statutem hlavního města Prahy,
- povodňové komise ucelených povodí,
- Ústřední povodňová komise.
Protipovodňová opatření jsou jednak přípravná opatření a dále opatření při nebezpečí povodně. Jedná se zejména o:
- stanovení záplavových území,
- vymezení směrodatných limitů stupňů povodňové aktivity,
- povodňové plány,
- evidenční a dokumentační práce a další.
Pro vznik a vývoj povodní jsou určující:
- kapacita koryta vodního toku,
- meteorologická situace,
- vysoký stupeň nasycenosti povodí z dlouhotrvajících srážek,
- snížení retenční schopnosti povodí v důsledku nevhodné skladby lesních porostů, úbytku zatravněných ploch a promrznutí půdy v zimním období,
- existence zpevněných ploch s nízkou propustností a drsností,
- nepřiměřené scelování pozemků a nevhodná volba plodin,
- nedostatečná protierozní ochrana,
- nedostatečný profil otvorů mostů a propustků, jejich nevhodný tvar, nedostatečná ochrana před zanášením a nepostačující množství inundačních mostů (sloužících k provedení povodňových vod),
- nedostatky ve směrovém vedení vodních toků a nevhodný tvar průtočného profilu,
- charakter, množství a způsob zajištění odplavitelných materiálů a výrobků, které se nacházejí v inundačním (zaplavovaném) území.
Kombinace těchto a dalších vlivů způsobují situace, které lze jen obtížně předpovídat. Povodním nelze zabránit, možné je pouze ovlivňovat a usměrňovat dopad povodňových škod a následků. Tento princip vyplývá ze zásadního faktu, že vodní toky jsou součástí přírody a každá lidská aktivita se musí této skutečnosti přizpůsobit.
Samotná povodeň začíná vyhlášením druhého či třetího stupně povodňové aktivity a končí jejich odvoláním. Stupeň povodňové aktivity stanovuje rozsah nutných operativních opatření a je přímo řízen vývojem aktuální situace vodních toků a jejich rozlivu.
Úprava na úseku ochrany před povodněmi je obsažena především v zákoně č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 23 vodního zákona stanoví:
- Plánování v oblasti vod je soustavná koncepční činnost, kterou zajišťuje stát; je tvořeno Plánem hlavních povodí České republiky, plány oblastí povodí a programy opatření.
- Plány hlavních povodí České republiky a plány oblastí povodí jsou podkladem pro výkon veřejné správy, zejména pro územní plánování, územní rozhodování a povolování staveb.
Záplavové území je administrativně určené území, které může být při výskytu přirozené povodně zaplaveno vodou. Rozsah je povinen stanovit na návrh správce vodního toku vodoprávní úřad. Vodoprávní úřad může uložit správci vodního toku povinnost zpracovat a předložit takový návrh v souladu s plány hlavních povodí a s plány oblastí povodí, což vyplývá z ustanovení § 66 odst. 1 vodního zákona. Záplavové území je vymezeno záplavovou čárou, což je křivka odpovídající průsečnici hladiny vody se zemským povrchem při zaplavení území povodní.
V zastavěných územích obcí a v územích určených k zástavbě podle územních plánů vymezí vodoprávní úřad na návrh správce vodního toku aktivní zónu záplavového území podle nebezpečnosti povodňových průtoků. Území aktivní zóny při povodni odvádí rozhodující část celkového průtoku, a tak bezprostředně ohrožuje životy, zdraví a majetek lidí.
V aktivní zóně záplavových území se nesmí umísťovat, povolovat ani provádět stavby s výjimkou vodních děl, jimiž se upravuje vodní tok, převádějí povodňové průtoky, provádějí opatření na ochranu před povodněmi nebo ta, která jinak souvisejí s vodním tokem. Dále lze provádět stavby, jimiž se zlepšují odtokové poměry, stavby pro jímání vod, odvádění vod a odvádění srážkových vod a dále nezbytné stavby dopravní a technické infrastruktury.
V aktivní zóně je dále zakázáno těžit nerosty a zeminu způsobem zhoršujícím odtok povrchových vod a provádět terénní úpravy zhoršující odtok povrchových vod. Zakázáno je skladovat odplavitelný materiál, látky a předměty. Rovněž se nesmí zřizovat oplocení, živé ploty a jiné překážky a dále je zakázáno zřizovat tábory, kempy a jiná dočasná ubytovací zařízení.
Mimo aktivní zónu v záplavovém území může vodoprávní úřad stanovit omezující podmínky. Takto postupuje i v případě, není-li aktivní zóna stanovena.
Stupně povodňové aktivity jsou definovány v § 70 vodního zákona. První stupeň se nevyhlašuje. Druhý a třetí stupeň vyhlašuje a odvolává povodňový orgán obvodu.
