1. POLITICKO - PRÁVNÍ MINIMUM STAROSTY - POŽADAVEK OBČANŮ NA SPRAVEDLNOST V PRÁVU A PRÁVNÍ JISTOTY V ČESKÉ REPUBLICE

Spravedlnost v právu a právní jistota jako základní požadavek občana v demokratickém státním uspořádání. Dva ze základních principů práva mají k sobě na první pohled velmi blízko a přece se často jen velmi obtížně udržují ve vzájemném souladu. Společným jmenovatelem obou pojmů, které budí dojem určité vzájemnosti, je výraz „hodnota.“ Povaha spravedlnosti a právní jistoty totiž přesahuje rámec právní vědy a sahá až k samotným kořenům naší společnosti, k nejhlubším základům našeho morálního a sociálního cítění, k samotným pramenům poznání života člověka ve společnosti. Není tak pochyby o tom, že tyto hodnoty patří mezi stěžejní prvky každé rozvinuté společnosti a tedy i každého státu, který se odvolává na demokratické zřízení a za nejvyšší princip označuje svrchovanost lidu coby nositele nadstátní moci.¹

Z důvodu nesmírné šíře dotčených vědních disciplín se pro potřeby práva oba pojmy vždy doplňují o přívlastek vylučující pochybnost o tom, zda je zrovna myšlena spravedlnost morální, nebo spravedlnost právní; totéž platí o právní jistotě. Odtud také pramení ony obtíže se snahou o docílení souladu mezi oběma pojmy. Ačkoli morálka může v otázce spravedlnosti velet něco jiného, v právu je spravedlnost pojmem zaměřeným daleko specifičtěji: nelze jej aplikovat sám o sobě, nýbrž vždy v souladu s ostatními právními principy a zásadami, tedy i s právní jistotou. Jenže jistota dopřávána jednomu může být druhým snadno pociťována jako nespravedlnost.

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že význam obou pojmů, ať už z hlediska jejich hodnotového nebo právně pojmového výkladu, není v dnešní době o nic menší, než jaký byl v dobách archaických, antických všech pozdějších dějin lidstva. Jedná se tedy o pilíře, na jejichž základě jsou vydávány zákony, o něž se soudy při výkladu těchto zákonů opírají.

Cílem každodenní praxe zastupitelů obcí je proto poznat a odlišit charakteristiku obou významných přirozených právních principů a používat jejich odvěké role v rámci aplikace práva a spravedlnosti správně tak jak se od zástupců veřejné správy státu občany očekává, to vše při zohlednění historických souvislostí jejich vývoje a povahy v moderním právním řádu České republiky.

Ke zpracování takového zrcadlení byly zvoleny metody kompilace a historické komparace, jejichž kombinací je možno nejen popsat historii předmětných pojmů v rámci vývoje právního myšlení, ale také porovnat způsob nahlížení na tyto pojmy jak v kontextu určitého historického období, tak v naší současnosti a zároveň popsat proměny chápání principů spravedlnosti a právní jistoty od nejstarších zmínek až po práh 20. století. Současná doba je tedy hledáním nové cesty, ne pomocí dalších cizokrajných virtuálních myšlenkových kompilátů, ale obnovením a oživením starých znalostí tedy kulturního dědictví našich předků ve světle nových okolností.