Vývoj sociální politiky II.
Stalmach Ladislav 07.10.2015 20:34:17
Od průmyslové revoluce dodnes
S nástupem průmyslové revoluce v 18. století došlo k výrazné akceleraci všech procesů ve společnosti a tak i vývoj sociální politiky tuto akceleraci zachycuje. Zvyšování efektivity práce a s ní spojený růst ekonomiky umožňovali zlepšování sociálních podmínek v celé společnosti. Sociální podmínky se také zlepšovaly z důvodu zachování sociálního smíru.
Tak například říšský kancléř Otto von Bismarck1 (1815- 1898) v Německu ve druhé polovině devatenáctého století prosadil právě z pragmatických důvodů sérii zákonů o sociálním pojištění, které se vztahovaly na pojištění úrazové, starobní, nebo invalidní. Později byly v Německu přijaty i další moderní sociální zákony, jako např. zákon o péči o děti a mládež, osmihodinová pracovní doba, zákon o sociální pomoci a další.
Švédsko se vyvinulo ve stát se snad nejpropracovanější sociální politikou, když začalo ve třicátých letech dvacátého století čelit hrozbě populační krize. Koncepci sociálních opatření tehdy navrhl a po válce také prosazoval švédský politik a myslitel Karl Gunnar Myrdal2 (1898- 1987). Ve Švédsku se tak zavádí příspěvky na nájemné a bytovou výstavbu, pojištění v mateřství, příspěvky sirotkům nebo starobincům.
Také Velká Británie se ve dvacátém století bohatě zasloužila o rozvoj sociální politiky. Zde je potřeba zmínit jméno lorda Williama Henryho Beveridge (1878- 1963), který nejprve zkoumal poměry obyvatel v chudé čtvrti Londýna a později, v průběhu druhé světové války, jako úředník ministerstva práce vytvořil studii (tzv. Beveridgeova zpráva), která vzbudila velký ohlas nejen ve Velké Británii, ale i v zahraničí a která se stala základem pro reformy, které nastoupily po skončení války a opět byly přijímány i v zahraničí. Základem reformy bylo povinné sociální pojištění, ze kterého pak byly vypláceny dávky, které se snažily chránit jedince po celou dobu a ve všech oblastech jeho života.
Mezi ty, kdož se podíleli na vzniku české sociální politiky, patří Albín Bráf4 (1851- 1912), český novinář, právník a politik, který napsal dílo Almužna a mzda, dále Karel Engliš5 (1880 – 1961) se svým dílem Sociální politika.
Po roce 1948 se naše republika vrátila postupně k modifikovanému paternalismu – socialistickému paternalismu, který je potřeba, s ohledem na současnou sociální politiku, hodnotit jako doposud největší přiblížení k ideálnímu uspořádání společnosti. Byla zavedena všeobecná pracovní povinnost, prakticky neexistovalo bezdomovectví, sociální politika byla v tomto období velmi akcentována.
Stav české sociální politiky po roce 1989 je nám všem dobře znám. Se změnou společenského zřízení se měnila i sociální politika, bohužel se nepodařilo udržet vymoženosti zavedené v době socialismu. Dalším problémem je velká nekoncepčnost této politiky.
1 https://cs.wikipedia.org/wiki/Otto_von_Bismarck
2 https://cs.wikipedia.org/wiki/Gunnar_Myrdal
3 https://cs.wikipedia.org/wiki/William_Beveridge
4 https://cs.wikipedia.org/wiki/Alb%C3%ADn_Br%C3%A1f
5 https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Engli%C5%A1