Místní občan umístnil závoru přes místní komunikaci, které je tam historicky daná. Je vlastníkem pozemku, který trojúhelníkem zasahuje do místní komunikace. Delší dobu s ním vedeme jednání, které je negativní. Sdělil, že to je jeho pozemek, který koupil před 10 lety a může si tam dělat, co chce. Závoru, kterou tam vybudoval zamezuje bezpečný průjezd ke stávajícím parcelám a dále do budoucnosti je předpoklad výstavby další rod. domů.Rádi bychom tuto záležitost měli vyřešenou. Můžete nám pomoci?

V obci se nachází pozemní komunikace, která je tam již velmi dlouhou dobu. Místní občan, vlastník pozemku, přes který tato komunikace zčásti vede, umístil přes komunikaci závoru. Pan Zeman pozemek koupil před 10 lety a nyní se odmítá s obcí dohodnout a závoru odstranit. Závora přitom zamezuje bezpečnému průjezdu ke stávajícím parcelám, do budoucna je navíc předpoklad výstavby dalších rodinných domů.

V návaznosti na telefonickou komunikaci s paní starostkou a následně zaslané dokumenty máme za to, že se bude jednat spíš o účelovou komunikaci než o komunikaci místní. K tomuto tvrzení odkazujeme na ustanovení zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Dle §7 odst. 1 věty první tohoto zákona je Účelová komunikace pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků.

Soukromé osoby mohou vlastnit účelové komunikace, které tvoří nejnižší kategorii pozemních komunikací (dalšími kategoriemi jsou místní komunikace, silnice a dálnice). Typickými účelovými komunikacemi bývají polní cesty, uličky mezi domy, vyšlapané pěšiny nebo právě cesty sloužící k příjezdu k parcelám. O vzniku účelové komunikace dle Vašich slov nebylo vydáno správní rozhodnutí. Odborná literatura k zákonu o pozemních komunikacích však uvádí, že o tom ani správní rozhodnutí vydáno být nemusí (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1868/2000). Účelovou komunikací se určitá cesta stává „samovolně“ ze zákona, a to v okamžiku, kdy splní všechny čtyři znaky, které zákon a judikatura pro vznik účelové komunikace stanovují.

Musí jít o

(1) stálou a v terénu patrnou dopravní cestu, která

(2) naplňuje účel stanovený v zákoně, přičemž

(3) její vlastník dal souhlas k obecnému užívání své cesty veřejností a zároveň

(4) tato cesta naplňuje nutnou komunikační potřebu.

Jakmile jsou tyto čtyři podmínky kumulativně splněny, vzniká veřejně přístupná účelová komunikace.

Problémovým bodem je bod č. 3 týkající se souhlasu vlastníka k veřejnému užívání. Souhlas vlastníka s obecným užíváním jeho pozemku může mít různé formy. Soudy z praktických důvodů dovozují, že souhlas s obecným užíváním může dát vlastník cesty i mlčky neboli konkludentně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1868/2000, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2167/2005, rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 Ans 2/2007). K udělení konkludentního souhlasu postačuje pouhá nečinnost. Jestliže vlastník po dostatečně dlouhou dobu toleruje užívání svého pozemku veřejností k dopravním účelům a nic zjevného proti tomu nečiní, pak se má za to, že se vznikem veřejné cesty na svém pozemku souhlasí. Pan Zeman koupil pozemek před 10 lety a závoru umístil až teď, dá se tedy předpokládat, že předchozí konkludentní souhlas udělen byl, nehledě na to, že účelová komunikace na místě existovala ještě před koupí pozemku, přičemž souhlas předchozího vlastníka zavazuje i jeho právní nástupce. Máme tedy za to, že předmětná pozemní komunikace je účelovou komunikací.

Spor o to, zda se jedná o účelovou pozemní komunikaci či nikoli, může rozhodnout dle zákona o pozemních komunikacích příslušný silniční správní úřad, kterým je v tomto případě Obecní úřad obce Jiřice. Doporučujeme, aby Obecní úřad v prvé řadě prohlásil komunikaci za účelovou s tím, že toto prohlášení učiní s odůvodněním, že tato účelová komunikace na místě existuje již řadu let. Rozhodnutí tak bude v zásadě potvrzením stávajícího stavu. Užívání účelové cesty je bezplatné a takováto cesta je veřejně přístupná, neboť se jedná o výkon tzv. obecného využívání pozemní komunikace.

V §7 odst. 1 věta druhá zákona o pozemních komunikacích je stanoveno: Příslušný silniční správní úřad může na žádost vlastníka účelové komunikace a po projednání s příslušným orgánem Policie České republiky upravit nebo omezit veřejný přístup na účelovou komunikaci, pokud je to nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů tohoto vlastníka. Vlastník cesty by tedy musel podat návrh Obecnímu úřadu obce Jiřice na omezení přístupu na účelovou komunikaci. Výsledkem řízení by pak bylo správní rozhodnutí, kterým úřad buď omezí veřejný přístup na danou účelovou komunikaci požadovaným způsobem, nebo žádost zamítne. Není ale přípustné svévolné blokování účelové komunikace jejím vlastníkem.