První stupeň povodňové aktivity je označován jako stav bdělosti. Nastává při samotném vzniku nebezpečí povodně a zaniká, pominou-li příčiny takového nebezpečí. Vznik tohoto stupně nastává také vydanou výstražnou informací předpovědní povodňové služby a zakládá povinnost věnovat vodním tokům či jiným zdrojům nebezpečí zvýšenou pozornost. Při tomto stupni zahajuje službu hlásná a hlídková služba.
Stav pohotovosti, neboli druhý stupeň se vyhlašuje, pokud nebezpečí přirozené povodně přerostlo, ale nedochází k větším rozlivům a škodám mimo koryto. Vyhlašuje se zejména při překročení mezních hodnot sledovaných jevů a skutečností na vodním díle z hlediska jeho bezpečnosti. Jako součást druhého stupně je aktivizace povodňových orgánů a zahájení pohotovosti prostředků pro zabezpečovací práce.
Třetí stupeň (stav ohrožení) se vyhlašuje při bezprostředním nebezpečí nebo vzniku škod většího rozsahu, ohrožení životů a majetku v záplavovém území; vyhlašuje se také při dosažení kritických hodnot sledovaných jevů a skutečností na vodním díle z hlediska jeho bezpečnosti současně se zahájením nouzových opatření; provádějí se povodňové zabezpečovací práce podle povodňových plánů a podle potřeby záchranné práce nebo evakuace.
Povodňové plány (§ 71 a § 78 vodního zákona) jsou stěžejními dokumenty pro přípravu na zvládnutí povodní, ale i při samotném vypořádávání se s existující povodní. Povodňové plány zpracovávají povodňové orgány těch obcí, jejichž území může být povodní ohroženo. Pro stavby ohrožené povodněmi, které se nacházejí v záplavových oblastech, nebo pro stavby, které by mohly zhoršit průběh povodně, je potřeba, aby jejich vlastníci vypracovali v součinnosti s povodňovým orgánem obce svůj vlastní povodňový plán. Pokud obec zpracovává povodňový plán, je její povinností každoročně kontrolovat jeho aktuálnost, a to zpravidla v období jarního tání.
Povodňovými plány se pro účely tohoto zákona rozumějí dokumenty, které obsahují způsob zajištění včasných a spolehlivých informací o vývoji povodně, možnosti ovlivnění odtokového režimu, organizaci a přípravu zabezpečovacích prací; dále obsahují způsob zajištění včasné aktivizace povodňových orgánů, zabezpečení hlásné a hlídkové služby a ochrany objektů, přípravy a organizace záchranných prací a zajištění povodní narušených základních funkcí v objektech a v území a stanovené směrodatné limity stupňů povodňové aktivity.
Obsah povodňových plánů se dělí na:
- věcnou část, která zahrnuje údaje potřebné pro zajištění ochrany před povodněmi určitého objektu, obce, povodí nebo jiného územního celku, směrodatné limity pro vyhlašování stupňů povodňové aktivity,
- organizační část, která obsahuje jmenné seznamy, adresy a způsob spojení účastníků ochrany před povodněmi, úkoly pro jednotlivé účastníky ochrany před povodněmi včetně organizace hlásné a hlídkové služby,
- grafickou část, která obsahuje zpravidla mapy nebo plány, na kterých jsou zakresleny zejména záplavová území, evakuační trasy a místa soustředění, hlásné profily, informační místa.
Povodňovými plány územních celků jsou:
- povodňové plány obcí, které zpracovávají orgány obcí, v jejichž územních obvodech může dojít k povodni,
- povodňové plány správních obvodů obcí s rozšířenou působností, které zpracovávají obce s rozšířenou působností,
- povodňové plány správních obvodů krajů, které zpracovávají příslušné orgány krajů v přenesené působnosti ve spolupráci se správci povodí,
- Povodňový plán České republiky, který zpracovává Ministerstvo životního prostředí.
Povodňové prohlídky (§ 72 vodního zákona) se zjišťuje, zda na vodních tocích, vodních dílech a v záplavových územích, popřípadě na objektech nebo zařízeních ležících v těchto územích nejsou závady, které by mohly zvýšit nebezpečí povodně nebo její škodlivé následky. Povodňové prohlídky organizují a provádějí povodňové orgány podle povodňových plánů, a to nejméně jednou ročně. Povodňové orgány mohou na základě povodňové prohlídky vyzvat vlastníky pozemků, staveb a zařízení v záplavovém území k odstranění předmětů a zařízení, které mohou způsobit zhoršení odtokových poměrů nebo ucpání koryta níže po toku. Pokud tito vlastníci výzvy ve stanovené lhůtě neuposlechnou, uloží takovou povinnost rozhodnutím.
