Podle § 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), se komunikace v České republice dělí do čtyř kategorií:

• dálnice
• silnice
• místní komunikace
• účelové komunikace

Pozemní komunikace (podle § 2 zákona o pozemních komunikacích) je definována jako „dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.“

Dopravní význam je u dálnic rychlá dálková a mezistátní doprava. Dopravní význam u silnic I. třídy je dálková a mezistátní doprava, u silnic II. třídy doprava mezi okresy a silnice III. třídy poskytují dopravní spojení mezi obcemi. Místní komunikace slouží k místní dopravě na území obce. Místní komunikace mohou být vystavěny také jako rychlostní.

Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. (§ 7 zákona o pozemních komunikacích)

Vlastníci komunikací jsou vymezeni v následující tabulce (§ 9 a násl. zákona o pozemních komunikacích).

Tabulka 12.1: Pozemní komunikace

Zdroj: zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích

Správa a údržba dálnic, silnic a místních komunikací je svěřena jak příspěvkovým organizacím státu, tak organizacím zřízených kraji či obcemi. Obce si v praxi provádějí správu a údržbu samy nebo jí svěřují jiným právnickým osobám.

Příspěvkovou organizací státu, jíž je svěřena údržba dálnic a silnic I. třídy, je Ředitelství silnic a dálnic ČR. Majetkovými správci silnic II a III. tříd jsou organizace zřízené jednotlivými kraji, např.: Správa silnic Moravskoslezského kraje, příspěvková organizace, Správa a údržba silnic Jihočeského kraje Jihočeského kraje, příspěvková organizace nebo Správa a údržba silnic Královéhradeckého kraje a.s.

Místní komunikace jsou ve vlastnictví obcí. Účelové komunikace jsou majetkem právnických či fyzických osob, přičemž za právnickou osobu je považována i veřejnoprávní korporace (tj. stát, kraje, obce). Tato skutečnost je dána tím, že v mnoha případech je účelová komunikace vymezena pouze pozemkem, na kterém není umístěna stavba komunikace. Účelová komunikace může být i součástí pozemků, například zemědělských nebo lesních. Účelové komunikace rozdělujeme z hlediska užívání na veřejně přístupné a neveřejně přístupné (vojenské újezdy, areály podniků apod.)

Stavba komunikace (dálnice, silnice a místní komunikace) je samostatnou nemovitou věcí, která však není předmětem zápisu do katastru nemovitostí. V katastru nemovitostí lze najít pozemky pod stavbou komunikace, nelze je však zaměňovat s tělesem komunikace. V případě účelových komunikací, které jsou přímo pozemkem, bývá zpravidla tato parcela užívána jako dopravní cesta, tzn. jeho účelem je zajištění přístupu k dalším nemovitostem. Účelové komunikace vznikají mnohdy spontánně užíváním pozemku k přístupu jako dopravní cesty. Může jít o vyšlapané nebo vyjeté stezky s travnatým nebo nezpevněným povrchem (§ 16 a násl. zákona o pozemních komunikacích).

Jakákoliv další kategorizace je dle zákona nepřípustná. Jde např. o užívání pojmů příjezdová komunikace, obslužná komunikace, obecní komunikace apod. Termín „pozemní komunikace“ se užívá jako souhrnný obecný pojem pro všechny druhy dopravních cest určených k užití silničními a jinými vozidly a chodci.

Základní evidencí dálnic, silnic a místních komunikací je pasport, který vedou jednotliví správci. Účelové komunikace se dle zákona nezařazují do žádné kategorie. Seznam účelových komunikací vede obec (§ 63 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).

Kategorizace je prováděna na základě posouzení znaků dané komunikace (místní komunikace jsou specifikovány v § 3 zákona o pozemních komunikacích). Určujícími znaky jsou:

• určení
• dopravní význam
• stavebně technické vybavení

Pokud u již zařazené komunikace dojde ke změně některých znaků, rozhodne příslušný silniční správní úřad o změně kategorie, popřípadě o jejím vyřazení z dané kategorie.

Určení pro komunikace znamená, pro které účastníky silničního provozu je dopravní cesta určena. Dálnice jsou určeny pro provoz silničních motorových vozidel, silnice a místní komunikace jsou určeny pro pohyb silničních motorových vozidel, jiných vozidel a chodců.

Stavebně technické vybavení je definováno ve stavebním zákoně č. 183/2006 Sb.

Zařazování komunikace do kategorie je výkonem státní správy, kterou silniční správní úřad vykonává v přenesené působnosti, správním rozhodnutím na základě podané žádosti. Žádost podává vlastník komunikace. V případě místních komunikací podává žádost o zařazení komunikace do kategorie obec.

Termínem zvláštní užívání komunikace (§ 25 zákona o pozemních komunikacích) můžeme označit jakékoliv záměrné konání na komunikaci, které se odlišuje od jejího běžného využívání. Běžným užíváním komunikace rozumíme používání komunikace k jízdě nebo chůzi. Existuje ale mnoho situací, které vyžadují zvláštní režim v oblasti dopravy. Nejčastějšími situacemi jsou:

• stavební zásahy do tělesa komunikace v souvislosti se stavbou, opravami nebo údržbou inženýrských sítí. Ty jsou uloženy mnohdy právě v pozemních komunikacích. Nejčastěji se jedná o vedení vodovodů, kanalizací, plynovodů, energetických a telekomunikačních kabelů.

• Stavební zásahy do komunikace nejsou jediným užíváním komunikace v režimu zvláštní, lze sem zařadit například:

• pořádání různých kulturních, společenských, sportovních a dalších akcí, které vyžadují změnu režimu dopravy na komunikaci či komunikacích nebo jejich úplnou dočasnou uzavírku,
• umísťování a provoz reklamních poutačů nebo propagačních či jiných podobných zařízení,
• umísťování pevných překážek na komunikaci (zařízení staveniště, skládka stavebních hmot apod.),
• zřizování vyhrazeného parkoviště.

Výčet nezahrnuje některé další oblasti zvláštního užívání. Výše uvedené jsou nejčastější, s kterými se lze na místních komunikacích setkat. Kompletní výčet je uveden v § 25 odst. 6 zákona 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích.

Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je výkonem v přenesené působnosti, které jsou v kompetenci silničního správního úřadu. Jsou prováděny v souladu se správním řádem. V praxi to vypadá tak, že subjekt, který zasáhne svým konáním do běžného provozu na místních komunikacích v dané obci, je povinen předem písemně požádat vlastníka místní komunikace, tedy obec, o povolení příslušných činností na místní komunikaci. Je nutné uvést za jakým účelem, přesně specifikovat příslušnou komunikaci, resp. místo zvláštního užívání a stanovit dobu zvláštního užívání.

Zástupce obce následně písemně sdělí žadateli své stanovisko, resp., vydá či nevydá příslušný souhlas. Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je učiněno ve správním řízení a obsahuje přesné stanovení podmínek, za kterých je zvláštní užívání komunikace povoleno. Zvláštní užívání podléhá výběru správního poplatku dle Zákona o správních poplatcích číslo 634/2004 Sb. v platném znění. Pokud je žadatelem samotná obec, která z jakéhokoliv výše uvedeného důvodu potřebuje upravit režim dopravy na svých místních komunikacích, postupuje stejným způsobem. Je nutné vědět, že v mnoha případech bude nezbytné mít upraven režim dopravy přechodným dopravním značením, ale o tom více v podkapitole Dopravní značení. Řízení o zvláštním užívání komunikací se vede u kategorií dálnice, silnice a místní komunikace. U kategorie účelová komunikace se tato řízení nevedou.

Přestupky na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42a, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Je nutné se ale orientovat i v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kde se jasně popisuje, jakým způsobem účastník dopravy jedná. Přestupků se dopouštějí svým protiprávním jednáním fyzické osoby.

Nejčastějším přestupkem v oblasti dopravy je:

• provádění staveb v ochranném pásmu komunikace,
• nedovolená manipulace s dopravními značkami,
• vytváření překážky v provozu,
• neprovedení bezprostředního očištění komunikace po jejím znečištění,
• umísťování reklamních poutačů do silničního pozemku bez souhlasu dotčených orgánů (inspektorát dopravní policie, silniční správní úřad).

Osoba, která se dopustí přestupku, je pozvána k jednání na přestupkovou komisi k podání vysvětlení svého jednání. Na základě správního řízení, které se provádí v souladu s přestupkovým zákonem, může být přestupiteli uložena peněžitá pokuta. Její maximální výši stanoví v § 42a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.

Přestupkové řízení je výkonem v přenesené působnosti, který obce mohou přenést prostřednictvím veřejnoprávní smlouvy.

Správní delikty na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42b, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Jedná se o totožné prohřešky jako u § 42a tohoto zákona, tedy porušení zákona fyzickými osobami. Správních deliktů se dopouštění dle výše uvedeného zákona právnické nebo fyzické osoby podnikající.

Správní delikty jsou stejně jako přestupky rozhodovány ve správním řízení a jsou výkonem v přenesené působnosti. Pro obce I. typu tyto výkony státní správy vykonávají obce s rozšířenou působností. Pokuty uložené přestupkovou komisí jsou příjmem do obecního rozpočtu (§ 43 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích).

Nedílnou součástí místních komunikací je dopravní značení. Rozlišení dopravních značek upravuje zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o provozu na pozemních komunikacích) a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích.

Dopravní značení (§ 61 a násl. zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dělí na dopravní značky, dopravní zařízení a akustické doprovodné signály. Všechny jsou dopodrobna specifikované v prováděcí vyhlášce č. 30/2001 Sb. Je dobré však rozlišovat dopravní značení, které se dělí na svislé dopravní značení, dále jen SDZ, a vodorovné dopravní značení, dále VDZ.

SDZ (§ 63 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dále dělí podle úlohy na:

• příkazové dopravní značky
• zákazové dopravní značky
• informativní dopravní značky – provozní, směrové a jiné
• výstražné dopravní značky
• značky upravující přednost
• dodatkové tabulky

Svislými se nazývají dle toho, že se umísťují kolmo neboli svisle k tělesu vozovky, vždy však mimo těleso.

VDZ (§ 64 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se rozdělují na:

• podélné čáry
• příčné čáry
• šipky
• označení stání a parkovišť
• označení zastávek
• označení zákazu zastavení a stání
• ostatní vodorovné značky

V praxi se rozlišuje ještě barevné provedení a tloušťka čar. Na silnicích, parkovištích a jiných plochách se setkáváme s barvou bílou, oranžovou nebo modrou.

Výraz vodorovné značení se používá proto, že se dopravní značky umísťuji na dopravní kryt komunikace. Zásady pro umísťování jsou kompletně zpracovány v příslušných technických předpisech vydaných Ministerstvem dopravy (TP 65, TP 66, TP 133 …).

Údržbou komunikací rozumíme provádění takových úkonů na komunikacích, které pomáhají udržovat těleso komunikace v dobrém technickém stavu a pomáhají udržovat sjízdnost a schůdnost. Opravami rozumíme snižování morálního i technického opotřebení komunikace tak, aby nedošlo vlivem jejího stavu k výskytu bezpečnostního rizika pro účastníky dopravy. Není tím samozřejmě myšleno, že vlastník komunikace přebírá zodpovědnost za rizikové chování řidičů či chodců (§ 1 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích).

Podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích je rozlišena údržba na:

1. běžná údržba komunikací

• souvislá údržba komunikací

• opravy

Soupis prací je poměrně rozsáhlý, ale ve vyhlášce je dopodrobna vypsaný. Jednoduše lze ale tyto práce definovat:

Běžná údržba (§ 9 odst. 4 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje nejen čištění komunikací, údržbu dopravních značek a údržbu dopravních zařízení, ale i údržbu zeleně na silničním pozemku obklopujícím komunikaci. Údržba zeleně se neomezuje jen na kosení trávy, která by měla být provedena minimálně dvakrát do roka, ale i údržbu keřů a stromů. Při kácení stromů je potřeba postupovat podle § 8 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a vyhlášky č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. Je ale jedna odlišnost u kácení stromů v silničním pozemku. Kromě povolení ke kácení dřevin, které vydává orgán ochrany životního prostředí, musí být vyžádán souhlas silničního správního úřadu.

Při běžné údržbě nesmí obec zapomínat na čištění kanálových vpustí, které slouží k odvodňování tělesa komunikace, pokud tam jsou. Pokud se v obci nachází veřejné osvětlení, které je v jejím majetku, je nutné nezapomínat zahrnout do údržby komunikace i údržbu veřejného osvětlení, především v místech přechodů pro chodce nebo míst pro přecházení.

Souvislá údržba (§ 9 odst. 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje rozsáhlejší práce sloužící k zachování a obnově vlastností zajišťujících bezpečný provoz na komunikacích. Patří sem např.:

• obnova svrchní vrstvy živice odfrézováním staré a položení nové,
• obnova protiskluzových vrstev vozovky,
• obnova zeleně na silničním pozemku.

Opravy jsou takové stavební zásahy do komunikace, které opraví rozsáhlejší defekty vozovky nebo příslušenství tělesa komunikace.

Údržba formou čištění komunikací od smetků by měla probíhat cyklicky, ale je jasné, že vše je otázkou financí. Co je ale bezpodmínečné? Povinností je odstranit z tělesa vozovky, cyklistických stezek a chodníků, spadané listí a to v termínu do 30. listopadu v kalendářním roce (§ 47 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích). Při údržbě komunikací je nápomocný pasport, který zajišťuje evidenci komunikací v obci.

Podle § 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), se komunikace v České republice dělí do čtyř kategorií:

• dálnice
• silnice
• místní komunikace
• účelové komunikace

Pozemní komunikace (podle § 2 zákona o pozemních komunikacích) je definována jako „dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.“

Dopravní význam je u dálnic rychlá dálková a mezistátní doprava. Dopravní význam u silnic I. třídy je dálková a mezistátní doprava, u silnic II. třídy doprava mezi okresy a silnice III. třídy poskytují dopravní spojení mezi obcemi. Místní komunikace slouží k místní dopravě na území obce. Místní komunikace mohou být vystavěny také jako rychlostní.

Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. (§ 7 zákona o pozemních komunikacích)

Vlastníci komunikací jsou vymezeni v následující tabulce (§ 9 a násl. zákona o pozemních komunikacích).

Tabulka 12.1: Pozemní komunikace

Zdroj: zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích

Správa a údržba dálnic, silnic a místních komunikací je svěřena jak příspěvkovým organizacím státu, tak organizacím zřízených kraji či obcemi. Obce si v praxi provádějí správu a údržbu samy nebo jí svěřují jiným právnickým osobám.

Příspěvkovou organizací státu, jíž je svěřena údržba dálnic a silnic I. třídy, je Ředitelství silnic a dálnic ČR. Majetkovými správci silnic II a III. tříd jsou organizace zřízené jednotlivými kraji, např.: Správa silnic Moravskoslezského kraje, příspěvková organizace, Správa a údržba silnic Jihočeského kraje Jihočeského kraje, příspěvková organizace nebo Správa a údržba silnic Královéhradeckého kraje a.s.

Místní komunikace jsou ve vlastnictví obcí. Účelové komunikace jsou majetkem právnických či fyzických osob, přičemž za právnickou osobu je považována i veřejnoprávní korporace (tj. stát, kraje, obce). Tato skutečnost je dána tím, že v mnoha případech je účelová komunikace vymezena pouze pozemkem, na kterém není umístěna stavba komunikace. Účelová komunikace může být i součástí pozemků, například zemědělských nebo lesních. Účelové komunikace rozdělujeme z hlediska užívání na veřejně přístupné a neveřejně přístupné (vojenské újezdy, areály podniků apod.)

Stavba komunikace (dálnice, silnice a místní komunikace) je samostatnou nemovitou věcí, která však není předmětem zápisu do katastru nemovitostí. V katastru nemovitostí lze najít pozemky pod stavbou komunikace, nelze je však zaměňovat s tělesem komunikace. V případě účelových komunikací, které jsou přímo pozemkem, bývá zpravidla tato parcela užívána jako dopravní cesta, tzn. jeho účelem je zajištění přístupu k dalším nemovitostem. Účelové komunikace vznikají mnohdy spontánně užíváním pozemku k přístupu jako dopravní cesty. Může jít o vyšlapané nebo vyjeté stezky s travnatým nebo nezpevněným povrchem (§ 16 a násl. zákona o pozemních komunikacích).

Jakákoliv další kategorizace je dle zákona nepřípustná. Jde např. o užívání pojmů příjezdová komunikace, obslužná komunikace, obecní komunikace apod. Termín „pozemní komunikace“ se užívá jako souhrnný obecný pojem pro všechny druhy dopravních cest určených k užití silničními a jinými vozidly a chodci.

Základní evidencí dálnic, silnic a místních komunikací je pasport, který vedou jednotliví správci. Účelové komunikace se dle zákona nezařazují do žádné kategorie. Seznam účelových komunikací vede obec (§ 63 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).

Kategorizace je prováděna na základě posouzení znaků dané komunikace (místní komunikace jsou specifikovány v § 3 zákona o pozemních komunikacích). Určujícími znaky jsou:

• určení
• dopravní význam
• stavebně technické vybavení

Pokud u již zařazené komunikace dojde ke změně některých znaků, rozhodne příslušný silniční správní úřad o změně kategorie, popřípadě o jejím vyřazení z dané kategorie.

Určení pro komunikace znamená, pro které účastníky silničního provozu je dopravní cesta určena. Dálnice jsou určeny pro provoz silničních motorových vozidel, silnice a místní komunikace jsou určeny pro pohyb silničních motorových vozidel, jiných vozidel a chodců.

Stavebně technické vybavení je definováno ve stavebním zákoně č. 183/2006 Sb.

Zařazování komunikace do kategorie je výkonem státní správy, kterou silniční správní úřad vykonává v přenesené působnosti, správním rozhodnutím na základě podané žádosti. Žádost podává vlastník komunikace. V případě místních komunikací podává žádost o zařazení komunikace do kategorie obec.

Termínem zvláštní užívání komunikace (§ 25 zákona o pozemních komunikacích) můžeme označit jakékoliv záměrné konání na komunikaci, které se odlišuje od jejího běžného využívání. Běžným užíváním komunikace rozumíme používání komunikace k jízdě nebo chůzi. Existuje ale mnoho situací, které vyžadují zvláštní režim v oblasti dopravy. Nejčastějšími situacemi jsou:

• stavební zásahy do tělesa komunikace v souvislosti se stavbou, opravami nebo údržbou inženýrských sítí. Ty jsou uloženy mnohdy právě v pozemních komunikacích. Nejčastěji se jedná o vedení vodovodů, kanalizací, plynovodů, energetických a telekomunikačních kabelů.

• Stavební zásahy do komunikace nejsou jediným užíváním komunikace v režimu zvláštní, lze sem zařadit například:

• pořádání různých kulturních, společenských, sportovních a dalších akcí, které vyžadují změnu režimu dopravy na komunikaci či komunikacích nebo jejich úplnou dočasnou uzavírku,
• umísťování a provoz reklamních poutačů nebo propagačních či jiných podobných zařízení,
• umísťování pevných překážek na komunikaci (zařízení staveniště, skládka stavebních hmot apod.),
• zřizování vyhrazeného parkoviště.

Výčet nezahrnuje některé další oblasti zvláštního užívání. Výše uvedené jsou nejčastější, s kterými se lze na místních komunikacích setkat. Kompletní výčet je uveden v § 25 odst. 6 zákona 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích.

Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je výkonem v přenesené působnosti, které jsou v kompetenci silničního správního úřadu. Jsou prováděny v souladu se správním řádem. V praxi to vypadá tak, že subjekt, který zasáhne svým konáním do běžného provozu na místních komunikacích v dané obci, je povinen předem písemně požádat vlastníka místní komunikace, tedy obec, o povolení příslušných činností na místní komunikaci. Je nutné uvést za jakým účelem, přesně specifikovat příslušnou komunikaci, resp. místo zvláštního užívání a stanovit dobu zvláštního užívání.

Zástupce obce následně písemně sdělí žadateli své stanovisko, resp., vydá či nevydá příslušný souhlas. Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je učiněno ve správním řízení a obsahuje přesné stanovení podmínek, za kterých je zvláštní užívání komunikace povoleno. Zvláštní užívání podléhá výběru správního poplatku dle Zákona o správních poplatcích číslo 634/2004 Sb. v platném znění. Pokud je žadatelem samotná obec, která z jakéhokoliv výše uvedeného důvodu potřebuje upravit režim dopravy na svých místních komunikacích, postupuje stejným způsobem. Je nutné vědět, že v mnoha případech bude nezbytné mít upraven režim dopravy přechodným dopravním značením, ale o tom více v podkapitole Dopravní značení. Řízení o zvláštním užívání komunikací se vede u kategorií dálnice, silnice a místní komunikace. U kategorie účelová komunikace se tato řízení nevedou.

Přestupky na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42a, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Je nutné se ale orientovat i v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kde se jasně popisuje, jakým způsobem účastník dopravy jedná. Přestupků se dopouštějí svým protiprávním jednáním fyzické osoby.

Nejčastějším přestupkem v oblasti dopravy je:

• provádění staveb v ochranném pásmu komunikace,
• nedovolená manipulace s dopravními značkami,
• vytváření překážky v provozu,
• neprovedení bezprostředního očištění komunikace po jejím znečištění,
• umísťování reklamních poutačů do silničního pozemku bez souhlasu dotčených orgánů (inspektorát dopravní policie, silniční správní úřad).

Osoba, která se dopustí přestupku, je pozvána k jednání na přestupkovou komisi k podání vysvětlení svého jednání. Na základě správního řízení, které se provádí v souladu s přestupkovým zákonem, může být přestupiteli uložena peněžitá pokuta. Její maximální výši stanoví v § 42a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.

Přestupkové řízení je výkonem v přenesené působnosti, který obce mohou přenést prostřednictvím veřejnoprávní smlouvy.

Správní delikty na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42b, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Jedná se o totožné prohřešky jako u § 42a tohoto zákona, tedy porušení zákona fyzickými osobami. Správních deliktů se dopouštění dle výše uvedeného zákona právnické nebo fyzické osoby podnikající.

Správní delikty jsou stejně jako přestupky rozhodovány ve správním řízení a jsou výkonem v přenesené působnosti. Pro obce I. typu tyto výkony státní správy vykonávají obce s rozšířenou působností. Pokuty uložené přestupkovou komisí jsou příjmem do obecního rozpočtu (§ 43 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích).

Nedílnou součástí místních komunikací je dopravní značení. Rozlišení dopravních značek upravuje zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o provozu na pozemních komunikacích) a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích.

Dopravní značení (§ 61 a násl. zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dělí na dopravní značky, dopravní zařízení a akustické doprovodné signály. Všechny jsou dopodrobna specifikované v prováděcí vyhlášce č. 30/2001 Sb. Je dobré však rozlišovat dopravní značení, které se dělí na svislé dopravní značení, dále jen SDZ, a vodorovné dopravní značení, dále VDZ.

SDZ (§ 63 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dále dělí podle úlohy na:

• příkazové dopravní značky
• zákazové dopravní značky
• informativní dopravní značky – provozní, směrové a jiné
• výstražné dopravní značky
• značky upravující přednost
• dodatkové tabulky

Svislými se nazývají dle toho, že se umísťují kolmo neboli svisle k tělesu vozovky, vždy však mimo těleso.

VDZ (§ 64 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se rozdělují na:

• podélné čáry
• příčné čáry
• šipky
• označení stání a parkovišť
• označení zastávek
• označení zákazu zastavení a stání
• ostatní vodorovné značky

V praxi se rozlišuje ještě barevné provedení a tloušťka čar. Na silnicích, parkovištích a jiných plochách se setkáváme s barvou bílou, oranžovou nebo modrou.

Výraz vodorovné značení se používá proto, že se dopravní značky umísťuji na dopravní kryt komunikace. Zásady pro umísťování jsou kompletně zpracovány v příslušných technických předpisech vydaných Ministerstvem dopravy (TP 65, TP 66, TP 133 …).

Údržbou komunikací rozumíme provádění takových úkonů na komunikacích, které pomáhají udržovat těleso komunikace v dobrém technickém stavu a pomáhají udržovat sjízdnost a schůdnost. Opravami rozumíme snižování morálního i technického opotřebení komunikace tak, aby nedošlo vlivem jejího stavu k výskytu bezpečnostního rizika pro účastníky dopravy. Není tím samozřejmě myšleno, že vlastník komunikace přebírá zodpovědnost za rizikové chování řidičů či chodců (§ 1 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích).

Podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích je rozlišena údržba na:

1. běžná údržba komunikací

• souvislá údržba komunikací

• opravy

Soupis prací je poměrně rozsáhlý, ale ve vyhlášce je dopodrobna vypsaný. Jednoduše lze ale tyto práce definovat:

Běžná údržba (§ 9 odst. 4 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje nejen čištění komunikací, údržbu dopravních značek a údržbu dopravních zařízení, ale i údržbu zeleně na silničním pozemku obklopujícím komunikaci. Údržba zeleně se neomezuje jen na kosení trávy, která by měla být provedena minimálně dvakrát do roka, ale i údržbu keřů a stromů. Při kácení stromů je potřeba postupovat podle § 8 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a vyhlášky č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. Je ale jedna odlišnost u kácení stromů v silničním pozemku. Kromě povolení ke kácení dřevin, které vydává orgán ochrany životního prostředí, musí být vyžádán souhlas silničního správního úřadu.

Při běžné údržbě nesmí obec zapomínat na čištění kanálových vpustí, které slouží k odvodňování tělesa komunikace, pokud tam jsou. Pokud se v obci nachází veřejné osvětlení, které je v jejím majetku, je nutné nezapomínat zahrnout do údržby komunikace i údržbu veřejného osvětlení, především v místech přechodů pro chodce nebo míst pro přecházení.

Souvislá údržba (§ 9 odst. 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje rozsáhlejší práce sloužící k zachování a obnově vlastností zajišťujících bezpečný provoz na komunikacích. Patří sem např.:

• obnova svrchní vrstvy živice odfrézováním staré a položení nové,
• obnova protiskluzových vrstev vozovky,
• obnova zeleně na silničním pozemku.

Opravy jsou takové stavební zásahy do komunikace, které opraví rozsáhlejší defekty vozovky nebo příslušenství tělesa komunikace.

Údržba formou čištění komunikací od smetků by měla probíhat cyklicky, ale je jasné, že vše je otázkou financí. Co je ale bezpodmínečné? Povinností je odstranit z tělesa vozovky, cyklistických stezek a chodníků, spadané listí a to v termínu do 30. listopadu v kalendářním roce (§ 47 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích). Při údržbě komunikací je nápomocný pasport, který zajišťuje evidenci komunikací v obci.

Podle § 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), se komunikace v České republice dělí do čtyř kategorií:

• dálnice
• silnice
• místní komunikace
• účelové komunikace

Pozemní komunikace (podle § 2 zákona o pozemních komunikacích) je definována jako „dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.“

Dopravní význam je u dálnic rychlá dálková a mezistátní doprava. Dopravní význam u silnic I. třídy je dálková a mezistátní doprava, u silnic II. třídy doprava mezi okresy a silnice III. třídy poskytují dopravní spojení mezi obcemi. Místní komunikace slouží k místní dopravě na území obce. Místní komunikace mohou být vystavěny také jako rychlostní.

Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. (§ 7 zákona o pozemních komunikacích)

Vlastníci komunikací jsou vymezeni v následující tabulce (§ 9 a násl. zákona o pozemních komunikacích).

Tabulka 12.1: Pozemní komunikace

Zdroj: zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích

Správa a údržba dálnic, silnic a místních komunikací je svěřena jak příspěvkovým organizacím státu, tak organizacím zřízených kraji či obcemi. Obce si v praxi provádějí správu a údržbu samy nebo jí svěřují jiným právnickým osobám.

Příspěvkovou organizací státu, jíž je svěřena údržba dálnic a silnic I. třídy, je Ředitelství silnic a dálnic ČR. Majetkovými správci silnic II a III. tříd jsou organizace zřízené jednotlivými kraji, např.: Správa silnic Moravskoslezského kraje, příspěvková organizace, Správa a údržba silnic Jihočeského kraje Jihočeského kraje, příspěvková organizace nebo Správa a údržba silnic Královéhradeckého kraje a.s.