Pokud vlastník žádné takové správní rozhodnutí o omezení provozu na účelové komunikaci, a přesto přes komunikaci vystavil závoru, máme za to, že jedná protiprávně. Bez právního důvodu totiž omezil provoz na pozemních komunikacích a tím se dopustil správního deliktu, a to buďto dle:

• 42a odst. 1 a to buďto písm. a) zákona o pozemních komunikacích: Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 19 odst. 5 nebo § 24 omezí obecné užívání dálnice, silnice, místní komunikace nebo veřejně přístupné účelové komunikace, neoprávněně zřídí objížďku, neoznačí uzavírku nebo objížďku podle rozhodnutí o omezení obecného užívání nebo nedodrží podmínky stanovené tímto rozhodnutím.

nebo

• 42a odst. 1 písm. l) zákona o pozemních komunikacích: V rozporu s § 29 umístí na pozemní komunikaci pevnou překážku nebo ji neodstraní na svůj náklad ve lhůtě stanovené silničním správním úřadem.

Máme spíše za to, že se vlastník dopustil přestupku uvedeném v prvním případě - dle písm. a), neboť přestupek podle písm. l) se pravděpodobně netýká účelových komunikací (právní úprava je v tomto ohledu nedokonalá). Po telefonické konzultaci s Ministerstvem dopravy se domníváme, že je možné s vlastníkem zahájit správní řízení. Pro tento přestupek mu může být uložena pokuta až do výše 500 000 Kč.

Co se odstranění samotné závory týče, zákon takovéto situace v případě účelových komunikací neřeší, což lze považovat za značný legislativní nedostatek. Teoreticky by bylo možné postupovat v případě účelových komunikací analogicky ve vztahu k úpravě odstranění překážek u místních komunikací. §29 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích stanoví: Pevné překážky, na jejichž umístění nebylo vydáno povolení, jsou jejich vlastníci povinni odstranit na svůj náklad ve lhůtě stanovené silničním správním úřadem. Po marném uplynutí stanovené lhůty je vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace oprávněn odstranit pevnou překážku na náklady jejího vlastníka. Přichází tedy v úvahu i možnost vyzvat vlastníka k odstranění závory a v případě, kdy ji neodstraní, závoru odstranit prostřednictvím obecní Policie na náklady vlastníka. Upozorňujeme, že tento právní názor není podložen judikaturou, která by obdobný postup obce již řešila a nelze tak vyloučit, že na takový postup budou správní orgány nebo soudy nahlížet jinak. Použití analogie ve veřejné správě je totiž omezené a nemělo by být na újmu účastníků řízení. V posuzovaném případě je pak sporné, zda by její použití nemohlo být na újmu účastníka řízení.

Odborná literatura dále připouští, že by svépomocně mohli odstranit závoru samotní uživatelé pozemní komunikace, neboť by jim znemožněním přístupu k parcelám mohla vzniknout škoda. Pokud se jedná o jediný vhodný přístup k jejich nemovitosti, mohli by komunikaci svépomocí uvést do původního stavu. Dovolujeme si ale podotknout, že ani tento závěr není podepřen relevantní judikaturou a naše advokátní kancelář má k takovému postupu výhrady.

Dále uvádíme, že pro další postup podstatnou je skutečnost, zda lze pozemní komunikaci považovat za samostatnou věc ve smyslu práva. Pozemní komunikaci lze za samostatnou věc považovat v případě, že má základ vytvořený zhutněním několika vrstev materiálu, zpevněný povrch a jsou vůči okolí jednoznačně vymezeny, např. obrubníky. V takovém případě, je-li stavebníkem obec, bude obec též jejím vlastníkem a vlastník by tak byl vlastníkem pouze pozemku pod komunikací. V takovém případě by vlastník v podstatě zasahoval do vlastnictví obce a obec by byla oprávněna po neúspěšné výzvě vlastníkovi závoru odstranit na vlastní náklady. vlastník by pak měl nárok pouze na obvyklý nájem pozemku, na němž je komunikace umístěna.

Doporučení postupu

S výše uvedenými výhradami vyplývajícími zejména z nedostatečné právní úpravy v zákoně o pozemních komunikacích navrhujeme následující postup, který za popsané situace považujeme za jediný možný:

1)     Prohlásit komunikaci za účelovou komunikaci s odůvodněním, že jde o účelovou komunikaci již několik let,

2)     Zahájit správní řízení s panem Zemanem pro podezření ze spáchání přestupku podle §42a odst. 1 písm. a) zákona o pozemních komunikacích,

3)     Vyzvat k odstranění překážky z účelové dokumentace podle § 29 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích, popř. doplněné odůvodněním, že vlastníkem komunikace na pozemku je obec,

4)     V případě neuposlechnutí výzvy překážku odstranit.

Vše doporučujeme důkladně zadokumentovat, protože, jak už bylo opakovaně uvedeno výše, z důvodu nedostatečné právní úpravy mohou v důsledku uvedeného postupu spory mezi vlastníkem pozemku a obcí.