Digitální povodňové plány byly zpracovány za finanční podpory v rámci Operačního programu Životní prostředí 2007 až 2013, oblasti podpory 1.3 Omezování rizika povodní. Plány jsou zpracovány v souladu s vodním zákonem č. 254/2001 Sb. Povodňové plány jsou využitelné i pro občany města a jednotlivých obcí ke zjištění informací například o záplavovém území, neveřejná část je oddělená heslem. Naměřená data a hlášení o dosažených stupních povodňové aktivity jsou přenášena do sídla městské policie a na mobilní telefony zástupců obce.
Forma dotací - Operační program Životní prostředí 2014 až 2020
Operační program Životní prostředí 2014 až 2020 (dále jen OP ŽP 2014 až 2020) v rámci specifického cíle 1.3 bude financovat projekty, které zajistí povodňovou ochranu intravilánu obcí. Cílem Směrnice 2007/60/ES o vyhodnocovaní a zvládaní povodňových rizik je omezit riziko nepříznivých účinků spojených s povodněmi zejména na lidské zdraví a na život, životní prostředí, kulturní dědictví, hospodářskou činnost a infrastrukturu. Přijata opatření na snížení rizika povodní musí být v souladu s požadavky směrnice a zohledňovat mapy povodňového nebezpečí a mapy povodňových rizik a plány pro zvládání povodňových rizik. Předpokládá se pokračovaní podpory konkrétních protipovodňových opatření (suché nádrže s řízením režimem plnění podle manipulačního řadu, řízený rozliv do krajiny, zkapacitnění koryt vodních toků v intravilánech, zvýšení přirozené retence údolních niv, zpomalení odtoku v ploše povodí, využití stávajících vodních děl pro povodňovou ochranu, adaptace území omezující škodlivé účinky působení lokálních přívalových srážek – bleskové povodně apod.). Pro specifický cíl 1.3 se předpokládá využití přibližně 230 mil € tj. 6 mld. Kč
Podporované aktivity v rámci specifického cíle 1.3:
- zprůtočnění nebo zvýšení retenčního potenciálu koryt vodních toků a přilehlých niv, zlepšení přirozených rozlivů,
- hospodařeni se srážkovými vodami v intravilánu a jejich další využiti namísto jejich urychleného odváděni kanalizaci do toků,
- obnoveni, výstavba a rekonstrukce, případně modernizace, vodních děl sloužící povodňové ochraně,
- stabilizovaní a sanace svahových nestabilit ohrožujících zdraví, majetek a bezpečnost vyplývajících z „Registru svahových nestabilit“.
Dále v rámci specifického cíle 1.4 podpoří OP ŽP 2014 až 2020 preventivní protipovodňová opatření. Specifický cíl 1.4 tvoří soubor opatření zaměřených na prevenci a ochranu obyvatel, majetku, kulturního dědictví a životního prostředí před účinky povodně a zajištění zlepšení rychlosti a kvality informací v době povodně (zejména projekty hodnocení povodňového rizika, studie odtokových poměrů včetně návrhu efektivních protipovodňových opatření, přípravu povodňových orgánů na provádění operativních opatření při nebezpečí povodně a během povodní, tvorba map povodňového nebezpečí a povodňových rizik, aktualizace podkladů pro stanovování záplavových území, rozšíření a zkvalitnění předpovědní a výstražné služby a hlásné služby v době povodně). Zkušenosti z povodní v roce 2006 a přívalových povodni 2009 a 2010 i povodně z června 2013 ukazuji, že rychlost a kvalita informaci jsou zásadní pro zvládnutí povodňového rizika, zmírnění možnosti přímého ohrožení lidských životů či možného snížení povodňových škod. Důležitost informovanosti vzrůstá zvláště u přívalových povodní v případě menších toků. V ČR jsou předpovědní modely o srážkách a průtocích řešeny na centrální úrovni (Český hydrometeorologický ústav), manipulace na vodních dílech v rámci dílčích povodí (podniky Povodí), ale odpovědnost za varování a evakuaci obyvatel je na místní úrovni. Pro specifický cíl 1.4 se předpokládá využití přibližně 76 mil € tj. 2 mld. Kč
Podporované aktivity v rámci specifického cíle 1.4:
- analýza odtokových poměrů včetně návrhů možných protipovodňových opatření,
- budování, rozšíření a zkvalitněni varovných, hlásných, předpovědních a výstražných systémů na celostátní úrovni, digitální povodňové plány,
- budování a rozšíření varovných, hlásných, předpovědních a výstražných systémů na lokální úrovni, digitální povodňové plány.