Místní komunikace jsou ve vlastnictví obcí. Účelové komunikace jsou majetkem právnických či fyzických osob, přičemž za právnickou osobu je považována i veřejnoprávní korporace (tj. stát, kraje, obce). Tato skutečnost je dána tím, že v mnoha případech je účelová komunikace vymezena pouze pozemkem, na kterém není umístěna stavba komunikace. Účelová komunikace může být i součástí pozemků, například zemědělských nebo lesních. Účelové komunikace rozdělujeme z hlediska užívání na veřejně přístupné a neveřejně přístupné (vojenské újezdy, areály podniků apod.)

Stavba komunikace (dálnice, silnice a místní komunikace) je samostatnou nemovitou věcí, která však není předmětem zápisu do katastru nemovitostí. V katastru nemovitostí lze najít pozemky pod stavbou komunikace, nelze je však zaměňovat s tělesem komunikace. V případě účelových komunikací, které jsou přímo pozemkem, bývá zpravidla tato parcela užívána jako dopravní cesta, tzn. jeho účelem je zajištění přístupu k dalším nemovitostem. Účelové komunikace vznikají mnohdy spontánně užíváním pozemku k přístupu jako dopravní cesty. Může jít o vyšlapané nebo vyjeté stezky s travnatým nebo nezpevněným povrchem (§ 16 a násl. zákona o pozemních komunikacích).

Jakákoliv další kategorizace je dle zákona nepřípustná. Jde např. o užívání pojmů příjezdová komunikace, obslužná komunikace, obecní komunikace apod. Termín „pozemní komunikace“ se užívá jako souhrnný obecný pojem pro všechny druhy dopravních cest určených k užití silničními a jinými vozidly a chodci.

Základní evidencí dálnic, silnic a místních komunikací je pasport, který vedou jednotliví správci. Účelové komunikace se dle zákona nezařazují do žádné kategorie. Seznam účelových komunikací vede obec (§ 63 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).

Kategorizace je prováděna na základě posouzení znaků dané komunikace (místní komunikace jsou specifikovány v § 3 zákona o pozemních komunikacích). Určujícími znaky jsou:

• určení
• dopravní význam
• stavebně technické vybavení

Pokud u již zařazené komunikace dojde ke změně některých znaků, rozhodne příslušný silniční správní úřad o změně kategorie, popřípadě o jejím vyřazení z dané kategorie.

Určení pro komunikace znamená, pro které účastníky silničního provozu je dopravní cesta určena. Dálnice jsou určeny pro provoz silničních motorových vozidel, silnice a místní komunikace jsou určeny pro pohyb silničních motorových vozidel, jiných vozidel a chodců.

Stavebně technické vybavení je definováno ve stavebním zákoně č. 183/2006 Sb.

Zařazování komunikace do kategorie je výkonem státní správy, kterou silniční správní úřad vykonává v přenesené působnosti, správním rozhodnutím na základě podané žádosti. Žádost podává vlastník komunikace. V případě místních komunikací podává žádost o zařazení komunikace do kategorie obec.

Termínem zvláštní užívání komunikace (§ 25 zákona o pozemních komunikacích) můžeme označit jakékoliv záměrné konání na komunikaci, které se odlišuje od jejího běžného využívání. Běžným užíváním komunikace rozumíme používání komunikace k jízdě nebo chůzi. Existuje ale mnoho situací, které vyžadují zvláštní režim v oblasti dopravy. Nejčastějšími situacemi jsou:

• stavební zásahy do tělesa komunikace v souvislosti se stavbou, opravami nebo údržbou inženýrských sítí. Ty jsou uloženy mnohdy právě v pozemních komunikacích. Nejčastěji se jedná o vedení vodovodů, kanalizací, plynovodů, energetických a telekomunikačních kabelů.

• Stavební zásahy do komunikace nejsou jediným užíváním komunikace v režimu zvláštní, lze sem zařadit například:

• pořádání různých kulturních, společenských, sportovních a dalších akcí, které vyžadují změnu režimu dopravy na komunikaci či komunikacích nebo jejich úplnou dočasnou uzavírku,
• umísťování a provoz reklamních poutačů nebo propagačních či jiných podobných zařízení,
• umísťování pevných překážek na komunikaci (zařízení staveniště, skládka stavebních hmot apod.),
• zřizování vyhrazeného parkoviště.

Výčet nezahrnuje některé další oblasti zvláštního užívání. Výše uvedené jsou nejčastější, s kterými se lze na místních komunikacích setkat. Kompletní výčet je uveden v § 25 odst. 6 zákona 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích.

Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je výkonem v přenesené působnosti, které jsou v kompetenci silničního správního úřadu. Jsou prováděny v souladu se správním řádem. V praxi to vypadá tak, že subjekt, který zasáhne svým konáním do běžného provozu na místních komunikacích v dané obci, je povinen předem písemně požádat vlastníka místní komunikace, tedy obec, o povolení příslušných činností na místní komunikaci. Je nutné uvést za jakým účelem, přesně specifikovat příslušnou komunikaci, resp. místo zvláštního užívání a stanovit dobu zvláštního užívání.

Zástupce obce následně písemně sdělí žadateli své stanovisko, resp., vydá či nevydá příslušný souhlas. Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je učiněno ve správním řízení a obsahuje přesné stanovení podmínek, za kterých je zvláštní užívání komunikace povoleno. Zvláštní užívání podléhá výběru správního poplatku dle Zákona o správních poplatcích číslo 634/2004 Sb. v platném znění. Pokud je žadatelem samotná obec, která z jakéhokoliv výše uvedeného důvodu potřebuje upravit režim dopravy na svých místních komunikacích, postupuje stejným způsobem. Je nutné vědět, že v mnoha případech bude nezbytné mít upraven režim dopravy přechodným dopravním značením, ale o tom více v podkapitole Dopravní značení. Řízení o zvláštním užívání komunikací se vede u kategorií dálnice, silnice a místní komunikace. U kategorie účelová komunikace se tato řízení nevedou.

Přestupky na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42a, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Je nutné se ale orientovat i v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kde se jasně popisuje, jakým způsobem účastník dopravy jedná. Přestupků se dopouštějí svým protiprávním jednáním fyzické osoby.

Nejčastějším přestupkem v oblasti dopravy je:

• provádění staveb v ochranném pásmu komunikace,
• nedovolená manipulace s dopravními značkami,
• vytváření překážky v provozu,
• neprovedení bezprostředního očištění komunikace po jejím znečištění,
• umísťování reklamních poutačů do silničního pozemku bez souhlasu dotčených orgánů (inspektorát dopravní policie, silniční správní úřad).

Osoba, která se dopustí přestupku, je pozvána k jednání na přestupkovou komisi k podání vysvětlení svého jednání. Na základě správního řízení, které se provádí v souladu s přestupkovým zákonem, může být přestupiteli uložena peněžitá pokuta. Její maximální výši stanoví v § 42a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.

Přestupkové řízení je výkonem v přenesené působnosti, který obce mohou přenést prostřednictvím veřejnoprávní smlouvy.

Správní delikty na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42b, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Jedná se o totožné prohřešky jako u § 42a tohoto zákona, tedy porušení zákona fyzickými osobami. Správních deliktů se dopouštění dle výše uvedeného zákona právnické nebo fyzické osoby podnikající.

Správní delikty jsou stejně jako přestupky rozhodovány ve správním řízení a jsou výkonem v přenesené působnosti. Pro obce I. typu tyto výkony státní správy vykonávají obce s rozšířenou působností. Pokuty uložené přestupkovou komisí jsou příjmem do obecního rozpočtu (§ 43 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích).

Nedílnou součástí místních komunikací je dopravní značení. Rozlišení dopravních značek upravuje zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o provozu na pozemních komunikacích) a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích.

Dopravní značení (§ 61 a násl. zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dělí na dopravní značky, dopravní zařízení a akustické doprovodné signály. Všechny jsou dopodrobna specifikované v prováděcí vyhlášce č. 30/2001 Sb. Je dobré však rozlišovat dopravní značení, které se dělí na svislé dopravní značení, dále jen SDZ, a vodorovné dopravní značení, dále VDZ.

SDZ (§ 63 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dále dělí podle úlohy na:

• příkazové dopravní značky
• zákazové dopravní značky
• informativní dopravní značky – provozní, směrové a jiné
• výstražné dopravní značky
• značky upravující přednost
• dodatkové tabulky

Svislými se nazývají dle toho, že se umísťují kolmo neboli svisle k tělesu vozovky, vždy však mimo těleso.

VDZ (§ 64 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se rozdělují na:

• podélné čáry
• příčné čáry
• šipky
• označení stání a parkovišť
• označení zastávek
• označení zákazu zastavení a stání
• ostatní vodorovné značky

V praxi se rozlišuje ještě barevné provedení a tloušťka čar. Na silnicích, parkovištích a jiných plochách se setkáváme s barvou bílou, oranžovou nebo modrou.

Výraz vodorovné značení se používá proto, že se dopravní značky umísťuji na dopravní kryt komunikace. Zásady pro umísťování jsou kompletně zpracovány v příslušných technických předpisech vydaných Ministerstvem dopravy (TP 65, TP 66, TP 133 …).

Údržbou komunikací rozumíme provádění takových úkonů na komunikacích, které pomáhají udržovat těleso komunikace v dobrém technickém stavu a pomáhají udržovat sjízdnost a schůdnost. Opravami rozumíme snižování morálního i technického opotřebení komunikace tak, aby nedošlo vlivem jejího stavu k výskytu bezpečnostního rizika pro účastníky dopravy. Není tím samozřejmě myšleno, že vlastník komunikace přebírá zodpovědnost za rizikové chování řidičů či chodců (§ 1 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích).

Podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích je rozlišena údržba na:

1. běžná údržba komunikací

• souvislá údržba komunikací

• opravy

Soupis prací je poměrně rozsáhlý, ale ve vyhlášce je dopodrobna vypsaný. Jednoduše lze ale tyto práce definovat:

Běžná údržba (§ 9 odst. 4 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje nejen čištění komunikací, údržbu dopravních značek a údržbu dopravních zařízení, ale i údržbu zeleně na silničním pozemku obklopujícím komunikaci. Údržba zeleně se neomezuje jen na kosení trávy, která by měla být provedena minimálně dvakrát do roka, ale i údržbu keřů a stromů. Při kácení stromů je potřeba postupovat podle § 8 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a vyhlášky č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. Je ale jedna odlišnost u kácení stromů v silničním pozemku. Kromě povolení ke kácení dřevin, které vydává orgán ochrany životního prostředí, musí být vyžádán souhlas silničního správního úřadu.

Při běžné údržbě nesmí obec zapomínat na čištění kanálových vpustí, které slouží k odvodňování tělesa komunikace, pokud tam jsou. Pokud se v obci nachází veřejné osvětlení, které je v jejím majetku, je nutné nezapomínat zahrnout do údržby komunikace i údržbu veřejného osvětlení, především v místech přechodů pro chodce nebo míst pro přecházení.

Souvislá údržba (§ 9 odst. 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje rozsáhlejší práce sloužící k zachování a obnově vlastností zajišťujících bezpečný provoz na komunikacích. Patří sem např.:

• obnova svrchní vrstvy živice odfrézováním staré a položení nové,
• obnova protiskluzových vrstev vozovky,
• obnova zeleně na silničním pozemku.

Opravy jsou takové stavební zásahy do komunikace, které opraví rozsáhlejší defekty vozovky nebo příslušenství tělesa komunikace.

Údržba formou čištění komunikací od smetků by měla probíhat cyklicky, ale je jasné, že vše je otázkou financí. Co je ale bezpodmínečné? Povinností je odstranit z tělesa vozovky, cyklistických stezek a chodníků, spadané listí a to v termínu do 30. listopadu v kalendářním roce (§ 47 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích). Při údržbě komunikací je nápomocný pasport, který zajišťuje evidenci komunikací v obci.

Podle § 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), se komunikace v České republice dělí do čtyř kategorií:

• dálnice
• silnice
• místní komunikace
• účelové komunikace

Pozemní komunikace (podle § 2 zákona o pozemních komunikacích) je definována jako „dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.“

Dopravní význam je u dálnic rychlá dálková a mezistátní doprava. Dopravní význam u silnic I. třídy je dálková a mezistátní doprava, u silnic II. třídy doprava mezi okresy a silnice III. třídy poskytují dopravní spojení mezi obcemi. Místní komunikace slouží k místní dopravě na území obce. Místní komunikace mohou být vystavěny také jako rychlostní.

Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. (§ 7 zákona o pozemních komunikacích)

Vlastníci komunikací jsou vymezeni v následující tabulce (§ 9 a násl. zákona o pozemních komunikacích).

Tabulka 12.1: Pozemní komunikace

Zdroj: zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích

Správa a údržba dálnic, silnic a místních komunikací je svěřena jak příspěvkovým organizacím státu, tak organizacím zřízených kraji či obcemi. Obce si v praxi provádějí správu a údržbu samy nebo jí svěřují jiným právnickým osobám.

Příspěvkovou organizací státu, jíž je svěřena údržba dálnic a silnic I. třídy, je Ředitelství silnic a dálnic ČR. Majetkovými správci silnic II a III. tříd jsou organizace zřízené jednotlivými kraji, např.: Správa silnic Moravskoslezského kraje, příspěvková organizace, Správa a údržba silnic Jihočeského kraje Jihočeského kraje, příspěvková organizace nebo Správa a údržba silnic Královéhradeckého kraje a.s.

Místní komunikace jsou ve vlastnictví obcí. Účelové komunikace jsou majetkem právnických či fyzických osob, přičemž za právnickou osobu je považována i veřejnoprávní korporace (tj. stát, kraje, obce). Tato skutečnost je dána tím, že v mnoha případech je účelová komunikace vymezena pouze pozemkem, na kterém není umístěna stavba komunikace. Účelová komunikace může být i součástí pozemků, například zemědělských nebo lesních. Účelové komunikace rozdělujeme z hlediska užívání na veřejně přístupné a neveřejně přístupné (vojenské újezdy, areály podniků apod.)

Stavba komunikace (dálnice, silnice a místní komunikace) je samostatnou nemovitou věcí, která však není předmětem zápisu do katastru nemovitostí. V katastru nemovitostí lze najít pozemky pod stavbou komunikace, nelze je však zaměňovat s tělesem komunikace. V případě účelových komunikací, které jsou přímo pozemkem, bývá zpravidla tato parcela užívána jako dopravní cesta, tzn. jeho účelem je zajištění přístupu k dalším nemovitostem. Účelové komunikace vznikají mnohdy spontánně užíváním pozemku k přístupu jako dopravní cesty. Může jít o vyšlapané nebo vyjeté stezky s travnatým nebo nezpevněným povrchem (§ 16 a násl. zákona o pozemních komunikacích).

Jakákoliv další kategorizace je dle zákona nepřípustná. Jde např. o užívání pojmů příjezdová komunikace, obslužná komunikace, obecní komunikace apod. Termín „pozemní komunikace“ se užívá jako souhrnný obecný pojem pro všechny druhy dopravních cest určených k užití silničními a jinými vozidly a chodci.

Základní evidencí dálnic, silnic a místních komunikací je pasport, který vedou jednotliví správci. Účelové komunikace se dle zákona nezařazují do žádné kategorie. Seznam účelových komunikací vede obec (§ 63 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).

Kategorizace je prováděna na základě posouzení znaků dané komunikace (místní komunikace jsou specifikovány v § 3 zákona o pozemních komunikacích). Určujícími znaky jsou:

• určení
• dopravní význam
• stavebně technické vybavení

Pokud u již zařazené komunikace dojde ke změně některých znaků, rozhodne příslušný silniční správní úřad o změně kategorie, popřípadě o jejím vyřazení z dané kategorie.

Určení pro komunikace znamená, pro které účastníky silničního provozu je dopravní cesta určena. Dálnice jsou určeny pro provoz silničních motorových vozidel, silnice a místní komunikace jsou určeny pro pohyb silničních motorových vozidel, jiných vozidel a chodců.

Stavebně technické vybavení je definováno ve stavebním zákoně č. 183/2006 Sb.

Zařazování komunikace do kategorie je výkonem státní správy, kterou silniční správní úřad vykonává v přenesené působnosti, správním rozhodnutím na základě podané žádosti. Žádost podává vlastník komunikace. V případě místních komunikací podává žádost o zařazení komunikace do kategorie obec.

Termínem zvláštní užívání komunikace (§ 25 zákona o pozemních komunikacích) můžeme označit jakékoliv záměrné konání na komunikaci, které se odlišuje od jejího běžného využívání. Běžným užíváním komunikace rozumíme používání komunikace k jízdě nebo chůzi. Existuje ale mnoho situací, které vyžadují zvláštní režim v oblasti dopravy. Nejčastějšími situacemi jsou:

• stavební zásahy do tělesa komunikace v souvislosti se stavbou, opravami nebo údržbou inženýrských sítí. Ty jsou uloženy mnohdy právě v pozemních komunikacích. Nejčastěji se jedná o vedení vodovodů, kanalizací, plynovodů, energetických a telekomunikačních kabelů.

• Stavební zásahy do komunikace nejsou jediným užíváním komunikace v režimu zvláštní, lze sem zařadit například:

• pořádání různých kulturních, společenských, sportovních a dalších akcí, které vyžadují změnu režimu dopravy na komunikaci či komunikacích nebo jejich úplnou dočasnou uzavírku,
• umísťování a provoz reklamních poutačů nebo propagačních či jiných podobných zařízení,
• umísťování pevných překážek na komunikaci (zařízení staveniště, skládka stavebních hmot apod.),
• zřizování vyhrazeného parkoviště.

Výčet nezahrnuje některé další oblasti zvláštního užívání. Výše uvedené jsou nejčastější, s kterými se lze na místních komunikacích setkat. Kompletní výčet je uveden v § 25 odst. 6 zákona 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích.

Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je výkonem v přenesené působnosti, které jsou v kompetenci silničního správního úřadu. Jsou prováděny v souladu se správním řádem. V praxi to vypadá tak, že subjekt, který zasáhne svým konáním do běžného provozu na místních komunikacích v dané obci, je povinen předem písemně požádat vlastníka místní komunikace, tedy obec, o povolení příslušných činností na místní komunikaci. Je nutné uvést za jakým účelem, přesně specifikovat příslušnou komunikaci, resp. místo zvláštního užívání a stanovit dobu zvláštního užívání.

Zástupce obce následně písemně sdělí žadateli své stanovisko, resp., vydá či nevydá příslušný souhlas. Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je učiněno ve správním řízení a obsahuje přesné stanovení podmínek, za kterých je zvláštní užívání komunikace povoleno. Zvláštní užívání podléhá výběru správního poplatku dle Zákona o správních poplatcích číslo 634/2004 Sb. v platném znění. Pokud je žadatelem samotná obec, která z jakéhokoliv výše uvedeného důvodu potřebuje upravit režim dopravy na svých místních komunikacích, postupuje stejným způsobem. Je nutné vědět, že v mnoha případech bude nezbytné mít upraven režim dopravy přechodným dopravním značením, ale o tom více v podkapitole Dopravní značení. Řízení o zvláštním užívání komunikací se vede u kategorií dálnice, silnice a místní komunikace. U kategorie účelová komunikace se tato řízení nevedou.

Přestupky na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42a, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Je nutné se ale orientovat i v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kde se jasně popisuje, jakým způsobem účastník dopravy jedná. Přestupků se dopouštějí svým protiprávním jednáním fyzické osoby.

Nejčastějším přestupkem v oblasti dopravy je:

• provádění staveb v ochranném pásmu komunikace,
• nedovolená manipulace s dopravními značkami,
• vytváření překážky v provozu,
• neprovedení bezprostředního očištění komunikace po jejím znečištění,
• umísťování reklamních poutačů do silničního pozemku bez souhlasu dotčených orgánů (inspektorát dopravní policie, silniční správní úřad).

Osoba, která se dopustí přestupku, je pozvána k jednání na přestupkovou komisi k podání vysvětlení svého jednání. Na základě správního řízení, které se provádí v souladu s přestupkovým zákonem, může být přestupiteli uložena peněžitá pokuta. Její maximální výši stanoví v § 42a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.

Přestupkové řízení je výkonem v přenesené působnosti, který obce mohou přenést prostřednictvím veřejnoprávní smlouvy.

Správní delikty na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42b, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Jedná se o totožné prohřešky jako u § 42a tohoto zákona, tedy porušení zákona fyzickými osobami. Správních deliktů se dopouštění dle výše uvedeného zákona právnické nebo fyzické osoby podnikající.

Správní delikty jsou stejně jako přestupky rozhodovány ve správním řízení a jsou výkonem v přenesené působnosti. Pro obce I. typu tyto výkony státní správy vykonávají obce s rozšířenou působností. Pokuty uložené přestupkovou komisí jsou příjmem do obecního rozpočtu (§ 43 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích).

Nedílnou součástí místních komunikací je dopravní značení. Rozlišení dopravních značek upravuje zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o provozu na pozemních komunikacích) a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích.

Dopravní značení (§ 61 a násl. zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dělí na dopravní značky, dopravní zařízení a akustické doprovodné signály. Všechny jsou dopodrobna specifikované v prováděcí vyhlášce č. 30/2001 Sb. Je dobré však rozlišovat dopravní značení, které se dělí na svislé dopravní značení, dále jen SDZ, a vodorovné dopravní značení, dále VDZ.

SDZ (§ 63 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dále dělí podle úlohy na:

• příkazové dopravní značky
• zákazové dopravní značky
• informativní dopravní značky – provozní, směrové a jiné
• výstražné dopravní značky
• značky upravující přednost
• dodatkové tabulky

Svislými se nazývají dle toho, že se umísťují kolmo neboli svisle k tělesu vozovky, vždy však mimo těleso.

VDZ (§ 64 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se rozdělují na:

• podélné čáry
• příčné čáry
• šipky
• označení stání a parkovišť
• označení zastávek
• označení zákazu zastavení a stání
• ostatní vodorovné značky

V praxi se rozlišuje ještě barevné provedení a tloušťka čar. Na silnicích, parkovištích a jiných plochách se setkáváme s barvou bílou, oranžovou nebo modrou.

Výraz vodorovné značení se používá proto, že se dopravní značky umísťuji na dopravní kryt komunikace. Zásady pro umísťování jsou kompletně zpracovány v příslušných technických předpisech vydaných Ministerstvem dopravy (TP 65, TP 66, TP 133 …).

Údržbou komunikací rozumíme provádění takových úkonů na komunikacích, které pomáhají udržovat těleso komunikace v dobrém technickém stavu a pomáhají udržovat sjízdnost a schůdnost. Opravami rozumíme snižování morálního i technického opotřebení komunikace tak, aby nedošlo vlivem jejího stavu k výskytu bezpečnostního rizika pro účastníky dopravy. Není tím samozřejmě myšleno, že vlastník komunikace přebírá zodpovědnost za rizikové chování řidičů či chodců (§ 1 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích).

Podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích je rozlišena údržba na:

1. běžná údržba komunikací

• souvislá údržba komunikací

• opravy

Soupis prací je poměrně rozsáhlý, ale ve vyhlášce je dopodrobna vypsaný. Jednoduše lze ale tyto práce definovat:

Běžná údržba (§ 9 odst. 4 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje nejen čištění komunikací, údržbu dopravních značek a údržbu dopravních zařízení, ale i údržbu zeleně na silničním pozemku obklopujícím komunikaci. Údržba zeleně se neomezuje jen na kosení trávy, která by měla být provedena minimálně dvakrát do roka, ale i údržbu keřů a stromů. Při kácení stromů je potřeba postupovat podle § 8 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a vyhlášky č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. Je ale jedna odlišnost u kácení stromů v silničním pozemku. Kromě povolení ke kácení dřevin, které vydává orgán ochrany životního prostředí, musí být vyžádán souhlas silničního správního úřadu.

Při běžné údržbě nesmí obec zapomínat na čištění kanálových vpustí, které slouží k odvodňování tělesa komunikace, pokud tam jsou. Pokud se v obci nachází veřejné osvětlení, které je v jejím majetku, je nutné nezapomínat zahrnout do údržby komunikace i údržbu veřejného osvětlení, především v místech přechodů pro chodce nebo míst pro přecházení.

Souvislá údržba (§ 9 odst. 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje rozsáhlejší práce sloužící k zachování a obnově vlastností zajišťujících bezpečný provoz na komunikacích. Patří sem např.:

• obnova svrchní vrstvy živice odfrézováním staré a položení nové,
• obnova protiskluzových vrstev vozovky,
• obnova zeleně na silničním pozemku.

Opravy jsou takové stavební zásahy do komunikace, které opraví rozsáhlejší defekty vozovky nebo příslušenství tělesa komunikace.

Údržba formou čištění komunikací od smetků by měla probíhat cyklicky, ale je jasné, že vše je otázkou financí. Co je ale bezpodmínečné? Povinností je odstranit z tělesa vozovky, cyklistických stezek a chodníků, spadané listí a to v termínu do 30. listopadu v kalendářním roce (§ 47 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích). Při údržbě komunikací je nápomocný pasport, který zajišťuje evidenci komunikací v obci.

Podle § 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), se komunikace v České republice dělí do čtyř kategorií:

• dálnice
• silnice
• místní komunikace
• účelové komunikace

Pozemní komunikace (podle § 2 zákona o pozemních komunikacích) je definována jako „dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.“

Dopravní význam je u dálnic rychlá dálková a mezistátní doprava. Dopravní význam u silnic I. třídy je dálková a mezistátní doprava, u silnic II. třídy doprava mezi okresy a silnice III. třídy poskytují dopravní spojení mezi obcemi. Místní komunikace slouží k místní dopravě na území obce. Místní komunikace mohou být vystavěny také jako rychlostní.

Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. (§ 7 zákona o pozemních komunikacích)

Vlastníci komunikací jsou vymezeni v následující tabulce (§ 9 a násl. zákona o pozemních komunikacích).

Tabulka 12.1: Pozemní komunikace

Zdroj: zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích

Správa a údržba dálnic, silnic a místních komunikací je svěřena jak příspěvkovým organizacím státu, tak organizacím zřízených kraji či obcemi. Obce si v praxi provádějí správu a údržbu samy nebo jí svěřují jiným právnickým osobám.

Příspěvkovou organizací státu, jíž je svěřena údržba dálnic a silnic I. třídy, je Ředitelství silnic a dálnic ČR. Majetkovými správci silnic II a III. tříd jsou organizace zřízené jednotlivými kraji, např.: Správa silnic Moravskoslezského kraje, příspěvková organizace, Správa a údržba silnic Jihočeského kraje Jihočeského kraje, příspěvková organizace nebo Správa a údržba silnic Královéhradeckého kraje a.s.

Místní komunikace jsou ve vlastnictví obcí. Účelové komunikace jsou majetkem právnických či fyzických osob, přičemž za právnickou osobu je považována i veřejnoprávní korporace (tj. stát, kraje, obce). Tato skutečnost je dána tím, že v mnoha případech je účelová komunikace vymezena pouze pozemkem, na kterém není umístěna stavba komunikace. Účelová komunikace může být i součástí pozemků, například zemědělských nebo lesních. Účelové komunikace rozdělujeme z hlediska užívání na veřejně přístupné a neveřejně přístupné (vojenské újezdy, areály podniků apod.)

Stavba komunikace (dálnice, silnice a místní komunikace) je samostatnou nemovitou věcí, která však není předmětem zápisu do katastru nemovitostí. V katastru nemovitostí lze najít pozemky pod stavbou komunikace, nelze je však zaměňovat s tělesem komunikace. V případě účelových komunikací, které jsou přímo pozemkem, bývá zpravidla tato parcela užívána jako dopravní cesta, tzn. jeho účelem je zajištění přístupu k dalším nemovitostem. Účelové komunikace vznikají mnohdy spontánně užíváním pozemku k přístupu jako dopravní cesty. Může jít o vyšlapané nebo vyjeté stezky s travnatým nebo nezpevněným povrchem (§ 16 a násl. zákona o pozemních komunikacích).

Jakákoliv další kategorizace je dle zákona nepřípustná. Jde např. o užívání pojmů příjezdová komunikace, obslužná komunikace, obecní komunikace apod. Termín „pozemní komunikace“ se užívá jako souhrnný obecný pojem pro všechny druhy dopravních cest určených k užití silničními a jinými vozidly a chodci.

Základní evidencí dálnic, silnic a místních komunikací je pasport, který vedou jednotliví správci. Účelové komunikace se dle zákona nezařazují do žádné kategorie. Seznam účelových komunikací vede obec (§ 63 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).

