Dobrý den, v zimních měsících mě (jako starostu obce) upozornila místní občanka, že upadla a zranilase na krajské komunikaci, která byla pokryta ledem. Dle jejího názoru led na komunikaci vznikl z vody přitékající při oblevě z obecních a jiných pozemků. Zároveň mě informovala, že voda přitéká z obecního pozemku také z důvodu čerpání vody ze sklepa u souseda (chalupáře) na obecní pozemky. Zároveň mi sdělila, že kontaktovala i krajskou správu a údržbu silnic. Po kontrole na místě jsem telefonicky jsem telefonicky kontaktoval uvedeného souseda a oznámil mu, že musí okamžitě přestat s čerpáním vody na obecní pozemek. Ten tak obratem učinil. Po půl roce přinesla výše zmíněná občanka žádost o odškodnění za následky úrazu na krajské komunikaci a to včetně lékařských posudků s tím, že při rpvní informaci o úrazu neočekávala, že jeho následky budou tak velké a dle jejího názoru za úraz může obec jako vlasntík pozemku, ze kterého vytékala voda tovřící led na krasjké komunikaci. Stejný dopis zasalal i na vlastníka komunikace, tedf na Kraj Vysočina. Já se má obec v této věci zachovat? Děkuji za odpověď.

Dotaz obce se týká odpovědnosti za škodu na zdraví, která byla způsobena chodkyni, která v zimním období upadla a utrpěla zranění na zledovatělé pozemní komunikaci, která je ve vlastnictví kraje. Poškozená se domnívá, že náledí na krajské pozemní komunikaci vzniklo v důsledku oblevy na sousedním obecním pozemku a odčerpáváním vody ze sklepa vlastněného jiným obyvatelem obce (voda tekla přes obecní pozemek na krajskou pozemní komunikaci). Poškozená o situaci informovala starostu obce za účelem zjednání nápravy. Po půl roce podala poškozená vůči obci žádost o náhradu škody za utrpěný úraz, jelikož se  domnívá, že odpovědnost za újmu jí vzniklou nese obec.

Z dotazu obce vyplývá, že si poškozená způsobila úraz na pozemní komunikaci, jejímž vlastníkem je kraj. Dle tvrzení poškozené jí vznikla újma na zdraví. Odpovědnost za újmu na zdraví se v tomto případě neřídí obecným ustanovením zákona č. 89/2012 Sb., novým občanským zákoníkem, ale speciální úpravou obsaženou v zákoně č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“).

Zákon o pozemních komunikacích stanoví obecnou zásadu, že za újmu způsobenou osobě na pozemní komunikaci odpovídá vlastník pozemní komunikace. Výjimku z tohoto pravidla však obsahuje § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích, který uvádí: „Vlastník místní komunikace nebo chodníku odpovídá za škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit.“ Podle § 9 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích je vlastníkem místní komunikace obec. To znamená, že obec odpovídá za újmu vzniklou chodci na:

1. a) místní komunikaci,
2. b) chodníku,
3. c) průjezdním úseku silnice.

Průjezdním úsekem silnice se podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 9 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích rozumí silnice vlastněná krajem nebo státem vedoucí zastavěným územím. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že pokud poškozená jako chodec utrpěla úraz na pozemní komunikaci, která je zároveň průjezdním úsekem (vede zastavěným územím obce), nese odpovědnost za újmu poškozené příslušná obec, i když je komunikace ve vlastnictví kraje.

Upozorňujeme však, že pokud by k úrazu nedošlo na průjezdním úseku silnice, obec by v takovém případě odpovědnost za újmu poškozené nenesla. Rozhodující pro posouzení odpovědnosti obce za újmu je tedy otázka, kde přesně k úrazu došlo – zda v zastavěném území obce, nebo mimo toto území. Pokud k úrazu došlo v zastavěném území obce, nese odpovědnost za újmu na zdraví obec.

Dříve, než však obec přistoupí k náhradě újmy na zdraví, musí být tato újma prokázána poškozenou. Prokázat vznik odpovědnosti za škodu přitom musí poškozená. Ta tak musí prokázat:

1)      Vznik škody a její výši (tzn. vznik úrazu a oprávněnost výše požadované náhrady újmy).

2)      Místo vzniku škody (tzn., že se úraz poškozené stal na pozemní komunikaci v průjezdním úseku silnice).

3)      Příčinnou souvislost mezi vznikem úrazu a existencí náledí na pozemní komunikaci (tzn., že příčinnou vzniku úrazu bylo náledí na pozemní komunikaci a zároveň, že pokud by toto náledí na pozemní komunikaci nebylo, poškozená by úraz neutrpěla).