Obec může jednotky sboru dobrovolných hasičů zřizovat dle zákona 133/1985 Sb., o požární ochraně v platném znění (dále jen zákon o požární ochraně). Účel zřizování těchto jednotek je především ochrana života, zdraví a majetku občanů před požáry, ale také poskytování pomoci při živelných pohromách a mimořádných událostech.
Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce se řadí mezi jednotky požární ochrany, ale na rozdíl od jednotek hasičského záchranného sboru kraje je tvořena fyzickými osobami, které činnost hasičů nevykonávají jako své zaměstnání. Jednotka sama o sobě provádí především hašení požárů a záchranné práce při živelných pohromách a jiných mimořádných událostech ve svém obvodu.
Povinnosti obce a obecních úřadů jsou podrobně uvedeny v § 29 zákona o požární ochraně. Obce na svém území kromě samotného zřizování JSDH v samostatné působnosti mají následující povinnosti:
- Udržují akceschopnost JSDH.
- Zabezpečují odbornou přípravu JSDH.
- Zabezpečují materiální a finanční potřeby JSDH.
- Zajišťují péči o členy JSDH, jestliže zasahují za ztížených podmínek nebo u déle trvajícího zásahu na území obce.
- Poskytují náhradu ušlého výdělku členům JSDH, kteří se v době své pracovní činnosti či činnosti, ze které jim plyne zisk, účastní zásahu u požáru nebo jiné činnosti.
- Zabezpečují a hradí členům JSDH preventivní zdravotní prohlídky.
- Zabezpečují výstavbu a údržbu objektů požární ochrany a požárně bezpečnostních zařízení, zejména pro potřeby svého územního obvodu.
- Zpracovávají stanovenou dokumentaci požární ochrany.
- Zabezpečují zdroje vody pro hašení požárů a jejich trvalou použitelnost a stanoví další zdroje vody pro hašení požárů a podmínky pro zajištění jejich trvalé použitelnosti.
- Umožňují dislokaci jednotek hasičského záchranného sboru v katastrálním území obce podle nařízení kraje a přispívají na provoz a vybavení těchto jednotek.
- Spolupracují se sousedními obcemi při plnění úkolů k zabezpečení požární ochrany, za tím účelem mohou obce soustřeďovat finanční prostředky.
- Organizují preventivně výchovnou činnost.
- Obecně závaznou vyhláškou vydávají požární řád obce a stanovují podmínky k zabezpečení požární ochrany při akcích, kterých se zúčastní větší počet osob.
- Mimo tyto povinnosti obec také musí obdobně plnit povinnosti uložené zákonem o požární ochraně právnickým a podnikajícím fyzickým osobám.
Obecní úřady na úseku požární ochrany zajišťují účast velitelů JSDH na jejich odborné přípravě a úkoly požární ochrany pro období stavu ohrožení státu a válečného stavu.
Pokud obec nezřizuje svou vlastní JSDH, dle zákona by měla přispívat na společnou jednotku kraje (§ 29 odst. 1 písm. l zákona o požární ochraně) a hasičský záchranný sbor kraje má právo uložit jí zřízení požární hlídky (§ 69 odst. 1 písm. b zákona o požární ochraně).
Vybrané obecní úřady mají na starost i zásahy mimo svůj územní obvod. Účast mimo svůj územní obvod musí být uvedena v požárním poplachovém plánu kraje, na základě kterého může operační důstojník hasičského záchranného sboru povolat jednotku sboru dobrovolných hasičů (dále JSDH) dané obce k zásahu i mimo její územní obvod.
Od jednotek sboru dobrovolných hasičů obce je třeba odlišit sbory dobrovolných hasičů. Ačkoliv jsou si tyto pojmy názvově podobné, jsou mezi nimi velké rozdíly. Jak již bylo řečeno, JSDH zřizuje obec jako jednotku požární ochrany, která plní úkoly požární ochrany dle zákona o požární ochraně. Sbor dobrovolných hasičů je spolkem a spadá pod režim občanského zákoníku (§ 214 a násl. NOZ). Zřídit jej mohou minimálně tři osoby splňující podmínky pro zakládání běžného spolku. Sbor dobrovolných hasičů dle zákona o požární ochraně pouze pomáhá a podílí se na úkolech požární ochrany.
Použité zdroje:
Pojmy a definice krizového řízení [online]. Praha, 2015 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: http://www.hzscr.cz/clanek/krizove-rizeni-a-cnp-ke-stazeni-ff.aspx?q=Y2hudW09Mg%3D%3D
PROCES - Centrum pro rozvoj obcí a regionů, s. r. o. Studie individuálních schopností starostů v obcích I. typu. 2015.
Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR.
Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR.
Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně.
Zákon č. 240/2000 Sb., krizový zákon.
Zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon.