Kategorizace je prováděna na základě posouzení znaků dané komunikace (místní komunikace jsou specifikovány v § 3 zákona o pozemních komunikacích). Určujícími znaky jsou:

• určení
• dopravní význam
• stavebně technické vybavení

Pokud u již zařazené komunikace dojde ke změně některých znaků, rozhodne příslušný silniční správní úřad o změně kategorie, popřípadě o jejím vyřazení z dané kategorie.

Určení pro komunikace znamená, pro které účastníky silničního provozu je dopravní cesta určena. Dálnice jsou určeny pro provoz silničních motorových vozidel, silnice a místní komunikace jsou určeny pro pohyb silničních motorových vozidel, jiných vozidel a chodců.

Stavebně technické vybavení je definováno ve stavebním zákoně č. 183/2006 Sb.

Zařazování komunikace do kategorie je výkonem státní správy, kterou silniční správní úřad vykonává v přenesené působnosti, správním rozhodnutím na základě podané žádosti. Žádost podává vlastník komunikace. V případě místních komunikací podává žádost o zařazení komunikace do kategorie obec.

Termínem zvláštní užívání komunikace (§ 25 zákona o pozemních komunikacích) můžeme označit jakékoliv záměrné konání na komunikaci, které se odlišuje od jejího běžného využívání. Běžným užíváním komunikace rozumíme používání komunikace k jízdě nebo chůzi. Existuje ale mnoho situací, které vyžadují zvláštní režim v oblasti dopravy. Nejčastějšími situacemi jsou:

• stavební zásahy do tělesa komunikace v souvislosti se stavbou, opravami nebo údržbou inženýrských sítí. Ty jsou uloženy mnohdy právě v pozemních komunikacích. Nejčastěji se jedná o vedení vodovodů, kanalizací, plynovodů, energetických a telekomunikačních kabelů.

• Stavební zásahy do komunikace nejsou jediným užíváním komunikace v režimu zvláštní, lze sem zařadit například:

• pořádání různých kulturních, společenských, sportovních a dalších akcí, které vyžadují změnu režimu dopravy na komunikaci či komunikacích nebo jejich úplnou dočasnou uzavírku,
• umísťování a provoz reklamních poutačů nebo propagačních či jiných podobných zařízení,
• umísťování pevných překážek na komunikaci (zařízení staveniště, skládka stavebních hmot apod.),
• zřizování vyhrazeného parkoviště.

Výčet nezahrnuje některé další oblasti zvláštního užívání. Výše uvedené jsou nejčastější, s kterými se lze na místních komunikacích setkat. Kompletní výčet je uveden v § 25 odst. 6 zákona 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích.

Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je výkonem v přenesené působnosti, které jsou v kompetenci silničního správního úřadu. Jsou prováděny v souladu se správním řádem. V praxi to vypadá tak, že subjekt, který zasáhne svým konáním do běžného provozu na místních komunikacích v dané obci, je povinen předem písemně požádat vlastníka místní komunikace, tedy obec, o povolení příslušných činností na místní komunikaci. Je nutné uvést za jakým účelem, přesně specifikovat příslušnou komunikaci, resp. místo zvláštního užívání a stanovit dobu zvláštního užívání.

Zástupce obce následně písemně sdělí žadateli své stanovisko, resp., vydá či nevydá příslušný souhlas. Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je učiněno ve správním řízení a obsahuje přesné stanovení podmínek, za kterých je zvláštní užívání komunikace povoleno. Zvláštní užívání podléhá výběru správního poplatku dle Zákona o správních poplatcích číslo 634/2004 Sb. v platném znění. Pokud je žadatelem samotná obec, která z jakéhokoliv výše uvedeného důvodu potřebuje upravit režim dopravy na svých místních komunikacích, postupuje stejným způsobem. Je nutné vědět, že v mnoha případech bude nezbytné mít upraven režim dopravy přechodným dopravním značením, ale o tom více v podkapitole Dopravní značení. Řízení o zvláštním užívání komunikací se vede u kategorií dálnice, silnice a místní komunikace. U kategorie účelová komunikace se tato řízení nevedou.

Přestupky na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42a, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Je nutné se ale orientovat i v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kde se jasně popisuje, jakým způsobem účastník dopravy jedná. Přestupků se dopouštějí svým protiprávním jednáním fyzické osoby.

Nejčastějším přestupkem v oblasti dopravy je:

• provádění staveb v ochranném pásmu komunikace,
• nedovolená manipulace s dopravními značkami,
• vytváření překážky v provozu,
• neprovedení bezprostředního očištění komunikace po jejím znečištění,
• umísťování reklamních poutačů do silničního pozemku bez souhlasu dotčených orgánů (inspektorát dopravní policie, silniční správní úřad).

Osoba, která se dopustí přestupku, je pozvána k jednání na přestupkovou komisi k podání vysvětlení svého jednání. Na základě správního řízení, které se provádí v souladu s přestupkovým zákonem, může být přestupiteli uložena peněžitá pokuta. Její maximální výši stanoví v § 42a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.

Přestupkové řízení je výkonem v přenesené působnosti, který obce mohou přenést prostřednictvím veřejnoprávní smlouvy.

Správní delikty na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42b, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Jedná se o totožné prohřešky jako u § 42a tohoto zákona, tedy porušení zákona fyzickými osobami. Správních deliktů se dopouštění dle výše uvedeného zákona právnické nebo fyzické osoby podnikající.

Správní delikty jsou stejně jako přestupky rozhodovány ve správním řízení a jsou výkonem v přenesené působnosti. Pro obce I. typu tyto výkony státní správy vykonávají obce s rozšířenou působností. Pokuty uložené přestupkovou komisí jsou příjmem do obecního rozpočtu (§ 43 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích).

Nedílnou součástí místních komunikací je dopravní značení. Rozlišení dopravních značek upravuje zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o provozu na pozemních komunikacích) a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích.

Dopravní značení (§ 61 a násl. zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dělí na dopravní značky, dopravní zařízení a akustické doprovodné signály. Všechny jsou dopodrobna specifikované v prováděcí vyhlášce č. 30/2001 Sb. Je dobré však rozlišovat dopravní značení, které se dělí na svislé dopravní značení, dále jen SDZ, a vodorovné dopravní značení, dále VDZ.

SDZ (§ 63 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dále dělí podle úlohy na:

• příkazové dopravní značky
• zákazové dopravní značky
• informativní dopravní značky – provozní, směrové a jiné
• výstražné dopravní značky
• značky upravující přednost
• dodatkové tabulky

Svislými se nazývají dle toho, že se umísťují kolmo neboli svisle k tělesu vozovky, vždy však mimo těleso.

VDZ (§ 64 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se rozdělují na:

• podélné čáry
• příčné čáry
• šipky
• označení stání a parkovišť
• označení zastávek
• označení zákazu zastavení a stání
• ostatní vodorovné značky

V praxi se rozlišuje ještě barevné provedení a tloušťka čar. Na silnicích, parkovištích a jiných plochách se setkáváme s barvou bílou, oranžovou nebo modrou.

Výraz vodorovné značení se používá proto, že se dopravní značky umísťuji na dopravní kryt komunikace. Zásady pro umísťování jsou kompletně zpracovány v příslušných technických předpisech vydaných Ministerstvem dopravy (TP 65, TP 66, TP 133 …).

Údržbou komunikací rozumíme provádění takových úkonů na komunikacích, které pomáhají udržovat těleso komunikace v dobrém technickém stavu a pomáhají udržovat sjízdnost a schůdnost. Opravami rozumíme snižování morálního i technického opotřebení komunikace tak, aby nedošlo vlivem jejího stavu k výskytu bezpečnostního rizika pro účastníky dopravy. Není tím samozřejmě myšleno, že vlastník komunikace přebírá zodpovědnost za rizikové chování řidičů či chodců (§ 1 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích).

Podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích je rozlišena údržba na:

1. běžná údržba komunikací

• souvislá údržba komunikací

• opravy

Soupis prací je poměrně rozsáhlý, ale ve vyhlášce je dopodrobna vypsaný. Jednoduše lze ale tyto práce definovat:

Běžná údržba (§ 9 odst. 4 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje nejen čištění komunikací, údržbu dopravních značek a údržbu dopravních zařízení, ale i údržbu zeleně na silničním pozemku obklopujícím komunikaci. Údržba zeleně se neomezuje jen na kosení trávy, která by měla být provedena minimálně dvakrát do roka, ale i údržbu keřů a stromů. Při kácení stromů je potřeba postupovat podle § 8 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a vyhlášky č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. Je ale jedna odlišnost u kácení stromů v silničním pozemku. Kromě povolení ke kácení dřevin, které vydává orgán ochrany životního prostředí, musí být vyžádán souhlas silničního správního úřadu.

Při běžné údržbě nesmí obec zapomínat na čištění kanálových vpustí, které slouží k odvodňování tělesa komunikace, pokud tam jsou. Pokud se v obci nachází veřejné osvětlení, které je v jejím majetku, je nutné nezapomínat zahrnout do údržby komunikace i údržbu veřejného osvětlení, především v místech přechodů pro chodce nebo míst pro přecházení.

Souvislá údržba (§ 9 odst. 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje rozsáhlejší práce sloužící k zachování a obnově vlastností zajišťujících bezpečný provoz na komunikacích. Patří sem např.:

• obnova svrchní vrstvy živice odfrézováním staré a položení nové,
• obnova protiskluzových vrstev vozovky,
• obnova zeleně na silničním pozemku.

Opravy jsou takové stavební zásahy do komunikace, které opraví rozsáhlejší defekty vozovky nebo příslušenství tělesa komunikace.

Údržba formou čištění komunikací od smetků by měla probíhat cyklicky, ale je jasné, že vše je otázkou financí. Co je ale bezpodmínečné? Povinností je odstranit z tělesa vozovky, cyklistických stezek a chodníků, spadané listí a to v termínu do 30. listopadu v kalendářním roce (§ 47 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích). Při údržbě komunikací je nápomocný pasport, který zajišťuje evidenci komunikací v obci.

Podle § 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), se komunikace v České republice dělí do čtyř kategorií:

• dálnice
• silnice
• místní komunikace
• účelové komunikace

Pozemní komunikace (podle § 2 zákona o pozemních komunikacích) je definována jako „dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.“

Dopravní význam je u dálnic rychlá dálková a mezistátní doprava. Dopravní význam u silnic I. třídy je dálková a mezistátní doprava, u silnic II. třídy doprava mezi okresy a silnice III. třídy poskytují dopravní spojení mezi obcemi. Místní komunikace slouží k místní dopravě na území obce. Místní komunikace mohou být vystavěny také jako rychlostní.

Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. (§ 7 zákona o pozemních komunikacích)

Vlastníci komunikací jsou vymezeni v následující tabulce (§ 9 a násl. zákona o pozemních komunikacích).

Tabulka 12.1: Pozemní komunikace

Zdroj: zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích

Správa a údržba dálnic, silnic a místních komunikací je svěřena jak příspěvkovým organizacím státu, tak organizacím zřízených kraji či obcemi. Obce si v praxi provádějí správu a údržbu samy nebo jí svěřují jiným právnickým osobám.

Příspěvkovou organizací státu, jíž je svěřena údržba dálnic a silnic I. třídy, je Ředitelství silnic a dálnic ČR. Majetkovými správci silnic II a III. tříd jsou organizace zřízené jednotlivými kraji, např.: Správa silnic Moravskoslezského kraje, příspěvková organizace, Správa a údržba silnic Jihočeského kraje Jihočeského kraje, příspěvková organizace nebo Správa a údržba silnic Královéhradeckého kraje a.s.

Místní komunikace jsou ve vlastnictví obcí. Účelové komunikace jsou majetkem právnických či fyzických osob, přičemž za právnickou osobu je považována i veřejnoprávní korporace (tj. stát, kraje, obce). Tato skutečnost je dána tím, že v mnoha případech je účelová komunikace vymezena pouze pozemkem, na kterém není umístěna stavba komunikace. Účelová komunikace může být i součástí pozemků, například zemědělských nebo lesních. Účelové komunikace rozdělujeme z hlediska užívání na veřejně přístupné a neveřejně přístupné (vojenské újezdy, areály podniků apod.)

Stavba komunikace (dálnice, silnice a místní komunikace) je samostatnou nemovitou věcí, která však není předmětem zápisu do katastru nemovitostí. V katastru nemovitostí lze najít pozemky pod stavbou komunikace, nelze je však zaměňovat s tělesem komunikace. V případě účelových komunikací, které jsou přímo pozemkem, bývá zpravidla tato parcela užívána jako dopravní cesta, tzn. jeho účelem je zajištění přístupu k dalším nemovitostem. Účelové komunikace vznikají mnohdy spontánně užíváním pozemku k přístupu jako dopravní cesty. Může jít o vyšlapané nebo vyjeté stezky s travnatým nebo nezpevněným povrchem (§ 16 a násl. zákona o pozemních komunikacích).

Jakákoliv další kategorizace je dle zákona nepřípustná. Jde např. o užívání pojmů příjezdová komunikace, obslužná komunikace, obecní komunikace apod. Termín „pozemní komunikace“ se užívá jako souhrnný obecný pojem pro všechny druhy dopravních cest určených k užití silničními a jinými vozidly a chodci.

Základní evidencí dálnic, silnic a místních komunikací je pasport, který vedou jednotliví správci. Účelové komunikace se dle zákona nezařazují do žádné kategorie. Seznam účelových komunikací vede obec (§ 63 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).

Kategorizace je prováděna na základě posouzení znaků dané komunikace (místní komunikace jsou specifikovány v § 3 zákona o pozemních komunikacích). Určujícími znaky jsou:

• určení
• dopravní význam
• stavebně technické vybavení

Pokud u již zařazené komunikace dojde ke změně některých znaků, rozhodne příslušný silniční správní úřad o změně kategorie, popřípadě o jejím vyřazení z dané kategorie.

Určení pro komunikace znamená, pro které účastníky silničního provozu je dopravní cesta určena. Dálnice jsou určeny pro provoz silničních motorových vozidel, silnice a místní komunikace jsou určeny pro pohyb silničních motorových vozidel, jiných vozidel a chodců.

Stavebně technické vybavení je definováno ve stavebním zákoně č. 183/2006 Sb.

Zařazování komunikace do kategorie je výkonem státní správy, kterou silniční správní úřad vykonává v přenesené působnosti, správním rozhodnutím na základě podané žádosti. Žádost podává vlastník komunikace. V případě místních komunikací podává žádost o zařazení komunikace do kategorie obec.

Termínem zvláštní užívání komunikace (§ 25 zákona o pozemních komunikacích) můžeme označit jakékoliv záměrné konání na komunikaci, které se odlišuje od jejího běžného využívání. Běžným užíváním komunikace rozumíme používání komunikace k jízdě nebo chůzi. Existuje ale mnoho situací, které vyžadují zvláštní režim v oblasti dopravy. Nejčastějšími situacemi jsou:

• stavební zásahy do tělesa komunikace v souvislosti se stavbou, opravami nebo údržbou inženýrských sítí. Ty jsou uloženy mnohdy právě v pozemních komunikacích. Nejčastěji se jedná o vedení vodovodů, kanalizací, plynovodů, energetických a telekomunikačních kabelů.

• Stavební zásahy do komunikace nejsou jediným užíváním komunikace v režimu zvláštní, lze sem zařadit například:

• pořádání různých kulturních, společenských, sportovních a dalších akcí, které vyžadují změnu režimu dopravy na komunikaci či komunikacích nebo jejich úplnou dočasnou uzavírku,
• umísťování a provoz reklamních poutačů nebo propagačních či jiných podobných zařízení,
• umísťování pevných překážek na komunikaci (zařízení staveniště, skládka stavebních hmot apod.),
• zřizování vyhrazeného parkoviště.

Výčet nezahrnuje některé další oblasti zvláštního užívání. Výše uvedené jsou nejčastější, s kterými se lze na místních komunikacích setkat. Kompletní výčet je uveden v § 25 odst. 6 zákona 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích.

Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je výkonem v přenesené působnosti, které jsou v kompetenci silničního správního úřadu. Jsou prováděny v souladu se správním řádem. V praxi to vypadá tak, že subjekt, který zasáhne svým konáním do běžného provozu na místních komunikacích v dané obci, je povinen předem písemně požádat vlastníka místní komunikace, tedy obec, o povolení příslušných činností na místní komunikaci. Je nutné uvést za jakým účelem, přesně specifikovat příslušnou komunikaci, resp. místo zvláštního užívání a stanovit dobu zvláštního užívání.

Zástupce obce následně písemně sdělí žadateli své stanovisko, resp., vydá či nevydá příslušný souhlas. Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je učiněno ve správním řízení a obsahuje přesné stanovení podmínek, za kterých je zvláštní užívání komunikace povoleno. Zvláštní užívání podléhá výběru správního poplatku dle Zákona o správních poplatcích číslo 634/2004 Sb. v platném znění. Pokud je žadatelem samotná obec, která z jakéhokoliv výše uvedeného důvodu potřebuje upravit režim dopravy na svých místních komunikacích, postupuje stejným způsobem. Je nutné vědět, že v mnoha případech bude nezbytné mít upraven režim dopravy přechodným dopravním značením, ale o tom více v podkapitole Dopravní značení. Řízení o zvláštním užívání komunikací se vede u kategorií dálnice, silnice a místní komunikace. U kategorie účelová komunikace se tato řízení nevedou.

Přestupky na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42a, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Je nutné se ale orientovat i v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kde se jasně popisuje, jakým způsobem účastník dopravy jedná. Přestupků se dopouštějí svým protiprávním jednáním fyzické osoby.

Nejčastějším přestupkem v oblasti dopravy je:

• provádění staveb v ochranném pásmu komunikace,
• nedovolená manipulace s dopravními značkami,
• vytváření překážky v provozu,
• neprovedení bezprostředního očištění komunikace po jejím znečištění,
• umísťování reklamních poutačů do silničního pozemku bez souhlasu dotčených orgánů (inspektorát dopravní policie, silniční správní úřad).

Osoba, která se dopustí přestupku, je pozvána k jednání na přestupkovou komisi k podání vysvětlení svého jednání. Na základě správního řízení, které se provádí v souladu s přestupkovým zákonem, může být přestupiteli uložena peněžitá pokuta. Její maximální výši stanoví v § 42a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.

Přestupkové řízení je výkonem v přenesené působnosti, který obce mohou přenést prostřednictvím veřejnoprávní smlouvy.

Správní delikty na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42b, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Jedná se o totožné prohřešky jako u § 42a tohoto zákona, tedy porušení zákona fyzickými osobami. Správních deliktů se dopouštění dle výše uvedeného zákona právnické nebo fyzické osoby podnikající.

Správní delikty jsou stejně jako přestupky rozhodovány ve správním řízení a jsou výkonem v přenesené působnosti. Pro obce I. typu tyto výkony státní správy vykonávají obce s rozšířenou působností. Pokuty uložené přestupkovou komisí jsou příjmem do obecního rozpočtu (§ 43 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích).

Nedílnou součástí místních komunikací je dopravní značení. Rozlišení dopravních značek upravuje zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o provozu na pozemních komunikacích) a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích.

Dopravní značení (§ 61 a násl. zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dělí na dopravní značky, dopravní zařízení a akustické doprovodné signály. Všechny jsou dopodrobna specifikované v prováděcí vyhlášce č. 30/2001 Sb. Je dobré však rozlišovat dopravní značení, které se dělí na svislé dopravní značení, dále jen SDZ, a vodorovné dopravní značení, dále VDZ.

SDZ (§ 63 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dále dělí podle úlohy na:

• příkazové dopravní značky
• zákazové dopravní značky
• informativní dopravní značky – provozní, směrové a jiné
• výstražné dopravní značky
• značky upravující přednost
• dodatkové tabulky

Svislými se nazývají dle toho, že se umísťují kolmo neboli svisle k tělesu vozovky, vždy však mimo těleso.

VDZ (§ 64 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se rozdělují na:

• podélné čáry
• příčné čáry
• šipky
• označení stání a parkovišť
• označení zastávek
• označení zákazu zastavení a stání
• ostatní vodorovné značky

V praxi se rozlišuje ještě barevné provedení a tloušťka čar. Na silnicích, parkovištích a jiných plochách se setkáváme s barvou bílou, oranžovou nebo modrou.

Výraz vodorovné značení se používá proto, že se dopravní značky umísťuji na dopravní kryt komunikace. Zásady pro umísťování jsou kompletně zpracovány v příslušných technických předpisech vydaných Ministerstvem dopravy (TP 65, TP 66, TP 133 …).

Údržbou komunikací rozumíme provádění takových úkonů na komunikacích, které pomáhají udržovat těleso komunikace v dobrém technickém stavu a pomáhají udržovat sjízdnost a schůdnost. Opravami rozumíme snižování morálního i technického opotřebení komunikace tak, aby nedošlo vlivem jejího stavu k výskytu bezpečnostního rizika pro účastníky dopravy. Není tím samozřejmě myšleno, že vlastník komunikace přebírá zodpovědnost za rizikové chování řidičů či chodců (§ 1 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích).

Podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích je rozlišena údržba na:

1. běžná údržba komunikací

• souvislá údržba komunikací

• opravy

Soupis prací je poměrně rozsáhlý, ale ve vyhlášce je dopodrobna vypsaný. Jednoduše lze ale tyto práce definovat:

Běžná údržba (§ 9 odst. 4 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje nejen čištění komunikací, údržbu dopravních značek a údržbu dopravních zařízení, ale i údržbu zeleně na silničním pozemku obklopujícím komunikaci. Údržba zeleně se neomezuje jen na kosení trávy, která by měla být provedena minimálně dvakrát do roka, ale i údržbu keřů a stromů. Při kácení stromů je potřeba postupovat podle § 8 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a vyhlášky č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. Je ale jedna odlišnost u kácení stromů v silničním pozemku. Kromě povolení ke kácení dřevin, které vydává orgán ochrany životního prostředí, musí být vyžádán souhlas silničního správního úřadu.

Při běžné údržbě nesmí obec zapomínat na čištění kanálových vpustí, které slouží k odvodňování tělesa komunikace, pokud tam jsou. Pokud se v obci nachází veřejné osvětlení, které je v jejím majetku, je nutné nezapomínat zahrnout do údržby komunikace i údržbu veřejného osvětlení, především v místech přechodů pro chodce nebo míst pro přecházení.

Souvislá údržba (§ 9 odst. 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje rozsáhlejší práce sloužící k zachování a obnově vlastností zajišťujících bezpečný provoz na komunikacích. Patří sem např.:

• obnova svrchní vrstvy živice odfrézováním staré a položení nové,
• obnova protiskluzových vrstev vozovky,
• obnova zeleně na silničním pozemku.

Opravy jsou takové stavební zásahy do komunikace, které opraví rozsáhlejší defekty vozovky nebo příslušenství tělesa komunikace.

Údržba formou čištění komunikací od smetků by měla probíhat cyklicky, ale je jasné, že vše je otázkou financí. Co je ale bezpodmínečné? Povinností je odstranit z tělesa vozovky, cyklistických stezek a chodníků, spadané listí a to v termínu do 30. listopadu v kalendářním roce (§ 47 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích). Při údržbě komunikací je nápomocný pasport, který zajišťuje evidenci komunikací v obci.

Podle § 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), se komunikace v České republice dělí do čtyř kategorií:

• dálnice
• silnice
• místní komunikace
• účelové komunikace

Pozemní komunikace (podle § 2 zákona o pozemních komunikacích) je definována jako „dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.“

Dopravní význam je u dálnic rychlá dálková a mezistátní doprava. Dopravní význam u silnic I. třídy je dálková a mezistátní doprava, u silnic II. třídy doprava mezi okresy a silnice III. třídy poskytují dopravní spojení mezi obcemi. Místní komunikace slouží k místní dopravě na území obce. Místní komunikace mohou být vystavěny také jako rychlostní.

Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. (§ 7 zákona o pozemních komunikacích)

Vlastníci komunikací jsou vymezeni v následující tabulce (§ 9 a násl. zákona o pozemních komunikacích).

Tabulka 12.1: Pozemní komunikace

Zdroj: zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích

Správa a údržba dálnic, silnic a místních komunikací je svěřena jak příspěvkovým organizacím státu, tak organizacím zřízených kraji či obcemi. Obce si v praxi provádějí správu a údržbu samy nebo jí svěřují jiným právnickým osobám.

Příspěvkovou organizací státu, jíž je svěřena údržba dálnic a silnic I. třídy, je Ředitelství silnic a dálnic ČR. Majetkovými správci silnic II a III. tříd jsou organizace zřízené jednotlivými kraji, např.: Správa silnic Moravskoslezského kraje, příspěvková organizace, Správa a údržba silnic Jihočeského kraje Jihočeského kraje, příspěvková organizace nebo Správa a údržba silnic Královéhradeckého kraje a.s.

Místní komunikace jsou ve vlastnictví obcí. Účelové komunikace jsou majetkem právnických či fyzických osob, přičemž za právnickou osobu je považována i veřejnoprávní korporace (tj. stát, kraje, obce). Tato skutečnost je dána tím, že v mnoha případech je účelová komunikace vymezena pouze pozemkem, na kterém není umístěna stavba komunikace. Účelová komunikace může být i součástí pozemků, například zemědělských nebo lesních. Účelové komunikace rozdělujeme z hlediska užívání na veřejně přístupné a neveřejně přístupné (vojenské újezdy, areály podniků apod.)

Stavba komunikace (dálnice, silnice a místní komunikace) je samostatnou nemovitou věcí, která však není předmětem zápisu do katastru nemovitostí. V katastru nemovitostí lze najít pozemky pod stavbou komunikace, nelze je však zaměňovat s tělesem komunikace. V případě účelových komunikací, které jsou přímo pozemkem, bývá zpravidla tato parcela užívána jako dopravní cesta, tzn. jeho účelem je zajištění přístupu k dalším nemovitostem. Účelové komunikace vznikají mnohdy spontánně užíváním pozemku k přístupu jako dopravní cesty. Může jít o vyšlapané nebo vyjeté stezky s travnatým nebo nezpevněným povrchem (§ 16 a násl. zákona o pozemních komunikacích).

Jakákoliv další kategorizace je dle zákona nepřípustná. Jde např. o užívání pojmů příjezdová komunikace, obslužná komunikace, obecní komunikace apod. Termín „pozemní komunikace“ se užívá jako souhrnný obecný pojem pro všechny druhy dopravních cest určených k užití silničními a jinými vozidly a chodci.

Základní evidencí dálnic, silnic a místních komunikací je pasport, který vedou jednotliví správci. Účelové komunikace se dle zákona nezařazují do žádné kategorie. Seznam účelových komunikací vede obec (§ 63 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).

Kategorizace je prováděna na základě posouzení znaků dané komunikace (místní komunikace jsou specifikovány v § 3 zákona o pozemních komunikacích). Určujícími znaky jsou:

• určení
• dopravní význam
• stavebně technické vybavení

Pokud u již zařazené komunikace dojde ke změně některých znaků, rozhodne příslušný silniční správní úřad o změně kategorie, popřípadě o jejím vyřazení z dané kategorie.

Určení pro komunikace znamená, pro které účastníky silničního provozu je dopravní cesta určena. Dálnice jsou určeny pro provoz silničních motorových vozidel, silnice a místní komunikace jsou určeny pro pohyb silničních motorových vozidel, jiných vozidel a chodců.

Stavebně technické vybavení je definováno ve stavebním zákoně č. 183/2006 Sb.

Zařazování komunikace do kategorie je výkonem státní správy, kterou silniční správní úřad vykonává v přenesené působnosti, správním rozhodnutím na základě podané žádosti. Žádost podává vlastník komunikace. V případě místních komunikací podává žádost o zařazení komunikace do kategorie obec.

Termínem zvláštní užívání komunikace (§ 25 zákona o pozemních komunikacích) můžeme označit jakékoliv záměrné konání na komunikaci, které se odlišuje od jejího běžného využívání. Běžným užíváním komunikace rozumíme používání komunikace k jízdě nebo chůzi. Existuje ale mnoho situací, které vyžadují zvláštní režim v oblasti dopravy. Nejčastějšími situacemi jsou:

• stavební zásahy do tělesa komunikace v souvislosti se stavbou, opravami nebo údržbou inženýrských sítí. Ty jsou uloženy mnohdy právě v pozemních komunikacích. Nejčastěji se jedná o vedení vodovodů, kanalizací, plynovodů, energetických a telekomunikačních kabelů.