Pokud by byly dány výše uvedené předpoklady vzniku odpovědnosti obce za způsobenou újmu, může se obec této odpovědnosti zprostit v případě, že prokáže, že nebylo v jejích silách znečištění komunikace zabránit, například v případě, že se o tomto znečištění obec nedozví včas. V takovém případě by se poškozená musela domáhat náhrady škody na původci znečištění podle § 2910 občanského zákoníku. Je třeba nicméně vzít v úvahu, že náledí bylo podle poškozené způsobeno nejen odčerpanou vodou ze sklepa ale též oblevou.

Obec se dále též může odpovědnosti za škodu zprostit, tzv. liberovat, nebo alespoň nárok poškozené na náhradu vzniklé újmy částečně snížit, pokud prokáže, že poškozená nepřizpůsobila svou chůzi stavu komunikace ani povětrnostním podmínkám např. byla si vědoma, že je obleva a na chodník se proto může dostat voda a následně vzniknout náledí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2731/2008 ze dne 8. 9. 2010 či rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2758/2011 ze dne 25. 9. 2012). Prokázání této skutečnost je však na obci, která nese důkazní břemeno.

V případě jakýchkoliv pochybností o tom, že byla škoda prokázána, máme za to, že by obec v souladu s péčí řádného hospodáře neměla nárok na náhradu újmy uznávat a o nároku by měl rozhodnout soud. Doporučujeme, aby si obec nejprve, před tím, než případně újmu uhradí a nárok poškozené uzná, nechala předložené dokumenty, kterými má být vznik škody prokazován, posoudit advokátní kanceláří, která sdělí případné šance v soudním sporu a na základě takového posouzení se teprve obec rozhodne, zda nárok uzná či nikoliv. Pokud by totiž obec nárok na náhradu újmy uznala, ačkoliv by tento nárok nebyl spolehlivě a jednoznačně prokázán, může takový postup ohrozit úspěšnost vymáhání regresního nároku obce vůči osobám odpovědným za stav vozovky, jak je uvedeno níže.

V případě, že obec skutečně ponese odpovědnost za způsobenou újmu a tuto bude muset uhradit, může se domáhat tzv. regresní náhrady po subjektech, kteří mohou za vznik náledí na komunikaci nést odpovědnost. Těmito subjekty mohou být správa komunikací a osoba vypouštějící vodu na obecní pozemek.

1. Správa komunikací

Pokud má obec uzavřenou smlouvu o správě komunikací, může se domáhat tzv. regresní náhrady na osobě, která se takovou smlouvou zavázala pro obec vykonávat správu (čištění a údržbu) komunikací (dále jen „správa komunikací“), a to v závislosti na přesném znění smlouvy.

2. Osoba vypouštějící vodu

Jelikož podle poškozené bylo náledí na pozemní komunikaci údajně způsobeno vodou z tajícího sněhu a vodou, jež odčerpával obyvatel obce ze sklepa svého domu, přichází v úvahu uplatnění regresního nároku též vůči osobě, která vodu ze sklepa vypouštěla.

Závěr a doporučený postup:

S ohledem na výše uvedené doporučujeme nejprve vyžádat od poškozené veškeré relevantní dokumenty, kterými prokazuje vznik újmy a odpovědnost obce za tuto újmu.

Poté doporučujeme tyto dokumenty posoudit (např. advokátní kanceláří) a vyhodnotit, zda je skutečně nárok nesporný, či zda existuje možnost úspěchu v případném soudním sporu. Dle doporučení advokátní kanceláře je pak obec povinna postupovat. Je-li obec pojištěna pro tyto případy odpovědnosti za újmu, doporučujeme postupovat v souladu s pokyny pojišťovny. Pokud nebude závěr o odpovědnosti obce za způsobenou újmu zcela stoprocentní, máme za to, že je na místě nechat o existenci nároku rozhodnout soud. Pokud totiž obec bude povinna uhradit újmu, která byla způsobena např. vypouštěním vody na pozemní komunikaci, vznikne obci škoda, za kterou odpovídá osoba vypouštějící vodu na kanalizaci. Pokud by však v takovém případě obec dobrovolně uznala neprokazatelný nárok, ohrozí to možnost vymožení tzv. regresního nároku, tedy náhrady škody způsobené obci po odpovědné osobě vypouštějící vodu na pozemní komunikaci. Škodu by pak obci nikdo neuhradil a teoreticky lze uvažovat i o osobní odpovědnosti zastupitelů či starosty za takto způsobenou škodu, přičemž pochybení by spočívalo právě v tom, že obec uznala neprokazatelný nárok, aniž by měla nějak podloženo, že nárok je nesporný, popř. disponovala rozsudkem, který by jí ukládal povinnost škodu nahradit.