Obsah kapitoly:
13.1 Mimořádné stavy – události a orgány krizového řízení
13.2 Orgány krizového řízení
13.3 Povodně
13.3.1 Stupně povodňové aktivity
13.3.2 Povodňové plány
13.4 Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce
13.4.1 Povinnosti obce v samostatné působnosti na úseku požární ochrany
13.4.2 Sbory dobrovolných hasičů
Související legislativa ke krizovému řízení je velice rozsáhlá (viz následující schéma).
Obrázek 13.1: Krizové řízení a související legislativa
Zdroj: Institut ochrany obyvatelstva ČR Lázně Bohdaneč Havarijní plán č. 1
Pozn.. IZS -Integrovaný záchranný systém; HZS - Hasičský záchranný sbor; MZ – Ministerstvo zdravotnictví
Krizové řízení jako takové označuje souhrn řídících činností věcně příslušných orgánů zaměřených na bezpečnostní rizika, plánování, organizování, realizaci a kontrolu činností prováděných v souvislosti s řešením krizových situací. Základním předpisem, kterým se krizové řízení řídí, je zákon č. 240/2000 Sb., krizový zákon (dále jen „krizový zákon“).
Základní cíle krizového řízení ve veřejné správě jsou:
- udržení funkčnosti veřejné správy
- udržení fyzického a duševního zdraví obyvatelstva
- zajištění dostupnosti životně důležitého zboží a služeb
- uchování soukromého a veřejného majetku
- podpora záchranným, bezpečnostním a vojenským složkám
- humanitární pomoc postiženému území.
Mimořádný stav označuje mimořádnou událost. Mimořádnou události se rozumí škodlivé působení sil a jevů, ať už jsou vyvolány člověkem, přírodním vlivem nebo havárií, pokud taková událost ohrožuje život, zdraví, majetek, životní prostředí a vyžaduje--li taková událost provedení záchranných a likvidačních prací, při nichž je vyhlášen krizový stav. Řešení mimořádných událostí, které již nastaly, jakožto i výkon preventivních opatření proti jejich vzniku, mají na starost orgány krizového řízení.
Krizové stavy se dělí dle jejich závažnosti na (§ 2 písm. b) krizového zákona):
- stav nebezpečí
- nouzový stav
- stav ohrožení státu
- válečný stav
Stav nebezpečí (§ 3 krizového zákona) vyhlašuje hejtman kraje jako bezodkladné opatření, jsou-li ohroženy životy, zdraví, majetek, životní prostředí, pokud nedosahuje intenzita ohrožení značného rozsahu, a není-li možné odvrátit ohrožení běžnou činností správních úřadů, orgánů krajů a obcí, složek integrovaného záchranného systému nebo subjektů kritické infrastruktury.
Nouzový stav (čl. 5 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky – dále jen „zákon o bezpečnosti ČR“) vyhlašuje vláda v případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost.
Stav ohrožení státu (čl. 7 zákona o bezpečnosti ČR) může parlament vyhlásit na návrh vlády, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické základy.
Válečný stav (čl. 2 zákona o bezpečnosti ČR) vyhlásí parlament, je-li Česká republika napadena, nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení.
Orgány krizového řízení v obcích I. typu jsou starosta obce a obecní úřad.
Starosta obce
Starosta obce (§ 21 krizového zákona) zajišťuje připravenost obce na řešení krizových situací. Starosta dále:
- za účelem přípravy na krizové situace a jejich řešení může zřídit krizový štáb obce jako svůj pracovní orgán,
- zajišťuje za krizové situace provedení stanovených krizových opatření v podmínkách správního obvodu obce,
- plní úkoly stanovené starostou obce s rozšířenou působností a orgány krizového řízení při přípravě na krizové situace a při jejich řešení a úkoly a opatření uvedené v krizovém plánu obce s rozšířenou působností,
- odpovídá za využívání informačních a komunikačních prostředků a pomůcek krizového řízení určených Ministerstvem vnitra.
V době krizového stavu starosta obce:
- zabezpečuje varování a informování osob nacházejících se na území obce před hrozícím nebezpečím a vyrozumění orgánů krizového řízení, pokud tak již neučinil hasičský záchranný sbor kraje,
- nařizuje a organizuje evakuaci osob z ohroženého území obce,
- organizuje činnost obce v podmínkách nouzového přežití obyvatelstva,
- zajišťuje organizaci dalších opatření nezbytných pro řešení krizové situace.
Pokud starosta obce neplní v době krizového stavu úkoly stanovené tímto zákonem, může hejtman převést jejich výkon na předem stanovenou dobu na zmocněnce, kterého za tím účelem jmenuje. O této skutečnosti hejtman neprodleně informuje obec a ministra vnitra, který může rozhodnutí hejtmana zrušit.