• Stavební zásahy do komunikace nejsou jediným užíváním komunikace v režimu zvláštní, lze sem zařadit například:

• pořádání různých kulturních, společenských, sportovních a dalších akcí, které vyžadují změnu režimu dopravy na komunikaci či komunikacích nebo jejich úplnou dočasnou uzavírku,
• umísťování a provoz reklamních poutačů nebo propagačních či jiných podobných zařízení,
• umísťování pevných překážek na komunikaci (zařízení staveniště, skládka stavebních hmot apod.),
• zřizování vyhrazeného parkoviště.

Výčet nezahrnuje některé další oblasti zvláštního užívání. Výše uvedené jsou nejčastější, s kterými se lze na místních komunikacích setkat. Kompletní výčet je uveden v § 25 odst. 6 zákona 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích.

Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je výkonem v přenesené působnosti, které jsou v kompetenci silničního správního úřadu. Jsou prováděny v souladu se správním řádem. V praxi to vypadá tak, že subjekt, který zasáhne svým konáním do běžného provozu na místních komunikacích v dané obci, je povinen předem písemně požádat vlastníka místní komunikace, tedy obec, o povolení příslušných činností na místní komunikaci. Je nutné uvést za jakým účelem, přesně specifikovat příslušnou komunikaci, resp. místo zvláštního užívání a stanovit dobu zvláštního užívání.

Zástupce obce následně písemně sdělí žadateli své stanovisko, resp., vydá či nevydá příslušný souhlas. Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je učiněno ve správním řízení a obsahuje přesné stanovení podmínek, za kterých je zvláštní užívání komunikace povoleno. Zvláštní užívání podléhá výběru správního poplatku dle Zákona o správních poplatcích číslo 634/2004 Sb. v platném znění. Pokud je žadatelem samotná obec, která z jakéhokoliv výše uvedeného důvodu potřebuje upravit režim dopravy na svých místních komunikacích, postupuje stejným způsobem. Je nutné vědět, že v mnoha případech bude nezbytné mít upraven režim dopravy přechodným dopravním značením, ale o tom více v podkapitole Dopravní značení. Řízení o zvláštním užívání komunikací se vede u kategorií dálnice, silnice a místní komunikace. U kategorie účelová komunikace se tato řízení nevedou.

Přestupky na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42a, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Je nutné se ale orientovat i v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kde se jasně popisuje, jakým způsobem účastník dopravy jedná. Přestupků se dopouštějí svým protiprávním jednáním fyzické osoby.

Nejčastějším přestupkem v oblasti dopravy je:

• provádění staveb v ochranném pásmu komunikace,
• nedovolená manipulace s dopravními značkami,
• vytváření překážky v provozu,
• neprovedení bezprostředního očištění komunikace po jejím znečištění,
• umísťování reklamních poutačů do silničního pozemku bez souhlasu dotčených orgánů (inspektorát dopravní policie, silniční správní úřad).

Osoba, která se dopustí přestupku, je pozvána k jednání na přestupkovou komisi k podání vysvětlení svého jednání. Na základě správního řízení, které se provádí v souladu s přestupkovým zákonem, může být přestupiteli uložena peněžitá pokuta. Její maximální výši stanoví v § 42a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.

Přestupkové řízení je výkonem v přenesené působnosti, který obce mohou přenést prostřednictvím veřejnoprávní smlouvy.

Správní delikty na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42b, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Jedná se o totožné prohřešky jako u § 42a tohoto zákona, tedy porušení zákona fyzickými osobami. Správních deliktů se dopouštění dle výše uvedeného zákona právnické nebo fyzické osoby podnikající.

Správní delikty jsou stejně jako přestupky rozhodovány ve správním řízení a jsou výkonem v přenesené působnosti. Pro obce I. typu tyto výkony státní správy vykonávají obce s rozšířenou působností. Pokuty uložené přestupkovou komisí jsou příjmem do obecního rozpočtu (§ 43 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích).

Nedílnou součástí místních komunikací je dopravní značení. Rozlišení dopravních značek upravuje zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o provozu na pozemních komunikacích) a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích.

Dopravní značení (§ 61 a násl. zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dělí na dopravní značky, dopravní zařízení a akustické doprovodné signály. Všechny jsou dopodrobna specifikované v prováděcí vyhlášce č. 30/2001 Sb. Je dobré však rozlišovat dopravní značení, které se dělí na svislé dopravní značení, dále jen SDZ, a vodorovné dopravní značení, dále VDZ.

SDZ (§ 63 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dále dělí podle úlohy na:

• příkazové dopravní značky
• zákazové dopravní značky
• informativní dopravní značky – provozní, směrové a jiné
• výstražné dopravní značky
• značky upravující přednost
• dodatkové tabulky

Svislými se nazývají dle toho, že se umísťují kolmo neboli svisle k tělesu vozovky, vždy však mimo těleso.

VDZ (§ 64 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se rozdělují na:

• podélné čáry
• příčné čáry
• šipky
• označení stání a parkovišť
• označení zastávek
• označení zákazu zastavení a stání
• ostatní vodorovné značky

V praxi se rozlišuje ještě barevné provedení a tloušťka čar. Na silnicích, parkovištích a jiných plochách se setkáváme s barvou bílou, oranžovou nebo modrou.

Výraz vodorovné značení se používá proto, že se dopravní značky umísťuji na dopravní kryt komunikace. Zásady pro umísťování jsou kompletně zpracovány v příslušných technických předpisech vydaných Ministerstvem dopravy (TP 65, TP 66, TP 133 …).

Údržbou komunikací rozumíme provádění takových úkonů na komunikacích, které pomáhají udržovat těleso komunikace v dobrém technickém stavu a pomáhají udržovat sjízdnost a schůdnost. Opravami rozumíme snižování morálního i technického opotřebení komunikace tak, aby nedošlo vlivem jejího stavu k výskytu bezpečnostního rizika pro účastníky dopravy. Není tím samozřejmě myšleno, že vlastník komunikace přebírá zodpovědnost za rizikové chování řidičů či chodců (§ 1 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích).

Podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích je rozlišena údržba na:

1. běžná údržba komunikací

• souvislá údržba komunikací

• opravy

Soupis prací je poměrně rozsáhlý, ale ve vyhlášce je dopodrobna vypsaný. Jednoduše lze ale tyto práce definovat:

Běžná údržba (§ 9 odst. 4 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje nejen čištění komunikací, údržbu dopravních značek a údržbu dopravních zařízení, ale i údržbu zeleně na silničním pozemku obklopujícím komunikaci. Údržba zeleně se neomezuje jen na kosení trávy, která by měla být provedena minimálně dvakrát do roka, ale i údržbu keřů a stromů. Při kácení stromů je potřeba postupovat podle § 8 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a vyhlášky č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. Je ale jedna odlišnost u kácení stromů v silničním pozemku. Kromě povolení ke kácení dřevin, které vydává orgán ochrany životního prostředí, musí být vyžádán souhlas silničního správního úřadu.

Při běžné údržbě nesmí obec zapomínat na čištění kanálových vpustí, které slouží k odvodňování tělesa komunikace, pokud tam jsou. Pokud se v obci nachází veřejné osvětlení, které je v jejím majetku, je nutné nezapomínat zahrnout do údržby komunikace i údržbu veřejného osvětlení, především v místech přechodů pro chodce nebo míst pro přecházení.

Souvislá údržba (§ 9 odst. 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje rozsáhlejší práce sloužící k zachování a obnově vlastností zajišťujících bezpečný provoz na komunikacích. Patří sem např.:

• obnova svrchní vrstvy živice odfrézováním staré a položení nové,
• obnova protiskluzových vrstev vozovky,
• obnova zeleně na silničním pozemku.

Opravy jsou takové stavební zásahy do komunikace, které opraví rozsáhlejší defekty vozovky nebo příslušenství tělesa komunikace.

Údržba formou čištění komunikací od smetků by měla probíhat cyklicky, ale je jasné, že vše je otázkou financí. Co je ale bezpodmínečné? Povinností je odstranit z tělesa vozovky, cyklistických stezek a chodníků, spadané listí a to v termínu do 30. listopadu v kalendářním roce (§ 47 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích). Při údržbě komunikací je nápomocný pasport, který zajišťuje evidenci komunikací v obci.

Podle § 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), se komunikace v České republice dělí do čtyř kategorií:

• dálnice
• silnice
• místní komunikace
• účelové komunikace

Pozemní komunikace (podle § 2 zákona o pozemních komunikacích) je definována jako „dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.“

Dopravní význam je u dálnic rychlá dálková a mezistátní doprava. Dopravní význam u silnic I. třídy je dálková a mezistátní doprava, u silnic II. třídy doprava mezi okresy a silnice III. třídy poskytují dopravní spojení mezi obcemi. Místní komunikace slouží k místní dopravě na území obce. Místní komunikace mohou být vystavěny také jako rychlostní.

Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. (§ 7 zákona o pozemních komunikacích)

Vlastníci komunikací jsou vymezeni v následující tabulce (§ 9 a násl. zákona o pozemních komunikacích).

Tabulka 12.1: Pozemní komunikace

Zdroj: zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích

Správa a údržba dálnic, silnic a místních komunikací je svěřena jak příspěvkovým organizacím státu, tak organizacím zřízených kraji či obcemi. Obce si v praxi provádějí správu a údržbu samy nebo jí svěřují jiným právnickým osobám.

Příspěvkovou organizací státu, jíž je svěřena údržba dálnic a silnic I. třídy, je Ředitelství silnic a dálnic ČR. Majetkovými správci silnic II a III. tříd jsou organizace zřízené jednotlivými kraji, např.: Správa silnic Moravskoslezského kraje, příspěvková organizace, Správa a údržba silnic Jihočeského kraje Jihočeského kraje, příspěvková organizace nebo Správa a údržba silnic Královéhradeckého kraje a.s.

Místní komunikace jsou ve vlastnictví obcí. Účelové komunikace jsou majetkem právnických či fyzických osob, přičemž za právnickou osobu je považována i veřejnoprávní korporace (tj. stát, kraje, obce). Tato skutečnost je dána tím, že v mnoha případech je účelová komunikace vymezena pouze pozemkem, na kterém není umístěna stavba komunikace. Účelová komunikace může být i součástí pozemků, například zemědělských nebo lesních. Účelové komunikace rozdělujeme z hlediska užívání na veřejně přístupné a neveřejně přístupné (vojenské újezdy, areály podniků apod.)

Stavba komunikace (dálnice, silnice a místní komunikace) je samostatnou nemovitou věcí, která však není předmětem zápisu do katastru nemovitostí. V katastru nemovitostí lze najít pozemky pod stavbou komunikace, nelze je však zaměňovat s tělesem komunikace. V případě účelových komunikací, které jsou přímo pozemkem, bývá zpravidla tato parcela užívána jako dopravní cesta, tzn. jeho účelem je zajištění přístupu k dalším nemovitostem. Účelové komunikace vznikají mnohdy spontánně užíváním pozemku k přístupu jako dopravní cesty. Může jít o vyšlapané nebo vyjeté stezky s travnatým nebo nezpevněným povrchem (§ 16 a násl. zákona o pozemních komunikacích).

Jakákoliv další kategorizace je dle zákona nepřípustná. Jde např. o užívání pojmů příjezdová komunikace, obslužná komunikace, obecní komunikace apod. Termín „pozemní komunikace“ se užívá jako souhrnný obecný pojem pro všechny druhy dopravních cest určených k užití silničními a jinými vozidly a chodci.

Základní evidencí dálnic, silnic a místních komunikací je pasport, který vedou jednotliví správci. Účelové komunikace se dle zákona nezařazují do žádné kategorie. Seznam účelových komunikací vede obec (§ 63 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).

Kategorizace je prováděna na základě posouzení znaků dané komunikace (místní komunikace jsou specifikovány v § 3 zákona o pozemních komunikacích). Určujícími znaky jsou:

• určení
• dopravní význam
• stavebně technické vybavení

Pokud u již zařazené komunikace dojde ke změně některých znaků, rozhodne příslušný silniční správní úřad o změně kategorie, popřípadě o jejím vyřazení z dané kategorie.

Určení pro komunikace znamená, pro které účastníky silničního provozu je dopravní cesta určena. Dálnice jsou určeny pro provoz silničních motorových vozidel, silnice a místní komunikace jsou určeny pro pohyb silničních motorových vozidel, jiných vozidel a chodců.

Stavebně technické vybavení je definováno ve stavebním zákoně č. 183/2006 Sb.

Zařazování komunikace do kategorie je výkonem státní správy, kterou silniční správní úřad vykonává v přenesené působnosti, správním rozhodnutím na základě podané žádosti. Žádost podává vlastník komunikace. V případě místních komunikací podává žádost o zařazení komunikace do kategorie obec.

Termínem zvláštní užívání komunikace (§ 25 zákona o pozemních komunikacích) můžeme označit jakékoliv záměrné konání na komunikaci, které se odlišuje od jejího běžného využívání. Běžným užíváním komunikace rozumíme používání komunikace k jízdě nebo chůzi. Existuje ale mnoho situací, které vyžadují zvláštní režim v oblasti dopravy. Nejčastějšími situacemi jsou:

• stavební zásahy do tělesa komunikace v souvislosti se stavbou, opravami nebo údržbou inženýrských sítí. Ty jsou uloženy mnohdy právě v pozemních komunikacích. Nejčastěji se jedná o vedení vodovodů, kanalizací, plynovodů, energetických a telekomunikačních kabelů.

• Stavební zásahy do komunikace nejsou jediným užíváním komunikace v režimu zvláštní, lze sem zařadit například:

• pořádání různých kulturních, společenských, sportovních a dalších akcí, které vyžadují změnu režimu dopravy na komunikaci či komunikacích nebo jejich úplnou dočasnou uzavírku,
• umísťování a provoz reklamních poutačů nebo propagačních či jiných podobných zařízení,
• umísťování pevných překážek na komunikaci (zařízení staveniště, skládka stavebních hmot apod.),
• zřizování vyhrazeného parkoviště.

Výčet nezahrnuje některé další oblasti zvláštního užívání. Výše uvedené jsou nejčastější, s kterými se lze na místních komunikacích setkat. Kompletní výčet je uveden v § 25 odst. 6 zákona 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích.

Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je výkonem v přenesené působnosti, které jsou v kompetenci silničního správního úřadu. Jsou prováděny v souladu se správním řádem. V praxi to vypadá tak, že subjekt, který zasáhne svým konáním do běžného provozu na místních komunikacích v dané obci, je povinen předem písemně požádat vlastníka místní komunikace, tedy obec, o povolení příslušných činností na místní komunikaci. Je nutné uvést za jakým účelem, přesně specifikovat příslušnou komunikaci, resp. místo zvláštního užívání a stanovit dobu zvláštního užívání.

Zástupce obce následně písemně sdělí žadateli své stanovisko, resp., vydá či nevydá příslušný souhlas. Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je učiněno ve správním řízení a obsahuje přesné stanovení podmínek, za kterých je zvláštní užívání komunikace povoleno. Zvláštní užívání podléhá výběru správního poplatku dle Zákona o správních poplatcích číslo 634/2004 Sb. v platném znění. Pokud je žadatelem samotná obec, která z jakéhokoliv výše uvedeného důvodu potřebuje upravit režim dopravy na svých místních komunikacích, postupuje stejným způsobem. Je nutné vědět, že v mnoha případech bude nezbytné mít upraven režim dopravy přechodným dopravním značením, ale o tom více v podkapitole Dopravní značení. Řízení o zvláštním užívání komunikací se vede u kategorií dálnice, silnice a místní komunikace. U kategorie účelová komunikace se tato řízení nevedou.

Přestupky na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42a, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Je nutné se ale orientovat i v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kde se jasně popisuje, jakým způsobem účastník dopravy jedná. Přestupků se dopouštějí svým protiprávním jednáním fyzické osoby.

Nejčastějším přestupkem v oblasti dopravy je:

• provádění staveb v ochranném pásmu komunikace,
• nedovolená manipulace s dopravními značkami,
• vytváření překážky v provozu,
• neprovedení bezprostředního očištění komunikace po jejím znečištění,
• umísťování reklamních poutačů do silničního pozemku bez souhlasu dotčených orgánů (inspektorát dopravní policie, silniční správní úřad).

Osoba, která se dopustí přestupku, je pozvána k jednání na přestupkovou komisi k podání vysvětlení svého jednání. Na základě správního řízení, které se provádí v souladu s přestupkovým zákonem, může být přestupiteli uložena peněžitá pokuta. Její maximální výši stanoví v § 42a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.

Přestupkové řízení je výkonem v přenesené působnosti, který obce mohou přenést prostřednictvím veřejnoprávní smlouvy.

Správní delikty na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42b, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Jedná se o totožné prohřešky jako u § 42a tohoto zákona, tedy porušení zákona fyzickými osobami. Správních deliktů se dopouštění dle výše uvedeného zákona právnické nebo fyzické osoby podnikající.

Správní delikty jsou stejně jako přestupky rozhodovány ve správním řízení a jsou výkonem v přenesené působnosti. Pro obce I. typu tyto výkony státní správy vykonávají obce s rozšířenou působností. Pokuty uložené přestupkovou komisí jsou příjmem do obecního rozpočtu (§ 43 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích).

Nedílnou součástí místních komunikací je dopravní značení. Rozlišení dopravních značek upravuje zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o provozu na pozemních komunikacích) a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích.

Dopravní značení (§ 61 a násl. zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dělí na dopravní značky, dopravní zařízení a akustické doprovodné signály. Všechny jsou dopodrobna specifikované v prováděcí vyhlášce č. 30/2001 Sb. Je dobré však rozlišovat dopravní značení, které se dělí na svislé dopravní značení, dále jen SDZ, a vodorovné dopravní značení, dále VDZ.

SDZ (§ 63 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dále dělí podle úlohy na:

• příkazové dopravní značky
• zákazové dopravní značky
• informativní dopravní značky – provozní, směrové a jiné
• výstražné dopravní značky
• značky upravující přednost
• dodatkové tabulky

Svislými se nazývají dle toho, že se umísťují kolmo neboli svisle k tělesu vozovky, vždy však mimo těleso.

VDZ (§ 64 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se rozdělují na:

• podélné čáry
• příčné čáry
• šipky
• označení stání a parkovišť
• označení zastávek
• označení zákazu zastavení a stání
• ostatní vodorovné značky

V praxi se rozlišuje ještě barevné provedení a tloušťka čar. Na silnicích, parkovištích a jiných plochách se setkáváme s barvou bílou, oranžovou nebo modrou.

Výraz vodorovné značení se používá proto, že se dopravní značky umísťuji na dopravní kryt komunikace. Zásady pro umísťování jsou kompletně zpracovány v příslušných technických předpisech vydaných Ministerstvem dopravy (TP 65, TP 66, TP 133 …).

Údržbou komunikací rozumíme provádění takových úkonů na komunikacích, které pomáhají udržovat těleso komunikace v dobrém technickém stavu a pomáhají udržovat sjízdnost a schůdnost. Opravami rozumíme snižování morálního i technického opotřebení komunikace tak, aby nedošlo vlivem jejího stavu k výskytu bezpečnostního rizika pro účastníky dopravy. Není tím samozřejmě myšleno, že vlastník komunikace přebírá zodpovědnost za rizikové chování řidičů či chodců (§ 1 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích).

Podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích je rozlišena údržba na:

1. běžná údržba komunikací

• souvislá údržba komunikací

• opravy

Soupis prací je poměrně rozsáhlý, ale ve vyhlášce je dopodrobna vypsaný. Jednoduše lze ale tyto práce definovat:

Běžná údržba (§ 9 odst. 4 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje nejen čištění komunikací, údržbu dopravních značek a údržbu dopravních zařízení, ale i údržbu zeleně na silničním pozemku obklopujícím komunikaci. Údržba zeleně se neomezuje jen na kosení trávy, která by měla být provedena minimálně dvakrát do roka, ale i údržbu keřů a stromů. Při kácení stromů je potřeba postupovat podle § 8 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a vyhlášky č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. Je ale jedna odlišnost u kácení stromů v silničním pozemku. Kromě povolení ke kácení dřevin, které vydává orgán ochrany životního prostředí, musí být vyžádán souhlas silničního správního úřadu.

Při běžné údržbě nesmí obec zapomínat na čištění kanálových vpustí, které slouží k odvodňování tělesa komunikace, pokud tam jsou. Pokud se v obci nachází veřejné osvětlení, které je v jejím majetku, je nutné nezapomínat zahrnout do údržby komunikace i údržbu veřejného osvětlení, především v místech přechodů pro chodce nebo míst pro přecházení.

Souvislá údržba (§ 9 odst. 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje rozsáhlejší práce sloužící k zachování a obnově vlastností zajišťujících bezpečný provoz na komunikacích. Patří sem např.:

• obnova svrchní vrstvy živice odfrézováním staré a položení nové,
• obnova protiskluzových vrstev vozovky,
• obnova zeleně na silničním pozemku.

Opravy jsou takové stavební zásahy do komunikace, které opraví rozsáhlejší defekty vozovky nebo příslušenství tělesa komunikace.

Údržba formou čištění komunikací od smetků by měla probíhat cyklicky, ale je jasné, že vše je otázkou financí. Co je ale bezpodmínečné? Povinností je odstranit z tělesa vozovky, cyklistických stezek a chodníků, spadané listí a to v termínu do 30. listopadu v kalendářním roce (§ 47 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích). Při údržbě komunikací je nápomocný pasport, který zajišťuje evidenci komunikací v obci.

Podle § 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), se komunikace v České republice dělí do čtyř kategorií:

• dálnice
• silnice
• místní komunikace
• účelové komunikace

Pozemní komunikace (podle § 2 zákona o pozemních komunikacích) je definována jako „dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.“

Dopravní význam je u dálnic rychlá dálková a mezistátní doprava. Dopravní význam u silnic I. třídy je dálková a mezistátní doprava, u silnic II. třídy doprava mezi okresy a silnice III. třídy poskytují dopravní spojení mezi obcemi. Místní komunikace slouží k místní dopravě na území obce. Místní komunikace mohou být vystavěny také jako rychlostní.

Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. (§ 7 zákona o pozemních komunikacích)

Vlastníci komunikací jsou vymezeni v následující tabulce (§ 9 a násl. zákona o pozemních komunikacích).

Tabulka 12.1: Pozemní komunikace

Zdroj: zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích

Správa a údržba dálnic, silnic a místních komunikací je svěřena jak příspěvkovým organizacím státu, tak organizacím zřízených kraji či obcemi. Obce si v praxi provádějí správu a údržbu samy nebo jí svěřují jiným právnickým osobám.

Příspěvkovou organizací státu, jíž je svěřena údržba dálnic a silnic I. třídy, je Ředitelství silnic a dálnic ČR. Majetkovými správci silnic II a III. tříd jsou organizace zřízené jednotlivými kraji, např.: Správa silnic Moravskoslezského kraje, příspěvková organizace, Správa a údržba silnic Jihočeského kraje Jihočeského kraje, příspěvková organizace nebo Správa a údržba silnic Královéhradeckého kraje a.s.

Místní komunikace jsou ve vlastnictví obcí. Účelové komunikace jsou majetkem právnických či fyzických osob, přičemž za právnickou osobu je považována i veřejnoprávní korporace (tj. stát, kraje, obce). Tato skutečnost je dána tím, že v mnoha případech je účelová komunikace vymezena pouze pozemkem, na kterém není umístěna stavba komunikace. Účelová komunikace může být i součástí pozemků, například zemědělských nebo lesních. Účelové komunikace rozdělujeme z hlediska užívání na veřejně přístupné a neveřejně přístupné (vojenské újezdy, areály podniků apod.)

Stavba komunikace (dálnice, silnice a místní komunikace) je samostatnou nemovitou věcí, která však není předmětem zápisu do katastru nemovitostí. V katastru nemovitostí lze najít pozemky pod stavbou komunikace, nelze je však zaměňovat s tělesem komunikace. V případě účelových komunikací, které jsou přímo pozemkem, bývá zpravidla tato parcela užívána jako dopravní cesta, tzn. jeho účelem je zajištění přístupu k dalším nemovitostem. Účelové komunikace vznikají mnohdy spontánně užíváním pozemku k přístupu jako dopravní cesty. Může jít o vyšlapané nebo vyjeté stezky s travnatým nebo nezpevněným povrchem (§ 16 a násl. zákona o pozemních komunikacích).

Jakákoliv další kategorizace je dle zákona nepřípustná. Jde např. o užívání pojmů příjezdová komunikace, obslužná komunikace, obecní komunikace apod. Termín „pozemní komunikace“ se užívá jako souhrnný obecný pojem pro všechny druhy dopravních cest určených k užití silničními a jinými vozidly a chodci.

Základní evidencí dálnic, silnic a místních komunikací je pasport, který vedou jednotliví správci. Účelové komunikace se dle zákona nezařazují do žádné kategorie. Seznam účelových komunikací vede obec (§ 63 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).

Kategorizace je prováděna na základě posouzení znaků dané komunikace (místní komunikace jsou specifikovány v § 3 zákona o pozemních komunikacích). Určujícími znaky jsou:

• určení
• dopravní význam
• stavebně technické vybavení

Pokud u již zařazené komunikace dojde ke změně některých znaků, rozhodne příslušný silniční správní úřad o změně kategorie, popřípadě o jejím vyřazení z dané kategorie.

Určení pro komunikace znamená, pro které účastníky silničního provozu je dopravní cesta určena. Dálnice jsou určeny pro provoz silničních motorových vozidel, silnice a místní komunikace jsou určeny pro pohyb silničních motorových vozidel, jiných vozidel a chodců.

Stavebně technické vybavení je definováno ve stavebním zákoně č. 183/2006 Sb.

Zařazování komunikace do kategorie je výkonem státní správy, kterou silniční správní úřad vykonává v přenesené působnosti, správním rozhodnutím na základě podané žádosti. Žádost podává vlastník komunikace. V případě místních komunikací podává žádost o zařazení komunikace do kategorie obec.

Termínem zvláštní užívání komunikace (§ 25 zákona o pozemních komunikacích) můžeme označit jakékoliv záměrné konání na komunikaci, které se odlišuje od jejího běžného využívání. Běžným užíváním komunikace rozumíme používání komunikace k jízdě nebo chůzi. Existuje ale mnoho situací, které vyžadují zvláštní režim v oblasti dopravy. Nejčastějšími situacemi jsou:

• stavební zásahy do tělesa komunikace v souvislosti se stavbou, opravami nebo údržbou inženýrských sítí. Ty jsou uloženy mnohdy právě v pozemních komunikacích. Nejčastěji se jedná o vedení vodovodů, kanalizací, plynovodů, energetických a telekomunikačních kabelů.

• Stavební zásahy do komunikace nejsou jediným užíváním komunikace v režimu zvláštní, lze sem zařadit například:

• pořádání různých kulturních, společenských, sportovních a dalších akcí, které vyžadují změnu režimu dopravy na komunikaci či komunikacích nebo jejich úplnou dočasnou uzavírku,
• umísťování a provoz reklamních poutačů nebo propagačních či jiných podobných zařízení,
• umísťování pevných překážek na komunikaci (zařízení staveniště, skládka stavebních hmot apod.),
• zřizování vyhrazeného parkoviště.

Výčet nezahrnuje některé další oblasti zvláštního užívání. Výše uvedené jsou nejčastější, s kterými se lze na místních komunikacích setkat. Kompletní výčet je uveden v § 25 odst. 6 zákona 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích.

Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je výkonem v přenesené působnosti, které jsou v kompetenci silničního správního úřadu. Jsou prováděny v souladu se správním řádem. V praxi to vypadá tak, že subjekt, který zasáhne svým konáním do běžného provozu na místních komunikacích v dané obci, je povinen předem písemně požádat vlastníka místní komunikace, tedy obec, o povolení příslušných činností na místní komunikaci. Je nutné uvést za jakým účelem, přesně specifikovat příslušnou komunikaci, resp. místo zvláštního užívání a stanovit dobu zvláštního užívání.

Zástupce obce následně písemně sdělí žadateli své stanovisko, resp., vydá či nevydá příslušný souhlas. Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je učiněno ve správním řízení a obsahuje přesné stanovení podmínek, za kterých je zvláštní užívání komunikace povoleno. Zvláštní užívání podléhá výběru správního poplatku dle Zákona o správních poplatcích číslo 634/2004 Sb. v platném znění. Pokud je žadatelem samotná obec, která z jakéhokoliv výše uvedeného důvodu potřebuje upravit režim dopravy na svých místních komunikacích, postupuje stejným způsobem. Je nutné vědět, že v mnoha případech bude nezbytné mít upraven režim dopravy přechodným dopravním značením, ale o tom více v podkapitole Dopravní značení. Řízení o zvláštním užívání komunikací se vede u kategorií dálnice, silnice a místní komunikace. U kategorie účelová komunikace se tato řízení nevedou.

Přestupky na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42a, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Je nutné se ale orientovat i v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kde se jasně popisuje, jakým způsobem účastník dopravy jedná. Přestupků se dopouštějí svým protiprávním jednáním fyzické osoby.

Nejčastějším přestupkem v oblasti dopravy je:

• provádění staveb v ochranném pásmu komunikace,
• nedovolená manipulace s dopravními značkami,
• vytváření překážky v provozu,
• neprovedení bezprostředního očištění komunikace po jejím znečištění,
• umísťování reklamních poutačů do silničního pozemku bez souhlasu dotčených orgánů (inspektorát dopravní policie, silniční správní úřad).

Osoba, která se dopustí přestupku, je pozvána k jednání na přestupkovou komisi k podání vysvětlení svého jednání. Na základě správního řízení, které se provádí v souladu s přestupkovým zákonem, může být přestupiteli uložena peněžitá pokuta. Její maximální výši stanoví v § 42a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.

Přestupkové řízení je výkonem v přenesené působnosti, který obce mohou přenést prostřednictvím veřejnoprávní smlouvy.

Správní delikty na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42b, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Jedná se o totožné prohřešky jako u § 42a tohoto zákona, tedy porušení zákona fyzickými osobami. Správních deliktů se dopouštění dle výše uvedeného zákona právnické nebo fyzické osoby podnikající.

Správní delikty jsou stejně jako přestupky rozhodovány ve správním řízení a jsou výkonem v přenesené působnosti. Pro obce I. typu tyto výkony státní správy vykonávají obce s rozšířenou působností. Pokuty uložené přestupkovou komisí jsou příjmem do obecního rozpočtu (§ 43 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích).

Nedílnou součástí místních komunikací je dopravní značení. Rozlišení dopravních značek upravuje zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o provozu na pozemních komunikacích) a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích.

Dopravní značení (§ 61 a násl. zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dělí na dopravní značky, dopravní zařízení a akustické doprovodné signály. Všechny jsou dopodrobna specifikované v prováděcí vyhlášce č. 30/2001 Sb. Je dobré však rozlišovat dopravní značení, které se dělí na svislé dopravní značení, dále jen SDZ, a vodorovné dopravní značení, dále VDZ.

SDZ (§ 63 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dále dělí podle úlohy na:

• příkazové dopravní značky
• zákazové dopravní značky
• informativní dopravní značky – provozní, směrové a jiné
• výstražné dopravní značky
• značky upravující přednost
• dodatkové tabulky

Svislými se nazývají dle toho, že se umísťují kolmo neboli svisle k tělesu vozovky, vždy však mimo těleso.

VDZ (§ 64 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se rozdělují na:

• podélné čáry
• příčné čáry
• šipky
• označení stání a parkovišť
• označení zastávek
• označení zákazu zastavení a stání
• ostatní vodorovné značky

V praxi se rozlišuje ještě barevné provedení a tloušťka čar. Na silnicích, parkovištích a jiných plochách se setkáváme s barvou bílou, oranžovou nebo modrou.

Výraz vodorovné značení se používá proto, že se dopravní značky umísťuji na dopravní kryt komunikace. Zásady pro umísťování jsou kompletně zpracovány v příslušných technických předpisech vydaných Ministerstvem dopravy (TP 65, TP 66, TP 133 …).

Údržbou komunikací rozumíme provádění takových úkonů na komunikacích, které pomáhají udržovat těleso komunikace v dobrém technickém stavu a pomáhají udržovat sjízdnost a schůdnost. Opravami rozumíme snižování morálního i technického opotřebení komunikace tak, aby nedošlo vlivem jejího stavu k výskytu bezpečnostního rizika pro účastníky dopravy. Není tím samozřejmě myšleno, že vlastník komunikace přebírá zodpovědnost za rizikové chování řidičů či chodců (§ 1 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích).

Podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích je rozlišena údržba na:

1. běžná údržba komunikací

• souvislá údržba komunikací

• opravy

Soupis prací je poměrně rozsáhlý, ale ve vyhlášce je dopodrobna vypsaný. Jednoduše lze ale tyto práce definovat:

Běžná údržba (§ 9 odst. 4 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje nejen čištění komunikací, údržbu dopravních značek a údržbu dopravních zařízení, ale i údržbu zeleně na silničním pozemku obklopujícím komunikaci. Údržba zeleně se neomezuje jen na kosení trávy, která by měla být provedena minimálně dvakrát do roka, ale i údržbu keřů a stromů. Při kácení stromů je potřeba postupovat podle § 8 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a vyhlášky č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. Je ale jedna odlišnost u kácení stromů v silničním pozemku. Kromě povolení ke kácení dřevin, které vydává orgán ochrany životního prostředí, musí být vyžádán souhlas silničního správního úřadu.

Při běžné údržbě nesmí obec zapomínat na čištění kanálových vpustí, které slouží k odvodňování tělesa komunikace, pokud tam jsou. Pokud se v obci nachází veřejné osvětlení, které je v jejím majetku, je nutné nezapomínat zahrnout do údržby komunikace i údržbu veřejného osvětlení, především v místech přechodů pro chodce nebo míst pro přecházení.

Souvislá údržba (§ 9 odst. 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje rozsáhlejší práce sloužící k zachování a obnově vlastností zajišťujících bezpečný provoz na komunikacích. Patří sem např.:

• obnova svrchní vrstvy živice odfrézováním staré a položení nové,
• obnova protiskluzových vrstev vozovky,
• obnova zeleně na silničním pozemku.

Opravy jsou takové stavební zásahy do komunikace, které opraví rozsáhlejší defekty vozovky nebo příslušenství tělesa komunikace.

Údržba formou čištění komunikací od smetků by měla probíhat cyklicky, ale je jasné, že vše je otázkou financí. Co je ale bezpodmínečné? Povinností je odstranit z tělesa vozovky, cyklistických stezek a chodníků, spadané listí a to v termínu do 30. listopadu v kalendářním roce (§ 47 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích). Při údržbě komunikací je nápomocný pasport, který zajišťuje evidenci komunikací v obci.

Podle § 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), se komunikace v České republice dělí do čtyř kategorií:

• dálnice
• silnice
• místní komunikace
• účelové komunikace

Pozemní komunikace (podle § 2 zákona o pozemních komunikacích) je definována jako „dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.“

Dopravní význam je u dálnic rychlá dálková a mezistátní doprava. Dopravní význam u silnic I. třídy je dálková a mezistátní doprava, u silnic II. třídy doprava mezi okresy a silnice III. třídy poskytují dopravní spojení mezi obcemi. Místní komunikace slouží k místní dopravě na území obce. Místní komunikace mohou být vystavěny také jako rychlostní.

Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. (§ 7 zákona o pozemních komunikacích)

Vlastníci komunikací jsou vymezeni v následující tabulce (§ 9 a násl. zákona o pozemních komunikacích).

Tabulka 12.1: Pozemní komunikace

Zdroj: zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích

Správa a údržba dálnic, silnic a místních komunikací je svěřena jak příspěvkovým organizacím státu, tak organizacím zřízených kraji či obcemi. Obce si v praxi provádějí správu a údržbu samy nebo jí svěřují jiným právnickým osobám.

Příspěvkovou organizací státu, jíž je svěřena údržba dálnic a silnic I. třídy, je Ředitelství silnic a dálnic ČR. Majetkovými správci silnic II a III. tříd jsou organizace zřízené jednotlivými kraji, např.: Správa silnic Moravskoslezského kraje, příspěvková organizace, Správa a údržba silnic Jihočeského kraje Jihočeského kraje, příspěvková organizace nebo Správa a údržba silnic Královéhradeckého kraje a.s.

Místní komunikace jsou ve vlastnictví obcí. Účelové komunikace jsou majetkem právnických či fyzických osob, přičemž za právnickou osobu je považována i veřejnoprávní korporace (tj. stát, kraje, obce). Tato skutečnost je dána tím, že v mnoha případech je účelová komunikace vymezena pouze pozemkem, na kterém není umístěna stavba komunikace. Účelová komunikace může být i součástí pozemků, například zemědělských nebo lesních. Účelové komunikace rozdělujeme z hlediska užívání na veřejně přístupné a neveřejně přístupné (vojenské újezdy, areály podniků apod.)

Stavba komunikace (dálnice, silnice a místní komunikace) je samostatnou nemovitou věcí, která však není předmětem zápisu do katastru nemovitostí. V katastru nemovitostí lze najít pozemky pod stavbou komunikace, nelze je však zaměňovat s tělesem komunikace. V případě účelových komunikací, které jsou přímo pozemkem, bývá zpravidla tato parcela užívána jako dopravní cesta, tzn. jeho účelem je zajištění přístupu k dalším nemovitostem. Účelové komunikace vznikají mnohdy spontánně užíváním pozemku k přístupu jako dopravní cesty. Může jít o vyšlapané nebo vyjeté stezky s travnatým nebo nezpevněným povrchem (§ 16 a násl. zákona o pozemních komunikacích).

Jakákoliv další kategorizace je dle zákona nepřípustná. Jde např. o užívání pojmů příjezdová komunikace, obslužná komunikace, obecní komunikace apod. Termín „pozemní komunikace“ se užívá jako souhrnný obecný pojem pro všechny druhy dopravních cest určených k užití silničními a jinými vozidly a chodci.

Základní evidencí dálnic, silnic a místních komunikací je pasport, který vedou jednotliví správci. Účelové komunikace se dle zákona nezařazují do žádné kategorie. Seznam účelových komunikací vede obec (§ 63 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).

Kategorizace je prováděna na základě posouzení znaků dané komunikace (místní komunikace jsou specifikovány v § 3 zákona o pozemních komunikacích). Určujícími znaky jsou:

• určení
• dopravní význam
• stavebně technické vybavení

Pokud u již zařazené komunikace dojde ke změně některých znaků, rozhodne příslušný silniční správní úřad o změně kategorie, popřípadě o jejím vyřazení z dané kategorie.

Určení pro komunikace znamená, pro které účastníky silničního provozu je dopravní cesta určena. Dálnice jsou určeny pro provoz silničních motorových vozidel, silnice a místní komunikace jsou určeny pro pohyb silničních motorových vozidel, jiných vozidel a chodců.

Stavebně technické vybavení je definováno ve stavebním zákoně č. 183/2006 Sb.

Zařazování komunikace do kategorie je výkonem státní správy, kterou silniční správní úřad vykonává v přenesené působnosti, správním rozhodnutím na základě podané žádosti. Žádost podává vlastník komunikace. V případě místních komunikací podává žádost o zařazení komunikace do kategorie obec.

Termínem zvláštní užívání komunikace (§ 25 zákona o pozemních komunikacích) můžeme označit jakékoliv záměrné konání na komunikaci, které se odlišuje od jejího běžného využívání. Běžným užíváním komunikace rozumíme používání komunikace k jízdě nebo chůzi. Existuje ale mnoho situací, které vyžadují zvláštní režim v oblasti dopravy. Nejčastějšími situacemi jsou:

• stavební zásahy do tělesa komunikace v souvislosti se stavbou, opravami nebo údržbou inženýrských sítí. Ty jsou uloženy mnohdy právě v pozemních komunikacích. Nejčastěji se jedná o vedení vodovodů, kanalizací, plynovodů, energetických a telekomunikačních kabelů.

• Stavební zásahy do komunikace nejsou jediným užíváním komunikace v režimu zvláštní, lze sem zařadit například:

• pořádání různých kulturních, společenských, sportovních a dalších akcí, které vyžadují změnu režimu dopravy na komunikaci či komunikacích nebo jejich úplnou dočasnou uzavírku,
• umísťování a provoz reklamních poutačů nebo propagačních či jiných podobných zařízení,
• umísťování pevných překážek na komunikaci (zařízení staveniště, skládka stavebních hmot apod.),
• zřizování vyhrazeného parkoviště.

Výčet nezahrnuje některé další oblasti zvláštního užívání. Výše uvedené jsou nejčastější, s kterými se lze na místních komunikacích setkat. Kompletní výčet je uveden v § 25 odst. 6 zákona 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích.

Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je výkonem v přenesené působnosti, které jsou v kompetenci silničního správního úřadu. Jsou prováděny v souladu se správním řádem. V praxi to vypadá tak, že subjekt, který zasáhne svým konáním do běžného provozu na místních komunikacích v dané obci, je povinen předem písemně požádat vlastníka místní komunikace, tedy obec, o povolení příslušných činností na místní komunikaci. Je nutné uvést za jakým účelem, přesně specifikovat příslušnou komunikaci, resp. místo zvláštního užívání a stanovit dobu zvláštního užívání.

Zástupce obce následně písemně sdělí žadateli své stanovisko, resp., vydá či nevydá příslušný souhlas. Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je učiněno ve správním řízení a obsahuje přesné stanovení podmínek, za kterých je zvláštní užívání komunikace povoleno. Zvláštní užívání podléhá výběru správního poplatku dle Zákona o správních poplatcích číslo 634/2004 Sb. v platném znění. Pokud je žadatelem samotná obec, která z jakéhokoliv výše uvedeného důvodu potřebuje upravit režim dopravy na svých místních komunikacích, postupuje stejným způsobem. Je nutné vědět, že v mnoha případech bude nezbytné mít upraven režim dopravy přechodným dopravním značením, ale o tom více v podkapitole Dopravní značení. Řízení o zvláštním užívání komunikací se vede u kategorií dálnice, silnice a místní komunikace. U kategorie účelová komunikace se tato řízení nevedou.

Přestupky na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42a, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Je nutné se ale orientovat i v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kde se jasně popisuje, jakým způsobem účastník dopravy jedná. Přestupků se dopouštějí svým protiprávním jednáním fyzické osoby.

Nejčastějším přestupkem v oblasti dopravy je:

• provádění staveb v ochranném pásmu komunikace,
• nedovolená manipulace s dopravními značkami,
• vytváření překážky v provozu,
• neprovedení bezprostředního očištění komunikace po jejím znečištění,
• umísťování reklamních poutačů do silničního pozemku bez souhlasu dotčených orgánů (inspektorát dopravní policie, silniční správní úřad).

Osoba, která se dopustí přestupku, je pozvána k jednání na přestupkovou komisi k podání vysvětlení svého jednání. Na základě správního řízení, které se provádí v souladu s přestupkovým zákonem, může být přestupiteli uložena peněžitá pokuta. Její maximální výši stanoví v § 42a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.

Přestupkové řízení je výkonem v přenesené působnosti, který obce mohou přenést prostřednictvím veřejnoprávní smlouvy.

Správní delikty na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42b, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Jedná se o totožné prohřešky jako u § 42a tohoto zákona, tedy porušení zákona fyzickými osobami. Správních deliktů se dopouštění dle výše uvedeného zákona právnické nebo fyzické osoby podnikající.

Správní delikty jsou stejně jako přestupky rozhodovány ve správním řízení a jsou výkonem v přenesené působnosti. Pro obce I. typu tyto výkony státní správy vykonávají obce s rozšířenou působností. Pokuty uložené přestupkovou komisí jsou příjmem do obecního rozpočtu (§ 43 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích).

Nedílnou součástí místních komunikací je dopravní značení. Rozlišení dopravních značek upravuje zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o provozu na pozemních komunikacích) a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích.

Dopravní značení (§ 61 a násl. zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dělí na dopravní značky, dopravní zařízení a akustické doprovodné signály. Všechny jsou dopodrobna specifikované v prováděcí vyhlášce č. 30/2001 Sb. Je dobré však rozlišovat dopravní značení, které se dělí na svislé dopravní značení, dále jen SDZ, a vodorovné dopravní značení, dále VDZ.

SDZ (§ 63 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dále dělí podle úlohy na:

• příkazové dopravní značky
• zákazové dopravní značky
• informativní dopravní značky – provozní, směrové a jiné
• výstražné dopravní značky
• značky upravující přednost
• dodatkové tabulky

Svislými se nazývají dle toho, že se umísťují kolmo neboli svisle k tělesu vozovky, vždy však mimo těleso.

VDZ (§ 64 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se rozdělují na:

• podélné čáry
• příčné čáry
• šipky
• označení stání a parkovišť
• označení zastávek
• označení zákazu zastavení a stání
• ostatní vodorovné značky

V praxi se rozlišuje ještě barevné provedení a tloušťka čar. Na silnicích, parkovištích a jiných plochách se setkáváme s barvou bílou, oranžovou nebo modrou.

Výraz vodorovné značení se používá proto, že se dopravní značky umísťuji na dopravní kryt komunikace. Zásady pro umísťování jsou kompletně zpracovány v příslušných technických předpisech vydaných Ministerstvem dopravy (TP 65, TP 66, TP 133 …).

Údržbou komunikací rozumíme provádění takových úkonů na komunikacích, které pomáhají udržovat těleso komunikace v dobrém technickém stavu a pomáhají udržovat sjízdnost a schůdnost. Opravami rozumíme snižování morálního i technického opotřebení komunikace tak, aby nedošlo vlivem jejího stavu k výskytu bezpečnostního rizika pro účastníky dopravy. Není tím samozřejmě myšleno, že vlastník komunikace přebírá zodpovědnost za rizikové chování řidičů či chodců (§ 1 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích).

Podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích je rozlišena údržba na:

1. běžná údržba komunikací

• souvislá údržba komunikací

• opravy

Soupis prací je poměrně rozsáhlý, ale ve vyhlášce je dopodrobna vypsaný. Jednoduše lze ale tyto práce definovat:

Běžná údržba (§ 9 odst. 4 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje nejen čištění komunikací, údržbu dopravních značek a údržbu dopravních zařízení, ale i údržbu zeleně na silničním pozemku obklopujícím komunikaci. Údržba zeleně se neomezuje jen na kosení trávy, která by měla být provedena minimálně dvakrát do roka, ale i údržbu keřů a stromů. Při kácení stromů je potřeba postupovat podle § 8 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a vyhlášky č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. Je ale jedna odlišnost u kácení stromů v silničním pozemku. Kromě povolení ke kácení dřevin, které vydává orgán ochrany životního prostředí, musí být vyžádán souhlas silničního správního úřadu.

Při běžné údržbě nesmí obec zapomínat na čištění kanálových vpustí, které slouží k odvodňování tělesa komunikace, pokud tam jsou. Pokud se v obci nachází veřejné osvětlení, které je v jejím majetku, je nutné nezapomínat zahrnout do údržby komunikace i údržbu veřejného osvětlení, především v místech přechodů pro chodce nebo míst pro přecházení.

Souvislá údržba (§ 9 odst. 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje rozsáhlejší práce sloužící k zachování a obnově vlastností zajišťujících bezpečný provoz na komunikacích. Patří sem např.:

• obnova svrchní vrstvy živice odfrézováním staré a položení nové,
• obnova protiskluzových vrstev vozovky,
• obnova zeleně na silničním pozemku.

Opravy jsou takové stavební zásahy do komunikace, které opraví rozsáhlejší defekty vozovky nebo příslušenství tělesa komunikace.

Údržba formou čištění komunikací od smetků by měla probíhat cyklicky, ale je jasné, že vše je otázkou financí. Co je ale bezpodmínečné? Povinností je odstranit z tělesa vozovky, cyklistických stezek a chodníků, spadané listí a to v termínu do 30. listopadu v kalendářním roce (§ 47 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích). Při údržbě komunikací je nápomocný pasport, který zajišťuje evidenci komunikací v obci.

Podle § 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), se komunikace v České republice dělí do čtyř kategorií:

• dálnice
• silnice
• místní komunikace
• účelové komunikace

Pozemní komunikace (podle § 2 zákona o pozemních komunikacích) je definována jako „dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.“

Dopravní význam je u dálnic rychlá dálková a mezistátní doprava. Dopravní význam u silnic I. třídy je dálková a mezistátní doprava, u silnic II. třídy doprava mezi okresy a silnice III. třídy poskytují dopravní spojení mezi obcemi. Místní komunikace slouží k místní dopravě na území obce. Místní komunikace mohou být vystavěny také jako rychlostní.

Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. (§ 7 zákona o pozemních komunikacích)

Vlastníci komunikací jsou vymezeni v následující tabulce (§ 9 a násl. zákona o pozemních komunikacích).

Tabulka 12.1: Pozemní komunikace

Zdroj: zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích

Správa a údržba dálnic, silnic a místních komunikací je svěřena jak příspěvkovým organizacím státu, tak organizacím zřízených kraji či obcemi. Obce si v praxi provádějí správu a údržbu samy nebo jí svěřují jiným právnickým osobám.

Příspěvkovou organizací státu, jíž je svěřena údržba dálnic a silnic I. třídy, je Ředitelství silnic a dálnic ČR. Majetkovými správci silnic II a III. tříd jsou organizace zřízené jednotlivými kraji, např.: Správa silnic Moravskoslezského kraje, příspěvková organizace, Správa a údržba silnic Jihočeského kraje Jihočeského kraje, příspěvková organizace nebo Správa a údržba silnic Královéhradeckého kraje a.s.

Místní komunikace jsou ve vlastnictví obcí. Účelové komunikace jsou majetkem právnických či fyzických osob, přičemž za právnickou osobu je považována i veřejnoprávní korporace (tj. stát, kraje, obce). Tato skutečnost je dána tím, že v mnoha případech je účelová komunikace vymezena pouze pozemkem, na kterém není umístěna stavba komunikace. Účelová komunikace může být i součástí pozemků, například zemědělských nebo lesních. Účelové komunikace rozdělujeme z hlediska užívání na veřejně přístupné a neveřejně přístupné (vojenské újezdy, areály podniků apod.)

Stavba komunikace (dálnice, silnice a místní komunikace) je samostatnou nemovitou věcí, která však není předmětem zápisu do katastru nemovitostí. V katastru nemovitostí lze najít pozemky pod stavbou komunikace, nelze je však zaměňovat s tělesem komunikace. V případě účelových komunikací, které jsou přímo pozemkem, bývá zpravidla tato parcela užívána jako dopravní cesta, tzn. jeho účelem je zajištění přístupu k dalším nemovitostem. Účelové komunikace vznikají mnohdy spontánně užíváním pozemku k přístupu jako dopravní cesty. Může jít o vyšlapané nebo vyjeté stezky s travnatým nebo nezpevněným povrchem (§ 16 a násl. zákona o pozemních komunikacích).

Jakákoliv další kategorizace je dle zákona nepřípustná. Jde např. o užívání pojmů příjezdová komunikace, obslužná komunikace, obecní komunikace apod. Termín „pozemní komunikace“ se užívá jako souhrnný obecný pojem pro všechny druhy dopravních cest určených k užití silničními a jinými vozidly a chodci.

Základní evidencí dálnic, silnic a místních komunikací je pasport, který vedou jednotliví správci. Účelové komunikace se dle zákona nezařazují do žádné kategorie. Seznam účelových komunikací vede obec (§ 63 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).

Kategorizace je prováděna na základě posouzení znaků dané komunikace (místní komunikace jsou specifikovány v § 3 zákona o pozemních komunikacích). Určujícími znaky jsou:

• určení
• dopravní význam
• stavebně technické vybavení

Pokud u již zařazené komunikace dojde ke změně některých znaků, rozhodne příslušný silniční správní úřad o změně kategorie, popřípadě o jejím vyřazení z dané kategorie.

Určení pro komunikace znamená, pro které účastníky silničního provozu je dopravní cesta určena. Dálnice jsou určeny pro provoz silničních motorových vozidel, silnice a místní komunikace jsou určeny pro pohyb silničních motorových vozidel, jiných vozidel a chodců.

Stavebně technické vybavení je definováno ve stavebním zákoně č. 183/2006 Sb.

Zařazování komunikace do kategorie je výkonem státní správy, kterou silniční správní úřad vykonává v přenesené působnosti, správním rozhodnutím na základě podané žádosti. Žádost podává vlastník komunikace. V případě místních komunikací podává žádost o zařazení komunikace do kategorie obec.

Termínem zvláštní užívání komunikace (§ 25 zákona o pozemních komunikacích) můžeme označit jakékoliv záměrné konání na komunikaci, které se odlišuje od jejího běžného využívání. Běžným užíváním komunikace rozumíme používání komunikace k jízdě nebo chůzi. Existuje ale mnoho situací, které vyžadují zvláštní režim v oblasti dopravy. Nejčastějšími situacemi jsou:

• stavební zásahy do tělesa komunikace v souvislosti se stavbou, opravami nebo údržbou inženýrských sítí. Ty jsou uloženy mnohdy právě v pozemních komunikacích. Nejčastěji se jedná o vedení vodovodů, kanalizací, plynovodů, energetických a telekomunikačních kabelů.

• Stavební zásahy do komunikace nejsou jediným užíváním komunikace v režimu zvláštní, lze sem zařadit například:

• pořádání různých kulturních, společenských, sportovních a dalších akcí, které vyžadují změnu režimu dopravy na komunikaci či komunikacích nebo jejich úplnou dočasnou uzavírku,
• umísťování a provoz reklamních poutačů nebo propagačních či jiných podobných zařízení,
• umísťování pevných překážek na komunikaci (zařízení staveniště, skládka stavebních hmot apod.),
• zřizování vyhrazeného parkoviště.

Výčet nezahrnuje některé další oblasti zvláštního užívání. Výše uvedené jsou nejčastější, s kterými se lze na místních komunikacích setkat. Kompletní výčet je uveden v § 25 odst. 6 zákona 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích.

Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je výkonem v přenesené působnosti, které jsou v kompetenci silničního správního úřadu. Jsou prováděny v souladu se správním řádem. V praxi to vypadá tak, že subjekt, který zasáhne svým konáním do běžného provozu na místních komunikacích v dané obci, je povinen předem písemně požádat vlastníka místní komunikace, tedy obec, o povolení příslušných činností na místní komunikaci. Je nutné uvést za jakým účelem, přesně specifikovat příslušnou komunikaci, resp. místo zvláštního užívání a stanovit dobu zvláštního užívání.

Zástupce obce následně písemně sdělí žadateli své stanovisko, resp., vydá či nevydá příslušný souhlas. Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je učiněno ve správním řízení a obsahuje přesné stanovení podmínek, za kterých je zvláštní užívání komunikace povoleno. Zvláštní užívání podléhá výběru správního poplatku dle Zákona o správních poplatcích číslo 634/2004 Sb. v platném znění. Pokud je žadatelem samotná obec, která z jakéhokoliv výše uvedeného důvodu potřebuje upravit režim dopravy na svých místních komunikacích, postupuje stejným způsobem. Je nutné vědět, že v mnoha případech bude nezbytné mít upraven režim dopravy přechodným dopravním značením, ale o tom více v podkapitole Dopravní značení. Řízení o zvláštním užívání komunikací se vede u kategorií dálnice, silnice a místní komunikace. U kategorie účelová komunikace se tato řízení nevedou.

Přestupky na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42a, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Je nutné se ale orientovat i v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kde se jasně popisuje, jakým způsobem účastník dopravy jedná. Přestupků se dopouštějí svým protiprávním jednáním fyzické osoby.

Nejčastějším přestupkem v oblasti dopravy je:

• provádění staveb v ochranném pásmu komunikace,
• nedovolená manipulace s dopravními značkami,
• vytváření překážky v provozu,
• neprovedení bezprostředního očištění komunikace po jejím znečištění,
• umísťování reklamních poutačů do silničního pozemku bez souhlasu dotčených orgánů (inspektorát dopravní policie, silniční správní úřad).

Osoba, která se dopustí přestupku, je pozvána k jednání na přestupkovou komisi k podání vysvětlení svého jednání. Na základě správního řízení, které se provádí v souladu s přestupkovým zákonem, může být přestupiteli uložena peněžitá pokuta. Její maximální výši stanoví v § 42a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.

Přestupkové řízení je výkonem v přenesené působnosti, který obce mohou přenést prostřednictvím veřejnoprávní smlouvy.