Obecní úřad
Dalším orgánem krizového řízení na úrovni obcí I. typu jsou obecní úřady. Obecní úřad, stejně jako starosta obce, zajišťuje připravenost obce na řešení krizových situací (§ 21a krizového zákona). K jeho kompetencím patří:
- poskytnutí podkladů a informací obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností za účelem zpracování krizového plánu obce s rozšířenou působností,
- vést evidenci o přechodných změnách pobytu osob, pro kterou shromažďuje údaje a poskytnout tyto údaje obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností,
- podílí se na zajištění veřejného pořádku v obci,
- plní úkoly stanovené krizovým plánem obce s rozšířenou působností,
- seznamuje fyzické a právnické osoby způsobem v místě obvyklým s charakterem možného ohrožení, s připravenými krizovými opatřeními a se způsobem jejich provedení.
Při vyhlášení nouzového stavu nebo stavu nebezpečí (§ 22 krizového zákona) starosta obce zajišťuje provedení krizových opatření v podmínkách obce. Je-li k tomuto účelu nutné vydat nařízení obce, nabývá nařízení obce účinnosti okamžikem jeho vyvěšení na úřední desce obecního úřadu. Nařízení obce se zveřejní též dalšími způsoby v místě obvyklými, zejména prostřednictvím hromadných informačních prostředků a místního rozhlasu. Stejný postup se použije při vyhlašování změn obsahu již vydaného nařízení obce. Náklady vynaložené na provedení krizových opatření stanovených obcí uhrazuje obec z obecního rozpočtu.
Provázaná součinnost obce I. typu s ORP při krizovém řízení
Obec při plnění svých úkolů ochrany veřejného zájmu tvoří základní prvek veřejné správy při zabezpečování opatření ochrany obyvatelstva, při mimořádných událostech a krizových situacích. Obecní úřad obce s rozšířenou působností a obecní úřad při výkonu státní správy zajišťuje připravenost správního obvodu obecního úřadu obce s rozšířenou působností a území obce na mimořádné události, provádění záchranných a likvidačních prací a ochranu obyvatelstva.
Určená obec je (dle § 15 odst. 4 písm. a krizový zákon) obec, kterou určí Hasičský záchranný sbor kraje k rozpracování vybraných úkolů krizového plánu kraje. Při jejich výběru vychází Hasičský záchranný sbor kraje z těchto doporučení:
- „určenou obcí“ je každá obec s rozšířenou působností (obec typu III),
- „určenou obcí“ je dále obec, kde na základě analýzy ohrožení je účelné rozpracovat vybrané úkoly krizového plánu kraje na místní podmínky, přitom se přihlédne k již dřívějšímu, dosud platnému, určení příslušným okresním úřadem.
Role starosty obce s rozšířenou působností (dle § 18 krizového zákona)
Starosta obce s rozšířenou působností zajišťuje připravenost správního obvodu obce s rozšířenou působností na řešení krizových situací; ostatní orgány obce s rozšířenou působností se na této připravenosti podílejí.
Starosta obce s rozšířenou působností řídí a kontroluje přípravná opatření, činnosti k řešení krizových situací a činnosti ke zmírnění jejich následků prováděná územními správními úřady s působností ve správním obvodu obce s rozšířenou působností, orgány obcí, právnickými osobami a fyzickými osobami ve správním obvodu obce s rozšířenou působností.
Za tímto účelem
- zřizuje a řídí bezpečnostní radu obce s rozšířenou působností pro území správního obvodu obce s rozšířenou působností,
- organizuje přípravu správního obvodu obce s rozšířenou působností na krizové situace a podílí se na jejich řešení,
- schvaluje po projednání v bezpečnostní radě obce s rozšířenou působností krizový plán obce s rozšířenou působností,
- vyžaduje od hasičského záchranného sboru kraje údaje podle § 15 odst. 3 krizového zákona.
Starosta obce s rozšířenou působností dále
- zřizuje a řídí krizový štáb obce s rozšířenou působností pro území správního obvodu obce s rozšířenou působností, který je současně krizovým štábem pro území správního obvodu obce,
- zajišťuje za krizové situace provedení stanovených krizových opatření v podmínkách správního obvodu obce s rozšířenou působností; správní úřady se sídlem na území správního obvodu obce s rozšířenou působností a právnické a podnikající fyzické osoby jsou povinny stanovená krizová opatření splnit,
- plní úkoly stanovené hejtmanem a orgány krizového řízení při přípravě na krizové situace a při jejich řešení,
- odpovídá za využívání informačních a komunikačních prostředků a pomůcek krizového řízení určených Ministerstvem vnitra.
Bezpečnostní rada (§ 24 krizového zákona) plní funkcí koordinačního orgánu pro přípravu obce na krizové situace. Bezpečnostní radu tvoří:
- starosta
- tajemník (je-li jeho funkce zřízena)
- příslušník Policie České republiky
- příslušník hasičského záchranného sboru kraje
- velitel sboru dobrovolných hasičů obce (je-li zřízen)
- zaměstnanec obce, který zároveň plní funkci tajemníka bezpečnostní rady
Bezpečnostní rada má v kompetenci především zajištění připravenosti obce na krizové situace. Při přípravách bezpečnostní rada tvoří návrhy a opatření, rozpracovává úkoly dle krizového plánu kraje a zpracovává roční zprávu o stavu prostředků pro varování osob a způsobu náhradního varování. Dále má v kompetenci projednání plánu evakuace osob, zprávy o činnostech a připravenosti složek integrovaného záchranného systému v obvodu obce, návrhy financování příprav na krizové situace, způsob shromažďování nezbytných údajů o osobách, které v době krizového stavu přechodně změní pobyt, způsob seznámení právnických a fyzických osob s charakterem možných ohrožení, zprávu o hodnocení krizové situace a přijatých opatřeních, havarijní plán a podmínky nouzového přežití obyvatelstva.
Krizový štáb může zřídit starosta obce I. typu (dle § 21 odst. 2 písm. a krizového zákona), tj. krizový štáb obce (dále jen KŠ obce) jako svůj pracovní orgán pro zvládání mimořádných situací. Starosta ORP (dle § 18 odst. 3 krizového zákona) musí zřídit krizový štáb pro celý správní obvod ORP (dále jen KŠ ORP), který je současně KŠ pro území správního obvodu této obce.
KŠ obce je orgán, který se podílí ve spolupráci se složkami IZS na koordinaci provedení záchranných a likvidačních prací a ostatních úkolů ochrany obyvatelstva a života obce (varování, evakuace, nouzové přežití) a následně obnovovacích prací (asanační) na postiženém území obce. Na základě zpracované dokumentace, předkládá podklady pro rozhodovací činnost starosty obce při řešení mimořádných událostí a krizových situací.
KŠ obce se schází podle potřeby a je svoláván starostou obce (případně místostarostou nebo pověřeným pracovníkem obce) při vzniku mimořádné události velkého rozsahu nebo v případě vyhlášení krizového stavu na území obce, zejména je-li nutné zabezpečit evakuaci a nouzové přežití obyvatelstva. KŠ obce zejména:
- zabezpečuje vyhodnocování situace,
- přijímá opatření k řešení vzniklého stavu a spolupracuje s orgány koordinujícími záchranné a likvidační práce,
- zabezpečuje odpovídající zázemí postiženým osobám (nouzové přežití),
- ochranu majetku,
- likvidaci následků mimořádné události nebo krizové situace.
Zřízení, složení a svolání krizového štábu obce
Zřízení KŠ obce by mělo proběhnout již při přípravách na řešení krizové situace. Jednotliví členové krizového štábu mají být na členství připravováni a pro jejich činnost je potřebné předem vybrat a vybavit vhodné prostory.
Možné složení krizového štábu obce:
- starosta obce, zástupce starosty (místostarosta),
- další, předem určení pracovníci obecního úřadu,
- velitel JSDH obce, zástupce zdravotního střediska, praktický lékař,
- vedoucí pracovníci podniků, školských, zdravotnických a sociálních zařízení,
- specialisté (odborníci z různých oborů) dle řešené krizové situace.
Na činnosti krizového štábu obce se také podílejí zaměstnanci obecního úřadu, kteří jsou vyčleněni pro potřeby krizového štábu (ti zpravidla tvoří základ stálé pracovní skupiny krizového štábu obce).
KŠ obce svolává starosta obce (vedoucí KŠ obce) a používá jej:
- při řešení mimořádné události nebo krizové situace a ke zmírnění jejich následků, včetně plnění úkolů orgánů krizového řízení za stavu ohrožení státu vyhlášeného v souvislosti se zajišťováním obrany České republiky a za válečného stavu,
- při koordinaci záchranných prací a likvidačních prací hejtmanem nebo starostou obce s rozšířenou působností v souvislosti s řešením mimořádné události v případech stanovených právním předpisem, pokud nevyužijí koordinace bez využití krizového štábu,
- při taktických a prověřovacích cvičeních organizovaných k ověření výše uvedených činností, které nařídí k tomu oprávněná osoba.