Správní delikty na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42b, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Jedná se o totožné prohřešky jako u § 42a tohoto zákona, tedy porušení zákona fyzickými osobami. Správních deliktů se dopouštění dle výše uvedeného zákona právnické nebo fyzické osoby podnikající.

Správní delikty jsou stejně jako přestupky rozhodovány ve správním řízení a jsou výkonem v přenesené působnosti. Pro obce I. typu tyto výkony státní správy vykonávají obce s rozšířenou působností. Pokuty uložené přestupkovou komisí jsou příjmem do obecního rozpočtu (§ 43 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích).

Nedílnou součástí místních komunikací je dopravní značení. Rozlišení dopravních značek upravuje zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o provozu na pozemních komunikacích) a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích.

Dopravní značení (§ 61 a násl. zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dělí na dopravní značky, dopravní zařízení a akustické doprovodné signály. Všechny jsou dopodrobna specifikované v prováděcí vyhlášce č. 30/2001 Sb. Je dobré však rozlišovat dopravní značení, které se dělí na svislé dopravní značení, dále jen SDZ, a vodorovné dopravní značení, dále VDZ.

SDZ (§ 63 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dále dělí podle úlohy na:

• příkazové dopravní značky
• zákazové dopravní značky
• informativní dopravní značky – provozní, směrové a jiné
• výstražné dopravní značky
• značky upravující přednost
• dodatkové tabulky

Svislými se nazývají dle toho, že se umísťují kolmo neboli svisle k tělesu vozovky, vždy však mimo těleso.

VDZ (§ 64 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se rozdělují na:

• podélné čáry
• příčné čáry
• šipky
• označení stání a parkovišť
• označení zastávek
• označení zákazu zastavení a stání
• ostatní vodorovné značky

V praxi se rozlišuje ještě barevné provedení a tloušťka čar. Na silnicích, parkovištích a jiných plochách se setkáváme s barvou bílou, oranžovou nebo modrou.

Výraz vodorovné značení se používá proto, že se dopravní značky umísťuji na dopravní kryt komunikace. Zásady pro umísťování jsou kompletně zpracovány v příslušných technických předpisech vydaných Ministerstvem dopravy (TP 65, TP 66, TP 133 …).

Údržbou komunikací rozumíme provádění takových úkonů na komunikacích, které pomáhají udržovat těleso komunikace v dobrém technickém stavu a pomáhají udržovat sjízdnost a schůdnost. Opravami rozumíme snižování morálního i technického opotřebení komunikace tak, aby nedošlo vlivem jejího stavu k výskytu bezpečnostního rizika pro účastníky dopravy. Není tím samozřejmě myšleno, že vlastník komunikace přebírá zodpovědnost za rizikové chování řidičů či chodců (§ 1 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích).

Podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích je rozlišena údržba na:

1. běžná údržba komunikací

• souvislá údržba komunikací

• opravy

Soupis prací je poměrně rozsáhlý, ale ve vyhlášce je dopodrobna vypsaný. Jednoduše lze ale tyto práce definovat:

Běžná údržba (§ 9 odst. 4 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje nejen čištění komunikací, údržbu dopravních značek a údržbu dopravních zařízení, ale i údržbu zeleně na silničním pozemku obklopujícím komunikaci. Údržba zeleně se neomezuje jen na kosení trávy, která by měla být provedena minimálně dvakrát do roka, ale i údržbu keřů a stromů. Při kácení stromů je potřeba postupovat podle § 8 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a vyhlášky č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. Je ale jedna odlišnost u kácení stromů v silničním pozemku. Kromě povolení ke kácení dřevin, které vydává orgán ochrany životního prostředí, musí být vyžádán souhlas silničního správního úřadu.

Při běžné údržbě nesmí obec zapomínat na čištění kanálových vpustí, které slouží k odvodňování tělesa komunikace, pokud tam jsou. Pokud se v obci nachází veřejné osvětlení, které je v jejím majetku, je nutné nezapomínat zahrnout do údržby komunikace i údržbu veřejného osvětlení, především v místech přechodů pro chodce nebo míst pro přecházení.

Souvislá údržba (§ 9 odst. 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje rozsáhlejší práce sloužící k zachování a obnově vlastností zajišťujících bezpečný provoz na komunikacích. Patří sem např.:

• obnova svrchní vrstvy živice odfrézováním staré a položení nové,
• obnova protiskluzových vrstev vozovky,
• obnova zeleně na silničním pozemku.

Opravy jsou takové stavební zásahy do komunikace, které opraví rozsáhlejší defekty vozovky nebo příslušenství tělesa komunikace.

Údržba formou čištění komunikací od smetků by měla probíhat cyklicky, ale je jasné, že vše je otázkou financí. Co je ale bezpodmínečné? Povinností je odstranit z tělesa vozovky, cyklistických stezek a chodníků, spadané listí a to v termínu do 30. listopadu v kalendářním roce (§ 47 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích). Při údržbě komunikací je nápomocný pasport, který zajišťuje evidenci komunikací v obci.

Podle § 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), se komunikace v České republice dělí do čtyř kategorií:

• dálnice
• silnice
• místní komunikace
• účelové komunikace

Pozemní komunikace (podle § 2 zákona o pozemních komunikacích) je definována jako „dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.“

Dopravní význam je u dálnic rychlá dálková a mezistátní doprava. Dopravní význam u silnic I. třídy je dálková a mezistátní doprava, u silnic II. třídy doprava mezi okresy a silnice III. třídy poskytují dopravní spojení mezi obcemi. Místní komunikace slouží k místní dopravě na území obce. Místní komunikace mohou být vystavěny také jako rychlostní.

Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. (§ 7 zákona o pozemních komunikacích)

Vlastníci komunikací jsou vymezeni v následující tabulce (§ 9 a násl. zákona o pozemních komunikacích).

Tabulka 12.1: Pozemní komunikace

Zdroj: zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích

Správa a údržba dálnic, silnic a místních komunikací je svěřena jak příspěvkovým organizacím státu, tak organizacím zřízených kraji či obcemi. Obce si v praxi provádějí správu a údržbu samy nebo jí svěřují jiným právnickým osobám.

Příspěvkovou organizací státu, jíž je svěřena údržba dálnic a silnic I. třídy, je Ředitelství silnic a dálnic ČR. Majetkovými správci silnic II a III. tříd jsou organizace zřízené jednotlivými kraji, např.: Správa silnic Moravskoslezského kraje, příspěvková organizace, Správa a údržba silnic Jihočeského kraje Jihočeského kraje, příspěvková organizace nebo Správa a údržba silnic Královéhradeckého kraje a.s.

Místní komunikace jsou ve vlastnictví obcí. Účelové komunikace jsou majetkem právnických či fyzických osob, přičemž za právnickou osobu je považována i veřejnoprávní korporace (tj. stát, kraje, obce). Tato skutečnost je dána tím, že v mnoha případech je účelová komunikace vymezena pouze pozemkem, na kterém není umístěna stavba komunikace. Účelová komunikace může být i součástí pozemků, například zemědělských nebo lesních. Účelové komunikace rozdělujeme z hlediska užívání na veřejně přístupné a neveřejně přístupné (vojenské újezdy, areály podniků apod.)

Stavba komunikace (dálnice, silnice a místní komunikace) je samostatnou nemovitou věcí, která však není předmětem zápisu do katastru nemovitostí. V katastru nemovitostí lze najít pozemky pod stavbou komunikace, nelze je však zaměňovat s tělesem komunikace. V případě účelových komunikací, které jsou přímo pozemkem, bývá zpravidla tato parcela užívána jako dopravní cesta, tzn. jeho účelem je zajištění přístupu k dalším nemovitostem. Účelové komunikace vznikají mnohdy spontánně užíváním pozemku k přístupu jako dopravní cesty. Může jít o vyšlapané nebo vyjeté stezky s travnatým nebo nezpevněným povrchem (§ 16 a násl. zákona o pozemních komunikacích).

Jakákoliv další kategorizace je dle zákona nepřípustná. Jde např. o užívání pojmů příjezdová komunikace, obslužná komunikace, obecní komunikace apod. Termín „pozemní komunikace“ se užívá jako souhrnný obecný pojem pro všechny druhy dopravních cest určených k užití silničními a jinými vozidly a chodci.

Základní evidencí dálnic, silnic a místních komunikací je pasport, který vedou jednotliví správci. Účelové komunikace se dle zákona nezařazují do žádné kategorie. Seznam účelových komunikací vede obec (§ 63 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).

Kategorizace je prováděna na základě posouzení znaků dané komunikace (místní komunikace jsou specifikovány v § 3 zákona o pozemních komunikacích). Určujícími znaky jsou:

• určení
• dopravní význam
• stavebně technické vybavení

Pokud u již zařazené komunikace dojde ke změně některých znaků, rozhodne příslušný silniční správní úřad o změně kategorie, popřípadě o jejím vyřazení z dané kategorie.

Určení pro komunikace znamená, pro které účastníky silničního provozu je dopravní cesta určena. Dálnice jsou určeny pro provoz silničních motorových vozidel, silnice a místní komunikace jsou určeny pro pohyb silničních motorových vozidel, jiných vozidel a chodců.

Stavebně technické vybavení je definováno ve stavebním zákoně č. 183/2006 Sb.

Zařazování komunikace do kategorie je výkonem státní správy, kterou silniční správní úřad vykonává v přenesené působnosti, správním rozhodnutím na základě podané žádosti. Žádost podává vlastník komunikace. V případě místních komunikací podává žádost o zařazení komunikace do kategorie obec.

Termínem zvláštní užívání komunikace (§ 25 zákona o pozemních komunikacích) můžeme označit jakékoliv záměrné konání na komunikaci, které se odlišuje od jejího běžného využívání. Běžným užíváním komunikace rozumíme používání komunikace k jízdě nebo chůzi. Existuje ale mnoho situací, které vyžadují zvláštní režim v oblasti dopravy. Nejčastějšími situacemi jsou:

• stavební zásahy do tělesa komunikace v souvislosti se stavbou, opravami nebo údržbou inženýrských sítí. Ty jsou uloženy mnohdy právě v pozemních komunikacích. Nejčastěji se jedná o vedení vodovodů, kanalizací, plynovodů, energetických a telekomunikačních kabelů.

• Stavební zásahy do komunikace nejsou jediným užíváním komunikace v režimu zvláštní, lze sem zařadit například:

• pořádání různých kulturních, společenských, sportovních a dalších akcí, které vyžadují změnu režimu dopravy na komunikaci či komunikacích nebo jejich úplnou dočasnou uzavírku,
• umísťování a provoz reklamních poutačů nebo propagačních či jiných podobných zařízení,
• umísťování pevných překážek na komunikaci (zařízení staveniště, skládka stavebních hmot apod.),
• zřizování vyhrazeného parkoviště.

Výčet nezahrnuje některé další oblasti zvláštního užívání. Výše uvedené jsou nejčastější, s kterými se lze na místních komunikacích setkat. Kompletní výčet je uveden v § 25 odst. 6 zákona 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích.

Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je výkonem v přenesené působnosti, které jsou v kompetenci silničního správního úřadu. Jsou prováděny v souladu se správním řádem. V praxi to vypadá tak, že subjekt, který zasáhne svým konáním do běžného provozu na místních komunikacích v dané obci, je povinen předem písemně požádat vlastníka místní komunikace, tedy obec, o povolení příslušných činností na místní komunikaci. Je nutné uvést za jakým účelem, přesně specifikovat příslušnou komunikaci, resp. místo zvláštního užívání a stanovit dobu zvláštního užívání.

Zástupce obce následně písemně sdělí žadateli své stanovisko, resp., vydá či nevydá příslušný souhlas. Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je učiněno ve správním řízení a obsahuje přesné stanovení podmínek, za kterých je zvláštní užívání komunikace povoleno. Zvláštní užívání podléhá výběru správního poplatku dle Zákona o správních poplatcích číslo 634/2004 Sb. v platném znění. Pokud je žadatelem samotná obec, která z jakéhokoliv výše uvedeného důvodu potřebuje upravit režim dopravy na svých místních komunikacích, postupuje stejným způsobem. Je nutné vědět, že v mnoha případech bude nezbytné mít upraven režim dopravy přechodným dopravním značením, ale o tom více v podkapitole Dopravní značení. Řízení o zvláštním užívání komunikací se vede u kategorií dálnice, silnice a místní komunikace. U kategorie účelová komunikace se tato řízení nevedou.

Přestupky na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42a, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Je nutné se ale orientovat i v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kde se jasně popisuje, jakým způsobem účastník dopravy jedná. Přestupků se dopouštějí svým protiprávním jednáním fyzické osoby.

Nejčastějším přestupkem v oblasti dopravy je:

• provádění staveb v ochranném pásmu komunikace,
• nedovolená manipulace s dopravními značkami,
• vytváření překážky v provozu,
• neprovedení bezprostředního očištění komunikace po jejím znečištění,
• umísťování reklamních poutačů do silničního pozemku bez souhlasu dotčených orgánů (inspektorát dopravní policie, silniční správní úřad).

Osoba, která se dopustí přestupku, je pozvána k jednání na přestupkovou komisi k podání vysvětlení svého jednání. Na základě správního řízení, které se provádí v souladu s přestupkovým zákonem, může být přestupiteli uložena peněžitá pokuta. Její maximální výši stanoví v § 42a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.

Přestupkové řízení je výkonem v přenesené působnosti, který obce mohou přenést prostřednictvím veřejnoprávní smlouvy.

Správní delikty na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42b, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Jedná se o totožné prohřešky jako u § 42a tohoto zákona, tedy porušení zákona fyzickými osobami. Správních deliktů se dopouštění dle výše uvedeného zákona právnické nebo fyzické osoby podnikající.

Správní delikty jsou stejně jako přestupky rozhodovány ve správním řízení a jsou výkonem v přenesené působnosti. Pro obce I. typu tyto výkony státní správy vykonávají obce s rozšířenou působností. Pokuty uložené přestupkovou komisí jsou příjmem do obecního rozpočtu (§ 43 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích).

Nedílnou součástí místních komunikací je dopravní značení. Rozlišení dopravních značek upravuje zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o provozu na pozemních komunikacích) a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích.

Dopravní značení (§ 61 a násl. zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dělí na dopravní značky, dopravní zařízení a akustické doprovodné signály. Všechny jsou dopodrobna specifikované v prováděcí vyhlášce č. 30/2001 Sb. Je dobré však rozlišovat dopravní značení, které se dělí na svislé dopravní značení, dále jen SDZ, a vodorovné dopravní značení, dále VDZ.

SDZ (§ 63 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dále dělí podle úlohy na:

• příkazové dopravní značky
• zákazové dopravní značky
• informativní dopravní značky – provozní, směrové a jiné
• výstražné dopravní značky
• značky upravující přednost
• dodatkové tabulky

Svislými se nazývají dle toho, že se umísťují kolmo neboli svisle k tělesu vozovky, vždy však mimo těleso.

VDZ (§ 64 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se rozdělují na:

• podélné čáry
• příčné čáry
• šipky
• označení stání a parkovišť
• označení zastávek
• označení zákazu zastavení a stání
• ostatní vodorovné značky

V praxi se rozlišuje ještě barevné provedení a tloušťka čar. Na silnicích, parkovištích a jiných plochách se setkáváme s barvou bílou, oranžovou nebo modrou.

Výraz vodorovné značení se používá proto, že se dopravní značky umísťuji na dopravní kryt komunikace. Zásady pro umísťování jsou kompletně zpracovány v příslušných technických předpisech vydaných Ministerstvem dopravy (TP 65, TP 66, TP 133 …).

Údržbou komunikací rozumíme provádění takových úkonů na komunikacích, které pomáhají udržovat těleso komunikace v dobrém technickém stavu a pomáhají udržovat sjízdnost a schůdnost. Opravami rozumíme snižování morálního i technického opotřebení komunikace tak, aby nedošlo vlivem jejího stavu k výskytu bezpečnostního rizika pro účastníky dopravy. Není tím samozřejmě myšleno, že vlastník komunikace přebírá zodpovědnost za rizikové chování řidičů či chodců (§ 1 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích).

Podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích je rozlišena údržba na:

1. běžná údržba komunikací

• souvislá údržba komunikací

• opravy

Soupis prací je poměrně rozsáhlý, ale ve vyhlášce je dopodrobna vypsaný. Jednoduše lze ale tyto práce definovat:

Běžná údržba (§ 9 odst. 4 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje nejen čištění komunikací, údržbu dopravních značek a údržbu dopravních zařízení, ale i údržbu zeleně na silničním pozemku obklopujícím komunikaci. Údržba zeleně se neomezuje jen na kosení trávy, která by měla být provedena minimálně dvakrát do roka, ale i údržbu keřů a stromů. Při kácení stromů je potřeba postupovat podle § 8 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a vyhlášky č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. Je ale jedna odlišnost u kácení stromů v silničním pozemku. Kromě povolení ke kácení dřevin, které vydává orgán ochrany životního prostředí, musí být vyžádán souhlas silničního správního úřadu.

Při běžné údržbě nesmí obec zapomínat na čištění kanálových vpustí, které slouží k odvodňování tělesa komunikace, pokud tam jsou. Pokud se v obci nachází veřejné osvětlení, které je v jejím majetku, je nutné nezapomínat zahrnout do údržby komunikace i údržbu veřejného osvětlení, především v místech přechodů pro chodce nebo míst pro přecházení.

Souvislá údržba (§ 9 odst. 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje rozsáhlejší práce sloužící k zachování a obnově vlastností zajišťujících bezpečný provoz na komunikacích. Patří sem např.:

• obnova svrchní vrstvy živice odfrézováním staré a položení nové,
• obnova protiskluzových vrstev vozovky,
• obnova zeleně na silničním pozemku.

Opravy jsou takové stavební zásahy do komunikace, které opraví rozsáhlejší defekty vozovky nebo příslušenství tělesa komunikace.

Údržba formou čištění komunikací od smetků by měla probíhat cyklicky, ale je jasné, že vše je otázkou financí. Co je ale bezpodmínečné? Povinností je odstranit z tělesa vozovky, cyklistických stezek a chodníků, spadané listí a to v termínu do 30. listopadu v kalendářním roce (§ 47 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích). Při údržbě komunikací je nápomocný pasport, který zajišťuje evidenci komunikací v obci.

Podle § 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), se komunikace v České republice dělí do čtyř kategorií:

• dálnice
• silnice
• místní komunikace
• účelové komunikace

Pozemní komunikace (podle § 2 zákona o pozemních komunikacích) je definována jako „dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.“

Dopravní význam je u dálnic rychlá dálková a mezistátní doprava. Dopravní význam u silnic I. třídy je dálková a mezistátní doprava, u silnic II. třídy doprava mezi okresy a silnice III. třídy poskytují dopravní spojení mezi obcemi. Místní komunikace slouží k místní dopravě na území obce. Místní komunikace mohou být vystavěny také jako rychlostní.

Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. (§ 7 zákona o pozemních komunikacích)

Vlastníci komunikací jsou vymezeni v následující tabulce (§ 9 a násl. zákona o pozemních komunikacích).

Tabulka 12.1: Pozemní komunikace

Zdroj: zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích

Správa a údržba dálnic, silnic a místních komunikací je svěřena jak příspěvkovým organizacím státu, tak organizacím zřízených kraji či obcemi. Obce si v praxi provádějí správu a údržbu samy nebo jí svěřují jiným právnickým osobám.

Příspěvkovou organizací státu, jíž je svěřena údržba dálnic a silnic I. třídy, je Ředitelství silnic a dálnic ČR. Majetkovými správci silnic II a III. tříd jsou organizace zřízené jednotlivými kraji, např.: Správa silnic Moravskoslezského kraje, příspěvková organizace, Správa a údržba silnic Jihočeského kraje Jihočeského kraje, příspěvková organizace nebo Správa a údržba silnic Královéhradeckého kraje a.s.

Místní komunikace jsou ve vlastnictví obcí. Účelové komunikace jsou majetkem právnických či fyzických osob, přičemž za právnickou osobu je považována i veřejnoprávní korporace (tj. stát, kraje, obce). Tato skutečnost je dána tím, že v mnoha případech je účelová komunikace vymezena pouze pozemkem, na kterém není umístěna stavba komunikace. Účelová komunikace může být i součástí pozemků, například zemědělských nebo lesních. Účelové komunikace rozdělujeme z hlediska užívání na veřejně přístupné a neveřejně přístupné (vojenské újezdy, areály podniků apod.)

Stavba komunikace (dálnice, silnice a místní komunikace) je samostatnou nemovitou věcí, která však není předmětem zápisu do katastru nemovitostí. V katastru nemovitostí lze najít pozemky pod stavbou komunikace, nelze je však zaměňovat s tělesem komunikace. V případě účelových komunikací, které jsou přímo pozemkem, bývá zpravidla tato parcela užívána jako dopravní cesta, tzn. jeho účelem je zajištění přístupu k dalším nemovitostem. Účelové komunikace vznikají mnohdy spontánně užíváním pozemku k přístupu jako dopravní cesty. Může jít o vyšlapané nebo vyjeté stezky s travnatým nebo nezpevněným povrchem (§ 16 a násl. zákona o pozemních komunikacích).

Jakákoliv další kategorizace je dle zákona nepřípustná. Jde např. o užívání pojmů příjezdová komunikace, obslužná komunikace, obecní komunikace apod. Termín „pozemní komunikace“ se užívá jako souhrnný obecný pojem pro všechny druhy dopravních cest určených k užití silničními a jinými vozidly a chodci.

Základní evidencí dálnic, silnic a místních komunikací je pasport, který vedou jednotliví správci. Účelové komunikace se dle zákona nezařazují do žádné kategorie. Seznam účelových komunikací vede obec (§ 63 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).

Kategorizace je prováděna na základě posouzení znaků dané komunikace (místní komunikace jsou specifikovány v § 3 zákona o pozemních komunikacích). Určujícími znaky jsou:

• určení
• dopravní význam
• stavebně technické vybavení

Pokud u již zařazené komunikace dojde ke změně některých znaků, rozhodne příslušný silniční správní úřad o změně kategorie, popřípadě o jejím vyřazení z dané kategorie.

Určení pro komunikace znamená, pro které účastníky silničního provozu je dopravní cesta určena. Dálnice jsou určeny pro provoz silničních motorových vozidel, silnice a místní komunikace jsou určeny pro pohyb silničních motorových vozidel, jiných vozidel a chodců.

Stavebně technické vybavení je definováno ve stavebním zákoně č. 183/2006 Sb.

Zařazování komunikace do kategorie je výkonem státní správy, kterou silniční správní úřad vykonává v přenesené působnosti, správním rozhodnutím na základě podané žádosti. Žádost podává vlastník komunikace. V případě místních komunikací podává žádost o zařazení komunikace do kategorie obec.

Termínem zvláštní užívání komunikace (§ 25 zákona o pozemních komunikacích) můžeme označit jakékoliv záměrné konání na komunikaci, které se odlišuje od jejího běžného využívání. Běžným užíváním komunikace rozumíme používání komunikace k jízdě nebo chůzi. Existuje ale mnoho situací, které vyžadují zvláštní režim v oblasti dopravy. Nejčastějšími situacemi jsou:

• stavební zásahy do tělesa komunikace v souvislosti se stavbou, opravami nebo údržbou inženýrských sítí. Ty jsou uloženy mnohdy právě v pozemních komunikacích. Nejčastěji se jedná o vedení vodovodů, kanalizací, plynovodů, energetických a telekomunikačních kabelů.

• Stavební zásahy do komunikace nejsou jediným užíváním komunikace v režimu zvláštní, lze sem zařadit například:

• pořádání různých kulturních, společenských, sportovních a dalších akcí, které vyžadují změnu režimu dopravy na komunikaci či komunikacích nebo jejich úplnou dočasnou uzavírku,
• umísťování a provoz reklamních poutačů nebo propagačních či jiných podobných zařízení,
• umísťování pevných překážek na komunikaci (zařízení staveniště, skládka stavebních hmot apod.),
• zřizování vyhrazeného parkoviště.

Výčet nezahrnuje některé další oblasti zvláštního užívání. Výše uvedené jsou nejčastější, s kterými se lze na místních komunikacích setkat. Kompletní výčet je uveden v § 25 odst. 6 zákona 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích.

Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je výkonem v přenesené působnosti, které jsou v kompetenci silničního správního úřadu. Jsou prováděny v souladu se správním řádem. V praxi to vypadá tak, že subjekt, který zasáhne svým konáním do běžného provozu na místních komunikacích v dané obci, je povinen předem písemně požádat vlastníka místní komunikace, tedy obec, o povolení příslušných činností na místní komunikaci. Je nutné uvést za jakým účelem, přesně specifikovat příslušnou komunikaci, resp. místo zvláštního užívání a stanovit dobu zvláštního užívání.

Zástupce obce následně písemně sdělí žadateli své stanovisko, resp., vydá či nevydá příslušný souhlas. Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je učiněno ve správním řízení a obsahuje přesné stanovení podmínek, za kterých je zvláštní užívání komunikace povoleno. Zvláštní užívání podléhá výběru správního poplatku dle Zákona o správních poplatcích číslo 634/2004 Sb. v platném znění. Pokud je žadatelem samotná obec, která z jakéhokoliv výše uvedeného důvodu potřebuje upravit režim dopravy na svých místních komunikacích, postupuje stejným způsobem. Je nutné vědět, že v mnoha případech bude nezbytné mít upraven režim dopravy přechodným dopravním značením, ale o tom více v podkapitole Dopravní značení. Řízení o zvláštním užívání komunikací se vede u kategorií dálnice, silnice a místní komunikace. U kategorie účelová komunikace se tato řízení nevedou.

Přestupky na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42a, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Je nutné se ale orientovat i v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kde se jasně popisuje, jakým způsobem účastník dopravy jedná. Přestupků se dopouštějí svým protiprávním jednáním fyzické osoby.

Nejčastějším přestupkem v oblasti dopravy je:

• provádění staveb v ochranném pásmu komunikace,
• nedovolená manipulace s dopravními značkami,
• vytváření překážky v provozu,
• neprovedení bezprostředního očištění komunikace po jejím znečištění,
• umísťování reklamních poutačů do silničního pozemku bez souhlasu dotčených orgánů (inspektorát dopravní policie, silniční správní úřad).

Osoba, která se dopustí přestupku, je pozvána k jednání na přestupkovou komisi k podání vysvětlení svého jednání. Na základě správního řízení, které se provádí v souladu s přestupkovým zákonem, může být přestupiteli uložena peněžitá pokuta. Její maximální výši stanoví v § 42a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.

Přestupkové řízení je výkonem v přenesené působnosti, který obce mohou přenést prostřednictvím veřejnoprávní smlouvy.

Správní delikty na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42b, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Jedná se o totožné prohřešky jako u § 42a tohoto zákona, tedy porušení zákona fyzickými osobami. Správních deliktů se dopouštění dle výše uvedeného zákona právnické nebo fyzické osoby podnikající.

Správní delikty jsou stejně jako přestupky rozhodovány ve správním řízení a jsou výkonem v přenesené působnosti. Pro obce I. typu tyto výkony státní správy vykonávají obce s rozšířenou působností. Pokuty uložené přestupkovou komisí jsou příjmem do obecního rozpočtu (§ 43 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích).

Nedílnou součástí místních komunikací je dopravní značení. Rozlišení dopravních značek upravuje zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o provozu na pozemních komunikacích) a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích.

Dopravní značení (§ 61 a násl. zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dělí na dopravní značky, dopravní zařízení a akustické doprovodné signály. Všechny jsou dopodrobna specifikované v prováděcí vyhlášce č. 30/2001 Sb. Je dobré však rozlišovat dopravní značení, které se dělí na svislé dopravní značení, dále jen SDZ, a vodorovné dopravní značení, dále VDZ.

SDZ (§ 63 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dále dělí podle úlohy na:

• příkazové dopravní značky
• zákazové dopravní značky
• informativní dopravní značky – provozní, směrové a jiné
• výstražné dopravní značky
• značky upravující přednost
• dodatkové tabulky

Svislými se nazývají dle toho, že se umísťují kolmo neboli svisle k tělesu vozovky, vždy však mimo těleso.

VDZ (§ 64 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se rozdělují na:

• podélné čáry
• příčné čáry
• šipky
• označení stání a parkovišť
• označení zastávek
• označení zákazu zastavení a stání
• ostatní vodorovné značky

V praxi se rozlišuje ještě barevné provedení a tloušťka čar. Na silnicích, parkovištích a jiných plochách se setkáváme s barvou bílou, oranžovou nebo modrou.

Výraz vodorovné značení se používá proto, že se dopravní značky umísťuji na dopravní kryt komunikace. Zásady pro umísťování jsou kompletně zpracovány v příslušných technických předpisech vydaných Ministerstvem dopravy (TP 65, TP 66, TP 133 …).

Údržbou komunikací rozumíme provádění takových úkonů na komunikacích, které pomáhají udržovat těleso komunikace v dobrém technickém stavu a pomáhají udržovat sjízdnost a schůdnost. Opravami rozumíme snižování morálního i technického opotřebení komunikace tak, aby nedošlo vlivem jejího stavu k výskytu bezpečnostního rizika pro účastníky dopravy. Není tím samozřejmě myšleno, že vlastník komunikace přebírá zodpovědnost za rizikové chování řidičů či chodců (§ 1 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích).

Podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích je rozlišena údržba na:

1. běžná údržba komunikací

• souvislá údržba komunikací

• opravy

Soupis prací je poměrně rozsáhlý, ale ve vyhlášce je dopodrobna vypsaný. Jednoduše lze ale tyto práce definovat:

Běžná údržba (§ 9 odst. 4 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje nejen čištění komunikací, údržbu dopravních značek a údržbu dopravních zařízení, ale i údržbu zeleně na silničním pozemku obklopujícím komunikaci. Údržba zeleně se neomezuje jen na kosení trávy, která by měla být provedena minimálně dvakrát do roka, ale i údržbu keřů a stromů. Při kácení stromů je potřeba postupovat podle § 8 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a vyhlášky č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. Je ale jedna odlišnost u kácení stromů v silničním pozemku. Kromě povolení ke kácení dřevin, které vydává orgán ochrany životního prostředí, musí být vyžádán souhlas silničního správního úřadu.

Při běžné údržbě nesmí obec zapomínat na čištění kanálových vpustí, které slouží k odvodňování tělesa komunikace, pokud tam jsou. Pokud se v obci nachází veřejné osvětlení, které je v jejím majetku, je nutné nezapomínat zahrnout do údržby komunikace i údržbu veřejného osvětlení, především v místech přechodů pro chodce nebo míst pro přecházení.

Souvislá údržba (§ 9 odst. 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje rozsáhlejší práce sloužící k zachování a obnově vlastností zajišťujících bezpečný provoz na komunikacích. Patří sem např.:

• obnova svrchní vrstvy živice odfrézováním staré a položení nové,
• obnova protiskluzových vrstev vozovky,
• obnova zeleně na silničním pozemku.

Opravy jsou takové stavební zásahy do komunikace, které opraví rozsáhlejší defekty vozovky nebo příslušenství tělesa komunikace.

Údržba formou čištění komunikací od smetků by měla probíhat cyklicky, ale je jasné, že vše je otázkou financí. Co je ale bezpodmínečné? Povinností je odstranit z tělesa vozovky, cyklistických stezek a chodníků, spadané listí a to v termínu do 30. listopadu v kalendářním roce (§ 47 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích). Při údržbě komunikací je nápomocný pasport, který zajišťuje evidenci komunikací v obci.

Podle § 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), se komunikace v České republice dělí do čtyř kategorií:

• dálnice
• silnice
• místní komunikace
• účelové komunikace

Pozemní komunikace (podle § 2 zákona o pozemních komunikacích) je definována jako „dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.“

Dopravní význam je u dálnic rychlá dálková a mezistátní doprava. Dopravní význam u silnic I. třídy je dálková a mezistátní doprava, u silnic II. třídy doprava mezi okresy a silnice III. třídy poskytují dopravní spojení mezi obcemi. Místní komunikace slouží k místní dopravě na území obce. Místní komunikace mohou být vystavěny také jako rychlostní.

Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. (§ 7 zákona o pozemních komunikacích)

Vlastníci komunikací jsou vymezeni v následující tabulce (§ 9 a násl. zákona o pozemních komunikacích).

Tabulka 12.1: Pozemní komunikace

Zdroj: zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích

Správa a údržba dálnic, silnic a místních komunikací je svěřena jak příspěvkovým organizacím státu, tak organizacím zřízených kraji či obcemi. Obce si v praxi provádějí správu a údržbu samy nebo jí svěřují jiným právnickým osobám.

Příspěvkovou organizací státu, jíž je svěřena údržba dálnic a silnic I. třídy, je Ředitelství silnic a dálnic ČR. Majetkovými správci silnic II a III. tříd jsou organizace zřízené jednotlivými kraji, např.: Správa silnic Moravskoslezského kraje, příspěvková organizace, Správa a údržba silnic Jihočeského kraje Jihočeského kraje, příspěvková organizace nebo Správa a údržba silnic Královéhradeckého kraje a.s.

Místní komunikace jsou ve vlastnictví obcí. Účelové komunikace jsou majetkem právnických či fyzických osob, přičemž za právnickou osobu je považována i veřejnoprávní korporace (tj. stát, kraje, obce). Tato skutečnost je dána tím, že v mnoha případech je účelová komunikace vymezena pouze pozemkem, na kterém není umístěna stavba komunikace. Účelová komunikace může být i součástí pozemků, například zemědělských nebo lesních. Účelové komunikace rozdělujeme z hlediska užívání na veřejně přístupné a neveřejně přístupné (vojenské újezdy, areály podniků apod.)

Stavba komunikace (dálnice, silnice a místní komunikace) je samostatnou nemovitou věcí, která však není předmětem zápisu do katastru nemovitostí. V katastru nemovitostí lze najít pozemky pod stavbou komunikace, nelze je však zaměňovat s tělesem komunikace. V případě účelových komunikací, které jsou přímo pozemkem, bývá zpravidla tato parcela užívána jako dopravní cesta, tzn. jeho účelem je zajištění přístupu k dalším nemovitostem. Účelové komunikace vznikají mnohdy spontánně užíváním pozemku k přístupu jako dopravní cesty. Může jít o vyšlapané nebo vyjeté stezky s travnatým nebo nezpevněným povrchem (§ 16 a násl. zákona o pozemních komunikacích).

Jakákoliv další kategorizace je dle zákona nepřípustná. Jde např. o užívání pojmů příjezdová komunikace, obslužná komunikace, obecní komunikace apod. Termín „pozemní komunikace“ se užívá jako souhrnný obecný pojem pro všechny druhy dopravních cest určených k užití silničními a jinými vozidly a chodci.

Základní evidencí dálnic, silnic a místních komunikací je pasport, který vedou jednotliví správci. Účelové komunikace se dle zákona nezařazují do žádné kategorie. Seznam účelových komunikací vede obec (§ 63 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).

Kategorizace je prováděna na základě posouzení znaků dané komunikace (místní komunikace jsou specifikovány v § 3 zákona o pozemních komunikacích). Určujícími znaky jsou:

• určení
• dopravní význam
• stavebně technické vybavení

Pokud u již zařazené komunikace dojde ke změně některých znaků, rozhodne příslušný silniční správní úřad o změně kategorie, popřípadě o jejím vyřazení z dané kategorie.

Určení pro komunikace znamená, pro které účastníky silničního provozu je dopravní cesta určena. Dálnice jsou určeny pro provoz silničních motorových vozidel, silnice a místní komunikace jsou určeny pro pohyb silničních motorových vozidel, jiných vozidel a chodců.

Stavebně technické vybavení je definováno ve stavebním zákoně č. 183/2006 Sb.

Zařazování komunikace do kategorie je výkonem státní správy, kterou silniční správní úřad vykonává v přenesené působnosti, správním rozhodnutím na základě podané žádosti. Žádost podává vlastník komunikace. V případě místních komunikací podává žádost o zařazení komunikace do kategorie obec.

Termínem zvláštní užívání komunikace (§ 25 zákona o pozemních komunikacích) můžeme označit jakékoliv záměrné konání na komunikaci, které se odlišuje od jejího běžného využívání. Běžným užíváním komunikace rozumíme používání komunikace k jízdě nebo chůzi. Existuje ale mnoho situací, které vyžadují zvláštní režim v oblasti dopravy. Nejčastějšími situacemi jsou:

• stavební zásahy do tělesa komunikace v souvislosti se stavbou, opravami nebo údržbou inženýrských sítí. Ty jsou uloženy mnohdy právě v pozemních komunikacích. Nejčastěji se jedná o vedení vodovodů, kanalizací, plynovodů, energetických a telekomunikačních kabelů.

• Stavební zásahy do komunikace nejsou jediným užíváním komunikace v režimu zvláštní, lze sem zařadit například:

• pořádání různých kulturních, společenských, sportovních a dalších akcí, které vyžadují změnu režimu dopravy na komunikaci či komunikacích nebo jejich úplnou dočasnou uzavírku,
• umísťování a provoz reklamních poutačů nebo propagačních či jiných podobných zařízení,
• umísťování pevných překážek na komunikaci (zařízení staveniště, skládka stavebních hmot apod.),
• zřizování vyhrazeného parkoviště.

Výčet nezahrnuje některé další oblasti zvláštního užívání. Výše uvedené jsou nejčastější, s kterými se lze na místních komunikacích setkat. Kompletní výčet je uveden v § 25 odst. 6 zákona 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích.

Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je výkonem v přenesené působnosti, které jsou v kompetenci silničního správního úřadu. Jsou prováděny v souladu se správním řádem. V praxi to vypadá tak, že subjekt, který zasáhne svým konáním do běžného provozu na místních komunikacích v dané obci, je povinen předem písemně požádat vlastníka místní komunikace, tedy obec, o povolení příslušných činností na místní komunikaci. Je nutné uvést za jakým účelem, přesně specifikovat příslušnou komunikaci, resp. místo zvláštního užívání a stanovit dobu zvláštního užívání.

Zástupce obce následně písemně sdělí žadateli své stanovisko, resp., vydá či nevydá příslušný souhlas. Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je učiněno ve správním řízení a obsahuje přesné stanovení podmínek, za kterých je zvláštní užívání komunikace povoleno. Zvláštní užívání podléhá výběru správního poplatku dle Zákona o správních poplatcích číslo 634/2004 Sb. v platném znění. Pokud je žadatelem samotná obec, která z jakéhokoliv výše uvedeného důvodu potřebuje upravit režim dopravy na svých místních komunikacích, postupuje stejným způsobem. Je nutné vědět, že v mnoha případech bude nezbytné mít upraven režim dopravy přechodným dopravním značením, ale o tom více v podkapitole Dopravní značení. Řízení o zvláštním užívání komunikací se vede u kategorií dálnice, silnice a místní komunikace. U kategorie účelová komunikace se tato řízení nevedou.

Přestupky na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42a, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Je nutné se ale orientovat i v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kde se jasně popisuje, jakým způsobem účastník dopravy jedná. Přestupků se dopouštějí svým protiprávním jednáním fyzické osoby.

Nejčastějším přestupkem v oblasti dopravy je:

• provádění staveb v ochranném pásmu komunikace,
• nedovolená manipulace s dopravními značkami,
• vytváření překážky v provozu,
• neprovedení bezprostředního očištění komunikace po jejím znečištění,
• umísťování reklamních poutačů do silničního pozemku bez souhlasu dotčených orgánů (inspektorát dopravní policie, silniční správní úřad).

Osoba, která se dopustí přestupku, je pozvána k jednání na přestupkovou komisi k podání vysvětlení svého jednání. Na základě správního řízení, které se provádí v souladu s přestupkovým zákonem, může být přestupiteli uložena peněžitá pokuta. Její maximální výši stanoví v § 42a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.

Přestupkové řízení je výkonem v přenesené působnosti, který obce mohou přenést prostřednictvím veřejnoprávní smlouvy.

Správní delikty na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42b, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Jedná se o totožné prohřešky jako u § 42a tohoto zákona, tedy porušení zákona fyzickými osobami. Správních deliktů se dopouštění dle výše uvedeného zákona právnické nebo fyzické osoby podnikající.

Správní delikty jsou stejně jako přestupky rozhodovány ve správním řízení a jsou výkonem v přenesené působnosti. Pro obce I. typu tyto výkony státní správy vykonávají obce s rozšířenou působností. Pokuty uložené přestupkovou komisí jsou příjmem do obecního rozpočtu (§ 43 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích).

Nedílnou součástí místních komunikací je dopravní značení. Rozlišení dopravních značek upravuje zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o provozu na pozemních komunikacích) a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích.

Dopravní značení (§ 61 a násl. zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dělí na dopravní značky, dopravní zařízení a akustické doprovodné signály. Všechny jsou dopodrobna specifikované v prováděcí vyhlášce č. 30/2001 Sb. Je dobré však rozlišovat dopravní značení, které se dělí na svislé dopravní značení, dále jen SDZ, a vodorovné dopravní značení, dále VDZ.

SDZ (§ 63 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dále dělí podle úlohy na:

• příkazové dopravní značky
• zákazové dopravní značky
• informativní dopravní značky – provozní, směrové a jiné
• výstražné dopravní značky
• značky upravující přednost
• dodatkové tabulky

Svislými se nazývají dle toho, že se umísťují kolmo neboli svisle k tělesu vozovky, vždy však mimo těleso.

VDZ (§ 64 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se rozdělují na:

• podélné čáry
• příčné čáry
• šipky
• označení stání a parkovišť
• označení zastávek
• označení zákazu zastavení a stání
• ostatní vodorovné značky

V praxi se rozlišuje ještě barevné provedení a tloušťka čar. Na silnicích, parkovištích a jiných plochách se setkáváme s barvou bílou, oranžovou nebo modrou.

Výraz vodorovné značení se používá proto, že se dopravní značky umísťuji na dopravní kryt komunikace. Zásady pro umísťování jsou kompletně zpracovány v příslušných technických předpisech vydaných Ministerstvem dopravy (TP 65, TP 66, TP 133 …).

Údržbou komunikací rozumíme provádění takových úkonů na komunikacích, které pomáhají udržovat těleso komunikace v dobrém technickém stavu a pomáhají udržovat sjízdnost a schůdnost. Opravami rozumíme snižování morálního i technického opotřebení komunikace tak, aby nedošlo vlivem jejího stavu k výskytu bezpečnostního rizika pro účastníky dopravy. Není tím samozřejmě myšleno, že vlastník komunikace přebírá zodpovědnost za rizikové chování řidičů či chodců (§ 1 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích).

Podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích je rozlišena údržba na:

1. běžná údržba komunikací

• souvislá údržba komunikací

• opravy

Soupis prací je poměrně rozsáhlý, ale ve vyhlášce je dopodrobna vypsaný. Jednoduše lze ale tyto práce definovat:

Běžná údržba (§ 9 odst. 4 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje nejen čištění komunikací, údržbu dopravních značek a údržbu dopravních zařízení, ale i údržbu zeleně na silničním pozemku obklopujícím komunikaci. Údržba zeleně se neomezuje jen na kosení trávy, která by měla být provedena minimálně dvakrát do roka, ale i údržbu keřů a stromů. Při kácení stromů je potřeba postupovat podle § 8 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a vyhlášky č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. Je ale jedna odlišnost u kácení stromů v silničním pozemku. Kromě povolení ke kácení dřevin, které vydává orgán ochrany životního prostředí, musí být vyžádán souhlas silničního správního úřadu.

Při běžné údržbě nesmí obec zapomínat na čištění kanálových vpustí, které slouží k odvodňování tělesa komunikace, pokud tam jsou. Pokud se v obci nachází veřejné osvětlení, které je v jejím majetku, je nutné nezapomínat zahrnout do údržby komunikace i údržbu veřejného osvětlení, především v místech přechodů pro chodce nebo míst pro přecházení.

Souvislá údržba (§ 9 odst. 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje rozsáhlejší práce sloužící k zachování a obnově vlastností zajišťujících bezpečný provoz na komunikacích. Patří sem např.:

• obnova svrchní vrstvy živice odfrézováním staré a položení nové,
• obnova protiskluzových vrstev vozovky,
• obnova zeleně na silničním pozemku.

Opravy jsou takové stavební zásahy do komunikace, které opraví rozsáhlejší defekty vozovky nebo příslušenství tělesa komunikace.

Údržba formou čištění komunikací od smetků by měla probíhat cyklicky, ale je jasné, že vše je otázkou financí. Co je ale bezpodmínečné? Povinností je odstranit z tělesa vozovky, cyklistických stezek a chodníků, spadané listí a to v termínu do 30. listopadu v kalendářním roce (§ 47 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích). Při údržbě komunikací je nápomocný pasport, který zajišťuje evidenci komunikací v obci.

Podle § 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), se komunikace v České republice dělí do čtyř kategorií:

• dálnice
• silnice
• místní komunikace
• účelové komunikace

Pozemní komunikace (podle § 2 zákona o pozemních komunikacích) je definována jako „dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.“

Dopravní význam je u dálnic rychlá dálková a mezistátní doprava. Dopravní význam u silnic I. třídy je dálková a mezistátní doprava, u silnic II. třídy doprava mezi okresy a silnice III. třídy poskytují dopravní spojení mezi obcemi. Místní komunikace slouží k místní dopravě na území obce. Místní komunikace mohou být vystavěny také jako rychlostní.

Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. (§ 7 zákona o pozemních komunikacích)

Vlastníci komunikací jsou vymezeni v následující tabulce (§ 9 a násl. zákona o pozemních komunikacích).

Tabulka 12.1: Pozemní komunikace

Zdroj: zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích

Správa a údržba dálnic, silnic a místních komunikací je svěřena jak příspěvkovým organizacím státu, tak organizacím zřízených kraji či obcemi. Obce si v praxi provádějí správu a údržbu samy nebo jí svěřují jiným právnickým osobám.

Příspěvkovou organizací státu, jíž je svěřena údržba dálnic a silnic I. třídy, je Ředitelství silnic a dálnic ČR. Majetkovými správci silnic II a III. tříd jsou organizace zřízené jednotlivými kraji, např.: Správa silnic Moravskoslezského kraje, příspěvková organizace, Správa a údržba silnic Jihočeského kraje Jihočeského kraje, příspěvková organizace nebo Správa a údržba silnic Královéhradeckého kraje a.s.

Místní komunikace jsou ve vlastnictví obcí. Účelové komunikace jsou majetkem právnických či fyzických osob, přičemž za právnickou osobu je považována i veřejnoprávní korporace (tj. stát, kraje, obce). Tato skutečnost je dána tím, že v mnoha případech je účelová komunikace vymezena pouze pozemkem, na kterém není umístěna stavba komunikace. Účelová komunikace může být i součástí pozemků, například zemědělských nebo lesních. Účelové komunikace rozdělujeme z hlediska užívání na veřejně přístupné a neveřejně přístupné (vojenské újezdy, areály podniků apod.)

Stavba komunikace (dálnice, silnice a místní komunikace) je samostatnou nemovitou věcí, která však není předmětem zápisu do katastru nemovitostí. V katastru nemovitostí lze najít pozemky pod stavbou komunikace, nelze je však zaměňovat s tělesem komunikace. V případě účelových komunikací, které jsou přímo pozemkem, bývá zpravidla tato parcela užívána jako dopravní cesta, tzn. jeho účelem je zajištění přístupu k dalším nemovitostem. Účelové komunikace vznikají mnohdy spontánně užíváním pozemku k přístupu jako dopravní cesty. Může jít o vyšlapané nebo vyjeté stezky s travnatým nebo nezpevněným povrchem (§ 16 a násl. zákona o pozemních komunikacích).

Jakákoliv další kategorizace je dle zákona nepřípustná. Jde např. o užívání pojmů příjezdová komunikace, obslužná komunikace, obecní komunikace apod. Termín „pozemní komunikace“ se užívá jako souhrnný obecný pojem pro všechny druhy dopravních cest určených k užití silničními a jinými vozidly a chodci.

Základní evidencí dálnic, silnic a místních komunikací je pasport, který vedou jednotliví správci. Účelové komunikace se dle zákona nezařazují do žádné kategorie. Seznam účelových komunikací vede obec (§ 63 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).

Kategorizace je prováděna na základě posouzení znaků dané komunikace (místní komunikace jsou specifikovány v § 3 zákona o pozemních komunikacích). Určujícími znaky jsou:

• určení
• dopravní význam
• stavebně technické vybavení

Pokud u již zařazené komunikace dojde ke změně některých znaků, rozhodne příslušný silniční správní úřad o změně kategorie, popřípadě o jejím vyřazení z dané kategorie.

Určení pro komunikace znamená, pro které účastníky silničního provozu je dopravní cesta určena. Dálnice jsou určeny pro provoz silničních motorových vozidel, silnice a místní komunikace jsou určeny pro pohyb silničních motorových vozidel, jiných vozidel a chodců.

Stavebně technické vybavení je definováno ve stavebním zákoně č. 183/2006 Sb.

Zařazování komunikace do kategorie je výkonem státní správy, kterou silniční správní úřad vykonává v přenesené působnosti, správním rozhodnutím na základě podané žádosti. Žádost podává vlastník komunikace. V případě místních komunikací podává žádost o zařazení komunikace do kategorie obec.

Termínem zvláštní užívání komunikace (§ 25 zákona o pozemních komunikacích) můžeme označit jakékoliv záměrné konání na komunikaci, které se odlišuje od jejího běžného využívání. Běžným užíváním komunikace rozumíme používání komunikace k jízdě nebo chůzi. Existuje ale mnoho situací, které vyžadují zvláštní režim v oblasti dopravy. Nejčastějšími situacemi jsou:

• stavební zásahy do tělesa komunikace v souvislosti se stavbou, opravami nebo údržbou inženýrských sítí. Ty jsou uloženy mnohdy právě v pozemních komunikacích. Nejčastěji se jedná o vedení vodovodů, kanalizací, plynovodů, energetických a telekomunikačních kabelů.

• Stavební zásahy do komunikace nejsou jediným užíváním komunikace v režimu zvláštní, lze sem zařadit například:

• pořádání různých kulturních, společenských, sportovních a dalších akcí, které vyžadují změnu režimu dopravy na komunikaci či komunikacích nebo jejich úplnou dočasnou uzavírku,
• umísťování a provoz reklamních poutačů nebo propagačních či jiných podobných zařízení,
• umísťování pevných překážek na komunikaci (zařízení staveniště, skládka stavebních hmot apod.),
• zřizování vyhrazeného parkoviště.

Výčet nezahrnuje některé další oblasti zvláštního užívání. Výše uvedené jsou nejčastější, s kterými se lze na místních komunikacích setkat. Kompletní výčet je uveden v § 25 odst. 6 zákona 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích.

Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je výkonem v přenesené působnosti, které jsou v kompetenci silničního správního úřadu. Jsou prováděny v souladu se správním řádem. V praxi to vypadá tak, že subjekt, který zasáhne svým konáním do běžného provozu na místních komunikacích v dané obci, je povinen předem písemně požádat vlastníka místní komunikace, tedy obec, o povolení příslušných činností na místní komunikaci. Je nutné uvést za jakým účelem, přesně specifikovat příslušnou komunikaci, resp. místo zvláštního užívání a stanovit dobu zvláštního užívání.

Zástupce obce následně písemně sdělí žadateli své stanovisko, resp., vydá či nevydá příslušný souhlas. Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je učiněno ve správním řízení a obsahuje přesné stanovení podmínek, za kterých je zvláštní užívání komunikace povoleno. Zvláštní užívání podléhá výběru správního poplatku dle Zákona o správních poplatcích číslo 634/2004 Sb. v platném znění. Pokud je žadatelem samotná obec, která z jakéhokoliv výše uvedeného důvodu potřebuje upravit režim dopravy na svých místních komunikacích, postupuje stejným způsobem. Je nutné vědět, že v mnoha případech bude nezbytné mít upraven režim dopravy přechodným dopravním značením, ale o tom více v podkapitole Dopravní značení. Řízení o zvláštním užívání komunikací se vede u kategorií dálnice, silnice a místní komunikace. U kategorie účelová komunikace se tato řízení nevedou.

Přestupky na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42a, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Je nutné se ale orientovat i v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kde se jasně popisuje, jakým způsobem účastník dopravy jedná. Přestupků se dopouštějí svým protiprávním jednáním fyzické osoby.

Nejčastějším přestupkem v oblasti dopravy je:

• provádění staveb v ochranném pásmu komunikace,
• nedovolená manipulace s dopravními značkami,
• vytváření překážky v provozu,
• neprovedení bezprostředního očištění komunikace po jejím znečištění,
• umísťování reklamních poutačů do silničního pozemku bez souhlasu dotčených orgánů (inspektorát dopravní policie, silniční správní úřad).

Osoba, která se dopustí přestupku, je pozvána k jednání na přestupkovou komisi k podání vysvětlení svého jednání. Na základě správního řízení, které se provádí v souladu s přestupkovým zákonem, může být přestupiteli uložena peněžitá pokuta. Její maximální výši stanoví v § 42a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.

Přestupkové řízení je výkonem v přenesené působnosti, který obce mohou přenést prostřednictvím veřejnoprávní smlouvy.

Správní delikty na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42b, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Jedná se o totožné prohřešky jako u § 42a tohoto zákona, tedy porušení zákona fyzickými osobami. Správních deliktů se dopouštění dle výše uvedeného zákona právnické nebo fyzické osoby podnikající.

Správní delikty jsou stejně jako přestupky rozhodovány ve správním řízení a jsou výkonem v přenesené působnosti. Pro obce I. typu tyto výkony státní správy vykonávají obce s rozšířenou působností. Pokuty uložené přestupkovou komisí jsou příjmem do obecního rozpočtu (§ 43 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích).

Nedílnou součástí místních komunikací je dopravní značení. Rozlišení dopravních značek upravuje zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o provozu na pozemních komunikacích) a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích.

Dopravní značení (§ 61 a násl. zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dělí na dopravní značky, dopravní zařízení a akustické doprovodné signály. Všechny jsou dopodrobna specifikované v prováděcí vyhlášce č. 30/2001 Sb. Je dobré však rozlišovat dopravní značení, které se dělí na svislé dopravní značení, dále jen SDZ, a vodorovné dopravní značení, dále VDZ.

SDZ (§ 63 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dále dělí podle úlohy na:

• příkazové dopravní značky
• zákazové dopravní značky
• informativní dopravní značky – provozní, směrové a jiné
• výstražné dopravní značky
• značky upravující přednost
• dodatkové tabulky

Svislými se nazývají dle toho, že se umísťují kolmo neboli svisle k tělesu vozovky, vždy však mimo těleso.

VDZ (§ 64 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se rozdělují na:

• podélné čáry
• příčné čáry
• šipky
• označení stání a parkovišť
• označení zastávek
• označení zákazu zastavení a stání
• ostatní vodorovné značky

V praxi se rozlišuje ještě barevné provedení a tloušťka čar. Na silnicích, parkovištích a jiných plochách se setkáváme s barvou bílou, oranžovou nebo modrou.

Výraz vodorovné značení se používá proto, že se dopravní značky umísťuji na dopravní kryt komunikace. Zásady pro umísťování jsou kompletně zpracovány v příslušných technických předpisech vydaných Ministerstvem dopravy (TP 65, TP 66, TP 133 …).

Údržbou komunikací rozumíme provádění takových úkonů na komunikacích, které pomáhají udržovat těleso komunikace v dobrém technickém stavu a pomáhají udržovat sjízdnost a schůdnost. Opravami rozumíme snižování morálního i technického opotřebení komunikace tak, aby nedošlo vlivem jejího stavu k výskytu bezpečnostního rizika pro účastníky dopravy. Není tím samozřejmě myšleno, že vlastník komunikace přebírá zodpovědnost za rizikové chování řidičů či chodců (§ 1 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích).

Podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích je rozlišena údržba na:

1. běžná údržba komunikací

• souvislá údržba komunikací

• opravy

Soupis prací je poměrně rozsáhlý, ale ve vyhlášce je dopodrobna vypsaný. Jednoduše lze ale tyto práce definovat:

Běžná údržba (§ 9 odst. 4 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje nejen čištění komunikací, údržbu dopravních značek a údržbu dopravních zařízení, ale i údržbu zeleně na silničním pozemku obklopujícím komunikaci. Údržba zeleně se neomezuje jen na kosení trávy, která by měla být provedena minimálně dvakrát do roka, ale i údržbu keřů a stromů. Při kácení stromů je potřeba postupovat podle § 8 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a vyhlášky č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. Je ale jedna odlišnost u kácení stromů v silničním pozemku. Kromě povolení ke kácení dřevin, které vydává orgán ochrany životního prostředí, musí být vyžádán souhlas silničního správního úřadu.