Činnost KŠ obce se po jeho aktivaci řídí pokyny jeho vedoucího. Když se členové krizového štábu obce sejdou na určeném místě a v určenou dobu, zahájí nepřetržitou činnost stálá pracovní skupina krizového štábu. Tato skupina při řešení mimořádné krizové situace nebo při koordinaci záchranných a likvidačních prací:
- analyzuje vývoj krizové situace nebo mimořádné události ve správním území obce,
- dokumentuje postup řešení krizové situace nebo mimořádné události,
- podává vedoucímu KŠ obce návrh na způsob řešení, postup při ochraně obyvatelstva a na vyhlášení, změnu nebo odvolání krizového stavu,
- soustřeďuje informace o stavu sil a prostředků,
- organizuje spojení s krizovými štáby okolních obcí, KŠ ORP a kraje,
- zabezpečuje informování veřejnosti a přijatých opatření a postupu řešení rizikové situace nebo mimořádné události,
- vede evidenci finančních výdajů a nákladů na opatření při krizové situaci nebo mimořádné události,
- organizuje ochranu obyvatel postiženého území, zásobování a humanitární pomoc obyvatelům postiženého území,
- zabezpečuje ukládání a využívání pracovní povinnosti a pracovní výpomoci, dále ukládání povinnosti poskytovat věcné prostředky a jejich využívání.
Výše uvedené činnosti jsou vykonávány přiměřeně rozsahu řešené krizové situace nebo mimořádné události.
Nejčastějším problémem týkajícím se krizového řízení, se kterými se obec může setkat, jsou povodně. Povodeň definuje zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon (dále jen „vodní zákon“), který říká, že povodní se rozumí přechodné výrazné zvýšení hladiny vodních toků nebo jiných povrchových vod, při kterém voda již zaplavuje území mimo koryto toku a může způsobit škody.
Mimo samotného operativního řešení již vzniklé povodně jsou orgány veřejné správy povinny činit také preventivní opatření, jako jsou organizační a technická příprava nebo tvorba povodňových plánů. Za preventivní opatření lze považovat stanovení záplavových území vodoprávním úřadem včetně omezení v činnostech, které tím vzniknou.
V období mimo povodně jsou povodňovými orgány:
- orgány obcí,
- obecní úřady obcí s rozšířenou působností,
- krajské úřady,
- Ministerstvo životního prostředí,
- Ministerstvo vnitra - zabezpečení přípravy záchranných prací.
Po dobu povodně jsou povodňovými orgány:
- povodňové komise obcí a v hlavním městě Praze povodňové komise městských částí,
- povodňové komise obcí s rozšířenou působností a v hlavním městě Praze povodňové komise městských částí stanovené Statutem hlavního města Prahy,
- povodňové komise ucelených povodí,
- Ústřední povodňová komise.
Protipovodňová opatření jsou jednak přípravná opatření a dále opatření při nebezpečí povodně. Jedná se zejména o:
- stanovení záplavových území,
- vymezení směrodatných limitů stupňů povodňové aktivity,
- povodňové plány,
- evidenční a dokumentační práce a další.
Pro vznik a vývoj povodní jsou určující:
- kapacita koryta vodního toku,
- meteorologická situace,
- vysoký stupeň nasycenosti povodí z dlouhotrvajících srážek,
- snížení retenční schopnosti povodí v důsledku nevhodné skladby lesních porostů, úbytku zatravněných ploch a promrznutí půdy v zimním období,
- existence zpevněných ploch s nízkou propustností a drsností,
- nepřiměřené scelování pozemků a nevhodná volba plodin,
- nedostatečná protierozní ochrana,
- nedostatečný profil otvorů mostů a propustků, jejich nevhodný tvar, nedostatečná ochrana před zanášením a nepostačující množství inundačních mostů (sloužících k provedení povodňových vod),
- nedostatky ve směrovém vedení vodních toků a nevhodný tvar průtočného profilu,
- charakter, množství a způsob zajištění odplavitelných materiálů a výrobků, které se nacházejí v inundačním (zaplavovaném) území.
Kombinace těchto a dalších vlivů způsobují situace, které lze jen obtížně předpovídat. Povodním nelze zabránit, možné je pouze ovlivňovat a usměrňovat dopad povodňových škod a následků. Tento princip vyplývá ze zásadního faktu, že vodní toky jsou součástí přírody a každá lidská aktivita se musí této skutečnosti přizpůsobit.
Samotná povodeň začíná vyhlášením druhého či třetího stupně povodňové aktivity a končí jejich odvoláním. Stupeň povodňové aktivity stanovuje rozsah nutných operativních opatření a je přímo řízen vývojem aktuální situace vodních toků a jejich rozlivu.
Úprava na úseku ochrany před povodněmi je obsažena především v zákoně č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 23 vodního zákona stanoví:
- Plánování v oblasti vod je soustavná koncepční činnost, kterou zajišťuje stát; je tvořeno Plánem hlavních povodí České republiky, plány oblastí povodí a programy opatření.
- Plány hlavních povodí České republiky a plány oblastí