Při běžné údržbě nesmí obec zapomínat na čištění kanálových vpustí, které slouží k odvodňování tělesa komunikace, pokud tam jsou. Pokud se v obci nachází veřejné osvětlení, které je v jejím majetku, je nutné nezapomínat zahrnout do údržby komunikace i údržbu veřejného osvětlení, především v místech přechodů pro chodce nebo míst pro přecházení.

Souvislá údržba (§ 9 odst. 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje rozsáhlejší práce sloužící k zachování a obnově vlastností zajišťujících bezpečný provoz na komunikacích. Patří sem např.:

• obnova svrchní vrstvy živice odfrézováním staré a položení nové,
• obnova protiskluzových vrstev vozovky,
• obnova zeleně na silničním pozemku.

Opravy jsou takové stavební zásahy do komunikace, které opraví rozsáhlejší defekty vozovky nebo příslušenství tělesa komunikace.

Údržba formou čištění komunikací od smetků by měla probíhat cyklicky, ale je jasné, že vše je otázkou financí. Co je ale bezpodmínečné? Povinností je odstranit z tělesa vozovky, cyklistických stezek a chodníků, spadané listí a to v termínu do 30. listopadu v kalendářním roce (§ 47 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích). Při údržbě komunikací je nápomocný pasport, který zajišťuje evidenci komunikací v obci.

Podle § 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), se komunikace v České republice dělí do čtyř kategorií:

• dálnice
• silnice
• místní komunikace
• účelové komunikace

Pozemní komunikace (podle § 2 zákona o pozemních komunikacích) je definována jako „dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.“

Dopravní význam je u dálnic rychlá dálková a mezistátní doprava. Dopravní význam u silnic I. třídy je dálková a mezistátní doprava, u silnic II. třídy doprava mezi okresy a silnice III. třídy poskytují dopravní spojení mezi obcemi. Místní komunikace slouží k místní dopravě na území obce. Místní komunikace mohou být vystavěny také jako rychlostní.

Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. (§ 7 zákona o pozemních komunikacích)

Vlastníci komunikací jsou vymezeni v následující tabulce (§ 9 a násl. zákona o pozemních komunikacích).

Tabulka 12.1: Pozemní komunikace

Zdroj: zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích

Správa a údržba dálnic, silnic a místních komunikací je svěřena jak příspěvkovým organizacím státu, tak organizacím zřízených kraji či obcemi. Obce si v praxi provádějí správu a údržbu samy nebo jí svěřují jiným právnickým osobám.

Příspěvkovou organizací státu, jíž je svěřena údržba dálnic a silnic I. třídy, je Ředitelství silnic a dálnic ČR. Majetkovými správci silnic II a III. tříd jsou organizace zřízené jednotlivými kraji, např.: Správa silnic Moravskoslezského kraje, příspěvková organizace, Správa a údržba silnic Jihočeského kraje Jihočeského kraje, příspěvková organizace nebo Správa a údržba silnic Královéhradeckého kraje a.s.

Místní komunikace jsou ve vlastnictví obcí. Účelové komunikace jsou majetkem právnických či fyzických osob, přičemž za právnickou osobu je považována i veřejnoprávní korporace (tj. stát, kraje, obce). Tato skutečnost je dána tím, že v mnoha případech je účelová komunikace vymezena pouze pozemkem, na kterém není umístěna stavba komunikace. Účelová komunikace může být i součástí pozemků, například zemědělských nebo lesních. Účelové komunikace rozdělujeme z hlediska užívání na veřejně přístupné a neveřejně přístupné (vojenské újezdy, areály podniků apod.)

Stavba komunikace (dálnice, silnice a místní komunikace) je samostatnou nemovitou věcí, která však není předmětem zápisu do katastru nemovitostí. V katastru nemovitostí lze najít pozemky pod stavbou komunikace, nelze je však zaměňovat s tělesem komunikace. V případě účelových komunikací, které jsou přímo pozemkem, bývá zpravidla tato parcela užívána jako dopravní cesta, tzn. jeho účelem je zajištění přístupu k dalším nemovitostem. Účelové komunikace vznikají mnohdy spontánně užíváním pozemku k přístupu jako dopravní cesty. Může jít o vyšlapané nebo vyjeté stezky s travnatým nebo nezpevněným povrchem (§ 16 a násl. zákona o pozemních komunikacích).

Jakákoliv další kategorizace je dle zákona nepřípustná. Jde např. o užívání pojmů příjezdová komunikace, obslužná komunikace, obecní komunikace apod. Termín „pozemní komunikace“ se užívá jako souhrnný obecný pojem pro všechny druhy dopravních cest určených k užití silničními a jinými vozidly a chodci.

Základní evidencí dálnic, silnic a místních komunikací je pasport, který vedou jednotliví správci. Účelové komunikace se dle zákona nezařazují do žádné kategorie. Seznam účelových komunikací vede obec (§ 63 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).

Kategorizace je prováděna na základě posouzení znaků dané komunikace (místní komunikace jsou specifikovány v § 3 zákona o pozemních komunikacích). Určujícími znaky jsou:

• určení
• dopravní význam
• stavebně technické vybavení

Pokud u již zařazené komunikace dojde ke změně některých znaků, rozhodne příslušný silniční správní úřad o změně kategorie, popřípadě o jejím vyřazení z dané kategorie.

Určení pro komunikace znamená, pro které účastníky silničního provozu je dopravní cesta určena. Dálnice jsou určeny pro provoz silničních motorových vozidel, silnice a místní komunikace jsou určeny pro pohyb silničních motorových vozidel, jiných vozidel a chodců.

Stavebně technické vybavení je definováno ve stavebním zákoně č. 183/2006 Sb.

Zařazování komunikace do kategorie je výkonem státní správy, kterou silniční správní úřad vykonává v přenesené působnosti, správním rozhodnutím na základě podané žádosti. Žádost podává vlastník komunikace. V případě místních komunikací podává žádost o zařazení komunikace do kategorie obec.

Termínem zvláštní užívání komunikace (§ 25 zákona o pozemních komunikacích) můžeme označit jakékoliv záměrné konání na komunikaci, které se odlišuje od jejího běžného využívání. Běžným užíváním komunikace rozumíme používání komunikace k jízdě nebo chůzi. Existuje ale mnoho situací, které vyžadují zvláštní režim v oblasti dopravy. Nejčastějšími situacemi jsou:

• stavební zásahy do tělesa komunikace v souvislosti se stavbou, opravami nebo údržbou inženýrských sítí. Ty jsou uloženy mnohdy právě v pozemních komunikacích. Nejčastěji se jedná o vedení vodovodů, kanalizací, plynovodů, energetických a telekomunikačních kabelů.

• Stavební zásahy do komunikace nejsou jediným užíváním komunikace v režimu zvláštní, lze sem zařadit například:

• pořádání různých kulturních, společenských, sportovních a dalších akcí, které vyžadují změnu režimu dopravy na komunikaci či komunikacích nebo jejich úplnou dočasnou uzavírku,
• umísťování a provoz reklamních poutačů nebo propagačních či jiných podobných zařízení,
• umísťování pevných překážek na komunikaci (zařízení staveniště, skládka stavebních hmot apod.),
• zřizování vyhrazeného parkoviště.

Výčet nezahrnuje některé další oblasti zvláštního užívání. Výše uvedené jsou nejčastější, s kterými se lze na místních komunikacích setkat. Kompletní výčet je uveden v § 25 odst. 6 zákona 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích.

Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je výkonem v přenesené působnosti, které jsou v kompetenci silničního správního úřadu. Jsou prováděny v souladu se správním řádem. V praxi to vypadá tak, že subjekt, který zasáhne svým konáním do běžného provozu na místních komunikacích v dané obci, je povinen předem písemně požádat vlastníka místní komunikace, tedy obec, o povolení příslušných činností na místní komunikaci. Je nutné uvést za jakým účelem, přesně specifikovat příslušnou komunikaci, resp. místo zvláštního užívání a stanovit dobu zvláštního užívání.

Zástupce obce následně písemně sdělí žadateli své stanovisko, resp., vydá či nevydá příslušný souhlas. Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je učiněno ve správním řízení a obsahuje přesné stanovení podmínek, za kterých je zvláštní užívání komunikace povoleno. Zvláštní užívání podléhá výběru správního poplatku dle Zákona o správních poplatcích číslo 634/2004 Sb. v platném znění. Pokud je žadatelem samotná obec, která z jakéhokoliv výše uvedeného důvodu potřebuje upravit režim dopravy na svých místních komunikacích, postupuje stejným způsobem. Je nutné vědět, že v mnoha případech bude nezbytné mít upraven režim dopravy přechodným dopravním značením, ale o tom více v podkapitole Dopravní značení. Řízení o zvláštním užívání komunikací se vede u kategorií dálnice, silnice a místní komunikace. U kategorie účelová komunikace se tato řízení nevedou.

Přestupky na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42a, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Je nutné se ale orientovat i v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kde se jasně popisuje, jakým způsobem účastník dopravy jedná. Přestupků se dopouštějí svým protiprávním jednáním fyzické osoby.

Nejčastějším přestupkem v oblasti dopravy je:

• provádění staveb v ochranném pásmu komunikace,
• nedovolená manipulace s dopravními značkami,
• vytváření překážky v provozu,
• neprovedení bezprostředního očištění komunikace po jejím znečištění,
• umísťování reklamních poutačů do silničního pozemku bez souhlasu dotčených orgánů (inspektorát dopravní policie, silniční správní úřad).

Osoba, která se dopustí přestupku, je pozvána k jednání na přestupkovou komisi k podání vysvětlení svého jednání. Na základě správního řízení, které se provádí v souladu s přestupkovým zákonem, může být přestupiteli uložena peněžitá pokuta. Její maximální výši stanoví v § 42a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.

Přestupkové řízení je výkonem v přenesené působnosti, který obce mohou přenést prostřednictvím veřejnoprávní smlouvy.

Správní delikty na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42b, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Jedná se o totožné prohřešky jako u § 42a tohoto zákona, tedy porušení zákona fyzickými osobami. Správních deliktů se dopouštění dle výše uvedeného zákona právnické nebo fyzické osoby podnikající.

Správní delikty jsou stejně jako přestupky rozhodovány ve správním řízení a jsou výkonem v přenesené působnosti. Pro obce I. typu tyto výkony státní správy vykonávají obce s rozšířenou působností. Pokuty uložené přestupkovou komisí jsou příjmem do obecního rozpočtu (§ 43 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích).

Nedílnou součástí místních komunikací je dopravní značení. Rozlišení dopravních značek upravuje zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o provozu na pozemních komunikacích) a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích.

Dopravní značení (§ 61 a násl. zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dělí na dopravní značky, dopravní zařízení a akustické doprovodné signály. Všechny jsou dopodrobna specifikované v prováděcí vyhlášce č. 30/2001 Sb. Je dobré však rozlišovat dopravní značení, které se dělí na svislé dopravní značení, dále jen SDZ, a vodorovné dopravní značení, dále VDZ.

SDZ (§ 63 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dále dělí podle úlohy na:

• příkazové dopravní značky
• zákazové dopravní značky
• informativní dopravní značky – provozní, směrové a jiné
• výstražné dopravní značky
• značky upravující přednost
• dodatkové tabulky

Svislými se nazývají dle toho, že se umísťují kolmo neboli svisle k tělesu vozovky, vždy však mimo těleso.

VDZ (§ 64 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se rozdělují na:

• podélné čáry
• příčné čáry
• šipky
• označení stání a parkovišť
• označení zastávek
• označení zákazu zastavení a stání
• ostatní vodorovné značky

V praxi se rozlišuje ještě barevné provedení a tloušťka čar. Na silnicích, parkovištích a jiných plochách se setkáváme s barvou bílou, oranžovou nebo modrou.

Výraz vodorovné značení se používá proto, že se dopravní značky umísťuji na dopravní kryt komunikace. Zásady pro umísťování jsou kompletně zpracovány v příslušných technických předpisech vydaných Ministerstvem dopravy (TP 65, TP 66, TP 133 …).

Údržbou komunikací rozumíme provádění takových úkonů na komunikacích, které pomáhají udržovat těleso komunikace v dobrém technickém stavu a pomáhají udržovat sjízdnost a schůdnost. Opravami rozumíme snižování morálního i technického opotřebení komunikace tak, aby nedošlo vlivem jejího stavu k výskytu bezpečnostního rizika pro účastníky dopravy. Není tím samozřejmě myšleno, že vlastník komunikace přebírá zodpovědnost za rizikové chování řidičů či chodců (§ 1 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích).

Podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích je rozlišena údržba na:

1. běžná údržba komunikací

• souvislá údržba komunikací

• opravy

Soupis prací je poměrně rozsáhlý, ale ve vyhlášce je dopodrobna vypsaný. Jednoduše lze ale tyto práce definovat:

Běžná údržba (§ 9 odst. 4 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje nejen čištění komunikací, údržbu dopravních značek a údržbu dopravních zařízení, ale i údržbu zeleně na silničním pozemku obklopujícím komunikaci. Údržba zeleně se neomezuje jen na kosení trávy, která by měla být provedena minimálně dvakrát do roka, ale i údržbu keřů a stromů. Při kácení stromů je potřeba postupovat podle § 8 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a vyhlášky č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. Je ale jedna odlišnost u kácení stromů v silničním pozemku. Kromě povolení ke kácení dřevin, které vydává orgán ochrany životního prostředí, musí být vyžádán souhlas silničního správního úřadu.

Při běžné údržbě nesmí obec zapomínat na čištění kanálových vpustí, které slouží k odvodňování tělesa komunikace, pokud tam jsou. Pokud se v obci nachází veřejné osvětlení, které je v jejím majetku, je nutné nezapomínat zahrnout do údržby komunikace i údržbu veřejného osvětlení, především v místech přechodů pro chodce nebo míst pro přecházení.

Souvislá údržba (§ 9 odst. 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje rozsáhlejší práce sloužící k zachování a obnově vlastností zajišťujících bezpečný provoz na komunikacích. Patří sem např.:

• obnova svrchní vrstvy živice odfrézováním staré a položení nové,
• obnova protiskluzových vrstev vozovky,
• obnova zeleně na silničním pozemku.

Opravy jsou takové stavební zásahy do komunikace, které opraví rozsáhlejší defekty vozovky nebo příslušenství tělesa komunikace.

Údržba formou čištění komunikací od smetků by měla probíhat cyklicky, ale je jasné, že vše je otázkou financí. Co je ale bezpodmínečné? Povinností je odstranit z tělesa vozovky, cyklistických stezek a chodníků, spadané listí a to v termínu do 30. listopadu v kalendářním roce (§ 47 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích). Při údržbě komunikací je nápomocný pasport, který zajišťuje evidenci komunikací v obci.

Podle § 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), se komunikace v České republice dělí do čtyř kategorií:

• dálnice
• silnice
• místní komunikace
• účelové komunikace

Pozemní komunikace (podle § 2 zákona o pozemních komunikacích) je definována jako „dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.“

Dopravní význam je u dálnic rychlá dálková a mezistátní doprava. Dopravní význam u silnic I. třídy je dálková a mezistátní doprava, u silnic II. třídy doprava mezi okresy a silnice III. třídy poskytují dopravní spojení mezi obcemi. Místní komunikace slouží k místní dopravě na území obce. Místní komunikace mohou být vystavěny také jako rychlostní.

Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. (§ 7 zákona o pozemních komunikacích)

Vlastníci komunikací jsou vymezeni v následující tabulce (§ 9 a násl. zákona o pozemních komunikacích).

Tabulka 12.1: Pozemní komunikace

Zdroj: zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích

Správa a údržba dálnic, silnic a místních komunikací je svěřena jak příspěvkovým organizacím státu, tak organizacím zřízených kraji či obcemi. Obce si v praxi provádějí správu a údržbu samy nebo jí svěřují jiným právnickým osobám.

Příspěvkovou organizací státu, jíž je svěřena údržba dálnic a silnic I. třídy, je Ředitelství silnic a dálnic ČR. Majetkovými správci silnic II a III. tříd jsou organizace zřízené jednotlivými kraji, např.: Správa silnic Moravskoslezského kraje, příspěvková organizace, Správa a údržba silnic Jihočeského kraje Jihočeského kraje, příspěvková organizace nebo Správa a údržba silnic Královéhradeckého kraje a.s.

Místní komunikace jsou ve vlastnictví obcí. Účelové komunikace jsou majetkem právnických či fyzických osob, přičemž za právnickou osobu je považována i veřejnoprávní korporace (tj. stát, kraje, obce). Tato skutečnost je dána tím, že v mnoha případech je účelová komunikace vymezena pouze pozemkem, na kterém není umístěna stavba komunikace. Účelová komunikace může být i součástí pozemků, například zemědělských nebo lesních. Účelové komunikace rozdělujeme z hlediska užívání na veřejně přístupné a neveřejně přístupné (vojenské újezdy, areály podniků apod.)

Stavba komunikace (dálnice, silnice a místní komunikace) je samostatnou nemovitou věcí, která však není předmětem zápisu do katastru nemovitostí. V katastru nemovitostí lze najít pozemky pod stavbou komunikace, nelze je však zaměňovat s tělesem komunikace. V případě účelových komunikací, které jsou přímo pozemkem, bývá zpravidla tato parcela užívána jako dopravní cesta, tzn. jeho účelem je zajištění přístupu k dalším nemovitostem. Účelové komunikace vznikají mnohdy spontánně užíváním pozemku k přístupu jako dopravní cesty. Může jít o vyšlapané nebo vyjeté stezky s travnatým nebo nezpevněným povrchem (§ 16 a násl. zákona o pozemních komunikacích).

Jakákoliv další kategorizace je dle zákona nepřípustná. Jde např. o užívání pojmů příjezdová komunikace, obslužná komunikace, obecní komunikace apod. Termín „pozemní komunikace“ se užívá jako souhrnný obecný pojem pro všechny druhy dopravních cest určených k užití silničními a jinými vozidly a chodci.

Základní evidencí dálnic, silnic a místních komunikací je pasport, který vedou jednotliví správci. Účelové komunikace se dle zákona nezařazují do žádné kategorie. Seznam účelových komunikací vede obec (§ 63 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).

Kategorizace je prováděna na základě posouzení znaků dané komunikace (místní komunikace jsou specifikovány v § 3 zákona o pozemních komunikacích). Určujícími znaky jsou:

• určení
• dopravní význam
• stavebně technické vybavení

Pokud u již zařazené komunikace dojde ke změně některých znaků, rozhodne příslušný silniční správní úřad o změně kategorie, popřípadě o jejím vyřazení z dané kategorie.

Určení pro komunikace znamená, pro které účastníky silničního provozu je dopravní cesta určena. Dálnice jsou určeny pro provoz silničních motorových vozidel, silnice a místní komunikace jsou určeny pro pohyb silničních motorových vozidel, jiných vozidel a chodců.

Stavebně technické vybavení je definováno ve stavebním zákoně č. 183/2006 Sb.

Zařazování komunikace do kategorie je výkonem státní správy, kterou silniční správní úřad vykonává v přenesené působnosti, správním rozhodnutím na základě podané žádosti. Žádost podává vlastník komunikace. V případě místních komunikací podává žádost o zařazení komunikace do kategorie obec.

Termínem zvláštní užívání komunikace (§ 25 zákona o pozemních komunikacích) můžeme označit jakékoliv záměrné konání na komunikaci, které se odlišuje od jejího běžného využívání. Běžným užíváním komunikace rozumíme používání komunikace k jízdě nebo chůzi. Existuje ale mnoho situací, které vyžadují zvláštní režim v oblasti dopravy. Nejčastějšími situacemi jsou:

• stavební zásahy do tělesa komunikace v souvislosti se stavbou, opravami nebo údržbou inženýrských sítí. Ty jsou uloženy mnohdy právě v pozemních komunikacích. Nejčastěji se jedná o vedení vodovodů, kanalizací, plynovodů, energetických a telekomunikačních kabelů.

• Stavební zásahy do komunikace nejsou jediným užíváním komunikace v režimu zvláštní, lze sem zařadit například:

• pořádání různých kulturních, společenských, sportovních a dalších akcí, které vyžadují změnu režimu dopravy na komunikaci či komunikacích nebo jejich úplnou dočasnou uzavírku,
• umísťování a provoz reklamních poutačů nebo propagačních či jiných podobných zařízení,
• umísťování pevných překážek na komunikaci (zařízení staveniště, skládka stavebních hmot apod.),
• zřizování vyhrazeného parkoviště.

Výčet nezahrnuje některé další oblasti zvláštního užívání. Výše uvedené jsou nejčastější, s kterými se lze na místních komunikacích setkat. Kompletní výčet je uveden v § 25 odst. 6 zákona 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích.

Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je výkonem v přenesené působnosti, které jsou v kompetenci silničního správního úřadu. Jsou prováděny v souladu se správním řádem. V praxi to vypadá tak, že subjekt, který zasáhne svým konáním do běžného provozu na místních komunikacích v dané obci, je povinen předem písemně požádat vlastníka místní komunikace, tedy obec, o povolení příslušných činností na místní komunikaci. Je nutné uvést za jakým účelem, přesně specifikovat příslušnou komunikaci, resp. místo zvláštního užívání a stanovit dobu zvláštního užívání.

Zástupce obce následně písemně sdělí žadateli své stanovisko, resp., vydá či nevydá příslušný souhlas. Rozhodnutí o zvláštním užívání komunikace je učiněno ve správním řízení a obsahuje přesné stanovení podmínek, za kterých je zvláštní užívání komunikace povoleno. Zvláštní užívání podléhá výběru správního poplatku dle Zákona o správních poplatcích číslo 634/2004 Sb. v platném znění. Pokud je žadatelem samotná obec, která z jakéhokoliv výše uvedeného důvodu potřebuje upravit režim dopravy na svých místních komunikacích, postupuje stejným způsobem. Je nutné vědět, že v mnoha případech bude nezbytné mít upraven režim dopravy přechodným dopravním značením, ale o tom více v podkapitole Dopravní značení. Řízení o zvláštním užívání komunikací se vede u kategorií dálnice, silnice a místní komunikace. U kategorie účelová komunikace se tato řízení nevedou.

Přestupky na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42a, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Je nutné se ale orientovat i v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kde se jasně popisuje, jakým způsobem účastník dopravy jedná. Přestupků se dopouštějí svým protiprávním jednáním fyzické osoby.

Nejčastějším přestupkem v oblasti dopravy je:

• provádění staveb v ochranném pásmu komunikace,
• nedovolená manipulace s dopravními značkami,
• vytváření překážky v provozu,
• neprovedení bezprostředního očištění komunikace po jejím znečištění,
• umísťování reklamních poutačů do silničního pozemku bez souhlasu dotčených orgánů (inspektorát dopravní policie, silniční správní úřad).

Osoba, která se dopustí přestupku, je pozvána k jednání na přestupkovou komisi k podání vysvětlení svého jednání. Na základě správního řízení, které se provádí v souladu s přestupkovým zákonem, může být přestupiteli uložena peněžitá pokuta. Její maximální výši stanoví v § 42a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.

Přestupkové řízení je výkonem v přenesené působnosti, který obce mohou přenést prostřednictvím veřejnoprávní smlouvy.

Správní delikty na úseku komunikací, kterých se mohou účastníci dopravy dopustit, jsou taxativně vyjmenovány v § 42b, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Jedná se o totožné prohřešky jako u § 42a tohoto zákona, tedy porušení zákona fyzickými osobami. Správních deliktů se dopouštění dle výše uvedeného zákona právnické nebo fyzické osoby podnikající.

Správní delikty jsou stejně jako přestupky rozhodovány ve správním řízení a jsou výkonem v přenesené působnosti. Pro obce I. typu tyto výkony státní správy vykonávají obce s rozšířenou působností. Pokuty uložené přestupkovou komisí jsou příjmem do obecního rozpočtu (§ 43 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích).

Nedílnou součástí místních komunikací je dopravní značení. Rozlišení dopravních značek upravuje zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o provozu na pozemních komunikacích) a jeho prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích.

Dopravní značení (§ 61 a násl. zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dělí na dopravní značky, dopravní zařízení a akustické doprovodné signály. Všechny jsou dopodrobna specifikované v prováděcí vyhlášce č. 30/2001 Sb. Je dobré však rozlišovat dopravní značení, které se dělí na svislé dopravní značení, dále jen SDZ, a vodorovné dopravní značení, dále VDZ.

SDZ (§ 63 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se dále dělí podle úlohy na:

• příkazové dopravní značky
• zákazové dopravní značky
• informativní dopravní značky – provozní, směrové a jiné
• výstražné dopravní značky
• značky upravující přednost
• dodatkové tabulky

Svislými se nazývají dle toho, že se umísťují kolmo neboli svisle k tělesu vozovky, vždy však mimo těleso.

VDZ (§ 64 zákona o provozu na pozemních komunikacích) se rozdělují na:

• podélné čáry
• příčné čáry
• šipky
• označení stání a parkovišť
• označení zastávek
• označení zákazu zastavení a stání
• ostatní vodorovné značky

V praxi se rozlišuje ještě barevné provedení a tloušťka čar. Na silnicích, parkovištích a jiných plochách se setkáváme s barvou bílou, oranžovou nebo modrou.

Výraz vodorovné značení se používá proto, že se dopravní značky umísťuji na dopravní kryt komunikace. Zásady pro umísťování jsou kompletně zpracovány v příslušných technických předpisech vydaných Ministerstvem dopravy (TP 65, TP 66, TP 133 …).

Údržbou komunikací rozumíme provádění takových úkonů na komunikacích, které pomáhají udržovat těleso komunikace v dobrém technickém stavu a pomáhají udržovat sjízdnost a schůdnost. Opravami rozumíme snižování morálního i technického opotřebení komunikace tak, aby nedošlo vlivem jejího stavu k výskytu bezpečnostního rizika pro účastníky dopravy. Není tím samozřejmě myšleno, že vlastník komunikace přebírá zodpovědnost za rizikové chování řidičů či chodců (§ 1 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích).

Podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích je rozlišena údržba na:

1. běžná údržba komunikací

• souvislá údržba komunikací

• opravy

Soupis prací je poměrně rozsáhlý, ale ve vyhlášce je dopodrobna vypsaný. Jednoduše lze ale tyto práce definovat:

Běžná údržba (§ 9 odst. 4 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje nejen čištění komunikací, údržbu dopravních značek a údržbu dopravních zařízení, ale i údržbu zeleně na silničním pozemku obklopujícím komunikaci. Údržba zeleně se neomezuje jen na kosení trávy, která by měla být provedena minimálně dvakrát do roka, ale i údržbu keřů a stromů. Při kácení stromů je potřeba postupovat podle § 8 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a vyhlášky č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. Je ale jedna odlišnost u kácení stromů v silničním pozemku. Kromě povolení ke kácení dřevin, které vydává orgán ochrany životního prostředí, musí být vyžádán souhlas silničního správního úřadu.

Při běžné údržbě nesmí obec zapomínat na čištění kanálových vpustí, které slouží k odvodňování tělesa komunikace, pokud tam jsou. Pokud se v obci nachází veřejné osvětlení, které je v jejím majetku, je nutné nezapomínat zahrnout do údržby komunikace i údržbu veřejného osvětlení, především v místech přechodů pro chodce nebo míst pro přecházení.

Souvislá údržba (§ 9 odst. 5 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích) zahrnuje rozsáhlejší práce sloužící k zachování a obnově vlastností zajišťujících bezpečný provoz na komunikacích. Patří sem např.:

• obnova svrchní vrstvy živice odfrézováním staré a položení nové,
• obnova protiskluzových vrstev vozovky,
• obnova zeleně na silničním pozemku.

Opravy jsou takové stavební zásahy do komunikace, které opraví rozsáhlejší defekty vozovky nebo příslušenství tělesa komunikace.

Údržba formou čištění komunikací od smetků by měla probíhat cyklicky, ale je jasné, že vše je otázkou financí. Co je ale bezpodmínečné? Povinností je odstranit z tělesa vozovky, cyklistických stezek a chodníků, spadané listí a to v termínu do 30. listopadu v kalendářním roce (§ 47 prováděcí vyhlášky zákona o pozemních komunikacích). Při údržbě komunikací je nápomocný pasport, který zajišťuje evidenci komunikací v obci.